představuje soudobé podání učení sv.Tomáše Akvinského, aktuální pro každého hledače pravdy v naší době. Většinou jde o podání na způsob příběhu ze života, doplněného pohledem velkého  světce, mystika a teologa. Představujeme tu i některá celá díla Tomášova v českém překladu, srozumitelném nejen nějaké intelektuální elitě, nýbrž i širším vrstvám hledačů pravdy. Myslím, že kdyby měl sv.Tomáš k dispozici takové prostředky elektronického sdělování, jako máme my, jistě by svá díla neschovával před širší veřejností, ani by se neobával jejich konfrontace se světem, ani toho, že by snad někdo chtěl nějak zneužít jeho díla nebo na něm vydělávat.

    Od výzvy Lva XIII. k soustavnému studiu díla sv.Tomáše Akvinského se rozvíjí příslušný novodobý směr filozofie. Původní dílo sv.Tomáše je v latině. Právě v latinském jazyce působilo toto dílo, jakož i dílo dalších scholastiků, silně jazykotvorně, tak, že se pod jeho působením vytříbila latina jako jazyk filozofie a vědy. Dnes je tomu jinak. Soustavné studium Tomášova odkazu se děje v národních jazycích. Přes svou vytříbenost pro použití ve společnosti jsou tyto národní jazyky málo způsobilé vyjádřit dílo sv.Tomáše odpovídajícími slovy. Proto je toto novodobé úsilí od začátku silně poznamenáno především tvorbou potřebného názvosloví. Ve snaze co nejvíce a doslovně se přiblížit významu Tomášových pojmů zachovávají překladatelé latinské názvosloví, zařazené však do národního jazyka, anebo doplňují názvosloví národního jazyka běžné ve světské filozofii různými divuplody, jako v českých poměrech třeba „bytec“, „údoba“ (Desolda, Hlavatý, Kadeřávek), „cost“, „trojina“ (Votka, Vojáček, Sousedík, aj.). Tak se stává, že vzniká společensky dost uzavřený jazykový útvar, a to i pro většinu vzdělaných příjemců. Kromě tohoto vzdálení se povaze Tomášova díla, které je pro původního příjemce jasné, dokonce nejednou úsměvné díky vtipně voleným příkladům, dnešní vykladači učení sv.Tomáše často představují na místo díla v Tomášově duchu, vědu o díle svatého Tomáše. Pak se úspěšně rozvíjí jejich úzká specializace na znalce mladého Tomáše nebo Tomáše pozdního či zralého. Přitom se ovšem jejich dílo vzdaluje původnímu záměru sv.Tomáše, ale i dnešnímu hledači pravdy. Navíc se tito poctiví dříči doslovného podání Tomáše dostávají víc a více do izolace, takže posléze občas připomínají jednoho zapomenutého českého vynálezce nevysychajícího kalamáře, zvaného „buňát“.
     Současně vyprchává duch sv.Tomáše, který nikdy nepěstoval žádnou suchopárnou vědu ani uzavřenou filozofii. Tomášovo dílo není jenom teorie, přednášená na katedrách, nýbrž mystický život, k jehož duchovnímu prožívání je pozván každý křesťan. Naopak právě v Tomášově díle nalézá duchovně žijící křesťan soustavnost nejen pro své myšlení, nýbrž i pro svůj život mravní, pro život ctností a život z Ducha svatého.
     A přesto jsou i v moderní době zjevy, které vysoko vyčnívají nad hladinu průměrné učenosti. Mezi nimi vyniká bl.Hyacint Maria Cormier.
     Heroismus, s jakým Otec Cormier prožívá ctnost naděje uprostřed tíživých osobních zdravotních i nepříznivých okolních podmínek, je povznášen darem vědy a umění, takže se projevuje blahoslavenstvím lkajících, požívajících za odměnu důvěru v Pána.
     Z naděje se rodí klid ducha, který podle svědků je u Otce Cormiera obdivuhodný. Pokud jde o naději - uvádí otec Blatt - stojí za zmínku, že myšlenku zřízení Angelica pojímá už v roce 1906 a v dalších letech ji neztrácí ze zřetele, ani v době pro Itálií velmi temné a těžké, kdy řád nemohl počítat se zvláštní podporou. Bůh však odměňuje jeho důvěru, protože když zahájil budování univerzity sv.Tomáše v Římě, zvané Angelicum, bez peněz, přesto dovršil dílo bez dluhů.
     Angelicum podle záměru a uskutečnění Otcem Cormierem není navrženo jako středisko přípravy mladých pro akademickou kariéru, nýbrž jako vrcholné studium všech, kdo chtějí oslavovat Boha a pracovat na spáse duší z milosti Kristovy Církve. Současně je od začátku zamýšleno jako společenství lásky a duchovní rodiny svatého Otce Dominika.
     Bože, veď nás, pořád málo doufající, darem vědy a umění k pravému potěšení abychom jako blahoslavení lkající byli odměněni důvěrou v Boha.
     Na příkladu bl.Otce Cormiera sledujeme prozíravost, kterou Duch svatý povznáší darem rady. Úkonem daru rady je blahoslavenství milosrdných, kteří dojdou milosrdenství, aby omilostnění mohli zakoušet nezdolnou dobrotivost jako zralé ovoce Ducha svatého. Dar rady znamená nejen umění poradit a povzbudit, ale také si dát poradit. Otec Cormier si dává poradit svatým Tomášem. Třebaže sám oficiálně prodělává pouze obvyklé studium filozofie a teologie, přesto život a dílo tohoto "sluhy Božího" znamená uplatňování nauky svatého Tomáše.
     Nedosahuje sice žádné vyšší akademické hodnosti v teologii, ale přesto promlouvá vhodně a působivě také k profesorům teologie. Jsou to zároveň moudré výroky a plody meditace a hluboké zbožnosti. Žertem říkává: Když nemohu vyučovat posvátným předmětům na Angeliku, musím být profesorem dobrého příkladu! A skutečně je. Cormierův život je opravdovým povzbuzením pro všechny. Jeho kontemplace nebrání činnosti, nýbrž ji posiluje. Prožívá nauku svatého Tomáše hrdinským způsobem. Jeho "osobní charisma" spočívá v milosti moudrosti, osvícené vírou a láskou, které přecházejí do blahoslavenství milosrdných.
   Cormierovy rady nejsou žádným povýšeneckým poučováním intelektuála, nýbrž jdou od srdce k srdci. Sleduje moderní otázky s velkou rozhodností a nezdolností, ale počíná si velmi opatrně a prozíravě. Kolik odstínů prozíravě jemných kroků při současné zásadní pevnosti můžeme sledovat v Cormierově počínání, když odolává nátlaku všeho druhu! Když mu Otec Lagrange vypravuje o akademickém terorismu, ke kterému dochází při mnoha hovorech s modernisty, Otec Cormier odpovídá: "Tento terorismus neznám, ani jím netrpím, ani ho neuplatňuji. Uvažuji jak nejlépe mohu o tom, co je třeba dělat. Počítám nejen s vnitřním dosahem věcí, ale i se situací osob a rozvážností, s jakou je třeba postupovat ve vztahu k nim... Napomínání prudké, hořké a přílišné často pochází z nezřízené vášně. Napomínání příliš mírné pochází z malomyslnosti. Spravedlivé a laskavé napomínání se rodí z lásky uspořádané, která umí i poradit."
     Při kanonických vizitacích neváhá sestupovat k podrobnostem. Ví, že dokonalý duchovní život spočívá spíše v jakosti malých věcí, schopných vyjádřit heroismus, než okázalých skutcích.
    Bože, pouč nás, často neprozíravé, zaslepené a zmatené, darem rady k dosažení milosrdenství jako blahoslavené milosrdné, abychom byli odměněni dobrotivostí.