srpen 2003

Ročník IX.,číslo 8. Srpen 2003

Obsah: E.Dickinsonová, Br.,Proč nevěříš, Tomáši? (5), Co je to rozjímání?, B.,Přesýpací hodiny života, fra J.,Telegraf radostné zvěsti, Otec T., Loretánské meditace, B., Božské doteky v kosmu, Brněnská akademie duch.života ct.Patrika Kužely OP, Zprávy_____________________________________________________________________________________________

Můj život zažil dvakrát smrt.
Teď zbývá nalézti,
zda nesmrtelnost nechystá
mi třetí neštěstí,

to velké, to, co rozumu
se dvakrát vysmeklo.
Rozchod je vše, co známe z nebe,
co stačí na peklo.
Emily Dickinsonová
+ + +
Proč nevěříš, Tomáši ? (5)
Nevíš si rady se svou duší?

Milý příteli!
Trápí Tě také potíže s duší a nevíš, co s tím?
Tvé dospívání je přechodný stav jako nemoc. Nemoc vyžaduje lék a lékaře. Odmítáš v nemoci lékaře? Odmítáš užívat léky? Očekávat zhoršení nemoci a třeba i smrt. Jako je už sám proces Tvého dospívání srovnatelný s onemocněním, tak potíže Tvé víry v tomto období jsou těžká nemoc. Její příznaky a příčiny jsou známé.
Dospívající mládenec, zamilovaný do Jenny von Westphallen, po příjezdu na berlínskou univerzitu, vychrlil několik sešitů básní. Psal své bohaté snoubence: "Opojen touhou a bez naděje - tak daleko od své zaslíbené, "věčně milované".
Značná část jeho básní tlumočí niternou nejasnou snahu o sebeuplatnění, touhu po opravdovém činu:
"Klidu neznej, zas a znova
vykroč směle všemu vstříc,
chraň se říkat prázdná slova
nic nedělat, nechtít nic..."
Cítil v sobě sílu postavit se osudu :
"Posměšně v tvář hodím světu
rukavici zlomiv mu spár,
zakrslého obra ranou smetu,
jeho trosky nezdusí můj žár..."
Tehdy vystoupil na veřejnosti jistý pastor s kritikou hegeliánských kroužků jako shromáždění, škodlivých pro zdárný vývoj duchovního života mládeže.
"Udýchaný mistr!", posmíval se mu student Marx.
Odvahu k jeho furiantskému výpadu vůči "kněžourovi" mu dodala četba Straussovy knihy "Život Ježíšův". Uvádělo se tam, že evangelium je pouhý mýtus, jen výraz někdejší touhy židovského národa. Dospívající Marx prodělával těžké vnitřní zápasy. Dokonce se z toho i nervově zhroutil.
Uprostřed té neklidné doby psal básně plné touhy po milované Jenny:
"Co nedovedlo kouzlo,
čím duch jen ztrácel čas,
to do srdce jen vklouzlo,
jak na mne pohlédlas..."
Přitom svým veršům svěřil své vnitřní zápasy a touhu po opravdovosti vlastních předsevzetí :
"Co mou duši uchvátilo,
už mi nedá pokoje,
pohodu už vyhostilo,
já se vrhám do boje...

Ne, já v plachém rozjímání
otrocky se neskloním,
vždyť pro naše touhy, přání
zbyl nám čin, a ten je vším..."
Vcelku vane z těch básní povrchní romantika. Jen vyjímečně v ní zazní tón opravdovosti. A přece právě v nich snad nejupřímněji za celý život vyslovil autor své vnitřní pocity. Cesty, po kterých se začaly ubírat Marxovy sporadické tvůrčí schopnosti, byly velmi klikaté a jejich cíl se ztrácel. V básni "Zapřísáhnutí upadlého zoufalce" se dospívající Marx projevil ještě rozervaněji:
"Tak Bůh vyrval ze mne všechno mé.
V prokletí a mukách osudu
všechny světy nenávratně zmizely!
Mně nezůstalo nic, kromě pomsty!"
Jako poslední zatracenec a desperát veršoval:
"...Ztratil jsem nebe,
Já to dobře vím.
Moje duše někdy věrná Bohu,
Předurčena je nyní pro peklo..."
Pokoušel se též o jakési drama. Nazval je "Oulanem". Byla to zkomolenina jména "Emanuel" ("Bůh s námi" z hebr.). Snil o svém pádu, při němž strhne třeba i celé lidstvo do propasti. Zběsile toužil po tajemné neznámé dívce svých snů. Všechny překážky mezi ním a touto vidinou přisuzoval Tomu, který vládne nahoře, Tomu, jemuž se chce pomstít. Na konci dramatu napsal:
"Ha! Mučený v ohnivém kole,
Já musím vesele tancovat v kruhu věčnosti.
Kdyby mimo ni s mnou ještě něco bylo,
Skočil bych tam i kdybych přitom zničil svět,
nahromaděný mezi ním a mnou !
On musí být zničen s prokletím.
Já rukama zardousím jeho vzdorovité bytí
a potom - dolů pohroužím se v nicotu.
Úplně zmiznout, nebýt - to by byl život !"
Není pochyb, že i Ty proděláváš během dospívání zkoušku své víry. Chceš z ní vyjít posílen? Pak si připusť, že jsi nemocný! Uznej, že potřebuješ léky a lékaře! Jakými léky se vyléčíš? Kde najdeš lékaře, ochotného pomoci a schopného pomoci?
Příčiny potíží Tvé víry bývají přirozeného rázu. Proto i mnohé léky jsou čistě přirozené. Jenže to, o co Ti jde, totiž Tvoje ohrožená víra, je z řádu nadpřirozeného. Proto se k přirozeným prostředkům Tvé léčby připojují prostředky nadpřirozené, božské. Je pravda, že si někdy v této krizi pomůžeš sám za pomoci Boží a dobré knihy. Pravidelně však potřebuješ pomoci druhých, rodičů, učitele, dobrého přítele či přítelkyně, kněze. Zrovna tak jako v případě onemocnění těla. Jistěže se sem tam někdy někdo vyléčí bez lékaře. Dobře ale víš, že každý, kdo má všech pět pohromadě, volá lékaře, sotva cítí ohrožení svého zdraví.
Chceš znát obecnou zásadu, jak si máš počínat? Uslyšíš jen jedno jediné slůvko - trpělivost. Prožíváš obtíže víry? A co Tvá nervozita, neústupnost v názorech, podrážděněnost, impulzívnost? O těch nevíš nic? O tom, jak tvrdošíjně lpíš na svých názorech? Jen stěží z nich ustupuješ. Obyčejně si tento stav ani neuvědomuješ. Jakoby srostl s tvou přirozeností. Vyznačuješ se popudlivostí, podezíravostí. Snažíš se vymknout z ruky toho, kdo ti podává pomocnou ruku, ujímá se Tě nebo komu se původně sám svěřuješ. Jistá pýcha, pravidelně neuvědomělá, a výbuchy ješitnosti Tě někdy možná svádějí ke lžím, kdyby měla utrpět Tvoje pověst. Očekáváš tedy velkou trpělivost a lásku od svých rodičů a učitele. Kdekdo je ale v té chvíli nakloněn, říkat o Tobě, že se v Tvém případě prostě nedá nic dělat, a že jsi ztracený případ. To je povrchní a laciné východisko z obtížného úkolu, ale není to východisko křesťanské. Tvoje nesmrtelná duše má před Bohem nekonečnou cenu. Proto je povinností každého povolaného, aby s pomocí Boží bojoval proti duchu světa o tvou duši za cenu své nejvyšší oběti. Potřebuješ pokoj, vytrvalost, trpělivou lásku, která dovede chápat všechny omyly Tvé mladé duše, dovede velkomyslně odpouštět, těšit, povzbudit. Pokud se však k Tobě během dospívání přiblíží-li někdo s příkrou strohostí, rozhodným odmítáním Tvých nápadů nebo snad s hrubým slovem, může Tě ranit tak, že se Tě zřídkakomu lidí podaří vyléčit.
Jenže zkus být trpělivý i ty, kdo dospíváš! To, že dospíváš, ještě není důvod k tomu, že by před Tebou všichni museli chodit v předklonu. Každý někdy prodělává dospívání. Během dospívání se Ti jistě někdy opravdu stane, že trpíš nesnázemi své víry a bojuješ opravdově a vytrvale, a přesto nevidíš ihned výsledky svého snažení. Toužíš po spočinutí v Bohu, zvláště když si připomeneš blahé chvíle Tvého mládí, kdy ses dovedl modlit s takovou vroucností a láskou, a Tvá duše přetékala city dětinné oddanosti vůči Bohu. Najednou cítíš prázdnotu své duše. Pochybnosti o víře se Ti honí hlavou a dotírají na Tebe s ďábelskou drzostí a Tvé nitro je svíráno bolestmi, která se nezdá mít konce. Jak jen dokážeš tiše snášet tuto vnitřní bolest a odolávat pokojnou silou, dokud se Bohu nezalíbí ukončit Tvé zkoušky a dát Ti radost z vítězství? Pros o více trpělivosti i sám se sebou! Ani v duchovním životě se nic neděje náhlými skoky, nýbrž ponenáhlým vzrůstem.
To je všeobecná zásada, které se drž, když prožíváš nesnáze s vírou! Dále však rozhodně pracuj zvláštním způsobem proti jednotlivým příčinám, které zaviňují potíže Tvé víry! Kromě obecných způsobů a léků, které používej za přispění celého společenství, svěř se v dospívání, kdy cítíš ohrožení své víry, duchovnímu vůdci! Dej se vést zkušenějším průvodcem, zejména posvěceným!
Předně začni léčit svůj rozum napadený pochybnostmi! Poslechni zkušenějšího" Ukáže Ti, jaký poklad máš v rozumu, který Ti Bůh dává k tomu, abys za jeho pomoci dospěl k němu jako svrchované Pravdě. Když jsi založen intelektuálně, využij této vlastnosti! Vhodnou četbou a sledováním vhodných pořadů a rozborem jednotlivých obtíží pomáhej uvažujícího rozumu, a hleď dospět k závěrům, které Ti rozum předkládá! Jsou-li potíže Tvé víry zaviněny špatnou četbou či sledováním špatných pořadů, snaž se jemně a taktně odstranit tyto škodlivé vlivy! Nezůstávej však jen při odložení nevhodných knih a zrušením nevhodných pořadů a vyhnutí se setkání s osobami, škodícími Tvému příznivému duchovnímu růstu! Nahraď škodlivé vlivy příznivý působením! Bylo by nerozumné, kdybys překotně odsuzoval a hrubými slovy zavrhoval každého, nositele pochybených názorů, škodlivých pro Tvůj zdárný duchovní rozvoj. I bloudící, potácející se ve svých omylech, má přirozené právo na Tvou lásku. Bludy zamítej, ale bloudícího miluj!
Jestli se Tě snaží někdo přivést na správnou cestu, klade to stejné nároky jak na jeho znalosti této správné cesty, tak na jeho lásku k Tobě, abys od dětství a během dospívání často poznával, že Tě Tvůj otec či matka nebo učitel doopravdy miluje, že to s Tebou vážně myslí dobře, aniž by Ti to výslovně přípomínal. Od dětství máš odpor tvořit si vlastní názor zprostředkovaně pomocí slov, ať jsou mluvená či psaná. Ať už Ti rodiče či učitelé vykládají nebo píší to či ono, Ty stejně natáhneš do sebe jako houba to, jaké jsou podle Tvých ovoce jejich postojů, chování a skutků. Aspoň vidíš, jak těžké je poslání vychovatele, aby Ti neustále osobně představoval příznivý směr, správnou cestu a opravdové hodnoty. Tvůj vychovatel Ti samozřejmě má imponovat svými vědomostmi, které mu umožní odpovědět Ti řadu pochybností a námitek. Jen aby se vyvaroval zbožných frází o tom, že se máš svěřit do rukou neviditelnému Bohu! Nejenže Tě to od mládí dráždí meurčitostí, ale působí to na Tebe protivně nepřesností, ba dokonce to může urážet tvou lidskou důstojnost.
Ve svém mládí se velmi nerad a jen velmi ponenáhlu vzdáváš svých ideálů. A jak by ne? Jen ten, kdo to zakusil, ví, kolik Ti to v mládí dá námahy a kolik Ti to bere času, než načerpáš nějaký ten ideál ze špatných knih a nevhodných rozhlasových či televizních pořadů.
Kdo se na Tebe oboří jako zarytý mravokárce nebo povýšený vzdělanec, zkusí tvrdě a rozhodně odsoudit Tvé mladistvé ideály, ztratí hned na počátku Tvou důvěru. Co je mu platné, že on, ať už jako otec či matka, učitel nebo kněz zná lépe než Ty přesný hraniční předěl mezi dobrem a zlem, a že ovládá obecné mravní zásady, ale nedovede navázat a udržet spojení s Tebou! Může své obecné zásady opakovat do nekonečna a pokaždé u Tebe narazí na hradbu odporu. Pros Boha o dar chápavého srdce pro sebe i pro své rodiče, učitele a kněze, jako si ho vyprošuje už král Šalamoun! Pracuj na zjemnění svého projevu nejen slovního, ale i výrazem své tváře, shovívavým úsměvem, citlivým postojem, chování i jednáním! Uč se trpělivé lásce a shovívavosti! Nezapomeň na různé neformální způsoby setkávání, zájmové kroužky, prostředí úchvatného usilování a tvorby! Tam - důvěrně známém prostředí či v prostředí, zaujatém vypjatými výkony, v místě velkého utrpení - lze snáze zodpovědět všechny běžné námitky, týrající od mládí Tvou duši.
Nejsi sám, kdo se od mládí zdráháš otevřeně dát najevo námitky, už proto, že třeba pocházíš z prostředí, kde cítíš jasné nepochopení a neuznávání svého odlišného myšlení. Kdopak se Ti může divit Tvému ostychu a Tvé uzavřenosti v autoritářském prostředí? Sotva se ale octneš v kruhu svých známých a podobně postižených vrstevníků, ochotně vyslechneš odpovědi na dotazy druhých, které jsou i Tvými obtížemi. Právě v takovém prostředí vzájemné důvěry a porozumění se snáze osměluješ se svými námitkami a otázkami.
Velkou překážkou k Tvému přijetí pravdy bývá Tvoje pýcha. Proto se cvič v nejméně populární ctnosti, totiž v pokoře! Každý den začni s odhalováním svých nezasloužených darů, o které se nijak nepřičiňuješ a přece je máš - zdraví, důstojný příbytek, vyrůstání v míru, a jiných přirozených darů, ale i darů nadpřirozených, jako je právě víra. Děkuješ za to někdy? Prosíš o růst v těchto darech? Anebo si myslíš, že stačí jen přijímat a užívat? Jak soustavně pěstuješ svou důvěru k duchovnímu otci, jenž je víc než kdokoli jiný povolán vést Tě od mládí přes těžký boji o víru až duchovní dospělosti? Děkuješ od dětství Bohu za své rodiče, učitele a kněze, a modlíš se za ně, aby měli vždy chápavé srdce a porozumění pro Tebe a Tvé podivné nápady?
Co je Ti platné, že se nějaký kněz dává celým srdcem Bohu, takže jistě nesleduje žádné postranní úmysly, když Ty od dětství nepoznáváš, že by měl aspoň trochu porozumění pro Tebe? Říkáš si, co je mi platné, že nějaký kněz chce sloužit pánubohu za devaterými horami a přehlíží mě, který ho tak naléhavě potřebuji? Samozřejmě, že se Ti kněz nemůže do krajnosti vydat a zapomenout přitom na Boha. To stačí, když kněz bude sloužit Bohu v Tobě, který jsi jeho bližní.
Jestliže od dětství toužíš a snažíš se doopravdy najít Boha, nemůžeš zůstat bez úspěchu. Toužíš-li doopravdy po pevné víře, a není-li Tvé hledání jenom dobrodružná příhoda, třeba aby byl zajímavější, estétská libůstka, intelektuálské mudrování nebo nemístná předvádivost, pak se modli s apoštolem Pavlem: "Pane, dej, ať vidím!" A volej s otcem nemocného dítěte ke Kristu, který žádá víru dříve, než uzdraví: "Věřím, Pane, pomoz mé nedůvěře!"
Rozumové příčiny nesnází své víry zdolávej náboženským vzděláváním! Proti mravně nečisté reklamě v televizi, v knihách či na vývěsních tabulích bojuj úsilím o mravní čistotu a osobním představováním této čistoty! Neodděluj svůj boj o čistotu od svého boje o víru! Způsob a postup, jak přemůžeš smyslné pokušení se ovšem liší od způsobu Tvého přemáhání pokušení proti víře. Své pokušení proti víře přemáhej jeho rozumovým rozborem! Mravně nečistá pokušení přemáhej odklonem od nich, promyšleným vyhýbáním se jim, ale také pozitivně, obětavou mravní čistotou z lásky k Bohu, k lidem a Božím tvorům, zosobněním oběti pro mravní čistotu a z lásky! Pokušením proti víře se zabývej tak, aby sis mohl vyvrátit, a odpovídat na ně slovy pravdy. Před smyslným pokušením prostě utíkej a promyšleně se mu vyhýbej, ale také mu pozitivně čel a odolávej mravně čistou láskou! Tvůj útěk znamená odložení mravně závadné knihy, zřeknutí se divadelního, televizního či rozhlasového pořadu, v němž je pro Tebe ohrožení, a Ty si to máš předem zjišťovat. Tvůj odchod ze společnosti, která Tě znepokojuje a rozvrací vyrovnanost ve Tvé duši. Pokud během dospívání úspěšně vybojuješ svůj zápas o mravní čistotu, můžeš si být skoro jist i svým vítězstvím v boji o víru. Prohraješ-li však po mravní stránce, pak si velmi ztížíš svůj boj o víru.
Zde se víc než kdekoli jinde obracej k nadpřirozeným prostředkům! Je-li v Tvé duši od mládí silně vyvinut smysl pro čest, je to jistá záruka Tvého následujícího vítězství. Pokud však u Tebe převládne pohlavní pud, pak si z hlediska přirozeného navodíš pád a ztížíš duchovní vítězství. Obracej se k prostředkům nadpřirozeným, protože s přirozené léky nestačíš, protože tento boj přesahuje Tvé přirozené síly! Nejlepší prostředek máš vedle modlitby v přijímání svátostí. Když se od mládí ochotně účastníš slavné hostiny lásky, tak máš takovou posilu, že smíš pokojně očekávat vítězství. Ve svátosti smíření a v Eucharistii se Ti nabízí skrytá božská síla. Ta naplní Tvou duši dary Ducha svatého a uschopňuje ji k nejtěžším zápasům. Přijímání svátostí Ti během dospívání poskytuje sílu k hrdinství, abys zvítězil v mravní čistotě. Snaž se během dospívání zvítězit na tomto poli! Pak smíš s velkou dávkou sebedůvěry a jistoty jít do boje za svou víru. Závažnou příčinou potíží Tvé víry jsou potíže s mravní čistotou.
Účinnou zbraní v tomto boji máš také v prosté dětské úctě k svaté Panně, Matce krásného milování. Vyvaruj se však křečovitých projevů této úcty! V této úctě usiluj o víc než jen o psychologickou stránku své účasti! Snaž se o víc než o přenesení citu na jiný předmět, víc než o nějakou náhražku Tvé rozvíjející se mladistvé lásky! Vykroč touto cestou upřímně, ale vyvaruj se všem výstředním projevům! Z vlastní zkušenosti poznáš, že Maria jako pomocnice v díle Tvé spásy, má podivuhodnou moc v záchraně tonoucích na moři spásy. Zdá se, že zvláště Tvůj případ, který se Ti možná zdá nejzoufalejším, spadá do její kompetence. Životy svatých a dějiny obrácení, jakož i životopisy velkých hříšníků, kteří u ní nacházejí záchranu, jsou jasným dokladem této moci.
Třetí příčinou nesnází Tvé víry je svět, kde se během dospívání pohybuješ. Této příčině se říkává pohoršení. Víš, jak o tom mluví Ježíš, když volá ve svém zápalu: "Běda světu pro pohoršení!" Patrně je třeba, aby tu nějaké pohoršení bylo, ale běda tomu kvůli komu toto pohoršení přichází. "Lépe by mu bylo, kdyby zavěsili na jeho krk mlýnský kámen a hodili ho do hlubokého moře...
Jsou mnohé pohoršující skutečnosti. Od dětství si jich nevšímáš, třebaže je máš skoro pořád před očima. Sotva však začínáš dospívat a Ty se začínáš kriticky dívat na okolní svět, najednou Tě zarazí tyto skutečnosti, zejména když v nich můžeš nalézt ospravedlnění pro své vlastní nesprávné chování. V této době, kdy se stáváš citlivějším, ostražitějším a vnímavějším vůči nejasným i dvojsmyslným skutečnostem, a kdy se vyostřuje Tvoje popudlivost a nesmiřitelnost vůči tomu, usiluj o zvláštní bdělost a vyprošuj si jasnost poznání! Vyvaruj se požívání alkoholu, omamných látek, sledování vizuálních prostředků sdělování! Není jistě správná metoda, abys od mládí usiloval zavírat oči před skutečným životem, tak jako není správné Tvé předčasné náhlé poučování bez osobního přístupu rodičů. Učitel, který by chtěl upokojit tvou mladistvou zvídavou duši opakováním pohádky o čápovi, by u Tebe rychle ztratil veškerou důvěru. Stejně tak i ten, kdo by Ti předčasně a bez náležitého taktu odhalil život v celé jeho tvrdé realitě, protože by ohrozil Tvou duši.
Je pozdě na to, aby někdo připomínal Tvým vychovatelům směšnost jejich křečovitého skrývání záležitostí Tvého pohlavního života! Od dětství víš o všem z televize. Duch světa se už dávno přičiňuje, aby ti pravdu zcela nešetrně, ba přímo brutálně vyjevil pomocí hromadných sdělovacích prostředků, a to dávno před Tvým přechodem z dětství k dospívání. Všechny výzvy moralistů ke Tvým rodičům a učitelům ohledně Tvého předčasného netaktní odhalování a poučování záležitostí pohlavního života se kvůli tomu míjejí účinkem. Proč by měl na tímto stavem někdo lomit rukama! Je to takové, jaké to je. Čím dřív se svět snaží pomocí hromadných sdělovacích prostředků naplnit tvou duši během dospívání vědomosti ohledně pohlaví a hygienicky bezpečného pohlavního života, tím spíš si už od nejútlejšího dětství posiluj svou vůli ctnostmi, zvláště pokorou a vyprošuj si dary Ducha svatého! Potřebuješ nadlidské hrdinství, aby ses už od dětství naučil dívat na největší pohoršení světa, ale zůstat vůči němu odolný, nepohoršovat se. Takový odstup a rozhled je sice výsada zralého věku, ke které máš jednou dospět i Ty! Usiluj však v tomto směru předstih! Cvič se v pozvolném a opatrném pohledu do celého okolí, abys jeho neblahému vlivu odolal vůlí zpevněnou ctnosti a posílenou Duchem svatým! V takovém prostředí pevného ovládání vlastních vášní, emocí, afektů a nálad, dosáhneš snáze rozumného hodnocení všeho, co svým pohledem zachytíš. Nediv se a nebraň se rodičům, když Tě předčasně - od útlého dětství povedou tímto způsobem bez předčasného rozumového zdůvodňování a poučování! Jedině to Tě uchrání před mnohým zmatkem, a možná i pádem.
Máš tolik příležitostí, na kterých můžeš od dětství postupně odhalovat souvislost mezi slovy a skutky, mezi suchou teorií a každodenním životem! Od konce druhého tisíciletí Ti viditelná hlava Církve jasně ukazuje, že v dějinách Církve nejsou žádná temná místa, před kterými bys musel zavírat oči. Bez váhání Ti odhaluje také ty okamžiky dějin Církve, které mohou být pro Tebe pohoršením, a omlouvá se za ně všem, kterých se to týká, i Tobě. Současně velkoryse vyjadřuje ochotu ke smíření s Tebou, kdo křivdíš, pomlouváš a neprávem ubližuješ Církvi.
Uč se i Ty od dětství ujímat své zodpovědnosti za své myšlení a jednání! To Tě učiní nezávislým na myšlení a jednání jiných. Když máš pravdu a máš přesvědčení o její svrchované hodnotě, nedej se se otřást ani tím, že se snad někdo z Tvých blízkých a třeba i rodinných příslušníků uchyluje od této pravdy nebo aspoň od jejího provádění! Od mládí se uč hrdosti na svou pravdu, ale také respektu k jiným, třebaže se Ti jejich pravda zdá nepravděpodobná nebo dokonce falešná! Také si osvojuj naléhavost své potřeby sdělovat svou pravdu ostatním, samozřejmě ovšem s láskou a taktem! Uč se však také ochotě naslouchat trpělivě pravdě jiných! Ať jsi chlapec nebo dívka, osvojíš-li si od dětství ochotu a pevnou vůli k naslouchání i poslouchání, ale i k hlásání radostné zvěsti, bude tvá záchrana nesporná. V okamžiku, kdy přeneseš těžiště ze svého vlastního já, kterým se stále zabýváš, na bližního a Božího tvora, v němž objevuješ Krista, ustanou Tvé vnitřní boje a celá tvá energie se přenese na toto nové pole. Tohle je díky Bohu nekonečně víc než nějaká levná teorie o náhražkách. Neváhej vzplanout opravdovým nadšením pro radostné hlásání radostné zvěsti a tím se vyvaruješ mnoha bojům a snad i četným pádům a porážkám. Neboj se, že přitom utrpíš nějaký šrám! Kvůli Kristu se směle odvaž ke všemu, ale vždy s láskou a porozuměním pro toho, kdo stojí před Tebou, a třeba Ti odporuje! Kterýpak boj by se obešel bez nějakého Tvého zranění?
Tvůj boj s korouhví našeho Pána se vyostřuje, aby vyústil do vítězství. V Tvém dospívajícím nitru se rozhosťuje pokoj a mír, který je Božím darem. Znáš ten kraj, kde se právě přežene zuřivá bouře? Dýchá podivuhodnou krásou, tichem a svěžestí, pokleslé květiny a listy stromů se narovnávají a všude září cosi mladého a vzbuzujícího naději. Taková je duše Tvého mládí a dospívání, očištěného bojem za čistotu a víru. Konečně nacházíš domov, ale bez nečinnosti. Zakoušíš radost, ale žádnou lehkomyslnost ani bezstarostnost. Prožíváš harmonii, která je předzvěstí Tvé krásné budoucnosti.
Tvůj Bratr
+ + +

Co je to rozjímání?
Rozjímat znamená přemýšlet o nějaké pravdě víry a tuto pravdu vztahovat na sebe. V rozjímání sleduj svou věčnou spásu a snaž se pohnout svou vůli, aby užívala všech prostředků, potřebných ke spáse! Bez rozjímání nechápeš význam spásy své duše a přehlédneš nebezpečí, které ohrožuje tvou spásu, tvé viny ti zůstávají utajeny a ty jich nelituješ, a tak upadáš do hříchů a často i zaslepenosti a zatvrzelosti.
Kdekdo opomíjí rozjímání, a proto je tolik lidí chladných ve víře a hříšných, a proto přichází tolik duší o blažený věčný život s Bohem: "Zpustošená je celá země a není nikdo, kdo by si to bral k srdci" (Jer 12,11).
Rozvažuj v hloubi duše věčné pravd! Vyvaruješ se hříchů. "Budeš-li ve všech svých úvahách pamatovat na vlastní konec, navěky nezhřešíš" (Sír 7,36).
Rozjímej a poznáš lépe Boží přikázání, své scestné náklonnosti, své chyby a nedostatky, svou slabost a křehkost! V rozjímání nabýváš světla k poznání, co máš konat, aby ses zalíbil Pánu, a nabýváš síly k přemožení nabídek světa, abys trpělivě nesl svůj kříž a plnil svědomitě své sebetěžší povinnosti, prospíval ve ctnostech a vedl Bohu milý život.
Zamiluj si rozjímavou modlitbu! Vyhraď si na ni každý den čas i místo!
Myslíš si snad, že rozjímat znamená neužitečně trávit volný čas živelným těkáním mysli? A zatím rozjímavá činnost rozumu je nejvyšší činností rozumu, na rozdíl od činnosti přemítavé. Anebo si snad domýšlíš, že rozjímat je tak obtížné, že to dokáží jen řeholníci, zvláštním způsobem k tomu povolaní, vybavení a vycvičení? Ať jsi technik nebo vědec, obchodník nebo umělec, svou prací, bádáním, obchodováním nebo tvorbou, přesto i ty jsi povolán přemýšlet o své spáse a prostředcích k jejímu dosažení.

Jak se rozjímá ?
Rozjímání sestává z přípravy, vlastního rozjímání a zakončení.
I. Příprava k rozjímání
Před rozjímání se pomodli k Duchu svatému, aby tě osvítil a povzbudil k dobrému, a připoj modlitbu Páně a Andělského pozdravení. Potom:
1. povzbuď víru, že Pán Bůh je ti zde přítomen: Bože můj, věřím, žýe jsi zde přítomen, klaním se ti v nejhlubší úctě jako se ti klanějí andělé a svatí v nebi.
2. Vzbuď pokoru a lítost: Bože můj, pro své hříchy už dávno zasluhuji věčné zavržení. Smiluj se nade mnou ve svém velkém milosrdenství, neboť lituji z celého srdce, že jsem tě tolikrát urazil.
3. Pros o milost k dobrému rozjímání: Bože můj, pro lásku a pro zásluhy Pána Ježíše Krista a na přímluvu Blah.Panny Marie, osviť a posil mě, abych poznal, co ode mne žádáš, a abych se odhodlal vyplnit tvou vůli. Maria, Matko Boží, sv.Josefe, sv. anděle strážný a všichni moji nebeští přímluvci, přimlouvejte se za mne, aby mi toto rozjímání přineslo velký užitek pro věčnou spásu.
II. Vlastní rozjímání
1. Přečti v knize vhodné k rozjímání (Např. čtvero knih Tomáše Kempenského nebo sv.Jana od Kříže) odstavec pomalu a velmi pozorně, aby ti pravda utkvěla v paměti.
2. Opakuj si v duchu krátce, co jsi četl.
3. Ptej se sebe sama: Co o té věci říká učení víry?
4. Vzbuď si hned víru v tuto pravdu tímto způsobem:
Pevně věřím, můj Bože, v tuto svatou pravdu, jak ji učí církev svatá, protože ty sám promlouváš skrze ni. Pronikni mě touto pravdou, abych podle ní žil.
5. Konečně vztáhni poznanou pravdu na svůj vlastní život, a to z hlediska své přítomnosti, minulosti a budoucnosti.
A. Z hlediska přítomnosti si polož otázku:
1. Co mám podle této pravdy konat a čeho se mám vyvarovat?
2. Proč to mám dělat právě takhle? K čemu je mi to potřebné? Jak je to pro mně užitečné? Jak si počíná Ježíš? Jedná tak Panna Maria? Když to s Boží pomocí dovedou jiní, dovedu to i já. Co si v této záležitosti přeji tváří v tvář svému těžkému údělu ve světě, v rodině, v zaměstnání, kdy mě postihuje únava, slabost, nemoc, zklamání, nápor klamavého působení ducha světa, ztráta práce a jiných životních jistot, ztráta milovaného, ohrožení života, smrt?
B. S ohledem ma minulost se ptej sebe sama:
1. Jak jsem si doposud počínal?
a) Sleduj své minulé smýšlení, slova, skutky, i to, co jsi opomenul říci, vykonat nebo strpět. Všímej si nejen svých provinění, ale i svých zásluh.
b) Děkuj z celého srdce za všechno, co se ti příznivého podařilo, a nepřičítej to jen svým schopnostem a možnostem. Upřímně lituj svého provinění a nedostatků, a vroucně si opakuj:
Můj Bože, jak je mi líto, že jsem zklamal tvou důvěru, s níž jsi mě zdarma zahrnul tolika hřivnami a dary, nevyužil jsem jich k svému zdokonalení a pro dobro druhých a ke tvé oslavě, ba často jsem jich zneužíval k poškození sebe, svého zdraví, duchovního života, k pohoršení své rodiny a ostatního okolí, ale i k tvému urážení. Ježíši, má Lásko na kříž kvůli mně přibitá, buď milostiv mně hříšnému!
2. Proč jsem tak špatně jednal? Způsobila to:
- moje nevědomost, snad zaviněná mou leností, únavou, zaujetím falešným dobrem? Moje roztržitost či moje nedbalost?
- nějaká nezřízená náklonnost: pýcha? ješitnost? smyslnost, lakota, závislost na falešném dobru? na hazardní hře?
- pokušení svůdného světa, na mravně špatném tisku? na poslechu umělé hudby? na prožívání počítačové hry? na televizi? na falešné, bezbožné osvětě? Jakou mám jistotu, zda se mnou někdo proti mé vůli nemanipuloval pomocí rafinované reklamy, jednostranně uspořádaných zpráv?
- ďábelské pokušení?
C. S ohledem na budoucnost se ptej sebe sama:
1. Jak budu o této věci smýšlet v poslední chvíli svého života? Zbude mi na to dost času, vzhledem k nebezpečí války, ohrožení lidskými vynálezy, úrazu či nehodě v dopravě?
2. Co budu od této chvíle činit? Nejprve si učiním všeobecné předsevzetí, že se od této chvíle budu vždy a všude řídit poznanou pravdou, o které jsem rozjímal. Pak si udělám zvláštní předsevzetí, že dnes učiním to či ono, nebo že se toho či onoho vyvaruji.
3. Jaké správné prostředky použiji k dosažení svého předsevzetí? Hrdinné sebezapření? Vroucí modlitba? Pravidelná účast na svátostech? Pevně si umiňuji, že budu používat těchto prostředků. Co mi překáží v dosažení zlepšení? Ctižádost? Nebezpečná příležitost? Smyslnost? Rozhodně a nesmiřitelně tu překážku a rušivý činitel odstraním.
Následuje důvěrný rozhovor s Pánem Bohem: Bože, ty víš, že mám dobrý úmysl zlepšit se, ale moje vůle je slabá. Přesto tě, Bože, miluji a doufám ve tvou pomoc. Věřím ve tvou všemohoucnost. Bože, pomoz mi a dej mi více síly, ať uskutečním své předsevzetí! Opakuji své prosby. Bože obětuji se tvé službě s tělem, s duší.
III. Zakončení
1. Díky Bohu, že mě při rozjímání osvítil a povzbudil k dobrému.
2. Obnovím své předsevzetí všeobecné i zvláštní, projevím svou upřímnou vůli věrně je splnit.
3. Prosím za milost, abych vykonal, co jsem si předsevzal.
4. Svěřuji do ochrany Boží sebe sama, svou rodinu, své přátele a příbuuzné, své dobrodince, představené i podřízené, nepřátele, duše v očistci, ubohé hříšníky, umírající, všeobecné zájmy církve ve svém národě i v celém vykoupeném lidstvu.
Po rozjímání se pomodlím za setrvání v dobrém Otčenáš a Andělské pozdravení-Zdrávas, Maria.

Shrnutí postupu rozjímání
I.příprava: 1. Vzbudit víru v Boží přítomnost.
2. Vzbudit pokoru a lítost.
3. Prosit za milost dobrého rozjímání.
Po četbě vhodné k rozjímání
II.vlastní rozjímání:1. Co jsem četl (krátké shrnutí)?
2. Co mám podle té pravdy konat,
nebo čeho se mám vyvarovat?
3. Proč to mám dělat?
(Je to potřebné, užitečmé)
4. Co jsem dosud činil?
(Zpytování svědomí, lítost)
5. Co budu od této chvíle činit?
(předsevzetí obecné, a zvláštní pro tento den)
III.Zakončení: 1. Poděkování za obdržené milosti
2. Obnova předsevzetí.
3. Prosba o milosti k tomu potřebné.
4. Vzbuzení ctností - víry, lásky, naděje, lítost.
5. Doporučit sebe i jiné Bohu.
6. Modlitba Otčenáš a Zdrávas za vytrvání.

Při rozjímání o utrpení Páně si odpověz na otázky: Kdo trpěl tak strašná muka? Co trpěl? Jak trpěl? Za koho trpěl? Cvič se pilně v důvěrné účasti s Pánem Ježíšem, v lítosti, ve vděčnosti, atd. Učiň si též vhodné předsevzetí, a ostatní čas se zabývej hlavně posilováním ctností a prosbami k Bohu. To je nejsnadnější způsob rozjímání o utrpení Páně.
Nedovedeš-li hned rozjímat, neklesej na mysli! Člověk se musí v rozjímání dlouho cvičit, než si osvojí pohotovost, aby snadno a rychle přešel od nějaké pravdy víry, k jejímu promítnutí do svého života.
+ + +
Zrnka přesýpacích hodin života
Jako tvá panenská Matka tě zvu k povznášení každého okamžiku tvého života. Tuto bohoslužbu přesýpacích hodin života můžeš zaměnit za růženec. Divíš se, proč tolik upřednostňuji růženec? Je to modlitba úst, ale i bezeslovná. Naučím tě úctě a lásce k mému Dítěti, tvému Bratru a našemu Spasiteli.
Modlit se růženec znamená ubírat se se mnou tímto životem po boku našeho Pána. Doprovoď mě! Svěř se mému vedení na všech cestách údolí smrti. Postav žebříček životních hodnot jako žebřík Jakubův, zbudovaný u každého svatostánku. Přehodnoť své životní události ve světle životních událostí mne a mého Dítěte.
Divíš se, proč je rozjímání při růženci tak důležité? Tvoří páteř celé této vznešené modlitby. Den co den, ráno i večer, rozjímej o mém životě a životě mého Dítěte. Pros, aby ti před pohledem tvého srdce i osvíceného intelektu jasně vynikly naše ctnosti a naplníme tě touhou a pohotovostí napodobovat nás ze všech sil. Rozjímání nachází v zrncích růžence svůj jedinečný výraz. Až do Krista přinášíš oběti Bohu, ale žádná tvá oběť není způsobilá dostatečně usmířit našeho spravedlivého Otce, uraženého hříchem. Tak se až do Krista sypeš se svými obětmi jako zrnko za zrnkem do Boha. To nejde do nekonečna. Pojednou zůstávají ty přesýpací hodiny, odměřující ti čas života, netečně stát. Z této mrtvé polohy tě vyvádí náš věčný Otec, když ke tvé spáse uprostřed celého lidstva ve světě posílá své jediné Dítě. Přichází na svět díky naší společné panenské Matce. A teť se už s každým zrnkem sype sám Bůh do tebe, aby tě živil chlebem věčného života a přes tvé srdce aby obnovil celý svět.
Zrnka svatého růžence propouštěná v prstech zdaleka ne bez tvé účasti, ale jako doprovod přesýpacích hodin tvého života, povznášejí každý okamžik tvého putování dějinami a odemykají zámek časoprostoru, do něhož jsi přirozeně od narození uvězněn. S růžencem v ruce jdeš s Ježíšem a se mnou pozemským životem vstříc životu věčnému. Jako tvá panenská Matka tě vedu ke svému Synu Božímu. Dej se od nás vést! Zažiješ svou cestu dějinami jako krásné putování. Protože jsem mocná průvodkyně, její příklad tě uchvacuje silou a velikostí. Tvůj život na zemi probíhá mezi radostí a bolestí. Naděje, jež se ti ozývá v duši, je naděje na budoucí slávu. Mezi dvěma hranicemi zrození a smrti se střídají okamžiky radosti pozemského štěstí, sdílením umocňované, s chvílemi opuštěnosti a smutku, sdílením odmocňované. Jen jedna je naděje ve tvé duši, a to je naděje na budoucí život. Začíná na hranici obtížného života pozemského. Je to život hrdinské slávy, život vítězství ve tvé naději, v níž očekáváš odměnu za věrnost a vytrvání na mé cestě.
Radost, bolest a vítězství prostupuje celým tvým životem v čase i ve věčnosti. Radostí, bolestí a slávou je vyjádřen také život tvého Bratra a Spasitele i mne, tvojí panenské Matky, jak ti to představuje rytmus růžence. V této podivuhodné modlitbě se spojuje Boží moudrost s tvou moudrostí lidskou. Krásu tohoto vyváženého a harmonického spojení dovede vychutnat jen tvá duše, pronikající za pomoci darů Ducha svatého tajemství Boží moudrosti a lásky.
S růžencem v ruce vykroč šíleným světem, kde tě znepokojují nejrůznější strašidla a mimozemské obludy! Kdekoli rozhodně přitiskneš k srdci svůj růženec, hroutí všechny mimozemské stvůry a objasňují se všechny temnoty. V růženci najdeš útěchu v okamžicích duchovního zmatku, sílu v bojích s pokušením a hříchem a stálou výzvu k odhodlanému kroku vpřed. Růženec ti představuje na nejvyšší příčce Jakubova žebříku tvého Bratra a Spasitele i mne, tvou panenskou Matku. Výstup k nám tě potěší, dá ti krásný nadhled, a to úplně snadno, třebaže je to spojeno s námahou. Nejenže ti objasňujeme cestu svým příkladem, nýbrž tě podporuje vyšší nadání Boží.
+ + +
Božské doteky v kosmu
Záchrama u jasné stálice
Posádka naší požehnané lodi, plavící se na vlnách vesmírného oceánu do nebeského cíle, usilovně hledá cokoli pevného a bezpečného v kosmu, co by mohlo poskytnout jakoukoli spolehlivější oporu. Jenže brzy zůstává vydána napospas nejrůznějším dějům v přírodě. Částečně je to dáno tím, že čím rychleji se pohybuješ v kosmickém časoprostoru a přibližuješ se světelné rychlosti, tím choulostivější je další tvé zrychlování, ba i samotné zachování dosažené rychlosti. Věci a události, které se ti v poměrně klidném stavu zdají bezpečné, ve velké rychlosti se stávají vratkými. Jsou stále méně vypočitatelné, a to dokonce i nejdokonalejšími počítači. Nejde jen o věci a procesy, s nimiž se setkáváš v okolním makrokosmu, nýbrž i o ty, se kterými jsi bezprostředně ve spojení, neboť se týkají vlastního mikrokosmu v tobě.
Kromě toho uvádí Jiří Grygar v knize "Okna vesmíru dokořán", zdá se, že samotné hvězdy dělají hlouposti. Černé díry jsou příkladem toho, jak se fyzika a astrofyzika může dostat do velmi matoucích rozporů s běžným uvažováním a zdravým selským rozumem, pokud má odvahu domyslet některé své zákony a zákonitosti do důsledku. Ale ani fyzikové nejsou lhostejní k tak kuriózním objektům. Když sir Arthur Eddington posuzoval teorii hvězdného kolapsu, vyjádřil se: "Měli bychom objevit zákon, který by zakázal hvězdám tropit takové hlouposti."
Žádný takový zákon nebyl v astrofyzice objeven a černé díry jsou nadále považovány za součásti našeho vesmíru.
Sotva se veřejnost poněkud smířila s tím, že černá díra je těleso, které nezáří, přišel jeden fyzik s nápadem, že černé díry nejenže mohou zářit, ale mohou se celé zářením skoro vypařit. Vyšel z kvantové mechaniky, podle níž si prázdno čili vakuum představujeme jako prostor zaplněný předpokládanými dvojicemi částic a antičástic. V okamžiku, kdybychom se je pokusili zjistit a prokázat, vzájemně se vstřebají a my zase hmátneme do prázdna, do vakua. Tyto takzvané virtuální částice neustále vznikají a neustále se vzájemně vstřebávají, takže se prostor navenek jeví jako prázdný. Fyzikové s takovými virtuálními částicemi dnes běžně počítají. Krajně vypjaté gravitační pole černé díry dokáže ve svém okolí uchvátit částici z virtuálního páru částice a antičástice. Zbývající opačná částice už nemá v čem se vstřebat. Nezbývá jí, než se projevit a odletět opačným směrem. Pro vnějšího pozorovatele se tento proces nebude lišit od záření.
Čím je černá díra větší, tím to probíhá pomaleji a méně účinně. Nožná jsou ve vesmíru i miniaturní černé díry, kde se to naopak děje velmi rychle. Když jde o hvězdný kolaps, tedy hvězda, která je příliš hmotná, se zhroutí do bodu odlišeného od ostatního prostoru a času. Nás vesmír, pokud je dostatečně hmotný, skončí jednou také tak. Přesto z hlediska pozorovatele je tu závažný rozdíl. Při zhroucení hvězdy má pozorovatel přece jen možnost volby. Buď zůstane v bezpečné vzdálenosti od černé díry a uvidí průběh zhroucení jen po horizont, nebo bude chtít poznat přímo celý skutečný průběh a vrhne se do hmotného propadliště, kde snad prožije celé to kosmické zhroucení, ale nebude schopen podělit se o své poznatky s bližními, ani se k nim vrátit, a jeho tělo bude nenávratně zničeno a ztraceno z původní polohy v časoprostoru. Při zhroucení celého našeho vesmíru bychom všichni byli pozorovateli a možnost vyhnout se konci nemáme.
Jednotnost je pro vědu něco neurčitého. Je to konec existence mnoha měřitelných a zjistitelných charakteristik a fyzikové se s tím těžko vyrovnávají. Dosud vládnoucí fyzikální zákony se zde dostávají na hranice své platnosti. Nikdo neví, co se děje v černé díře. Každopádně jde o přírodní proces, který nejpronikavěji postihuje hmotu. Vyhlíží to, jako něco nemožného, ba znepokojujícího. Přitom jde o fyzikálně zdůvodněné jevy, které máme částečně podloženy pozorováním.
Je pobuřující, že se ti zdá, že uprostřed takto neosobně vystupujícím přírodním silám, jsi vydán napospas něčemu, co přesahuje tvé síly i chápání. Na každém kroku v přírodě odhaluješ stopy účelnosti stvoření. Nemůžeš se smířit s tím, že by zde bylo něco nesmyslného. A určitě také v přírodě nic nesmyslného není. Stvořitel nedělá žádné nesmysly. Je moudrý a prozíravý, ale jeho prozřetelnost někdy přesahuje meze tvého rozumu.
Astrofyzik Frederic Hoyle zastává názor, že žijeme v inteligentním vesmíru. Podle tohoto názoru nutně existují někde za hranicemi smyslům dostupného vesmíru nějaké bytosti s nadlidskou inteligencí, které řídí vesmírné děje. Je-li pravda, že tito Boží tvorové s inteligencí větší než je tvá řídí pohyb hvězd, tedy lze připustit, že takto Bůh může řídit chod hvězdného vesmíru prostřednictvím andělů.
Ať je tomu jakkoli, věř, že i tyto nebeské bytosti ovládá a řídí Královna nebeská, Panna Maria! Je to tvor s pouhou lidskou inteligencí, ale povznesený Bohem nade všechny tvory a v nebi korunovaný na Královnu všeho tvorstva, tedy také hvězd i andělů.
Se zvláštním a mimořádným povýšením "nejvýznačnější dcery Sionu", jakým je Nanebevzetí, je spojeno tajemství její věčné slávy. Naše společný panenská Matka je oslavena jako Královna všeho tvorstva. Ta, která se při Zvěstování nazývá služebnicí Páně, zůstává až do konce věrná tomu, co tento název vyjadřuje. Tím potvrzuje, že je pravou učednicí Krista, který důrazně podtrhuje služebný ráz svého poslání. "Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny" (Mt20,28). Proto je také Maria první z těch, kdo slouží Kristu pro druhé lidi a pokorou a trpělivostí je přivádí ke Králi, aby v jeho službách dosáhli panování. Dosahuje královské svobody, jaká je vlastní učedníkům Páně: Sloužit znamená panovat!
Zatímco se zdá, že si různé hvězdy ve vesmíru počínají velmi vrtošivě a dělají nesmysly, zůstává Panna Maria naší bezpečnou stálicí. Hvězda mezi hvězdami, Královna nadhvězdná, Žena podle míry kosmu, Královna andělů je prozíravá Panna. Uprostřed závratných objevů a úchvatných vynálezů, které vynášejí člověka daleko za hranice naší Galaxie, vyvstává pro tebe jako životní nutnost modlitba. Samotný tvůj rozum by uvázl v časové a prostorové mlze pod náporem všech událostí a změn, jakým jsi vystaven při plavbě vesmírným oceánem.
Při velkolepém rozmachu lidstva, nesoucímu do celého vesmíru radostnou zvěst o spáse světa, zůstává ti kdekoli důvěrně blízká naše Modrá planeta, jediná mezi kosmickými tělesy posvěcená narozením Spasitele světa a požehnanou působností Bohorodičky. Ježíš ti připomíná: beze mne nemůžeš nic činit. Proto pros, hledej, tluč, modli se! Modlitba je životem duše, duší duše. Kde chybí modlitba, tam je smrt a rozklad.
Modlitba jdoucí k Bohu přes Bohorodičku je tím, účinnější, že obracíš k Bohu stejnou cestou, jakým ti od Boha přichází spása. Tato modlitba osvěžuje tvůj duchovní život přítomností a působností největšího z lidí, Panny Marie. Přes svou křehkost je povýšena nad všechno stvoření, aby mu vládla. Tak je celý vesmír z vyššího nadání nejen prozíravě udržován a zachováván Bohem, ale také oživován člověkem, aby mohl být zvláště přes tvé srdce nekonečně zdokonalen a zbožštěn.
Ty, kdo jsi na palubě našeho nebeského korábu "Santa Maria" a pokládáš úctu ke Královně nebeské za samozřejmou věci, že někdy ani nedomýšlíš, jaký poklad ti svěřuje Bůh, když ti dává svou Matku za ochránkyni a přímluvkyni u trůnu Božího.
Jak naivní by bylo považovat úctu a lásku k Panně Marii za dětskou záležitost či snad ženskou. Maria je právě tak Matkou žen jako mužů. Od ní se máš učit ušlechtilosti a jemnosti ve smýšlení a jednání, abys viděl v každé dívce a ženě křehkost svaté Panny. Víra není jen záležitost citová. Je podložena rozumem a pevným odhodláním žít podle víry, abys působil radost Bohu a Matce Boží. Každé velké dílo, každou cestu, každý výzkumný program, zejména když je zaměřen vzhůru, ke hvězdám, vstříc časoprostorově odlehlým polohám vesmíru, hleď zasvětit Matce Boží a podnikej je ve jménu Královny nebeské!
Ovšem žena či dívka má přece jen k Matce Boží blíž. Je také sestrou panenské Máti, jejího vzoru dívčího a ženského charakteru. Snaž se napodobit Matku Boží v jejích ctnostech, především v její čistotě, trpělivosti a vytrvalosti v dobrém i v nejtěžších životních chvílích. Jako žena hleď působit na muže ani ne tak slovy, jako spíše příkladným životem a zbožností podle vzoru Panny Marie.
Naše panenská Matka je Matkou také tebe, dítě! Modli Otčenáš a Andělské pozdravení! Tím vyjadřuš svůj důvěrný vztah k nebeskému Otci i k nebeské Matce. Rodiče, kteří chcete dobře vychovat své děti, nezapomeňte hned křtu svatém zasvětit své děti také Matce Boží!
Učiň slib před Matkou Boží, že si ji jako svou jedinou panenskou Matku zamiluješ v Církvi svaté! Modli a pracuj podle jejích rad! Pak se nebudes stydět za Církev, ani za její kněze, ale že budeš vděčně přijímat slavná ustanovení, které ti Církev nabízí jménem Božím.
Náš věčný Otec dobře ví o tvých těžkostech. Určitě se nedá zahanbit tvou láskou. Čím častěji se budeš modlitbou připomínat věčnému Otci i naší panenské Máti, tím spíš ti Maria vyprosí přízeň na nejvyšších místech. Jako se každá nevěrnost vůči Bohu bolestně dotýká Matky Boží, tak zase každý dobrý skutek i každá oběť, přinesené z lásky k Bohu, dovedou potěšit její mateřské srdce.
Pros nejen dnes, ale každodenně Matku Boží! Poznáš, jak rozprostírá svůj blankytný plášť nad tvojí rodinou a zahrnuje pod něj i tebe, kdo podnikáš odvážnou výpravu napříč kosmickým oceánem.
+ + +
Na tmu si zvolna přivyknem,
když světlo dají pryč.
Jako když soused na sbohem
nám vyjde posvítit,

okamžik šlapem nejistě,
zmateni náhlou tmou -
pak přivyknem na noc zrak
a dojdem na cestu.

Tak i v těch větších temnotách
mozku - v té noci v nás -
bez stop po svitu měsíce
anebo po hvězdách,

i silní trochu tápou
a stane se jim pak,
že vrazí čelem na strom.
Však když naučí zrak,

Buď temnota se změní,
či něco v pohledu
si zvykne na tu půlnoc -
a téměř žijí dál.
Emily Dickinsonová
+ + +
Telegraf radostné zvěsti 7
Ani z vědy se nemá dělat "věda"
Jak vysvětlit, že řád dominikánský, známý jako intelektuální, hlásá růženec, pobožnost tolik hanobenou a vysmívanou od tak zvaných "silných" duchů, a přesto tolik drahou duším, které jsou schopny a zaslouží si odhalovat tajemství Božího království?
Předně dominikáni nejsou žádnými intelektuály, nýbrž apoštoly Božího Slova. Růženec je především rozjímáním o velkých událostech z života Ježíše Marie: o událostech radostných, bolestných a slavných.
Růženec vzniká z hlásání. Když se mluví o Ježíšově životě, je třeba pomoci posluchačům, aby rozjímali o tom, co slyšeli, a modlili se k Ježíšovi a k Marii. Tak vzniká růženec.
Růženec je hlásání, protože když věřící rozjímá o tajemstvích Pánova života, naslouchá Božímu slovu. Odhaluje, že Bůh tak miloval svět, že dal jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, nýbrž měl život věčný (Jan 3,16).
Růženec je shrnutím hlásání - sledování Ježíše a zamilování si Ježíše.
Růženec je hlásání lidové, protože události našeho života, radosti a utrpení nám pomáhají chápat radosti a utrpení Krista a jeho Matky. Odhalujeme, že za všemi pozemskými bolestmi nás očekává sláva Zmrtvýchvstání. Radost, bolest a sláva jsou slova srozumitelná všem lidem. Tato tři slova otvírají cestu kontemplace.
Svatý Tomáš miluje velké syntézy, které vyzývají, abychom objaly jediným pohledem nesmírnost Božího díla. Není proto velká vzdálenost od Teologické summy k růženci.
Není žádné tajemství, že sv.Tomáš, jehož učení dodnes tvoří nosné základy budovy nauky Církve svaté, stojící podle ustanovení Páně na Petrově skále, před svým odchodem ze světa prohlašuje: "Všechno, co jsem napsal, mi připadá jako mlácení prázdné slámy, proti tomu, co mi bylo dáno vidět."
A sv.Dominik, zakladatel kazatelského řádu, volá: "Běda vědění, které se neproměňuje v lásku!"
Kdyby se Otec Dominik stal jen intelektuálem, vědcem a učitelem, nepřinesl by Církvi svůj Řád. On však rozněcuje svět horoucností své lásky.
A jaká to je láska! V krajině zuří hlad, chudí po celých skupinách umírají hladem. Dojat jejich bídou a uchvácen soucitem, prodává Dominik své vzácné knihy s poznámkami a všechny své věci.
"Nechci", říká, "studovat z mrtvých kůží, zatímco lidské bytosti hynou hladem!"
To je strhující příklad... To je první Dominikovo úchvatné vystoupení, první postoj ryze dominikánský, který se však v dalším jeho životě vždy znovu a výrazněji opakuje.
Později jednomu tazateli odpovídá :
"Můj synu, já jsem se učil v knize lásky." A nejsou to jen levná fráze ani pouhé gesto, byl to celoživotní názor a postoj, který se stále stupňuje. Víc a více jej prostupuje osobní obětavost, doprovázená horoucí modlitbou:
"Pane, dej mi pravou lásku - lásku, jaké není nic zatěžko pro spásu druhých!"
To je jedna z nejoblíbenějších Dominikových modliteb.
U svatého Dominika nemá kniha nikdy přednost před láskou. Nakonec volá ke svému loži dvanáct starších bratří, aby jim předal svůj poslední odkaz: "Mějte lásku, chraňte pokoru, zachovejte dobrovolnou chudobu!"
+ + +
Kdo hlásá růženec
Dominikánský řád má svůj cíl, své poslání v Církvi, svůj veliký úkol: spásu duší.
Má-li tohoto cíle snáze dosáhnout, Prozřetelnost Boží mu svěřila dva poklady: růženec a nauku sv.Tomáše.
Co kdyby někdo chtěl daný úkol rozdělovat tak, že by růženec považoval za něco, co je snad jen pro prosté lidi, kdežto nauka sv.Tomáše jen pro několik vybraných jedinců? Hrubý omyl!
Největší učenci, nejslavnější profesoři a spisovatelé našeho řádu vždy rádi sahali po růženci. Stačí připomenout bl. Hyacinta-Maria Cormiera. A naopak, zase svatý Tomáš má co říci každému, třebaže nebude mnoho těch, kdo se s jeho naukou seznámí dokonale.
Církev svatá svěřuje růženec především dominikánům. Růžencová bratrstva, zřízená generálem našeho řádu, sdružují na tři milióny členů. Stanovy jasně říkají: Ať dominikánské rodiny mají ve zvláštní úctě růženec. Tento vznešený způsob modlitby vede k nazírání na tajemství spásy, v něm se svatá Panna důvěrně spojuje s dílem svého Syna.
Tak se Boží lid má modlit růženec hlavně s dominikány, pro něž je tato modlitba samozřejmou povinností.
Avšak modlíš se růženec opravdu dobře? I tomu se musíš učit. Snaž dívat na růžencová tajemství asi tak, jako se děti dívají na obrázky! Najdeš tu pokaždé něco nového.
Dnes nechybí návody k modlitbě růžence, a hledají se nové cesty a způsoby -
Nechybí ani různé námitky proti modlitbě svatého růžence, ani jeho obhajoby. Nezdržuj se s nimi! Stačí ti poselství a výzva Panny Marie v Lurdech a ve Fatimě. Stačí ti několik prostých rad.
Zřejmě by bylo dobré nadělat si zásoby; totiž dobře prorozjímat jednotlivá tajemství, a třeba se pak vracet ke stejným myšlenkám prostě, nenuceně. Máme k tomu prostředky. Probrat si dobře tato různá rozjímání o růžencových tajemstvích a vybrat si z nich to, co nejlépe odpovídá tvým potřebám. Ovšem také to si musíš pečlivě prorozjímat, uvážit docela osobně a jednoduše, třeba i s pomocí prosté otázky: Jak se podle toho zařídím?
Nejlepší je brát si růžencová tajemství přímo z evangelia. Nemusí ti ale vyhovovat tento prostý způsob. Tak si při růženci s Pannou Marií prorozjímej bohatství, které ti denně poskytuje liturgie.
Růženec je ti školou ctností a Panna Maria je v něm tvou učitelkou. Vede tě ke Kristu. Růženec můžeš brát i jako nějaké kázání Panny Marie. Panna Maria ti v něm říká to, co pro tebe považuje za nejpotřebnější.
Zdá se, že každý řád má svůj pohled na Pannu Marii. Pro dominikánský řád je Panna Maria Trůnem moudrosti. Při růženci se stále učíš ve škole Panny Marie.
Chápej růženec jako školu a modlitbu těch, kdo jsou tiší a pokorní. Skutečně, pýcha se mu brání a staví se proti němu.
Je to pěšinka duší, které pod vedením Panny Marie krok za krokem nalézají Krista. Ježíš je při růženci vždy středem a cílem. Růženec je přizpůsoben základním okamžikům tvého života. Jsou to:
radost - bolest - sláva
povolání - zkouška - vítězství
rozhodnutí - odpovědnost - hrdinství.
Přitom si oživ i svůj duchovní růst! Růženec stále znovu připomíná stejná tajemství, abys do nich stále lépe vnikal. Přehled růžencových tajemství:
Radostná tajemství jsou nejen tajemstvím Vtělení a Narození, ale i tajemstvím Kristova dětství, jeho skrytého života, jeho prací, jeho mlčení až do třiceti let. Zaměř se při nich na víru a poslušnost Panny Marie a na její první bolesti spojené s radostí! Zkus se tu učit hledat Boha! Usiluj o duchovní dětství, o skrytý život v práci, v modlitbě, v usebranosti!
Bolestná tajemství jsou tajemství osamělosti, pronásledování, pomluvy, posměchu, opuštěnosti a zrady, bolesti a smrti, kterou Ježíš podstupuje s heroickou láskou pro tvou spásu. Sleduj při nich lásku Panny Marie, která vše přijímá, trpí, obětuje se v radosti, že přispívá k vykoupení lidstva.
Uč se tu víře pro dobu zkoušek, lásce za nejkrutějších bolestí, naději v době vyhnanství! Tato tajemství ti posilují touhu, abys i ty měl účast na vykoupení obětmi, přijímáním kříže, spojením s Ukřižovaným na cestě lásky.
Slavná tajemství jsou nejen tajemstvími Kristova Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení, kralování a Seslání Ducha svatého, nýbrž si při nich připomeň také Kristovo působení v dějinách, jeho život ve tvé duši, Církev bojující v tomto světě i slávu svatých.
Panna Maria je první z těchto vyvolených, která vítězí nad zlem a smrtí. Uč se tu víře, naději, lásce, vytrvalosti až do konce! Připomínej si ti svůj život milosti - touhu žít s Církví a pracovat pro ni.
Jak bohatý je to program! Jak málo se s ním shoduje tvá netečnost a lhostejnost!
Vše za pomoci Panny Marie s učenlivostí a oddaností k Marii !
Láska je vynalézavá ! Vede tě jasnozřivě k rozlišení poznání znamení naší doby. Vytyčuje ti pole působnosti pro uplatnění naší víry. Ukazuje ti ty, kdo potřebují tvou modlitbu, přímluvu a pomoc. Vede tě, abys tam, kde je toho nejvíce zapotřebí, opravdu pomohl.
Růženec tě uvádí do tajemství víry - ale ne odtažitě, nýbrž s veškerou určitostí. Zaměřuje tě k podstatnému: k vykupitelskému Vtělení v jeho třech velkých obdobích. Díky své prostotě a jednoduchosti se obrací k tobě, ať jsi starý nebo mladý, ať máš jakékoli postavení, ať jsi jakékoli národnosti.
Objasňuje úkol Panny Marie v plánu spásy. Učí tě s postoji důvěry a lásky k Panně Marii, pozorné k tvým potřebám. Učí tě rozjímat o tajemstvích života Páně tak, aby se staly tvou vnitřní zkušeností. Snaž se, aby se ti růženec stal školou rozjímavé modlitby!
Nech se růžencem přivést k biblickému hlásání! Dej se nejen poučit, ale také obrátit! - Připomíná, že příchod Krista na zem dává smysl tvému životu a naší smrti. Upevňuje ti naději ve Zmrtvýchvstání.
Je to modlitba malých a pokorných. Copak mezi ně nepatříš? Růženec tě učí modlitbě a křesťanskému životu. Dává proniknout Božímu slovu do tvého života a poskytuje ti dokonalé vzory v životě Ježíšově a Mariině. Působí, že k tobě Boží slovo přichází nikoli kusým a nesouvislým způsobem, ale jako souhrnný celek, zkrátka soustavně. Tak tě vede k ucelenému a soustavnému růstu ve tvém křesťanském životním názoru.
Je to modlitba rozjímavá, avšak současně také modlitba chvály i prosby.
Někteří bratři dnes hledají nové způsoby modlitby posvátného růžence, touží po novém vyjádření, zatímco jiní více pečují o věrnost tradici. Taková různost není na škodu. Takové setkávání různých způsobů je zdravé a užitečné, pokud se ovšem děje ve vzájemné důvěře.
Růženec prostě, ale opravdově, živě představuje celek tajemství spásy.
Růženec je úzce spojen s biblickou obnovou. Je to modlitba vpravdě evangelijní. Vede k rozjímání o Písmu svatém. vyžaduje nejen pokornou mariánskou úctu, ale i vážné biblické vzdělání.
Růženec je školou křesťanského života a modlitby. Vychovává k životu víry. Rozjímáním o tajemstvích života Ježíše a Marie zapouští kořeny do srdce Božích dětí. Díky jednoduchosti své metody mluví přímo k srdci lidí prostých. Spojuje s prameny.
Růženec je škola otevřená duším nejprostším. Nenásilně je uvádí na cestu rozjímání a modlitby srdce. Je to škola vnitřního života.
Růžencový apoštolát se má obracet k současnému světu. Nesmí se oddělovat od skutečného života, od nadějí, a obav i radostí, od zápasů současné doby.
Tradice z nás dělá dědice poslání, které Panna Maria svěřila svatému Otci Dominikovi: Jdi a hlásej můj růženec!
+ + +
Moc a síla růžence
Možná, že nějakého vzdělance napadne: Když jde o tomismus jako myšlenkový směr, to bych ještě snad uznal, ale ten růženec - zavrtí hlavou a dodá s dávkou ironie: Já to těm babičkám nebudu brát. K tomu mě nenuťte! Bůh nikoho nenutí. K modlitbě růžence musí být křesťan správně připraven. Růženec se nemůže modlit křesťan bez dávky obrazotvornosti. Růženec není pro suchary, postrádající představivost a pokoru, ale zato mající plnou hlavu počtářství: Kolik jsem do toho vložil, a kolik mi to vynese.
Někteří takoví křesťané bez náboženské představivosti či imaginace pokládají splynutí ústní a rozjímavé modlitby za nemožné. Jsou přesvědčeni, že se zbožně modlí jedině tehdy, když bezprostředně myslí právě na to, co říkají svými ústy. Jenže modlitba, při níž člověk vědomě, v myšlenkách sleduje přímo samotný obsah vyslovované modlitby, je pouze jeden druh modlitby. Druhý druh nacházel už sv.Dominik v tom, že člověk rozjímá o pravdách, aniž by to ústy pronášel: člověk se povznáší k samotnému velkému tajemství víry, a rozjímá o těchto pravdách, a přitom chápe jejich velikost a nevyslovitelnost. Spojením obou druhů modlitby vznikl růženec. Věřící při růženci vědomě přehlíží to, co jeho vyslovují, takže to vyslovuje pouze podvědomě, a mysl se přenáší k nevyslovitelnému obsahu, který je skryt v každém křesťanském tajemství. Slovní smysl je předstihován plností božského bohatství v žasnoucím rozjímání. Slova, z nichž pozůstává růžencová modlitba, jsou dominikánům svatá. V prostoru, který tvoří tvoří svaté slovo, se objevuje jako bezprostřední obsah růžence Kristus, ale sledovaný očima jeho panenské Matky Marie.
Růženec má prostou formu, ale nábožensky velký obsah. Ono pronikání se navenek prosté formy a hlubokého obsahu vždy činilo účast na růžencové pobožnosti dostupnou pouze tomu věřícímu, který se neuzavřel ve vlastní učenosti. U některých namyšlených polovzdělanců vzbuzovala prostota vnější formy růžence povýšený odstup. Nechápali totiž vnitřní obsah a ponížit se k jeho poznání nechtěli. A tak se tvářili, jakoby sami dávno překonali tyto podle nich zastaralé způsoby, a že snad dosáhli něčeho hlubšího, ovšem nakonec k vlastní škodě. Lehce si vždy osvojil růženec jenom křesťan s pokorou a s živou představivostí, schopný přenést se přes rytmus slovní modlitby k obrazu postavy Krista, sledovaného očima jeho Matky. Plynulý rytmus slov zůstává vždy jen formou, i když posvátnou. Takový křesťan s živou náboženskou obrazotvorností dokáže ve sledované tajemné postavě Vykupitele objevit její zrcadlící se význam pro jednotlivé události vlastního života.
Tak růženec zaměřuje mariánskou úctu křesťanů na vedení praktického života v duchu nauky víry. Je uzpůsobený tak, aby modlící objevoval v tajemství Krista radosti a obtíže, potěšující i smutné stránky svého života. Běžně se to děje tak, že při prvém jmenování tajemství se přenáší myšlenkami ke Kristu, spojuje s ním své vlastní postavení a události v životě, srovnává je navzájem, a potom prosí Pannu Marii o pomoc a přímluvu. Při prvním jmenování prvého tajemství radostného růžence si věřící připomíná andělovo zvěstování Panně Marii, že počala z Ducha Svatého, a uvažuje, jak Boží láska k němu - k člověku - chce nabýt viditelné podoby a lidské přirozenosti. Maria je k tomu vyvolena. Přitom se věřící ubezpečuje ve svém přesvědčení, že právě tak stojí Boží Láska před ním s otázkou, zda je ochoten ji přijmout a dát jí v úkonu své lásky novou podobu. Aby byl k tomu svolnější a ochotnější, prosí o přímluvu Pannu Marii.
Před připomenutím tajemství bolestného růžence pozdravuje věřící Pannu Marii a vidí ji jako trpící Matku, mající na klíně bezvládné tělo ukřižovaného Syna. Při pomyšlení na Marii a jejího umučeného Syna, uvažuje věřící o tajemství svého vykoupení, a prosí Marii, pro její úzké spojení s Kristem, aby mu vyprosila pomoc v jeho vlastním utrpení. Je pohnut porozuměním pro tajemný smysl Křížem, a utvrzen v přesvědčení o nutnosti činit pokání.
Třetí růžencový kruh vypovídá slavném dokonání svatého dění, o slávě, které se zdvihá za temnotou Kristovy smrti. Na začátku je u věřícího modlitbou vzbuzena představa Panny Marie jako nebeské Královny na trůně Ježíše Krista ve slávě Trojjediného Boha. Později věřící prosí Matku Boží, aby mu svou přímluvou pomohla zůstat v milosti u Zmrtvýchvstalého Pána, a přimluvila se o to, aby věřící ochotněji a snáze konal své životní povinnosti. Do modlitby však věřící zahrnuje všechnu bídu umírání a umírajících, nyní a dnes umírajících, aby žili životem plným víry v Krista vítězného. Od tohoto jádra tajemství postupuje věřící k mnohým obrazům ze Zmrtvýchvstání, kráčí od jednoho křesťanského tajemství ke druhému, přičemž podvědomě, mechanicky propouští rukama korálky růžence, až se vrátí tam, odkud vyšel - ke Kříži. Tak je člověk veden k soustavnosti a důkladnosti svého myšlení, cítění i jednání spolu s Pannou Marií v Kristu.
Růženec vyniká svou uceleností, uzavřeností. A v této ucelenosti jde do nekonečna. Věčně vede lidskou duši k ucelenému, soustavnému myšlení, k ucelenému křesťanskému životnímu a světovému názoru. Růženec začíná v jádru Nejsvětější Trojice a končí v srdci Panny Marie. Vychází od nejvznešenějších hodnot a vede zase k věčným nebeským hodnotám.
Díky této vlastnosti je růženec také souhrnným podáním celé křesťanské nauky. Celá křesťanská nauka se vztahuje na růženec. Pojednání o božských osobách, o Božím Vtělení jsou obsažena v prvním tajemství. Svátosti, a zejména Nejsvětší svátost a oběť mše svaté je památkou života, utrpení, smrti a vzkříšení našeho Spasitele, jako sv. růžence. Učení o posledních věcech je dojemným způsobem podáno v slavných tajemstvích. Růženec je shrnutí teologie, ale není to jen teologie jako něco napsaného, namáhavě naučeného a s potem na zádech vyslovovaného u zkoušky, nýbrž je teologie, která se prožívá a modlí, která se vyznává na kolenou a opakuje: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému...
Mravouka, která pojednává o ctnosti a hříchu, směřuje k naší zbožnosti. Jen tehdy dovedeme opravdu docenit nesmírnou zlobu smrtelného hříchu, když uvažujeme o bolestných tajemstvích, jak božská spravedlnost zasahuje nevinného Krista, žádá od něho výkupné v podobě smrti kříže, a když slyšíme Ježíše obtíženého našimi hříchy volat: Bože můj, Bože můj, proč jsi mně opustil?!
Každé tajemství je vznešenou naukou ctnosti, je vrcholem mystického života. Růženec je tedy morální teologií, která se však neučí nazpaměť, aby mohla být slovy zopakována na výzvu přísného moralisty. Růženec je morální teologií, která se modlí, vnitřně zakouší, pláče a dostupuje vrcholného stupně hrdinství a volá ke Kristu: Obmyl nás od našich hříchů svou krví a udělal z nás královský národ a kněze Boha Otce (Zj 1,5).
Růženec v sobě zahrnuje celé dějiny lidstva. Vždyť obsahuje Toho, který je prvním a posledním slovem všech událostí, a jehož zářivý zjev jasně vyniká ve Starém i Novém Zákoně. Zkrátka: růženec zahrnuje dějinnou pouť Božího lidu, vyznávajícího:Ty jsi Alfa i Omega, začátek i konec.
Růženec má v sobě tajemně zakódován i celý program řešení každé sociální otázky. Čím to, že celé lidstvo je rozerváno na blahobytný Sever a hladový Jih? Čím to, že celé lidstvo je víc a více svíráno v kleštích narušeného a otráveného vnějšího životního prostředí? Příčina je trojí: Předně pohrdání skromným životem pracovitého člověka. Cesta k nápravě se nabízí v tajemstvích radostného růžence. Za druhé, strach před utrpením; řešení se nabízí v bolestných tajemstvích. Konečně, zapomenutí na všechna budoucí dobra, předmět naší naděje. A nenahraditelné prostředky proti tomuto zlu se nabízejí v tajemstvích slavných. Tak má růženec v sobě klíč k ucelenému a soubornému řešení sociální otázky.
Na rozdíl od vnějškových a neosobních opatření, jimiž by se snažili různé státy a mezinárodní organizace řešit sociální a jiné otázky lidstva, růženec k tomu vede osobním způsobem. Vede k tomu nejen lidi vzdělané, ale i prosté, muže i ženy, mladé i staré, bílé i barevné, a to za všech okolností. Růženec se nabízí každému. Je dostupný a potřebný každému: je žaltářem člověka školsky nevzdělaného, a přitom svou božskou hloubkou je nevyčerpatelným zdrojem vědění bohoslovců, je oporou člověka zmateného uprostřed přívalů zpráv a jiných, třeba i velmi škodlivých vlivů hromadných sdělovacích prostředků, jako je posilou pro poustevníka.
Růženec je vznešený soubor křesťanské nauky, který proniká člověka celého - naplňuje jeho mysl ušlechtilými hodnotami, zaměřuje i jeho touhy k těmto hodnotám, vyplňuje i jeho podvědomí a skrytá, tajná přání, a tak člověka zušlechťuje vcelku, nejen některou jeho část. Modlitba sv.růžence se člověkem rozléhá jako zpěv Ó, lumen... gotickým chrámem. Žádné místo tu nezůstává hluché. Pravidelná modlitba sv.růžence má podivuhodné účinky v člověku samém, živém chrámu Božím. Dává každému lidskému nápadu úžasnou vzletnost a velkorysost. Tak je růženec srovnatelný se Summou svatého Tomáše, čímž rozumíme celé teologické učení tohoto andělského doktora. Všechna tu vychází Marií od Krista a míří zase skrze blahoslavenou Pannu ke Kristu. Marií vládne Kristus v Summě, jako kamenném chrámu, jako v Církvi samotné, v celém tom Božím lidu, jako i v každém Božím dítěti.
+ + +
Loretánské meditace
Těšitelko zarmoucených, oroduj za nás
Zármutek je duchovní bolest. Velikost lidského zármutku při různých okolnostech se liší. Z hlediska člověka záleží na tom, jak velký význam připisuje toho, co ho rmoutí, a jak to citově prožívá. Z hlediska věci, kvůli níž se někdo trápí, je rozdíl, zda se někdo trápí kvůli tomu, že ztratil peněženku nebo že ztratil přítele, nebo že ztratil samotnou víru v Bohu.
Co všechno ale ztratila Maria, když se pro nás vzdala svého jediného Syna, který byl vtěleným Bohem! Je vrcholem bolesti, když musí matka pohlížet do hrobu svého dítěte. Maria dobrovolně přijala úděl Matky Boží, odevzdala se Bohu, nedělala si nikdy výčitky, zda to opravdu stálo za to, když je dodnes tolik lidí, kteří o Kristu nechtějí nic slyšet. Maria neposuzovala, jestli to všechno má nějakou cenu. Ačkoli celá ta krutá pravda o umučení a smrti jejího Syna dolehla na Pannu Marii bez jejího zavinění, přesto její utrpení nebylo důsledkem nějaké živelné pohromy. Jako samotný Syn Boží vydaný na kříž je zarmoucený lidskou zlobou i krajní opuštěností od Boha, ale není to žádná tragická postava, nýbrž hrdina, tak i postoj svaté Panny je za všech okolností hrdinský. Vše, co se Marii přihodilo, nedělal Bůh proti její vůli, nýbrž si její dobrovolný souhlas předem vyžádal. A když Maria vyjádřila svobodný souhlas "Ať se mi stane podle tvého slova", musela za tím celý život pevně stát, a naplno prožít to, co chce Bůh.
Bůh sám naplňuje radostí a pokojem srdce těch, kdo trpí zármutkem. Ráno prvního dne po sobotě, když vyšlo slunce, byl hrob prázdný. Učedníci se zaradovali, když uzřeli Pána. S nimi se radovala i Maria. Její radost byla dovršena při seslání Ducha svatého. Tehdy se jí dostalo jasného poznání, proč to všechno bylo a jaký to mělo smysl. Teprve v síle Ducha svatého se Maria plně raduje a jasně poznává, že tato radost by byla nemožná bez předchozího utrpení.
To utrpení bylo podstoupeno kvůli celému hříšnému lidstvu. Proto Maria důvěrně zná utrpení každého z nás. Proto také může být Těšitelkou zarmoucených. Když sama zakusila všechny tyto bolesti se svým Synem, proto může potěšit každého, ať je v jakémkoli soužení, a její útěcha je pravdivá. Je pravdivá nejen v prožívání zármutku a utrpení, ale také v naději, kterou nám Maria vyprošuje. Naše utrpení není podle sv.Pavla ničím ve srovnání se slávou, která se na nás zjeví.
Svatá Panna nás učí v přítomné bolesti, smutku, skleslosti, ochablosti a únavě obracet pozornost k životu s Bohem našim Otcem, ke spojování našeho živého kříže s Kristovým křížem, k duchovnímu životu z Ducha svatého. Nejde tu o žádnou léčbu sebeklamem ani zvětšenou sebedůvěrou. Vždyť v Bohu skutečně žijeme, pohybuje se a jsme, opravdu jsme spojeni s ukřižovaným Kristem, kterému není cizí žádná naše bolest, a jsme oživováni a posvěcováni Duchem svatým. Maria nás vede k tomu, abychom tyto skutečnosti naplno vstřebali svým životem. Avšak Maria nám vyprošuje i to, aby se na každém z nás, projevila budoucí sláva, aby každý z nás byl potěšen už dnes a radoval se s Kristem navěky.
+ + +
Jak najdu odvahu
žít bez vás dál, až budu muset jít,
když na vás nesmím žádnou pomoc chtít?
Ty vzlyky a ty slzy a to štkaní,
jímž vás mé srdce doprovází stále,
ty dosvědčují, Paní, dokonale
mou blízkou smrt a moje sužování.
Je-li však pravda, že tím odjezdem
nepadne moje věrnost v zapomnění,
dám vám to srdce - mé už stejně není.
Michelangelo Buonaroti
+ + +
Brněnská akademie duch.života ctih.Patrika Kužely OP
Růženec Andělského učitele
2. který byl pro nás bičován.
Další krok na cestě k dokonalosti spočívá v odřeknutí si tělesných potěšení a radostí. Tím víc přilneme k Bohu, čím méně se upínáme na ryze lidské dobro. První na cestě k dokonalosti je vzdát se závislosti na vnějších hmotných dobrech. A další krok je vzdát se závislosti na těch, kdo jsou s námi spojeni vnitřně, pokrevně nebo příbuzensky. Proto říká Pán: "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, nemůže být mým učedníkem." (Lk 12,26) Kdo touží po věčných dobrech, musí se v tomto úsilí octnout mimo otce, matku, manželku, děti. Musí se octnout i mimo sebe samého, aby tím pravdivěji poznal Boha, čím více se odpoutává od svých, pouze lidských práv.
Ze všech svazků však nejvíce poutá lidského ducha manželská láska, takže člověk "opustí svého otce i matku, a přilne ke své ženě" (Gn 2,24). Proto by se ti, kdo usilují o dokonalost, měli povznést nad závislost na manželství, protože v něm je člověk vztahován do světských starostí a rozdělován. Nerozdělenost srdce usilujícího o dokonalost přijímá radu povznést se nad ryze lidské svazky podle Krista, jehož Srdce vždy nerozděleně patřilo Bohu.
Turínský rubáš svědčí o tom, jak svět odpověděl na Kristovu odpoutanost od závislosti na ryze lidských vztazích. Podle otisku svatého Těla Páně na rubáši, byl bičován biči, metlami a důtkami s kovovými závažími, takže jeho svaté Tělo bylo rozedráno ranami, které nebyly ošetřeny ani léčeny. Neměl vzhled ani důstojnost, muž plný bolesti. Takto jsi byl raněn, Pane, kvůli našim hříchům.
K té strašné trýzni jediného, nejmilejšího Syna, musela jsi přihlížet na veřejném místě, před veškerým lidem a celým světem, i ty, Panno Neposkvrněná! Jak muselo krvácet tvé přečisté srdce, Paní naše, při každé ráně, která zasáhla svaté Tělo tvého Syna kvůli naším hříchům, vinou lidstva a světa ponořeného do temné atmosféry hříchu! Maria, Matko Páně, přimluv se u Syna Božího, abychom už více nepodléhali hříchu. Vypros nám milost, abychom se podle vzoru tvého božského Syna, dokázali na cestě k dokonalosti odpoutat od závislosti na lidech!_________________________________________________