|
Olomouc 1998
vyd.Matice cyyrilometodějská
Co: P.Tomáš Bahounek O.P.
Ničil obstat: P.A.J.Beneš O.P., Jinošov 24.7.1997
O b s a h
Úvod
Volání kosmických sfér
1. část zápisníku
Touha po tajemném Neznámém
2. část zápisníku
Démonická přitažlivost Bermudského trojúhelníku
3. část zápisníku
Návrat na Modrou planetu
4. část zápisníku
"Undefined Flying Objects"
5. část zápisníku
Odkud přichází Mimozemšťan ?
6. část zápisníku
Poselství Dogonů
7. část zápisníku
Výstraha
8. část zápisníku
Osudné setkání
9. část zápisníku
Souboj
10. část zápisníku
Vítězství Královny vesmíru
11. část zápisníku
Redemptoris Mater
12. část zápisníku
Ú v o d
Tváří v tvář životním úkolům setkává se člověk s mnohými nesnázemi
a překvapeními. K tomu všemu přistupuje ještě snaha některých lidí dělat
z komára velblouda. Objevují se "zaručené" zvěstí o tom, co kdo
překvapivého uviděl, co záhadného prožil. Na tom by nebylo nic špatného,
protože by to jen povzbuzovalo lidskou touhu přijít věci na kloub a
objasnit věci ve světle poznání. Horší však je, že se přitom stále
častěji objevují tvrzení a názory, že tato záplava záhad v přírodě a
lidském životě se nedá vysvětlit pomocí osvědčených postupů lidského
rozumu. A tu se objevuje, že prý je ke všemu tomu nutno být vybaven
mimořádnými schopnostmi, jako je jasnovidectví, telepatie, telekineze.
Podle některých lidí je potřeba mít nějaké spojení s dušemi mrtvých nebo
též zvláštní osobní magnetismus či mít alespoň nějaké spojení s
astrálními silami. Jsou i křesťané, kteří proti schopnostem lidského
rozumu, osvíceného vírou, prakticky upřednostňují různá zjevení a
zázraky.
Proti tomu člověk, který přirozeně touží dosáhnout
uspokojivého a jasného, a přitom prostého řešení všech přírodních a
životních záhad, se snadno uchyluje k různým druhům orientálního
gnosticismu, a v neposlední řadě dokonce i k různým omamným látkám.
Přiznám se hned na začátku, že svou knihou nepřináším žádné
pronikavě objevné řešení. Vždyť nejsem žádný přírodovědec. Když jde o
náboženství, žádný svatý a ani Panna Maria se mi doposud nezjevili, ale
jsem to naopak spíše já, kdo se tak často zjevuje Matce Boží a různým
svatým, když je prosím o lepší vedení k svrchované Pravdě a Lásce.
Moje příprava k této práci započala už v mládí. Kdysi jsem se
zabýval tzv. filozofií čtvrté dimenze. Jednalo se spíše o studium
literatury. Našel jsem však i velkého znalce těchto věcí prof.Otakara
Borůvku. Působil na fakultě přírodních věd brněnské Univerzity a na
brněnské hvězdárně.
Dalším významným přínosem pro mne byly rozmluvy s otcem
profesorem Dominikem Peckou, dominikánským terciářem, a dále, a to
bývaly zejména rozmluvy s otcem Metodějem Habáněm. Bývaly to hovory
velmi poučné a náročné na soustředění a paměť. Nahrávat se totiž nedaly,
protože ze všech stran vyčnívalo všudypřítomné ucho Státní bezpečnosti.
Bylo možné dělat si jen zběžné poznámky. A teprve dodatečně si sednout
někde do ústraní a rychle si ty věci buď převykládat do magnetofonu nebo
jinak zaznamenat, protože za pár dní by už byly kusé. Bývalo to tím
komplikovanější, že otec Habáň nepodával žádný obor soustavně. Při
každém dalším setkání prostě jen někde otevřel Tomášovu Summu contra
gentiles nebo Tomášův komentář k Aristotelově Fyzice. Kromě toho si
člověk v přítomnosti otce Habáně musel počínat s dávkou jakéhosi
myšlenkového odstupu. Někdy se zdálo, jako by odmítal mít nějaké
následovníky. Bylo to u něho spíše z pokory. Jednou jsem ho prosil, aby
mi svůj názor nevykládal jako možnou alternativu, ale jako něco jistého
a bezpečného. A tu mi otec Metoděj řekl: Nerad bych vás příliš ovlivnil
svými názory. Já na to: Ale otče, já chci být opravdový realista jako
svatý Tomáš. Já chci abyste mě ovlivnil! Tak se do mne klidně
otiskněte!" On však zavrtěl hlavou a řekl: "Raději ne. Vždyť ono není
docela jisté, že to učím, je docela správné." A tak jsem si vlastně
musel svůj zápisník z těchto našich rozmluv musel vést tajně nejen před
okolním světem, ale i před otcem Habáněm.
Uprostřed osmdesátých let jsem měl příležitost
zúčastnit se v jednom pražském domě tajně pořádané přednášky
dominikánského terciáře Dr.Artura Pavelky (později byl vysvěcen na kněze
jako otec Ludvík). Tehdy jsem ho znal spíše jen z jeho článků v
olomoucké Filosofické revui, kde objasňoval některé souvislosti mezi
teorií relativity a učením sv.Tomáše. Tentokrát však dr.Pavelka
přednášel o učení sv.Alberta Velikého v poměru k Albertu Einsteinovi.
Tyto věci mě tuze zajímaly. Věděl jsem však, že na svůj
rozum se nemohu příliš moc spoléhat. Když jsem po promoci na filozofické
fakultě nastoupil jako pracovník pro všechno na farmě živočišné výroby,
byl bych se asi zbláznil, kdybych těch následujících 14 let mezi zvířaty
něco nedělal. Upnul jsem se ke studiu sv.Tomáše. Čistě pro svou potřebu
jsem se začal zabývat překladem Summy proti pohanům do češtiny (Vyšla v
roce 1993 v Olomouci, v Matici cyrilometodějské).
Podnětem pro mne bylo setkání a sblížení s velkým českým dominikánem,
otcem Jiří Maria Veselým. Vydal knihu "Co dává Velehrad Evropě" (Olomouc
1994 Matice cyrilometodějská). A zde, v kapitoli Současnost, se zmiňuje
o Albertu Einsteinovi:
Einstein říká, že "podstaty věcí představují jakési vesmírné
varhany, kdežto jejich trváním se vysílá jakýsi kosmický koncert, v němž
není nic nahodilého, všechno jde podle přesných zákonů. Stavitelem
varhan a hlavním dirigentem koncertu je Stvořitel, a každá věc má své
přesně určené sólo. Jde o to, aby je nikdo sám nepokazil." A otec
Veselý k tomu dodává: Stvořitel zvláštním způsobem svěřuje
spoludirigování člověku. Je škoda, že kromě pokusů P.Ludvíka Artura
Pavelky OP nikdo soustavně nesrovnával Einsteinovu teorii relativity s
tím, co píse Andělský učitel v První a druhé příčině, o Prozřetelnosti a
o Božím působení na věci.
Později jsem se dozvídal otřesné zkušenosti, týkající
se tzv. Filadelfského experimentu, na jehož vypracování se podílel také
Albert Einstein, Nicola Tesla a hlavně von Neumann. Ukázalo se, že vědci
pokusně dokázali změnit třírozměrnou skladbu hmoty a docílili také
jistého pohybu v čase. Přitom si původci experimentu počínali tak
bezohledně, že těmto změnám vystavili i řadu nic netušících lidí.
Někteří z nich jsou dodnes nezvěstní, jiní zahynuli a mnozí z těch, kdo
pokus přežili, zešíleli. Tak se nabízí téma pro nejrůznější hrůzostrašné
historky o návštěvě UFO a o různých životních okolnostech, kdy
se
zdá, že je člověk vůči některým silám naprosto bezbranný.
A přitom
věříme, že po Kristu už všechno slouží Božím dětem jenom k dobrému.
Vždyť i Kolumbus a jeho věrná posádka zakusili při hledání Indie mnohé
podivné věci v Sargasovém moři. Sledovali podivné věci v moři i v
povětří, málem došlo ke vzpouře, ale oni se modlili k Bohu a Matce Boží
a bezpečně propluli do Nového světa.
Tzv. moderní člověk se snažil odhalit různá tajemství v
přírodě, ale přitom pozbyl smysl pro nadpřirozené tajemství. je ochoten
přijímat jen to, co vidí či jinak může ověřit svými smysly. Moderní
člověk se totiž domníval, že postupem přirozeného lidského poznání a
vědy se odhalí a ztratí každé tajemství. Jenže pak se začali lidé Erich
von Däniken, kteří začali poukazovat na to, že mnohé známé věci jsou
plné tajemství, na které prý lidský rozum nestačí. Moderní člověk upínal
svou pozornost jen k zemi a spoléhal pouze na lidský rozum. Do toho
zasáhl Däniken a další, kteří začali tvrdit: Na zemi jsou věci, které
dokazují, že naši předkové museli mít nějaké inteligentnější pomocníky z
vesmíru, protože lidským rozumem by na to sami nepřišli. Tito Dänikenové
vlastně neuznávají ani Boha ani nadpřirozené tajemství, ale neuznávají
ani velikost a sílu lidského rozumu. Pouze člověka zneklidňují, když mu
předhazují omezenost a slabost lidského rozumu, ale víru a vnitřní pokoj
člověku nedávají. A přitom člověk má povinnost rozvinout možnosti svého
přirozeného rozumu, a současně své myšlenky a své úsilí zaměřovat k
věčnosti, k nadpřirozené blaženosti a pokoji, pro jaký jsme stvořeni.
V současnosti se ukazuje, že všechny lidské
objevy, včetně fyzikálních a vůbec přírodovědných (jako je třeba teorie
magnetického pole), trpí víc a víc potřebou být pevně zaklesnuty do
přesného aristotelského myšlení, pěstovaného v duchu sv.Alberta a
sv.Tomáše. Přitom ale nestačí, aby to byla jen osvojená nějaká teorie.
Musí to být současně také duchovní život, založený jednak na lidské
přirozenosti a jednak na Boží milosti. Jinak by se každý odborník v
teorii magnetického pole a při pokusech o její spojení s teorií
relativity zbláznil či rozplynul v jakési nicotné nirváně nebo zcela
úplně by pozbyl rozměrnosti v silném magnetickém poli.
Proto zde nabízím všem lidem dobré vůle jakýsi
kaleidoskop úchvatných jevů v přírodě, které tolik strhují zvědavého
člověka, ale současně mu hrozí, že bez pevné zakotvenosti v řádu
přírodním a Božím ho zcela zavalí a pohltí. V tomto kaleidoskopu je
zahrnut i naivní, povrchní lidský rozum, který se snaží všechny záhady a
tajemství obsáhnout. Za každou kapitolou tohoto stylizovaného karnevalu
soudobými senzacemi však následuje krátké zamyšlení. Jsou to stránky
Zápisníku. Nepřinášejí nám nic převratně nového, protože více než nějaké
novoty potřebujeme návrat ke kořenům. Základem a oporou je pro nás náš
lidský rozum, zušlechtěný neměnným Božím Slovem. Jak nedostatečně znají
dnešní lidé Písmo svaté, tak nedostatečně používají přirozeného rozumu.
Je třeba lépe prozkoumat a nově vyslovit kosmologické myšlenky
Aristotela, jehož odkaz pokřtil sv.Tomáš. Andělský doktor nám poskytuje
klíč k proniknutí Aristotelovy filozofie. Vodítkem nám tedy bude
Aristotelova Fyzika a Metafyzika, díla sv.Tomáše Akvinského a sv.Alberta
Velikého, myšlenky otců dominikánů Dominika Pecky, Metoděje Habáně,
Ludvíka A.Pavelky a Jiřího M.Veselého, jak je autor zaznamenal. Nestačí
však poněkud převykládat Aristotela a sv.Tomáše, nýbrž je potřeba jejich
odkaz prožívat a postavit do některých souvislostí dnešního světa a
lidstva a jeho životních tužeb. Teprve potom může Němý vůl z Akvina tak
zabučet, že z toho úžasem oněmí mnozí dnešní fyzikové a přírodovědci na
celém světě.
Díky Bohu a Matce Boží za tohoto našeho velkého učitele!
Použitá literatura
Aristoteles, Fyzika, 1996
Aristoteles, Metafyzika, 1996
Aristoteles, Etika Nikomachova, 1995
Aristoteles, Poetika, 1993
Einstein, A., Theorie relativity speciální a obecná, 1923
Einstein, A., Můj světový názor, 1934
Einstein, A., Fyzika jako dobrodružství poznání, 1971
Einstein, A., Jak vidím svět, 1993
Grygar, J., Vesmír, 1983
Pavelka, A., Viz: Filosofická revue, Olomouc 1929-1941
Heisenberg, W., Fyzika a filozofie, 1966
Sv.Tomáš Akvinský, Summa proti pohanům, 1993
Sv.Tomáš Akvinský, Summa theologická, 1937-1939
|
