|
(Stručný výtah z rozsáhlejšího díla)
Zpracoval kolektiv autorů SVAM
SVAM PRAHA
1993
"Viděla jsem chrám svatého Petra a nesmírný
dav lidí, kteří jej bourali...Ti, kteří bořili, měli bílé, modře
vroubené zástěry s kapsami, za pasem zednické lžíce a bořili jako
podle předpisu a pravidla. Jinak byli mezi nimi hodnostáři ve
stejnokrojích a s hvězdami, kteří jen označovali zednickou lžící místa,
kde a jak trhati. K mému úžasu byli mezi nimi i katoličtí kněží...Papeže
jsem viděla na modlitbách a kolem něho pokrytecké přátele, kteří často
dělali pravý opak toho, co poroučel...Zatímco kostel byl takto na jedné
straně bořen, byl na druhé straně zase budován, ale s úsilím velmi
malým..."
Z vidění ctihodné Anny Kateřiny Emmerichové, In: J.Durych,
Svaté kněžství podle vidění ct. A. Kateřiny Emmerichové, Olomouc 1939
Krystal, s.95.
"Jak oznámil vatikánský rozhlas, Svatý stolec dementuje jako lživou
zprávu, že papež Jan Pavel II. udělil požehnání členům zednářské lóže...
Zároveň upozorňuje, že záporné stanovisko katolické Církve ke svobodnému
zednářství zůstává neměnné."
Lidová demokracie, 10. října 1992
"Jsme přesvědčeni, že jakákoli rasová či jiná nenávist je zlo. Proto
nemůžeme mlčet k antisemitismu, který v sobě nese nebezpečí utrpení
duchovního, ba až fyzického... Katolický týdeník, 17. ledna 1993
O b s a h :
Ú v o d
odkazy
1. Analytický nález
Odkazy
2. Diagnóza
Odkazy
3. Patogeneze
Odkazy
4. Etiologie
Odkazy
5. Prognóza
Odkazy
6. Terapie
Odkazy
7. Prevence
Ú v o d
Názory na problematiku svobodného zednářství oscilují mezi dvěma
krajními polohami. Jednu z těchto extrémních poloh charakterizuje
přístup, který odbývá všechno mávnutím ruky, popř. odkazováním do
historie. Do této krajní polohy se však řadí vedle skeptiků také ti, kdo
z neznalosti nebo ze zlomyslnosti označují příslušníky zednářských lóží
jen jako vzorné, ba následování hodné šiřitele humanismu, svobody,
osvěty, sjednocení národů a míru ve světě. Patří sem bohužel i někteří
křesťané, kteří v neuvážlivém a bezmezném ekumenismu otevírají náruč těm
zednářství, které tvrdí, že uznává boha. Bloudícího nutno milovat, ale
bludu je třeba se vyvarovat. Protilehlá krajnost se zase vyznačuje
názorem o všudypřítomné, stále vítězně postupující a totální moci
svobodného zednářství. Představitelé daného názoru se vyznačují
ustrašeností a skoro až chorobnou opatrností. Tento názor sice úzce
koresponduje s výzvou sv. Petra k bdělosti a opatrnosti, protože "ďábel
jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout", (1 Petr 5,8),
nicméně zastánci tohoto názoru se vesměs omezují na individuální, co
nejutajenější formy zkoumání této problematiky. Každou otevřenou formu
studia této problematiky shledávají totiž nebezpečnou - právě pro odvetu
ze strany domněle všudypřítomných zednářů. Umírněné stanovisko na danou
problematiku charakterizuje důvěra v názor, že pravda je nepochybně
někde uprostřed.
Snad nejlépe ji až dodnes vyjadřuje evangelista Matouš, když popisuje,
že Církev katolická měla už od chvíle narození Krista, svého božského
zakladatele, v lidském těle, zapřísáhlé nepřátele, navenek se vydávající
za Kristovy obdivovatele: "Herodes si tajně zavolal mudrce a přesně se
jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a
řekl: ´Jděte a důkladně vyzvěďte všecko o tom dítěti. Až ho najdete,
oznamte mi to, abych i já se mu přišel poklonit...Ve snu dostali pokyn,
aby se k Herodovi už nevraceli, proto se odebrali jinou cestou do své
země...Když Herodes poznal, že byl od mudrců oklamán, velmi se rozlítil
a dal pobít v Betlémě i v celém jeho okolí všechny chlapce od dvou let
dolů, podle času, který si přesně zjistil od mudrců" (Mt 2, 7-16).
Herodes, tvářící se zbožně, oklamal dokonce i vysoce vzdělané mudrce,
takže se zachránili jenom nadpřirozeným Božím řízením.
Realita však není tak jednoduchá, aby se dala obsáhnout jako v geometrii
pouhým vyhledáním nějakého středního názoru. Bližní sociologické
zkoumání totiž ukazuje, že svobodné zednářství není homogenní útvar,
nýbrž je to útvar vnitřně vrstevnatý a složitě členěný. Jeho sociální a
kulturní obrysy nejsou ostře vyhraněny do té míry, že lze těžko
stanovit, kde začíná, a kde končí. Existuje řada přechodů a mezistupňů
od dialogu s okolím vynuceného zednáři, přes něčí sympatie k některým
sociálním útvarům, pocházejícím od zednářů (např.Mozartovo dílo, Goethův
Faust, mezinárodní organizace Červeného kříže), až k členství v
zednářské lóži. Toto členství se může navenek projevovat velmi
mírumilovně, buď v individuálním úsilí uměleckém (viz např. protiválečné
romány Karla Čapka) aj., nebo organizovaně (např. The International
Humanist and Ethical Union), až po systematický konspirativní boj proti
Církvi sv. (např. pokus o manipulaci karbonového testu Turínského rubáše
v r.l988 s cílem diskreditovat toto páté evangelium).
Hledá-li se působnost ďábla v Římě, resp. ve Vatikánu, není to žádná
opovážlivost, ani to není dáno nějakou libovůlí, nýbrž je to logické:
kde jinde by totiž mohl ďábel přednostně pokoušet prostřednictvím
zednářů, než právě ve městě Petrově? Křesťan má však v Církvi sv.
jistotu, že ji brány pekelné nepřemohou(Mt 16,18), protože sám její
božský zakladatel prosí, aby naše víra nepřestala. (Lk 22,31)
Bylo by také nesprávné hledat za každým neúspěchem Božího lidu na jeho
pouti dějinami všudypřítomnou působnost ďábla právě tak, právě tak, jako
vliv zednářů. Nelze se totiž uchylovat k pojetí dějin jako výsledku
spiknutí temných sil zednářských, židovských a jiných. Na druhé straně
dlužno mít existenci takového "hnutí" ve světě na paměti. Je třeba
počítat s jeho působením, které naopak vždy kalkuluje s porušitelností
lidí v Církvi svaté a s jejich náchylností místo k službě spíše k
panování a k zavádění těžkopádných organizačních struktur, a které stále
znovu tvrdošíjně usiluje o diskreditaci Kristovy Církve, o
demytologizaci Písma sv., o omezení či ztížení činností křesťanů ve
světě, o zatlačování křesťanů do soukromí. K nejrafinovanějším ďábelským
úskokům přitom patří lživé tvrzení, že "ďábel vůbec neexistuje". Bez
ustrašenosti je třeba bdít a modlit se (Mt 26,11, Mk 13,33), sledovat
znamení doby a podle toho jednat - pokračovat v díle Páně (1 Kor 15,58).
V tomto lživém duchu usilují zednáři spíše o skryté manipulování
politických a ozbrojených hnutí z pozadí, než o přímou politickou moc,
třebaže se čas od času ujímají jistých politických pozic. Pokud však
spíše manipulují politické, vojenské či hospodářské procesy z pozadí,
mohou se snáze uplatňovat i procesech navenek protichůdných, a včas se
stahovat od neúspěšných projektů.
Odvěký nepřítel vykoupeného Božího lidu totiž mění způsoby svého
působení v návaznosti na slabé články lidstva. Kromě toho se
prostřednictvím zednářství uplatňuje ve svých sociálních a kulturních
projevech jinak ve sféře teorie, (např. v mysticismu, v dílech různých
teosofů, astrologů a alchymistů, v hnutí jako New Age, podporovaných
zednáři za účelem zatemnění jakéhokoli poznání jejich struktur a
vlastních "světovládných" cílů zednářů), jinak v oblasti hospodářského
podnikání, jinak v politice, ba i ve válce. Ale ani v těchto svých
projevech v jednotlivých oblastech společenského a kulturního života
není jednostejné. Naopak se zde projevuje více či méně ostrý boj,
navenek odrážející vnitřní zápas mezi zednáři a nesporně mohutným vlivem
sionismu. Pokus evropských zednářských lóží zneužít leninismu -
stalinismu a hitlerismu k omezení stupňujícího se pronikání
sionistického činitele se přes rozsáhlý "Holocaust" minul účinkem. Vedl
k přenesení hlavních center zednářského působení do USA a k posílení
moci Izraele. Proto "Orient" už dnes není pro svobodné zednáře pouze
místem setkání, nýbrž je to pro ně také geografické teritorirum s
obrovskými nalezišti nafty a zemního plynu. Je to také místo násilných
atentátů, terorismu a ozbrojených střetů např. mezi teroristy Organizace
pro osvobození Palestiny (OOP), vyškolenými v duchu antisionismu,
vycvičenými a vyzbrojenými v socialistickém Československu na jedné
straně, a mezi sionisticky až do krajnosti naladěnými četnými obyvateli
Izraele, (např. hanobení arabských a křesťansko-arabských hrobů na
Golanských výšinách), jejichž předkové byli nejednou vystaveni projevům
antisemitismu křesťanského, ale též ateistického (Hitler, Stalin, atd.).
(1)
Jiným rysem zednářství je jejich všemožné distancování se od
zdiskreditovaných viditelných struktur a procesů, u jejichž zrodu sice
představitelé zednářských lóží stáli, (např. francouzská revoluce,
revoluce v Rusku, hitlerovský nacismus, atd.), ale poté nad nimi pozbyli
kontrolu. Tak se ukazuje, že se zednářství ve svých vnějších projevech
může vzájemně potírat, přičemž se sleduje drastické odřezávání
přebujelých větví původního stromu.
Ačkoli se hlavní "nádor" svobodného zednářství po neúspěšných
"experimentech" v Evropě přesunul do USA, kam rovněž emigrovalo velké
množství evropských Židů, neznamená to jeho definitivní lokalizaci.
Naopak se objevují doklady jeho zpětného, paralyzujícího pronikání,
ohrožujícího celé lidstvo. (Už pro obrovskou zadluženost USA, která
nedává velké perspektivy dalšímu vyrovnanému ekonomickému růstu americké
společnosti.) Jeho "metastázy" postupují živelně do té míry, že se
prosazují snáze tam, kde má lidská skupina slabé články, ale zároveň
koordinovaně do té míry, že mají svá řídící centra i vlastní program.
Objevují se signály, že lóže svobodných zednářů usilují o svůj podíl - a
to nemalý - při zaplňování vakua po bolševicích. Středem pozornosti
zednářů se stává také Rusko. Zednářská delegace uspořádala v Moskvě
dokonce tiskovou konferenci, na níž potvrdila členství mnoha Rusů v
lóžích. Robert Ragache (velmistr zednářské lóže Grand Orient v Paříži)
zde mimo jiné uvedl, že díky vlivům a neustálému tlaku zednářů došlo ve
Francii koncem šedesátých let k legalizaci potratů.
Je zřejmé, že zájem zednářů nemíjí ani českou republiku. Nelze se nechat
mást jejich humanistickými frázemi. Výchozí pozice zednářů je odlišná od
křesťanské, spočívá na voltairiánském deismu, jenž sice Boha uznává, ale
pouze jako jako stvořitele, jinak se prý o svět nestará. Popírají Boží
zjevení, božství a zázraky Kristovy. Ragacheovo vychloubání se nátlakem
na povolení interrupcí dává jasně najevo, jak diametrálně odlišná jsou
společenská, kulturní, politická a další východiska křesťanů a zednářů.
Zednářství znamená nebezpečí pro křesťanství a nutno mu čelit. (2)
Program a řídící centra svobodného zednářství jsou viditelné a legální
či pololegální do té míry, do jaké odkazují na zásady humanity, lidské
svobody, na lidská práva, na přirozenou touhu člověka po míru a
spravedlivější společnost (to vše ale izolovaně od Boha), a dále pokud
vedou k zastření vlastních "imperiálních" tendencí zednářů a jejich
organizačních struktur. (Např. cílevědomé a plánovité šíření sekty "New
Age", zvláště od r.l986, a to nejen pomocí nezralé mládeže, ale např. i
pomocí filmu - viz např. Formanovy filmy "Vlasy", "Amadeus", pomocí
masově šířené demoralizující kultury konzumu, ale i prostřednictvím
výtvorů urážejících hodnoty křestanství, jako třeba povídka M. Kasardy -
"(Azda) posledná večera", hra "Ježíšova matka" od A. Volodina, uvedená v
čs. televizi v roce 1992 v předvečer Slavnosti Panny Marie počaté bez
poskvrny dědičného hříchu aj.)
Don Stefan Gobbi nás varuje před náporem svobodného zednářství, které je
nejnebezpečnějším dnešním hnutím, protože zotročuje pod zdáním, že
přináší člověku svobodu. (3) Ačkoli Don Gobbi nabízí lidstvu
zachvácenému tímto "zhoubným nádorem" tu nejúčinnější terapii a prevenci
v zasvěcení se Panně Marii, přesto jeho výzvy mají dost mlhavý ráz.
Ukazuje, jak po porážce "rudého draka" socialismu "vystupuje z moře na
pomoc draku zvíře podobné pardálu, černá bestie" - zednářství. Jeho
"sedm hlav označuje různé zednářské lóže...Zednářství panuje a ovládá
celý svět prostřednictvím deseti rohů. Roh byl vždy nástrojem
rozšiřování, v biblickém světě způsobem, jak nechat více slyšet svůj
hlas, mocným sdělovacím prostředkem. Sdělil-li Bůh svůj Zákon deseti
přikázáními, zednářství rozšiřuje všude mocí svých deseti rohů zákon
zcela odporující Zákonu Božímu. Zatímco Rudý drak se snažil přivést
lidstvo k popírání Boha, cílem zednářství není popírání Boha, ale
rouhání se Bohu. Největším rouháním se Bohu je upírání úcty, která patří
pouze Bohu, a prokazování jí tvůrcům a samotnému Satanovi". (4) Tento
obrazný způsob projevu sice upozorňuje na nebezpečí, ale neposkytuje
dost pevnou oporu k žádoucímu odhalování konkrétních jeho projevů ve
společnosti a kultuře, ani k účinnému omezování jejich vlivu ani k
předcházení jejich šíření posilováním slabých článků v sociálně-kulturní
struktuře vykoupeného Božího lidu. Jedná-li se o potřebné odhalování
tohoto nepříznivého jevu a procesu ve společnosti, pak je třeba
podotknout, že žádoucí zde není maximum, nýbrž optimum. Účinná náprava
se zde nemůže zakládat na přemíře podrobných informací, nýbrž na
optimálním množství informací. Pro potřeby účinné duchovně-mravní
terapie zednářství není např. tolik důležité odhalovat někoho jako
příslušníka té či oné zednářské lóže, popř. stupně jeho zasvěcení, jako
spíše objasnit charakteristiku jeho smýšlení, názorů a postojů. Předně
proto, že se organizace a taktika působení zednářů či stupeň jejich
zasvěcenosti mění, a dále proto, že se tímto odhalením ztěžuje duchovní
působení Církve; u odhaleného se posilují neblahé zábrany k vlastnímu,
spontánnímu, radostnému obrácení se k Bohu; navíc se postižený uchyluje
k ještě větší zakonspirovanosti. Z těchto a jiných důvodů je třeba
přistupovat k poznaným faktům o zednářství s velkou opatrností, a
vybírat k publikaci jen ta fakta, jejichž zveřejněním se nezpůsobí více
škody než užitku.
Celková povaha svobodného zednářství, jakož i jeho širší sociální a
kulturní projevy kladou na badatele zvláštní metodologické nároky.
Předně svobodné zednářství stejně jako různé sekty postrádá vlastní
podstatnou strukturu, nýbrž má strukturu, která závisí na jiném.
Vzhledem k soustavné konspirativnosti místního i světového úsilí
zednářů, a inteligenci, odvozené od ďábla, s níž bezesporu rychle a
pohotově přebudovávají vlastní případné struktury ve světě podle dočasné
povahy člověkova podléhání vlastním slabostem, nejsou jejich viditelné
struktury snadno dostupné přímému pozorování. Tím méně jsou pak
poznatelné běžnými sociologickými metodami zjišťování a šetření, jako je
anketa, dotazník, interview, atd. Jejich poznání vyžaduje především
používání různých projekčních metod, neboť "strom se pozná po ovoci" (Mt
12,33), a dále zkoumání výsledků "spontánních experimentů", tedy zvláště
historických studií.
Odkazy :
1) F.Lovsky - L´antisémitisme chrétien, s.231-372, Paris 1970CERF J.Franěk
- Judaismus, s.160-161, Bratislava 1991 Archa.
2) R. Malý - Zednáři směřují na východ, In: Lidová demokracie, 11. list.
1992.
3) Don Stefan Gobbi - Mariánské kněžské exercicie konané ve dnech
1.-5.září l991 v Olomouci, s.4, Olomouc l991 MCM. 4) Don Stefan Gobbi -
Panna Maria kněžím, s.348-349, Olomouc l990, Vyd. Mariánské kněžské
hnutí jako 4. české vyd. podle 16.vyd. ital. v Milaně. |