|
Úvod
I
1. Pozdravení se skládá ze tří částí. V první části jsou
obsažena slova Anděla, hlavně: "Buď zdráva, milostiplná! Pán s
Tebou!" (Lk 1,28) Druhá část jsou slova Alžběty, matky Jana
Křtitele: "Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod Tvého života."
(Lk 1, 42) Církev přidala třetí část - Maria, neboť Anděl neřekl:
Zdrávas Maria, ale "Buď zdráva, milostiplná". Avšak jméno Maria odpovídá
slovům Anděla, jak se to dále objasní.
Zdrávas Maria,
milosti plná, Pán s Tebou
2. V prvé části je třeba si uvědomit, že v dávných dobách bylo zjevení
se Anděla lidem nebývalou událostí; avšak jeho uctívání bylo považováno
za chvályhodné. Proto se při chvále Abraháma uvádí, že pohostinně a s
úctou přijal Anděly. Nikdy však nebylo slýcháno, aby Anděl projevoval
úctu člověku, dokud nepozdravil Blahoslavenou Pannu, a této úctě
odpovídá slovo Zdrávas.
3. V minulosti Anděl nevzdával čest člověku, nýbrž spíše člověk
Andělovi, neboť Anděl je větší, než člověk, a to ze třech důvodů.
Za prvé, anděl je větší důstojností. Anděl vlastní duchovou
přirozenost: "Který činí posly své duchy". (Z 104,4) Zatímco člověk má
zničitelnou přirozenost, pročež i Abrahám říkal: "Chtěl bych mluvit k
Pánu svému, ačkoliv jsem prach a popel." (GN 18, 27) Nebyla to vhodná
věc, aby stvoření duchové a nezničitelní vzdávali čest stvoření
zničitelnému - a tedy člověku.
Za druhé, anděl je větší z důvodu důvěrného vztahu k Bohu. Anděl
je blízko Boha, když mu slouží: "Tisíce tisíců sloužily Jemu a
desetitisíce desetitisíců stály před Ním". (DN 7,10) Člověk je Bohu
odcizen a vzdálen v důsledku hříchu: "Daleko bych letěl, pobýval bych v
poušti".(Z 55,8) A tedy je člověku přiměřené, aby vzdával čest Andělu,
jako tomu, který je sousedem a přítelem Božím.
Za třetí, anděl je větší z důvodu plnosti jasu Boží milosti.
Andělé vyjadřují nejplnějím způsobem účast na samém světle Božím:
"Je možno jeho houfy sečíst? Nad kým nevzchází jeho světlo?" (JOB 25,3)
Anděl se tedy vždy zjevuje ve světle. Kdežto lidé, dokonce i když se
podílejí na tom samém světle milosti, tedy se účastní v nižším stupni a
značně nejasně.
4. Nebylo tedy vhodné, aby Anděl vzdával čest člověku, dokud se nenašel
ten, kdo by byl obdařen lidskou přirozeností, a kdo by v uvedených třech
výměrech přesahoval Anděly. A právě taková byla Blahoslavená Panna. A
proto ve snaze naznačit, že ho převýšila v těch třech věcech, prokázal
Jí úctu řečí Buď zdráva.
5. Blahoslavená Panna tedy převyšovala Anděly v těch třech rozměrech.
Za prvé, plnost milosti, která je u Blahoslavené Panny větší, než u
kteréhokoliv Anděla; s ohledem na to Jí Anděl projevil úctu řečí
Milostiplná, jakoby chtěl říci: vzdávám Ti čest, poněvadž mne převyšuješ
plností milosti.
6. Plnost milosti u Blahoslavené Panny lze vymezit trojím způsobem:
V celé duši měla plnost milosti. Bůh uděluje milost kvůli dvěma cílům,
hlavně pro konání dobra, a zároveň pro odvrácení zla: v jednom i ve
druhém Blahoslavená Panna měla milost nejdokonalejší. Unikla hříchu
dříve než kterýkoli jiný svatý, žijící po Kristu. Hřích je buď prvotní,
a od toho hříchu byla očištěna v lůně, nebo smrtelný či lehký, a od
těchto hříchů byla osvobozena. Odtud: "Celá jsi krásná, přítelkyně moje,
poskvrny na tobě není". (PIS 4,7)
Sv.Augustin uvádí v knize O přirozenosti a milosti: " Kdyby byli
dotázáni všichni svatí, když žili na zemi, zda byli bez hříchu, pak by
všichni kromě Blahoslavené Panny společně odpovídali: ´Řekneme-li, že
hříchu nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravdy´".(I J 1,8) Říká s
výjimkou Svaté Panny, o které se z důvodu úcty příslušející Pánu nemá
vůbec vypovídat v souvislosti s hříchem. Vždyť víme, že obdržela milost
pro přemožení veškerého druhu hříchu, když Jí připadla zásluha počnout a
porodit Toho, který byl samozřejmě bez hříchu.
7. Kristus převyšoval Blahoslavenou Pannu tím, že byl (sám od sebe, jako
Bůh, Pozn. překl.) počat a zrozen bez prvotního hříchu. Blahoslavená
Panna se narodila bez hříchu, ale nebyla takto počata (sama od sebe,
nýbrž v závislosti na Kristu, Pozn. překl). Naplnily se u ní všechny
ctnosti, kdežto u ostatních svatých pouze některé; jeden byl pokorný,
další čistý, ještě jiný milosrdný, a tak svatí představují příklad
jednotlivých ctností - jako svatý Mikuláš je příkladem milosrdenství.
Zatímco u Blahoslavené panny máme vzor všech ctností: nachází se u ní
také vzor pokory: "Jsem služebnice Páně",(Lk 1,38) a o něco dále:
"Shlédl na poníženost své služebnice;(Lk 1,48) a vzor čistoty: "Vždyť
muže nepoznávám",(Lk 1,34) a tak je tomu jak známo se všemi ctnostmi.
Blahoslavená Panna je tedy plná milosti stejně tak v dobročinnosti, jako
v odvracení zla.
8. Plnost Její milosti se u ní přelévala z duše na tělo. Vlastnění
takové milosti, že prozařuje její duši, je věc velká u svatých, ale u
Blahoslavené Panny byla duše tak plná milosti, že se přelévala na tělo,
a díky tomu počala ve svém těle Božího Syna. Jak to objasňuje Hugo od
sv. Viktora: "Když láska Ducha Svatého obzvláště v Jejím srdci planula,
tedy také v Jejím těle podivuhodně zaplesala, takže se z Ní zrodil Bůh i
člověk." Jak uvádí Evangelium: "Proto také dítě, které se narodí, bude
nazýváno svaté, Syn Boží". (Lk 1,35)
9. Plnost Její milosti se přelévala na všechny lidi. Je nádherná věc,
když nějaký svatý dostává pouze milosti, stačící k záchraně mnohých; ale
ještě nádhernější věcí je to, když někdo dostává tolik milosti, že ona
stačí k záchraně všech lidí na světě - a právě tak je tomu u Krista a
Blahoslavené Panny. Tedy v každém nebezpečí můžeš od té chvályhodné
Panny získat záchranu. Takže "tisíc na ní zavěšeno štítů",(PIS 4,4)
neboli záchran. A tedy v díle každé ctnosti můžeš mít u Ní nalézt pomoc.
A proto Ona říká: "V mně je všechna naděje života a ctnosti".(SIR 24,17)
Ona je tedy plná milosti a ta plnost převyšuje anděly. Přísluší tedy
jménu Maria to, co se uvádí: "Vzejde v temnostech světlo tvé" - naplní
jasností duši tvou" (Iz 58,10-11), nebo "Osvěcující ostatní" čili celý
svět. Proto Ji také přirovnávají ke Slunci a Měsíci.
10. Za druhé, Ona převyšuje Anděly důvěrností spojení s Bohem. Anděl to
vyjádřil řečí Pán s Tebou, jakoby chtěl říci: ´Projevuji Ti úctu,
protože v důvěrnějším spojení s Bohem než já - neboť Pán je s Tebou.´
Tím Pánem je Otec současně se Synem. Není jím žádný anděl, ani žádné
jiné stvoření: "Dítě, které se narodí, bude nazýváno svaté, Syn Boží." (Lk
1,35)
Tím Pánem je syn v lůně: "Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Siónu,
neboť Veliký je ve tvém středu Svatý Izraele." (Iz 12,6) Jiný vztah má
Pán k Blahoslavené Panně a jiný k Andělovi: k Ní má vztah jako Syn, k
Andělovi jako Pán.
Tím Pánem je Duch svatý přebývající v Ní jako ve svatyni. Říká se o ní,
že je Svatyní Páně, stánkem Ducha svatého, když počala z Ducha svatého:
"Duch svatý na Tebe sestoupí." (Lk 1,35)
A tedy Blahoslavená Panna je blíže Bohu než anděl: v Ní přebývá Bůh
Otec, Bůh Syn a třetí božská osoba Duch svatý, čili celá Trojice. Proto
o Ní zpíváme: Ó důstojné místo přebývání celé Trojice!"
Pán s tebou, toť nejvznešenější vymezení, jaké Jí Anděl mohl dát.
Správně uctil Blahoslavenou Pannu jako Matku Páně, a tedy Pannu.
Přiléhavé je také Její jméno Maria, což v syrském jazyce znamená Panna.
11. Za třetí, Maria převyšuje Anděly čistotou, neboť nejenže byla sama
čistá, ale také jiným udělila čistotu. Její nejvyšší čistota zahrnuje
právě tak osvobození od viny, když se ta Panna nedopustila žádného
těžkého ani lehkého hříchu, jako i od trestu.
12. Trojí kletba dopadla na člověka z důvodu hříchu.
První dopadla na ženy, když po ztrátě celistvosti těla obtíženy nosí
dítě a rodí v bolestech. Blahoslavená Panna byla od toho všeho
osvobozena: počala nikoli ztrátou panenství, v nošení doznala úlevy, a
Spasitele porodila s radostí: "Ušlechtile rozkvete, radostně bude jásat
a plesat." (Iz 35,2)
13. Druhá dopadla na muže, když v potu tváře vydělávají na svůj chléb.
Také toho byla Blahoslavená Panna ušetřena, když jak praví Apoštol, když
panna odpoutaná od starostí tohoto světa a "je starostlivá o věci Páně,
aby byla svatá." (IKor7,34)
14. Třetí dopadla stejně na muže, jako na ženy, kteří se oba v prach
obrátí. A od toho zůstala osvobozena Blahoslavená Panna, když byla s
tělem vzata do nebe. Věříme totiž, že při zesnutí byla vzkříšena a
odnesena do nebe: "Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinutí, Ty i
stánek Tvé moci." (Z 132,8)
Požehnaná Ty mezi ženami
15. Ona byla tedy očištěna od jakéhokoli kletby a proto je požehnaná
mezi ženami. Ona sama tak odložila kletbu, přinesla požehnání a otevřela
cestu do nebes. Přísluší Jí tedy jméno Maria, které se překládá jako
Hvězda mořská. Jako mořeplavce vede mořská hvězda do přístavu, tak
křesťana Maria přivádí k slávě.
Požehnaný plod života Tvého
16. Hříšník někdy hledá něco, čeho nemůže dosáhnout, a dosahuje toho
spravedlivý: "Jmění hříšníka bývá uchováno pro spravedlivého." (PR
13,22) Eva toužila po ovoci, ale nenalezla v něm to, co očekávala.
Kdežto Blahoslavená Panna nalezla ve svém ovoci všechno to, po čem Eva
toužila.
17. Eva totiž vyhlížela ve svém ovoci tři věci.
Za prvé to, co jí falešně sliboval ďábel, zejména vyrovnání se
Bohu a jeho vynikajícího poznání dobra a zla: "Budete - řekl jim svůdce
- jako bohové." (GN 3,5) "Mluví lež, protože je lhář a otec lži." (J
8,44) Eva se po snědení ovoce nestala podobná Boha, právě naopak stala
se mu nepodobná; hříchem se odklonila od své spásy, od Boha, a proto
byla vyhnána z ráje. Zatímco právě totéž nalezla Blahoslavená Panna v
plodu svého lůna, a s Ní všichni křesťané. V Kristu se uzdravujeme a
připodobňujeme se k Bohu. "Až se ukáže, budeme Mu podobni, protože Ho
budeme vidět tak, jak je." (I J 3,2)
Za druhé, Eva toužila ochutnat ovoce, když se jí zdál chutný;
nenalezla však chuť, když si okamžitě uvědomila svou nahotu a utrpení.
Kdežto my v ovoci Panny nacházíme svobodu a spásu: "Kdo jí mé tělo... má
život věčný." (J 6,54)
Za třetí, ovoce Evy mělo krásný vzhled. Ještě krásnější je ovoce
Panny, kterého touží obdivovat andělé. "Jsi nejkrásnější ze synů
lidských." (Z 45,3) A proto je odleskem otcovské slávy.
Eva nalezla ve svém ovoci to, co také každý hříšník shledává ve svém
hříchu. Kdežto my shledáváme uspokojení našich tužeb v ovoci Panny.
18. Ovoce Marie je skrze Boha tak chvalitebné, že se od něho přelévá
milost na nás projevujících Jemu úctu. "Buď pochválen Bůh a Otec našeho
Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe všemi možnými duchovními
dary, protože jsme spojení s Kristem." (Ef1, 3) Andělé mu projevují
úctu: "Chvála, sláva, moudrost, děkování, čest, moc a síla přísluší
našemu Bohu", (Zj 7,12) jakož i lidé: "Každý jazyk musí k slávě Boha
Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán",(FLP 2,11)"Požehnaný, jenž přichází
ve jménu Páně."(Z118,26)
Tak je tedy Panna blahoslavená; ale ještě blahoslavenější je Její ovoce. |
