Ročník XII.,číslo 8.                                                                                                                                                   srpen 2006
Obsah: Adam od sv.Viktora, Pozdravení sv.Panny, E.Lopourová, Jablko, O  jednotě Církve, E.Lopourová Hruška, Nová evangelizace=obnova řádu v Církvi (8), Edek, Pouto, Ježíš kráčí po moři, Edek, Muka pochybnosti, BESEDNÍ ŘEČI podle Tomáše ze Štítného (3-5), E.Lopourová, Poezie, Modlitba staré srstky, Švestka, Profesionál v nejvyšších službách (5), E.Lopourová, Pomeranč, Citron, Růženec,obepíná celý vesmír, J.Dokulil, Růženec v čas nepřátelského vpádu, Brněnská akademie duchovního života ct.Patrika Kužely, E.Lopourová, Noci, Adam od sv.Viktora, Zdrávas, Zprávy_________________
 

                                              15.8. Nanebevzetí Panny Marie (mal.Eva Táborská)

                                                 Královno nanebevzatá, oroduj za nás!

      +++
           POZDRAVENÍ SVATÉ PANNY
                                 Adam od sv.Viktora    (přel.ctih.Alfred Fuchs¨)             

O JEDNOTĚ CÍRKVE
I když se, Bože, stavím proti bludům a snažím se přivést bloudící s tvou pomocí zpátky do otcovského domu, pověz mi, nejsem-li sám horší než oni, protože ani já nejsem bez hříchu.
      Následují je a napodobují ti, kdo pohrdají Mým podáním, touží po cizích naukách a zavádějí učení z lidského ustanovení. "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali lidskou tradici!" (Mk7,9)
     Je to těžší hřích, než který páchají hříšníci, kteří však činí pokání za svůj zločin a v plném zadostiučinění mě prosí o odpuštění. Tito mou Církev hledají a prosí - oni však Církvi odporují. U těch je prosté zapření, oni se však zatvrzují ve hříchu.
      Kdo Mě zapírá, škodí sám sobě. Kdo však lpí ve své úchylce nebo rozkolu, strhuje sebou mnohé a uvádí je v omyl. Tam jde pouze o jedinou duši, zde jsou ohroženi ještě další. Upadlý hříšník s pláčem a nářkem poznává svůj hřích. Zatvrzelec si však libuje v úchylce a baví se hříchem tak, že odvádí matce děti, rozhání pastýřovi ovce, tropí zmatek při mojí slavné Oběti. Zatímco prostý hříšník příležitostně upadá do hříchu, onen hřeší každodenně. Konečně když člověk upadlý do hříchu podstoupí mučednictví, může dojít Mého zaslíbeného království. Onen však, který umírá mimo Církev, nedosáhne k odměně v Církvi. (T.podle Sv.Cypriána De unitate ecclesiae, III., IV, 19) (Pokr.)

Co si myslíš, Otče Dominiku, o duchovní četbě? Potřebuji jako terciář něco číst obzvlášť?
   Ovšemže potřebuješ, protože duchovní vzdělávání osvěcuje tvou duši, učí tě rozumět základním zásadám ctností a vede tě k tomu, jak máš jednotlivé ctnosti cvičit za různých okolností, v nichž se ocitáš. Je však důležité, aby sis duchovní četbu uspořádal, chceš-li se stát četbou zdokonalit nejen po stránce svých vědomostí, ale i po stránce svých ctností a upevnění a posílení vůle k apoštolátu, k hlásání evangelia i k oběti. Pravidelně čti Písmo svaté, životy svatých našeho řádu, díla našich světců a světic, zejména sv.Tomáše.
     Nečti však mnoho najednou, nýbrž soustavně po menších dávkách, někdy více, někdy 'méně, podle toho, co čteš. Líbí li se ti některá myšlenka, zdrž u ní déle, uvažuj o ní, nech ji působit nejen na svůj rozum a snaž se ji zapamatovat, ale i na svou vůli, aby sis utvrdil důvody pro své jednání i pro své snášení bolesti a utrpení. Teprve pokračuj dál.
Kdy a jak mám jako terciář zpytovat svědomí?
     Zpytování svědomí a rozjímání jsou sice různé věci, jak dle jména, tak i dle cíle a způsobu. jakým se konají, ale přece patří jaksi k sobě. Doplňují se a pomáhají ti zdokonalovat se v duchovním životě. Rozjímání posvěcuje začátek tvého dne (konej je obyčejně ráno), a zpytování svědomí posvěcuje každý den tvé poslední okamžiky. Při rozjímání uvažuj o věčných pravdách a činíme praktické předsevzetí, jak se při té neb oné příležitosti zachováš, aby ses cvičil v některé ctnosti. Při zpytování zase zkoumej své vykonané skutky, podstoupené oběti, bolesti a utrpení, svá slova i své mlčení, svou bezmyšlenkovitost i své myšlenky za celý den a od nich povznes ducha k věčným pravdám. Mysli na svou ubohost, na svou přibližující se smrt, na Boží milosrdenství. Hlavní věcí při tom je, aby ses za své hříchy, neřesti a slabosti zastyděl, litoval jich, konal za ně pokání před Bohem, kterého v modlitbě prosíš za odpuštění a o pomoc. Čím víc se přitom před Bohem pokořuješ, tím spíš ti přichází Bůh na pomoc. Na konec si vždycky vzbuď v srdci důvěru Boží v pomoc, takovou důvěru, s jakou přicházíš jako dítě před spaním ke svým rodičům a prosí, aby mu odpustili, čím je snad ten den zarmoutilo přijde, odprosí a s důvěrou, že mu rodiče odpustí, a ukládá se ke klidnému spánku.
Neznáš ještě jiné zpytování svědomí?
     Znám ještě trojí zpytování svědomí. Je to jakési zvláštní čili dílčí zpytování.
    Časně ráno můžeš konat kratičké zpytování s ohledem na předcházející dny, a s výhledem na předsevzetí do právě nadcházejícího dne. Jistě víš, co tě dennodenně obvykle čeká. Tak podle běžného rozdělení svých povinností můžeš předvídat, s jakými lidmi se sejdeš, do jakých dobrých nebo zlých okolností přijdeš, co se od tebe bude vyžadovat, abys řekl, vykonal nebo vytrpěl.. Proto si můžeš předem umínit, jak se při tom zachováš. Pros Boha o sílu.
     Po poledni je dobře, když se krátce - několik okamžiků - zauvažuješ, jak uplynulo pro tebe dopoledne, zda jsi byl věrný svému předsevzetí. Při tom se vzpomeň na přítomnost Boží a pros o pomoc při vytrvání v dobrém předsevzetí.
     Když se horlivě cvičíš v nějaké ctnosti, učiníš dobře, když večer při všeobecném zpytování svědomí věnuješ několik okamžiků také zrovna této ctnosti. Zkoumej, zda jsi proti ní neprovinil, a zda jsi se v ní věrně cvičil.

+++ Pouto, jež pojí duši s nesmrtelností, je vidět v nebezpečí či náhlém neštěstí ¬ jako blesk na krajině odhalí závoj z míst ¬ netušených, když nebyl hřmot, zášleh a prudký svit. edek +++

Ježíš kráčí po moři (Mt 14,22-33;18.úterý)
Úvaha o kontemplativní modlitbě
Ježíš kráčí po moři – tato epizoda z evangelia mi dost připomíná modlitbu kontemplace.
- Ježíš přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh.
Bůh tě volá k modlitbě, k usebrání., Nepociťuješ jeho přítomnost, jako by nebyl s tebou, vydáváš se sama do této temnoty.
- Nastal večer, loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, vítr vál proti ní.
Postupně odkládáš všechna falešná nebo pravá - leč nedostačující světla jako jsou starosti, myšlenky, obavy všeho druhu, ale i svá přání co požaduješ od Boha či od sebe, od druhých…
Nastává večer a temnota, neboť svá světla jsi odložila, ale světlo pravé ještě nemáš. Musí stačit víra, že dopluješ na druhý břeh, i když ho nevidíš.
Proti tobě se jako vlny vzmáhají obavy a pokušení vrátit se zpět. Ale on přece řekl plujte na druhý břeh.
Co je vítr, který vane proti duši vstupující do modlitby? Různé rušivé zvuky – hovory zvenku, houkání alarmu zaparkovaného vozu, štěkot psa a teď pláč dítěte. Nadto tě hrozně rozbolela záda v té pozici, ve které ses začala modlit…
- K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem.
Děsíme se toho, co o sobě poznáme v počáteční fázi modlitby usebrání. Jako na festivalu příšer z nás vycházejí útržky rozhovorů, hádky v nichž jsme chtěli zvítězit svými argumenty, potlačená přání, tváře lidí, kteří nás zranili nebo které jsme zranili my, okamžiky zahanbení, na něž by bylo lépe zapomenout apod.
To všechno jsou břemena, která nás brzdí při plavbě na druhý břeh. Ale Ježíš sám nám přichází v ústrety, aby tato břemena proměnil, aby nás očistil. Dokud to nezvládneme, zůstáváme na moři.
Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Petr mu odpověděl :“Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A on řekl: „Pojď“
Bůh se chce s námi setkat, povzbuzuje nás, abychom se v temnotě víry vydali za ním. Naše duše je přitom ve stejném nebezpečí jako Petr.
Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi.
Dokud máš víru, že Boží péče a moc je silnější než živly běsnící okolo tebe, než živly běsnící v tvém srdci o to víc, oč ty chceš v samotě a tichu odevzdat sama sebe Kristu, nemůže se nic stát.
Ale když viděl jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“
V modlitbě postupně zbavujeme své smysly, kterými poznáváme a jež jsou samy o sobě dobré, vlády nad sebou. Protože tam na druhém břehu už poznáváme jen srdcem, jen láskou, smysly jsou k ničemu a jen by rušily. To se právě stalo Petrovi. Svýma očima přece jasně vidí rozbouřené moře a ušima slyší skučení větru. Navíc se ještě Pána nedotkl svýma rukama a ve vodě je přece tolik přízraků. Co kdyby?
Potrvá to ještě dlouho, než tvá duše bude očištěna natolik, aby nechala spát smysly při modlitbě a poznávala Boha srdcem. K tomu slouží i odpoutanost od sebe a zaujatost Bohem. Dokud se Petr díval jen na Krista, šel k němu. Jakmile se vrátil k sobě, našel pochybnosti a začal tonout.
Ježíš však nečeká, až budeme dokonalí, aby nám pomohl. Je realista. Je přítomen ve všech našich situacích. Ne že by do nich vstupoval, on už v nich dávno je.
Zachraňuje Petra i když s výčitkou
Ty malověrný, proč jsi pochyboval?
Ježíš jako by nechápal. Přece by k sobě Petra nevolal, kdyby nechtěl, aby obstál ve víře. Když Bůh sám chce dát tobě dar modlitby usebrání, nic mu v tom nemůže zabránit. A překážky? Ty nejsou proto, aby tě odradil, ale aby tě očistil a abys byla schopna setkání s ním v tak důvěrné intimitě. Proč tedy pochybuješ? Eva Lopourová
                                                                     +++
                       Jestli už zapomněli
                                         či zapomenou teď
                                                          či nikdy nevzpomněli -
                                                                                  je lépe nevědět.
                       Vždyť muka pochybností
                                        nejsou tak bolestná
                                                          jak fakta ze železa
                                                                                jistotou kalená. Edek
                                                                     +++                          

ŘEČI BESEDNÍ podle Tomáše ze Štítného (3-5)

3. Děti: Jak to přijde, tatíku, že Bůh není jenom na jednom místě, nýbrž všude, a že lidé milují více tmu než světlo? Tak se ptáme ohledně Boha, neboť čím více o něm slyšíme, tím více se nám vyjasňuje rozum, a větší milost vzbuzuje tak podivuhodné poznání, aby se to někdy dalo poznat a z toho se pak věčně těšit. Proto nám pověz: když je vše v Bohu, kde pak Bůh je, a kde byl, dokud nestvořil světa?
Otec: Pokud chcete rozumět, tedy není všechno v Bohu tak, jako v místě nebo jako v pytli nebo jako v domě. Vše je v jeho moci, moudrosti a milosti. Když se ptáte: Kde je?, tak přece říkáte: Jenž jsi na nebesích! A prorok říká: Vystoupím-li do nebe, jsi tam, sejdu-li do pekla i tam jsi. (Ž 139,8) Tak odpovídám krátce: Všude je Bůh, ale jinak zde a jinak tamhle. Jako je duše v lidském těle všude, ale hlavním činem je v hlavě nejlépe, také v nebesích je Bůh nějakým činem nejlepším než jinde. V nebi však není tak ani kdekoli na kterém místě, že by ho místo drželo tak, aby jím bylo naplněno, není místa ani jednoho, aby tu nebyl bytostně, čemuž latiníci říkají essentia; a také není ani jednoho místa, které by jej drželo. A tak Bůh je a přebývá ve světle, k němuž nelze přistoupit. (I Tm 6,16) Nemluvím o blesku očí tělesného světla, nýbrž: o vnitřním zraku. A tak vždycky pravím: Bůh je v sobě nepochopitelný. Ale už jste o něm slyšeli nemálo, když víte, že není ani na jednom místě, jež by jej drželo, ani není místa, kde by on nebyl. (Sth I,8,2-3) Nějakým svým výborným činem, jak je vše v něm, tak on je ve všem, a jak byl dříve, než stvořil svět, je tu ještě i sám ve své velebnosti. Stvořil svět ne proto, aby měl kde být, ani není ve světě tak, že by padl, kdyby svět zhynul. A proto to je Bůh, nad něhož nemůže být uvažováno nic většího v kterékoli velebnosti. Může-li nitro pomyslet něco většího, neříkej, že by Bůh byl menší. Proto kdo si může vymyslet něco největšího, nesmí ještě říci, by to Bůh byl anebo by tak byl, nýbrž rozuměj, že je ještě nad tím, neboť to by větší bylo, co by přesto, že to nemůže být, by bylo pomyšleno tak veliké. A tak, děti, v úctě mějte v srdcích Boha, a chápejte, že to, co Bůh je anebo jak je, nelze nám pomyslet, protože to vždy přesahuje. A tak říkáte-li: Bůh je dobrý nebo mocný nebo moudrý, pravda je, že je tak podle obyčeje naší řeči, ale není tak v sobě, v své plné pravdě. Když pravím: je dobrý nebo mocný nebo moudrý, slova značí: někdo je dobrý nebo mocný nebo moudrý nějakou dobrotou nebo mocí nebo moudrostí, a ten, kdyby neměl dobroty ani moci ani moudrosti, nebyl by dobrý ani mocný ani moudrý. A tak když říká: je dobrý, ukazuje nějak dvojí: jedno toho, jenž má dobrotu, druhé tu dobrotu, kterou je ten dobrý. Bůh je dobrý, ale ne tak, že by jiné byla dobrota, jiné on, nýbrž cokoli je, to je v něm jedno,. (Sth I,6,1-4) Jeho dobrota je on, a tak je tomu se vším ostatním; v něm není spojení toho, co se nazývá látka a forma, jako podstata, z níž je, a podoba nebo tvárnost, jíž je ona podstata zušlechtěna a přijala tvářnost, ježto je táž, i kdyby měla jinou podobu. A tak jeden a vždy týž Bůh, se zdá, že by jedněm byl jiné než druhým. Uvádí žaltář: Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou přímého srdce! (Ž 73,1) A opět praví Písmo: Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí (Pláč 3,25).
      A tak pravím ještě: Jelikož je Bůh pro všechno stvoření dovršitelem všeho, jelikož těm, kdo jsou jeho vyvolení, je jejich spásou, jejich útěchou a jejich radostí; a co je pak sám v sobě, to je úplně známo jen jemu jedinému. A jako ti, kdo jsou myšlením od pravdy odvráceni, trpí Boží muka, tak je chválou pokorných a útěchou dobrých; neboť Bůh je jakási svrchovaná přímost, která kamkoli dosahuje a nikdo se jí nemůže vyhnout a každá nepravost se jí musí dotknout, od ní trpět a být od ní těžce potřena. Ach, běda každému, kdo bude shledán v nepravosti! Vždyť upřímnost pravdy ho nemine náležitou odvetou, neboť i síla pravdy jde na všechny strany; a co je nepravé vůli tak protivné, jako se vždy vyhnout pravdě a všudy se s ní potýkat? Běda každé takové vůli, jež se protiví Boží vůli, neboť sama v sobě nese muka své protivnosti! A co je tak smutné, jako chtít vždy to, co nikdy nebude, a vždy nechtít to, co bude vždy? Co je v takové nouzi jako ta vůle odporující pravdě, jež je už zatvrzelá, protože se pořád uchyluje a chce nepravé? Pro ni musí vždy trpět spravedlivou odvetu pravdy. A to je spravedlivý soud toho, kdo chce neřádné a nepravé, aby pak navěky neunikl tomu, v němž není žádný řád. Kdo by si chtěl celý svůj život do konce libovat v nepravosti, aby - dokud je zde - netrpěl kvůli Boží pravdě, aby dokud je Bůh Bohem, trpěl od pravdy. A kdo ta muka působí nepravým? Jen přímý Pán Bůh, jenž se zvrhlíkům v jejich špatném úmyslu zdá být převrácen, zdá se vždy křivý. Neboť křivé se protiví přímému. A když jsou spolu a střetnou se, jedno druhému přivodí úraz, ale Boží pravost nepostihne žádný úraz. Tehdy musí nepravost trpět úraz. Praví to sám Bůh k jednomu nepravému, když chce, aby se napravil: Těžko je tobě zpěčovat se proti ostnu (Sk 26,14). Neříká, aby bylo těžko ostnu, nýbrž uvádí tobě.
     Bůh také působí zvláštní muka všem ošklivým, neboť je světlo. A co je smilníkovi a zvrhlíkovi tak nepříjemného, jako když bude ve své ošklivosti odhalen? Kdo koná zlo, nenávidí Boží světlo. řed tím světlem se však nelze ukrýt, svítí všudy, ačkoli nesvítí všem, ale tma jeho nepohltí. To světlo vidí tmu, kterou proniká,  totiž prosvěcuje, ale tma nevidí světlo. A tak ze světla lze vidět tmu, aby byla pohaněna, kdežto tma nemá to světlo, aby z něho měla útěchu. Nejenže je tma viditelná světlu, nýbrž každý vidí tmu, kdo je ve světle, aby tma měla tím větší hanbu, čím více je těch, kdo ji vidí. Není ani jednoho oka, které by nechtělo raději být zbaveno temného svědomí jako svého vlastního, aby se pak mohlo lépe před ním skrýt. Ač jsou skutky temnoty ve tmě (Zj 14,13), jsou vždy odhaleny. To je ten červ, jenž neumře, (Mk 9,43) paměť ve svědomí zlého a ošklivého skutku nepřestane hryzat svědomí špatné a ošklivé, ledaže by bylo napřed očištěno, dokud Bůh dává k tomu čas. Jak kousavé je leptání tohoto červa a živé to smrti! Jak hrozné, když je naživu, zakoušet trvalé umírání! To je druhá smrt, jaká pokaždé usmrcuje, ale neusmrtí docela. A kdo by to dal těm ubožákům, kteří jsou v té smrti, aby, jednou, až umřou, neumírali tak vždy, na věky? Říkají horám: Padněte na nás, přikryjte nás! (Oz 10,8) Rádi by se zbavili smrti pomocí smrti. O těch je psáno: Budou vzývat smrt a nenaleznou ji (Jb 3,21). Tu se ukáže pravda oné řeči, již temným, zlým a pokryteckým šeredům hrozí Pán, když říká: Budu tě kárat, a proti tvé tváři tě postavím (Ž 49,21). To říká Pán Bůh, jenž jim sám ve své pravdě způsobuje trest, že každá věc, jež se protiví jeho pravdě, musí být protivná i tomu, čí je. Proto nečistý, v žalosti a ve svém zoufání později reptá proti Boží spravedlnosti, když říká: Ó, strážce lidský, proč jsi mě postavil proti sobě a jsem zátěží i sám sobě? (Jb 7,20) Neboť to tak způsobuje Boží pravda. Nic nemůže být protivné Bohu ani jemu, když by to nebylo nejen Bohu, ale samo sobě protivné. A tak kdo bude kárán od Boha, ten se musí i sám kárat. A, jak jsem řekl, nebude možno vyhnout se přímé pravdě anebo se jí zbavit, nýbrž ji lze jen potkat. Také se nelze před tím světlem zaclonit, ani se nelze skrýt svému svědomí. Kam se bude moci hubená duše obrátit k utěšení, když se smrtí zbaví tělesných požitků, skrze něž přilnula, a byla sama odvedena od sebe k tomu, co nemohlo trvat, když to ztratí, o něž nejvíc stála a jež nejvíc milovala? Copak nebude mít největší touhu a žalost, když se celá k sobě upne, když vidí svou ošklivost, jak v mnohých věcech světa zošklivěl, a hanby, když ve svém ošklivém těle opět vstane, od něhož je tak zošklivena, a bude tak všemu světu ukázána a půjde na věčné utrpení? (Pokr.)
                                                               +++
                                                             POEZIE
                                                 Beze slov plavba je
                                                 Oceánem mlčení
                                                 Nalitým mezi břehy ticha
                                                 Tajemství slova
                                                 V nitru tiše tiká
                                                 http://eva.lopourova.sweb.cz
                                                               +++
4. Děti: Pověz nám tatíku, jak může být Bůh poznán ve čtveré věci. Chtěli jsme v zábavné rozmluvě poznat, co je Bůh., a ty nás vedeš k smutným věcem.
Otec: Už jsem řekl, že Bůh je dobrý k těm, kdo jsou pravého srdce (Ž 73,1). Proto, děti, buďte opravdové vůči Bohu a přímé v jeho způsobu, a vyhněte se jakékoli poskvrňující a ošklivé nečistotě, a bude vám dobrý; pakli jste se v čem poskvrnily, očistěte to, dokud máte čas, a nebojte se na světle jeho zahanbení. Čistý bude mít chválu na světle Božím, a čistý je ten, jenž nikdy neupadl, anebo také, pokud někdy upadl, pokáním se opět očistil; přímý, pravý bude utěšeně přijat k Boží přímosti. Tak se toho vždy držte, protože tak ozdobuje Boží spravedlnost ta bída, co zlého ji potká, jako jeho milosrdenství ta útěcha, ježto je připravena dobrotou a přímostí.- Avšak abych ke své žalosti neodběhl svou odpovědí od vaší otázky, v níž se ptáte, co je Bůh, pravím: je délka, šířka, výška, hloubka (Ef 3,18). Možná ale říkáte: slyšeli jsme a tak věříme, že v Bohu je v jednotě Trojice Osob: Otec, Syn, Duch svatý; jak nám objasníš tuto čtvernost v Bohu? Tak rozumějte řeči sv.Bernarda k papeži Eugenovi: Kdybych položil sto takových věcí, neříkám čtyři, ježto každá přivede lidem Boha ve známost, proto je vždy jeden Bůh ve své božské podstatě, a v té božské jednotě jsou tři Osoby nedílné božstvím, ale je mezi nimi rozlišení. Podrobněji o tom promluvíme později. A nyní dokončím, co jsem začal. Náš Bůh je jeden, abychom mohli nějak pochopit, co je, ale nemůže nám být nějak oznámen podle toho, jak je v sobě padesátkrát anebo i stokrát větší. Vzal jsem k tomu tuto čtverou věc proto, abych jednou jinou stezkou a podruhé zase jinou a vše jednou cestou dovedl k poznání jednoho Boha. V té čtvrté věci Osob v Bohu neukazuji rozdíl ani v božské jednotě, ani té délce nebo šířce, výšce nebo hloubce, ježto nemůže být bez místa, jak to vidíme v tělesných věcech. Vzal jsem čtvero z řeči sv. Pavla, jenž, když kleká na kolena a modlí se za to, aby ti, které miloval v Bohu, mohli pochopit se všemi svatými, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka. (Ef 3,10) A znamenitě praví, abychom pochopili, nejen poznali. Tím míní to, abychom chtěli mít dost ne na tom, že bychom poznali, co je to: v pochopení je užitek, nejen v poznání, avšak k pochopení je třeba poznání. (Pokr.)

+++ MODLITBA STARÉ SRSTKY Pane Jsem jen stará srstka Na keři nás zbyla hrstka Vyslyš podle svého slova Naše přání naléhavá Nechcem skončit v kompotu Náš keř tady u plotu Kéž chrání tvá moc Kéž nás minou chtivé zraky Tento den a tuto noc Jestli budem uchráněny Už nás nikdy nezavaří Slyšely jsme hospodyni Všechny láhve jsou už plny Až po žluté jeseni Keř se mrazem obílí To bude nás čas Ptákům vydej nás Možná nějaký strakapoud Vybere si tenhle kout Jenom nechcem do sklenice Léto jako z pohlednice Dej nám užívat http://eva.lopourova.sweb.cz +++

5. Tady máme tu čtverou věc, v níž můžeme poznat Boha a zamilovat si ho.
Děti se ptají: Milý tatíku! Jaké se tomu čtveru má rozumět?
Otec: Řekl jsem, že napřed je třeba poznání. Proto rozumějte napřed tomu, že když jsem řekl: Bůh je délka, tak tou délkou míním věčnost, a ta je tak dlouhá, že skonání nemá ani počátku ani konce ani času, ta věčnost je Bůh. Bůh je také nesmírná šířka a ta šířka není; taková, že by ji svíralo místo, ani není omezena nějakým krajem. Ta šířka je Boží milost a ta milost je Bůh, jenž nic, co učinil, nemá v nenávisti a dává svému slunci svítit na zlé jako na dobré, posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé.(Mt 5,12) A tak ta širokost obkličuje i nepřátele a přesahuje je dále nad každý smysl, nad každý rozum, rozumím lidský nebo andělský; avšak nad svou spravedlnost nevystupuje, že by snad pochybil, jak o něm praví Origenes. Ale ta šířka božské milosti je nad veškerou míru i nad počet, nemá konec. Co bych o ní ještě více řekl? Je věčná, ale – pokud o ní může být více řečeno - nejenže je věčná, nýbrž je věčnost. Tak vidíte, že taková je šířka jako délka a též to je jedno: Bůh je ta věčnost "a jeden Bůh" Bůh je ta milost. To vše je spolu, jako to každé také samo o sobě, Bůh je délka nestažená a šířka neroztažená. A v tom každém vychází z těsnosti místa a také času, ale svobody své přirozenosti, ne tělesnou velikostí, neboť je nesmírný, ježto vše učinil v míře. Řekl jsem také: Bůh je výška, Bůh je hloubka v jednom, nade vším, v druhém vše pronikající, ač zůstává všemu tajemně skrytý. Vždy pravím: v Bohu není nerovnosti, vším, co je v něm, ježto on je, je rovně nade vše. A tak skrze výšku je jeho moc nepochopitelná, také rozumějte věčná, jíž smyslu nelze pochopit ničemu stvořenému. A taká hloubka jeho soudů, že je ani nelze obsáhnout. Proto, sv.Pavel s úžasem volá: Jak nesmírná je hloubka Božího tajemství, jeho moudrosti i vědění! (Ř 11,33) A každý, kdo srdcem zahlédne tak prostou a rovnou jednotu všech těchto věcí v Bohu musí říci v tom dívání: Ó, moci moudrosti, vše poznávající a vše ustavující v spravedlnosti, ó, jak přeochotně vše řídíš! Bůh je jedna věc, z níž pocházejí mnohé věci a rozličné činy. A ta jedna věc je délka pro věčnost, šířka pro milost, výška pro velebnost, také hloubka moci pro moudrost. A když to už tak víte, chcete mít za to, že už chápete to, k čemu pobízí sv.Pavel? Rozumět tomu anebo mluvit o tom není ještě to pochopení, jako jsem to řekl už dříve. Ale pochopí to lidská svatost s pomocí Božího daru, pokud však mohu říci, že by to mohlo být pochopeno, ježto je to v sobě nepochopitelné. Avšak sv.Pavel by k tomu nepobízel, abychom to pochopili se všemi svatými, kdyby to nějak nemohlo být pochopeno, ani by o to Boha neprosil (Flp 3,12, 1 Kor 9,24). Z jeho řeči vyplývá, že to svatí chápou. Ale chtěl by snad rád někdo vědět, jak chápou? Jsi-li svatý, pochopil jsi a víš; nejsi-li, staň se, a pochopíš sám. Zkus to! Ale snad byste chtěli vědět, co činí člověka svatým? Svatým činí člověka žádost svatá, ježto drží smysl v svaté bázni Boží a v jeho svaté milosti. Tu věc pochopí, popadne, obejme, drží a praví: Uchopila jsem ho a už ho nepustím (Pís 3,4). Proti výšce a hloubce přísluší bázeň, a milost proti šířce a délce; jedněm přísluší pochopit a potkat toto a druhým ono. Čeho se přísluší správně bát, jako tak vysoké a silné moci, když před ní nelze přebývat tomu, kdo se jí protiví, a tak hluboké moudrosti, jež vše proniká? Mohl by být Bůh méně hrozný, kdyby z toho dvojího neměl aspoň jednoho? Dá se něco milovat podobně jako ta milost od Nejvyššího, a když k té milosti přistoupí věčnost? A proto, kdo ustavičně miluje bez váhání s dobrou myslí svého Boha, jenž první ukázal milost, a pro něj vše, co on miluje v té neochvějnosti, pochopil délku. Rozšiř ke všem až i k svým nepřátelům milost pro Boha a pochopil jsi šířku. Boj se Boha rozhněvat, ztratit nebo neuctít ve všech svých činech i ve všech věcech, a pochopil jsi výšku a hloubku.
      Pakli by chtěl někdo svou čtverou věcí potkat onu čtverou věc, aby ji pochopil, má to takto stvořit. Má tak snažně vzhlížet k Boží výsosti, až v srdci zatouží, a pomýšlet na hloubku Božích soudů, s myslí přiklánějící se tak, až by dostával závrať, a rozvažovat o rozličných darech Božích, které mu dal ze své milosti buď obecně s ostatními nebo některé zvláště s některými výbornějšími anebo snad některé jen samému mimo jiné, až by se i roznítil u vroucí milosti před tak velikou milostí Boží. A také má rozvažovat o jeho věčné délce, až by opovrhl vším svým, co není věčné, jen po věčných slibech aby zatoužil, a pak v kterémkoli pokušení aby stál jen o věčné dobro, ježto ostatní pomíjí a skoná. Takový náhled však vyžaduje čisté srdce, osvobozené od jakékoli závislosti na světských a tělesných věcech, aby nebylo obtíženo jejich hrubostí. A takový náhled pohne myslí tak, že odhání hříchy, založí ctnosti, uvede počátek moudrosti a zachová si pokoru. Kdyby se pokora porušila, tak by pominuly všechny jiné ušlechtilosti a nebyl by žádný jiný výsledek, než pád a zřícenina, jako když se pohne základem veliké zdi, spadne celá zeď a poruší se, neboť pokora je pevný základ uspořádání všech šlechetností a pokora chrání všechny šlechetnosti, aby je jejich nadutá hrdost nerozmetala jako prach. (podle Tomáše ze Štítného, Viz: Budyšínský rukopis, Pokr.)

                                                                          +++

ŠVESTKA Modravých dálek volání Když znaveně klesla Do koruny stromu Zářivě fialová spolu Světla mezi listy svítí Není to fialové kvítí Poslové podzimu Ve smrti proměněné v tekuté ohně Kdo užívá je přes míru Na duši propálí mu modřinu. I tebe smrt promění Zda na oheň či na popel kdo ví? Sadař až zeptá se tě Jsi plodem zdravým nebo červivým? http://eva.lopourova.sweb.cz

                                                                        +++

PROFESIONÁL V NEJVYŠŠÍCH SLUŽBÁCH (5)

     Jak málo je chápáno poslání a podstata profesionality v nejvyšších službách! A přitom takový profesionál zasahuje tak hluboko do sociálního a kulturního života celé lidské společnosti, že bys důvodně očekával, že bude lépe rozuměno duši a podstatě profesionála. Proč bývá tak málo chápána tato profese? Protože se málo ví o tom, že obecná profese je účastí na Mé dokonalé profesi. Profese je důvěrnou spoluprácí na Mém díle obnovy a vrcholném zdokonalení lidstva a světa. Přitom právě ty, ať jsi kdokoli, jsi povolán k této službě. Dokonce křtem, jímž jsi přivtělen ke mně, nabýváš jako každé moje dítě skutečné účasti na této mojí profesi. Všeobecně jsi tajemníkem v nejvyšších službách a tedy také Mým důvěrníkem a spoluvykupitelem lidstva a světa. Potřebuji tě při jejich správě a řízení k dokonalosti.
Moje speciální profesionalita ve vrcholných službách je však ve svých posledních hlubinách nejvznešenějším tajemstvím. Tato tajemnost se snadno přenáší i na tuto zúčastněnou profesionální službu jako takovou. Není pochyb, že před profesionalitou v nejvyšších službách lapá po dechu každá tvá, lidská vynalézavost a úží se dech i tomu nejopravdovějšímu umění. Většina umělců a intelektuálů obyčejně ztroskotává na námětu profesionála, který by byl mým skutečným důvěrným spoluvykupitelem. Mnoho jich ve své tvořivosti podléhá iluzi, že jsou schopni vypracovat se vlastní tvořivostí a povznést se lidskými silami k účasti na mém díle.
      Sleduj ve světle víry především Mne jako vzor a předobraz profesionála! Všímej si významu slavného zaslíbení se Mi a důstojnost profesionálů jako Mých zvláštních spoluvykupitelů! Sleduj velikost Mé nabídky a úkolu! Nepřehlédni konečně ani zodpovědnost profesionála ve vyšších službách!
     Při každém zkoumání podstaty profese vycházej z předpokladu, že v mém tajemném Těle jako takovém, čili v obecném shromáždění mých dětí je pouze jediná profese! To je Moje profese jako vrcholného speciálního profesionála v nejvyšších službách. Jsem jediným dokonalým obětovatelem, pravým nositelem služby Nejvyššímu. Ve skutečnosti jedině jako tvůj Bratra a Spasitel mám přístup do příbytku Nejvyššího. Kdokoli z vás, včetně Mojí Maminky, tam může vstoupit jedině s Mým pozváním a v Mém doprovodu. Nejsem jenom vzorem a normou. Jsem i zdrojem veškeré profesní dokonalosti. Apoštola Pavla inspiruji, aby ti napsal, že jenom jeden je nejvyšší a jenom jeden je tvůj prostředník před Nejvyšším, ten, který se obětovává za vás všechny (1 Tim 2,5). Zvláště si všimni Pavlova dopisu Židům. Zabývá se novou profesí. Ta má pouze jednoho superprofesionála, totiž mne. Proto se lidstvo až do druhého století neodvažuje naplno označovat své představené jako speciální profesionály v nejvyšších službách. Od těch dob je moje děti nazývají svými představenými anebo staršími, aby neuváděly pohany v omyl. I když tato opatrnost mohla později ustoupit, kulturní lidstvo si vždycky uvědomovalo, že jsem jediným dokonalým profesionálem podle řádu Melchizedechova. Moje profese mi není pouze svěřena. Ona prostě vyrůstá z celé Mé bytosti, z celého Mého života a Mého poslání. Své prostřednictví nesu ve svém bytí. Nejsem jenom Nejvyšším, nýbrž jsem i tím nejnižším a nejupadlejším, jsem tebou. Proto nejsem pouze člověkem ve službách Nejvyššího ani pouhým služebníkem u Nejvyššího, nýbrž také Nejvyšším u tebe, u člověka.
     V Mé dokonalé bytosti jsou spojeny obě přirozenosti, božská i tvá v Osobě věčného Slova. Proto ti mohu poskytnout to nejvyšší a přinášet to, co máš nejdůvěrněji lidského Nejvyššímu. Proto také jedině já mohu uskutečnit nadpřirozené spojení božského s lidským, spojení nebe se zemí.
       Přijímám na sebe tvou přirozenost. Proto za ni mohu přinést zadostiučinění. Tím, že ji spojuji s naším Nejvyšším, mohu dát této přirozenosti ovoce tohoto spojení. Tak dávám tvé přirozenosti nejvyšší hodnotu a sílu. Proto také všechny Mé úkony mají věčnou, od nejvyššího Otce pocházející, nekonečnou hodnotu a cenu. Na základě toho mohu také přinášet věčné zadostiučinění za tvou přirozenost, kterou nesu. Jako Nejvyšší v nejmenším v tobě důvěrně blízkém mikrokosmu jsem v důvěrném styku s Nejvyšším Původcem všeho jsoucna. Máme se navzájem rádi. Proto jsem v důvěrném kontaktu se zosobněnou láskou našeho věčného Otce. Takto, se sebou spojenému a takto v sobě smířenému, mohu ti podávat nadlidské a svrchované hodnoty. Ježto jsem tak důvěrně spojen s naším Otcem, proto tě také přivádím spolu s celým lidstvem k důvěrnému spojení s ním. Copak se nepřimlouvám, abyste všichni byli jedno "jako já a můj Otec jedno jsme" ?
       Tak tvořím jednotu všech s nejvyšším Otcem nejen jako prostředník, ale i bezprostředně. Přímo jako Nejvyšší ti předávám všechno, co je nejvyšší - světlo pravdy, abych tě učinil účastníkem vrcholného poznání, život vrcholné hodnoty, abych ti dal podíl na přirozenosti našeho věčného Otce.
Jsem však také tebou. Jsem v důvěrném osobním spojení s tebou uprostřed celého lidstva. Od celého lidstva a za vás přednáším na nejvyšších místech chvály. Za vás za všechny podávám smírnou oběť, a je dostatečná.
      Svou jedinečnou obětí povznáším tvé síly tak, že mohou být opřeny o mou vrcholnou dokonalost, a že mohou dosáhnout tobě jinak nedosažitelné nekonečné zdokonalení a zušlechtění. U Mne se spojují všechny články, to jest všichni lidé jsou spojeni v Mé dokonalé oběti, jíž uskutečňuji nejvyšší cíl celého lidstva, abyste dokonale sloužili a dokonale se vydali za oběť ke cti a slávě Nejvyššího.
      Moje profese v nejvyšších službách spočívá v tom, že sice sídlím na nejvyšším místě, ale přesto se stávám tebou. Jako člověk spojený s Nejvyšším obětuji všechno, co je a co má být ve spojení s celým lidstvem, našemu laskavému Otci. Tak je moje člověčenství nástrojem dokonale spojeným s vrcholnými hodnotami. Tak je zdrojem veškeré dokonalosti a každého zdokonalení. Tomuto nástroji dokonale spojenému s naším slavným Otcem odpovídají prostředky, ustanovené pro vaše zdokonalení v mém tajemném Těle. Jimi vám uděluji moc a působnost tohoto nástroje dokonale spojeného s Nejvyšším. Proto zůstávám navěky sám sebou a všechno zdokonaluji a každá zdejší profese ve vrcholných službách působí jenom jako nástroj mojí jediné dokonalé super-profese ve vrcholných službách.
     Jako speciální profesionál v nejvyšších službách se stáváš tímto nástrojem zvláštním zásahem, který ti vdechuji. Stačí, že jsi nezrušitelným znamením slavně zaslíben a odevzdán do Mých služeb jako svému vrcholnému profesionálu a Mé dokonalé profesi. Tímto nezrušitelným znamením dostáváš nesmrtelnou moc a úlohu, abys byl ve Mně a na Mém místě prostředníkem, jako jsem já vrcholným prostředníkem všech v nejvyšších službách.
       Haló, haló! Slyšte! Zakládám dokonalou profesi v nejvyšších službách. Říkám to takto: "To konejte na mou památku! Jako Mne poslal Otec, i já posílám vás." Jsem poslán přinést zadostiučinění a prostředkovat v nejvyšších službách. Proto stejný úkol a stejné poslání má nyní také každý speciální profesionál v nejvyšších službách. Přijímám tě do svého poslání a do své profese. Proto jsem inspiroval Pavla, aby nezdržel a bez meškání vám napsal, že "to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Bůh usmiřuje v Kristu svět se sebou. A nám ukládá zvěstovat toto smíření. Jsme posly Kristovými. Bůh promlouvá našimi ústy" (1 Kor 5,19-20).
     Jen díky Mé inspiraci si apoštolové uvědomují, že jsou nositeli nejvyšší pravomoci a jako takoví, že jsou k tomu volbou Nejvyššího vybráni a náležitě vybaveni. Toto vybavení tvoří profesionály jako moje zvláštní spoluvykupitele, že se stávají profesionály vnitřním znamením a nikoli pouhou vnější volbou nebo ustanovením. Tímto vnitřním připojením ke Mně je zvláštní profesionál navždy a dokonale přivtělen ke Mně a oddělen a vyčleněn z celku lidstva. Slavné zaslíbení se ke speciální profesi znamená úplné ovládnutí tebe mnou. Beru tě docela do své moci, abys byl zvláštním nástrojem Mé svrchované pravomoci, jako hlasatel Mé vůle a pravdy a jako vykonavatel spolupodílející se na Mé oběti a poctě našemu společnému Otci.
      Vtisknutí charakteru znamená vtisknutí Mého zvláštního skutečného obrazu jako obětovatele do tvé duše. Jako Mé dítě obecně neseš tento obraz už od svého křtu. Hlavní význam tohoto zvláštního charakteru není, abys měl o tom nějakou značku na nejvyšších místech. Tímto nezrušitelným znamením se jako člověk docela dává do zvláštní služby Mé svrchované profesi. Stáváš se zvláštním nástrojem této jediné skutečně dokonalé profese. Tento charakter povznáší tvou duši ke zvláštní spolupráci se mnou. Toho nemůžeš dosáhnout svými lidskými silami. Jen díky spojení Mé lidské přirozenosti s Mou přirozeností Nejvyššího v Osobě věčného Slova. Tímto nezrušitelným znamením se stáváš živým a uvědomělým prostředkem v rukou Mé vrcholné a jediné skutečné profese. Tímto nezrušitelným znamením se naplno dáváš do mých zvláštních služeb, aby já, svrchovaný mezi profesionály v nejvyšších službách, mohl neviditelně působit to, co chci, viditelnými znameními, jež máš jako speciální profesionál vykonávat a působit v lidech. Tím, že ti dávám tímto zvláštním zaslíbením a jedinečným vybavením podíl na své profesi, tímtéž ti dávám účast na své svrchované pravomoci. Přísluší i jako hlavě celého mého tajemného Těla, totiž obecného shromáždění mých dětí .
      Tak je toto tvé poznamenání jako Mého dítěte k zvláštní spolupráci s nejvyšším Otcem tvoje vrcholná důstojnost. Ta ti svěřuje nejvyšší a nejsvětější úlohu.
      Samozřejmě, že už křest obecně poskytuje všem mým dětem na světě podíl na Mé vrcholné profesi. Tímto nezrušitelným znamením se stávají moje děti připojené k Mé profesi v tom smyslu, že jsou povinny sloužit této zvláštní profesi a neklást jí překážky. Nezrušitelné znamení křtu je prvním stupněm povolání, povolání vzdáleného, kterým se moje dítě liší od těch, kdo mohou být povoláni a povzneseni k zvláštní, těsnější a užší službě této profesi. Nezrušitelné znamení svěcení profesionálů ukládá další povinnost spoluúčasti a spolupráce s naším věčným Otcem, totiž činným způsobem se podílet na Mé profesi, a být Mým tvořivým nástrojem, a tedy nejen nástrojem v očekávání. Nezrušitelné znamení tě vybavuje jako profesionála mocí přinášet jménem celého lidstva jedinou oběť, totiž moji oběť na kříži.
     V oběti slavné hostiny lásky sleduj slavnostní povolání lidstva jako očekávajícího a přijímající spoluúčast na vykoupení sebe a světa, a povolání zvláštního spoluvykupitele lidstva, tvořivě projevujícího toto spoluvykoupení s naším milosrdným Otcem! Jako fyzická osoba jsi především nositelem vlastního života. Jako morální osoba jsi zvláštním zástupcem celého lidstva. Jako osoba slavně zaslíbená zastupuješ samotnou mou Osobu, která je druhou Osobou našeho věčného Otce. Proto říkám: Toto je moje tělo... Kdyby mohlo být viditelně znázorněno toto Mé vynikající užití profesionála, musel by sis říci: To on je zde. Tak tedy jako profesionál žiješ jako osoba, ale pod Mnou ustanoveným vlivem slavného zaslíbení a příslušného vybavení nežiješ svou důstojností ty, nýbrž v tobě žiji já.
      Toto povznesení zušlechťuje, kultivuje a osvěcuje tvou bytost tak, že se ti v tomto ohledu nevyrovná ani nejzbožnější laik, ani celé lidstvo, a dokonce ani žádný anděl, protože jsou to jenom amatéři v nejvyšších službách. Jedině naše panenská Máti, tady jasně vyniká nade všemi, protože je podobně těsně spojena se Mnou jako Matka našeho věčného Otce. Proto ji také můžeš vhodně nazývat představenou a Královnou všech profesionálů ve vrcholných službách. TOP (Pokr.)

                                                                       +++

POMERANČ Má pomeranč duši? Jistě pokud tuší Jak svou barvou vůní chutí skvěle Chválí Boha stvořitele http://eva.lopourova.sweb.cz

CITRON Uvnitř jsem pravdivý Kyselost světa Se ve mně slévá Jediná trpká věta Však nelžu ani navenek Má zářivě žlutá pleť Je znamení Proměňuji svět Pozvolna sládnoucími šťávami

                                                                      +++

RŮŽENEC OBEPÍNÁ CELÝ VESMÍR

Bolestný růženec
Během své pouti světem zakoušíš kromě radosti ze života také bolest. Když se jednou svobodně rozhodneš, pak zůstaň věrný, třebaže to znamená utrpení. V tomto slzavém údolí bývá častým tvým hostem bolest, smutek, obavy a nouze. Ale i v těchto okolnostech je ti nablízku Maria se svým věncem růží. Růžencem tě vede přijímat životní obtíže, abys je unesl ve spojení s Mým křížem. Na své životní putování světem procházíš mládím, dospělostí a stářím. Tak je tvůj život poznamenán několika stupni očistného růstu, jenž vrcholí smrtí. Díky Mně však žádné z těchto utrpení není neúnosné, nesmyslné, ani strašné. Jako je radost sdílená větší než radost opuštěného jedince, tak zase smutek, námaha a bolest sdílená je menší než smutek, námaha a bolest osamělého běžce. Když neseš břemeno s dalším člověkem, rozděluje se jeho tíha na poloviny. Když však neseš břemeno spolu se Mnou, tedy se jeho tíha rozděluje jinak. Jako tvůj Bratr a Spasitel nesu nekonečnou tíhu, zahrnující i tíhu tvého životního údělu, kdežto ty neneseš skoro nic. To není sebeklam, nýbrž skutečnost. Opravdu v tvé lidské schránce nesu tíhu všech hříchů a jejich následků. U Mne je to stálá přítomnost. A ty jsi spolu se Mnou ukřižován do starostí tohoto světa, vrcholících smrtí. Jde jen o to, zda se uprostřed utrpení budeš chovat jako lotr po levici nebo jako lotr po pravici.
Maria tě učí brát na sebe životní nesnáze spolu se Mnou, aby se ti staly příležitostí k růstu v Mém vyšším životě a cestou k věčné slávě. Svatá Panna tě tomu učí celým svým životem, ale hlavně v den Golgoty. Toho dne ti naše panenská Matka přináší svou nejvyšší oběť, totiž Mne.
Moře nesmírných bolestí v sobě pohřbilo Marii, která hrdinně snášela jeho přívaly. Žena, nositelka života, jejíž duši protíná sedmerý meč bolesti... (Pokr.)

Slovo o království nebeském O milosrdném Otci

+++ M A R I A (pod křížem) Nerozumím zcela Jen synu svému věřím A chovám pod srdcem O zvěsti radostné jak o dítěti smýšlím Že doroste a láska k těm Které svěřuješ mi pod křížem Dozraje ke žni A stane se činem víry v těch Kdo přijali ji http://eva.lopourova.sweb.cz +++

O hříchu, soudu O ceně nemoci a utrpení

1. který se pro nás krví potil.
Moje velekněžská oběť začíná už na Olivetské hoře, v Getsemanské zahradě, dávno před zrádným polibkem Jidášovým. Náhle zůstávám sám v temné noci. Ani nejvěrnější učedníci nedovedou přemoci únavu, upadají do spánku, takže zůstávám docela opuštěn i tebou.
Prudce na Mne doléhá nesmírná. Jasnozřivě nahlížím do budoucnosti a v Mém nitru propuká smrtelný zápas. Nebojím se jen svého utrpení a potupné smrti. Bojím se i toho, co doléhá i na tebe uprostřed ostatních a spolu s nimi. Navenek se to zračí krvavým potem. Vroucně se přitom modlím: Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, ale musím-li jej pít, staň se tvá vůle."
Tvůj první krok na cestě k dokonalosti znamená opustit pomíjivé věci. V pomíjivých dobrech jde především o to, vzdát se bohatství. Proto ti říkám: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne."
Užitečnost této rady se ukazuje z dalších Mých slov, že bohatý těžko vejde do nebeského království. Neříkám, že vstup boháče je vyloučen, nýbrž je znesnadněn. Snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království. K dosažení věčného života je pro tebe užitečnější, abys odložil bohatství než je měl. Jenže řešení není v útěku ze světa, ani v návratu do jeskyně. Dokonalost není v samotném opuštění bohatství. Opuštění bohatství je cesta, ale kam vede? Ke Mně. Následuj Mne po té cestě. I bohatý, jako je Abrahám, dosahuje dokonalosti, protože nemá ducha spoutaného závislostí na bohatství, nýbrž zcela spojeného se Mnou. Avšak po Mně, který kráčím cestou chudoby, je pro tebe spolehlivější cestou k dokonalosti opustit bohatství a zachovávat chudobu ve snaze následovat Mne.
Silou odevzdání se do Mé vůle je ti dána nadpřirozená moc překonat v sobě závislost na pozemských dobrech. Tímto bolestným tajemstvím tvé spásy se ti ukazuje cesta k záchraně duše před nabídkou vládce světa i jeho hrozbami. Tím se ukazuje i způsob tvého očišťování. Tak to prodělává i naše přečistá Matka, jaký prodělává i přečistá Panna, když Mě ponechává svému rozmachu a sama Mne sleduje svými modlitbami z nazaretského ústraní.
Pros Marii o ochotu a sílu vykročit za Mnou, a dám ti sílu kráčet cestou nezávislosti na pomíjivých věcech. Tomáš B. (Pokr.)
                                                                  +++

                    SVATÝ RŮŽENEC V ČAS NEPŘÁTELSKÉHO VPÁDU
Který se pro nás krví potil
Tak spát se chtělo! A již ztichla zem,
                však ticho hrůzou výkřik polyká,
                                 mráz běží po stromech a s němým výrazem
                                                    ze stínů hledí půlnoc veliká,

jak z nozder času pádícího tmou
               jen hvězdy hněvu vzkypělého sršely,
                                jak pod úzkosti ostrou podkovou
                                                    tvář sražena je v kámen omšelý.
Tak stalo se! Až nyní vydechnout
               smí země z údivu; dech její rudý květ,
                               "tak staň se" opakuje lásky její proud,
                                                  jenž posud potu krvavého nespočet,
a jako kdys i teď šat její rozsápán -
               a k ňadrům zkrváceným naklání se Pán.
                                                                                                          1942 Jan Dokulil
                                                                    +++

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CT.PATRIKA kUŽELY

Jak zaměstnávat svého ducha při modlitbě citů?
Velmi by ti prospělo, kdyby ses při modlitbě citů snažil spojovat úkony vůle s úkony rozumu. Snaž se přitom obracet svého ducha ke Mně, tak jako vůli.
Vždycky je lépe, je-li tvá duše se Mnou sjednocena pokud možno oběma těmito mohutnostmi. Při modlitbě srdce můžeš zaměstnávat svého ducha trojím různým způsobem.
První způsob zaměstnává tvého ducha uvažováním, rozebíráním, rozjímáním nebo nazíráním některé pravdy spásy, tajemství nebo některé Mé dokonalosti. Toto rozjímání nenáleží nutně k modlitbě srdce, která je odlišným způsobem modlitby. I kdyby tě ďábel v tomto rozjímání rozptyloval, přesto konej modlitbu srdce, dokud má tvoje duše pevnou vůli být zde, aby Mě milovala víc než sebe, vůli zůstat oddána Mé božské vůli, vůli klanět se Mi, prosit a uznávat, čím jsem. Duch se sice může obírat každou pravdou víry, ale nejvhodnější je vybrat si tu pravdu, která může posílit a upevnit tvou vůli při modlitbě srdce. Když třeba věříš, že jsem všudypřítomný a vše pronikající, a proto Mi není nic tajné, odnikud nejsem vyloučen, ze žádné duše, ze žádného místa. Moje vůle je nekonečně spravedlivá, nekonečně moudrá, nekonečně otcovská, nekonečně svatá a posvěcující, tak roste tvé přesvědčení, že když Mne přijímáš a sjednocuješ svou vůli s Mou, moje dobrota ti neustále uděluje dary. Rozjímej takové pravdy, a posílím tvou duši a ustálím tě v modlitbě srdce.
Druhý způsob zaměstnávání tvého ducha při této modlitbě ještě víc podporuje duši, když je duch zaujat vírou, pokud je toho duše schopná, když není zmítána roztržitostmi. Toto zaměstnávání ducha světlem víry je prosté pamatování na Mne nebo některou Mou dokonalost. Toto zaměstnávání ducha čirou vírou je dost těžké, neboť duch chce stále působit, stále pozorovat, stále se opírat o nějakou stvořenou věc , zatímco chci, abys odumřel svému světlu a své práci, často tě udržuji ve vyprahlosti, suchopárnosti a nejtemnější opuštěnosti, jež odkazují tvou duši na čirou víru a upevňují ji v modlitbě srdce a skrze vůli ji ještě těsněji sjednocují s Mnou, ačkoli tak málo citelně, že duše cítí velmi málo sjednocení, nebo ho vůbec necítí.
Konečně je třetí způsob zaměstnávání tvého ducha při modlitbě srdce. Je to způsob poznávání Mne skrze nemožnost Mne poznat, protože svou vznešeností jsem povznesen nad všechnu schopnost a námahu tvého ducha. Tento způsob poznávání je nejvyšší, ale také nejvíc posvěcující. Působí svatou radost nad svou nicotností a Mé uznání jako toho, který jsem vše, co nejsi, a nekonečně nade vším, co bys mohl být. Zkušenost tvé nicotnosti tě vede k uznání, že jsem vše a nade vším, a proto i nade všechny omezené pojmy, které si o Mně můžeš, a že je velmi správné, že nejsi ničím a nemůžeš nic beze Mne.
Tímto trojím způsobem se tvůj duch může zaměstnávat při modlitbě srdce. Často se ti ale stává, že duše nemůže zaměstnávat ducha žádným z těchto tří způsobů, protože je v temnotách. Nepovažuj to však za osvobození od dalšího pěstování modlitby srdce. Konáš ji totiž dokonale pokaždé, když ji chceš opravdově konat a jsi vroucně sjednocen se Mnou a s Mou vůlí. Tak nejsi osvobozen od tohoto sjednocení modlitbou srdce, dokud máš tuto vůli být pro milování, klanění a zůstávání v oddanosti Mé vůli. To můžeš mít a dávám ti to, pokud chceš, protože to jsou vnitřní úkony vůle. Tvoje duše to může chtít, i kdyby pak byl duch nedobrovolně zabrán jinou věcí.
Jaké jsou předpoklady náležitého užitku z modlitby citů?
Důvěřuj Mi víc než sobě. Pokoř se a oprosti své srdce od vztahování všeho k sobě. . K přemítání se uchyluj pouze při vyprahlosti a suchopárnosti vůle. Odlož veškerou vlastní vůli k touhám po všem pro sebe. Máš-li sklon k citům, poddej se mu. Tajemství modlitby je jít prostým srdcem za tím sklonem. Vyhni se křečovitosti ohledně úkonů, máš-li je totiž provést do všech podrobností, anebo ne. Takové puntičkářství by ti svíralo, zaměstnávalo a rušilo ducha. Svádělo by tě to tvářit se záhadně tam, kde žádné záhady nejsou.
Kloníš-li se k citům a úkonům, klidně se jim podvol. Povznáší-li tě vzpomínka na Mne a Mou přítomnost, tedy s nepatrným sebezapřením vykonej jeden nebo dva úkon z téže pohnutky pokory a nedůvěry v sebe, a pak se podvol Mému vedení. Neboj se přeludu ani klamu, pokud se snažíš, aby tvé srdce bylo pokorné.
Cítíš větší sklon k citům než k velikým myšlenkám? Tím se neznepokojuj. Buď si jist, že ti nehrozí žádné nebezpečí, když celý čas své modlitby vynaložíš na obírání se jedinou ctností, vírou, láskou, pokorou či posvátnou bázní před Mnou. Přesto začínej s obyčejnou přípravou a vždy vykonej, co můžeš vykonat rozumně. Nedůvěra v sebe je jeden z nejlepších tvých předpokladů dosažení pravého ducha modlitby. Tvoje pokora vyžaduje, aby ses stavěl vždy mezi nejzaostalejší a řídil se obecnými pravidly. Když staneš přede Mnou, a shledáš, že jsi usebrán a jsi proniknut tajemstvím, o kterém chceš rozjímat, podvol se svému sklonu bez upoutávání ducha na vymezený předmět. Takové křečovité násilí by ti bralo zbožnost a ztratil bys ducha své modlitby.
Je k dobré modlitbě citů potřebná zvláště odloučenost srdce?
Jako je tvoje srdce nebo přesněji vůle hlavním činitelem při této modlitbě, tak také hlavně srdcem se snaž připravit na dobré konání této modlitby, aby tvoje sjednocení s Mnou bylo vřelejší, mocnější, hlubší. Nejlépe se připravíš úplným odloučením od všech svých nedokonalostí, aby tvoje pocity náklonnosti ke zlému, odporu k dobru a mnoho dalších nedokonalostí nepocházely z tvého srdce či vůle, nýbrž z neblahého stavu dědičné porušenosti. Usiluj o odloučenost svého srdce! Odpoutej svou vůli ode všeho, co je v tobě nedokonalého! Teprve pak můžeš odvážit modlitby srdce, která je vroucím sjednocením tvé duše se Mnou. K tomu tě vyzývám slovy svatopisce, když mu vnukám svým Duchem, aby zapsal"Můj synu, dej mi své srdce" (Př 23,26). Nežádám od tebe, abys při modlitbě srdce stál přede Mnou s přirozeností bez nedokonalosti, bez náklonnosti ke zlému, nechuti k dobru, nýbrž chci tvé srdce odloučené od těchto nedokonalostí, srdce čisté a svaté, jaké musí být, aby bylo úplně u Mne. Prostě neočekávám od tebe dokonalou přirozenost, nýbrž jen srdce odloučené od těchto nedokonalostí tvé přirozenosti. Pak se můžeš nadít všeho od Mé nekonečné Dobroty. (Pokr.)

                                                                   +++

NOCI Postavím koš na okenní rám Abych si tě nachytal A neviděl Co očekává den Ráno utrhnu z hebkého hávu tvého A přikryju se záplatou Jenže právě děrou tou Proudí světlo temnotou Ani mocí noci Nejsme chráněni Pak tedy otvírám dveře dni Říkajíc – noc je květina Buď tedy zahradník A vypěstuj mi černou růži Co přikryje má zjizvení Hebkou růži tišení. JEŘABINY Kapky krve proměněné v korálky Šla tudy žena A tak velmi Toužila být vyslyšena Až krev své touhy V jeřabiny proměnila http://eva.lopourova.sweb.cz +++

                                                        Adam od sv.Viktora

                                                               ZDRÁVAS

Matko věčné Spásy, vyvolená nádoba jsi, nádoba jsi milosti: předurčené boží dílo, které upraveno bylo rukou Boží moudrosti.
	Zdrávas Matko Otce světla, bez trní jsi z trnů zkvetla, růže, slávo šípkoví, My jsme šípek, jehož trny vbodly v duši krve skvrny, : kdo však běl Tvou vypoví?
		Tys vchod zavřený, zdroj sadů. skříň, jež skrývá léků řadu, koření pak vzácný skvost: balzámů a vůni všech, skořice a myrty dech, předčí Tvoje líbeznost!
	Zdráva buď, jsi panen jas, prostřednice lidí, nás, z Tebe vzešel spásy květ; Ty jsi myrta střídmosti, růže trpělivosti, vůni nardu šíříš v svět.
Údolí Ty pokorné, díle země neorné, vzácný plod jsi vydal nám: Ty jsi polní květina, lilie jsi jediná, z Tebe Kristus vzešel nám.
	Ty jsi z nebes daným rájem, libanonským svatým hájem, šíříš sladkost kolkolem: v plném jasu, v každém času, tisíc hlasů, Tvoji krásu, hlásá plným hlaholem.
		Palmu nosíš přede všemi, nemáš rovné na té zemi ani v nebes výsosti: slávo lidstva pokolení; neboť v celém tvorstvu není, kdo by Tvé měl přednosti,
	Slunce svítí nad měsíc měsíc hvězd je jasnější a tak také Maria nad tvory je vzácnější. Světlo, jež se nezatmí,
To je Panny nevinnost, zář, která se stále stkví, to je věčné lásky ctnost.
	Zdrávas Matko milující, jež jsi byla pro Trojici převznešený útulek, ale pro vtělení Slova Tvoje pohostinství chová ještě zvláště cenný vděk!
		Matko, hvězdo oceánu, v Tobě ctíme svatou Pannu jež má Bohem hodnost dánu nebešťany předčící: nejvýš v nebes trůníš říši, přimluv se, ať Syn nás slyší, by nás chránil ve své výši před nepřátel pravicí.
	Seřazen náš šik se brání, chráněni jsme, když nás ruka Tvoje bez ustání, ochotni jsme, odhodláni, lest se ctností přemáhá.
K Tobě jde proud našich vzdechů, bez Tebe vše bez úspěchu, jdeme k Tobě pro útěchu, bychom po posledním dechu se svatými mohli žít.
	Matko Božího ty Syna, k níž se naše naděj vzpíná, nás, jež tíží hřích a vina, přived' před tvář Hospodina, vypros v jeho světle stan.
		Věčné Slovo od všech časů, sluhům Matky své dej spásu, kající ved' v nebe krásu a je v světla svého jasu připodobni k slávě své! Přel.ctih.Alfred Fuchs

KRÁLOVNO NEBESKÁ,

ORODUJ ZA NÁS

Zprávy: * V úterý 10.7. byl ve farním kostele v Kútech na Slovensku instalován nový oltářní obraz o rozměrech 2,40 x 4,20 metru. Představuje svatého Josefa s Ježíškem v náručí, obklopené adorujícími anděly. Je dílem sestry Veroniky III.O.P. z Brna. Pracovala na něm celý rok. Dne 6.srpna bude obraz posvěcen biskupem za účasti brněnských terciářů O.P. Bůh žehnej malířce k velkolepému dílu a celému Božímu lidu, který zde načerpá útěchu a povzbuzení i posilu!
* V pondělí 17.7. se u sv.Michala konalo měsíční noviciátní duchovní cvičení se zájemci a uchazeči o III.O.P. za účasti novicmistra P.Augustina III.O.P. a asistenta P.Tomáše.