I.PŮVODNÍ ZÁPISY
I. Schválení biskupa Jana Očka z Vlašimě
Olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimě schvaluje dne 18. dubna r. 1358 v Brně, aby markrabí Jan daroval kapli sv. Klimenta u Cimburku brněnským augustiniánům z kláštera sv. Tomáše. (10)
 

 (10) VINCENC BRANDL, Codex Diplomatičtí* et epistolaris Moraviae, svazek 9 (1356-1366), Brno 1875, č. 93, str. 73-4. Pergamenový originál byl v archivu kláštera sv. Tomáše, F 33, n. 597. Na rubu větší biskupské pečeti je postava sv. Václava.
 

Johannes dei et apostolice sedis gracia Episcopus Olomucensis, Ad perpetuam rei memoriam. Inter sollicitudines ex debito pastoralis officii, nostris humeris incumben-tes, ad illud precipuam curam dirigimus, ut in locis nobis ordinario iure subiectis, cultus divini nominis augeatur, ac Religiosis per-sonis, que spreta seculi vanitate, virtutum domino in sanctimonia vite adherent, favor congruus (n) impendatur. Hinc est, quod illustris ac magnificus princeps et dominus Johannes Marchio Moravie, nobis exposuit, qualiter ipse Religiosis viris... Priori et Conventui Monastery, gloriose virginis Marie et beati Thome apostoli ordinis fratrum Heremitarum sancti Augustini in Bruna, nostre diocesis, (12) et eidem Monasterio, cuius ipse dominus Marchio fundator existit, Capellam beati Clementis pape, in Silvestři solitudine, prope Castrum suum, novum Cynneburg sitam, antiquis quidem tempo-ribus pro eiusdem sancti reverencia fabrica-tam nunc autem a multo tempore omni cultu, seu divinis officiis desolatam, a vici-nis parochialibus ecclesiis longe distantem, ac sub nullius earum limitibus consistentem una cum area eidem Capelle contigua (13), fossatorum ambitu circumfossa pro habita-cione inibi erigenda, in qua aliqui de fratri-bus ipsis (14), per Priorem et Conventum predictos illic locandi, instituendi, et eciam ad placitum revocandi, morari et animalia sua pascere valeant, ad usum fratrum, et Monastery predictorum, pie contulit et do-navit, desiderans et cum instancia a nobis exposcens, ut Collationem et donacionem huiusmodi, quatenus nostra interest, Rati-ficare, approbare vellemus, ac eciam con-firmare, dictis que fratribus qui videlicet in eodem loco per tempora moram et habi-tacionem fecerint, indulgere, ut in eadem Capella missarum solempnia celebrare, ac populo illuc in devocione spiritus (15) accedenti, verbum dominicum valeant licite ministrare. Nos igitur attendentes peticiones ipsius domini Marchionis, potissime, quia per premissa, cultus divinus indubitanter augeri prospicitur, fore pias et racionabiles, atque iustas, Collationem et donationem Capelle et Aree predictarum per antedictum dominům Marchionem, eidem Monasterio suo factas, sicut premittitur, Ratas habentes et gratas approbamus, et auctoritate ordina-ria ex čerta sciencia confirmamus, Eisdem fratribus, hijs videlicet qui ad Capellam prefatam per Priorem et Conventum sepe-dicti Monasterii, successive fuerint per tem-pora destinati, eadem auctoritate tenore pre-sencium favorabiliter indulgentes, ut in ipsa Capella missarum solempnia celebrare ac fidelibus qui in devocione spiritus illuc accesserint (16) proponere possint licite verbum dei, cum solempnitatibus quas in tali-bus expedient adhiberi, universis officialibus ac subditis nostris presentibus et futuris in virtute sancte obediencie et sub excommuni-cacionis pěna firmiter iniungentes, quatenus memoratos... Priorem et fratres, in premissis pro reverencia dei et nostra, nequaquam impediant, prohibeant, aut perturbent, sed magis, ab omnibus ipsos impedire, prohi-bere, vel turbare volentibus, dum requisiti super hoc fuerint ab eisdem protegant efE-caciter, et defensent. In quorum testimonium et robur perpetuo valiturum, pre-sentes litteras fieri et sigilli nostri maioris iussimus appensione muniri. Actum et Datum Brunne Anno Domini Millesimo Tre-centesimo Quinquagesimo octavo, die XVIIIa Mensis Aprilis.

Jan, z milosti Boha a apoštolského stolce olomoucký biskup, pro trvalé upamatování na věc. Uprostřed starostí, jež jako povinnost pastýřského úřadu doléhají na naše ramena, k tomu především obracíme péči, aby v místech, která nám podle řádného práva podléhají, rostla úcta k Božímu jménu. A aby se prokazovala patřičná úcta řeholním osobám, jež pohrdly marností světa a ve svatosti života zůstávají věrné všemohoucímu svatému Pánu. Z toho vyplývá i to, že nám vyložil slavný a vznešený kníže a pán Jan, moravský markrabí, jak řeholníkům ... pře-vorovi a konventu kláštera slavné panny Marie a blaženého Tomáše apoštola, z řádu bratří poustevníků svatého Augustina v Brně, v naší diecézi, a (tudíž celému) tomuto klášteru, jehož je sám pan markrabí zakladatelem, ze zbožné úcty svěřil a daroval k užívání: - kapli blaženého Klimenta papeže, ležící v lesní pustině, blízko svého hradu (zvaného) »nový Cimburk«, sice v pradávných dobách zbudovanou z úcty k tomuto světci (a pro jeho uctívání), nyní však již po dlouhý čas opuštěnou a zpustlou, bez jakékoli bohoslužby, to je bez jakýchkoli posvátných obřadů (církevních modliteb). Je daleko vzdálena od sousedních farních chrámů a nepatří do hranic žádného z nich; - a spolu s ní (daroval) obytný stavební prostor přilehlý k této kapli, obehnaný kolem dokola okruhem příkopů: aby se tam zařídilo obydlí, ve kterém by se mohli zdržovat někteří z dotyčných bratří, a pást v tom prostoru svůj dobytek. Bratří tam budou umísťováni a určováni k úřadům od zmíněného převora a konventu (z Brna), a podle jejich dobrozdání také odvoláváni, takže kaple i přilehlý prostor budou v plném užívání bratří a kláštera. Zároveň projevil (pan markrabí) přání a naléhavě se na nás dožadoval, abychom toto jeho darování, pokud to má k nám vztah, neodmítali uznat za zákonitě platné, schválit je a také potvrdit. A řečeným bratřím, těm totiž, kteří tam budou svým časem prodlévat (jenom přechodně), i bydlit (natrvalo), abychom dali dovolení, na jehož základě by směli v té kapli přinášet nejsvětější oběť (a to i slavnostně), a oprávněně posloužit Božím slovem lidu, jenž tam ve zbožnosti svého ducha chodí. Pro nás tedy je rozhodující to, že co pan Markrabí žádá, se naprosto zřejmě projeví jako zbožně uctivé, rozumně odůvodněné, a také spravedlivé. Neboť je vyhlídka, že tím co bylo právě řečeno, se bez jakékoli pochybnosti rozroste úcta k Bohu. Proto prohlašujeme za platné toto předání a darování uvedené kaple a obytného prostoru, jež učinil jmenovaný pan markrabí svému klášteru, jak se zde právě řeklo, a rádi je schvalujeme, a na základě bezpečné znalosti je potvrzujeme svou řádnou úřední mocí. A bratřím, kteří budou postupně svým časem určováni pro tuto kapli od převora konventu často již zmíněného kláštera, povolujeme z téže pravomoci tímto listem na znamení naší přízně, aby v té kapli mohli obětovat nejsvětější oběť (a to i slavnostně), a oprávněně hlásat Boží slovo věřícím, kteří tam ve zbožnosti přijdou, spolu se slavnostmi, jaké by prospělo pořádat na takových místech v takových okolnostech. Všem svým nynějším i budoucím úředníkům a poddaným přísně ukládáme mocí svaté poslušnosti a pod trestem vyobcování z církve, aby jmenovanému... převorovi a bratřím z úcty k Bohu a k nám nijak nezabraňovali v tom, o čem se právě mluvilo, ani jim to nezakazovali, ani jim nedělali překážky. Ale spíše naopak, kdykoli o to budou bratřími požádáni, ať je rázně chrání a brání proti všem, kdo by jim chtěli překážet, něco jim zakazovat či je zneklidňovat. Na dosvědčení těchto všech věcí a k za-jištění jejich trvalé platnosti jsme poručili napsat tuto listinu a zaručit její účinnost přivěšením naší větší pečeti. Ujednáno a vystaveno v Brně roku Páně tisícího třístého padesátého osmého.dne 18.měsíce dubna.

(11) Brandl četl nesprávně: congruis.
(12) Brno tehdy patřilo do olomoucké diecéze. Brněnská diecéze byla zřízena r. 1777, za Marie Terezie.
(13) Volný v přepisu augustiniánské kroniky uvádí nesprávně: contigna (viz naši pozn. 23).
(14) Brandl četl nesprávně: de fratribus nostris.

(15) Klemens Janetschek četl: »in devotione SAEPIUS accedenti... jenž tam ve zbožnosti častěji chodí. « (Das Augustiner-Eremitenstift St. Thomas in Briinn. ... I. svazek, Brno 1898, str. 17). Saepius se dá též přeložit » velmi často «. Jinak jeho znění souhlasí v podstatě s opraveným čtením Hurtovým.
(16) Brandl četl nesprávně a otiskl: accesserunt. - Prof, dr Rudolf Hurt srovnal Brandlovo znění listiny s psaným originálem a opravil chyby. Děkuji tomuto svému milému profesorovi za všechnu ochotnou pomoc. (Viz jeho » Sv. Kliment u Osvětiman«, uvedená práce, str. 61.)

2. Potvrzení generálního vikáře, probošta Mikuláše
Druhým záznamem o Hoře sv. Klimenta je prohlášení brněnského probošta Mikuláše z téhož dne a z téhož roku. Shoduje se v podstatě s listinou biskupa Jana Očka, má však několik malých, ale velmi důležitých nových podrobností, kvůli nimž si zaslouží, aby byl uveden v celém znění a srovnán s předchozí listinou. Mikulášův zápis zdůraznil nedávno bývalý vedoucí moravského zemského archivu v Brně dr Rudolf Hurt, a upozornil mne na jeho velikou důležitost. Uvádíme její znění i úvod a záhlaví téměř ve všem podle dra Hurta. (18)
Pergamenový originál byl v archivu kláštera sv. Tomáše v Brně, sign. 33/2. Přivěšena je zelená vosková pečeť vydavatelova, na níž je pod gotickou stříškou postava duchovního s kloboukem na hlavě, v levici ratolest, a pravice opřena do boku. Nápis na pečeti (legenda) zní: » S. (doplň-igillum) vicarii generalis episcopi olomucensis - Pečeť generálního vikáře olomouckého biskupa «. Na rubu je současná poznámka z tehdejší doby: » Littera super capellam sancti Clementis - Záznam o kapli svatého Klimenta. «
V záhlaví Mikulášovy listiny se praví:
Mikuláš, brněnský probošt a olomoucký kanovník, generální vikář olomouckého biskupa Jana Očka z Vlašimi, potvrzuje brněnským augustiniánům darování kaple sv. Klimenta u hradu Nového Cimburku a dovoluje jejich spolubratřím, tam na Čas vysílaným, sloužit v ní mše a kázat příchozímu lidu.

Nicolaus, divina providencia prepositus brunensis et canonicus olomucensis ecclesiarum, reverendi in Christo patris et domini nostri, domini Johannis, episcopi olomucensis, vicarius in spiritualibus generalis, ad perpetuam rei memoriam. Comissi nobis officii debitum exigit et iniuncta solicitudo deposcit, ut hiis que divini cultus augmentům et religiosarum personarum profectum pro-spiciunt, favorem, quem possumus, impen-damus. Hinc est, quod serenissimus princeps et dominus, dominus Johannes, marchio Moravie, nobis exposuit, qualiter ipse religiosis viris fratribus... priori et conventui monasters gloriose Virginis Marie, dei genitricis, et beati Thome apostoli, ordinis fratrum heremitarum sancti Augustini in Brunna, olomucensis diocesis eidemque monasterio, cuius ipse dominus marchio fundator existit, quandam capellam beati Clementis pape in silvestri solitudine prope castrum suum novum Cynneburg situatam, antiquis quidem temporibus pro eiusdem sancti reverencia frabricatam, postea vero a multo tempore usquemodo omni cultu seu divinis oftciis desolatam, a vicinis parochialibus ecclesiis longe distantem, ymmo sub nullius earum limitibus sivé terminis consistentem, sicuti nobis super hiis omnibus et singulis solicitam inquisicionem alias facientibus, facta fuit suf-ficienti ac fide digno testimonio plena fides, una cum area, eidem capelle contigua, fossatorum ambitu circumfossa, pro habita-cione inibi erigenda in qua aliqui de fratribus ipsis per priorem et conventum predictos illic pro tempore collocandi, instituendi et eciam ad placitum revocandi, morari et animalia sua pascere valeant, ad usům fratrum et monasterii predictorum pie contulit et donavit, desiderans, et cum instancia nos requirens, ut collacionem et donacionem huiusmodi quatenus nostrum contigit offi-cium, ratificare et approbare vellemus et eciam confirmare dictisque fratribus, qui videlicet in eodem loco per tempora suc-cessiva, moram et habitacionem fecerint, indulgere, ut in eadem capella missarum sollempnia celebrare ac populo illuc in de-vocione spiritus accedenti, verbum dominicum valeant licite predicare. Nos igitur attendentes desideria et intenciones ipsius domini nostri, domini marchionis, maximě quia per premissa cultus divinus augeri prospicitur, fore pias racionabiles atque iustas, auctoritate supradicta domini nostri, domini episcopi, nobis ad premissa spiritualiter delegáta, col-lacionem et donacionem capelle et aree pre-dictarum per prefatum dominům nostrum, dominům marchionem, eidem monasterio suo factas sicut premittitur, ratas habentes et gratas, approbamus et ex čerta sciencia confirmamus, eisdem fratribus, qui videlicet ad capellam eandem per priorem et con-ventum iam dictos successive fuerint per tempora destinati, eadem auctoritate tenore presencium favorabiliter, indulgentes ut in ipsa capella missarum sollempnia celebrare ac fidelibus, qui in devocione illuc accesse-rint, proponere possint licite verbum dei cum sollempnitatibus, quas in talibus con-venit adhiberi. Universos ořEciales et subditos antedicti domini nostri, domini episcopi, presentes videlicet et futuros, propensius exhortantes, eisque auctoritate qua supra in virtute sancte obediencie et sub excommunicacionis pěna firmiter iniungendo, mandantes, quatenus memoratos priorem et fratres in premissis pro reverencia dei nequaquam impediant, prohibeant aut perturbent, sed pocius ab omnibus ipsos in huiusmodi impedire, pro-hibere vel perturbare querentibus, dum et quociens ab ipsis requisiti super hoc fuerint, protegant efficaciter et defensent. In quorum testimonium et robur per-petuo valiturum presentes litteras fieri et sigilli vicariatus ecclesiae olomucensis, quo utimur, appensione fecimus communiri. Actum et datum Brunne anno domini millesimo trecentesimo quinquagesimo octavo, die XVIIIa mensis aprilis.

Mikuláš, z božské prozřetelnosti probošt brněnského a kanovník olomouckého kostela, generální vikář v duchovních záležitostech důstojného v Kristu otce a pána našeho, pana Jana, olomouckého biskupa, pro trvalé upamatování na věc. Povinnost úřadu nám svěřeného vynucuje, a péče na nás vložená vyžaduje, abychom vě-novali svůj všemožný zájem těm věcem, které dávají vyhlídku na rozvoj úcty k Bohu a na prospěch řeholního stavu. Z toho vyplývá i to, co nám vyložil nejjasnější kníže a pán, pan moravský mar-krabí Jan: jak (totiž) řeholním bratřím... převorovi a konventu kláštera slavné Panny Marie, Boží rodičky, a blaženého Tomáše apoštola, z řádu bratří poustevníků svatého Augustina v Brně, v olomoucké diecézi, to jest, tomu klášteru, jehož je sám pan markrabí zakladatelem, ze zbožné úcty svěřil a daroval k užívání uvedených bratří a jmenovaného kláštera: - jakousi kapli blaženého Klimenta papeže, položenou v lesní samotě blízko jeho hradu Nového Cimburku, v prastarých dobách sice zbudovanou z úcty k tomuto světci (a pro jeho uctívání), potom však od dávných dob až do nynějška opuštěnou a zpustlou bez jakýchkoli bohoslužeb čili bez jakýchkoli posvátných obřadů a církevních modliteb. (Kaple) je daleko vzdálena od sousedních farních kostelů, ba dokonce vůbec nepatří do hranic či do oblastí žádného z nich. O těchto tedy všech věcech, a to o každé jednotlivé zvlášť, jsme napřed dělali pečlivě vyšetřování a pátrání i jinak, a na základě dostačujícího a víry hodného svědectví jsme došli k plnému přesvědčení, že je to tak, jak se tu píše. (19) - A spolu s kaplí (daroval) obytný prostor přilehlý k této kapli, obehnaný kolem dokola okruhem příkopů: aby se tam zbudovalo obydlí, ve kterém by se mohli zdržovat někteří z dotyčných bratří, a pást v tom prostoru i svůj dobytek. Bratří tam budou umísťováni a ur-čováni k úřadům pro potřebný čas (svým časem) od zmíněného převora a konventu, a také podle jejich dobrozdání odvoláváni. Zároveň projevil (pan markrabí) přání a naléhavě od nás žádal, abychom toto jeho předání a darování, pokud to má vztah k našemu úřadu, neodmítli uznat za zákonitě platné, schválit a také potvrdit. A řečeným bratřím, těm totiž, kteří postupně budou na tom místě prodlévat jen přechodně, i bydlit natrvalo, abychom dali dovolení, na jehož základě by směli v té kapli přinášet nejsvětější oběť (a to i slavnostně), a oprávněně kázat slovo Páně lidu, který tam ve zbožnosti svého ducha přichází. My tedy máme na zřeteli to, že přání a úmysly našeho pána, pana markrabí, se osvědčí jako zbožně uctivé, rozumově odůvodněné a spravedlivé, na prvním místě proto, že je vyhlídka, že se uvedenými věcmi prohloubí náboženská úcta k Bohu. (20) A z tohoto důvodu zmíněnou mocí našeho pána, pana biskupa, jíž nás z duchovního hlediska pověřil k tomu, o čem je zde řeč, jako platné uznáváme předání a darování uvedené kaple a obytného prostoru, jež jmenovaný náš pán, pan markrabí, učinil svému klášteru, jak se to zde vypisuje. Je nám to milé, a schvalujeme je a potvrzujeme je na základě bezpečné znalosti věcí. A bratřím tohoto řádu, těm totiž, kteří k té kapli budou postupně svým časem určeni řečeným již převorem a konventem, na znamení naší přízně povolujeme toutéž pravomocí podle znění této listiny, aby v té kapli mohli sloužit mše (a to i slavné), a věřícím kteří tam ve své zbožnosti přijdou, aby mohli na základě tohoto dovolení oprávněně vykládat Boží slovo, spolu se slavnostmi (každoročně se vracejícími), jaké se sluší pořádat v takových případech. Vybízíme velmi naléhavě veškeré úředníky a poddané jmenovaného našeho pána, pana biskupa, a to současné i budoucí, a přísně jim ukládáme a na základě nám svěřené uvedené pravomoci jim přikazujeme mocí svaté poslušnosti a pod trestem vyobcování: aby zmíněnému převorovi a bratřím z úcty k Bohu nijak nezabraňovali v tom, o čem je tu řeč, nezakazovali jim to, ani jim nekladli překážky. Ale spíše naopak, kdykoli a kolikrát o to budou bratřími požádáni, ať je v těchto věcech vydatně chrání a brání proti všem, kdo by jim chtěl dělat překážky, něco jim zakazovat, nebo jim v něčem zabraňovat. Na dosvědčení těchto věcí a k zajištění jejich trvalé platnosti jsme poručili, aby byla napsána tato listina, a aby byla chráněna přivěšením pečeti vikdhkého úřadu olomouc-kého (biskupského) kostela, které užíváme. Ujednáno a dáno v Brně roku páně tisícího třístého padesátého osmého, 18. dne měsíce dubna.

(17) Tuto listinu přeložil r. 1890 také František Přikryl, ale překlad je jenom přibližný a dnes již zastaralý. (Sv. Kliment u Osvětiman, 1890, str.58-60). Slova: »- cum solempnitatibus quas in talibus expedient adhiberi« - přeložil Přikryl: » - se všemi obřady slavnostními, jichžto se při nich užívá - «. A r. 1930 (II vyd.): » - se všemi obřady a slavnostmi, jichžto se při nich užívá « (str. 14).
(18) Viz RUDOLF HURT, SV. Kliment... uv. pr. str. 6o-6i, 83-85.
(19) Podtržením označujeme výrazy, které nejsou v předešlé listině, a obohacují nás tedy o někdy velmi důležité podrobnosti. Tento údaj patří k nejdůležitějším (viz naši str. 33).
(20) Některé výrazy se dají překládat různým způsobem, buď proto, že už samy o sobě mohou mít různý smysl, anebo proto, že se změní jejich význam podle toho, do jakých skupin se přiřadí. Mikulášovu listinu překládám tak, že uvedu druhý možný smysl, než jaký jsem pro totéž slovo uvedl v listině biskupa Jana Očka. Ale i tak zůstává obsah v podstatě stejný. Slova: (a to i slavnostně) - se mohou všude vynechat. Jde prostě o veřejné mše.
 

3. Zápis v Kronice brněnských augustiniánů
Třetím písemným dokladem o Hoře sv. Klimenta je zápis v klášterní kronice brněnských augustiniánů. Každý klášter měl svůj archiv, v němž pečlivě uchovával listiny a zápisy o svém založení, o majetku, právech a životě, v čemž byly zároveň základní rysy klášterních dějin. Stručným přehledem klášterních dějin však byla především klášterní kronika, která v časové posloupnosti zachycovala podrobně, den po dni a rok po roku, běh událostí, jež měly vztah ke klášteru. Tyto klášterní a kapitulní kroniky i archivy jsou dodnes důležitým, jedinečným a často jediným zdrojem poznání a pochopení určité doby. Byly-li zničeny, vznikly tím někdy nenahraditelné škody. Tento zápis o » Klimentku« poprvé tiskem uveřejnil zasloužilý rajhradský benediktin Řehoř Volný roku 1838. (21) Píše: » V kronice augustiniánského řádu na Starém Brně, nevydané ještě tiskem, se říká k r. 1358 toto:
 

Residentiam seu grangiam ad Capellam Sti Clementis, prope castrum Zimburg, Joannes fundator benignissimus, contulit Priori et conventui Brunensi. Ordinarii Olomucensis approbatio et confirmatio huius donationis sic habet: Cum illustris et magnificus Princeps et Dominus, Dominus Joannes Marchio Moraviae exposuerit, qualiter Religiosis viris Priori et Conventui Monasterii gloriosae Virginis Mariae,et beati Thomae Apostoli Ordinis Fratrum Heremitarum Sancti Augustini in Bruna, Capellam eati Clementis Papae, in silvestri solitudine (22) prope Castrum novum suum Zymburg sitam, antiquis quidem temporibus pro eiusdem sancti reverentia fabricatam, nunc autem multo tempore, omni cultu seu divi-nis omciis desolatam, a vicinis parochiali-bus ecclesiis longe distantem, ac sub nullius earum limitibus consistentem, una cum area eidem Capellae contigua, (23) fossatorum ambitu circumfossa, pro habitatione (24) inibi erigenda, in qua aliqui de fratribus ipsis per Priorem et Conventum praedictos, illic lo-candi, instituendi, et etiam ad placitum re-vocandi, morari, et animalia sua pascere valeant, ad usům Fratrum et Monasterii praedictorum, pie contulit et donavit, desi-derans, ut collatio huiusmodi auctoritate ordinaria Episcopali approbaretur et confirmaretur, dictisque Fratribus, qui videlicet in eodem loco per tempora moram et habitationem fecerint, indulgeretur, quatenus in eadem Capella missarum sollemnia celebrare, ac populo illuc in devotione spiritus accedenti, verbum divinum valeant licite mi-nistrare. Attendens Joannes episcopus olomucensis, petitiones Domini Marchionis pias fore, rationabiles ac iustas, donationem hanc ratam habuit, et auctoritate ordinaria confirmavit, eisdemque fratribus, his videlicet, qui ad Capellam praefatam per Priorem et Conventum saepe dicti Monasterii Brunensis, successive fuerint per tempora destinati indulget: ut in ipsa Capella misarum sollemnia celebrare, ac fidelibus qui illuc in devotione accesserint, proponere licite possint verbum Dei, cum sollemnitatibus, quas in talibus adhiberi expediet. Actum et datum Brunae die decima octava Aprilis, A0 1358.

Místo k usazení či hospodářský dvorec  u kaple sv. Klimenta, blízko hradu Cimburka, daroval převorovi a konventu brněnskému Jan, (náš) předobrotivý zakladatel, Schválení a potvrzení tohoto darování olomouckým ordinářem (biskupem) zní takto: Slavný a vznešený vládce a pán pan moravský markrabí Jan, (biskupovi) vyložil, jak řeholníkům, převorovi a konventu kláštera slavné Panny Marie a blaženého Tomáše apoštola, z řádu bratří poustevníků svatého Augustina v Brně, ze zbožné úcty svěřil a daroval kapli blaženého Klimenta papeže, která leží v lesní samotě blízko jeho nového hradu Cimburku. Ta sice byla postavena v dávných dobách z úcty k tomuto světci (pro jeho uctívání), avšak nyní je už dlouhý čas opuštěna bez jakékoli bohoslužby, bez jakýchkoli posvátných obřadů a církevních modliteb. Od sousedních farních chrámů leží daleko a nepatří do hranic žádného z nich. (Daroval ji) spolu s obytným prostorem přilehlým ke kapli, jenž je obkopen (obehnán) okruhem příkopů - aby se tam vybudovalo obydlí, v němž by mohli prodlévat někteří z těch bratří, i pást v tom prostoru svůj dobytek. To vše daroval do užívání zmíněných bratří a kláštera. Bratři tam budou umísťováni a pověřováni úřady od jmenovaného převora a konventu, a také podle jejich dobrozdání odvoláváni. Zároveň projevil (pan markrabí) přání, aby toto jeho předání a darování bylo schváleno a potvrzeno řádnou biskupskou mocí. A řečeným bratřím, těm totiž, kteří tam budou prodlévat a bydlet svým časem na tom místě, aby bylo povoleno v té kapli slavit mešní oběť a na základě biskupského dovolení posloužit božským slovem lidu, který tam ve zbožnosti ducha chodí. Olomoucký biskup Jan vzal v úvahu, že žádost pana markrabího se projeví jako uctivě zbožná, rozumně odůvoditelná, a proto oprávněná. Na základě toho prohlásil toto darování za zákonitě platné a potvrdil je svou řádnou pravomocí. A řádovým bratřím, přesně řečeno těm, které převor a konvent často již jmenovaného brněnského kláštera postupně svým časem určí pro uvedenou kapli, dává povolení: aby v té kapli mohli slavit mešní oběť, a věřícím, kteří tam ve zbožnosti přijdou, zákonitě a oprávněně vykládat Boží slovo - spolu s posvátnými (každoročně se vracejícími) slavnostmi, jaké prospěje připojit v takových okolnostech. Ujednáno a vydáno v Brně dne osmnáctého dubna roku 1358.

(21) ŘEHOŘ VOLNÝ, Markgrafschaft Mahren ... svazek IV. (Hradišťský kraj), Brno 1838, str. 177, pozn. III.

(22) Výraz »in silvestri solitudine « - v lesní samotě, či lépe pustině, se opakuje doslova ve všech třech listinách. V životopisném čtení na svátek sv. Klimenta se též říká, že Kliment byl vypovězen »in solitudine urbis Chersonae - do samoty, pustiny u města Chersonu « (Breviarum ord. Praed., 23. listopadu, lectio III., Romae 1962).
(23) Volný špatně četl a otiskl: contigna.
(24) Volný má nesprávně: pro hibatione.

O povaze, postupu, slohu a myšlenkovém ztvárnění středověkých listin bylo již psáno jinde. Zde bychom chtěli upozornit např. na to, že latinský jazyk listin se odchyluje od klasické latiny a blíží se středověkým latinským nářečím, z nichž se vyvinuly dnešní románské řeči (italština, francouzština, španělština atd.). [/roven této latiny závisí také na mluvnických znalostech písařů. Velká libovůle vládla v užívání velkých písmen: klidně se píše » bůh « s malým b, kdežto » Biskup « s velkým B a pod. Potíže nám dnes dělají též nesmírně dlouhé věty: někdy celá listina představuje jedno několikastránkové souvětí, které se musí při překladu rozsekávat na několik samostatných vět.
Všechny tři zápisy (č. 1-2-3) říkají v podstatě totéž: moravský markrabí Jan Jindřich (+1375), bratr římského císaře a českého krále Karla IV. (+ 1378), chce obnovit kněžskou činnost na Hoře sv. Klimenta u Cymburku (u Ko-ryčan), a proto u svatyňky, zasvěcené tomuto světci, usazuje r. 1358 augustiniány z Brna.
Brněnský augustiniánský klášter zde bývá uváděn těmito výrazy: » prior et conventus Monasterii « (převor a konvent kláštera) - nebo: »fratres... prior et conventus Monasterii« (bratři... převor a konvent kláštera) - či také: »prior et conventus Brunensis« (převor a konvent brněnský) - rovněž: » prior et fratres « (převor a bratři) - nebo konečně: » prior et conventus « (převor a konvent). Toto názvosloví však je pro označení žebravých augustiniánských poustevníků poněkud zastaralé, neboť vzniklo již v raně středověkém feudálním prostředí pro benediktinské opatské kláštery.
Křesťanský řeholní (mnišský) život založili vlastně již ve 3. století po Kr. východní » Otcové z pouště « (Egypt, Malá Asie...), podle jejichž ducha dal základ životu mnichů na Západě až do 12. stol. sv. Benedikt z Nursie (asi 480-553). Samostatná mnišská pravidla si na Západě v podstatě vytvořili pouze keltští mniši (Iroskoti), nakonec násilně rozdrceni uložením benediktinské řehole germánskými žáky sv. Bonifáce (672-754) za podpory světské moci.
Světská feudální středověká moc se opírala o pána, hrad a vlastnění půdy. Benediktinské mnišství časem vytvořilo obdobně jakýsi církevní feudalismus: opat, kostel s klášterem a obdělávaná půda. Náplní mnišského života byla služba Bohu (opus Dei, cultus Dei), a služba lidem (labor): modli se a pracuj - ora et labora. Byl tu však rozdíl, neboť světský pán nutil pracovat otroky a poddané, kdežto mniši pracovali především sami.
Takový život byl nutně vázán na jedno místo, které se obdělávalo, a na jeden chrám, v němž se uctíval Bůh plněním božských úkolů, posvátných povinností: cultus Dei, divinum omcium. Tento cultus a toto officium mělo jednak podstatné složky (modlitba, obřady) - jednak průvodní (umění: stavby, sochy, obrazy, hudba, knihy) - a jednak přípravné (školy, řemesla).
Výživa přicházela z vyždářené, vymýtěné, zavodněné či vysušené obdělávané půdy. Mnich byl proto nemyslitelný bez zakotvení na jednom místě, u jednoho chrámu (stabilitas loci). Z těchto ohnisek modlitby a práce, mlčení a zpěvu, se zrodila duše středověké evropské západní vzdělanosti (kultura) a občanské vyspělosti (civilisace), a udržovala se jakási rovnováha života, pokoj a mír: pax (heslo benediktinů). Bez těchto klášterů by Evropa byla ještě dnes na úrovni mimoevropských » nevyvinutých * zemí.
Avšak v 11.-12. století se v čele evropského života objevují města, řemesla a kupci. Bohatství se stéká do jejich rukou a život není vázán na jedno místo, je v pohybu. Moc se přestává opírat o půdu a hrad, a buduje se na práci, zboží a zlatu (peníze). Lidé jdou za novými cíli, přestávají chodit ke klášterům, a proto kláštery s kostelem musejí jít za lidmi. V církvi provedly tento zvrat tak zv. žebravé řády (František z Assisi, Dominik, karmelité, augustiniáni...). Ústředím nového životního ruchu se stala města, cesty, ulice, náměstí. Vedle vlády jednoho pána se uplatňuje i hlas lidu (demokracie), což se obráži i ve stanovách žebravých řádů. Doživotní opat ustupuje představenému, jenž je volen, a to jenom na určitý čas, a podléhá také dohledu poddaných. Nejdemokratičtěji se organizují žebraví umveisitní mistři v kazatelském řádě sv. Dominika (dominikáni).
Také v žebravých řádech je smyslem života cultus Dei a divinum of-ficium, ne však pro jedno místo, nýbrž pro celý svět. Nevstupuje se do určitého kláštera, ale do » řádu «, ať řád pracuje kdekoliv. » Rád « (Ordo) je především řádem myšlení a života, bez upoutání jedince na jedno místo. Augustiniáni v Brně patřili rovněž k žebravým řádům, a tudíž k tehdejším prvním liniím církve, k dynamismu, a proto o nich staré benediktinské názvosloví platí jenom s určitými výhradami. Uvidíme ihned, že to má význam také pro osvětlení života na Svatoklimentské hoře a pro pochopení uváděných listin.
Slovem » monasterium « se v 8.-12. století označoval klášter jako složitý celek, k němuž patřili:
— opat (se svým sídlem, opatstvím, prelaturou)
— družina bratň, nazývaná conventus (žijící v budovách, zvaných rovněž konvent). Výraz conventus znamenal původně shromáždění, schůzi, sněm; soud; spolek; obec římských občanů v provinciích a v dobytých územích, v osadách, v koloniích - obdařenou výsadami římských občanských práv, a tedy něco víc než okolí
— převor (prior), závislý ve všem na opatovi. Patřil mezi bratry, do konventu, ale jako vedoucí tlumočník opatových přání a rozkazů, jenž současně dohlížel na to, aby se plnil řád společného života.
O poctivé pracovitosti středověkých mnichů svědčí zachované umělecké památky a obdělaná Evropa. Mnichům nešlo ani tak o uspěchané splnění norem, jako spíše o pokojné vytvoření trvalých hodnot a o dosažení vnitřního dozrání a vnitřní tvůrčí radosti. » Conventus« byla družina lidí, shromážděných z lásky k myšlence (convenire - znamená sejít se, dát se do moci sňatkem; sejít se v názorech, shodnout, se, vyhovovat si...). Byla to dále jakási osada, kolonie nebeských občanů a Božích dětí v barbarské provincii světa, v území urvaném Zlu. Je prokázáno, že středověcí mniši měli promyšlenu každou maličkost, např. místo stavby (ať už bylo cílem zdraví či pokání), výběr názvů, apod. Chceme-li je tedy pochopit, jak oni chápali sebe, nemůžeme je vidět jenom očima dneška, nýbrž podle jejich smýšlení, jako např. budhismus nejlépe vysvětlujeme myšlenkami budhistů.
V žebravých řádech, k nimž patřili brněnští augustiniáni, odpadl opat se svým prelátským sídlem. Monasterium se tak zúžilo jenom na konvent, tj. na převora s bratřími, a tak vlastně mělo zmizet s opatem, neboť žebravý klášter byl totéž, co konvent. (25) Proto v uvedených právních listinách by bylo stačilo říci prostě konvent nebo bratří, či též převor s bratřími.
K plnění svého původního poslání, jímž byla modlitba a ruční práce, potřebovali staré středověké kláštery nutně mnoho průvodního majetku: kostel, pole, budovy, dílny... Ten se označoval z právního hlediska výrazem » pertinentiae «, česky » příslušenství«. Tím však se naprostá evangelijní chudoba těchto klášterů začala omezovat jenom na ohraničení osobního vztahu jednotlivých bratří k majetku, že totiž jednotliví bratří dostávali pouze to nejnutnější, potřebné, kdežto klášter sám (monasterium) patřil k vrstvě »bohatých«, a tak se odcizil »chudým«. Zebravé řehole odvrhly i tento pomocný majetek a vrátily celý řeholní stav mezi » chudé «: žilo se z vlastní práce, z darovaných almužen, z vyžebraného chleba. (26)
Převratný návrat k evangelijní chudobě způsobený žebravými řády byl tak strhující, že užaslí a vděční křesťané začali zahrnovat tyto řády velikými dary. » Almužny « však byly tak veliké, že se mnohdy rovnaly starým benediktinským latifundiím a časem vnesly i do žebravých řádů blahobytné bahno. V klášterní závěti markrabího Jana z r. 1370 (naše č. 4) čteme, že Jan dosáhl od Apoštolského stolce uvolnění (indultum), aby brněnští augustiniáni - ačkoliv žebravý řád - směli přijmout a vlastnit nemovitý majetek: »- aby bratří tak mohli sloužit Nejvyššímu se svobodnějším duchem«. Další dějiny kláštera však ukázaly, jak zákeřný to byl dar a jakým zotročením pro klášter. Tak již císař Zikmund např. dával v zástavu světským pánům

(25) Augustiniánský převor v Brně dostal hodnost opata teprve až r. 1752, a je jediný v celém řádě. Běžně je představeným převor.
(26) Viz ISNARD FRANK O. P., Ursprung und Gestalt des Predigerordens (750 Jahre Dominikanerorden, str. 8-14, Vídeň 1966).

klášterní statek ve Vřesovicích, aby tím kryl své dluhy. A » katoličtí « Habsburkové později jednali ještě hůře. Záminkou jim bylo, že statky byly kdysi darovány panovníkem. (27)
Ústředním místem života ve starých klášterech (monasteria) byl chrám: místo pro cultus Dei, čili pro officia divina - pro uctívání Boha, čili pro božskou službu. Kdekoli byl klášterní kostel, tam musil být také cultus Dei a di-vinum officium, společná slavnostní modlitba.
Slovo »omcium« u Římanů znamenalo povinnou službu. Povinnost vyplývala buďto z toho, že šlo o otroka (otrocká povinnost: omcium servile) - anebo z toho, že šlo o přátele (přátelská, čestná povinnost: omcium honoris, sacrum). Podle názoru mnichů udělal ze sebe člověk hříchem otroka zla, Kristus však si ho proměnil v Božího přítele. Mnich byl tedy z otroka učiněný přítel, a smyslem jeho života bylo, plnit své otrocké i přátelské povinnosti: persolvere, reddere officia - prokazovat Bohu povinnou přátelskou úctu a oslavu. Proto byl povinen (jako kdysi u Římanů) být přítomen při určitých slavnostech ke cti svého Pána, tj. při úřední, společné slavnostní bohoslužbě v chrámu. Tato účast byla někdy dobrovolná, avšak někdy přímo pod hříchem. Byl to mnichův úřad, za který ho klášter živil a šatil, byla to jeho životní povinnost, božský smysl jeho života zde i na věčnosti. Ideálem bylo: in officio manere - zůstat své povinnosti věrný jako největší cti. Proto se tato služba nazývala božská: officium divinum, anebo též práce pro Boha: opus Dei.
Místem této božské práce byl chrám anebo určité místo v chrámě, jemuž se říkalo choros, chorus, kůr (chór). Klášterní kostel, slavnostní společná bohoslužba a chór, to jsou nerozlučně spojené pojmy, takže kde je prokázán jeden z nich, tam musí být nutně i ostatní. Proto, ňká-li se v listinách, že na Hoře sv. Klimenta už dávno se postrádá » omnis cultus seu divina officia «: jakákoliv bohoslužba, čili jakékoliv kněžské bohoslužebné obřady a modlitby - vyplývá z toho, že tam předtím byly. A to stačí jako důkaz, že tam tehdy byl i kostel, klášter a sbor mnichů, který je dělal.
Úřední církevní bohoslužba [cultus, divina officia) však jsou výhradním po-sláním kněží, anebo aspoň řeholníků se slavnostním zasvěcením, se slavnostními sliby. Obyčejní věřící se chodili modlit na zříceniny stále, a přesto listina říká, že kaple je v bezútěšném stavu, opuštěna (desolata), není tam už dávno žádný cultus, žádná divina officia. Z toho vyplývá, že u svatoklimentské sva-tyňky byli v dávných dobách v klášteře kněží a řeholníci se slavnostními sliby (podle východní církve: kteří přijali » velký obraz andělský «).

(27) HURT, Svatý Kliment u OsvStiman (uv. pr.), str. 75. - Dr. VOJTĚCH JOSEF KUČERA OESA, Tři kapitoly z déjin kláštera augustiniánů v Bruč (rukopis), Brno 1939, str. 78-90. - Spory s habsburskou vládou podlomily i zdraví opata Řehoře Mendela a zavinily jeho předčasnou smrt. (Viz AUG. NEUMANN OSA, Starobrnénský klášter za KHžkovského, Brno 1926, str. 13).

V žádné ze tří listin se neříká cultus » et« divinum officium: bohoslužba »a« kněžské hodinky - nýbrž cultus »seu« divinum officium: bohoslužba » čili« kněžské hodinky. Jinými slovy: bohoslužba, zapojená do kněžských hodinek, mše jako součást chórových modliteb a zpěvů, což je možné jenom v biskupském kostele (kanovníci) anebo v klášterním (mniši). Nemáme zatím žádného dokladu, že by kdy byl na »Klimentku« biskup. Takové bohoslužby však tam nemohl dělat ani osamocený duchovní správce obyčejné hradní kaple. Ale že u svatyňky nebyl vůbec žádný světský kněz, to vyplývá z poznámky v listině, že nejenom tam není farní duchovní správa, ale že kapie je daleko ode všech farních kostelů a vůbec nepatří k žádnému z nich, což značí, že nepodléhá žádnému světskému knězi. Byl tam tedy klášter?
Vedle společné mše spadaly do sborové modlitby mnichů » hodinky «, odpovídající svátku dne. Hodinkami se tyto moditby nazývaly proto, že se přednášely (recitovaly) v ustanovenou hodinu (hora canonica). Tento božský úkol, tato práce pro Boha, nebyly projevem soukromé modlitby mnichů, nýbrž voláním »tajemného Kristova těla«, církve, lidstva. Mniši jenom propůjčovali svá ústa, svůj hlas, jimiž se přenášely celocírkevní, všelidské myšlenky mezi nebem a Zemí.
Prostor pro tuto modlitbu byl stanoven úředně a nazývá se, jak jsme řekli, řecky choros, latinsky chorus, počeštěné kůr nebo chór. Proč si mniši vyvolili právě tento název?
U Řeků a Římanů (starých) slovo choros a chorus mělo mnoho významů. Znamenalo:
1) - tanec, ples, taneční rej v kole, a tedy sborový, a obyčejně se zpěvem a hudbou.
2) Přeneseně: osoby shromážděné ke společnému tanci a zpěvu, a tudíž tančící a zpívající sbor, jenž postupuje podle přesných směrnic pro zpěv i pohyby.
3) V Athénách se tak nazýval slavnostní sborový průvod při vinobraní, při němž se obětovali kozlové k poctě boha Dionýsa. Kozel je řecky tragos, průvod se proto nazýval kozlí, tragický (tragikos). Zpěv byl vážný a v 6. století před Kr. se z těchto průvodů a sborových (chórových, chorálních) zpěvů vyvinuly vážné hry, končící neštastným obětováním hrdiny, tragedie, tragické hry, tragické umění, vzbuzující tragické účinky v duši. Podobné sbory (chóry) se vyskytovaly i v dramatech, kde se opěvoval a prožíval vnitřní očistný přerod (katharsis). Cílem takových a podobných sborových zpěvů a tanců bylo např. také oslavovat zásnuby, vítězství a moc krále, a vůbec uctívat božství.
Přesným pořádkem a chodem sborových zpěvů a tanců se napodobovaly neměnitelné cesty hvězd (nebeské vojsko). Choros vyžadoval velkou zevnější úpravu okolí, někdy velmi nákladnou, a umělecké provedení po dlouhých přípravách. Někdy se slovem choros označovala také skupina lidí, určená pro zvláštní poslání, i vojenské. (28)
V mystickém smyslu vztahoval na sebe sbor mnichů něco ze všech uvedených významů slova choros. Pokládal se za představitele a mluvčí
nového, Božího lidstva, začínajícího nebeský ples zachráněných – zastupoval neviditelné sbory andělů - kráčel po cestách hvězd - naznačoval nebeské vojsko... atd. Dělali tedy vždycky aspoň něco, co do slova choros vkládali už Řekové a Římané, ovšem, mniši to dělali ve smyslu evangelia.
Mnišský chorus chápaný jako prostor, mohl být přistavěn k jedné straně kostela, avšak většinou byl umísťován do zvětšeného kněžiště, do protažené apsidy. Kde je tudíž u kostela zvětšené kněžiště, tam jde téměř jistě o klášterní něho biskupský kostel. Tak si vysvětlíme neobyčejně protáhlé kněžiště např. na Modré u Velehradu, ale také u svatyňky sv. Klimenta.
Duchovní síla svatyně na svatoklimentské hoře je tak veliká, že obnovená kněžská bohoslužba tam potáhne lid » potissime « - mohutně, a » maximě « - převelice. Nebudou to však jenom obyčejné kající, prosebné poutě, ale také slavnosti - »sollemnitates«, ovšem takové, které by neporušily posvátnost tohoto místa. Slovo sollemnitates skýtá mnoho možností výkladu:
1) Podle slovníků slovo »solemnis« - sollemnis - solennis - solempnis znamená původně více věcí: (a) ve vyloženě posvátných, obřadových, bohoslužebných záležitostech je to něco, co se pravidelně, každoročně vrací, a tedy něco výročního. Např. oběti (sacrificia), svátky (dies festi), hody (dapes). V občanském životě: výroční dni pro nastupování úřadů, apod. (b) Také však to může značit prostě jakékoli slavnostní hry, náboženské projevy, dary, nebo sliby (vota sollemnia). Slovo »sollemne « značí slavnost, bohoslužby, oběť (žertvu). Solemnitas proto znamená zpodstatnělé dění uvedeného řádu, má vztah k náboženství, a těžko
se dá popřít vztah k času: něco velkého, co se pravidelně vrací, opakuje  V tomto smyslu užívá slova »solemnis« sv. Augustin (PL, 38, 1046) i Sacramentale Gelasianum, u nichž solemnis značí totéž co » annualis«, čili přímo: »výroční«. Právě tak to chápe Sacramentale Veronense (n. 984). » Sacramentale « jsou směrnice pro bohoslužby.
2) František Přikryl zde listinu překládal: » - se všemi obřady slavnostními, jichžto se při nich užívá -« (r. 1890). A v druhém vydání, z r. 1930: »- se všemi obřady a slavnostmi, jichžto se při nich užívá-« (str. 391). Zmínili  jsme se o tom v naší poznámce 17.

(28) FRANTIŠEK LEPAŘ, Nehomérovský slovník řecko-český, Mladá Boleslav, 1892 (choros). -Pražák-Novotný-Sedláček, Latinskočeský slovník, Praha 1955 (chorus).

3) Církevní názvosloví užívá, výrazů solemnis, solemnitas velice široko:
— slavnostní mše (missa sollemnis): při ní je kněz, jáhen, podjáhen, akolyté, atd. spolu se zpěvem a hudbou. Kněz bývá obyčejně biskup.
— slavnostní zpěv (tonus sollemnis): jásavý, slavnostní nápěv, proti všednímu (tonus ferialis).
— slavnostní požehnání (sollemnis benedictio) anebo slavnostní posvěcení (sollemnis consecratio), např. svatyně, oltáře, apod.
— slavnost nějakého světce (sollemnitas festi). Je to svátek, spojený s nějakými mimořádnými projevy úcty a oslavy. Tato slavnost, čili též slavnostnost svátků, je dvojí, vnitřní a vnější. Vnitřní připadá vždy na určitý pevný den a znamená určitý liturgický, bohoslužebný stupeň oslavných modliteb. Tak máme svátek I. třídy, II., III., IV. třídy (nejnižší). Tato vnitřní slavnostnost patří k podstatě každého svátku. Vnější slavnostnost se připojuje navíc k vnitřní a může probíhat současně s vnitřní, tj. slavit se buďto v týž den, na který připadá svátek, ale i v jiný libovolný den. V tomto druhém případě se v nějaký den může slavit jedno tajemství (světec) církevními hodinkami a mší, avšak nadto se může udělat ještě »vnější« slavnost pro jiné tajemství (světce). Tato vnější » přenesená « slavnost se však už neoslavuje církevními hodinkami - na ty má právo jenom tajemství, které se liturgicky slaví v ten den. Avšak přenesený svátek se může oslavovat slavnostní mší a jinými slavnostními obřady, zpěvem, hudbou (cultus).
Tak např. svátek nějakého světce připadne na všední den a církev jej ten den oslavuje hodinkami (divinum omcium) i mší (missarum sollemnia). Avšak jde např. o svátek národního nebo místního ochránce (patrona), kterého nevolný pracující lid může náležitě uctít až v neděli. A tak církev přenese pro příchozí lid světcovu vnější oslavu na tuto neděli nebo na jiný příhodný den, kdy však je o světci pouze mše, případně další slavnosti. Podmínkou je, aby lidé z toho měli opravdový duchovní užitek (in bonům fide-lium), a aby se jich sešlo hodně (concursus populi).
Vnější slavnosti na »Klimentku« mohly mít jednak čistě církevní ráz: modlitby a zpěvy kněží, spolu s průvody, podle předpisů liturgie. Mohli bychom je znovu předvést (rekonstruovat) podle tehdejších bohoslužebných předpisů. K nim se však zcela jistě pojily i projevy čistě lidové zbožnosti, a ty by se daly určit podle dokladů o lidových obřadech, modlitbách, zpěvech a průvodech na přelomu 14.-15. století. A bylo by zajímavé, zjistit právě tyto, neboť víme, že tu opravdu byly, a to na vysoké úrovni. Že šlo na » Kli-mentku« o slavnosti důstojné a vhodné, to je vidět z poznámky v listině, že mají být takové, jaké je vhodné (expedient) a slušné (convenit) dělat v takových okolnostech (in talibus).

Právo na tuto vnější slavnostnost má nějaký svátek buďto ze zákona, nebo z výsady, či konečně podle potřeby lidu, místa a doby. A může je mít ochránce místní svatyně (sv. Kliment v kapli na hoře), nebo ochránce národa, diecése, oblasti, řeholního řádu, města, či vůbec nějakého díla. Také dnes ještě církevní předpisy povolují tyto vnější oslavy pro ty svátky, které se slavívají za veliké účasti lidu - cum peculiari populi concursu (29) Velká účast lidu byla na svatoklimentské hoře uvedena výslovně i v r. 1358: kněžská činnost se tam obnovuje pro lid, »který tam ve zbožnosti chodí«. A pravděpodobně by se tam augustiniáni neusazovali k vůli třem či čtyřem poutníkům. Tyto poutě, tj. možnost přístupu ke svému starobylému duchovně kulturnímu útočišti, si » moravský « lid nedal vzít ani v dobách největších útlaků.
Vnější slavnosti se mohou dělat také ve vztahu k časovým potřebám anebo k určitým výročím: v den posvěcení chrámu, ve výročí smrti, na poděkování za pomoc, jako prosba v jakékoli tísni: za války, proti hladu a moru apod. Jarním zahájením těchto poutí mohly být do nedávná udržované a dnes opět oživené mohutné svatoklimentské pouti na Svatého Ducha, kdežto závěrečnou slavností mohl být sám svátek sv. Klimenta dne 23. listopadu. Pak totiž zde už převládlo drsné počasí.
Bonifác IX. obdařil svatotomášský kostel v Brně r. 1401 týmiž odpustky, jaké se mohly zístat v basilice sv. Marka v Benátkách o svátku Nanebevstoupení Páně. Odpustky v Brně mohl získat každý věřící, když od první postní neděle po sedm dní, jdoucích po sobě, navštívil kostel, kajícně a upřímně se vyzpovídal a hodně přijal tělo Páně. Současně Bonifác IX. povolil, aby převor a osm jiných kněží, které k tomu převor každoročně určí, během těchto osmi dní po prvé postní neděli, směli rozhřešovat ode všech hříchů, i od těch, od nichž smí jinak rozhřešit pouze biskup. Vyňaty byly jedině hříchy, od kterých má moc rozhřešit pouze papež. Olomoucký biskup Jan Mráz nařídil (dne 8. října 1401 v Modřících) všem duchovním správcům a kazatelům, aby uvedené odpustky ohlásili ve svých kostelích svým věřícím. (30) Tvořilo-li svatoklimentské probošství se svatotomášským klášterem jeden právní celek, není vyloučeno, že některé ze svatotomášských výsad mohly platit i pro Horu sv. Klimenta. Potom by také tyto výsady mohly představovat jednu ze svatoklimentskych » slavností «. Možná, že je pouhou náhodou, že jedno rozmnožení řad zpovědníků u sv. Klimenta spadá do téhož r. 1401, jako odpustky Bonifáce IX. Či snad je mohl převor rozšířit i na »Klimentek«, a proto potřeboval další zpovědníky ? Datum udělení zpovědní pravomoci spadá právě do začátku postní doby (7. února).

(29) Viz na př. Calendarium Oráinis Praedicatorum (1968), n. 323-328. - Srovnej též naše č. 12.
(30) JANETSCHEK, Augustiner-Eremitenstift... (uv. pr.), str. 41.

Generální vikář probošt Mikuláš podotýká, že všechna církevní povolení byla dána teprve tehdy, až on si jako právník napřed ověřil i jinde a jinak (» alias«), od spolehlivých svědků, že tu jde opravdu o vážnou záležitost (naše pozn. 19, a naše str. 33). Nejvlastnějším závěrem Mikulášova šetření je pravděpodobně odstaveček, týkající se přímo kaple sv. Klimenta.
V našem českém překlade začíná tento odstavec slovy: » - jakousi kapli bla
ženého Klimenta... « a končí slovy: »- jsme došli k plnému přesvědčení,
že je to tak, jak se tu píše. « (č. 2)
Z úvodních slov kroniky (č. 3) by se dalo usuzovat, že aspoň někteří augustiniáni bydlili u kaple hned od počátku trvale: »Residenciam seu grangiam... ad Cappellam Sancti Clementis...« Residencia je jiný název pro probošství a znamená menší řeholní dům, v němž se bydlí trvale. Představený takového domu se nazývá probošt. Tak např. Petr, zemřelý r. 1422, je Nekrologiích (č. 10) zván: praepositus residentiae ad. S. elementem -probošt residence (probošství) u sv. Klimenta.
Výraz: »pro reverencia eiusdem sancti... fabricatam« překládáme: postavenou z úcty a pro uctívání... Neboť pouhé » z úcty « nestačí, jak to vidíme např. v listině č. 4, kde obrat » pro salute « znamená » pro spasení «, ke spáse.
Mikuláš v úvodě své listiny o sobě praví, že je » proboštem brněnského kostela a kanovníkem olomouckého«, bez bližšího určení, o který kostel v Brně a v Olomouci vlastně jde, přestože jak v Brně, tak v Olomouci bylo v té době více kostelů. Každá obec věncích měla totiž původně svůj jediný kostel, u něhož bylo sídlo duchovní správy. Kde v osadě nebyl přímo biskup, tam všechny další vznikající farní kostely měly stejná práva. Kde však první svatyně vznikla jako sídlo biskupa, jako »kathedralis«, tam všechny další farní kostely byly pokládány za pouhé pomocné odbočky biskupova kostela, a když se uváděl prostě kostel té obce, mínil se tím vždycky biskupský chrám.
V Olomouci bylo biskupství obnoveno Vratislavem r. 1062 jako pokračování biskupského sídla z cyrilometodějské doby. Proto je jasné, že Mikuláš byl kanovníkem u olomouckého biskupského kostela. Avšak v Brně r. 1358 nebylo samostatné biskupské sídlo, a přesto se říká pouze, že Mikuláš byl proboštem » brněnského kostela «, ačkoliv v Brně byly tehdy zcela jistě dva farní chrámy, sv. Petr a sv. Jakub. Odjinud však bezpečně víme, že Mikuláš byl proboštem na Petrově. Bylo snad tedy přece u sv. Petra již  v cyrilometodějské době sídlo velkomoravského biskupa? Zůstala tomuto kostelu snad ještě r. 1358 úcta biskupského kostela, a tedy název » brněnského kostela «?
Víme také, že Petrov byl pro Slovany, kdežto sv. Jakub pro cizí kupce (Vlámy, Francouze, Němce apod.), čili že Brno vzniklo jako osada Slovanů. (31)
 

(31) VESELÝ, Tajemství Hory sv. Klimenta ..., uv. pr., str. 162.

Velmi důležité je, že vyšetřující právník Mikuláš naprosto nepochybuje o svatoklimentském zasvěcení (titulus) svatyně. Kaple byla a je zasvěcena sv. Klimentu. Listina řídá: beato - blaženému. Slovem » svatý « se hodnotí spíše osobní mravní dokonalost, kdežto výrazem »blažený« se uvádí spíše už konečný stav v ráji (v západní církvi se říká: »Jeho Svatost«, kdežto ve východní: »Jeho Blaženost«). Jestliže Mikuláš nenavrhuje nové požehnání nebo vysvěcení kaple, vyplývá z toho, že budova, kterou augustiniáni přebírají, je ještě skutečný starý chrám, takže stavební zásahy zde budou znamenat pouhou opravu a úpravu, a proto nového svěcení není zapotřebí. Pro vybudování obydlí užívají všechny tři listiny stejného slova: » erigere «, což může značit vybudovat, ale též postavit do výšky, dovršit, rozumí se na stávajících už základech, nebo na zachovaných zbytcích starého obydlí. Obytné a hospodářské budovy však byly tedy asi dovršeny jako srubové, ze dřeva, protože po nich dnes nezůstaly velké stopy.
Z rozboru všech uvedených slov (cultus, officium divinum, chorus, conventus, sollemnitas, atd.) vidíme, jak živelně, až do svých kořenů je vnější ztvárnění dnešního západního, římského katolického křesťanství vázáno na řeckého a latinského ducha. Kdysi to byla pomoc, zábradlí nad propastí tmy, pevná cesta, vybudovaná pralesem barbarství - dnes však se to v něčem začínalo stávat svěrací kazajkou. Proto druhý vatikánský koncil (1962-65) upozornil, že křesťanství je všelidské a celosvětové, a tudíž ne pouze evropské, ani jen řecko-římské. A proto Evropa, chce-li zůstat »lidskou «, musí se stát i »slovanskou«, » asijskou « a »africkou«. A právě toto smýšlení je příznačné pro ducha našich » Učitelů a Otců «, sv. Cyrila a Metoděje, pod záštitou sv. Klimenta. Neboť už před 1100 roky se ujali » Moravanů « proto, aby i oni se stali rovni všem ostatním velkým národům (ŽK 14). Avšak příklad soluňských bratří nám také ukazuje, že při hledání nových tvarů pro dnešní vnější církevní život se nedá to, co se zdá zastaralé, nahradit jenom něčím » novým «, nýbrž takovým novým, jež by bylo zároveň dokonalejší než to odstraňované zastaralé. A v tomto našem případě ono cyrilometodějské » nové « znamenalo ve skutečnosti návrat k prvotní církvi, ke kořenům, k základům, ke Skále.

4. Klášterní závěť markrabího Jana
Rostoucí tíha stáří a chorob asi vzbuzovala v markraběti Janu Jindřichovi předtuchu blížící se smrti. Aby umíral pokojněji, chtěl r. 1370 právně a hospodářsky zabezpečit i své milované dílo, brněnský klášter augustiniánů Zvěstování Panny Marie a sv. Tomáše. Při výpočtu klášterního majetku se jmenuje také vesnice Vřesovice s kaplí sv. Klimenta, a zdá se, jako by se jim věnovala zvláštní pozornost. Tiskem vyšla tato listina třikrát.
Po prvé v Zemských deskách Moravského markrabství: Die Landtafel des Markgraf-tumes Mahren, Brno 1856 (Text der Briinner C u d a , redigiert von Joseph Chytil), str. 95-96, č. 1370 (Liber Domini Jessconis seu Joannis de Sternberg, 1373-1384). - Po druhé ji vydal Vincenc Brandl, Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, svazek 10. (1367-1375), Brno 1878, č. 96, str. 116-118.
V prvém případě redigoval vydání soudních nálezů (cúda od cúdit, čoudit, dnes na-př. studni - z toho súdit, soudit, soud) dr. Josef Chytil. V druhém případě Vine. Brandl píše: » Z originálu v klášteře sv. Tomáše opsal dr. Josef Chytil«. A přece jsou mezi oběma zněními značné rozdíly, na něž bude upozorněno při uvádění latinského znění s českým překladem.
Časově třetí vydání Janovy svatotomášské závěti má Klement Janetschek ve svých dějinách augustiniánského kláštera v Brně (Die Augustiner-Eremitenstift S. Thomas in Brůnn ... «, I. svazek, Brno 1898, str. 22-26). Janetschek zde neuvádí, podle kterého vydání uveřejnil své znění, což jindy činí svědomitě, z čehož můžeme usuzovat, že četl listinu přímo z originálu, který měl jako klášterní archivář ve svých rukou. Budeme se proto řídit v podstatě jeho zněním a k ostatním dvěma jen přihlížet. Pergamenová listina se asi ztratila při přenesení listin z kláštera do Státního archivu r. 1950, protože předtím ji dr. Rud. Hurt ještě viděl. Záhlaví listiny se u Brandla uvádí takto:
Moravský markrabí Jan Jindřich vypočítává a znovu potvrzuje veškerý majetek augustiniánského kláštera sv. Tomáše v Brně včetně majetku svatoklimentského proboštství u Osvětiman. (32)

 

Nos Johannes dei gracia Marchio Moravie, Notum facimus tenore presencium universis, Quod licet alias Clemencia nobis inspirante divina pro salute animarum Celebris memorie felicium parentum nostrorum Bohemie Regum et nostra similiter, Mona-sterium ordinis fratrum Eremitarum sancti Augustini in preurbio opidi nostri Brunen-sis, Olomucensis diocesis, rite fundaverimus, et considerato, quod fratres sacre religionis eiusdem, ex indulto apostolice sedis tempo-ralibus reditibus et possessionibus frui vale-rent, Monasterium ipsum certis predijs, red-ditibus, et proventibus, clenodijs seu Mon-strancijs, calicibus et alijs ecclesiasticis (33) ornamentis muniverimus, quorum presidio liberiori licencia possent altissimo famulari, Quia tamen redditus eosdem, predia et obvenciones de mensa principatus Marchionalis fore conspeximus, ut tractu dierum possent a nostris Heredibus et Successoribus Moravie Marchionibus revocari faciliter eo, quod res ipse ad sui naturam facillime revertantur, Nos volentes dicti Monastery nostre fun-dacionis indempnitati consulere, ut ea que auxilio dei deliberate quidem incepit nostra provisio, absque impedimento quolibet per-petuis temporibus perseveret, animo deliberate non per errorem aut inprovide, sed sáno et replicate multociens nostrorum Baronům Procerum ac fidelium accedente consilio, prefatis priori, fratribus, Conventui ac Mona-sterio in perpetuum villam (34) Sardicz, cuius pars media per mortem Ullmani quondam de Holeschow ad nos est devoluta, et pars una quarta ipsius ville (35) a Czyrnynone de Popowitz, et ultima quarta pars ville ipsius a Styetynone de Sdanicz per nos rite et racionabiliter empta fore dinoscitur, cum omnibus Censibus, redditibus, proventibus, obvencionibus, fructibus, honoribus, hono-rancijs, Iuribus, utilitatibus, agris cultis et incultis, pascuis, pratis, vijs et invijs, rubetis, nemoribus, virgultis (36), collibus, vallis, pla-nis, dominijs, Judicijs, acquis et earum de-cursibus ceterisque suis pertinencijs, quibus-cunque possint specialibus vocabulis desi-gnari, Integras decimas vinearum, ad ipsam spectantes incolas (37), Silvas ipsius ville pro edificijs et cremacione de gracia tamen nostra speciali, heredum et Successorum nostrorum Marchiorum Moravie, que recipi deben-tur (38) cum scitu forestariorum et Silvano-rum, qui fuerint in Dubrava dicta Kleczsska, exclusis tantum modo lignis quercinis, que omnino succidi non debentur (38), duo Mo-lendina, unum quod fuit quondam Smalczo-nis, nunc emptum ab Ebrone Cive Brunensi cum orto magno sito penes ortům Magistři Jacobi Caroli cum orto in ipso Molendino sito et areis suis, de quo quidem Molendino Prior, fratres et conventus predicti nomine lozunge solvere debent et tenentur in per-petuum singulis annis duas marcas tantum, nee ab ipsis debetur plus exigi seu requiri, aliud Kewermul eciam cum orto et areis suis, in quo Brasia moli debentur et non alibi excluso hoc, quod sit tamen absque preiudicio Civitatis nostre Brunensis. Item duas curias, unam in Zelezna cum aratura tantum una, Secundam curiam in Novavilla cum tribus araturis, unam emptam apud Anshelmum Civem Brunensem, continen-tem in se agros septem ita expressatos, primus ager dicitur Alraminschilt, qui est situs ante portám Rennertor, secundus Woluchzz circa vineas in monte Sumerperg, tertius Zwabenluzz dictus versus Khuniksfeld, quar-tus in loco, qui dicitur Pruel super Panno-viam flumen penes agros Anshelmi, quintus dictus Reymer super magno Pruel penes agros Claustri Regině, sextus ager Zalczken flumen alias Broit ibidem in Pruel, Septimus Steinhower versus Huswicz, Item tre-decim agri alij sunt videlicet in loco Pruel dicto, quorum quinque simul sic nuncupan-tur, primus vocatur Herink, Secundus Hart, tercius Hirslulcz, Quartus magnus ager, Quintus Paiderwysn (39), alij vero in alijs locis sunt, unus ager dictus Gerleinspreit Item Item (sic) parvus ager situs in monte penes arborem, Item Kreuczerengraben versus Khuniksfeld ager unus, Item unus ager retro Kunigsfeld quondam Ioklini dicti Lompniczer, Item unus ager prope et retro Kungsfeld, Item ager situs inter Civitatem et Kungsfeld, Item unus ager parvus situs penes agrum predictum, Item unus ager situs inter civitatem et Kungsfeld contiguus agris quondam Dytlini Mauricij et Monia-lium Swesterherborg, Item unus ager prope Manicz, qui tredecim agri continent unam araturam, emptam a Wenzeslao dicto Swarc-zer Cive Brunensi, Item sunt alij agri ibidem in Kungsfeld empti a prefato Wenzeslao et sunt isti, primo Magnus ager dictus Lusch pey dem pawm Mitter twyerech usque ad piscinam cum parte Monachi (40) fratris sui, Item ager magnus dictus Kreuczimgraben cum prato et salicibus, Item retro curiam ager unus, Item retro Molendinum unus ager in monticulo, Item unus ager circa pontem longum et alij agri parvi dicti Lon-giluzz versus Huswicz, Item in agricultura Chunetlini Sartoris ante portám letorum per nos empta et racionabilier comparata continet agros infrascriptos, primo agrum dictum Silt ante portám letorum, Item agri dicti Stoss penes Zabirdovicz in semita, Item una prayta penes Wolfsperg dicta Steimt, Item una penes Panoviam dicta Renne, Item prayta penes viam Zabirdovicz, Item prayta dicta Steinhower, qui omnes antefati agri simul continentur in curia una in Kuns-feld antedicta et coluntur in invicem pro tribus araturis, Item in villa Zebetin duos incolas censuales, Item tres vineas unam retro castrum Spilberg secundam sub castro Spil-berg terciam in Neusedlicz (41). Item villam Wrzessovicz cum cappella sancti dementis et Ramsperg villam cum suis pertinencijs universis ac silvis donacione irrevocabili inter vivos damus, appropriamus, et eidem Monasterio unimus, invisceramus, incorporamus, et ad-iungimus perpetuis temporibus affuturis, re-servatis nichilominus nobis, heredibus et Successoribus nostris tantum Marchionibus Moravie qui pro tempore fuerint Berna regali necnon appellacionibus, que ob defectum iusticie facte fuerint, quarum cognicio et ultimata decisio non ad iusticiarios Principals nostre Marchie (42), sed immediate ad nostram cameram pertinebunt et speciality lure et dominio patronali defensionis et tuicionis dictorum bonorum supra expres-satorum, ut sub nostra et heredum et Suc-cessorum dumtaxat Marchiorum Moravie proteccione felici uberioribus pace gaudeant et quiete. Volumus eciam, quod prior, fratres et Conventus Monastery antedicti, qui nunc sunt et pro tempore fuerint, prefata bona et eorum pertinencias vendere, donare, permutare, obligare, alterare et alienare non possint, valeant aut debeant quovis lure, ingenio, facto seu colore quesito absque nostro, here-dum et Successorum nostrorum, Marchio-num Moravie, favore Consensu et licencia speciali, Inhibentes igitur universis et singulis subditis et fidelibus nostris, cuiuscunque officii, gradus, dignitatis, Nobilitatis seu condi-cionis existant, presentibus et futuris, ne adversus presentis nostre donacionis, appro-priacionis, unicionis, invisceracionis, incor-poracionis, adiunccionis, derogacionis et pe-narum adieccionis indultum quidpiam adtemperare (43) presumant sub pena quadra-ginta marcarum auri purissimi, quam ab eo vel ab eis, qui contra fecerit aut fecerint, toties quocies contra factum fuerit, irremissibiliter exigi volumus, et earum medietatem nostre Marchionali Camere, residuam vero partem usibus dicti Monasterij applicari (44), Rogantes eciam wenerabilem in Christo Patrem dominům Ioannem dyocesanum Olomucensem expiscopum, Compatrem et amicum nostrum Carissimum, quatenus nostro antedicto testamento vel donacioni, nec-non omnibus et singulis ab eisdem depen-dentibus emergentibus seu connexis rite con-senciens villain (45) prefatam cum suis perti-nencijs et alia cetera bona, que superius omnia suis expressata sunt vocabulis, sub omni modo et forma Ecclesiastice velit submittere libertati et auctoritate sua decernere quod redditus et proventus ex nunc in antea, dum et quociens necessitas illud exegerit, per cen-suram Ecclesiasticam exigi valent et requiri, Presencium sub appenso Maiori nostro Sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno domini Millesimo Tercentesimo Scptuagesimo in die S. Catharine Virginis et Martyris Gloriose.

My, Jan, z Boží milosti moravský markrabí, obsahem tohoto listu dáváme na vědomí všem: - že jsme sice z vnuknutí božské Dobro-tivosti už jindy a jinak pro spásu duší našich šťastně zemřelých rodičů slavné paměti, českých králů (naše poznámka: Jana Lucem-burského a Elišky Přemyslovny), a podobně pro naši, na předměstí naší brněnské osady, v olomoucké diecézi, právoplatně založili klášter řádu bratří poustevníků sv. Augustina. A po zralé úvaze, že bratří tohoto posvátného řádu by se svolením apoštolského Stolce byli právně schopni mít v užívání časné příjmy a majetky, upevnili jsme ten klášter hospodářsky darováním nějakých dvorů, příjmů a výnosů z úrod, drahocenných skvostů, jako jsou monstrance a kalichy, a jiných uměleckých předmětů pro potřebu a výzdobu kostela. Darované věci měly bratřím umožnit, aby sloužili Nejvyššímu se svobodnějším duchem. - že však přitom jsme si byli vědomi, že tyto výnosy, dvorce a příjmy budou z vla-dařské markraběcí pokladny, takže jak půjdou dny, snadno by je mohli vzít nazpět naši dědici a nástupci, moravští markrabí. Neboť takové věci se velmi snadno vracejí ke zdrojům, z nichž vzešly. Proto se chceme postarat o zabezpečení námi založeného kláštera tak, aby co naše rozhodnutí s Boží pomocí promyšleně aspoň započalo, bez jakékoli překážky trvalo dále po veškerý čas. Z toho důvodu po pečlivém rozvažování a tudíž ani omylem, ani ukvapeně, nýbrž po střízlivé a mnohonásobně opakované poradě s našimi barony, předními šlechtici a lidmi nám věrnými, darujeme jmenovaným převorovi, bratřím, konventu a tudíž celému klášteru navždycky: - vesnici Šardice: její polovina nám při-padla úmrtím Ulmana, kdysi z Holešova. Jednu čtvrtinu té vsi, jak je známo, kupujeme od Černína z Popovic, a poslední čtvrtinu té dědiny od Štětina (Janetschek čte: »od Sčitona) ze Zdánic, a to právoplatně a zákonitě. - se všemi daněmi, výnosy, příjmy a dů-chody i zisky, s poctami a čestnými úřady, s právy a výhodami, s poli oranými a neoranými, s pastvami a loukami, s cestami i ne-schůdnými místy, s křovisky a háji i lesními porosty, s pahorky, údolími a rovinami, s vlastnickými právy a se soudy, s vodami a jejich toky, a vůbec se vším svým ostatním příslušenstvím, ať by se to dalo označit jakýmikoli zvláštními výrazy. - dále celkové desátky z vinic, i obyvatele patřící do vsi. Lesy té dědiny, pro stavební potřeby a pro palivo, ovšem jenom ze zcela zvláštní přízně naší a našich dědiců a nástupců, moravských markrabí. Toto dřevo se má brát s vědomím hajných a lesníků, kteří budou v Doubravě, zvané Klečská. Vylučuje se pouze dubové dřevo, které se naprosto nesmí kácet. - a dva mlýny: jeden, který patřil kdysi Šmelcovi a nyní jej měl koupený brněnský občan Ebron, s velikým sadem, položeným vedle sadu mistra Jakuba Karla, spolu se sadem ležícím přímo ve mlýně, a s obytnými prostorami. - z tohoto mlýna však jmenovaný pře-vor, bratři a konvent jsou povinni platit dávky, a jsou vázáni dát jenom dvě marky každý jednotlivý rok, což platí navždycky, a více se od nich nemá ani vyžadovat, ani vymáha - druhý mlýn (Kewermůhl), také se za-hradou a obytným prostorem. A v tom se má mlít slad, a nikoli jinde, ovšem s vyloučením toho, že by to bylo na újmu našeho brněnského města. - dále dva poplužní dvory, jeden v Železné jenom s jedním poplužím, a druhý poplužní dvůr v Nové Vsi s třemi poplu-žími. Jedno toto popluží je koupeno u brněnského měšťana Anselma, a je to sedm polí: první pole se nazývá Alraminschilt, a leží před branou » Rennertor «. Druhé pole, Woluchzz, kolem vinic na kopci Sumerperg, třetí, zvané Švábská luza, u Králova pole. Čtvrté na místě nazývaném Pruel nad řekou Ponávkou vedle polí Anselma. Páté zvané Reymerovo ... (Následuje výpočet jednotlivch pozemků podle polohy, která se dnes dá přesně zjistit velmi těžko. Polí nebylo málo. Ležela v tehdy ještě nezastavěném a neosídleném prostoru mezi Brnem - dnešním středem města -a dosti vzdálenými Husovicemi, Královým Polem, Zábrdovicemi a Žebětínem. Z jejich výnosů mohl klášter žít netísněn starostmi o hmotné prostředky, a » liberiori licencia « -svobodněji se věnovat Nejvyššímu a vědě. Dr Rudolf Hurt zkoumal klášterní účty a zjistil, že ještě za opata Řehoře Jana Mendla (+ 1884) se žilo v klášteře skromně. Teprve po něm se z klášterních polí stal městský stavební pozemek, závratně drahý, a klášter se stal nesmírně bohatý. Ale podle stávajících tehdejších státních zákonů nemohl se svým bohatstvím nakládat libovolně. Zmínka o Husovicích dokazuje, že toto pojmenování nevzniklo ve vztahu k M. Janu Husovi. Neboť listina byla psána, když M. Jan Hus měl asi 3 roky.) - dále vesnici Vřesovice s kapli svatého Klimenta a ves Ramsperk se vším, co k nim patří a s veškerými lesy. (Podtrhuji já.) Toto všechno tomuto klášteru darujeme darováním nezrušitelným, neodvolatelným mezi živými. Přivlastňujeme mu to, s ním to sjednocujeme, do něho to včleňujeme, k němu přivtělujeme a připojujeme pro všechny budoucí časy. Avšak pro nás a pro naše dědice a nástupce, ovšem jen moravské markrabí, jak svým časem budou, vyhrazujeme královské daně a soudní odvolání, jež budou učiněna proti porušení spravedlnosti. Jejich prošetření a konečný rozsudek nebude příslušet soudcům naší markraběcí správy, nýbrž přímo naší soudní síni. A to především z práva a z vlastnictví patronát-ního, pro které jsme povinni bránit a chránit vyjmenované majetky, aby se pod blahodárnou záštitou naší i našich dědiců a nástupců, ovšem jen moravských markrabí, těšily z hojnějšího pokoje a klidu. Chceme také, aby převor, bratří a konvent řečeného kláštera, jak jsou nyní a jak svým časem budou, uvedené majetky s tím, co k nim patří, nemohli, nesměli nebo nebyli povinni prodat, darovat, vyměnit, zatížit břemeny, dát do zástavy, přepustit do cizích rukou, a to z jakéhokoli právního důvodu, pro jakýkoli cíl, vlivem jakékoli skutečnosti, pod žádnou záminkou - bez zvláštního přání, souhlasu a dovolení našeho i našich dědiců a nástupců, moravských markrabí. Ukládáme proto všem našim jednotlivým poddaným a věrným, ať mají jakýkoli úřad, hodnost a důstojenství, stupeň šlechtic-tví či společenské postavení, a to přítomným i budoucím, aby se neopovažovali cokoli podnikat proti přízni projevené tímto naším darováním, přivlastněním, sjednocením, včle-něním, přivtělením a připojením, ani proti zavedení nového majetkového stavu zrušením předchozího vlastnictví, ani proti připojeným trestům. Kdo by se to odvážil, stihne ho pokuta čtyřiceti marek nejčistšího zlata, kterou jsme rozhodnuti vymáhat od přestupníků bez vyhlídky na prominutí. Polovina pokuty připadne naší markraběcí pokladně a zbytek se dá k použití klášteru. Současně prosíme ctihodného v Kristu Otce, pana Jana, diecézního olomouckého biskupa, našeho druhého otce a nejdražšího přítele, aby právoplatně schválil tuto naši závěť, či darování, i všechny jednotlivé věci na tom závislé, z toho vyplývající a s tím spojené. A aby zmíněnou vesnici s tím, co k ní patří, i jiné ostatní majetky, jak byly výše všechny označeny svými názvy, laskavě všemi možnými způsoby obdařil svobodou, jak je výsadou církve. A aby svou mocí rozhodl, že by se darované výnosy a příjmy od nynějška dále směly vyžadovat a vymáhat uvalením církevních trestů, když a kolikrát to bude nutné.             Doloženo svědectvím této listiny, s přivěšením naší větší pečetě. Dáno v Praze léta páně tisícího třístého sedmdesátého, v den sv. Kateřiny, slavné panny a mučednice.

(32) CD M, 10. svazek, uv. práce.
(33) Chytil má: » ecclesie ornamentis « (CDM, uvedené dílo).
(34) CDM má nesprávně: » villa «.
(35) Janetschek i ZD mají nesprávně: „pars una quarte ipsius ville“, kdežto CDM má správně: „pars
una quarta ... „
(36) CDM má chybně: » vingultis «.
(37) CDM A ZD čtou: »incolis«.
(38) CDM má mluvnicky správnější: » debent« a » debet«. Jde tu asi o neznalost mluvnice u písaře
originálu.

(39) CDM má: » Pardivyssi«.

(40) CDM mi: »Morachi«.
(41) CDM má: » Seusedlicz «.
(42) CDM má: » principatus nostri Marchionalis«.

(43) CDM má: »attentare« = útočit, napadnout, kdežto adtemperare = měnit, přizpůsobovat. Smysl je v obou případech podstatně stejný.
(44) ZD a Janetschek mají: » usibus dieto Monasterio «.
(45) Protože byla řeč o několika vsích (Sardice a Vřesovice s Ramsperkem), čekali bychom množné číslo: » villas prefatas«. Mluví tu Jan záměrně jenom o Vřesovicích s kaplí sv. Klimenta? A proč? Zdá se, jako by se Janova úzkostlivá starostlivost soustřeďovala především na » vesnici Vřesovice s kaplí sv. Klimenta a ves Ramsperk «, kdežto veliký majetek v Šardicích a v Brně se prostě na konci shrnuje slovy: »- i jiné ostatní majetky -«.

Svátek sv. Kateřiny 25. listopadu bylo r. 1370 v pondělí. Markrabí říká, že zde nejde o zakládání kláštera, neboť to učinili právoplatně již » alias «: jindy, v jiné době, dříve... anebo též: odjinud, jiným způsobem. Bylo to dne 2. února r. 1350: »- decrevimus erigere et ex nunc erigimus Monasterium Fratrum Heremitarum Ordinis sancti Augustini, moti devocionis affectu -rozhodli jsme se založit, a v této z chvíli zakládáme, klášter Bratří poustevníků řádu svatého Augustina, vedeni zbožností a přátelstvím ... « (46) Výraz » alias« nacházíme i v listině generálního vikář, probošta Mikuláše: »- sicuti nobis super hiis omnibus et singulis sollicitam inquisicionem » alias« facien-tibus... « (viz naši pozn. 19). V obou případech bylo toto slovo pojítkem mezi dvěma různými skutečnostmi: a) založení brněnského kláštera plně podle práva (rite), a závěť pro již založený klášter - b) v Mikulášově případě: zákonité svědomité vyšetření svědků stran Hory a kaple sv. Klimenta s velmi kladným závěrem (potissime, maximě), a proto povolení založit tam klášter. A jako máme písemný záznam o prvých dvou událostech (založení r. 1350 a závěť r. 1370), tak musil být písemný záznam (instrumentum) také o Mikulášově vyšetřování, hlavně o výslechu svědků. Kdybychom jej měli, přinesl by nám asi základní poučení o celé otázce. Jako místo výslechu, a tudíž i možného uložení listin, by přicházely v úvahu Brno, Cimburk, a fary: Koryčany, Kyjov, Bzenec. (47) Případně i blízký klášter Velehrad.
Vesnice Vřesovice leží asi 3 km od svatoklimentské hory, směrem na Kyjov, u prastaré dálkové cesty vedoucí k Brnu. V listinách se nazývala též Břesovice nebo Březovice. Ves Ramsperk se podle Frant. Přikryla jmenovala Hořenčice, ležela nad cihelnou u Hruškovského dvora, a zanikla v husitských bouřích. Přitom se Přikryl odvolává na Volného (Kraj Přerovský, str. 83). R. Hurt myslí, že sem přišli němečtí přistěhovalci, pravděpodobně ve 13. století, a dali dědině německé jméno. Zanikli však, a pozemky splynuly s katastrem sousedních vsí, hlavně Vřesovic. (48)

(46) BRANDL, CDM, 8. svazek (1350-1355), Brno r874, str. 4-5, č. 7. -Viz také Kx. JANETSCHEK, Das Augustiner-Eremitenstift... (uv. pr.), str. 7. - V našem č. 7 je alias česky » odjinud «.
(47) Viz » Tajemství hory sv. Klimenta «, 1963, str. 265 (»sousední farnosti«), rukopis J. Veselého. - Tamtéž, str. 214, viz zápis o výslechu svědků o upálení velehradského opata Jana s bratřími dne 12. ledna 1421, a o přepadeni Polešovic (»instrumentum publicum «). Také ještě r. 1661 se zápis o volbě pře-vora u sv. Tomáše v Brně nazývá » praesens publicum instrumentum « (Liber Memorabilium 61-65, archiv Augustiniánů, fascic. 41, I, č. 1. Uvádí J. V. KUČERA, viz jeho uv. pr. v naší poznámce 57, jeho příloha č. 1.
(48) FR. PŘIKRYL, UV. pr. (1890), str. 61 a 66. - RUD. HURT, uv. pr., str. 64.

Darování majetku závětí z r. 1370 je zaznamenáno také ve sbírce listin zvané » Liber magnus et novissimus - Kniha velká a nejnovější«, do které r. 1745 dal shromáždit a svázat důležité doklady první infulovaný opat kláštera u sv. Tomáše M. Pertscher. Na straně 4-6, v oddíle zvaném » Annales monasterii eremitarum sancti Augustini«, Saeculum XIV. § 27 - česky: Letopisy kláštera poustevníků sv. Augustina, ze 14. století, tam četl Přikryl Janovu závěť o darování Vřesovic a Hořenčic (Ramsperka). Na str. 7-8 tamtéž je listina, jíž olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi potvrdil platnost Janovy závěti a veškerého darování v den před svátkem sv. Víta (- 14. června) 13 71 v Modřících. A podrobil darované statky církevnímu, kano-nickému právu, aby odmítání poplatků mohlo být stíháno i církevními tresty (CDM, 10. sv. str. 150). O darování mluví též Hyacint Czupa OSA ve spisu » Gemma Moraviae «, str. 307 (+1742).
Letopisy dodávají:

» Ut autem haec donatio inturbata maneat, inhibuit districte Serenissimus fundator universis et singulis subditis et fidelibus suis, ne adversus talis suae donationis indultum, quidquam attentare praesumant, sub poena 40 marcarum auri purissimi, medietatem a  suae camerae, reliquum usibus huiusce mo- nasterii applicandarum. « (Tamtéž, § 27).

"Aby však toto darování zůstalo bezpečné, přísně uložil nejjasnější zakladatel všem svým jednotlivým poddaným a věrným, aby se neopovažovali cokoli podnikat proti tomuto jeho darování, a to pod pokutou čtyřiceti hřiven nejčistšího zlata, Polovina z toho měla připadnout jeho pokladně, kdežto ostatek se měl použít pro potřeby kláštera. «

 Jan ve své závěti říká, že daruje » vesnici Vřesovice s kaplí sv. Klimen-ta ... «, kdežto my bychom čekali spíše, že řekne: » kapli sv. Klimenta s vesnicí Vřesovicemi«. Podle Jana by Vřesovice byly hlavní a vypadalo by to pak, jako by kaple ležela na území Vřesovic a tedy patřila do téže farnosti jako Vřesovice. Listiny č. 1-2-3 však tvrdí, že kaple nepatří do žádné farnosti. Různost vyjadřování vyplývá z toho, že závěť vypočítává prostě majetek, a proto na prvém místě uvádí dvory a statky.
Biskup Jan Očko ve svém schválení závěti ze dne 14. června 1371 projevil přání, aby mnozí další následovali markrabího Jana a pomáhali klášteru. A skutečně, ještě téhož roku 1371 dává Petr Hecht z Rosic svatoklimentské hoře i svůj dvůr ve Vřesovicích u Kyjova, s lesy a se vším ostatním. (49) Vřesovice byly nejbližší a největší hospodářskou oporou svatoklimentských augustiniánů, i když jim asi patřil nějaký majetek ještě v blízkých vsích, a snad i Šardice. Doslovné znění Petrova darování mi nebylo možné si opatřit.

(49) Cuda olomuc. Lib. II, 200. - Viz JANETSCHEK, UV. pr., str. 27. - CDM, sv. io, č. 125, str. 155-6.

5. Zpovědní pravomoc od biskupa Jana Mráze
Olomoucký biskup Jan Mráz uděluje běžnou, obecnou zpovědní pravomoc členům augustiniánských klášterů na Moravě, uvedeným jednotlivě jménem, a mezi nimi i bratru Matyášovi {Matějovi) z hory sv. Klimenta, 4.J.1400 (50)
Původní pergamenová listina byla v archivu kláštera sv. Tomáše v Brně, sign. 44/8a. Biskupská pečeť je červená a má porušený nápis (legendu). Na rubu je soudobá poznámka z tehdejší doby: Littera presentacionis fratrum ad audiendas confessiones, česky: Záznam o navržení bratrů pro udělení zpovědní pravomoci. Také tento doklad, podobně jako listinu probošta Mikuláše, našel dr. Rud. Hurt. Nyní je ve státním archivu v Brně.

Johannes, dei et apostolice sedis gracia episcopus olomucensis, universis et singulis, ad quos presentes pervenerint, salutem in Domino sempiternam. Quoniam religiosi fratres infraseripti, primo de conventu brunensis ordinis fratrum heremitarum sancti Augustini in fundacione domini marchionis frater Johannes, fr. Arnestus lector, fr. Petrus lector, fr. Mathias predicator, fr. Michael, fr. Nicolaus Canonicus, fr. Nicolaus Kartuss, item fr. Mathias... sancti Clementis, (51) item de conventu chrumpnensi ordinis predicti, fr. Joannes dictus Dyrynholcz, prior, fr. Petrus, fr. Martinus, fr. Nicolaus de Wolfra-micz, fr. Paulus, item de conventu gewy-censi fr. Albertus prior, fr. Philippus, fr. Petrus Pfleger, item de Corona eiusdem ordinis fr. Petrus prior, fr. Hančo, fr. Christannus, (52) nobis iuxta sacrorum canonum instituta legitime presentati, et (de) ydoneitate ipsorum per religiosum virům, fratrem Johannem, dictum Prepositum, priorem dicti conventus brunensis ordinis antedicti nobis sit facta plena fides, Idcirco auctoritate nostra ordinaria dictis fratribus nobis presentatis damus et concedimus meram et liberam aucto-ritatem confessiones audiendi et absolvendi in casibus dumtaxat communibus. Mandamus eciam et precipimus universis et singulis ecclesiarum rectoribus et ipsorum vices gerentibus per et infra diocesem nostram olomucensem constitutis, quatinus ipsos seu alteram, dum aliquocies ad loca et plebes vobis comissas pervenerint, caritativis tractetis affectibus, admittantur (ad) eosdem (53), in audiendis confessionibus christifidelium, impedimentis quibuslibet procul motis, et iuxta statuta domini Arnesti felicis memorie ipsos fratres vestris in sermonibus fideliter pro-movere. In quorum testimonium sigillum nostrum de certa nostra sciencia presentibus est appensum. Datum Brunne dominica ante Epipha-niam Domini, anno Domini millesimo quadragesimo.

Jan, z milosti Boha a apoštolského stoke olomoucký biskup, (přeje) věčnou spásu v Pánu všem těm, k nimž se dostane tato listina. Podle ustanovení posvátných právních předpisů nám byli zákonitě navrženi (ke zplnomocnění pro zpovídání) tito vyjmenovaní řeholní bratři: - za prvé, z konventu brněnského řádu bratří poustevníků sv. Augustina, založeného panem markrabím, bratr Jan, br. Arnošt lektor, br. Petr lektor, br. Matyáš kazatel, br. Michael, br. Mikuláš kanovník, br. Mikuláš Kartuss; dále br. Matyáš (z hory) sv. Klimenta; dále z krumlovského konventu řečeného řádu br. Jan zvaný Dyrynholcz převor, br. Petr, br. Martin, br. Mikuláš z Olbramovic, br. Pavel; dále z jevíčského konventu br. Albert převor, br. Filip, br. Petr Pfleger; dále z konventu zvaného Koruna (Panny Marie) téhož řádu br. Petr převor, br. Hanko (Hanek?), br. Křišťan. O jejich způsobilosti nám předložil plně přesvědčující doklady řeholní bratr Jan, zvaný probošt, jenž je převorem konventu brněnského uvedeného řádu. Proto svou řádnou (biskupskou) pravomocí dáváme a udělujeme vyjmenovaným bratřím, jak nám byli navrženi, opravdovou a svobodnou pravomoc zpovídat a rozhře-šovat, ale ovšem jenom v případech, vymezených obecně platným právem. Ukládáme také a přikazujeme všem jed-notlivým duchovním správcům kostelů a jejich zástupcům, ustanoveným pro naši olomouckou diecézi a v jejích hranicích, abyste s nimi i s každým druhým jednali laskavě a přátelsky v Pánu, až někdy přijdou do míst a k lidem, vám svěřeným. Připusťte je, aby zpovídali věřící, a ani zdaleka jim nedělejte žádné překážky. Ano, podle ustanovení pana (arcibiskupa) Arnošta (z Pardubic) šťastné paměti, doporučujte bratry věrně ve svých promluvách. Na potvrzení toho, co je zde napsáno, je k této listině s naším plným vědomím přivěšena naše pečeť. Dáno v Brně v neděli před Zjevením Páně, roku Páně tisícího čtyřstého (=4. ledna 1400).

(50) RUDOLF HURT, Svatý Kliment u Osvětiman (uv. pr.), str. 86-87.
(51) Mezi slovy Mathias a sancti, v místě vyznačeném tečkami, je na pergamenové listině nečitelně rozmazané slovo. V další listině, z r. 1401, je při uvádění jmen psáno: - Simon de monte sancti Clementis ... Šimon z hory sv. Klimenta ... Proto rozmazané místo i zde čteme: - br. Matyáš z HORY sv Klimenta. Na horu sv. Klimenta zařazuje Matyáše i Janetschek (Das Augustiner-Eremitenstift... str. 44). Možná, že když on psal, r. 1890, tam bylo ještě čitelně » de monte «.
(52) Janetschek (uv. pr. str. 44) četl a uveřejnil: Christianus. Avšak jméno Christannus, Christan, Křišťan je běžné v tehdejších zápisech, jak je vidět v » Zápisech úmrtí. «

6. Další zpovědní pravomoc
Dne 17. února 1401 v Meličích uděluje olomoucký biskup Jan Mráz pravomoc slyšet zpověď a dát rozhřešení ve všech případech, mimo ty, které jsou vyhrazeny jemu. Pravomoc se uděluje členům kláštera u sv. Tomáše v Brně, a mezi nimi také Šimonovi a Ambrožovi z hory sv. Klimenta.
Původní pergamenová latinsky psaná listina byla v archivu sv. Tomáše v Brně, sign. 44/8, b. Má biskupskou červenou pečeť a na rubu je tehdejší soudobá poznámka: » Littera admissionis fratrum ad audiendas confessiones per dominům dyocesanum, pro tunc exulem Olomucensem - zápis o připuštění bratří ke zpovídaní panem diecésním (biskupem), v té době vyhnancem olomouckým «. Nyní je listina ve státním archivu v Brně.
 

Johannes, dei gracia episcopus olomucensis universis et singulis Christi fidelibus, ad quos presentes pervenerint, salutem in Domino sempiternam, Quia religiosi viri fratres ordinis sancti Augustini heremitarum professi novi monasterii sancti Thome in preurbio brunensi, videlicet Martinus lector, Nicolaus procurator, Thomas subsacristanus, Stepha-nus, Sytnon áe monte sancti dementis, Am-hrosius Allet, per honorabilem virům dominům Johannem, dictum prepositum, memo-rati monasterii priorem, iuxta constituciones sancte memorie Bonifacii, pape noni, est nobis pro audiendis confessionibus legitime presentatus, mandamus igitur universis et singulis plebanis, viceplebanis ecclesiarum et capellarum rectoribus per civitatem et dyo-cesem olomucensem constitutis, ad quos pre-sentes pervenerint, quatinus predictos fratres in audiendis Christi fidelium confessionibus non impediant quoquo módo, sed eos pocius studiosis exliortacionibus studeant fideliter promovere, nec confessos eis a communione repellant, nullam tamen dictos fratres in ca-sibus nobis a iure reservatis auctoritatem dici-mus obtinere. Datum Melicz anno Domini millesimo CCCCIa die XVIIa mensis februarii.

Jan, z milosti Boha olomoucký biskup, (přeje) věčnou spásu v Pánu všem jednotlivým věrným křesťanům, k nimž dojde tato listina. Od ctihodného muže pana Jana, zvaného probošt, který je převorem vzpomenutého kláštera, byli nám podle směrnic papeže Bonifáce IX. svaté paměti navrženi zákonitou cestou, jako způsobilí ke zpovídání, tito bratří z řádu poustevníků sv. Augustina, kteří právě učinili řeholní sliby v klášteře sv. Tomáše na brněnském předměstí. (54) - Martin lektor, Mikuláš sakristán, Mikuláš hospodář, Tomáš podsakristán a Štěpán, Šimon z hory svatého Klimenta a Ambrož Allet. Proto ukládáme všem jednotlivým ple-bánům a místoplebánům, duchovním správcům kostelů a kaplí, jak v městě Olomouci, tak v olomoucké diecési, ke kterým se dostane tato listina, aby uvedeným bratřím nedělali naprosto žádným způsobem překážky, až k nim přijdou zpovídat věřící křesťanský lid. Naopak, ať se je spíše snaží věrně doporučovat promluvami nakloněnými bratrům, a ať nezahánějí od stolu Páně ty, kdo se u nich budou zpovídat. Přitom však prohlašujeme, že řečení bratří nemají naprosto žádnou zpovědní pravomoc pro případy, které vyhrazuje církevní právo výlučně nám. Dáno v Meličích roku Páně tisícího čtyřstého prvého dne 17. února.

(53) Celé místo je nečitelné, nebo aspoň těžko srozumitelné. Hurt je přepsal takto: »- admittentur eosdem in audiendis confessionum Christifidelium impedimentis quibuslibet procul motis... « To se však nedá dobře přeložit.

Listina je vystavena v Meličích a poznámka na rubu označuje biskupa jako » olomouckého vyhnance«. Biskup Jan X. Mráz byl synem zemana ze Skočic u Klatov. V cizině získal doktorát práv a světový rozhled. R. 1390 se stal proboštem křižovniků na Zderaze, r. 1392 biskupem lebušským a od r. 1397 do 1403 byl biskupem v Olomouci. Měl veliké diplomatické zásluhy jako člen korunní rady. V Olomouci nalezl biskupské statky zpustošeny nehodným synem markrabího Jana, Prokopem. Vystoupil rázně proti Prokopově bratrovražedné zvůli a musil před ním i prchat. A tak prodléval jako štvanec v Meličích u Vyškova na Moravě (55)

(54) Tak můžeme přeložit toto souvětí, když výraz » novi « spojíme se slovem » professi«. Pak totiž máme: » professi novi« = kteří právě učinili řeholní sliby. Avšak je možné, spojit rovněž takto: »novi monasterii« = řeholníci z nového kláštera. A pak se dá přeložit: » - tito bratří z řádu poustevníků sv. Augustina, kteří učinili řeholní sliby v novém klášteře ... « V prvém případě by zde šlo o novo-kněze, a ti potřebovali zpovědní pravomoc. Proboštství jako takové bylo pověřeno sloužit mše, kázat a zpovídat již r. 1358 (listiny č. 1-2-3). Pak šlo vždy jenom o pověření jednotlivých bratří.
(55) Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké, 1949, Olomouc, str. 32. Německé listiny mají Meilitz, což nám asi zachovalo správný český tvar Mejlice od mejlit, mýlit. Česká listina Jana Mráze má Melice, což asi zachycuje nářečové, hanácké Melice. Správně by tedy možná mělo být Mýlíce.

Ctihodný muž bratr Jan, zvaný též probošt, byl Rakušan Jan z Retzu, jenž byl převorem v letech 1398-1408. Mistr bohovědy, universitní profesor, provincial Bavorska (» Provinciam admirabili cumulavit honoře - pro provincii nahromadil úžasnou čest«, Cod. 8423, 288), a převor u sv. Tomáše. Za něho vyvrcholil v Brně odpor světských kněží proti žebravým řádům, tak např. kanovník Smerbeck odmítal podávat Tělo Páně věřícím, kteří se zpovídali dominikánům, minoritům nebo augustiniánům. Podle Hyacinta Czuppy OSA, vykonával Jan Retz spolu s bratrem Matyášem duchovní správu u kaple sv. Klimenta. (56) Není vyloučeno, že tam byl představeným, proboštem, a proto mu pak zůstalo přízvisko » probošt«.
Je-li spojení slov » professi novi« správné, pak by listina udávala jména bratří, kteří právě skončili studia a začínali veřejnou činnost, nebo byli přeloženi do domů, kde dosud neměli zpovědní pravomoc, anebo konečně přišli z ciziny. Je vidět, že brněnský klášter měl ústřední postavení.
Namátkový obsah obou listin (1400 a 1401) podal sice r. 1898 už Janet-schek, ale v plném znění je přepsal z originálu teprve dr. Rud. Hurt. (57)
Pokud jde o tituly u jmen: » lector « - plně » sacrae theologiae lector «, doslova: předčítač, přednášeč posvátné bohovědy. Je to řádová hodnost vysokoškolského profesora theologie na řádových školách, která jediná opravňovala na nich přednášet. Pro mimořádové školy byl titul » doctor « nebo »mistr«. Dnes toto slovo utkvělo pro jeden stupeň universitní profesury. » Praedicator « značí kazatele z povolání. Někde, jako např. u dominikánů, vrcholila tato hodnost názvem » praedicator generalis « - kazatel pro všechny stavy a obory, a měla velké výsady. » Sacristanus « je vedoucí sakristie (určování mší, příprava rouch atd.), a subsaeristanus je jeho pomocník. » Procurator « je vedoucí klášterního hospodaření (ekonom).
R. 1041 dal Bonifác IX. možnost získat v Brně u sv. Tomáše nové odpustky. Není vyloučeno, že se daly rozšířit i na svatoklimentskou horu, což by znamenalo nutnost rozmnožit tam zpovědníky, neboť by tím vzrostl jistě počet poutníků. Snad proto je jedním ze jmenovaných zpovědníků i slavný kazatel br. Ambrož Allet. V listině z r. 1400 se píše, že jde o bratry » de conventu brunensis ordinis« - z konventu brněnského řádu. Není-li to chyba místo » de conventu brunensi ordinis« - z brněnského konventu... potom by se zde asi zdůrazňovalo, že moravští augustiniáni, soustředění

(56) JANETSCHEK, Das Augustiner-Eremítenstift... str. 40-46. - HYACINT CZUPPA, Gemma Moraviae Thau-maturga Brunensis, Brno 1736 (uvádí ŘEHOŘ VOLNÝ, Markgrafschaft Máhren ... 4. svazek, Hradišťský kraj, Brno 1838, str. 178).
(57) JANETSCHEK, UV. pr., str. 44. - HURT, Svatý Kliment..., uv. pr., str. 86-8. - Na originály listin se odvolává také dr Vojtěch Josef Kučera OESA, » Tři kapitoly z dějin kláštera augustiniánů v Brně, « Brno 1939, str. 49 (rukopis). A mluví o nich i HAURA JERONÝM OESA, Historia in annates monasterii Brunensis alicrumque vicariatui Moraviae incorporatorum conventuum Ordinis Eremitarum S. P. Augustini, 70 (MS, v augustiniánském archivu Staré Brno, fasc. 41, I. č. 4). Haura zemřel r. 1750.

kolem brněnského ústředí, tvoří jakoby zvláštní řád. Tato určitá odlišenost trvala skutečně do poslední doby.

7. Kupní smlouva se Šemíkem z Labut
Zbožní poutníci přinášeli na svatoklimentskou horu asi nejenom své viny do zpovědnic, ale i dary a almužny. Ty však ani spolu s hospodářstvím kolem svatyně (listina 1-3) nestačily na výživu klášterní rodiny a na výstavbu a údržbu budov. Proto jim markrabí Jan daruje vesnici Vřesovice, kde augustiniánům patřil dvůr, zahrada, lesy a rybníky - a dále dvě třetiny dědinky Hořenčic (Ramšperka). Zbývající třetina měnila často svého vlastníka: Vaněk z Boskovic a Černé Hory ji r. 1391 převedl na Jindřicha ze Zástřizlí, a ten ji r. 1398 vložil do zemských desek na Šemíka z Újezda a z Labut. (58)
Markrabí Jošt, syn a nástupce Janův, dával Cimburk do zástavy různým pánům, z nichž někteří byli už zaměřeni proticírkevně, a proto se augustiniáni musili starat sami o krytí provozu na svatoklimentské hoře. Asi z toho důvodu se snaží o získání zbylé třetiny Hořenčic od Šemíka z Újezda. Zápis o prodeji je ze dne 13. května 1414, cena 7 hřiven grošů. Šemík potvrdil i příjem ceny, avšak k zanesení prodeje do zemských desek nedošlo ani za Šemíkova života, ani po jeho smrti (kolem r. 1420). Vdova po Šemíkovi, Anna z Labut, naopak tvrdila, že prodaná třetina byla jejím věnem, a vymáhala ji soudně zpět (r. 1438 a 1447). Soudy trvaly několik roků, nakonec Anna vyhrála, ale již r. 1464 prodává vysouzenou třetinu Jindřichovi z Do-brčic. (59)
Šemíkova kupní listina uvádí výslovně probošta Petra od svatého Klimenta s jeho bratňmi, což dokazuje na hoře klášterní obec. Na rubu listiny je soudobá poznámka [indorsát): » Littera super Ramsperg ad s. Clementem - zápis o Ram-sperku u sv. Klimenta. « Listina je česká a je vřazena do sbírky » Liber magnus et novissimus«, str. 140, sign 7/13. Tiskem ji vydal dvakrát Frant. Přikryl podle originálu (60), a oboje znění je v podstatě stejné. Druhé (z r. 1930) je pouze poněkud přiblíženo dnešní češtině. Listina zní takto:
»Já Simon Komik z Újezda, odjinud z Labut, vyznávám tímto listem přede všemi obecně, kdož jej uzří, anebo čtúce slyšeti budu, že svým dobrým rozmyslem a svých přátel radou a pro mé dobré prodal jsem a postoupil nábožným v Boži kněžím, knězi Janovi, pře-vorovi a všemu konventu kláštera brněnského od sv. Tomy a knězi Petrovi proboštovi od sva-

(58) ZDO, VI 139, a ZDO, VI 763. - HURT, UV. pr., str. 64-66.
(59) VINCENC BRANDL, Libri citationum et sententiarum, III 557. - Tamtéž, III 613, 640. - Tamtéž, III 501, 613. - ZDO, XI 200. - HURT, str. 66.
(60) Svatý Kliment u Osvětiman, 1930, str. 62-4. - Sv. Kliment u Osvětiman, 1930 (2. vydáni), str. 15-16. - HURT, str. 68 (indorsát). - Český originál je ve sbírce: J. RADIMSKÝ, Augustiniáni v Brní, Státní archiv v Brně (rukopis), značka E 4, č. 100. Viz naši poznámku 6. - » Odjinud « je latinské » alias « (viz str. 14. a 33.).

tého Klimenta s jeho bratřími (61) i jich potomkům, kteří by kdy u svatého Klimenta byli tu na hřebicech (62) pravú listinu Hořenčic (Ramsperka) za sedm grošů dobrých stříbrných peněz rázu pražského a z cista pravého moravského, za každou hřivnu čtyři a šedesát grošů počítajíc, ježto my již ty peníze úplně jsou dostali a zaplatili, a penězi dobrými odčetli, aby oni milí drželi a svobodně požívali ku pravému dědictví se všemi úplně právy, s užitky i požitky i se všemi věcmi, kterýmiž by koliv jmény jmenovány mohly býti, což k tej třetině z vrchu psané přísluší, jakož jsem já sám to držiel až dosavád, sobě tu nic ani svým erbům na tej třetině z vrchu psanej nezachovávaje, žádného práva ani vlastnictví, ani panství, protože já napřed psaný Komík Jan z Újezda, syn Šimona Komíka napřed psaného, Heršt z Po-povic, Sobin ze Zborovic, Vítězslav z Vedirád (63) správce svým a zaň Komika (Šimona) napřed psaného, všechny dobru a čistú naší vírů s polny ruku nerozdílná slibujeme z vrchu psanou třetinu na prvém panském sjemu nebo konečně na druhém; když dsky zemské v Olomúci otevřené budu napředpsaným knězům v dsky zemské vložiti, a sobě i svým erbům vyložiti (64) i tomu každému, až by to zboží zvrchu psané kdo v dskách měl, tak jakož jest právo země Moravské a obecním během (65), takto slibujem tu třetinu Hořenčic (Ramsperka) zvrchu psanú, ty léta plná spravovati, kterýmž by kolvěk právem nařekl světským, židovským, neboli duchovním od židův i od křesťan, od světských i duchovních tolikrát, kolikrát jim potřeba bylo na nás napomenuti právem a obyčejem zemským a obecním během, pakli bychom toho neučinili, jehož toho Bůh nedej, tehda my hned dva z nás správci zvrchu psaných, kteří kolvěk napomenutí budem od kněží nadpředepsaných, my hned ta dva jedny na druhy neukazujíce, každý s jedním pacholkem a dvěma koňma do města, do Hradiště (66), do domu jednoho hospodáře, kteréhož nám kněží zvrchu psaní ukáží v pravé a obyčejné máme, a slibujem v ležení vjeti a všeci a beze mi by v tom ležení čtrnáct dní, zie bychom tej třetiny své napředpsaný kněžím zvrchu psaným ve dsky nevložili a nebo nespravili, tak jakož se napřed píše, tehda opět dva z nás správci s vrchu psaných beze všecky omluvy v též ležení a k témuž hospodáři ku prvejma dvěma krákoma máme a slibujeme a dlužni budem věci tiem vsiem obyčejem i právem poviny dva a tak až do posledních v tom ležení máme ležeti dotud, dokudž ta třetina z vrchu psaná z jejim plným příslušenstvím spravena a osvobozena nebude, z toho ležení žádným právem, aniž kterým obyčejem nemáme vyjeti tak dlouho, dokudž tej třetiny z vrchu psané ve dsky zemské nevložíme, nebo nespravíme tak úplně a docela, jakž jest napřed psáno, také dokudž kupujícím z vrchu psaným za všechny škody, lešti neučiníme, kteréž by oni skrze naše nespravení jakžkoli vzali, ježto by dobrým svědomím bez přísah a bez věrování ukázati mohli, tomu všemu na svědomí a na lepší jistotu své jsme pečeti tomuto listu přivěsili, jenž jest dán v tú neděli před Božím vstoupení let od narození Syna Božího tisíc čtyřista čtrnáctého. «

Kněz Jan, převor, jemuž Šemík prodává třetinu Hořenčic-Ramsperka, byl brněnský převor Jan z Koruny, zvaný tak proto, že byl předtím představeným v klášteře »Koruna Panny Marie« v Krasíkově u Moravské

(61) Druhé vydání (1930) má: »- a jeho bratřím «.
(62) » na hřebicech «, tj. staročesky » na Chřibech «, ve Chřibských horách.
(63) Druhé vyd. (1930) má »z Vedinád «.
(64) 2. vydání má » uložiti«.
(65) Druhé vydání má » obecném během «.
(66) Dnešní Uherské Hradiště: bylo založeno r. 1257 moravským markrabím Přemyslem Otakarem II. na moravním ostrově u Starého Města jako královská hrazená pevnost proti Uhrům (Kumánům), a dostalo název » Nový Velehrad «. Mělo obnovit slávu Starého Velehradu Rostislavova, ale brzy převládl název » Hradiště «, jednak pro mohutnost opevnění,jednak že lid asi nechtěl starou posvátnou velehradskou minulost vázat na nové, civilní ústředí.

Třebové (založen r. 1267). Za něho zemřel markrabí Jošt 1. října 1411 -» druhý zakladatel kláštera « - a byl pochován před hlavním oltářem u sv. Tomáše. Vedle dobročinnosti proslul také učeností, mistr Jan Hus prý pro něho překládal do češtiny Wikliffovy spisy. (67) Po Joštově smrti se převor Jan z Koruny obracel přímo na římského císaře a českého krále Václava, u něhož našel plné pochopení a podporu. Spolu s proboštem Petrem a ostatními bratry na svatoklimentské hoře získal třetinu Hořenčic; vesnice původně patřila klášteru celá, ale za neznámých okolností se o jednu třetinu přišlo.
Za Jana z Koruny dostoupili moravští augustiniáni ke svým vrcholům. Kláštery v Brně, v Jevíčku, v Mor. Krumlově, v Koruně a na Hoře sv. Kli-menta tvořily těsný přátelský svazek, bohatý majetek umožňoval vzdělání na světové úrovni, a přitom se dbalo i na řeholní kázeň: tak např. převor Čech Augustin byl nazýván » zelator disciplinae - horlitel o kázeň «. (Janet-schek, uv. pr. 34). Avšak Jan z Koruny zažil už také důsledky husitského výbuchu: jednak musil hájit majetek a práva brněnského kláštera, jednak se musil starat o uprchlíky z ostatních klášterů. Tak r. 1421 (19. dubna) byl spálen klášter v Litomyšli, a jeho členové uprchlí částečně do Jevíčka a částečně do Brna, při čemž se jim podařilo zachránit knihovnu a archiv. Poslední převor z Litomyšle, Šimon, zemřel v Brně r. 1441, a litomyšlský lektor Petr tam zemřel r. 1445 ... Podle Janetschka bylo r. 1421 napadeno moravskými husity také svatoklimentské proboštství, a už se nevzpamatovalo ... Roku 1422 byl spálen klášter Koruna Panny Marie, a kdo z mnichů neunikl, byl upálen... V Jevíčku se objevili husité r. 1423, a jevíčští bratři spolu se zbylými z Koruny uprchlí do Brna ... Koncem r. 1424 našli v Brně útočiště i bratři z Krumlova ... Avšak také na samo Brno dolehlo obležení r. 1428. Sv. Tomáš, položený mimo městské hradby, při tom podle » Letopisů « - immensa pertulit damna, vix non annihilatum est: nesmírné utrpěl škody, a tak tak že nebyl zničen «.
Pamětní kniha (Liber memor. f. 11-12) praví, že představení musili být nuceni ke svým úřadům a po krátké době se vzdávali, protože byli bezmocní a žebráci - » quia impotentes et inopes erant«. (Jan. 102) Ještě roku 1498 čteme: »W Brnie Vtery przed sw. Waczlava przeness. 1498... zie pro weliku záhubu a mnohé opussczenye nasseho klasstera, které gsme trpieli a trpyme od ukrutných neprzatel a protiwnokuow wiry krzestanske, kterzi zbozie nasseho klasstera zahubili a spálili a nemohuocze toho zahubenie a spalenie oprawiti a opatrziti pro nassi nuozi a chudobu... prodawame nasse a nasseho dwora poziar (= spáleniště) a sedlisscze na Ssytie przed miestem Brnem s swobodstwim.« (Jan. 101)

(67) PEZ, Thesaurus anecdotorum, III, 2. Th. 527. Uvádí JANETSCHEK, Das Augustiner-Eretnitenstift..., str. 48 (47-52, 56-65)-

Avšak i v těchto poměrech jakási síla žene k úsilí o dvojí vzestup. Z mravního hlediska tu jsou vlny snah o návrat k přísné kázni: za převora Vavřince Ponnafiela (1433-43) _ za Ondřeje Bysmanna (1479-82) - za Matyáše Ru-benganse (1482-90) a jiných. Objevují se pokusy obnovit zničené domy: Jevíčko r. 1444 - Moravský Krumlov 1455 - Koruna P. M. 1463-66. A » Sv. Kliment«? Podle Hurta se tamní probošt Petr r. 1437 nazývá již » probošt vřesovský « (uv. pr. 69). A v právních dokladech ze soudů kláštera s Annou z Labuta, vdovou po Semíkovi, o Hořenčicích- Ramsperku se říká: » - Rannsperk villain desertam « - Ramsperk, opuštěnou, zpustlou vesnici... (r. 1464). Ještě r. 1453-57 byl dán Ramsperk jako zástava Jindřichovi z Dobrčic a z Tučína, ale pak neodvratně pustne a jeho území splývá většinou s Vřeso-vicemi. Vřesovice se udržely v přímém držení kláštera, i když byly dávány často v zástavu. Na hoře svatého Klimenta musilo dojít ke katastrofě, po níž se probošt odstěhoval do vřesovského dvora a nazýval se »vřesovský«. Naposledy klášter pustil do zástavy Vřesovice spolu s pustou vsí Ramsper-kem městu Kyjovu, na krytí dluhu i860 zlatých, které si klášter od města vypůjčil. Smlouvou ze dne 5. července 1577 prodal klášter obě vesnice Kyjovu za 2.600 zlatých. (68) Hora sv. Klimenta se stala ničí.
Příčiny byly tři: husitské bouře, za nichž bylo mnoho klášterů zničeno a mnoho řeholníků zabito - proticírkevní smýšlení lidu i šlechty, takže klášterní majetek se nebránil, nýbrž zabíral - a konečně války česko-uherské. Tak augustiniáni ztratili nejenom svatoklimentské proboštství, ale i » Korunu « a Krumlov, ačkoli se všemožně snažili o návrat a obnovu života.

8. Doznání Jana Bradky o knězi Šimonovi
Velmi důležitou zmínku o svatoklimentském proboštství má krevní kniha města Jihlavy, čili » Hrdelní zápisy města Jihlavy «. Rukopis se uchovává v městském jihlavském archivu a má značku » A, IV «. Prvně jej vydal tiskem roku 1930 Augustin Neumann OSA, (69) a Rudolf Hurt na něj upozornil znovu r. 1948. (70) Výpověd zní takto:
                                             Recogniscio Jana Brad(e)k sine tormento –

                                             Doznání Jana Bradky bez mučení.
» Najprve vyznal, že Křížek z Kyjeva (!) přip(r)avil Ance šafáře z Mistřína, ježto sedí u Kyjova, vzal od jedneho sladu (z) Meziříče a od druhého sladu druhů měřici, (bez mučení) a ty měřici propil u toho Křižka z Kyjova. - Item také vyznal, že jeden (!) byli tři dny u sva-

(68) Archiv augustiniánského kláštera na Starém Bml. - HURT, str. 75-76.
(69) Nové prameny k déjinátn husitství na Moravé, Olomouc, 1930 (Cyrilometodějská matice), str. 247-8 (215-258).
(70) Sv. Kliment, uv. pr., str. 68.

tého Climenta, tovaryši i s Janáčem a kněz Šimon s nimi od svatého Climenta, ten byl doma a tu jsú koně chovali v studuolce před klášterem. - Item Václav kadeřavý a ryšavý tu je přechovával Janče samého a Čteta (!) a potřebu jim dával. Item Václavóv syn z Coríóm, ježto bydlí v Osvětimanech, ten dělal některaké železa jim, ale neví, kteraká; a ten kovář nosil jim píci z ohmuna (!) v flaškách y láhviciech. - Item Vávra z Celožnic krčmář také o tey zradě věděl, jakož jměli Kužele zraditi Janáčovi a jeho tovaryšiem a jměl jim toho pomoci a leželi u něho tu neděli před květnů nedělí a tu bylo jich XIIII; a tři prostěradla propili u Vávry, ježto vzeli u Jany. - Item Václav z Moštčnice také věděl a vídal Jana z Moštěnice y o páně Kuželově zradě věděl y jednal. - Item Mikeš, bratr Bradkóv z Veteřova, ježto má mnoho včel, věděl, že jměl zraditi Kužele Janáčovi s jeho tovaryšem a věděl o tom, y radil k tomu, aby to učinil Bradka. « (Podtrhujeme my.)
Zmínku o svatoklimentské hoře učinil Bradek (možno číst i Bradka) při soudním výslechu v Jihlavě, a to nikoli »na mukách«, nýbrž »sine tormento « - » bez mučení «. Jde tu o celou řadu různých výdechů, z nichž jeden předcházející má toto časové určení: » Znamenay, co jest seznal Hanzl na mukách de Antndorff, jako jej oběsili v Jemnici v pátek před svatou Lucií. « (Neumann, uv. pr., str. 244.) Svátek sv. Lucie je 13. prosince. U zápisu o jiném výslechu, těsně před Hanzlem, je psáno: » Doznání bez muk roku Páně 1416 « (str. 243). U osmého zápisu po Janu Bradkovi je nadpis: » Dále Janek vyznal na mukách v neděli »Judica« 1416.« (str. 254). Podle toho tedy můžeme klást výpověď Jana Bradka bezpečně do roku 1416, to jest mezi Hanzla a Jánka, a ne tudíž do r. 1417, jak myslel Hurt (uv. pr. 68). Přesný měsíc a den výslechu se zatím nedá zjistit. V pátek před svatou Lucií byl Hanzl už hotov s výslechy v Jihlavě a oběšen v Jemnici, takže jeho výslechy mohly trvat počínajíc lednem 1416. Neděle »Judica« je pátá postní neděle, zvaná Smrtná nebo Smrtelná. Nazývá se tak proto, že mešní modlitby v ní začínají slovy: »Judica me Deus... « - »Zjednej mi právo, Bože... «. Může být posunuta nejdále do měsíce dubna. Doznání Jana Bradka o svatoklimentské hoře mohlo být proto učiněno od ledna do dubna 1416.
Pokud jde o slovní stránku: Meziříčí je v originále psáno z Myzeříče, v studuolce - v stolduocze, ryšavý - arsschawy, z Coričan - z Corihan, v Osvětimanech - v Oswietymanech, z Celožnic - z scelusnic, z Moštěnice -z Moštěnice, Kuželově - Kulelovie (Neumann, str. 247, pozn. f- n).
Velmi důležitý je zde tvar » Climent«. Roku 1401 se v latinském udělení zpovědní pravomoci říká: »... de monte sancti Clemen tis... « (naše č. 6). České znění má místo » e « » i « - Kliment, což svědčí o tom, zeje moravský lid přijal prostřednictvím řečtiny, v níž se dlouhé » é « (éta) už v 9. století četlo jako »i«. Proto Moravané říkali zásadně od počátku Kliment, což se udrželo i ve 14.-1$. století. Řecká výslovnost tohoto jména mohla přijít na Moravu jedině z úst sv. Cyrila a Metoděje a jeho žáků.
»- ze jeden byli tři dni u sv. Klimenta... « znamená: » že jednou byli tři dni... «
»Stodůlka« patřila zřejmě ke skrovnému hospodářství kolem kaple a proboštství. Je vidět, že se tam nejen pásl dobytek, ale i obdělávalo pole, případně svážely desátky z Vřesovic a Ramšperka. Protože tam archeologický výzkum zatím nezjistil větší zbytky ani hospodářských, ani obytných zděných budov, zdá se, že tam byly budovy většinou ze dřeva, srubové, které zanikly požárem téměř beze stop. Asi pět set metrů od kostela na svahu směrem k Osvětimanům byly ještě před sedmi roky mohutné pně vinné révy, vinoucí se kolem kmenů lesních stromů. Neupozornění lesní dělníci ji vysekali a již nevyrostla.
Výslechy jsou psány v Jihlavě, a to buď česky nebo německy a latinsky, a podobně je tomu i v » Knihách lozunků znojemských «. (71) Z toho je vidět, že ani Jihlava, ani Znojmo nebyly tehdy výlučně německé. Jestliže tedy byly proti husitům, nebylo to jenom proto, že tam byli Němci.
Dějepisný rámec této zmínky o sv. Klimentu je velmi smutný. Prokop, druhý syn markrabího Jana a bratr markrabího Jošta, i podle svědectví svého bratrance císaře Zikmunda byl zloduch. (72) Rozpoutal bratrovražedné boje, uvedl Moravu do bídy a zmatků, a byl roku 1399 vyobcován z církve (ex-komunikován) s řadou pánů, kteří bezohledně těžili z úpadku rodné země a pak se přidali k husitským bouřím. Neumann proto říká: » Mostem vedoucím od doby předhusitské k období husitskému jsou boje vedené markrabím Prokopem na Moravě. Mezi jeho četnými, Církví vyobcovanými stoupenci, shledáváme pány, kteří později, v době husitské, zaujímali důležité postavení ve straně proticírkevní... «
» Hrdelní akta jihlavská (moravský to doplněk popravčí knihy rožmberské) potvrzují exkomunikační listinu stoupenců Prokopových, i pokud vrhá světlo na poměry v duchovenstvu. Jestli zmíněná právě bula uvádí jména vyobcovaných kněží, ke straně Prokopově se klonících, pak jihlavské výslechy ukazují, jak takoví kněží podporovali tlupy opovědníků (naše pozn. - lupičů). Takoví kněží ovšem mohli potom snadno přejít k nové skupině náboženské. «
»I pro poměry v klášteřích lze čerpati z jihlavských akt nový, důležitý příspěvek. Nový prvek k poznání úpadku církevního života. Tentokráte se nám jeví ve způsobe vlivu rozháraných poměrů politických. Opovědnické tlupy používaly totiž pevných klášterů za bezpečné útulky. Tak tomu bylo v Zábrdovicích a na hoře sv. Klimenta u Osvětiman ... « (73)
Neumann tedy chápe výpověď Jana Bradky o Šimonovi ze svatokli-mentské hory jako doklad, že Simon byl s Janáčem spolčen, a proto spolulupičem.

(71) NEUMANN, UV. pr., str. 156-213. - Městský archiv znojemský, rukopisy II, 238 ...
(72) CDM, svazek 13, č. 5, str. 5-6 (česky). - Viz též CDM, 13, č. 119, str. 125-6.
(73) NEUMANN, UV. pr., str. 5.

Zdá se, že téhož názoru je i Rudolf Hurt: »... to, co o knězi Šimonovi se dochovalo v krevní knize města Jihlavy, vrhá opravdu podivné světlo na poměry kázně ve sboru svatoklimentských mnichů. V nich jako by se obrážely neklidné a rozervané poměry, v nichž Morava žila od konce 14. století vinou neustálých bojů mezi oběma markraběcími bratry a syny zakladatele našeho proboštství, Joštem a Prokopem. Podle zápisů zmíněné krevní knihy z r. 1417 (naše pozn. - správně: 1416) náležel kněz Simon mezi společníky lupiče Janáče, kterému umožnil útulek u sv. Klimenta na tři dny a jeho koním poskytl útulek ve stodůlce pod klášterem. Ovšem z tohoto jediného nám známého případu nelze vyvozovat závěry o celkovém nebo obecném poklesu kázně na naší hoře. Je dokladem toho, že vlivům ze světského a neustálými poměry zhrublého prostředí, v němž tolik lidí přišlo na scestí, neušel ani sbor mnichů, žijících na takové samotě, jakou poskytovala naše hora. « (Uv. pr., str. 68)). K těmto závěrům došel Hurt asi pod vlivem Neumannovým, který své myšlenky, citované nahoře, uzavřel takto: »I nastává otázka: I kdyby v klášteřích bývaly byly ty nejlepší poměry, zdali pobyt loupeživých tlup v jejich kobkách nebyl na újmu řádové disciplině ? «
Pro úplnost pohledu a pro dosažení vědecké poctivosti však je nutné upozornit, zeje tu možný ještě jiný výklad. Je pravda, že v této době < podle jihlavských výslechů pomáhalo lupičům mnoho šlechticů, purkrabí a rychtářů i kněží. (74) Avšak v případu kněze Simona ze svatoklimentské hory se vtírají otázky: Věděl Simon, kdo je Janáč a jeho tovaryši ? Ze zápisu to nevysvítá. Nemohl je pokládat spíše jenom za pocestné či přímo za poutníky, o nichž máme zprávu, že jich na svatoklimentskou horu chodilo mnoho a velmi často? Nepokládal prostě za svou povinnost je nepodezírat a po několik dní se o ně v klášteře starat ? Ani poutníci totiž tehdy nebyli bezpečni před lupiči. Tak lupič Jan Cerkovič doznal, kdo byli jeho pomocníky při přepadení a oloupení poutníků blízko Podivína (75). Toto doznání bylo učiněno po roku 1410. A z roku 1419 máme celou řadu jmen, u nichž je úvodní poznámka: » Tito tu byli, ježto pútniky lúpili« (str. 236).
V jiných případech se v doznáních lupičů výslovně říká, že dotyčný pomocník věděl, že jde o lupiče a že ukrývá kradené věci: -... a pan Vilém o tom dobře věděl... « (Neumann, str. 252). Zde však se naopak výslovně podotýká, že Simon byl sám doma. Druzí členové kláštera byli buď v Brně nebo ve Vřcsovicích, či na práci. Lupič Janáč mohl sledovat tyto okolnosti a znal možná prostotu Šimonovu, a zneužil jí, než se ostatní vrátili domů.

(74) NEUMANN, UV. pr., str. 248 a 252. Podle doznání Jánka, jenž byl sluhou Cholucha (Choluchonis), oběšeného ve Stráži, užíval zrádcovské pomoci lupičů i nčjaký pán Zyzkon (Zižka?). A přímo mezi jejich druhy patřil jakýsi Šiška (Žižka?). Viz tamtéž, str. 234.
(75) »— prope Gostel«: je v tomto názvu snad doznívání tradice o velkomoravském biskupském »kostele* v Podivíne? Neumann, str. 233.

Je však možné, že Šimon opravdu věděl, že jde o lupiče. Ale mohl být prostě donucen násilím, aby je ukryl, hlavně byl—li sám doma. U jiných přechovávačů máme doloženy i odměny, které za svou spolupráci s lupiči od nich dostávali: koně, peníze, ukradené šaty, víno, atd. (str. 251). V případě svatoklimentského proboštství o tom není zmínky.
K pronásledování kněží dal rozkaz sám exkomunikovaný Prokop, např. roku 1401, jak víme z popravčí knihy rožmberské (Neumann, str. 12). A roku 1423 doznal Janek ze Znojma mimo jiné, že jeho » druh Hana uřezal kněžím jazyky, jednomu blízko Budějovic a druhému blízko Znojma, a to vlastní rukou« (str. 257). Měl se tedy Šimon i celé proboštství čeho bát, zvláště když jedním z lupičských ústředí byl blízký Bzenec (Vilém z Pernštý-na, str. 14). Jejich síť se táhla z Cech až k Dunaji, jezdili koňmo, a » ve dvou či třech dnech byli schopni se spojit i k velkým útokům « - jak doznal Janek na mukách r. 1416 v Jihlavě (str. 254-5).
Také vysoká duchovní úroveň augustiniánského řádu by spíše doporučovala toto druhé, mírnější vysvětlení.

9. Půhon Petra probošta z Vřesovic
Ne bez významu pro svatoklimentskou otázku je zápis o knězi Petru proboštovi z Vřesovic v olomouckých půhonech. (76)

» Č. 679. Anna z Labut pohání Václava z Ořechového z I. hř. gr. že mé úroky bral v Labuťech a těch mi navrátiti nechce a rybník mi jest muoj spustil a z něho ryby vyprodal. Zná-li... etc. chci na panském nálezu dosti míti. Por. č. Jakuba písaře. Poklid
                                                                                                                                                                     (Burek a Tomík)
C. 680. Týž Anna poh. kněze Petra probošta z Vřezovic z I. hř. gr. že mi mé zboží Lan-šperk (sic!) drží dědičné a nechce mi zase postúpiti a svých peněz vzíti. Zná-li, etc. ale chci to dskami provésti. Por. č. Jakuba písaře.
                                                                                                                                                                      (Tíž póhončí.) «
Poznámky: L = 50, hř. gr. znamená hřiven grošů (staročesky: groši). Zkratka poh. nebo jenom p. znamená pohoním, dnešní češtinou: poháním, rozumí se před soud. Zkratka por. č. znamená: poručníka činím. Poručník je totéž jako dnešní právní zástupce. Věta: zná-li... etc. je právní výraz, který se opakoval vždycky na konci půhonu, a celý zněl takto: » Zná-li mi se, zná se v pravdě, pakli pří, ale chci naň dskami ukázati... « Také se říkalo:

(76) VINCENCIUS BRANDL, Libri citationutn et sententiarum, seu Knihy půhonné a nálezové, Tomus III, pars altera, qua continentur Půhony olomoucké 1437-1448, Brunnae 1880, str. 557, č. 680.

» Zná-li mi se, zná se v pravdě, pakli mi se nezná, ale chci naň dskami ukázati ... « Nebo, jako v případě Anny: » - ale chci to dskami provésti... « (77)
Půhončí (póhončí) je soudní zřízenec, který doručuje žalobu čili půhon.
Podrobnější údaje o sporech mezi Annou, vdovou po Semíkovi z Ujezda, a augustiniány jsme uvedli při našem čísle 7. Anna chce 50 hřiven grošů a vesnici nazývá Lanšperk místo běžnějšího Ranšperk. Chce své pozemky zpět a vrací proboštovi jejich kupní cenu, určenou a přijatou jejím manželem Šemíkem. Půhon byl učiněn » v sobotu před Lucií « r. 143 7 (a ne r. 143 8, jak myslil Hurt).
Kněze Petra označuje Anna v půhonu jakožto probošta z Vřesovic. Srovná-me-li průběh celé pře a jiné doklady, není pochyb, že je to augustiniánský probošt z hory sv. Klimenta. Z toho vyplývá, že sice svatoklimentské pro-boštství ještě trvalo jako » právní osobnost«, ale členové přesídlili od kaple do Vřesovic. Tam žila asi ještě aspoň nějaká klášterní obec, jinak by stačilo říci » kněz, nebo bratr Petr «. Udává-li se představenství, musil zde být někdo podřízený. Obytné budovy na hoře byly pravděpodobně zničeny, ale kaple byla aspoň nějak v provozu, a bratři k ní chodili z Vřesovic. Neboť pouhé držení a řízení majetku ve Vřesovicích by neopravňovalo k titulu probošta.
V půhonných knihách činí Anna dva půhony za sebou, což ovlivnilo znění druhého půhonu, který nás zajímá, proto byly zde uvedeny oba půhony. Žaloba Anny z Labut se dá tedy vyjádřit asi takto:
» Č. 680. Táž Anna pohání (před soud) kněze Petra probošta z Vřesovic pro 50 hřiven grošů za to, že mi drží můj dědičný majetek Lanšperk, a nechce mi jej vrátit nazpět a vzít si ode mne své peníze, které za něj dal mému manželovi Semíkovi. Dozná-li, že jsem v právu, zná se k tomu v pravdě. Trvá-li však na při, provedu důkazy ze zemských desek. Svým právním zástupcem činím písaře Jakuba. Obsílku doručili proboštu Petrovi soudní zřízenci Burek a Tomík, a to v sobotu před sv. Lucií (tj. před 13. XII.) r. 1437. «
Anna skutečně při vyhrála, a to proto, že Šemík nezanesl prodej z r. 1414 do zemských desek, ač to slíbil (naše č. 7). Protože však Anna vyhraný majetek prodala brzy po soudu (1464), zdá se, že tu šlo jenom o její rozmar anebo snad o nějak uraženou ženskou ješitnost: majetek prostě neměli mít augustiniáni, a o to se soudila asi 40 roků.

10. Zápisy o úmrtích - nekrologia
Záznamy o úmrtí otců a bratří Rádu obutých poustevníků sv. Augustina, zemřelých v moravské řádové oblastí od r. 1363 do r. 1888. V tomto pořadí je sestavil P. Klement Janetschek OSA, archivář opatství u sv. Tomáše. (78)

(77) V. BRANDL, Libri citationum et sententiarum, Tomus I, Brno 1872, str. vi-vn, úvod.
(78) Necrologia patrům et fratrum Ordinis Eremitarum calceat. S. Augustini, in Vicariatu Moraťiae ah anno 1363-1888 defunctorum. - In hune ordinem redegit P. Clemens de Elpidio Janetschek, abbatiae ad s. Thomam p. t. archivarius, O.S.A. - Brunae 1894, ex typographia pontif. Benedictinorum Rajhra-diensium. - Sumptibus propriis.

Kde pisatel čerpá z pramenů mimo opatský archiv, udává to vždy na příslušném místě. V žebravých řádech, k nimž patřili brněnští augustiniáni, byl nejvyšším představeným generál (prior generalis). Celý řád se dělil na provincie, kterým stál v čele provincial (prior provincialis). Provincie byly tvořeny z konventů, které řídil místní představený (prior con-ventualis), případně z menších domů, jimž stál v čele např. probošt. Augustiniánské provincie se po r. 1266 vytvořily podle národností (Itálie, Španělsko, Francie, Německo), a Morava patřila až do r. 1357 k německé bavorské provincii. V r. 1357 vznikla na popud Karla IV. samostatná slovanská provincie, k níž patřily Čechy, Morava a Polsko. Provinciálem se stal pře-vor pražského kláštera, bratr Václav (C D M, sv. 9, 58).
Tato sestavba se však neudržela, a tak od r. 1391 patří moravské augustiniánské kláštery opět k bavorské provincii, ovšem jako samostatný celek, řízený moravským zástupcem bavorského provinciála, tj. vikářem. Netvoří provincii, ale vikariát, který r. 1604 dostává samostatného představeného, jenž podléhá přímo řádovému generálovi v Římě. (79)
Možná, že tu má nějaký význam ta okolnost, že převzetí Hory sv. Klimenta se uskutečňuje už rok po vytvoření samostatné slovanské provincie: je to snad také součást snah Karla IV. a jeho bratra Jana o oživení cyrilometodějského odkazu?
Do moravského vikariátu patřily ve 14.-15. století tyto kláštery:

1) Koruna čili Věnec Panny Mariae (Corona Mariac), blízko Krasíkova u Moravské Třebové, který založil r. 1267 Boreš z Rýznburka (zničen od husitů).
2) Klášter Zvěstování Panny Marie a sv. Tomáše apoštola v Brně, založený r- ^53-57 markrabím Janem a dostavěný jeho synem Joštem. R. 1783 » katolický « vladař Habsburk Josef II. jim tento klášter vzal a přestěhoval nucené členy řádu na Staré Brno do polozbořeného kláštera cister-ciaček » Aula Mariae « - Královský dvůr Panny Marie, zrušeného roku 1782. Založila jej r. 1322 česká královna Eliška Rejčka, proto se nazýval též » Aula Rcginae « - Dvůr královny.
3) Klášter sv. Barnabáše apoštola v Moravském Krumlově, založený roku 1355 Čeňkem z Lípy (zničen od husitů).
4) Proboštstvt sv. Klimenta u Cimburka, nebo n Koryčan, založené markrabím Janem r. 1358 (zničeno od husitů?).
5) Klášter Panny Marie v Jevíčku, založený kolem r. 1370 a zrušený Josefem II. r. 1784.

(79) JANETSCHEK, Augustiner-Eremitenstift..., uv. pr., str. 5. - Necrologia, str. 3-4.

Ústředí moravského vikariátu bylo u sv. Tomáše v Brně. Převorové tohoto kláštera byli voleni na rozdíl od jiných klášterů vždycky na doživotí (prior perpetuus) a r. 1752 dostali zcela mimořádně hodnost opata. Byli to bezprostřední vyšší představení probošta a bratří na Svatoklimentské hoře, a jistě tam zasahovali. Členové proboštství byli jmenováni na určitý čas (pro tempore) a mohli se střídat (successive). Pocházeli buďto přímo z Brna nebo i z jiných klášterů. U některých bratří máme výslovně zaznamenáno, že pracovali na Svatoklimentské hoře (Matyáš, Šimon, Ambrož - viz naše č. 5, 6, 8). Někteří tam také zemřeli (Petr, Ambrož - naše č. 10). Ti tam byli i pohřbeni.
Záznamy o úmrtích nám nepodávají jména všech bratří, kteří žili a pracovali na Moravě, protože někteří z nich byli přeloženi do jiných provincií podle potřeb církve a řádu, anebo za husitských bouří i odpadli. Některé záznamy se mohly také prostě ztratit. Z týchž důvodů neznáme ani jména všech bratří ze svatoklimentského proboštství. Stopy po proboštství se ztrácejí po r. 1464, a proto uvedeme jenom zemřelé po tento rok. Každý ze zemřelých mohl na Klimcntku prodlévat aspoň dočasně, avšak pokusíme se i zjistit, kdo z nich tam byl opravdu. Neuvádíme zde vedle sebe latinské znění a jeho překlad, neboť latinský text vypracoval už Janetschek, a proto stačí jej prostě přeložit.

I. Pořadí zemřelých ve 14. století.
Ambrož, správce a strážce klášterních a chrámových budov (aedituus), zemřel v Krumlově (80)           1363
Mikuláš, převor, v Krumlově                                                                                                                         1366
JAN MIKULÁŠ, první doživotní převor u sv. Tomáše (1356-1370, v Brně dne 28. listopadu                       1370
Jakuh z Brna, podpřevor, v Brně                                                                                                                    1373
Hodcon (Hodek?), hospodářský správce (procurator), v Krumlově                                                               1373
Theodorik, člen kláštera (conventualis), v Krumlově                                                                                     1376
JAN ze RJEKY, druhý převor u sv. Tomáše (1371-79), v Brně dne 3. května                                                1379
Petr, sakristán, v Brně                                                                                                                                      1380
Filip, profesor posvátné bohovědy (lector), v Brně                                                                                         1382
Jan z Tišnova, (šlechtic, zdědil ves Železnou)                                                                                                 1383
Jindřich Laik (Laicus), hospodářský správce, v Brně                                                                                     1386
Václav, podpřevor, v Brně                                                                                                                                1387
Albert, vedoucí opakovačích a přípravných studijních kursů (cursor), v Brně                                              1390
Jan Propstyl, převor, v Krumlově                                                                                                                     1391
AUGUSTIN z ČECH, třetí převor v Brně (1379-1389). Za něho byl r. 1384 v Brně synod (sněmování) bavorské provincie. Roku 1389 se stal biskupem a byl přidělen jako pomocný biskup (sufragán) akvilejskému patriarchovi Janu

(80) Místní jméno označuje vždycky místo, kde jmenovaný zemřel.

Soběslavovi, jenž byl třetím synem markrabího Jana. Zemřel zavražděn pro své smiřovací snahy při přechodu přes řeku Ticino dne 30. listopadu                                                                                                                                     1392
Řehoř (Jiří?), sakristán, v Brně                                                                                                                          1393
Tomáš, podpřevor, v Brně                                                                                                                                  1394
Michael, vedoucí chórového zpěvu (cantor), v Brně                                                                                         1396
Bratr Franco Baldat, studující bohovědy, se slavnostními sliby (clericus professus), ve spisu Augustiner-Eremitenstift str. 38, z r. 1898, má Janetschek »Baldak«. Zemřel v Brně                                                                                     1397
Hertvik, převor, v Jevíčku                                                                                                                                  1397
FILIP z BRNA, čtvrtý brněnský převor (1389-1398), profesor posvátné bohovědy (lector) a přeslavný stavitel varhan, v Brně dne 16. listopadu                                                                                                                                         1398

Naše poznámky: R. 1357 prosadil Karel IV. vytvoření samostatné slovanské provincie, jejíž hlavou se stal dosavadní pražský převor Václav. K provincii patřily Cechy, Morava a Polsko. Zakládací listina brněnského kláštera má datum 2. února 1350 (CDM, sv. 9, č. 7), avšak stavba se zdržela vinou » černého moru «, takže augustiniáni se usadili u sv. Tomáše až r. 1357, tedy v době, kdy právě vznikla slovanská provincie. Proto je málo pravděpodobné, co říká Janetschek, že totiž » první augustiniáni u sv. Tomáše byli asi cizinci - waren wohl Auslander «.
Je sice pravda, že u žebravých řádů žádný bratr nebyl vázán jenom na jedno místo. Tak např. vrchní řízení stavby u sv. Tomáše měl sám řádový generál mistr Tomáš ze Štrasburku, jinak též profesor na pařížské universitě. Avšak slovanská provincie byla vytvořena pro Slovany a tedy asi ze Slovanů, a vedl ji Cech Václav. R. 1358 přichází ke sv. Tomáši jako » lector primarius « -ředitel vysokého řádového filosofického a theologického učení, br. Lev z Prahy, kde zastával tentýž úřad. (81) A pravděpodobně ani na Horu sv. Klimenta nebyli posíláni cizinci, aby tam kázali moravskému lidu a zpovídali jej v cizí řeči. A přece tam byli augustiniáni už od r. 1358. U sv. Tomáše byli proto jistě také domácí, slovanští augustiniáni.
Zcela jistě tam bylo také vynikající řádové vysoké učiliště (studium), což dosvědčuje jak přítomnost ředitele, rektora (lector primarius), tak tituly »lector « u jmen zemřelých bratří. Je to potvrzeno také tím, že bratr Albert, zemřelý r. 1390, má titul » cursor «. To totiž značilo povinnost, dělat se studenty přípravné a opakovači kroužky - kursy. Tento úřad byl jenom v lepších studijních domech, z čehož lze usuzovat, že brněnské učiliště u sv. Tomáše mělo opravdu vysokou úroveň, a udržoval ji rektor br. Lev, přišlý do Brna z Prahy. (82)
Br. Albert cursor je podepsán také na listině z r. 1389. Dále je tam podepsán i br. Tomáš podpřevor (zemřel 1394) - br. Jiň sakristán (Jiří se řekne

(81) JANETSCHEK, Augustiner-Eremitenstift, str. 8 a 15. - Mnichovský Cod. 8423, 138, 362.
(82) KUČERA, Tři kapitoly ... uv. pr., str. 40-47 (o vysokoškolském studiu u augustiniánů).

latinsky Georgius a tak Janetschek toto jméno čte r. 1898, v Augustiner-Eremitenstift str. 37, kdežto v Nekrologiích z r. 1894 píše Gregorius - Řehoř, zemřelý 1393, viz naši str. 50) - Arnošt lector (zemřel 1406) - Petr hospodář (Nekrologia uvádějí několik Petrů, a je mezi nimi též Petr probošt v residenci u sv. Klimenta, zemřelý 1422) - Michael (zemřel 1396) - a Jan (zemřel 1404), oba vedoucí zpěvu (cantores). Úřadem » cursora « se předběhly o 6. století dnešní přípravné a opakovači kroužky u našich škol. Úřad » cursora « měli augustiniáni ještě r. 1423 - a tedy v době největších husitských nepokojů - kdy je zaznamenáno úmrtí Mikuláše Kartussa, cursora v Brně. To znamená, že si brněnské učiliště udrželo svou úroveň i v tak těžkých dobách. Za převora Filipa byla stavba kostela a kláštera téměř dokončena ar. 1393 byl velmi slavnostně posvěcen hlavní zvon, darovaný markrabím Joštem a Prokopem, vážící 130 q. Nebylo snad tehdy pamatováno také na zvony pro kapli sv. Klimenta ? Filip byl umělec, proslulý především jako odborný stavitel varhan. Řádový generál Bartoloměj Benátský mu dne 19. března 1387 napsal: » Dovolili jsme bratru Filipovi z Brna, aby se mohl zdržovat na kterémkoliv místě, kam bude volán, ovšem, s řeholním druhem, a aby tam stavěl varhany. Rovněž, že může navštívit tělo sv. Mikuláše z Tolentina, a také tam postavit varhany. « (83) Jestliže Filip stavěl varhany na tolika jiných místech, je těžko myslitelné, že by je nebyl postavil také u sv. Tomáše, a hlavně v kapli sv. Klimenta u Koryčan pro poutní slavnosti. A protože byl také provinčním představeným (vicarius Moraviae), není žádné pochyby, že pracoval i jinak při dobudování svatoklimentského probošství.

II. Pořadí zemřelých v 15. století.
Br. Jan, vedoucí chórového zpěvu (cantor), v Brně (84)                                                                          1404
Arnošt, profesor posvátné bohovědy (lector), v Brně                                                                               1406
Mikuláš, podsakristán a vedoucí zpěvu, v Brně                                                                                       1407
JAN z RETZU, Rakušan, pátý převor (1398-1408), generálův zástupce (vikarius generalis), provincial pro Bavorsko, Čechy, Rakousko a Korutany, vynikající theolog (doctor sacrae theologiae), zemřel ve Vídni 7. května 1408
Martin, člen konventu, v Krumlově                                                                                                              1408
Matyáš, kazatel (concionator), v Brně                                                                                                          1409
Hanek (Hančo), sakristán, v Koruně Panny Marie                                                                                        1410
Mikuláš z Olbramovic, kazatel, v Krumlově                                                                                                 1412
Petr, profesor posvátné bohovědy, v Brně                                                                                                   1413

(83) Concessimus Fr. Philippo de Bruna stare posse in quocunque loco, quo vocatus fuerit, cum socio tamen, et ibidem organa facere, item posse visitare corpus s. Nicolai de Tolentino et ibidem facere organum. « - Cod. 8423, 190. - Augustiner-Eretnitenstift, str. 38-39.
(84) Janetschek klade před jméno označení »br«, tj. bratr, jenom u jména bohoslovce Baldáka, který nebyl knězem. Byl snad bratr Jan také jenom bohoslovec? Byl by však jako pouhý bohoslovec podepsán už r. 1389 na listině?

Jan Drnovec (Dirnholz), převor, v Krumlově                                                                                                1413
Filip, kazatel, v Jevíčku                                                                                                                                 1415
Mikuláš, hospodářský správce (procurator), v Brně                                                                                     1416
Petr, převor, v Koruně                                                                                                                                     1417 
Michael, člen konventu, v Brně                                                                                                                       1417
AMBROŽ ALLET, KAZATEL, u SV. KLIMENTA                                                                                                  1418
Štěpán, nejstarší člen domu (senior), v Brně                                                                                                  1419
Albert, převor, v Jevíčku                                                                                                                                   1420
Martin, profesor posvátné bohovědy, v Brně                                                                                                    1420
PETR, PROBOŠT v RESIDENCI u SV. KLIMENTA                                                                                                1422
Mikuláš Kartuss, vedoucí opakovačích kroužků (cursor), v Brně                                                                    1423
JAN z KORUNY, šestý převor, v Brně (1408-1423), studoval r. 1389 v Římě, pak se stal převorem v Koruně P. M. a odtud má jméno Jan z Koruny. Zemřel 23. listopadu v Brně                                                                                        1423
/Sedmým převorem se stal Vilém z Kolína (1423-1433), jenž byl vysvěcen na pomocného biskupa pro  Olomouc, provázel sv. Jana Kapistrána a překládal jeho kázání. Zemřel ve věku 89 roků 12. 2. r. 1482 v Brně./
Petr Pfleger, převor, v Jevíčku                                                                                                                           1426
Kristián, vynikající kazatel (concionator egregius), v Koruně                                                                            1427
Tomáš, sakristán, v Brně                                                                                                                                    1428
Filip, z Třebíče, nejstarší člen domu, v Brně                                                                                                      1429
Filip de Oys, kazatel, v Brně                                                                                                                                1430
Jan z Tusty, profesor posvátné bohovědy, v Brně                                                                                              1432
Pavel Pohan (Paganus), kazatel, v Krumlově                                                                                                     1433
Řehoř, hospodářský správce, v Brně                                                                                                                  1434
Petr z Opavy, krumlovský převor, byl vyhnán od bludařů, a spolu s bratřími, kteří přežili, se utekl do Brna ke sv. Tomáši. Zemřel v Brně                                                                                                                                                        1436
Erhard, sakristán v kapli s milostným obrazem P. Marie u sv. Tomáše v Brně (sacrista Marianus), v Brně    1438
Petr, pícník a podpřevor (pabulator: že nešlo o jméno, ale o úřad, je vidět z toho, že na jiném místě je výslovně psáno u jména » procurator pabulationis «, t. j. obstaravač píce, krmiva. Viz Augustiner-Eremitenstift, str. 59), v Brně 1440
Šimon, poslední převor augustiniánského kláštera v Litomyšli, zničeného od husitů,
v Brně                                                                                                                                                                         1441
VAVŘINEC PONNAFIEL, osmý převor u sv. Tomáše (1433-42), generální komisař pro Bavorsko, Čechy a Moravu 1442
Václav, člen kláštera, v Krumlově                                                                                                                              1443
Petr, profesor posvátné bohovědy, v Brně                                                                                                                  1445
JAN z BRNA, devátý brněnský převor (1442-47), zemřel v Brně dne 15. září ...                                                         1447
Simon z Brna, profesor posvátné bohovědy, přepsal na pergamen breviář augustiniánského řádu, jenž je dodnes v knihovně u sv. Tomáše, v Brně                                                                                                                                    1448
Martin, nejstarší člen kláštera, v Jevíčku                                                                                                                    1456
KRISTIN, desátý převor (1447-58), generálův zástupce, (vicarius generalis), v Brně, dne 23. března                       1458
Václav, sakristán, v Jevíčku                                                                                                                                        1460
Bernard, nejstarší člen kláštera, v Brně                                                                                                                       1461
VACLAV, jedenáctý převor (1458-61), v Brně, 14. ledna                                                                                               1461
Jakub, nejstarší člen kláštera, v Brně                                                                                                                           1462
OLDŘICH, dvanáctý převor (1461-64), syn koláře, v Brně, dne 19. srpna                                                                    1464

Teprve až roku 1400 a 1401 se dovídáme zatím, prvá jména některých bratří, kteří zaručeně -pracovali na svatoklimentské hoře, neboť dostali pro ni v těchto letech zpovědní pravomoc (naše č. 5 a 6). R. 1400 ji dostává bratr Matyáš, kdežto r. 1401 bratr Simon a Ambrož Allet. Vyžádal si ji pro ně od biskupa Jana Mráze převor Jan z Retzu, zvaný též » probošt« (svatoklimentský ? -viz naši str. 38). R. 1400 se dává zpovědní pravomoc dvěma bratřím Matyášům, ze kterých jeden je ustanoven jako kazatel (praedicator) v Brně, kdežto druhý pro Horu sv. Klimenta. Podle » Nekrologií« jeden Matyáš kazatel zemřel v Brně r. 1409, kdežto druhý až r. 1478. Který z nich je Matyáš, určený pro Sv. Klimenta? Kdyby to byl ten, jenž zemřel r. 1478, byl by se musel dožít téměř sta let. V » Seznamu úmrtí« jsou asi mezery, anebo se jeden z těchto Matyášů ztratil v husitských bouřích beze stopy (při násilném zániku proboštsví?).
R. 1401 dostává zpovědní pravomoc pro »Klimentka« bratr Simon a Ambrož Allet. Ambrožův případ je jasný: odchází ke Sv. Klimentu r. 1401 a umírá tam r. 1418 jako dlouholetý kazatel. V jednom z kněžských hrobů u kaple sv. Klimenta, jež byly odkryty při vykopávkách, leží tedy i bratr Ambrož Allet. Ve kterém?
Pokud jde o bratra Simona, » Seznamy úmrtí« uvádějí smrt jednoho Simona r. 1441 s poznámkou, že to byl »poslední převor augustiniánského konventu v Litomyšli, zničeného husity. « R. 1448 zemřel v Brně další Šimon, rodák z Brna, profesor posvátné bohovědy (lector). Na svatoklimentské hoře mohli dočasně pracovat oba dva, avšak kdo z nich dostával pro ni zpovědní pravomoc r. 1401, nevíme. Nejpravděpodobněji ji dostával ten Simon, který před rokem 1416 podle výpovědi lupiče Jana Bradky poskytl na tři dni útulek lupičovi Janáčovi (naše č. 8). Avšak zdali je tento Simon totožný se Simonem z Brna, anebo z Litomyšle, nedá se zatím zjistit. Možná, že šlo dokonce o třetího Simona, jehož smrt nebyla v » Seznamech « zachycena.
Zato se v nich dovídáme o smrti svatoklimentského probošta Petra. R. 1400 dostává zpovědní pravomoc několik Petrů. Z brněnského konventu bratr Petr lector, ale nějaký lector Petr z Brna umírá r. 1413. Pak je tu nějaký bratr Petr z Krumlova, o jehož smrti není zmínka. Dále z jevíčského domu bratr Petr Pfleger a jeho smrt je zapsána v Jevíčku r. 1426. V Koruně Panny Marie je bratr Petr převor, avšak nějaký Petr převor z Koruny umírá r. 1417. Byl-li proto probošt Petr jedním z těchto Petrů, mohl to být jedině Petr z krumlovského domu, o jehož smrti není záznam. Není to však jisté, protože Petrů bylo tehdy mezi augustiniány mnoho.
Jestliže husité zničili svatoklimentské probošství r. 1421, jak tvrdí ústní podání a píše Janetschek, pak asi probošt Petr tehdy unikl a zemřel o rok později (1422). Mezitím mohl žít buďto ještě přímo v poškozeném proboštství, tam za rok zemřel a také tam byl pohřben. Anebo - bylo-li proboštství neobyvatelné - žil asi ve dvoře ve Vřesovicích, odkud se docházelo ke kapli. V každém případě však umíral jako »probošt svatoklimentské residence « a byl v ní pohřben. Je to snad onen hrob zvenčí pod základy kněžiště, na epištolní, »jižní« straně, pod zazděným vchodem do kněžiště? (85) Probošt Petr byl na » Klimentku« již r. 1414, neboť kupní smlouva se Semíkem uvádí výslovně probošta Petra od Sv. Klimenta s jeho biatřími (naše č. 7).
Kromě Matyáše, Simona, Ambrože a Petra tu známe ještě kněze Petra, probošta z Vřesovic, kterého pohání před soud Anna z Labut r. 1437 (naše č. 9). V » Seznamu úmrtí « jsou po r. 1437 dva Petři: Petr pícník (Pabulator -obstaravač krmiva) a zároveň podpřevor, jenž zemřel v Brně r. 1440. A pak Petr lector, který zemřel v Brně r. 1445. Kdo z nich byl vřesovským proboštem, nelze zatím zjistit.
Mimo tyto augustiniány však mohl pracovat na svatoklimentské hoře každý bratr brněnského kláštera a vůbec z Moravy. Rozhodně tam jezdil každý z brněnských převorů jakožto vyšší bezprostřední představený probošta a ostatních bratří. Uvedli jsme zemřelé až po rok 1464, kdy Vřesovice začínají být spravovány již přímo z Brna a kdy tedy už není ve Vřesovicích ani u svatoklimentské kaple žádný augustinián. Roku 1577 jsou Vřesovice prodány městu Kyjovu a vztah augustiniánů k nim a ke kapli pravděpodobně zaniká docela. Na historicky důležité svatoklimentské proboštství upomínaly v brněnském klášterním archivu jenom pergamenové listiny. (86)
Je přijatelné, že na rozhraní 14. a 15. století na svatoklimentské hoře pomáhali bratří z Brna i z jiných klášterů, např. při výstavbě a obnově budov, avšak hlavně potom při posvátných poutních slavnostech. Když tam olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimě r. 1358 výslovně povoloval slavnosti, jistě se to neobešlo bez hudby a zpěvu. Je proto pravděpodobné, že slavný stavitel varhan br. Filip z Brna uplatnil své umění i v kapli sv. Klimenta, asi ještě než se stal převorem v Brně (1389-98). Varhany, hudba a zpěv se neobešly bez ředitelů chórového zpěvu (cantores), bez dirigentů, zpěváckých sborů, případně orchestrů (regenschori). Poutníci bývali vítáni hlaholeni zvonů, a potom do ticha chřibských lesů zazníval hlas vybraných kazatelů (concionatores), ale zároveň se v něm ztrácel i šepot početných zpovědníků (ad confessiones audiendas). Na zpovídání se hodil kterýkoliv člen kláštera (conventualis), hlavně starší. Hmotné zabezpečení poutníků, ale i pomáhajících hostů, obstarávali zkušení kuchaři (coqui) za odborného vedení správců kuchyňského provozu (magistři culinae), avšak také sklepníci a sklepmistři (cellarius), což konečně prozrazuje i rozsáhlý sklepní prostor,

(85) VESELÝ, Tajemství Hory sv. Klimenta, uved. pr., str. 109-117. - Vykopávky však zjistily daleko více hrobů, jak ve svatyni, tak okolo ní.
(86) Augustiner-Eremitenstijt, uv. pr., str. 173.

objevený při vykopávkách r. 1962. O dobytek se staral obstaravač píce a krmiva (pabulator).
S uvedenými názvy, úřady, tituly a povinnostmi se setkáváme u jmen bratří na stránkách jinak málomluvného » Seznamu úmrtí«. Avšak v každém tom názvu je vlastně obsah, náplň a smysl jednoho celého lidského života, podrobeného celkovému řeholnímu řádu prožíváním řeholní myšlenky. Bylo by pošetilé tvrdit, že přitom bylo vždycky všechno jenom čistý ideál, neboť i tady žili pouze lidé. Ale že tyto životy nebyly vždycky jenom pohodlné, nýbrž někdy vyžadovaly krajní, až smrtelné vypětí sil, to nám prozrazují ne řídké případy náhlého konce - apoplexia: u stolu, v kostele, při práci, jako když padne voják v první řadě boje
Zajímavý pohled na společenské a hospodářské smýšlení brněnských augustiniánů máme z roku 1463 a 1464. Převor Oldřich (1461-64) pronajímá pěti brněnským občanům jedno pole, které má být rozděleno na 15 parcel a první dva roky se z něho nemusí platit. U smlouvy, podepsané celým konventem, je tato výhrada (clausula): žádná z parcel se nesmí dostat do rukou šlechticů, nýbrž je výlučně pro obyčejné měšťany a rolníky. Z toho je vidět, že klášter šel svorně s prostým, pracujícím lidem. Šlechta se za to mstila tak, že se snažila zamezit zapsání podobných dohod do zemských desek. Možná, že tady je příčina, proč nebyl do zemských desek zanesen ani kup části Vřesovic, odkoupené r. 1414 od Šemíka z Labut (č. 7). Spor skončil v neprospěch kláštera asi r. 1464. Převor Oldřich měl také spor s Janem Kunou z Kunštátu-Polehradic o klášterní les » Stupavu «. Byl to snad nějaký les na potoku Stupava v blízkosti kaple sv. Klimenta? (87)
Janetschkovy » Seznamy mrtvých « končí rokem 1888. Mezi řadou vynikajících mužů, které klášter vychoval, stačí jmenovat dva na posledních stránkách: Pavel Křížkovský (zemřel 1886) a Řehoř Mendel (zemřel r. 1884). Celý vědecký svět ví, co znamenají pro lidstvo zákony dědičnosti, zjištěné Mendlem: odhaloval přírodní zákon tak, jako se počítá početní úloha. (88) Avšak asi málokdo ví, že Mendel si byl vědom i toho, jak veliký kulturní význam má vyřešení svatoklimemské otázky, a že podle svých možností dělal všechno, čím by se k tomuto vyřešení mohlo přispět. V jedné ze svých průkopnických prací o Hoře sv. Klimenta píše František Přikryl toto: » Za šlechetné přispění vroucí díky vzdávám fjeho Milosti vysoce důst. p. praelátu starobrněn-skému, Řehoři Mendlovi«. (89) A roku 1930 říká při udávání pramenů pro 2. přepracované vydání téže knížky: » Listinu zakládací opsal jsem s do-

(87) Tamtéž, str. 82-3.
(88) Viz na př. sborník » Cosi cotninció h genetica di Mendel«, vydal genetický ústav Řehoře Mendla -» Mendelianum « - v Římě r. 1967.
(89) FRANTIŠEK PŘIKRYL, SV. Kliment u Osvétiman, Brno 1890, str. 5 (Proslov). - Viz též Augustin Neumann OSA, » Starobrněnský klášter za Křížkovského «, Brno 1926.

volením pana praeláta Mcndla v Brně, z letopisů kláštera sv. Augustina ve formě potvrzovací biskupem olomouckým Janem VIII. z Vlašimi (1351-1364). Originál je v archivu kláštera sv. Tomáše F. 33-597 ...« (uv. pr. str. 13). Řehoř Mcndel podporoval i vclehrad;ké hnutí a české hohojlovce. Staro-brněnský klášter byl v 19. století ohniskem českého (i rlovenského) duchovního a národního probuzení.