|
Století samostatné české dominikánské provincie1905-2005 (6)
Současně s proudem dominikánských racionalistických akademiků působil
proud prostých dominikánů jako byl třeba Otec Jakub Zemek. Sledujme
několik úryvků z jeho vzpomínek (Vatikánský špión, Olomouc 1991 MCM)
Někomu by se třeba mohlo zdát, že jsme žili v jakési izolaci a nevěděli,
co se děje v okolním světě. Není to tak docela pravda. Živě jsme se
zajímali o veřejné dění. Třebaže jsem vždy hájil zásadu, že se kněz nemá
míchat do politiky, o veřejné i politické dění jsem se odjakživa
zajímal. Už jako mladý student jsem dokonce psával i do Slováckých
novin. Byl to lidovecký časopis. Zajímalo mě to spíše jako člověka,
který se prostě setkává s různými politickými projevy…
Během bohosloveckých studií jsme se nemohli příliš věnovat veřejnému
dění, noviny jsme četli málo, ale přesto mě to zajímalo. Později jsem si
uvědomil příbuznost náboženství a politiky. Kristus nám totiž říká, že
se máme snažit žít tak, aby lidé viděli světlo našeho života čili naše
dobré skutky. Musel jsem se zajímat o to, co dobrého mohu udělat, nebo
co dobrého kdo dělá, nebo čemu zlému zamezit. Z tohoto důvodu jsem se o
to zajímal, ovšem ten stranický systém mi nevyhovoval. Zdálo se mi, že
tehdy ani v jedné straně lidé nezaručovali ten program, který hlásali.
Ani lidová strana! Ve všech stranách byli skvělí ti prostí lidé, kteří
vlastně nerozuměli programu. Šli například do lidové strany proto, že se
oháněla tím, že hájí křesťanský program. Ale jací byli nahoře ti páni,
to už lidé nevěděli. Zrovna tak, když se člověk později dozvěděl, že
například byla demonstrace komunistů v Praze a řekněme Kopecký nebo
některý jiný z těch politiků tam mluvil, poštval dělníky a sám pak
rychle ujel pryč, třeba ke "Šroubkovi" (známý hotel a restaurace na
Václavském náměstí) a tam pak hrál karty s agrárníky nebo s někým jiným,
jak nám to později ti agrárníci vypravovali ve vězení.
Za okupace jsem působil v ilegalitě. Jak jsem se k tomu dostal? Pokaždé
víceméně náhodou. Vyplynulo to z toho, že vcelku je povinností každého z
nás dělat co může pro záchranu Čechů…
Rok 1938 byl špatný: odtržení Sudet, mobilizace. Hned jsem se přihlásil,
ale nevzali mě, protože jsem neměl základní vojenský výcvik, ježto jsem
předtím měl stále kvůli studiím odklad.
Na svátek Povýšení sv. Kříže jsem vystoupil na kazatelnu u sv. Michala.
Řekl jsem lidem, že spása je jedině v Kristově kříži, a ne v hákovém
kříži. Znojemští Němci mě kvůli tomu pomlouvali a napsali dokonce
znojemskému převorovi P. Augustinovi Scherzerovi několik výhružných
dopisů. Uvádělo se v nich, že "tomu českému knězi by mohla náhodou
spadnout na hlavu cihla", a podobně. Otec převor mne asi chtěl uchránit,
a. proto mě poslal spolu s P. Jaroslavem do Uherského Brodu…
Po mobilizaci k nám do kláštera přišel kněz - voják, P. Dokulil. Byl
tehdy u posádky v Brodě.
Seznámili jsme se blíže. Vyžádal si mě, abych u něho v Uhřínově u
Velkého Meziříčí měl příští rok misie V roce 1942 mi řekl pan farář:
"Přijde za vámi paní starostová."
Přišla a ptala se: "Znáte uherskobrodské mlýny? Znáte Stratilův mlýn?"
Odpověděl jsem jí: "Znám Předbranský mlýn a Baťovec a Škrhovec."
"Znáte pana Stratila?"
"Ano. Znám ho. Chodívá k nám denně na první mši svatou. Jeho manželka a
synové jsou prý v koncentračním táboře."
"Chtěla bych mu vzkázat, že jeho dcera i vnučka žijí a potřebují
peníze."
Když jsem to řekl P. Dokulilovi, upozornil mě: "Otče, tady jde o krk! To
byla sestra plukovníka Svobody, paní starostová. U ní se prý ukrývá
manželka plukovníka Svobody s dcerou Zojou!"
Pan Stratil byl tatínek paní Ireny Svobodové. Byl mlynářem v
Předbranském mlýně v Uherském Brodě. Jeho zet', pluk. Svoboda, utekl do
Polska, tam bojoval a po pádu Polska "připadl" do SSSR.
Pro mne to nic nebylo. Zavolal jsem si pana Stratila a řekl jsem mu ten
vzkaz. Nepovažoval jsem to za něco zvláštního.
Byl velmi překvapený. Myslel si, že už nežijí, že jsou zabity. Sám byl
mnohokrát vyšetřován, jeho oba synové byli posláni do koncentračního
tábora. (Jeho manželka tam zahynula právě na Velký Pátek 1945. Vykládal
mi to dodatečně gen. Svoboda.) Chtěl vědět, kde jsou.
"Nesmím vám to říci. Potřebují prý peníze, protože ta rodina, která je
živí, potřebuje nakoupit na černo potraviny a podobné věci."
Tak mi vždycky dával peníze. Byl jsem domluven s P. Dokulilem, který byl
v Uhřínově farářem, že to pokaždé pošlu jako na Charitu při farním úřadě
v Uhřínově. On už věděl, co to znamená. Schovával jsem si útržky, abych
je po válce mohl odevzdat panu Stratilovi, aby věděl, že jsem si to
nenechal pro sebe. Tak to bylo měsíc co měsíc…
Kromě toho mi už před heydrichiádou sdělil můj bratranec Jaroslav Zemek,
že jeho bratr Jan seskočil jako parašutista, a že také potřebuje pomoc.
Snažil jsem se mu pomoci, i když jsem byl v dvojím ohni: na jedné straně
jsem jako řeholník musel žít v klášteře, nikomu jsem se s tím nesměl a
nemohl svěřit. Přitom jsem se ale vždy snažil najít nějakou skulinku,
jak by se dalo pomoci. Kdykoli jsem na misiích dostal od venkovských
farářů nějaké potraviny, vždy jsem část poslal Jendovu otci do Vlčnova.
Odtamtud to šlo do Brna, kde se Jenda ukrýval. V roce 1944 jsem se
dostal prostřednictvím F. Kučery (Štokáč) do spojení s partizány ve
Vlčnově a přes svého švagra Jaroslava Jindru do spojení se skupinou
"Eva-Clay-Volá Londýn". Tehdy se nehledělo na to, jakého je kdo
smýšlení. Všichni jsme si v těch těžkých dobách byli jaksi blízcí.
Najednou jsem dostal telegram: "Přijeďte hned do Uhřínova!"
Nemohl jsem, protože bych musel svému představenému vysvětlovat, do čeho
jsem se zamíchal. Proto jsem poslal telegram: "Nemohu přijet. Přijeďte
vy!"
Přijel Zahradníček. Oznámil mi, že paní Svobodové "ujely nervy". Napsala
své kamarádce do Kroměříže dopis, že její muž byl povýšen na generála a
že ona tady chodí jako "obyčejná cuchta", bydlí velmi špatně a nemá tu
žádné pěkné šaty. Ať prý jí vybere a pošle některé z těch, které u ní
nechala v Kroměříži.
A připojila adresu, kde bydlela. Až to hodila do poštovní schránky, tak
si vzpomněla, že vlastně udělala chybu. Utíkala za farářem P. Dokulilem
a ten zase poslal Zahradníčka za mnou. Tak jsem šel ihned ke Stratilům.
Našel jsem tam paní Pláničkovou, sestru paní Svobodové. Ona pak spolu s
insp. k té paní, na niž adresovala paní Svobodová svou prosbu. Sotva
přišel listonoš a ona řekla: "Ale, Irena píše!", vytrhli jí to z rukou a
řekli: "To bude mít tatínek radost!" a hned jeli do Uherského Brodu.
Takže ta paní neměla čas poznat ani podle razítka, odkud to je.
Kromě toho za heydrichiády chodívala Zoja do Velkého Meziříčí k zubaři
bez legitimace (Kennkarte). Kdyby ji byli náhodou chytili, bylo by zle.
Přitom stačilo říci, že ji nemají, a nebyl by problém ji sehnat.
Když padl Stalingrad v 43. roce, tak babička, která věděla, že se u
jejího vnuka skrývá paní Svobodová a Zoja, si myslela, že snad už za
týden tady budou Rusové. Šla pro pivo do hospody a řekla: "No, to pan
generál Svoboda jistě odmění našeho Jeníka, když mu schovává jeho ženu a
dceru."
Přijel jsem tehdy brzy nato do Uhřínová. Přišel za mnou jistý Jenda
Doležal (Doležel, Dočekal?) a povídá mi: "Otče, všechno prasklo. Čekám,
že mě zavřou. Tak se jdu vyzpovídat."
Později jsme v předsíni kostela spolu mluvili o tom, co bude třeba
udělat, že do prvního musíme odvést paní Svobodovou s dcerou jinam.
Gestapo opravdu Jendu odvedlo.
Po krátké době za mnou opět přijel Zahradníček a řekl mi: "Lítá nás v
tom asi šedesát. Jestli Jenda promluví, buďte připravený!"
Byly to nervy. Kdykoli zazněl zvon u klášterní brány, hrklo ve mně…
V roce 1946 mne zvolili převorem kláštera ve Znojmě. Bylo to mé první
místo. Rád jsem se tam vracíval. V červnu 1948 mi však "znojemská
idylka" skončila...
Můj bratranec parašutista Jan Zemek mi přinesl mi pozvání od generála
Svobody, tehdy ministra národní obrany. Svoboda mě zval na večeři dne 3.
7. 1945 do Bubenče…
Svoboda mi řekl: "Třeba jste si to ani neuvědomoval, ale vlastně jste
pořád byl v nebezpečí života." Pak mi též navrhl, abych se stal
vojenským duchovním. Odmítl jsem se slovy:" Šel jsem do kláštera proto,
že jsem nechtěl být ani světským knězem. Do armády rozhodně nepůjdu."
Sliboval mi hodnost majora. Odmítl jsem…
Byli jsme osvobozeni, ale radosti nebylo nikde…
Jak jsem jezdil po misiích, viděl jsem, jak se na vysoká místa dostávali
lidé - mírně řečeno - špatného charakteru. Však to i Vítězslav Nezval
jasně řekl: "Když se podívám kolem sebe, soudruzi, tak se stydím.
Protože je tu mnoho těch, kdo svou špatnou minulost přikryli velikým
komunistickým odznakem."… (Pokr.)
+++
Umřelo svědomí
umřelo na nezájem
Oni přestali se ptát
kam vlastně My všichni jdem
Umřelo svědomí
na přepych
na chuť mít čím dál víc
a nevědět a neslyšet
o hladu a utrpení nic
Umřelo svědomí
Zbylo tu Já a holé nic
Ladislava Lopraisová
+++
(Pokr.) Fakt je, že celý národ zesmutněl…Komunisté se tehdy začali
projevovat velmi surově…Nařídili nám zrušit Orla a Skaut. Odpověděl
jsem, že se katolická mládež může scházet u nás ve znojemském klášteře.
Junáci dále vyvěšovali na kostele vývěsky o svých schůzích…
V sobotu odpoledne jsem tedy zahájil misie v Hevlíně.. Nakonec jsme se
modlili za prezidenta, za blaho vlasti.
V Hevlíně byla většina volyňských Čechů. Muži byli na faře a vzdychali:
"Utekli jsme před komunismem ze Sovětského svazu. Tolik jsme byli št'astni,
že jsme se odtamtud dostali." Vyprávěli nám ty hrůzy, které tam zažili.
"Před tím jsme utíkali a už do toho máme zase padnout." Začal jsem se o
to více zajímat. Vypůjčil jsem si Dějiny VKSb a dospěl jsem k závěru, že
z toho prostě může být stejná tyranie jako fašismus, že je to úplně
stejné... Byl jsem tím trochu překvapen, protože jsem za války
spolupracoval také s komunisty. Když jsem zachraňoval nějaké ty Rusy,
kteří šli přes můj rodný kraj, tak jsme patnáct vojáků osvobodili z
německého zajetí. Mohlo to stát Vlčnov možná vypálení, ale už na to
nebyl čas.
Najednou mě volali naši ze Znojma: "Přijeď ihned domů! Volá národní
výbor."
Přijel jsem, ale na národní výbor jsem nešel. Tehdy tam chodili mnozí
lidé z různých stran doprošovat se a tvrdit, že oni nikdy nebyli proti
komunismu. Prostě, zachraňovali své kariéry. Zavolal jsem z kláštera
pana Valenu, I předsedu národního výboru. Řekl mi: "Pane převore, vy
jste tu oblíbený. Tak jsme se rozhodli, že budete místopředsedou
okresního akčního výboru ve Znojmě." Skočil jsem mu do řeči: "Pane
předsedo! Nekolaboroval jsem za nacismu, nebudu kolaborovat ani za
komunismu!" On řekl: "No, jak chcete." Položil jsem sluchátko. Hned jsem
odjel do Hevlína pokračovat v misiích. Celý Hevlín se účastnil, ale
všechno to bylo smutné. Lidé se báli budoucnosti, protože už měli své
zkušenosti. Pak místní rozhlas oznámil: "...jistí lidé nám.znemožňují
vytvořit národní výbor, ač nepatří do Hevlína... To jsem byl já…
Potom přišel Velký Pátek 1948. Přinesli mi diplom nebo lépe řečeno
takové čestné uznání za velkou pomoc, kterou jsem poskytl při ukrývání
příslušníků rodiny generála Svobody. Dole bylo razítko ministerstva
národní obrany a podpis. Diplom byl datován v lednu, ale dostal jsem ho
až v dubnu. Přinesl mi ho pan Petzina, jinak Obergefreiter wehrmachtu.
Nyní se psal Pecina, který se samozřejmě stal komunistou a byl
tajemníkem okresního akčního výboru. Vymluvil jsem se na Velký Pátek, že
máme celý den mlčení, že děkuji a hned jsem ho vyprovodil ven. Znojemské
noviny byly plné chvály na mne - jak je Znojmo hrdé, že má takového
statečného převora atd. Později jsem jel do Prahy jednak poděkovat
Svobodovi, jednak mu ohlásit, kdo mi to předal. Svoboda však nebyl doma.
Jezdil po schůzích, aby lidé volili Národní frontu. Přijala mě paní
Svobodová. Tehdy už nebydleli ve vile u Vorlíků, ale na Bubenečské
ulici. Přesvědčovala mne: "Měl byste se přidat tak, jako Plojhar a jiní!
My Slované přece patříme ke komunistům!"
Namítl jsem: "Včetně Maďarů a Rumunů," a důrazně jsem jí řekl, že něco
takového nikdy neudělám.
"Vy jste stejný jako můj synovec Hladký, taky kněz," (později farář v
Jámách u Žďáru) řekla paní Svobodová a pak měla ještě moc politických
řečí.
"Jste naivní," řekl jsem.
"Takhle se mnou nesmíte mluvit!" ohradila se.
Vstal jsem a šel jsem pryč. Od té doby jsem ji neviděl. Až později ve
vězení jsem se dozvěděl od P. Tyla O.Praem., že když mě zavřeli, tak
znojemští přátelé jeli za paní Svobodovou, aby zasáhla. Paní Svobodová
prý řekla: "Co si pan převor nadrobil, at' si také sní" A dceruška Zoja
připojila: "Pan převor je velký reakcionář. Patří mu to!"…
Vzpomínám si, že my jsme měli v pražském juvenátě Písmo sv., životy
svatých,. duchovní život, růženec atd. a těch pobožností bylo na mladé
lidi příliš mnoho. Myslím, že tito naši, kteří toho tolik neměli,
získali přesto pevné základy duchovního života, už proto, že jejich
prefekt, P. Nečas byl vzorným řeholníkem a uměl to s mládeží. Tito
chlapci, když potom byli rozehnáni, nakonec snad až na jednoho či dva
zůstali věrní…
Jeden náš juvenista, Jožka Umlauf, vstoupil do řádu. Když je pak
likvidovali, pomohl jsem mu utéci. Dostal se do Anglie. Byl pak
misionářem na nějakých ostrovech…
Když jsem jednou v březnu nebo v dubnu přijel do Vlčnova, přišel za mnou
Jožka Zemků, vysokoškolák. Stále nosil na klopě starý odznak strany
lidové nebo Orla. Poté, co nastalo "vyakčňování" studentů ze škol, mi
sdělil: "Od komunistů nic nechci. Rozhodl jsem se utéci z republiky
ještě s Josefem Pavelčíkem." Prosil mne, zda bych mu nenašel cestu, jak
se dostat do Rakouska. Zjistil jsem, že ve Znojmě jsou lidé, kteří
převádějí…
Dal jsem jim nějaké rakouské peníze, které jsme vyhazovali z
pokladniček, nějaké uzené maso na cestu a čekali jsme. Dal jsem Jožkovi
ještě dopis kvardiána františkánů, který mi kdysi poslal, kde prosil,
abych po jednom členu III. řádu poslal nějaké věci, které v Rakousku
nejsou a dal mi na to naše peníze… Zároveň šel také redaktor Národní
obrody pan Petřík.
Pak přišel Tonda Moštek s nějakými partyzány, ale mluvil jsem jenom s
ním. Potom jistý Polauf, kterého mi někdo poslal z Prahy. Když jsem
jednou přišel ze školy domů, dozvěděl jsem se, že na mne čeká nějaká
rodina (Belcredi z Líšně)…
Nevím už, v jakém pořadí šli. Myslím, že Tonda Moštek šel poslední. Pak
šel ještě pan Kovtun, spisovatel. Poslal mi ho opat Opasek. Poslední šli
začátkem května.
A byla májová pobožnost. Kázání jsem měl já. Vykládal jsem Desatero,
protože v novinách se pustě lhalo a překrucovala pravda. Tak jsem to
vždy po kázání dával "do patřičných mezí". Májová kázání byla pro lidi
vlastně jedinou příležitostí demonstrace proti režimu. Proto byl kostel
pokaždé nabitý.
Když byly volby, dostal jsem v jejich předvečer zákaz volit. Důvod: "Vy
jste proti republice!" Také ostatní kněží i bratří měli zákaz volit z
důvodu, že prý nemají kladný vztah k lidově demokratické republice.
V poslední den května jsem byl odvolán od oběda, že se mnou někdo chce
mluvit. Byl to nějaký muž a říkal mně: "Pane převore! Rychle utečte!
Zachytili jsme rozhovor naší bezpečnosti s brněnskou bezpečností. Bylo
jim nařízeno: Zatkněte převora Zemka! Podejte na něho trestní oznámení!
Zbavte ho úřadu převora!"
Poděkoval jsem mu. Řekl jsem si ale, že by bylo zbabělé utíkat, když
jsem lidi nabádal k statečnosti. Konečně - musím přece dokončit májové
pobožnosti.
Bylo to slavné. Kostel byl nabitý. Při výkladu 7. Božího přikázání
přišlo i na sociální otázku. Tak jsem se prostě obul i do komunismu,
prostě jako nauky, která nejenom že je nesprávná, ale je také
protináboženská.
Nakonec jsem řekl: "Mluvil jsem vám zde pravdu. Za tou stojím a chci jí
zůstat věrný tak, jako to řekl sv. Petr: Pane, s Tebou jsem ochoten jít
do vězení i na smrt" (Lk 22,33) Lidé pochopili…
Věděl jsem, že to nebude dlouho trvat a přijde řada na mne. Jel jsem
klidně do Znojma.
Dne 28. června 1948 ráno ke mně přišla jedna paní, která k nám chodívala
denně do kostela. Řekla mi: "...vzkazují vám, že vás přijdou v 8 hodin
zatknout. Utečte!"…
Odvezli mě na StB…
V rozsudku mám napsáno, že převor Zemek se odsuzuje na 18 let odnětí
svobody, protože jako katolický kněz měl vést náš lid k lásce k lidově
demokratickému zřízení."…
V Leopoldově jsem se dozvěděl jednu důležitou zprávu. Po "uzávěrce" na
cele jsme se jednou bavili o pastýřských listech a o tom, co bylo potom
a tu kanovník Dr.Dvořák z Olomouce vypravoval o jednání mezi biskupy a
státem, o podlosti Čepičkově a najednou říkal: "Tehdy padlo jméno Zemek"
Protože arc. Beran nedovolil Plojharovi, aby byl ministrem ve vládě,
řekl Čepička: "Mám možnost zatknout tři kněze, Zemka, Starka a Tichého.
Když p.arcibiskup dovolí Plojharovi, aby byl ve vládě, nedám je
zatknout!" Jsem rád, že arcibiskup nepovolil a obětoval nás "pěšáky",
takže jsme byli vlastně rukojmími za P. Plojhara…
12. května 1960 jsem opustil Pankrác. Zavezli nás až na nádraží k vlaku.
Páni z ministerstva vnitra mi koupili dokonce i jízdenku. Neměl jsem
peníze. Měl jsem deficit, protože jsem neplnil normu. Takže ještě potom
na svobodě jsem platil přes tři tisíce korun za to, že se mnou těch 12
let zacházeli tak pěkně…
Oni mne však pořád volají kvůli různým hloupostem. Už jsem jim jednou
řekl, že se mi zdá, že jenom pražské šlapky a páter Zemek se musí hlásit
na bezpečnosti. Vydělávám si vlastníma rukama na chléb vezdejší a od
nikoho nic nechci. Tak co mi kdo může? Tohle je zásada už papeže Jana
XXIII., aby si kněz vydělával na své živobytí. To ostatní včetně
bohoslužby ať dělá zdarma: má to dělat z lásky k Bohu. Předně se u nás
nebudou hromadit žádné peníze. a pak nám je nikdo nebude závidět. Pokud
jsou však kněží za duchovní službu v církvi placení státem, tak to ty
lidi potom kazí. A nejenže kazí - oni jsou za to zavázáni hrozným
způsobem státu jako svému zaměstnavateli…
Když přišel rok 1968, tož jsme to s nadšením uvítali. Brzy však přišlo
zklamání. Mně - stejně jako celé řadě dalších kněží ve výrobě - bylo
jasně a důrazně řečeno: "Vy ale nikdy nebudete veřejně působit!"…
Hledali jsme tedy cestu, jak se dát dohromady, všichni ti, kteří stáli
mimo - a nebylo nás málo, především to byli řeholníci, ale byli to také
někteří diecézní kněží.
Všechno to začalo vlastně mnohem dřív,
dávno před rokem 1968. Vznikalo to spontánně v těžkých podmínkách věznic a táborů nucených prací a v
místech, kde byli lidé zbavováni své lidské důstojnosti…
V roce 1969 jsem totiž dostal státní souhlas k výkonu kněžské činnosti.
Znovu jsem veřejně přistoupil k oltáři. Bylo to v zábrdovickém kostele v
Brně…
Později mi povolili působit u svatého Tomáše v Brně, ale taky jenom
nakrátko. Církevní tajemnice nemohla přenést přes srdce moje májová
kázání. Znovu mi vzali státní souhlas.
Měl jsem však dost práce jinde. Každých čtrnáct dní jsem jezdil k
sestrám spasitelkám do Borotína. Jindy jsem jezdil zase k sestrám do
Střelic a jinam. Mimoto jsem pořádal četné přednášky a besedy v bytech.
Konalo se to vždy důsledně konspirativně. Nepotrpěl jsem si na tu
zbytečnou okázalost, jakou se vyznačovala setkání některých provokatérů
z Charty 77: Ti se pokaždé setkali proto, aby se hned dali zatknout a
mohlo se o tom druhý den mluvit z Hlasu Ameriky a ze Svobodné Evropy.
Neříkám, že všichni, ale provokatérů od StB bylo mezi nimi dost. Nevím,
co kdy během svého působení příznivého vykonali. My jsme však při našich
setkáních řešili nejrůznější otázky náboženské, mravní a jiné. Musím
uznat, že to bývalo přínosné i pro mě. Třeba jednou jsem začínal své
vystoupení v jednom bytě slovy: "Nezatracujeme jinověrce a nevěrce,
nýbrž se za mě modlíme a litujeme je, že nedošli tam, kam my, katolíci."
Jedna z účastnic mi na to řekla: "Otče Jakube,. já jsem nevěřící, ale
ráda naslouchám tvým slovům, a to ne s nějakým soucitem, ale docela se
sympatiemi." Zastyděl jsem se, protože jsem si uvědomil, jak se my
katolíci někdy rádi povyšujeme. Kristus přece neumřel jen pro ty, kdo mu
uvěřili, ale i pro ty, kdo ho ukřižovali. Tož jsem se nakonec opravil:
"Nezatracujeme jinověrce a nevěřící, ani se nad ně nevyvyšujeme, a to
ani soucitem ani jejich litováním, že oni snad nejsou tak vysoko jako
my. Musíme se za ně modlit a prosit Boha o pomoc, aby nám dal sílu
milovat je nadšenou, horoucí a obětavou láskou."
Nějakou dobu jsem působil pastoračně jenom v podzemí, ale pak mi bylo
znovu umožněno působit také veřejně. Stalo se to z míst, odkud bych to
nejméně čekal. Přičinil se o to otec kanovník Navařík. Tak jsem se ocitl
v bývalém dominikánském kostele sv. Michala v Brně…
Později jsem se s radostí zapojil do práce s mládeží a do spolupráce při
díle Matky Terezy. Samozřejmě jsem také v podzemí pokračoval v duchovně
pastoračním působení… Otec Jakub Zemek, jeden z nejhouževnatějších
českých dominikánů svědčí, že během donucovacího režimu za komunismu
sice působil jako apoštol, avšak docela izolovaně od ostatních bratří,
spíše jako poustevník. Proto po roce 1948 už nebylo možno mluvit o
samostatné čs. dominikánské provincii. Obnova samostatné čs.
dominikánské provincie po pádu komunismu v roce 1989 je ztížená dvojakým
směrem. Z jedné strany působí směr daný osobností prvního provinciála
obnovované provincie, P.Duky. Pokusil se provést „tlustou čáru“ za
dosavadními čs.dějinami řádu a budovat provincii jako „na zelené louce“,
samozřejmě s odkazem na postavu sv.Dominika. Druhý směr byl dán vnějšími
změnami, které se vtiskly do řádu po roce 1989. Bylo to navrácení
klášterních budov a následný návrat osazenstva, většinou mladého, bez
osobní zkušenosti z tohoto života, spíše to jen zkoušejícího a něco
improvizujícího, dále veřejná publicita, příznivá i záporná. 0bnova řádu
zůstává hlavně na úrovni vnějších, společenských změn, a tak splývá s
obnovou celé Církve svaté v naší vlasti. Přicházejí nové osoby. Často
hledají pokoj bez oběti, odměnu beze služby, mystické zážitky bez
sebeumrtvování, ovoce darů Ducha svatého bez ctností a blahoslavenství.
Jako celá naše společnost těžce prožívá ztrátu otcovské návaznosti, tak
i řád, podobně jako celá Církev svatá, zakouší u nás svou agónii,
nicméně i to patří k tajemnému Tělu našeho Pána, který tu navěky prožívá
své Narození, Ukřižování, smrtelnou agónii, avšak i Vzkříšení a
Nanebevstoupení. fra TJ
+++
K nejvyššímu cíli (18) Stupně vnitřního chodu a jejich řazení
I přes velký rozmach metod psychologie a jiných věd o člověku se
nepřestáváš ptát po smyslu svého života a hledáš jeho vnitřní náplň.
Možná, že se ke Mně obracíš v domnění, že ti bude stačit pomocí
moderních vědeckých metod vytáhnout z Mého Slova věčného života stejně
jako z mnoha jiných nauk jejich jádro. To bys ale zapomínal, že se Moje
tajemství nedá omezovat na vysvětlení psychologických pochodů ve tvé
rozjímající duši. Stále se ptej, v čem spočívá podstata mystiky, z čeho
vyrůstá, čím se zabývá a k čemu vede.
Mezi mnohými křesťanskými duchovními učiteli vyniká sv.Tomáš. Ukazuje ti
cestu, jak máš duchovně žít uprostřed proměn světa a svého poznání.
Objasňuje to nejen, když jde o dary Mého Ducha, ale také v dílech o Mé
milosti, o ctnosti lásky, a když vykládá díla, připisovaná sv.Divišovi.
S jeho pomocí ti odhaluje různé stupně vnitřního chodu tvé duše a jejich
zařazení ve tvém každodenním životě.
Vrchol tvého duchovního života spočívá v lásce, kterou ti vlévám do
duše. Touto láskou přetvářím tvou duši a povznáším ji k tomu, aby měla
Mou milostí podíl jak na řádu přirozeném, také na Mém nadpřirozeném
životě. Činím to tak, že zdokonalujícím přetvářením povznáším tvou duši
k tomu, aby Mě milovala nejen svou přirozenou láskou, ale také Mou vyšší
láskou. Chci, abys žil Mým nadpřirozeným životem, aby o tobě platila
Pavlova slova: Žiji, ale už nežiji já, nýbrž žije ve Mně Kristus.
Samotná tato láska je chápavá a jasnozřivá, takže má poznání skoro
zkušenostní. Jenže pozor, buď opatrný, protože dokud jsi na světě, tak
ti zatím nemohu dovolit, aby ses Mne dotýkal přímo v Mé podstatě. Přesto
ti dovoluji, abys Mne v Mé podstatě už trochu zakoušel. (Pokr.)
+++
Temná noc se rozprostírá
a světlo modlitby
Tě vyvádí na cestu Boží.
Láska Tě do své náruče zve.
Tak pojď – volá na Tě
,,Miláčku můj,
pojď ke mně
ať v klidu- radosti
můžeš spočinout.
Ty , který slyšíš můj hlas
otevři srdce své
ať mohu jej naplnit
mou nekonečnou LÁSKOU,
která odpouští
a nikdy se nepovyšuje,
vždyť všichni rovni v lásce mojí jsme.
Ladislava Lopraisová
+++
Není to ještě úplně zkušenostní poznání. Je to poznání jistým spřízněním
či spojením se Mnou. Toto souznění se děje láskou. Ta tě se Mnou spojuje
jako každého, kdo ke Mně přilne. Tak díky Mně nabývá stejného ducha se
Mnou.
Očišťuji tvou lidskou lásku právě pro velkou důležitost lásky, když je v
ní podstata tvé pozemské dokonalosti. Rozumem se snažíš to, co láska
předkládá, pronikat také po svém. Ostatně ve své lásce nezatoužíš po
ničem neznámém. Když se má tvoje duše tak dokonale zušlechtit láskou,
tedy vyžaduje to, abych také tvé poznání povznesl a naplnil sám sebou,
podobně jako lásku. Sotva tvá láska blaženě spočine v dosaženém dobru,
tedy se rozumem snažíš to, co prožíváš láskou, vystihnout svým způsobem.
Proto nemůžeš od sebe odtrhovat obě schopnosti a klást mystické zážitky
jen do jedné schopnosti. Obě tvoje nejvyšší schopnosti, rozum a vůle,
jsou nerozlučně spojeny a navzájem se doplňují a podporují.
Když v tobě očistím lásku, tak se tvá omilostněná duše nechává ode Mne
láskou povznášet. Potom na všechno odpovídáš jako Maria: Ať se mi stane
podle Tvé vůle! Tvá duše se láskou spojuje a ztotožňuje se Mnou. Láska
je jednotící a ztotožňující. Tak dosahuješ vrcholného cíle svého
duchovního úsilí, totiž spojení, které nadpřirozeně přetváří tvou duši.
Avšak na cestě mezi tebou a tímto vrcholným Cílem jsou různé stupně,
které se jistým způsobem řadí jeden vedle druhého. (Pokr.)
¨
+++
Jedna čest čeká každého
v mitrové odpůldne ¬
nemine ho ten purpur,
neujde koruně!
Vůz zajistí a sluhy,
síň, baldachýn a dav, zvony,
když jedem městem, nám,
velkým, na pozdrav!
Těch úctyhodných hostí!
Úsluh, když dojedem!
Co rukou při loučení
klobouky pozvedne!
Té pompy, nad hermelín,
když prostě já a ty
pokorně sejmem erby
a chcem řád od smrti!
Ed.
+++
Duchovní chod ve tvé duši je především tvá důvěrná rozmluva s naším
společným Otcem nebeským. Tato rozmluva je osobitá a důvěrná. Otevíráš
se Mi v bezmezné oddanosti a důvěře. Přebývám svým zdokonalujícím
nadáním ve tvé duši jako ve svém příbytku, kde se cítím doma. Nepřebývám
však ve tvé duši nečinně jako nějaký cizinec ani jako nezvaný host.
Bydlím u tebe jako důvěrný přítel. Nemáš přede Mnou zhola žádné
tajnosti. Dokonce Mně v bezmezné důvěře svěřuješ celý svůj příbytek,
abych si zde počínal jako doma, tedy jako domácí pán. Jen Mně věř,
protože přicházím jako přítel a Otec, Bratr i Spasitel. Pak si v hradu
tvého nitra budu počínat ještě lépe a moudřeji než ty sám. To však od
tebe vyžaduje veskrze příznivý názor, vstřícný postoj a laskavé počínání
vůči Mně, zkrátka postoj, hodnocení, slova i skutky a oběti plné něžné
lásky a bezmezné důvěrné otevřenosti, ovšem zdaleka nejen jako nějaké
lidské příchylnosti a sametové uhlazenosti, nýbrž především jako
nadpřirozeně povznesené přilnavosti.
Jedině Mým vyšším zušlechťujícím nadáním nabýváš účasti na Mé
přirozenosti. Z toho vyplývá tvůj podíl na vnitřním životě Mne spolu s
naším věčným Otcem a Duchem svatým. Uskutečňuje se božskými ctnosti,
vírou, láskou a nadějí. V nich Mě poznáváš, zakoušíš a miluješ podobně,
jako poznávám sám sebe. Prožíváš Mě jako prožívám svůj život. Miluješ Mě
láskou, jakou miluji sebe. Tak tě svým vyšším nadáním povznáším k Mému
poznávání, k Mé lásce a k Mému životu. Náš věčný Otec Mě ve tvé duši
věčně plodí a z Otce i ze Mne věčně vychází Duch, který tě zevnitř
oživuje a zdokonaluje.
Jak jinak Mě můžeš poznat a milovat dokonaleji, než vystupňovanou účastí
na Mém vlastním poznání a milování? Tohle je to zkušenostní poznávání
Mne samého, protože zde sám svým vyšším nadáním, hlavně ctnostmi a dary
Ducha svatého, působím v tobě účast na Mém vlastním životě. Jaké jiné je
možné ještě okoušení Mne? Rozumem? Spočívá ve vlitém nazírání, které ti
naštěpovávám na víru a rozvíjím dary Ducha svatého v důvěrném a lahodném
spočinutí v Mé jistotě. Vůlí? Darem moudrosti tě povznáším k sobě jako k
vrcholnému Cíli tak, že přilneš jedině ke Mně. Potom Mě shledáváš v sobě
přítomného, nesmírného, velkého a dobrotivého. Zakoušíš, že jsi milován
Mnou jako samotnou svrchovanou Láskou a současně Mnou jako člověkem.
Vždyť právě kvůli tobě se vtěluji. Zároveň prožíváš svou lásku ke Mně a
k lidem jako k sobě. To není žádná nadoblačná ani vysněná láska. To je
sladká, vášnivě horoucí a obětavá láska. Jsem přece sama láska. Proto se
touto zkušeností nejvíce přibližuješ k zakoušení Mne samého.
Ať jsi kdokoli, otevírám ti hlubiny mystického života, jen když žiješ v
mém zdokonalujícím vyšším nadání. Tento život není omezen na hrstku
zvláštních zasvěcenců. Je to vyvrcholení tvého života z vyššího nadání.
Je dostupné každému, kdo žije v tomto vyšším nadání. Tento názor na
mystiku je vznešenější než omezování mystiky na mimořádné zázračné
zážitky nějakého výjimečného jedince, který by tím byl obdařován bez
účasti vlastního rozumu, jen v uchopení vůlí a obejmutí láskou bez
představ a bez tvaru.
Něco takového by zásadně odporovalo důstojnosti tvé osoby. Odporovalo by
to i celkové skladbě tvého života, kde jsou všechny tři schopnosti,
myšlení, toužení a chtění, totiž rozum, vůle a smyslové hnutí spojeny,
protože tě tvoří celého. Když chceš růst ve své účasti na vyšším životě,
tak potřebuješ žít právě vnitřní modlitbou, kterou vrůstáš do poznávání
a milování Mne z oné vnitřní spřízněnosti se Mnou.
Předně překonávej smyslové věci jako překážky, abys v nich nehledal cíl,
smysl a celé štěstí svého života. To je úkon odříkání, vedoucí k tvému
osvobození od zátěže neovládaného pudového hnutí. Tvoje případné
vybočení z řádné dráhy je způsobeno nevědomostí v rozumu, který snadno
zamění cíle s prostředky. Zrovna tak jako oslabená vůle postrádá přesné
zaměření k tvému pravému dobru i sílu k vytrvání v dobrém. S ohledem na
porušenost tvé přirozenosti se pudové hnutí vymyká vedení rozumu i vůle.
Odporuje tvému osvícenému rozumu a posilněné vůli, natož rozumu,
tápajícímu svými zatemnělými soudy, a vůli, ponechané napospas své
slabosti.
Hned při startu si naplň obraznost vším, co těsně souvisí s vrcholným
Cílem. Usměrni snahové napětí smyslů rozumem, naplněným Mou Pravdou, a
vůlí roznícenou láskou k Mému Dobru, které ti tato Pravda představuje.
Hned od startu o tom rozjímej. V duchu klidně uvažuj, rozvažuj a
zdůvodňuj si pravdy o Mně, ale i o sobě, o svém životě a jeho smyslu a
cíli ve Mně. Připomeň si, co či lépe kdo je jsem pro tebe, a jaké ti z
toho vyplývají závazky. Rozjímej podle přesné osnovy. Tak si soustavně
ujasníš tyto pravdy, které rozumem poznáváš a vůlí svobodně uznáváš.
Jedině při tom se stávají předmětem tvé vnitřní zkušenosti. Toužíš po
nich. Prožíváš je citově. Propůjčuješ jim svou obrazotvornost. Dáváš se
jimi naplnit v celé své bytosti.
+++
Okouším vzácný vinný druh
z perlových korbelů ¬
révoví od Frankfurtu
ten mok by nedalo!
Jsem piják vzduchu, zhýralec,
jenž s rosou ve sklínce vrávorá
věčným letním dnem
z modrého hostince.
Když zpitou včelu náprstník
vyhodí ze dveří,
když motýl nechá kořalky ¬
já piji víc než dřív!
Až. seraf mává kloboukem
a každý svatý chce vidět,
jak malý pijan
se opřelo slunce.
Ed.
(Pokr.) Když vykonáš tuto přípravu poctivě, tak prožíváš všemi
schopnostmi Mou Pravdu. Znenáhla a plynulým růstem se ti přibližuje
těsný a důvěrný styk se Mnou. Zvolna přecházíš od dílčích pravd k jejich
vrcholu. Zanedlouho se ti rozjímání stává roznícenou a žhavě jasnou
tvůrčí usebraností. To je příprava na vnukající se dar nazírání, kdy sám
inspiruji svůj obraz v tobě. Napřed tě oslovuji, a pak ti ochotně
odpovídám. Jen se pokorně ponoř do Mé Pravdy, a vzápětí tě povznesu.
Přichází chvíle, kdy Můj Duch, přebývající v tobě, přebere tvou
iniciativu. Potom ti začne vštěpovat takové poznávání a milování, jakého
bys byl stěží schopen s běžným působením Mého nadání v sobě, a vůbec už
přirozenými možnostmi svého rozumu a své svobodné vůle. V tomto stavu ti
vlévám lidsky nepostižitelným a nevypočitatelným způsobem do nitra vyšší
poznání všeho. Jde to současně s dokonalejším, hrdinským milováním.
Možná, že u tebe roste poznávání rychleji než láska, možná naopak, a
možná vyrovnaně. Obojí však zvolna vzrůstá. Povznáším tě do svého
vnitřního života. Odhaluji ti souvislosti vrcholného života našeho
věčného Otce i Mne, tvého Bratra a Spasitele, i našeho Ducha. Hned se
projevují v upevnění propojenosti mezi tvým myšlením, chtěním a
toužením. Propůjčuji ti nadlidskou usebranost. Tohle spočinutí ve Mně
nemusíš hledat namáhavou přemítavou oklikou. Všechno odhaluješ vcelku a
ve všech souvislostech. Všechno objímáš láskou.
Zdá se ti, že pořád nemůžeš něčeho takového dosáhnout? Neodhazuj
přemítavé rozjímání předčasně! V této vlité usebranosti tě zastavuji,
jako toho, kdo upřímně touží po pravé lásce. Při veškeré roztouženosti a
hledání pravdy se ti někdy uzavírá přístup k něčemu dokonalejšímu. Jenom
neztrácej velkodušnost svého záběru a důvěru v dosažení cíle. (Pokr.)
+++
Do staré skříňky z ebenu
se zbožně zadívat,
stírajíc samet poprašku,
ten nános dávných let.
Na světlo vyjmout něčí list,
zežloutlý od stáří,
pročítat matný rukopis,
jenž tě tak rozjařil.
Snad scvrklé tváře květiny
najít v těch pokladech,
již utrhly kdys ráno
ruce už rozpadlé.
A kadeř možná z hlavy,
které jsme nevěrní.
Možná i starou cetku,
dávno ne moderní.
A pak vše klidně uložit
a zapomenout zas ¬
jak by ta skříňka z ebenu
se netýkala nás! Ed.
+++
Cíl se nakonec vynoří za poslední zatáčkou. To je ona nenaučená moudrost
prostých jako cestička naší malé Terezičky, dětsky odevzdané do Mé vůle.
Znamení této vlité modlitby je, že za několik okamžiků pronikneš blíže k
Cíli. A hned se o tom dozvíš víc, než za celá dlouhou dobu přecházení a
hledání.
Jiným rysem je, že vzplaneš horlivou vírou a zahoříš láskou k víře.
Obětavě se nastavíš do služby. Tehdy je láska účinná až k hrdinství.
Velkodušnost ukazuje na Mé působení v tobě. Vlitá láska, kterou ti
vštěpuji, se začíná uplatňovat poznávacím způsobem. Tato nazíravá
modlitba je poznáním lásky. (Pokr.)
+++
Jisti v svých síních z alabastru,
chráněni jitra
a chráněni dne,
tiše spí účastníci zmrtvýchvstání ¬
krov z atlasu,
střecha z kamene.
Nad nimi směje se
vánek v svém hradě,
bezstarostně si trylkuje drozd,
breptají včely do tupých uší -
Ó, co tu zhynulo za moudrost!
Ed.
+++
Ačkoli je vlitá, přesto není jednolitá, Je nějak odstupňovaná a tak
členěná. Moje milovaná sestra Terezie popisuje v "Hradu nitra" její
stupně. Na sedmeru různých komnat popisuje, jak postupně upravuji tvé
schopnosti, abych je pak mohl zdokonalit sebou samým. Napřed upravuji
vůli, pak rozum, konečně obrazivost a smyslové snahové napětí. Tak sice
popisuje Moje postupné rozšiřování a zabydlování se v tajuplném ostrově
tvé bytosti. Přesto i to ti mnoho objasní, pokud se otevíráš trpnému
očišťování. Další vlastností je budování ctností a vzrůst vnitřní
modlitby. Na prvním stupni je modlitba ticha. V ní ti přetvářím vůli
tak, že už namáhavě nehledáš, nýbrž nacházíš. Dej se zaplavit prožíváním
Mé dobroty jako svého cíle. Co zažiješ, nedokážeš ani vyjádřit. Tvoje
mlčenlivá modlitba v tichu není jednolitá. Je přerývána chvílemi
vyprahlosti a trpným zkoušením smyslů. To proto, abych jedině sám byl
natrvalo tvým hlavním a výlučným dobrem, kdežto všechno ostatní aby bylo
přehodnoceno jen z Mého nadhledu. Mlčenlivou modlitbu v tichosti, kdy
sladce zakoušíš Mé obejmutí, doprovází nárůst ctností, zejména lásky ke
Mně jako svrchované, zosobněné Lásce.
Když tvá vůle vytrvá v tomto hrdinském řízení a ochotně se dává
přetvářet Mým vyšším nadáním, tak ti zaplavuji poznání, paměť i
obrazivost. Tvoje modlitba přechází do druhého stupně. Je to prosté
splynutí, když ustáváš v hledání obrazů a přebíhání od jedné myšlenky o
Mně k jiné myšlence o Mně. Někdy bývá toto splynutí částečné, takže ti
paměť a obrazivost pracují ještě po lidsku a taky vyrušují rozum svými
vzpomínkami a obrazy. V tomto stavu si nevšímej ani toho, co si
pamatuješ, ani toho, co ti připomíná obrazivost. Přetvářím tvé nitro i v
tomto stavu. Kdekdo tě obviňuje z falešného nebíčkáčství, svatouškovství
a neupřímného pokrytectví. I ti nejbližší se ti posmívají jako bláznovi
a s odporem se od tebe odvracejí. Trýzní tě vlastní pochybnosti o
správnosti své volby životní dráhy. Obáváš se, že tě snad odmítám. A
najednou si přestáváš být jistý čímkoliv. Zachraňuje tě jedině
spolehnutí se na Mé milosrdenství. Vrháš se do Mé náruče. Přitom
dobrovolně odhazuješ stranou všechny ohledy a starosti o sebe. Teprve
nyní ti dopřávám takové poznání Mé velikosti v lásce, dobrotě a
moudrosti, že shledáváš, jak jsou tvé smysly a síly chabé na postižení
Mé velikosti, a prožíváš vytržení. (Pokr.)
+++
V mozku jsem pohřeb cítila
a všude zněl náš dům
jen kroky, kroky – div že jsem
nepřišla o rozum.
Když hosty usadili,
tu rozduněl se vzduch
jakoby bubny – téměř mi
v tom hluku ztupěl duch.
Pak slyším zvedat truhlici
A skřípat přes duši
Zase ty boty z olova
Pak svět se rozbušil,
jako by nebe bylo zvon
a bytí pouze sluch
a já a ticho podivný,
sem vyvržený druh.
Pak prasklo prkno v rozumu
a já - vždy níž a níž –
jsem v každé hloubce našla svět
a poznala vše - až -
Ed.
+++
Tak se ocitáš na prahu sedmé komnaty, svého vrcholného cíle, na prahu
splynutí. Tehdy se bezmocně otevíráš Mému přetváření jako dokonale
tvárný vosk. Napřed ještě očistím svou lásku u tebe, svého vyvoleného.
Odpoutáváš se i od jistoty své lásky. Už si nelibuješ v této jistotě.
Někdy se ti zdá, že některých úkonů lásky jsi naprosto neschopný. Jindy
se ti zdá, že dokonce úplně pozbýváš lásky. Tehdy přichází chvíle, kdy
si uvědomuješ Mou nesmírnou láskyplnost a propastnou ubohost své lásky.
Tehdy jsou všechny tvé schopnosti sjednoceny v jednom středu, který
zaujímám s naším Otcem nebeským a naším Duchem. Dosahuješ mystického
poznání tohoto tajemství.
Už nemůžeš pochybovat o Mé přítomnosti ani o Mém důvěrně blízkém životě
v sobě. Žiješ se Mnou v důvěrném spojení. Postihuješ Moje vnuknutí, že v
tobě opravdu přebývám a láskyplně se ti nabízím k zakoušení. Nyní
povznáším všechny tvé ctnosti k vrcholnému stupni činnosti, k hrdinství.
Jsem Životem tvého života. Blaženost Mé lásky ve tvém nitru se touží
sdělovat a tak ještě víc šířit. A skutečně, tímto předáváním radosti Mé
lásky strhuješ ostatní k Mé lásce. Až dosud schoulený v Mé náruči
zakoušíš velkodušnost lásky, která tě nadnáší a vrhá do radostné služby
Mé lásce prostřednictvím bližních. Jsi jako přehrada přetékající Mým
vyšším nadáním, kterou plním nepřetržitě, kdykoli se modlíš. Raduj se z
účasti na Mých darech. Zdánlivě ti jich ubývá. Přesto ti nikdy nechybí.
Neustále ti je obnovuji a rozhojňuji. Konečně zraješ jako průtok Mých
darů, které se nepromarňují, nýbrž si vynalézavě razí cestu ke všem
připraveným a potřebným. Okolnost, že se této proměny v dokonalý průtok
Mých darů dostává jen málokomu, je dána odporem lidské sebelásky, ale i
odporem světa a tvého dávného otrokáře. Směle překonávej s Mou pomocí
tento odpor v sobě i kolem sebe a proudění Mých darů vypukne bez
omezení. Naplno ti sám v sobě otevírám živou Cestu k těsnému a důvěrnému
splynutí všech tvých přirozených schopností a sil se Mnou. (Pokr.)
+++
Ty a já
Patříme k sobě
ty a já
jak úsměv ke tváři
tak jako ke květině květ
a jako smyčec k houslím
Umí je rozechvět
radostnou písní lásky
Patříme k sobě
jak větev ke kmeni
tak jako k větvi plod
jak měsíc k zemi
paprsek ke slunci
Všechno se náhle změní
jeho pohlazení
Patříme k sobě
jako pramen k řece
a řeka k moři
tak jako k vodám
patří hejna ryb
Když nejsi tebe volám
bez tebe těžko žít
A k tobě i ke mně
patří dětský hlas
jak k zrnu klas
jak k ústům zpěv
ze srdcí tryskající
ze srdcí láskou
navždy spojených
Josef Veselý
+++
Zemřu-li já
a ty máš žít
a čas dál klokotat
a úsvit plát
a den dál žhnout
tak jako dosavad -
začnou-li hnízdit ptáci
a včely shánět med -
kéž by šlo podle přání
z výpravy na zem zpět!
Je sladké znát, že stoupá kurz,
až lehnem k chudobkám,
že rozvíjí se obchod
a živě běží krám!
To odchod je pak klidný
a duše ožije,
že pánové tak čile
si hledí režie.
Ed.
Ó nádherná chvíle,
zvolni krok,
ještě mě pohosti.
Nebude stejné hladovět
po této hojnosti.
Co bylo strádat, dřív, či teď ¬
na to ti odpoví
ten, koho vedou úsvitem
na místo popravy.
Ed.
+++
16.prosince
Milá duše,
spatřuji světlo světa v rodné Brescii léta Páně 1416.
Už v patnácti opouštím blahobyt své rodiny a přijímám bílé roucho Otce
Dominika. V něm nacházím znamenitou cestu k vlastnímu sebeovládání,
studiu i mlčení. Soustavně se obírám myšlenkou oživit ducha původní
horlivosti v dominikánském řádu, a současně se to modlím. Přitom se
stále rád vracím za Kristem trpícím a navštěvuji nemocné. Jejich
prostřednictvím čerpám sílu k požehnanému dílu. Několikrát jsem zvolen
převorem v klášteru v Miláně a jinde. Po dvakrát musím spravovat
lombardskou provincii. Během doby, kdy vedu bratry v rodné Brescii,
vypuká zde strašný mor. Rozdávám vše pro nemocné a ze všech sil je
ošetřuji.
Za pobytu v Miláně jsem zpovědníkem milánského vévody a jeho
manželky, ale hlavně bratra Savonaroly. Když se dostává kvůli své
horlivosti a nesmiřitelné povaze do potíží, neohroženě ho hájím proti
jeho nepřátelům. Ještě stihnu založit v Boloni zvláštní dílo pro
ostýchavé chudé a odcházím do Janova. Odtud se vydávám na cestu do
věčnosti léta Páně 1496. Odchod ze světa mě zastihuje uprostřed horlivé
práce, nicméně jsem připraven. Řídím se radou moudrých - dělej plány,
jako bys tu měl být věčně, a jednej, jako bys měl dneska odejít!
Tvůj bratr Šebestián Maggi
+++
Nebojte se globální totality!
Růženec a elektronická psychomanipulace
Naši předkové se modlívali za Boží ochranu proti nepřátelům viditelným i
neviditelným a zlým duchům v ovzduší. Možná ti to dneska zní
prostomyslně a směšně, jenže…
Tvoje tělo je ve světě zdrojem i příjemcem elektromagnetických vln
1.Tvoje tělo je zdrojem elektromagnetických vln
Svůj mozek můžeš chápat kromě jiného jako zdroj elektromagnetických vln
s nízkým kmitočtem (0,5-40 Hz). Jistě znáš zařízení zvané EEG
(elektroencefalograf), které dokáže tyto vlny zaznamenávat a měřit.
Odborníci dělí tyto vlny podle kmitočtu na čtyři úseky, které odpovídají
čtyřem stavům tvého těla a psychiky, pokud závisí na těle.
Beta (13 až 40 Hz): Jde se o "normální"rozložení, ve kterém se nacházíš
většinu svého bdělého stavu. Kolem vyšších frekvencí (nad 30 Hz) se
nacházejí tzv.záporné pocity a vášně (podráždění, agrese, vztek, strach,
stres).
Alfa (8 až 13 Hz) odpovídá tvému uvolněnému, ale soustředěnému stavu. Do
tohoto stavu se můžeš dostat hypnózou, ale také meditací. Někdo je však
toho schopen pouhým smyslovým odpoutáním se od světa. Informace, které
jsou ti sděleny v alfa-hladině, se ti spolehlivě a pevně zapisují do
paměti.
Théta (4 až 8 Hz) odpovídá tvému stavu při hlubokém soustředění, jakého
můžeš dosáhnout pokročilou meditací nebo hluboce prožívanou modlitbou.
Delta (0,5 až 4 Hz) odpovídá tvému stavu během hlubokého spánku, avšak
můžeš toho dosáhnout ve stavu jasného vědomí na základě zvláštního
tělesného a psychického cvičení. V tomto stavu dokážeš být ve styku s
okolím a po návratu k běžnému stavu samovolné bdělosti si můžeš všechno
jasně vybavovat.
Už ve 30. letech 20.stol. objevili vědci těsnou souvislost mezi
mozkovými vlnami a rytmizovaným světlem. Je-li na tvé oko zaměřen
stroboskop blikající ve frekvenci 10 Hz, tedy tvůj elektroencefalogram
ukazuje, že se ti převažující mozkové vlny naladí na stejnou frekvenci.
Pulsovanými světelnými signály si můžeš naladit mozek třeba i do
alfa-vln, aby sis lépe zapamatovával učební látku nebo do theta-vln, aby
ses dostal do stavu hluboké odpoutanosti. Takový účinek má na tvůj mozek
i rytmizovaný zvuk, třeba při společné modlitbě růžence. Psychologové
znají ještě další způsoby, jak ovlivnit tvůj mozek zvukovými pod něty o
jistém kmitočtu. Jedním z nich jsou zvláštní posuny, když se do tvého
ucha vyšle zvuk o různém kmitočtu, a vyvolá to ve tvém mozku elektrický
signál. Jeho frekvence se rovná rozdílu mezi frekvencemi zvuku vyslaných
do obou uší. Je-li tedy do jednoho ucha vyslán zvuk o kmitočtu 200 Hz a
do druhého zvuk o kmitočtu 210 Hz, je v mozku (který přetváří sluchové
vjemy na elektrická) vyvolána elektrická odezva o frekvence 10 Hz. Na
tento kmit se napojí jistá oblast mozku (nukleus olivaris). Ta vyšle
elektrické podněty o stejném kmitočtu do kůry velkého mozku. Tam se
spojí se stávající vlnovou hladinou a tím se vlastně hmotně podmíní
změna tvého vědomí, pokud závisí na smyslových podnětech. Podobným
způsobem se šíří do celého mozku elektrické signály vyvolané zrakovými
vjemy. Tak lze vnějšími podněty měnit tvou mozkovou činnost a tím i tvůj
psychický stav. Jakým způsobem dojde k takové změně duševního stavu? Po
hmotné stránce je tvoje mozková činnost soustavou elektrických a
chemických reakcí. Norman Shealy změřil
chemické změny v mozku při
frekvenci 7,8 Hz, ve které kmitá ionosféra, a zjistil, že při této
frekvenci stoupá o 25% produkce růstových hormonů, gonadoliberinu (který
má vliv na sexuální hormony a orgány), oxytocinu (který vyvolává pocity
náklonnosti), a dochází i k významnému zvýšení produkce betaendorfinu
(který způsobuje pocity euforie). (Pokr.)
+++
Jsme jedno
Jsme jedno.
Z jednoty vycházíme.
V jednotu se navracíme.
Není potřeba záplava slov
abys věděl – cítil – znal nás.
Ty víš,
jak touží naše srdce po Tobě.
Ty víš,
co jsme prožili
a proč jsme udělali co jsme udělali.
Ty víš
a ODPOUŠTÍŠ.
Vezmeš nás do své nekonečné náruče
pohladíš něžně naše srdce
zhojíš rány
prozáříš Láskou.
Stačí se Ti jen odevzdat.
Lásko díky.
Ladislava
Lopraisová
+++
2. Tvoje tělo je příjemcem elektromagnetických vln z okolí
Prostředky ovlivňování tvého nervového a s tím i psychického stavu
V současné době nabízí Katalog české firmy Gradiogalaxy 6 druhů
přístrojů k ovliňování mozku. Na západním trhu se jich začátkem 90. let
prodávalo asi 40 druhů.
Robert Becker, v knize “Zkratující proudy”, uvádí zprávu z Výzkumného
odboru mikrovln Vojenského ústavu Waltera Reeda, kde proběhly pokusy s
vysíláním slov do lidského mozku (J.C.Sharp,1986). Zpráva pojednává o
účincích pulsovaných mikrovln na nervovou soustavu. Zkušební program je
členěn takto:
1. náhlé otupující účinky,
2. náhlé podněcování pomocí sluchových podnětů.
3. překážení v činnosti - zadržovací účinky,
4. účinky v podnětem navozeném chování.
Zpráva uzavírá, že se mikrovlnné pulsy napojují na ústřední nervovou
soustavu a vyvolávají podněty podobné podnětům elektrickým. Závěr zní,
že elektromagnetickým podněcováním mozku lze dosáhnout takových účinků,
jakých se dosahuje elektrickým ovlivňováním mozku.
Americká armáda dělí výzkum radiofrekvečních zbraní na tři oblasti:
1. Pulsované účinky radiofrekvenčního záření na organismy” (1989-1995),
2. Mechanismy působení záření na organismy” (1980-1997),
3. Účinky vnucené zářením” (1986-2010)
O posledním výzkumu se uvádí, že zatímco původní pozornost měla být
zaměřena na omezení lidských schopností, další výzkum se zaměřuje na
možnosti řízení a vyslýchání psychických procesů s použitím vnějších
podnětů. Jde o záměr zachycovat elektromagnetická pole vznikající v
mozku při nějaké psychické činnosti a přenášet je do jiného mozku, který
je tak elektromagneticky naváděn k “vnímání” cizích psychických pochodů
nebo naopak takto vštěpovat jiným lidem jisté psychické procesy tím, že
se do jejich mozku přenesou elektromagnetické podněty z jiného mozku,
což má ovlivňovat počínání člověka.
Samozřejmě, že tak nelze ovlivnit činnost rozumu v jeho nejvyšší
duchovní činnosti, ani změnit svobodné rozhodování lidské vůle, avšak je
možno rozum zatemnit vášněmi a jinými procesy, závislými na těle, stejně
tak jako lze omezit svobodu vůle třeba strachem, pocitem únavy, a jinak.
Těmto předpokladům se blíží americký patent z roku 1974, který koupila
firma IBM a uvádí ho na internetových stránkách http://www.delphion.com/cgi-bin/patsearch
(patent č.03951134). Tento patent předpokládá vysílání vln o dvou
rozdílných frekvencích do mozku. Při jejich působení v mozku vzniknou
vlny o třetí frekvenci, která strhne na svou úroveň mozkové vlny. Ty
jsou potom rozebírány počítačem a počítač zformuluje opravné vlny, které
jsou vysílány zpět do mozku, aby ovlivnily jeho činnost. Takový přístroj
by umožnil ovládání mozkové činnosti se zpětnou vazbou, tzn. že by jeho
operátoři mohli sledovat účinky vysílaných signálů. Propojení dvou mozků
touto metodou by bylo jen o něco málo složitější.
Co se týče ovlivňování činnosti mozku elektromagnetickým vlněním, běžně
se provádí. Jde třeba o tzv. psycho-walkmany, které se u nás už řadu let
úspěšně prodávají. Na pohled připomínají přenosné přehrávače kazet, ale
jejich "sluchátka" jsou ve skutečnosti dva póly malého vysílače na
frekvenci okolo 10 Hz, tedy se jedná o alfa-vlny. Stačí si
psycho-walkman nasadit, spustit a uklidnit se. Za několik sekund bude
tvůj mozek "naladěn" na příslušnou frekvenci a ocitneš se ve stavu
odpovídajícímu vysílání alfa-vln.
Také jiné běžně dostupné stimulační přístroje jsou způsobilé změnit tvůj
tělesný stav, a s tím i tvůj stav psychický, pokud nějak závisí na tvém
těle.
Mezi zdroji dálkového působení na tvou psychiku se uvádějí "generátory
fyzikálních polí" (Vladimír Lopatin Vladimír Cygankov "Psychotronická
zbraň a bezpečnost Ruska" 1999 , http://www.sinteg.ru/cataloghead.htm).
3.Vojenské využití elektromagnetických vln k působení na člověka
Vychází mimo jiné z pokusů B. Servantieho (1974). Ten zjistil, ze krysy
vystavené 10 - 15 dní mikrovlnám pulsovaným v 500 Hz, byly výrazně
odolnější proti jedům typu kurare. Ve “Zprávě o biotechnologii
amerického vojenského letectva“ z r. 1982 se uvádí, že s použitím
radiofrekvenčního záření o nízké úrovni lze vystavit velká seskupení
lidí rozptýlenému množství biologických nebo chemických látek, ke kterým
by byla neozářená populace odolná. Přesněji řečeno, pokud se nepřátelská
vojska nadýchají nebo napijí těchto látek, lze u nich
elektromagnetickými signály dosáhnout účinku, které se nedotknou
vlastního vojska nebo zbytku populace.
Už během studené války se věnovali Sověti i Američané výzkumu
ovlivňování lidí pomocí drog, elektrošoků i rádiových vln.
Robert Becker v knize “Elektrické tělo” (1984) zveřejnil přítomnost
sovětského tzv. psychoaktivního signálu v USA. Signál se objevil v éteru
v den „200“, totiž při výročí vzniku USA, 4. července 1976. Signál se
pohybuje mezi 3,26 a 17,54 Mhz v několika pulsech za sekundu. Jeho zdroj
byl údajně vysledován u obrovského vysílače poblíž Kyjeva. Becker uvádí,
že dostupné důkazy naznačují, že je to víceúčelové vysílání, které
kombinuje spojení s ponorkami a pokusný útok na USA. Autor se zmiňuje i
o možné americké odvetě. Je těžké odhadnout, která velmoc měla v této
oblasti náskok v roce 1976 a která ho má dnes..
V roce 1985 vysílala americká televizní stanice CNN pořad o sovětských
elektromagnetických zbraních. V pořadu se pojednávalo o soustředěném
radarovém paprsku o vysoké intenzitě, který může uvařit lidi nebo
vyřadit z provozu počítače aj. elektronická zařízení, a připomínalo se,
že Sověti mají v tomto směru náskok. V druhé části pořadu se pojednávalo
o sovětském projektu ovládání lidského mozku radiofrekvenčními zbraněmi.
V dubnu 1993 odtajnilo Rusko svou elektromagnetickou zbraň schopnou
zničit jakýkoli předmět v atmosféře, ať už jde o meteorit, letadlo či
raketu.
Přibližně od roku 1983 se v USA pracuje na projektu HAARP (High-frequency
Active Auroral Research Program). První ostrý test se uskutečnil v
prosinci 1994. Od té doby je systém spouštěn nejméně jednou za měsíc.
K čemu se dá použít uvolněná vlna s energií miliard wattů?
Jako nástroj k zjištění balistických střel, prostředek spojení s
ponořenými ponorkami, dále k "rentgenovému" snímkování Země (obrovský
tomograf), k pátrání po podzemních úkrytech, ložiscích surovin či
ponorkách. Také lze vytvořit "elektromagnetický štít", který by
nepropustil žádné cizí těleso (rozuměj zbraň). Kromě toho se toho dá
využít k rozsáhlému pronikavému ovlivňování počasí. Takového zdroje
elektromagnetického podněcování se však dá zneužít k útočné zbrani,
která by svým výkonem zničila elektroniku jakékoli družice, zbraně či
sdělovacího prostředku. Nakonec je zde také riziko zneužití k
ovlivňování tvého těla a na něm závislé psychiky.
4. Obrana pro škodlivému působení vládce světa – Svatý Růženec
V lednu 1999 odhlasoval Evropský parlament rezoluci, kde v § 27 vyzývá k
mezinárodní dohodě, která by zavedla všeobecný zákaz vývoje a
rozmísťování zbraní, umožňujících jakoukoli formu ovlivňování lidských
bytostí. K tomuto zákazu může dojít jen pod tlakem informované světové
veřejnosti, otevřeně vystupující proti takovému nebezpečí.
Nestačí však tvoje jednání. Snaž se prohloubit a vystupňovat svůj
duchovní život a modlitbu, tzn. jednak se vnitřně duchovně připravovat a
podle toho také ovládat svou nervovou a psychickou skladbu, a vůbec celý
svůj mikrokosmos, jednak se s pokornou prosbou ucházet o další
nadpřirozenou pomoc od Boha.
Modlitba Sv.Růžence je osvědčený prostředek slovně – rozjímavé modlitby.
Při ní cílevědomě střídáš v duchovním životě procesy přemítavého myšlení
s procesy rozjímání, a tak se nejen duchovně, nýbrž i se svým tělem,
nervově a psychicky cvičíš jako příjemce a jako zdroj záření na
střídajících se různých frekvencích. Při této modlitbě se ti dostává
osvícení rozumu, posílení vůle a přiblížení se Kristu.
Předně zdokonaluješ svůj rozum rozjímáním tajemství víry. Tak se
zvnitřňuje a oživuje tvoje víra osvojená nižší, přemítavou činností
rozumu, takže je ti dáno bděle a pohotově odhalovat každý blud. Každé
růžencové tajemství tě vede k evangeliu jako výchozímu zdroji tvého
života, a dává řadu příznivých podnětů tvému rozumu. Ten je pak dále
rozvíjí a vymýšlí způsoby uplatnění v běžném životě. Zatímco různé
podněty z okolí, kterým se často vystavuješ, jako je vliv televize, kde
se tlumí tvoje samostatná obrazotvornost, růženec v tobě podporuje růst
samostatné obrazotvornosti, ale ne libovolným směrem, nýbrž právě tím
nejvznešenějším, totiž připomínáním a posilou obrazů, které se týkají
tajemství tvé spásy.
Růženec je modlitba střídavě slovní, kdy ovládáš přemítavý postup
myšlení mechanickou činností úst, takže se přitom také podvědomě
zaměřuješ na Boha, a rozjímavá, kdy se s nebývale vyjasněným vědomím při
této vyšší činnosti rozumu zaměřuješ na Boha, přičemž spojuješ s obsahem
své víry svůj životní úděl – možnosti a meze, síly i utrpení.
Navíc tě tato modlitba vede (od vyznání víry, přes soustavné promodlení
tajemství tvé spásy, přes oslavu Otce i Syna i Ducha Svatého, a přes
propojení tvého osobního života i s jeho hříchya prosby za odpuštění) k soustavnosti myšlení a také k soustavnému
poznávání tajemství své spásy..
Růženec posiluje tvou vůli
tím, že ti představuje vznešený morální
charakter Spasitele a jeho Svaté Máti.
Kromě modlitby Sv.Růžence nezapomínej na modlitbu za Boží a andělskou
ochranu proti nepřátelům viditelným i neviditelným v ovzduší. Podle
sv.Tomáše mohou dobří andělé na Boží pokyn také různě zhušťovat okolní
vzduch a působit prostřednictvím atmosféry na tebe k tvému dobru.
Soustavně rozvíjej svůj duchovní život meditací spasitelných pravd své
víry, usiluj o kontemplaci a vyprošuj si to v pokorné modlitbě.
Všemohoucí se přičiní, aby to bylo doprovázeno kromě jiného také
snížením hladiny tvého vyzařování jako jedince pod 7,8 Hz, kdy se
vymykáš elektromagnetickému působení ionosféry. Nejde ovšem jen o to,
aby ti bylo dáno proniknout v duchovním životě tak hluboko, že přitom
budeš ochráněn proti vlivu vládce světa, který tě obchvacuje třeba i
pomocí kmitající ionosféry. Hlavně jde o tvou přípravu na to a o tvé
poměrně ustálené uzpůsobení, zkrátka o tvou pohotovost k snadnému
přecházení mezi jednotlivými úrovněmi duchovního života. To ti umožní
snadnost plynulých přechodů od jednání nebo i snášení nějakého utrpení v
běžném životě k meditaci a kontemplaci spasitelných pravd a zpátky k
uplatnění těchto pravd, které se stávají tvou životní výbavou, ve
všedním styku s lidmi a s celým prostředím kolem tebe.
Nebojte se žádné globální totality, protože po Kristu nemůže už být
žádné všeobecně platné otroctví, které by znásilňovalo nejen tělo, nýbrž
i duši! Avšak modlete se svatý Růženec!
Tyto požadavky na modlitbu sv.Růžence a soustavný duchovní život se však
den ode dne stávají naléhavější nezbytností pro každého, kdo se napříště
bude chtít uchránit proti nežádoucí psychomanipulaci z okolí.
Maria,
Královno posvátného Růžence, oroduj za nás! Fra Mot
+++
Brněnská akad.duch.života ct.Patrika Kužely O.P.
K čemu jsou dobré všelijaké návody pro konání modlitby?
Návody k modlitbě jsou užitečné a často nutné, zvláště když jsi
začátečník. Tvoje modlitba v podstatě závisí na Mé milosti, a tak se na
to připrav pokorou a sjednocováním své vůle s Mou vůlí. Vzhledem k
milosti nepokládej modlitbu za umění, ani si pro ni nestanovuj žádná
pevná a nezměnitelná pravidla.
Bratr Ludvík z Granady dosvědčuje, že se mnozí domnívají, že modlitba je
jako kterékoliv umění, k jehož naučení stačí znát jeho povahu a
pravidla. Zapomínají, že milost vůbec nezávisí na tobě
Milost je účinek Mého nekonečného milosrdenství. Klame je domněnka, že
jejich správné zachovávání pravidel může nahradit Mou milost. Podle nich
by to bylo jako v alchymii: Vezmi nějakou látku, připrav ji tak a tak, a
budeš mít čisté zlato. Tato domněnka je úplně cizí nauce svatých
učitelů. Křivdí Mé milosti, která žádným způsobem nemůže podléhat tvému
lidskému přičinění, neboť je Mým dílem a pouhým účinkem Mého
milosrdenství. Připrav se na milost pravou a upřímnou pokorou, hlubokým
poznáním své bídy a velikou důvěrou ke Mně. Přesto se nedá říci, že bys
neměl postupovat podle nějakého návodu, neboť ačkoli ten, jenž sází a
zalévá, je jiný než ten, který dává vzrůst, přesto jak tvůj Bratr a
Spasitelem sám dávám vzrůst, a tedy chci napřed, abys začal sázet a
zalévat. (O modlitbě a úvaze, 2,5)
Podle čeho poznám, že moje modlitba je dobrá?
Po jejím ovoci, totiž po účincích, jaké působí ve tvé duši. Dovol, abych
ti obecně naznačil význačné vlastnosti dobré modlitby. Snaž se
doprovázet modlitbu svou mírností, pokorou a jinými ctnostmi a plněním
Mé vůle ve svém povolání. Můžeš si být jist, že i kdybys zakoušel veliké
vzlety ducha při modlitbě a byl jako vytržen až do třetího nebe, kdybys
přitom podléhal nezřízeným vášním, tvrdošíjně lpěl na svém úsudku,
nedbal na pěstování ctností, bylo by tvé nazírání přelud. Kdybys naopak
byl v modlitbě vyschlý jako troud, bez chuti a bez citu, a přesto bys
pokračoval v pěstování ctností, buď si jist, že tvá modlitba je dobrá, a
zůstávej klidný za vedení vzácného vůdce, který skryl bohatství, jako
učinil hospodář Josefovým bratřím, aby ti dal příležitost k velikému
úžasu tím, že tě vede v takovém příjemném omylu k tvému prospěchu.
Domníváš se, že neseš jen obilí, jehož tíha tě unavuje, a zatím neseš i
bohatství, jež s radostí nalezneš, až bude čas. (Pokr.)
+++
Kdo neztratil, je nezralý
najíti diadém!
Kdo nevyprahl,
láhev a osvěživou dřeň!
Kdo nevlekl se svahy hor ¬
což mohl šlapat zem
těch purpurových břehů,
dobytých Pizzarrem?
Kolik jsi pluků přemohl?¬
sám Vládce hovoří.
Kolik si neseš vlajek,
dobytých za bouří?
Kolik jsi stržil jizev?
Je jedna královská?
Anděli, vpiš: "Povýšen"
na čelo vojáka!
Ed
Ústní modlitba Jaké jsou podmínky?
Odpovím ti ústy mého Andělského doktora. Modli se zbožně čili pokorně a
s důvěrou, vytrvale, a to o věci potřebné ke spáse. Vždycky smíš prosit
o věci časné, pokud mohou posloužit tvé spáse. Ačkoli tvé modlitby za
bližního nejsou vždycky vyslyšeny, přesto se modli za druhé podle
přikázání lásky. (Sv.Tomáš, ln 4, dist. 14, 4,7,7) Kéž je tedy tvá
modlitba vroucí, vytrvalá, zcela nadpřirozená!
A nikdy zanedbávej modlitbu za obrácení hříšníků! Sám jednou říkám
sestře Kateřině Sienské, že Mne vybízejí a naléhají na Mne modlitby Mých
služebníků a Mých přátel, kteří skrze milost Ducha Svatého k Mé slávě a
spáse bližních vroucně prosí za jejich obrácení a snaží se ukonejšit Můj
hněv a zadržet ruku Mé spravedlnosti, pod jejíž ranou by hříšník měl
zahynout. Jejich slzy a jejich pokorné prosby Mne zadržují a skoro Mi
činí násilí. (Rozmluvy, 143,4) (Pokr.)
+++
Modlitba
Odevzdávám Ti Pane dnešní den
buď v něm Pane veleben a ctěn.
Odevzdávám Ti Pane svou mysl
plnou dobrého i zlého.
Proměňuj mě ve své Lásce Pane
ve své radosti
ve své moudrosti
proměňuj prosím naše vztahy.
Proměňuj nás každý den
ať To co bylo zlé dobrým se stane
k naší společné radosti a spáse.
Odevzdávám Ti Pane dnešní den
ať jsi Pane spokojen.
Za všechno Ti díky Pane.
Za vše co se dnes i jindy stane
Ladislava Lopraisová
+++
V jakém smyslu má být moje modlitba ustavičná?
Modlitbu můžeš brát dvojím způsobem, jednak v sobě, jednak v jejím
původu. Ve svém původu je modlitba jen láska ke Mně provedená prosbou.
Kéž je v tobě stále tato láska, buď v činnosti nebo v účinku! Účinkem
této lásky je každý tvůj úkon doopravdy nadpřirozený. Ústy svatého Pavla
(1 Kor 10) ti ukládám konat všechno k Mé slávě a v tom smyslu se modli
ustavičně. Tak pro tebe ustavičnou modlitbou tvé ustavičné konání dobra
z nadpřirozené pohnutky, vytrvale se vyhýbat zlého, neboť se neustáváš
modlit, neustáváš-li toužit po Mně a po vyplnění Mé svaté vůle.
Pokud bereš modlitbu samu o sobě, nemůže být v celém smyslu ustavičná,
protože máš ještě jiné povinnosti. Ve vhodný čas se věnuj modlitbě, i
ústní, aby ses stále víc rozněcoval láskou a dokonaleji vydával důkazy o
svém pokroku ve ctnosti. Každá věc musí být přiměřená svému cíli. Proto
modlitba musí trvat tak dlouho, jak dlouho je třeba na rozohňování tvé
zbožnosti.
Tím dvojím způsobem se tvá modlitba stává ustavičnou. Obojí je tvou
povinností.
Bylo by mylné, kdyby ses domníval, že ti stačí modlitba prací a přepínal
trvání modlitby ve vlastním smyslu. Podle bratra Ludvíka Granadského
jsou někteří učitelé duchovního života zmateni obtížností ustavičné
modlitby. Ti pak tvrdí, že se Moje slova týkají dobrých skutků, protože,
kdo koná dobré, tím se dobře modlí. Rozhodně se mýlí, protože v této
souvislosti mluvím o povinnosti modlit se, nikoliv o povinnosti konat
dobré skutky. Já přece neříkám, že "je třeba konat dobré skutky", nýbrž
že "je třeba se ustavičně modlit". Když ti ukládám vytrvat v modlitbě
dokonale ustavičné a dokonale vytrvalé, jak jen dovedeš, tak ti
neukládám žádnou nemožnost, nýbrž naopak velmi žádoucí věc,. Obecně
říkáš, že něco děláš ustavičně, když to děláš často a při každé
příležitosti. Když třeba Davidovi vkládám do úst slova: "Blaze muži,
který se neřídí radami svévolníků . nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon,
nad jehož zákonem rozjímá ve dne i v noci" (Ž 1,1-2), tak to neber
doslova a matematicky. Znamená to pouze to, abys jako spravedlivý
rozjímal o Mém zákonu tak často a tak dlouho, jak budeš moci, mnohem
častěji a mnohem déle, než si lidé světa dovedou představit.
+++
Na východ od Jordánu,
jak čteme v Genezi,
silák a boží anděl
urputně zápasí,
než den se dotkl hory.
Tu Jákob, plný sil, slyší,
jak anděl prosí,
zda může posvačit.
Ne, řekl chytrý Jákob!
Dříve tě nenechám,
dokud mi nepožehnáš!"
Sotva ten příslib dán,
jas mávl rouny stříbra přes
temný horský pruh a silák –
zmaten - shledal,
že podlehl mu Bůh!
Ed
+++
Vyžaduje ústní modlitba pozornost?
Především rozlišuj trojí účinek modlitby. První je zásluha. Tento
společný účinek všech z lásky vykonaných skutků nutně nepředpokládá
vědomou pozornost, udržovanou po celou dobu modlitby. Stačí pozornost v
účinku, totiž pozornost vědomá pouze na začátku modlitby. Tato pozornost
se považuje za trvající, protože nebyla odvolána, a činí modlitbu
záslužnou. - Druhý účinek modlitby je dosažení žádaného. Přitom zase
stačí uvedená pozornost, protože jako tvůj Spasitel přihlížím hlavně k
ní. Pokud ti taková pozornost přitom chybí, pak není tvá modlitba
záslužná a nemohu ti dát, oč prosíš s duchem dobrovolně roztržitým. -
Třetí účinek modlitby se ti dostává hned při modlitbě, totiž nasycení
duše. K tomu je potřebuješ vědomou pozornost. - Pamatuj, že jsou tři
způsoby vědomé pozornosti při ústní modlitbě. Pozornost slovní, abys ta
slova správně vyslovoval, dále pozornost obsahová, aby sis všímal smyslu
slov, a konečně pozornost rozjímavá, aby ses Mi při ústní modlitbě
klaněl, projevoval Mi svou lásku a děkoval Mi. Tento třetí způsob
pozornosti je nejlepší. Můžeš jej pěstovat, i když nejsi nijak učený.
Někdy bývá tato pozornost tak hluboká a tak soustředěná, že zapomeneš na
všechno ostatní (Sv.Tomáš,STh II-II, 83, a. 13).
Jaký význam má ústní modlitba?
Ústní modlitba pro tebe sice není naprosto nutná, protože podstatou
modlitby je projev prosby, který vidím ve tvém srdci, nicméně v různých
okolnostech je odůvodněné a prospěšné, abys projevil svou prosbu
navenek. Předně tímto prostředkem rozněcuješ svou vnitřní zbožnost.
Zevnějšek působí podle přirozených zákonů na tvého ducha a nitro. Za
druhé, když se modlíš ústně, tak Mi s duší zasvěcuješ i svá ústa, tedy
své tělo. Za třetí se modlíš ústně, protože tvá duše má přirozenou
potřebu projevovat navenek živé city lásky ke Mně. Vždycky tomu tak
není, protože tvá duše může být tak usebraná a vůle ta tak roznícená a
tak upoutaná, že je pro tebe ústní modlitba skoro vyloučená. V takovém
případě už tuto pomůcku ke vzbuzování zbožnosti nepotřebuješ (Sv.Tomáš, STh II-II, 83, a. 12). (Pokr.)
Zprávy:
* Během třech adventních nedělí lze u sv.Michala v Brně prožít hluboký
duchovní zážitek při vystoupení br.Gabriela Miroslava Částka III.OP,
Cesta k pokoji (T.Kempenský), Moc a sláva (G.Greene), Proti Bohu nelze
hrát. Začátek vždy v 17,00 hod.
* Brněnské angelikum zve k setkání mezi uměním výtvarníků: Dana Marková,
Sylva Lacinová, Richard Nový, Albert Štěpán, Pavel Kryl, Eva Táborská,
Hana Langová, Eva Mužiková, Ema Hostašová, Martin Skočovský, Vlad.Urban,
Veronika K.Planerová. Brno, Dominikánská, vchod bokem kostela. Od
18.12.2005 do 8.1.2006. Denně 17-20 hod, neděle 9-12, 17-20 hod.
* Duchovní život pro každého, každé první pondělí 17,00, sv.Michal,
Brno, Dominikánská.
Maria, Matko Boží,
vyprošuj Boží požehnání v roce 2006
redakci a čtenářům časopisu ROSA MYSTICA. |
