říjen 2003

Ročník IX.,číslo 10 Říjen 2003
Obsah: A.Blahová,MARIA ROSA MYSTICA, Jsi v Církvi opuštěn?, A.Blahová, Růženec, fra J.,Telegraf radostné zvěsti, A.Blahová, Maria, B.,Přesýpací hodiny života, E.Lopourová, Otec T., Loretánské meditace, E.Lopourová, Brněnská akademie duch.života ct.Patrika Kužely OP, A.Blahová,Pohleď na kříž, E.Lopourová, Modlitba, E.Lopourová, Jsem lotr po pravici, Zprávy_____________________________________________________________________________________________
MARIA ROSA MYSTICA

Maria mystická Růže Jsi veliká patronka
Co člověk bez tebe zmůže? Převeliká Maminka
Sám si nepomůže Kristem povolaných
Bez tebe mystická Růže Jemu zasvěcených

Ty jsi má opora Kde Tě uctívají
I pro každého tvora Tam povolání mají
Aby nezoufal Takový klášter nevymře
Tebe však uctíval Když se Tobě otevře

Ty je přivádíš
K Bohu blíž
By se k Tobě modlili
Povolání vyprosili
A.Blahová
+ + +

PROČ NEVĚŘÍŠ?
Jsi v Církvi opuštěn?

Milý příteli!
Zdá se Ti, že jsi v Církvi opuštěn? Dovol, abych Ti připomněl, že se jako člověk neobjevuješ v přírodě sám, nýbrž je s Tebou i žena. (Gn1,27). Jako muž jsi můj obraz podle mé podoby, ale jako můj obraz je i Tvá žena. Být mužem či ženou jakožto tvorem obsahuje i fakt, že ať už jsi muž nebo žena, vzájemně se potřebujete. Celý, jako muž i jako žena, jsi charakterizován svým pohlavím.
Zatímco se v Prusku po roce 1848 rozpoutal policejní teror a honba na revoluční předáky, velký bouřlivák Marx i se svou rodinou už byl v bezpečí ostrovní říše. Odtud zneužíval atmosféry hrůzy na pevnině k vymáhání peněz od těch, kteří zůstali doma.
"Víš", psal známému ve Frankfurtu, - "já sám bych se celé té bídě vysmál. Ale chápej, že moje žena, která teď přišla o dítě, které bylo podvyživené, je navíc nemocná. sedí od rána do večera v nejneutěšenější lidské bídě. Má otřesený nervový systém. Hrozně se jí dotýká lhostejnost některých lidí k lidskému osudu. Netaktnost některých lidí je v této chvíli přímo hrozná..."
Dříve než odeslal dopis, dal ho jako jiné dopisy přečíst své ženě. Tak ho hned začala napodobovat. Psala srdceryvné dopisy, a to nejen domů, ale nejednou i stejnému člověku, jako její manžel. Tak psala: "...Naši přátelé v nouzi prořídli...Co mne však skutečně do hloubi duše bolí, je to, že můj muž musí snášet tolik trampot, když by mu pomohlo tak málo... Ale nemyslete si, že po někom něco chceme. Jediné, co snad můj muž má právo vyžadovat od těch, kteří od něho načerpali tolik myšlenek, by bylo to, aby o něho projevili víc zájem... Přitom by, myslím, nepřišel nikdo zkrátka. To jediné mne bolí. Ale můj muž soudí jinak. Nikdy by si kvůli sobě samému nikomu nepostěžoval..."
Nestranní historikové přiznávají, že si Marx poctivou prací nikdy nic nevydělal. Štítil se námezdní práce jako poskvrňující. Přesto mínil, že není správné, aby zůstával bez peněz. Jak to zařídit? Jeho myšlenkový postup býval následující: Pokaždé, sotva dojdou peníze, je nutno říci o tom těm druhým, zejména Engelsovi. Aby se jenom rychle chytili za nos a honem to dali do pořádku - než bude pozdě! Mezi Marxem a jeho manželkou rozbujel hrozný stav sobectví ve dvou, kdy jeden vymáhal peníze s ohledem na těžký stav druhého. Tak zakoušel Marx hroznou opuštěnost i ve vlastní rodině, které měla být malou Církví.
Co napsat z tohoto místa ženě? Staň se pomocnicí muže jako jeho rovnocenný protějšek, a nikoli jako druhořadá a odvozená forma lidství! Zvláštní napětí, vznikající mezi ženou a mužem, je pro ženu i pro muže zdrojem velké tvůrčí činnosti. Tato činnost má přispět k překonání minulých předsudků o nadřazenosti muže a podřízenosti ženy. Přispívá však k rozvoji Tvého duchovního života.
Co vzkázat muži? Docela chápu, proč v duchovním životě narážíš v Církvi na velké potíže. Velkou roli zde hrají Tvé předsudky vůči ženě jako méněcenné než Ty. K tomu se ještě přidávají nedokonalé pokusy lidí o společenské vyrovnání důsledků těchto předsudků. Každopádně Tvůj duchovní život jako muže se komplikuje víc, než duchovní život pokorně se podřizující ženy. Takto žensky duchovně odevzdaná a obětavá Církev je ovládána průbojnými muži, protože právě muže si náš Pán vybírá za apoštoly. Do značné míry se to podobá manželství mezi mužsky se chovajícímu kněžství a žensky se chovajícímu laictví.
Snad právě proto býváš jako muž méně poddajnější a více zdrženlivý, že často chápeš duchovní život jako záležitost spíše citovou, tedy bližší ženám. Zdá se Ti, že se v duchovním životě Církve klade příliš důraz na naslouchání, trpělivost a poslušnost, třebaže jsi přesvědčen, že jsi pozván, abys byl Božím přítelem. Tato mužská jednostrannost Tě někdy svádí ke scestnému chápání milosti jako něčeho vyloženě ženského, kdežto Boha jako něco mužského, otcovského. Chápeš-li sám sebe jako činorodého tvora, pak je pro Tebe nasnadě ucházet se i v duchovním životě o tvůrčí Boží, otcovskou činnost, kdežto Boží milost se Ti může snadno zdát bližší ženské trpnosti.
Myslíš si, že se kněz a duchovní vůdce zabývá raději s ženami než s muži? Jen proto, že jsou to ženy? Možná i proto, že to má s ženami lehčí než s Tebou. Ženy pro svou hlubší citovost a emocionálnost mohou zdánlivě snáze než ty vyjádřit své oddané "Staň se!"
Přestaň se na to dívat tak povrchně! Tohle říkáš proto, že se pořád zdráháš naplno otevřít Bohu v Církvi. Zkus proniknout dovnitř! Uvidíš, že se v Církvi prosazuje stejný ohled na muže jako na ženy, aniž by se podceňovaly Tvoje či jejich jedinečné zvláštnosti. Poskytuje se Ti zde víc svobody než kdekoli jinde ve společnosti. Máš zde široké pole působnosti. Dají se zde využít všechny možnosti k ochránění mužné pronikavosti před přezíravostí některých mužů, a k obrácení mužské podnikavosti k úkolům, ve kterých vynikne Tvůj smysl pro vzájemnost. Zapoj se! Uvidíš, jak ve všech budovách duchovního života samovolně ustoupí převážně ženský ráz a vyrovná se s mužským. Kvůli tomu, že se Ti nechce mužně se uplatňovat v Církvi, přetrvávají v těch budovách vzájemného a společného duchovního života, kde se vyskytuje převaha žen, nesnáze, které Tě jako muže odrazují, a duchovní vůdce to musí řešit někdy velmi svérázně. Jako muž obtížněji, nežli žena přijímáš hotové formulace. Odrazuje Tě také vše, co odporuje Tvé každodenní zkušenosti ze světa.
Fyziologické a psychologické rozdíly, které Tě odlišují jako muže od ženy, tvoří nezanedbatelné podmínky, ovlivňující Tvůj duchovní život. To klade zvláštní nároky na Tvé duchovní vedení.
Jako nemanželské dítě své matky se doma cítil Masaryk být jiný než ostatní děti. "Matka bývala kuchařkou u pánů v Hodoníně. Z té panské společnosti jí zůstala touha, abychom se my děti dostaly trochu výš na té společenské stupnici." (K.Čapek, Hovory s TGM, Praha 1947 Čin, str.8)
"Já jsem vyspíval dost izolovaně - na gymnasiu v Brně jsem byl starší než ti druzí a odkázán sám na sebe. Ve Vídni mně prostředí bylo cizí a bylo mně již dvacet let, zatímco moji spolužáci byli ještě děti. Snad proto jsem se i později stavěl k dobovým proudům už napřed s nedůvěrou a kriticky." (Tamtéž, str.54)
"Manželka Charlotta Garrigue byla z jedenácti dětí. Každý člen rodiny byl jiné víry, byl vychován svobodně, aby se, až doroste, rozhodl nábožensky sám. Charlotta byla unitářka. Byla hluboce zbožná. Smrt jí byla jako přechodem z jedné světnice do druhé, tak neotřesitelně věřila v nesmrtelnost." (Tamtéž, str.73-74)
Po léčbě na psychiatrii předčasně opustila svět. Tak zůstal Masaryk zase sám a žil ještě patnáct let. Většinou kvůli tomu obviňoval Církev, aby se až jednou později, po celém tom bloudění snad vrátil do Církve.
Z rozdílnosti Tvého přirozeného vybavení jako muže či ženy, jak jste oba nadáni pro sebe navzájem, vyplývá váš vztah vzájemné závislosti.
Lidská společnost není jen shluk jedinců. Především je to velká rodina, a ta vyrůstá zase z rodin. Posláním ženy je doplňovat Tvé nedostatky. To platí nejen o manželství a rodině, nýbrž také o duchovní rodině. Platí to však o celém prostředí naší všelidské rodiny, které vlivem mužné dravosti a překotnosti postupu lidských prostředků je tak závažně narušeno, že ohrožuje zpětně každého člověka.
Je-li úkolem ženy mateřství, má se projevovat nejen tělesně, ale i duchovně, kultivací společnosti. Kultura je nositelka hodnot, obsahů a významů. Tak činí všechno společenské dění smysluplným. Kultura se odvozuje od kultu, náboženské úcty a jejích projevů. Kulturu nestačí vytvořit, ale také dochovat, udržovat, předávat a rozvíjet. Bez ženské citlivosti a obětavosti by se hromadné sdělovací prostředky zvrhly v prostředky manipulace s lidmi a jejich hrubé zábavy, takže by celá společnost pozbyla svou lidskou tvář. To platí to nejen v užším smyslu zvláštní kultury rodiny, jako domov, ale i kultury všelidské rodiny, obývající naši domovskou planetu, aby rostla jako domovská ve smyslu kultury duchovního života.
Tvůj Bratr
+ + +

RŮŽENEC
Svatý Otec ustanovil Jakou sílu má
Růženec doplnil Tato modlitba má
Tajemství Světla To nelze vyčíslit
By Církev kvetla Jen Boha můžeš oslavit

Rozjímáním Růžence Můžeš hodně vyprosit
Modlila se tichounce Milosti rozmnožit
Tajemství života Skrze Růženec
Samotného Krista Snubní prstenec

Modli se jen
Při tom nespěchej
Každý den
Budeš jím posvěcen
A.Blahová
+ + +
Telegraf radostné zvěsti (10)
Když ruka k ruce vine...
Proč je důležitá veřejná i soukromá úcta k blahoslavené Panně Marii? To snadno pochopíš, když uvážíš, na jaký stupeň důstojnosti a slávy ji staví samotný Bůh. Od věčnosti stanoví, aby byla Matkou vtěleného Slova. Proto ji mezi vším, cokoli krásného je seřazeno ve trojím pořadí přírody, milosti a oslavy, vyznamenává tak, že o ní říkáme: Z úst Nejvyššího jsem vyšla, jako prvorozená mezi vším stvořením (Sír 24,5). Když se naši prarodiče proviňují hříchem a tento hřích přenášejí na tebe jako své dědictví, je Maria určena za rukojmí míru a spásy. - I jednorozený Syn Boží podává naší panenské Matce neklamné důkazy úcty. Už za svého skrytého pozemského života jí dává účast na obou zázracích, které tehdy poprvé koná. Předně zázrak milosti, který působí, že při pozdravu Marie plesá dítě pod srdcem Alžběty. Dále zázrak přírody, kdy na svatbě v Káni proměňuje vodu ve víno. Když na konci svého veřejného působení zanechává Nový Zákon a pečetí ho svou Božskou Krví, odkazuje naši panenskou Máti svému milému apoštolu něžnými slovy: Hle, matka tvá (J 19,27). A proto ty, ač toho nejsi hoden, zastupuješ na zemi místo i osobu Ježíše Krista, Syna Božího, a dokud se raduješ ze světla života, nepřestaň panenskou Matku oslavovat!
Připomínej si a opakuj poslední slova Páně, jež k tobě pronáší s kříže jako svou závěť: Hle, matka tvá. Kéž by toto povzbuzení mělo ten účinek, že ty, kdo mluvíš o své úctě k panenské Máti, si budeš po našem Pánu vážit především Marie, takže by o tobě platila slova: A učedník si ji vzal k sobě. (J 19,27)
Proto spolu s Marií pomáhej modlitbou růžence sobě i celému vykoupenému lidstvu! Zdá se, že se tento způsob modlitby podivuhodně povznáší lidi s ochabující zbožností. Dokládají to krásné chrámy a svatyně Bohorodičky. - V květnu zasvěcuješ naší panenské Matce květy. Zasvěť jí zbožnou myslí také říjen bohatý na plody. Sluší se přece obě tyto roční doby obětovat té, která o sobě říká: Květ můj přináší ovoce cti a poslušnosti (Sír 24,23).
Zvláštní společenské zaměření, které je ti vloženo do přirozenosti, se snad nikdy neprojevuje tak účinně a nerozšiřuje tak všeobecně, jako dnes. Toho by ovšem nikdo neželel, kdyby toho ušlechtilého hnutí přirozenosti nebylo zneužíváno k špatným účelům, kdy se bezbožní lidé seskupují do různých celků proti Hospodinu a proti jeho pomazanému (Ž 22,2). Díky Bohu však můžeš sledovat i mezi křesťany přičinlivost a zájem o bohumilá sdružení. Jsou stále četnější a ve svých společných příbytcích se všichni tak sbližují vztahem lásky, že se opravdu dle jména i dle skutků ukazují být bratry a sestrami.
Bez Kristovy lásky se ovšem nikdo chlubit označením bratra ani bratrstvím, jako Tertullián rozhodně vyjadřuje: Jsme všichni bratry právem jediné matky přírody, ačkoliv jsme lidmi v nižším smyslu, poněvadž jsme špatnými bratry.
Tím spíš si zaslouží název bratra ten, kdo uznává Boha za jediného Otce, a který je napojen jedním Duchem svatosti, a který se z jednoho lůna nevědomosti rodí k jedinému Světlu pravdy. (Apologet.,39)
Z různých pohnutek a různým způsobem se Boží děti sdružují do různých shromáždění. Mezi nimi jasně vyniká společenství posvátného Růžence. Forma a takřka duše tohoto shromáždění přátel Páně a naší společné panenské Matky je Mariánský růženec.
Modlitba je ti potřebná, ne snad proto, že bys jí snad mohl změnit božské úradky, nýbrž - jak praví sv.Řehoř - aby sis modlitbou zasloužil to, co ti všemohoucí Bůh od věčnosti ustanovuje dát (Dialog, L, 8). Svatý Augustin píše, že kdo se umí dobře modlit, ten umí dobře žít (K žalmu,118). Modlitbou si nejúčinněji vyprošuješ pomoc tehdy, když se nejen soukromě, ale i veřejně, vytrvale a modlíš společně s jinými, takže tu Duch tvoří jeden sbor prosebníků. Jasně to dokládají slova, kde se učednících Páně, očekávajících zaslíbeného Ducha, uvádí, že všichni jednomyslně setrvávali na modlitbách (Sk 1,14). Všichni, kdo se tímto způsobem modlitby řídí, mohou si být docela jisti účinností modlitby.
To platí zvláště o členech růžencového sdružení. Společná veřejná modlitba daleko předčí modlitbu soukromou a má větší účinnost. Proto se sbor svatého Růžence původně nazývá Voj (Liga) modlících se sv.Otce Dominika pod praporem Matky Boží. Písmo svaté a církevní dějiny nazývají Matku Boží Přemožitelkou ďábla a bludů.
Mariánský růženec spojuje všechny účastníky tohoto shromáždění společnou vazbou bratrství nebo též zvláštního obranného celku. Tím povstává pevný útvar, který je uspořádaný a patřičně vybavený k odražení nepřátelských útoků zevnitř i zvenčí. Z tohoto důvodu smí členové tohoto zbožného společenství na sebe vztahovat slova sv.Cypriána: "Modlíme se veřejně a společně, a kdykoli se modlíme, nemodlíme se za jednoho, nýbrž jeden za všechny a všichni za všichni jednoho, protože celý národ jsme jedno."
Ostatně církevní dějiny dokládají moc a účinnost této modlitby: modlí za záchranu od náporu tureckého vojska v bitvě u Lepanta, jakož i u Temešváru v Uhrách, jakož i u ostrova Korfu.
Na věčnou památku této neobyčejné události ustanovuje Řehoř XIII. svátek bl.Panny Marie Vítězné, který pak Kliment XI. označuje růžencovou slavností, slavící se každoročně v celé Církvi obecné.
Tím, že se tento sbor prosebníků pod praporem Matky Boží znovu schází a modlí, otevírají se mu nové možnosti a další čest a sláva.
Sem patří zejména časté připomínání modlitby andělského pozdravu (Zdrávas) po modlitbě Páně, jak je při růženci zvykem. To není na úkor božské důstojnosti Páně, že bychom snad chtěli naznačovat, že máme spíše důvěřovat pomoci Panny Marie, než Boží moci. Maria však spíše pohne a nakloní nám svého Syna. Učení víry nás vede obracet se modlitbou nejen k Bohu, ale také k andělům a svatým, třebaže různým způsobem. Boha vzýváme jako hlavní zdroj všeho dobra, kdežto svaté jako přímluvce.
Sv.Tomáš píše: K někomu se můžeme modlit dvojím způsobem. Předně, aby prosbu víry sám vyplnil, podruhé, když ho žádáme jako prostředníka vyplnění naší prosby. Prvním způsobem se modlíme k Bohu, poněvadž všechny naše prosby směřují k tomu, abychom dosáhli milosti a slávy, jež dává jedině Bůh, dle žalmu: "Milost a slávu dá Hospodin."
Druhým způsobem se modlíme k andělům a lidem, ne aby Bůh naše prosby poznal, nýbrž aby se jejich přímluvou a zásluhou staly naše modlitby účinnými.
A proto čteme ve Zjevení (Zj 8,4): "Z kadidelnice v ruce anděla vystoupil před Boha kadidlový kouř s modlitbami věřících." (Summa theologica, II,II,83,4)
Kdo by se z těch, kteří obývají nebeské příbytky, odvážil soupeřit s milostiplnou Matkou Boží v dosažení milosti?
Kdo vidí jasněji ve věčném Slovu nesnáze, které nás navštíví, co potřebujeme? Komu je propůjčena větší moc pohnout Boha k vyslyšení? Kdo se může měřit s její mateřskou láskou? - Z podstatné příčiny vzýváme blahoslavené nebešťany jiným způsobem, než se modlíme k Bohu, - neboť k Nejvznešenější Trojici se modlíme proto, aby se nad námi smilovala, ale ke svatým, ať jsou to kteříkoliv, voláme, aby za nás orodovali (Summa theologica,I); avšak vzývání blahoslavené Panny má něco společného s úctou Boží, protože se k ní Církev obrací stejnými slovy, jako k Bohu: Smiluj se nad hříšníky. Členové růžencového společenství vplétají bezpočet andělských pozdravů a mariánských modliteb jako do růžových věnců. Velikost Panny Marie je tak vznešená a její přízeň, jaké se těší u Boha, je tak veliká, že ten, kdo potřebuje pomoc a neobracel by se k ní, podobal by se tomu, kdo by chtěl létat bez křídel.
Takové shromáždění Mariiných přátel má velkou přednost. přehlédnout. Kolikrát při modlitbě Mariánského růžence rozjímáme tajemství své spásy, tolikrát takřka soutěžíme ve svatých službách, jimiž byly kdysi pověřeny pouze nebeské andělské šiky. Oni ve svůj čas zjevují jednotlivá tajemství, mají na nich velký podíl, pečlivě je plní, s tváří někdy radostnou, někdy bolestnou, někdy vítězoslavně zářící. Gabriel je poslán k Panně, aby zvěstoval Vtělení věčného Slova. V betlémské jeskyni opěvují andělé velebnost novorozeného Spasitele. Anděl vyzývá Josefa k odchodu s dítětem do Egypta. Anděl přináší útěchu Ježíši, který se z tesknosti v zahradě potí krví. A když vítězí nad smrtí a vstává z hrobu, zvěstují to andělé ženám.
Andělé oznamují Nanebevstoupení Páně a předvídají slávu Páně v průvodu andělských kůrů. Pán k nim připojuje duše vyvolených, nad které je vyvýšena svatá Boží Rodička.
Tak se hodí na účastníky růžencové modlitby to, co píše apoštol Pavel: Přistoupili jste k hoře Sionu a k městu živého Boha, k nebeskému Jerusalému a k desetitisícům andělů (Žd 12,22).
A co je více božského, co Bohu milejšího, než spolu s anděli patřit a modlit se s nimi? Tak pevně smíš doufat a důvěřovat, že jednou budeš požívat blažené společnosti andělů v nebi ty, kdo se zde na zemi věnuješ jejich službě! fra J.
+ + +
M A R I A

Maria, má milovaná Maminko Milosti plná andělem jsi zvána
Přiviň mě na své Srdce malinko Bez vady hříchu počata si byla
Jsem Tvůj nevolní z lásky, Z Tebe se narodil Spasitel
který nemá z ničeho vrásky. Lidstva Vykupitel.

Ty jsi má Královna a Paní Své milované děti
Své srdce svěřuji do Tvých dlaní S láskou opatruješ
Rozdavatelko Božích milostí Učíš je co mají věděti
Velebí Tě andělé na výsosti. Moudrost věrně spravuješ.

Předávej moudrost svým dětem,
Aby o Tobě mohly svědčit životem.
Vybízíš nás k životu v čistotě,
Abychom Ti sloužili v prostotě.
A.Blahová
+ + +
Přesýpací hodiny života (8)
Královna v nebi korunovaná
Dvanáct hvězd koruny naší nadhvězdné Královny představuje její výsady. Předně ve věčném Božím plánu, dále v dokonalosti, potom v její důstojnosti, a konečně v její oslavě.
Velký třesk v Nazaretě otřásá čistým Srdcem vyvolené Panny, když se ulekne. Je to však velký třesk zvláště pro tebe uprostřed lidstva a celého vesmíru.
V okamžiku velkého třesku je prý hmota vesmíru zhuštěna v nulovém objemu. Takový stav hmoty si neumíš ani představit. Rozhodně to nelze popsat v rámci tobě známých fyzikálních zákonů. Okamžik, kdy vesmírné hodiny ukazují nulu je ti fyzikálně nedostupný. Otevírá se ti, sotva uznáš, že k němu dochází v Nazaretu, když anděl Gabriel nese radostnou zvěst Marii a Maria dobrovolně přijímá Boží nabídku na záchranu tebe s celým lidstvem a obnovu celého světa.
Uvažuješ o astronomickém vesmíru? Tvá běžná pozemská přirovnání pozbývají svůj názorný význam. Vesmír si stěží představíš. Netrap se s tím! Nedostatek tvé obrazotvornosti je dán tím, že ti chybí každodenní zkušenost. Dělej s tím něco! Navaž v každodenním životě spojení s Královnou nadhvězdnou! Dennodenně s ní rozvíjej svůj důvěrný vztah k ní! Povede tě na pouti po hvězdách. K čemu by ti bylo poznání vesmíru, kdybys ztratil souvislost mezi poznávaným kosmem a tvým vlastním životem?
Při každé hvězdě v koruně Královny nebeské zkus zakusit něco přínosného pro poznání Boha a Boží tvorstvo i pro svůj duchovní život! Dej se vést bl.Hyacintem Maria Cormierem při rozjímání o výsadách Královny nadhvězdné!
Uvažuj o výsadách naší Královny v odvěkém plánu Božím! Při prvém trojhvězdí její Koruny sleduj první krátké, ale důležité období dějin vesmíru! Už v této době vládne Královna nadhvězdná.
Ohnivá koule vesmíru ti připadá jako pravé fyzikální peklo. Trvá to prý jenom okamžik. Rozpínající se vesmír se rychle ochlazuje, nestálé částice rozpadají na běžně známé částice, až na konci této éry, dosahuje teplota pouhý bilión stupňů podle Kelvina a hmota je tak zhuštěna, že by se hmota Země při vešla do krychle o hraně 400 metrů. Připadne ti to jako peklo, ale ty se nemusíš bát. I sem již vstupuje Pán Ježíš, a znovu vystupuje až k Otci nebeskému. A posléze to svěřují do správy našeí společné panenské Máti.
Při první hvězdě Koruny naší Královny od věčnosti vyvolené ti bl.Otec Cormier připomíná, aby tvé úmysly byly čisté. Vylučuj nejen úmysly nízké a pozemské, ale mezi úmysly pocházejícími od Boha, dávej přednost těm, které jsou prodchnuty láskou, královnou všech ctností.
Při další hvězdě koruny naší Královny, v ráji zaslíbené, ti Otec Cormier klade na srdce: Svůj duchovní hovor s Bohem, své rozjímání, uzavírej jen několika málo závěrů, ale takových aby ti z nich svítilo světlo, tedy závěry užitečnými a spolehlivými.
Při třetí hvězdě koruny Královny, od proroků předpovězené a předobrazy nastíněné pamatuj, že když uvažuješ a rozjímáš o Panně Marii, soustřeďuj se na důvěrný vztah jejího celého života k velikému tajemství tvého vykoupení! Pro tento vztah ji bl.Otec Cormier nazývá naší Spolu-Vykupitelkou. Z této účasti vyplývá její božská krása, schopná tě okouzlit, i její výsostná možnost ti pomáhat. Tato jistota tě vrhá k jejím nohám. Spolehni se, že tvé prosby budou vyslyšeny!
Při druhém trojhvězdí Koruny Královny, povznesené nad všechmy svaté se ti představuje další období dějin stvoření. Na jeho konci je už vesmír ve stáří deseti sekund a jeho teplota klesá na deset miliard stupňů podle Kelvina. Bůh svěřuje vesmír také v této fázi do správy a vlády naší slavné Královny nadhvězdné. Jsou tu lehčí základní částice, jako elektrony. Kromě nich se pohybují vesmírem částice elektromagnetického záření. Ta skutečnost by tě snadno vyděsila, kdybys nevěřil, že i tuto část stvořeného vesmíru dokonale ovládá nejen Stvořitel, ale i pouhý člověk, totiž naše společná panenská Matka.
Při čtvrté hvězdě, jimiž je bez hříchu počatá Panna korunována v nebi, obnovuj čas do času svůj křestní slib - případně svůj řeholní slib - nebo cokoli jsi kdy Bohu slíbil! Přitom se snaž vždy něco slíbit navíc, ne pouze početně, ale tak, aby z toho rostlo stále zářivější poznání vznešenosti vyššího nadání ve tvém rozumu - a ve tvé vůli odvaha, nadšení a radost nad tím, že se tak můžeš blížit stále více Bohu!
S další hvězdou čelenky Královny, plné milosti a všech ctností, se vezmi k srdci radu bl.Otce Cormiera: Během svého všedního dne posílej často své srdce před svatostánek, aby se klanělo Bohu, který je uvnitř, aby ho velebilo, děkovalo mu a prosilo za opuštění vin a o pomoc! Uvidíš, že se nikdy nebudeš vracet s prázdnou.
Naše Královna, prostá jakékoli zlé žádostivosti, tě svou další hvězdou vyzývá tak, jako bl.Hyacint Maria Cormier: Uprostřed svého zaměstnání ovládej svou duši pokojem a trpělivostí za každých okolností! Snaž se o to zvláště, když vyvstane nedorozumění, protivenství, nezasloužená ponížení a podobně! Tímto způsobem můžeš ze všech útrap vyzískat útěchyplný růst k většímu dobru.
Jaká zář jasně vyniká výsad naší Královny v důstojnosti! Kéž ti třetí trojhvězdí koruny Královny nadhvězdné připomene vesmír plný záření! Vzájemným vstřebáváním se částic s antičásticemi roste množství fotonů v mladém a žhavém vesmíru, až převládnou. Takový zářivý vesmíru trvalá celý milión roků. Co však je milión roků proti věčnosti? A Maria je v nebi navěky korunovaná jako Královna všeho stvoření.
Zkus se při další hvězdě Koruny ustavičné Panny vést radou bl.Otce Cormiera: Snaž se mít vždycky v zásobě hojnost střelných modliteb, k pohotovému použití v jakémkoli okamžiku podle okolností! Ale dvě nebo tři z nich si zamiluj a užívej jich nejraději a často! Tak se stane, že je budeš v duchu opakovat téměř ustavičně, aniž si toho všimneš, a tím víc budou milé Bohu a užitečné pro tebe.
Při další hvězdě jasně vynikající čelenky naší Matky Boží si učiň toto předsevzetí. Těm povinnostem, které jsou ti nejobtížnější a nejtěžší - přesto jsou ti uložené přikázáními či rozhodnutím tvých představených - říkej: "Přijďte, ano přiběhněte, abych vás mohl přitisknout na své srdce! Vy jste mi bratry a sestrami, mou radostí, mým štěstím, mou spásou a mou věčnou radostí!
Jak dokonalá Pomocnice a je Královna nebeská! Pomáhá svému jedinému Dítěti Božímu v jeho díle vykoupení lidstva a spásy světa a spolu s ním vede zvláště tebe k dosažení cíle, k dokonalosti! Otec Cormier ti radí: Vidíš-li projevy nedokonalosti, neodsuzuj je veřejně jízlivými a kousavými slovy, ani se neužírej uvnitř trpkými úvahami! Naopak, pros Boha, aby je odpustil, ale především se je snaž odčinit, usmířit - a to tak, že se budeš snažit o dobrý příklad a zdvojnásobíš svou horlivost ve snaze dělat tytéž věci dobře. Hlavně v případech, o kterých ví jen Bůh a které stojí přece více námahy.
Při posledním trojhvězdí koruny oslavené Královny nadhvězdné si připomeň hmotný vesmír! Dosavadní tři bouřlivá období vesmíru trvají ve srovnání s celkovými dosavadními dějinami vesmíru prakticky jen okamžik. Sleduj, jak ze základnách částic vytvářejí větší složitější útvary, atomy.
Nyní ve vesmíru hustota látky převažuje hustotu záření. Z tvého hlediska je vesmír celkem dost pustý. Na krychlový metr prostoru připadá asi deset atomů vodíku.
Je to zvláštní pomyšlení, že navzdory nesmírným časovým intervalům, jež tě dělí od prvního období vesmíru, jsou všude kolem tebe nezměnění svědkové jeho bouřlivé minulosti. Vlastně i v tobě, protože lidským tělem prochází za sekundu asi 10 tisíc biliónů neutrin. Cítíš se v tom jaksi uvězněn a nejistý? Neboj se! Naše společná panenská Máti navěky kraluje i nad touto skrytou sférou vesmíru.
Desátá z hvězd, jimiž Otec nebeský korunuje naši nanebevzatou Máti, kéž tě podnítí vzít si k srdci další radu bl.Otce Cormiera: Chceš-li dostat od Boha a svaté Panny ty milosti a pomoci, po nichž toužíš pro svou duši a pro to, co děláš dobrého, nech za sebe modlit děti, jak doporučuje sv.František Xaverský! Jejich modlitby prodchnuté prostotou a nevinností, okouzlují Boží Srdce tak, že je nemůže nevyslyšet. Kolik dobrodiní už bylo dosaženo touto armádou malých prosebníků!
Další hvězda čelenky naší Královny, zprostředkující všechno mezi Bohem a tebou, tě vede, ať se podle rady bl.Otce Cormiera a společně s Prostřednicí milostí raduješ, uděláš-li něco dobrého! Ještě více se však pokořuj při pomyšlení, že tvou vinou možná toto dobro není proniknuto takovou vírou, ani uskutečněno s takovou obětí, jak by to bylo bývalo povinné, a takže sis přivlastňoval čest na úkor Boha! Tvé příliš lidské nadšení, pohotovost a úvahy - zkrátka tvá povolnost, ústupnost příliš lidskému chápání, které tě ještě ovládají, jsou tvými spoluviníky při tvém páchání škod Bohu a lidem.
Poslední hvězda v koruně nebeské Královny zahrnuje její výsadu Královny Církve vítězné, ale i bojující a trpící. Jas této hvězdy tě povzbuzuje slovy bl.Otce Cormiera: Když se večer přiblíží hodina tvého odpočinku, představ si, že tvé lůžko je tvá rakev, a prádlo tvůj rubáš. Přijímat smrt jako trest je spravedlivé, jako možnost uniknout hříchu je moudré, ale nejlepší je přijmout ji jako lásku. S tímto vědomím třikrát polib zemi! Pak usínej v pokoji!
Každé lidské dítě si také ty přeješ mít svou maminku, svou pozemskou dobroditelku stále poblíž sebe. To je zákon přirozené lásky. Ještě větší je oheň lásky nadpřirozené, kterou Syn Boží miluje Matku všech matek nevjznešenější, která mu dáváš své tělo k utvoření jeho těla, a které jsi mu Matkou vždy nejlaskavější a nejvíce dobrotivou. Jsi nejzářivějším vzorem všech pozemských matek!
Ani v nebi nemůže zapomenout na tebe, která jsi pro něj po třicet v Nazaretě nejoddanějším člověkem, v níž vytváří veledílo svých vyšších nadání. Na tebe, s níž zahajuje v Káni galilejské své zázraky. Na tebe, která ho stále doprovázíš svým duchem při jeho hlásání radostné zvěsti, až posléze na hoře lebek samojediná, jako bytost Pánu nejvěrnější a nejoddanější, setrváváš pod křížem, společně s ním trpíš a společně s ním přinášíš vykoupení lidstva a spásu světu krví svého přečistého mateřského Srdce.
Jak jinak se ti může za veškerou tvou lásku a oddanost odměnit, nežli že tě povznáší k sobě na nebesa? Triumfující Syn, Bůh znovu se vracející do svého království!
Bere tě na nebesa, Královnu mučedníků, aby ses nám všem stala pravou nebeskou branou.
První z lidí, Matko naší spásy a spolubudovatelko nebeské archy Církve svaté, procházíš kosmickým oceánem utrpení. Napřed jsi Královnou mučedníků. Tak se stáváš hodnou být Královnou samotných nebes. Sedmibolestný meč rozdírá skrz naskrz tvé čisté srdce, zvláště když v pietě chováš ve svém klíně bezduché tělo Syna nejdokonalejšího, nejlepšího, nejvznešenějšího ze všech synů lidských. Proto si samozřejmě zasloužíš nejvyšší povznesené a oslavení, ty, která trpně procházíš celým mezihvězdným časoprostorem oceánu vesmíru, aby ses stala mořem Božských milostí, ó, Maria!
Za tvou nejvyšší, nejoddanější lásku přísluší ti, Maria, nejvyšší odměna, největší radost, nejskvělejší nádhera a sláva nebeská od milovaného a ještě více milujícího Syna tobě, Maria. Zasloužíš si být Královnou nadhvězdnou! Jak úchvatná a stále se do nekonečna rozbíhající radost a neutuchající štěstí se z toho rozlévá i do všech duší! Jsi všem nejzářnějším vzorem věrnosti, oděná nebeským Sluncem, jasnějším než všechna slunce kosmická. Proto se tím vroucněji, tím důvěrněji a těsněji přimykáme k tobě.
Ať jsi kdokoli, zaslib se naší Královně nadhvězdné oddaností, úctou a láskou! Zaslib se, Ženě podle míry kosmu, nade vše požehnané! Zamiluj si panenskou Máti, s touhou po stále větší lásce! Vyprošuj si rozhojnění své lásky k Bohu i k jeho věčné Matce a Královně!
Ježíš si přeje, abys byl dokonalý jako je dokonalý náš věčný Otec (Mt5,48). I když je jedna z nás lidí, Královna nebeská a nadhvězdná, zamiluj si ji nejen jako sebe, ale víc než sebe! Vyprošuj si umění navěky milovat, Marii srchovannou Boží láskou!
Jen v síle Boží lásky, přetaven v žáru výhně lásky Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a prozářen plamenem Ducha svatého můžeš se zasvětit Královně nadhvězdné, nezměrnou oddaností, úctou a láskou.
Blahoslavená Ženo podle míry kosmu, kéž tě miluji víc, silněji a účinněji, abych si v tobě mohl tím víc zamilovat tvého Syna a svého Bratra! Vtiskni mi správný tvar svého Syna, abych se nejen duchovně zrodil v mikrokosmu svého srdce, ale abych zde také dospěl do třiatřicátého roku svého věku! Kéž se mé tělo podvolí a ochotně dá navěky přetvořit už nejen duší nesmrtelnou, nýbrž zdokonalujícím vyšším nadáním. Jen tak se v Boží lásce ve svém srdci udržím šťavnatost a svěžest. Jen tak bez újmy projdu každou i tou nejčernější dírou vesmíru.
Bl.Otec Cormier, který vyprošuje zázračné uzdravení otci Jiřímu Maria Veselému OP roku 1955 ze smrtelné otravy krve v internačním středisku v Želivě, tě vede k modlitbě: "Můj Bože a můj Spasiteli, myslím, že Tě miluji upřímně. Ale tato láska není nic ve srovnání s tím, co bych měl dělat, abych tě "miloval", a abys byl "milován" Pane Ježíši. Pro své Svaté Srdce, nauč mě konečně, abych ve všech skutcích svého života, tak početných a rozličných, viděl důvod milovat tě stále víc až do mého posledního dechu. Pak to bude vzdech lásky, lásky kajícné, lásky důvěřující, lásky vděčné, ale především lásky, která je předehrou lásky a radosti NEBE. S pomocí Panny Marie a sv.Josefa, vyjdi ze mne, ty požehnaný vzdechu... vyjdi! Je konec, země přestává pro mne být, patřím do blažené věčnosti a mám Tě, miluji Tě, velebím Tě provždycky, s Marií, s anděly a se svatými - Tebe, jenž máš všechno, jenž jsi všechno, ale jenž jsi především Láska. Staň se to - Staň se..."
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. O tvou pomoc prosíme, tvou pomoc vzýváme, pod tvou ochranu se utíkáme, Matko matek, neodmítej naše prosby, ale milostivě slyš a vyslyš je, ó, Paní Sluncem oděná, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká, Panno Maria.
+ + +

Je růže svatá nebo profánní?
Svatá je-li tvůj pohled svatý
Jsi-li chudý v kráse je světská
A ty ji utrhneš a přeneseš na oltář
Abys oslavil Boží stvoření
Ale Pán ji pohodil mezi travami
Jako vzkaz Já nejsem tam ...
Já mezi vámi procházím
Eva Lopourová
+ + +
Loretánské meditace
Královno rodin, oroduj za nás
Maria je Královnou rodin, protože její Božský Syn posvětil naše rodiny svým životem v nazaretské rodině. V každé rodině, ale především ve svaté rodině nazaretské se projevuje obraz Nejsvětější Trojice, v níž dvě Osoby ve vzájemné lásce plodí Osobu třetí, a všichni tvoří jednotu.
Posláním ženy, zakotvené ve věčném řádu, je podporovat mužského ducha. Žena má doplňovat mužovy nedostatky. To platí o manželství a rodině, kde při vytváření domova plní žena nenahraditelné poslání. Avšak platí to také o prostředí všelidské rodiny, které by vlivem mužné průbojnosti a překotného rozvoje společnosti trpělo tak, že by to ohrožovalo každou lidskou rodinu.
Maria je vrcholná žena Písma svatého. Požehnaná mezi ženami je přítomna v ústřední události spásy. Zvěstování v Nazaretě zjevuje důstojnost ženy. Důstojnost každé lidské bytosti a povolání, které jí odpovídá, spočívá v povznesení se k jednotě s Bohem v Ježíši Kristu. Maria je vrcholným výrazem této důstojnosti a tohoto povolání. Maria je představitelkou a prototypem celého lidského pokolení. Ale nazaretská událost zjevuje takovou jednotu s Bohem, jaká náleží jedině ženě (Ga 4,4).
Každá žena má být pannou, snoubenkou a matkou: panna je vtělením čistoty, snoubenka značí lásku, rozhodující se jednou provždy k úplnému odevzdání se, matka znamená plodnost. Původně nešlo o tři rozdílné věci, ale o tři stupně jednoho života, tři údobí životního růstu. Také matka má být vnitřně pannou, tedy čistá. Musí být stále snoubenkou neboli věrná.
Jak veškerá lidská důstojnost, tak i krása každé ženy spočívá v uskutečnění všech tří rysů ženství podle vzoru Panny Marie - Panny, Snoubenky a Matky. Maria si uchovala panenství a současně se stala Matkou. Panenství a mateřství v ní trvají zároveň. Osobnost Matky Boží nám pomáhá pochopit, jak se tyto dvě cesty povolání ženy jako osoby navzájem doplňují.
Její božský Syn Ježíš posvětil dvojí mateřství, aby posvětil každou ženu: svátostí manželství a zasvěceným panenstvím, zasnoubením s člověkem a zasnoubením s Bohem.
Jeden z nejkrásnějších způsobů, jak projevit vděčnost za dar života a povolání k věčnému životu, je ušlechtilé a odpovědné předávání života a milující péče o něj.
Postavení dnešní rodiny vykazuje rysy příznivé i záporné. Na jedné straně proniká do popředí vědomí osobní svobody, věnuje se větší pozornost odpovědnému rodičovství a výchově dětí, odhaluje se vlastní poslání rodiny v Církvi. Na druhé straně nechybějí znamení úpadku: mylné chápání vzájemné nezávislosti rodinných příslušníků, rozpad mnohé rodiny, umělé zneplodnění ženy, zabraňování narození počatých dětí. Kde je příčina? Převrácené chápání svobody.
Křesťanská rodina je povolána vytvářet zkušenost nové a vlastní jednoty. Tato jednota potvrzuje a zdokonaluje onu přirozenou, lidskou jednotu. Milost Ježíše Krista je pro svou povahu a vnitřní náboj milostí bratrství.
Svatá Rodina z Nazareta září jako vzor do všech věků. Jako sv.Zdislava, tak i každý nás má následovat Božského Spasitele v poslušnosti rodičů, Matku Boží v obětavosti a sv.Josefa v tichosti a pracovitosti. Maria s Ježíškem v náručí, oroduj za nás a za naše rodiny. Otec T.
+ + +
Zdálo se jí příliš křehké
Její tělo za oltář
První obětní stůl nové smlouvy
Nebyl kamenný
Bylo to dívčí tělo
Něžné a bílé - čistý korporál
Poprvé ona modlila se slova proměnění
Na její fiat - staniž se mi!
Duch manžel sestoupil na oltář bez poskvrny
A Slovo se stalo tělem
První kněz nové smlouvy Maria
Podala z oltáře svého těla
Boha a člověka Krista svého Syna
Eva Lopourová
+ + +
Brněnská akademie duchovního života ct.Patrika Kužely
Růženec Andělského učitele
3. který byl pro nás trním korunován.
Odpoutat se od závislosti na lidech, ba i na sobě samém jako lidském tvoru je tak obtížné, že to podle slov Páně každý nechápe, ale je to Boží dar. Chceš jít touto cestou k dokonalosti? Vyhni se překážkám.
Tři věci ti překážejí v růstu v dokonalosti, ze strany těla, ze strany duše, ze strany okolních tvorů. Pokud tělo dychtí proti duchu, pocházejí z toho tělesné neřesti. Čím více dopřáváš tělu požitek, tím více tě ovládají takové touhy. Vykroč cestou sebeovládání! Jak? Ukázni se zdržováním se potěšení, bděním a půstem.
Tvůj postup na cestě k dokonalosti naráží také na překážku ze strany duše. To je, když se zdržuješ v nevázaných myšlenkách, v obrazotvornosti rozbíhající se naprázdno. Ze všech marných myšlenek nejvíce vedou k zlému myšlenky na tělesné potěšení. Potěšení je ti přirozené a od mládí s tebou roste. Když předložíš myšlenkám návrh potěšení, snadno následuje žádost, která tě svádí z cesty k dokonalosti. Každou žádost modlitbou napřimuj k Bohu, rozjímáním o bolestných tajemstvích naší spásy, zaměstnáváním duše vznešenými myšlenkami, naplněním volného času tvořivou činností. Krajním, a přece tak běžným prostředkem očišťování je upadnutí do nemilosti u lidí, ocitnutí se v nespravedlivém obvinění, být vystaven zradě blízkých lidí, jejich křivdám, pomluvám a pronásledování.
Ze strany okolních tvorů překáží tvé cestě k dokonalosti zejména světská reklama, která si často bere za námět krásné lidské tělo. Protože se pohledu na takové věci nelze snadno vyhnout, pěstuj si vnitřní odolnost půstem, bděním, rozjímání bolestných tajemství naší spásy.
Podle krutých starořímských zvyků ztrácel odsouzenec k smrti také právo na veškerou ochranu před popravou. Tak byl vydán napospas svým katům, zuřivému davu a luze. Ti všichni mu dávali naplno zakusit jeho strašný úděl.
Posledním triumfen zla, jímž si velerada vynucuje od Piláta Kristovo ukřižování, je jeho obvinění z buřičství a vzpoury proti císaři. To se trestalo nejpotupnější smrtí, smrtí na kříži. Na přímou otázku Pilátovu, zda je židovským králem, odpovídá Pán: Ty sám to říkáš. Proto je ukřižován jako židovský král, jako Mesiáš národa kdysi Bohem vyvoleného. Tato královská a mesiášská hodnost Páně je podnětem římským vojákům, zalykající se nenávistí k židům, že své největší urážky soustřeďují na nejposvátnější smysl vykupitelského díla Páně.
Korunují ho trním, posměšně ho přiodějí purpurovým pláštěm vládce a do ruky mu vtisknou vojevůdcovskou hůl...
Nejvznešenější poslání Páně a dílo mesiášské srážejí do nejhoršího bláta potupy...
A vrcholem všeho je předvedení takto v lidské trosky zuboženého Muže bolesti před veškerý lid, jemuž jej Pilát představuje: Hle, to je váš člověk, váš král!
Kéž nás, Pane, pohled na tvou tvář, jasně vynikající z tvého rubáše, ochrání ode všech hříchů a nepravostí, jimiž bych tě znovu zraňoval!
+ + +
Pohleď na kříž Miláčku můj
Tak se naučíš Při mně vždy stůj
Kříž přijímat v těžkém boji
Bohu děkovat Silou svojí

Když ho přijmeš Vše snadno překonám
Milosti dostaneš Zlu vždy odolám
Od Boha věrného Kříž je lehčí
Přítele svého Snadno se kráčí

Cestou následování
Vroucného milování
Nesení kříže
Ve velké víře
A.Blahová
+ + +
4. který pro nás nesl těžký kříž.
Utrpení Páně se ještě stupňuje. V dnešní, křesťanstvím už poněkud zlidštěné společnosti, si nedovedeme docela představit krutost Umučení Páně. A přitom se o to musíme snažit. Naše cesta k dokonalosti vede dál přes odložení vlastní svobodné vůle. K dosažení dokonalé lásky nestačí odložit všechno vnější. Hleď třeba opustit také sám sebe!
Sv.Diviš říká, že božská láska působí vytržení. Staví člověka mimo něho a přitom nedopouští, aby člověk byl sám svůj, nýbrž aby náležel milované bytosti. Apoštol říká: Už nežiji já, nýbrž žije ve mně Kristus, a povzbuzuje i nás, abychom toho dosáhli. Spasitelné sebeovládání a láskou okřídlené povznesení nad své tělo, nad vlastní lidské touhy, nad svou vlastní vůli.
Ke spáse potřebuješ zamilovat si Boha tak, abys měl v Bohu cíl svého snažení, a nepřipouštěl si nic, co odporuje Boží Lásce. Proto se hleď povznést nad omezenost vlastní vůle. Z tvé strany se to však neobejde bez vytrvalého výcviku. Tak se stupňuje tvá odolnost vůči všemu, co vnitřně i zevně odvádí od Boha. K prostředkům na cestě k dokonalosti patří, aby ses v zájmu Boží Lásky vzdával i toho, čeho smíš užívat. Když se dobrovolně odpoutáváš i od mravně přijatelného dobra, můžeš se tím svobodněji povznést k Boží Lásce. Tak i značná strohost a uměřenost v užívání mravně přijatelného dobra ti pomáhá k dokonalosti. Kristus říká: Chceš-li být dokonalý, prodej vše, co máš, rozdej chudým. Nestaví to jako nutnost, ale ponechává ti to na svobodném rozhodnutí: Chce-li kdo za mnou jít, zapři se, vezmi svůj kříž a následuj mne. Přijmi na cestě k dokonalosti vlastní ponížení, útrapy a bolesti! Odlož vlastní přirozená lidská přání a ideály! Přijmout vůli milované Bytosti za svou.
Nic ti není přirozeně milejšího než svoboda vlastní vůle. Vůlí se stáváš pánem jiných. Vůlí můžeš využívat jiných a také ovládat své skutky. Když se však na cestě k dokonalosti vzdáš vlastní svobodné vůle, která je omezena prostředím, do něhož jsi přirozeně uzamčen, dostane se ti nekonečné svobody Božích dětí.
Po Pilátově vynesení rozsudku je náš Pán vydán napospas popravčí četě. Odsouzenec nese kříž na místo popravy. Nese celý kříž, nejen příčné břevno, a nejen dřevo kříže, ale i břemeno vin, které se hromadí od pádu prarodičů. Nese též břemeno hříchů těch, které páchají jeho vrstevníci, jakož i stupňující se břemeno vin, které se stále páchají ve světě. Se dřevem kříže neseného na Golgotu mu pomáhá z donucení Šimon, ale s tímto tajemným, živým křížem, který přesahuje pozemské poměry a sahá dál a dál do kosmu, se Pán vyrovnává sám.
Jakou nesmírnou bolestí se otřásá tvé Srdce, přesvatá Panno při potkání toho, jehož jsi s nevýslovnou láskou nosila pod svým čistým Srdcem! Ani krev z tváře mu nesmíš setřít, ani ulehčit, ani pohladit ho, ani naposled políbit! Avšak z tajemných otisků na turínském plátně jasně vyniká do krajnosti vyčerpaná a zmučená, téměř znetvořená tvář, zachovávající si rysy majestátu věčného života, dřímajícího na chvíli v náruči smrti. Jakou silou nadpřirozené Lásky dýchají tyto rysy, před nimiž opravdu nelze dobrovolně více hřešit! Maria, pros za nás hříšné!
+ + +
Modlitba
Můžeš se do ní obléct
Můžeš ji sníst
Jestli ti nevadí
Že nechutná vždy sladce
Že trochu škrábe pravá ovčí vlna
Když ze slov ticha pletu svetr
Aby život hřál obratce i hladce
Eva Lopourová
+ + +
5. který byl pro nás ukřižován.
Na dřevo kříže v největším rozpětí jsou přibity roztažené paže zbytku člověka v Kristu. Tak je celá tíha těla lidstva zavěšena na jejich slabé svalstvo. Pak jedním hřebem obě jeho nohy probity a kříž vztyčen do výše, takže se tu strašlivé svalové napětí proměňuje v krajně bolestivé křeče.
K umocnění utrpení Páně, aby víc trpěl a s ním i Matka Boží, dovolují katané, aby přímo pod křížem směla stát Maria a učedník, kterého Ukřižovaný tolik miluje. To proto, aby Srdce Matky bylo spoluukřižováno, spoluumučeno a rozdíráno s Tělem Páně na kříži. Před hrdinským snášením bolesti na kříži roztává tvrdé srdce římského důstojníka, až s úžasem vyznává Boží Synovství Ukřižovaného. Po probodení Srdce Páně je jeho bezduché tělo vydáno tajným učedníkům Páně, aby na chvíli spočinulo v kratičké pietě v náručí svaté Panny, a pak uloženo do hrobu.
Bůh se sklání nejen k člověku a světu, ale až do podsvětí, ba prošel každou černou dírou vesmíru. Černá díra je hvězda, kterou svět nevidí, třebaže vyzařuje světlo. I když je černá díra zvenčí neviditelná, její vábivou přítomnost můžeme odhalovat. Když nebudeme při pouti světem dost bdělí, můžeme být do černé díry neodvolatelně vtaženi.
Ještě větší nebezpečí než černé díry v kosmu představuje pro tebe těžký hřích. Hřích je dobrovolné přestoupení nebo opomenutí Božího zákona. Na cestě k dokonalosti si nesmíš zakalkulovat do své životní pouti hřích, protože by to byla slepá ulička.
Ptáš se: Když si nemám počínat vypočítavě, kdopak mi pomůže vyhnout se životním úskalím? Ježíš Kristus. V časoprostoru kosmického oceánu našeho života staví naše všemohoucí Otec výstražné majáky. První staví na počátku stvoření, v pekle, druhý na počátku dějin lidstva, v ráji, třetí vztyčuje na rozhraní věků, na Kalvárii.
Až dosud hřích způsobuje lidské duši i tělu zhoubu, vyvrací ráj v samotném srdci člověka.
Pro tvou spásu a k tvému zabezpečení, abys znovu neztroskotal na úskalí hříchu, buduje Bůh třetí maják do oceánu vesmíru, na rozhraní dvou období dějin lidstva a celého světa, svatý Kříž na Kalvárii. Pohled na ukřižovaného a probodeného vtěleného Syna Božího hlásá, že jediným a největším neštěstím je těžký hřích. Tato pravda září jako rudý plamen z jeho pěti ran do celého vesmíru. Tak dohání hřích světa samotného milujícího Boha v lidské přirozenosti až na kříž, aby si kvůli tvé spáse dal protnout své Nejsvětější Srdce. "Bůh neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás všecky jej vydal" (Řím 8,32), "aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (Jan 3,16)
Pohleď na probodeného, nejen očima, ale srdcem! Kdo tam umírá v nesmírných bolestech? O kom to platí slova: "Jsem spíše červ než člověk, potupa lidství" ? (Ž 22,7) Je to věčný Bůh, můj Bůh a Pán. Kdo jej trestá? Bůh neušetřil vlastního Syna. Zač jej trestá? Byl raněn pro naše hříchy. Tak nám Láska Ježíše Krista zbudovala výstražný maják, abychom jasně poznali, co je hřích a co způsobuje. "Děje-li se toto se stromem zeleným, co se stane se suchým?" (Lk 23,31)
Panna Maria ví nejlépe z lidí, co přikovává jejího Syna na kříž! Je to hřích. Maria ví nejlépe, že si lidstvo nejvíce škodí hříchem. Proto volá úpěnlivě: "Pokání, pokání!"
Máš to svědomí, že bys chtěl lehkomyslně zraňovat Neposkvrněné Srdce své nebeské Matky? Ty meče bolesti jí kdysi z nevědomosti vrážejí lidé do srdce. Ale co ty, Boží dítě? Čím bys chtěl omluvit svou bezohlednost ke svaté Panně? Když nemáš ohled na Otce nebeského, měj ohled aspoň na mateřské Srdce Panny Marie! Ona jasně vyniká jako zářný ideál neposkvrněného života. Mořem bolesti prochází Maria, aby se mohla stát štědrou rozdavatelkou moře milosti našeho Pána.
+ + +

Jsem lotr po pravici
Za dutých nocí často jsem viděl kříž
Kde ramena se protínají zela černá jáma úst
Která žalovala
Teď mě usvědčuje znova
Tváře mrtvých mi plují před očima
Rdousil jsem je rukama
Teď jsou hřeby probodené - nemohou nic
Mé nohy s dřevem srostlé
Myšlenky přitlučené k naději
Slýchal jsem o něm o tom mistrovi
Že vstupuje zván i nezvaný do lidských srdcí
Do tajných nadějí - snad - ach kéž i já bych ...
Dokonce hraje se smrtí a poráží ji
Smiluj se Pane ať jsi kdokoli smiluj se a odpusť mi
Křičí má ústa plná marnosti a zloby
Vezmi mě do svého nebe
Pryč ze světa výpočtů a odplaty
Pryč z popraviště nadějí
Že nečeká jen hrob - nicoty objetí
Pojď a vejdi řeklo jeho srdce k mému
A já pochopil že jsem se narodil pro tuto chvíli
Skončil zákon chtěl jsem zařvat z posledních sil
Ale hrdlo mi stáhla hrůza
Ti jichž jsem se bál - zákoníci
Nechápou co já - omilostněný vrah
Po boku svého krále ukřižován
Eva Lopourová

+++
Zprávy: První sdružení přátel.bl.H.M.Cormiera v Brně vydává "Volání Královny Růžence, cca 50 str., cena 49.-Kč; Duchovní život podle sv.Jana od Kříže "Tři kroky do nebe", cca 116 str., cena 60.- Kč; Jan Gabriel, V zajetí ochechule, Populární duch.život všedního dne, 271 str., cena 149.- Kč. Kontakt adresa a tel.redakce.
Od 5.září do 10.října uspořádalo Sdružení přátel bl.Hyacinta M.Cormiera OP v Brněnském angeliku při kostele sv.Michala výstavu nazvanou "Uličníci". Jde o soubor uměleckých fotografií Stanislava Chlupa s námětem "bezdomovci", neboť "Syn člověka nemá, kde by hlavu složil." Platí to až dodnes. Velký ohlas, i ze zahraničí.