Svatá Zdislava je představena z několika pohledů a různými způsoby.

První je románová poloha, nazvaná "Poklad z Lemberka". Světice se zde objevuje jako záhadné světlo. Vychází ze zapomenutých, místně i dobově odlehlých končin a probleskuje uprostřed problémů mladého pokolení a celé české společnosti přechodu od komunistického "absurdistánu" ke kapitalistickému "konzumistánu". Jistý literární kritik vyjádřil domněnku, že autor prý navazuje způsobem svého podání na moderní romány Vladimíra Párala (* 1932). Skutečnost je mnohem prostší. Autor psal román na vrátnici jednoho JZD, kde působil za komunismu skoro čtrnáct roků. Kdykoli projel vrátnicí traktor s vlečkou naloženou hnojem, musel vyběhnout z vrátnice a zvážit jej. Po návratu do vrátnice poněkud ztratil návaznost a začal odjinud...

Druhý způsob je tradiční. Vydat se "Cestou svaté Zdislavy". Je to způsob noveny čili devítidenní pobožnosti, obracející se právě ke svaté Zdislavě s ohledem na její ctnosti, dary Ducha svatého a charismata. Připomíná také zázraky, vyprošené na její přímluvu a zvláštní  prosby o její další pomoc dnešnímu k člověku. Svatá Zdislava je především Matka našich rodin, a pak také uzdravitelka. Kdokoli trpí v souvislosti se záležitostmi rodiny, ať nějakou nemocí, nebo třeba jen tím, že nemůže najít životní lásku, snoubence či snoubenku, či trpí v manželství děti, anebo je má, a ony mu dělají starosti, potom když se modlí tuto novenu, nezůstane bez pomoci světice.

Třetí způsob, nazvaný "Studánka svaté Zdislavy" je zamyšlení nad tím, co to vlastně slavně ustanovuje náš Pán pro člověka vystaveného četným strastem během celé jeho pozemské pouti, a to z pohledu světice a jejích životních zkušeností.

Konečně se svatá Zdislava představuje v "Dopisech z Lemberka, adresovaných současným lidem v nejrůznějších životních okolnostech, zejména těch kritických, v jakých se může ocitnout každý z nás.