|
Ročník X.,číslo 11.
Listopad 2004
__________________________________________________________________________________________________________________
Obsah: Poselství Královny všech svatých, Josef Veselý, Doprovod,
Poselství z očistce, Josef Veselý, Jsem služebnice tvá, K nejvyššímu
cíli (9), R.Hrušková, Nad hlavou mi přeletěli, Odkaz dvou velikánů,
Josef Veselý, Na stejné lodi, Dopis sv.Anežky, L.Lopraisová, Slova, J.Veselý,
Chvála slova upřímného, Dopis krále Karla IV., L.Lopraisová, Vlast,
Modlitba, J.M.Veselý OP, Tajemství Hory sv.Klimenta (7),Brněnská
akademie duchovního života ctih.Patriky Kužely_________________________________________________________________________
Poselství Královny všech svatých
1.listopadu
Milá duše!
Raduj se! To je naše poselství z místa věčné
radosti a slávy. Máš úžasné styky na nejvyšších místech.
Máš důvěrné spojení s námi se všemi, Tvými bratry a sestrami v nebi, a
spolu s námi především s naším Pánem Ježíšem Kristem a s naší společnou
panenskou Mátí a Královnou všech nás svatých. Tvoříme Církev vítěznou,
oslavenou, svatou čili nezvratně dokonalou. Dnes je svátek Církve
oslavené. Tak se raduj, že s ní máš živé spojení. To je povzbuzující.
Kdekdo by rád odhaloval jen lidské slabosti v Církvi. Ty však sleduj,
jak v tobě září jedinečný a neopakovatelný B.obraz. Máš původ od B.,
podle jehož podoby jsi stvořen. Žalmista zpívá: Mé srdce opakuje výzvu:
Hledejte mou tvář! Hospodine, hledám tvou tvář (Ž27,7
Když jsi byl malý, krátce po narození, sešli se
příbuzní a známí, aby se podívali na nového člena rodiny. A přitom se
ozvaly hlasy: Ta podoba! Celý tatínek! Celá maminka! Oči má jako
dědeček!
Už nemluvně, jehož obličej je ještě nepopsaný
list, se snažíš identifikovat. Ale tento tvůj první pokus dlouho
nevydrží.
Ve tvém obličeji jasně vyniká obraz Boží, pokaždé, originální, jedinečný
a původní. Zkus se dívat pohledem osvíceným vírou! Dojdeš k přesvědčení,
že když se pozorně zadíváš na člověka, poznáš v něm něco z Boží tváře,
kterou nikdy nikdo celou neviděl.
Jako máš původ od Boha, máš i božské rysy, protože jsi dítě všemohoucího
Otce, tak také na konci věků bude mít Bůh i tvou tvář. Celé stvoření
ústí k Bohu zjevujícímu se ve tvé podobě. V Boží tváři se nacházejí
stopy životních příběhů všech lidí a Tebe zvlášť.
V Boží tváři se Ti zjevuje všechno nově: OČI maminky, které na tebe
hledí s pochopením, ÚSTA, jejichž slova a polibky se tě důvěrně
dotýkají, RADOST, která svým jasem rozjasňuje tvou tvář, kdykoli je
smutná. SLZY, které vzbuzují bolest i zármutek.
I když to překračuje Tvou představivost, přesto Tvá víra dosvědčuje
nepochopitelnou naději: všechny bytosti docházejí dovršení v Bohu. Kdy
se objeví Tvoje pravá tvář? Toto přesvědčení naší víry přesahuje TVOJE
myšlení. Pomysli na jednotlivé lidi! Zjistíš něco, co Ti pomůže
přiblížit se k tajemství svého stvoření u Boha. Polož si otázku: Jaká je
moje pravá tvář? Je to obraz dítěte? Ženicha? Nevěsty? Je to tvář Páně
ve věku třicetitří let, někomu se přidává, jinému ubírá.
Jedno je už teď jisté: Tvoje tvář je totožná,
ale přitom se neustále mění, i když nepozorovatelně. Jen odhlédni od
momentálního výrazu tváře, který se během doby mění, a od vlivu emocí,
jež mění tvář jenom na chvíli.
Dnes vypadáš jinak než včera a zítra. Když se
ale má jaký skutečně jsi, musí se cela ta rozmanitost Tvojí tváře během
časů shrnout.
Když skutečně znáš nějakého člověka a sleduješ ho pohledem lásky,
zahlédneš jeho pravou tvář. Neviditelná tvář Boží prosvítá na tvářích
lidí, a zvláště jasně vyniká na svatých. U Tebe to ještě není hotové,
ale roste to s Boží milostí. Apoštol Jan vzkazuje: Už teď jste Boží
děti. Ale čím budete, není ještě zřejmé. Víme však, že až On se ukáže,
budeme Mu podobní,a proto Ho budeme vidět, tak jak je. Každý, kdo vkládá
tuto naději v něho, uchovává se svatým, jako On je svatý.
Dnešní slavnost Tě unáší do nebe, kde zpíváme s
anděly chvalozpěv našemu Otci: Svatý - svatý - svatý! Tak to vidí
Miláček Páně ve Zjevení. Kteří to jsou svatí? Zdaleka nejen ti, které
znáš z kalendáře. Těch je jen pár stovek. Jan píše o nesmírném zástupu.
Jsou tam zástupy mučedníků z koncentráků a gulagů, ale i nekrvavých
mučedníků naší doby, kteří trpí všední život až na dno jeho všednosti.
Přijmi pozvání na dnešní slavnost jako výzvu pro Tebe, kdo se snažíš
kritizovat Církev kvůli slabosti mne či Tebe, kdo jsme v Církvi, ale
pořád ještě nejsme na konci své pouti. Přijmi to jako povzbuzení pro
Tebe, kdo se příliš strachuješ o Církev. Náš Pán Ti vzkazuje, že
mocnosti pekelné ji nepřemohou a sám se modlí za Petra v čele Církve.
Ačkoli hříšníci v Církvi hodně pokazí, přesto je tu obrovské tajemné
Tělo Církve, které je svaté a nedotknutelné - Ježíš, Maria, svatí. Jsou
zárukou, že můžeš ke svatosti dojít.
Dnešní slavnost je také Tvůj svátek, třebaže ještě putuješ světem. Od
křtu máš pozvání na cestu ke svatosti. Svatost není jen řemeslo
urozených. Náš Pán Tě zve ke svatosti. Kdo tedy může dosáhnout svatosti
a být spasen? U Tebe samotného to není možné, ale u Boha je možné
všechno. A tento Bůh je Láska. Zve Tě k účasti na své nebeské hostině.
Co to znamená? Budou tedy všichni spaseni? Smí každý spoléhat na to, že
bude spasen? Není to tak jednoznačné. Víc můžeš spoléhat, když naplno a
celým srdcem odpovídáš na to, že se Syn Boží dává za Tebe ukřižovat. Jak
by mohl spoléhat na Boží milosrdenství ten, kdo své srdce dává někomu ve
světě, žije ve hříchu a odmítá vzít na vědomí výzvu k pokání a nápravě?
Na výzvu Boží lásky, která se právě kvůli Tobě nechává ukřižovat,
odpověz obětí z celého srdce!
Přijmi pozvání ke svatosti! Rozlom své zatvrdlé
srdce! Odtrhni se od sebe a od světa. Dej se Pánu! Vždyť se tím jenom
vracíš ke svému Původci a ke mně!
Tvoje Královna všech svatých
+ + +
D O P R O V O D
To vždycky znamená
přiznat si
že na všechno nestačíš sám
Být obdarován
láskou někoho
kdo ti vyjde vstříc
upřímně a opravdově
v pravý čas
A potom je naděje
že společně dojdeme
přes všechny nepohody
ke šťastnému cíli
Josef Veselý
+ + +
Poselství z očistce
2.listopadu
Milá duše!
Raduj se! Nemusíš spěchat někam mezi spiritisty. V
Církvi máš spojení i s dušemi věrných zesnulých.
Prožij teď naplno tu skutečnost, že máš spojení s dušemi věrných
zesnulých! Věř, že jim svou přímluvou pomůžeš k Bohu. Doufej, že se s
nimi jednou setkáš!
Také nevěřící může cítit, že má nějaké spojení
s dušemi zesnulých, ale jedině Ty, křesťan máš jistotu víry, že jim
můžeš nějak pomoci modlitbou, obětí pro ně, sloužením mše svaté za ně.
Jedině Ty, Boží dítě máš naději na setkání s nimi.
Tvoje víra se opírá o evangelium: Přichází hodina, kdy všichni v hrobech
uslyší jeho hlas a vyjdou: ti,kdo konali dobro, budou vzkříšeni k
životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení (Jan5,24-29)
Jakou víru dnes dosvědčuješ? Tu víru, že Ježíš
Kristus je Boží Syn. Proto má moc povolat duše zesnulých z hrobů a
vykonat nad nimi Poslední soud. Vyznáváš Vzkříšení z mrtvých a Soud,
který rozhodne také o Tvém věčném životě. Tvoje jednání má smysl jedině,
když uznáváš skutečnost svého spojení s dušemi věrných zemřelých. Věř,
že jim Tvoje modlitba, oběti pro ně a mše za ně fakticky pomáhají! Věř,
že se s nimi jednou setkáš. Dnešní vzpomínka na duše věrných zesnulých
není doba pro slzy a zármutek. Je to čas radostné víry a útěchyplné
naděje, hodina otevřeného svědectví pro Pána nad živými i mrtvými. Pán
vstává z mrtvých. Přemáhá smrt. A s ním jsou duše všech jeho věrných. S
ním je také Tvoje duše a duše věrných zesnulých. Pán je to jediné pouto,
které Tě spojuje s dušemi věrných zesnulých a jejich duše s Tebou. Pán
Ti umožňuje, aby Tvoje spojení s dušemi věrných zesnulých bylo skutečné
a přínosné pro ně, ale i pro Tebe, kdo ještě žiješ ve světě.
Očistec je místo, kde se duše věrných zesnulých
očišťují od časných vin. Přitom jsou docela nehybní a neteční. Samy už
nemohou pro sebe nic učinit. Zato Ty můžeš mnoho učinit pro duše těchto
zesnuulých. Svými modlitbami a obětmi jim urychluj a zkracuj očistování,
a následný přechod k Bohu.
Věnuj větší pozornost a péči o duše věrných
zesnulých! Ušetříš si mnoho těžkostí. Duše vysvobozené z očistce se za
Tebe budou přimlouvat u Boha a pomáhat TI zase z nebe při pozemské
pouti. Tak smíš rok co rok získat ke svému strážnému andělu, který je Ti
přidělen od narození, pokaždé ještě dalšího nebeského přímluvce. Smíš
získat dalšího a dalšího strážného anděla v tom, koho svou modlitbou a
obětí vysvobodíš z očistných muk, a tak se mu Ty sám staneš pomocným
andělem. Duše zesnulých se po Tvém urychlení jejich očistných muk
ocitají před Boží tváří jako andělé. Tam se za Tebe přimlouvají.
Pro Tebe zde na světě zatím není očistec nějaké
místo, nýbrž stav Tvé duše. Projevuje se u Tebe jako proces Tvého
očišťování a duchovního růstu z Ducha svatého za pomocí nebeských
pomocníků.
Proto jak v kostele,
tak i před křížem na hřbitově, se pro Tebe otevírá zdroj veliké naděje a
posílení jistoty Tvé spásy. V kříži hledej jedinou spásu pro sebe a pro
duše Tvých věrných zesnulých.
Tvoje Pomocnice Maria
+ + +
JSEM SLUŽEBNICE TVÁ
Jsem služebnice tvá, můj Bože
a nikdy nechci být nic více
Ty mi dej srdce odevzdáné
ať svítím v temnotách jak svíce
plamenem čistým
nejkrásnější z žen
Josef Veselý
+ + +
K nejvyššímu cíli (9)
Připrav se ke startu!
Připrav se uprostřed ostatních ke startu! Připrav se s ostatními! I
to je důležitá součást tvého tréninku, abys vyzkoušel vnitřní chod
zároveň s ostatními a spolu s nimi. Ohledně nejlepšího vnitřního chodu,
jakým je rozjímání, vládne víc než dost nedorozumění. Dozvídáš se to od
různých znalců, průvodců a trenérů v tomto oboru, kteří k dokonalosti
nutně vyžadují rozjímání. Čím bedlivěji pročítáš jejich návody a
provozní pokyny k svému použití, tím víc tě ohromí značné nedorozumění.
Jen si je doslovně zopakuj a s veškerou svérázností, vlastní každému
jednotlivému z nich, si to vztáhni na své dokonale metodicky rozčleněné
rozjímání! Třeba u Ignáce z Loyoly je jasné, že sleduje ještě jiné
způsoby rozjímání, než je způsob podle vzoru Marty a způsob její sestry
Marie. Tak připomíná, že se každý z těchto dvou způsobů liší od mystické
kontemplace. Kromě toho lze také rozjímavě zpytovat svědomí. Dále můžeš
rozjímat při četbě, při prožívání krásného umění. Přitom lze také
rozjímavě modlit ústně, a to nejen zpěvem.
Když tvoji průvodci nutně vyžadují rozjímání, tedy
tím rozuměj každé důvěrné setkání se mnou a pravdami našeho věčného Otce
i naší společenské panenské Máti, veškeré usebrání a soustředění se v
mých záležitostech. Rozjímavé sledování a naslouchání ti přijde velmi
vhod při mši svaté, ba je to nejvhodnější způsob zakoušení posvátných
úkonů, abys z nich vytěžil co nejvíce pro duchovní život. Tak třeba při
slavení mého Nejsvětějšího Srdce si mě představ v celé svrchované
Dobrotě, kdy hořím láskou, ale docela něžnou, jež se ti nabízí, ať jsi
kdokoli, a přitom tak diskrétně a nevtíravě, jak to mohu učinit jedině
já, který se ti nabízím za pokrm, a přitom ti se skrývám do všedního
krajíce. Být bohatýr širokých plecí jako Ilja Muromec, velkomyslného
pohledu a velkorysého přístupu, a přitom nevtíravý, ale naplno
doceňující tvou svobodu.
Takhle přistupuj ke každému tajemstvím! Odměnou ti je
snadný, vyrovnaný a plynulý chod rozjímání. To ti vystačí, nemáš-li
ještě schopnost ubírat se v tomto postupu podle zvláštních značek,
návodu, náčrtku, plánku, mapy, a podobně. Na druhé straně to oceníš
uprostřed shonu, hluku a spěchu, potu a zápachu, jaké vyznačují zázemí
každého závodiště. Připravíš se tím oslavit slavné vítězství, dosažené
jinými, ale připravené i pro tebe. Znáš přesný postup? Představ si děj,
zadívej se na osoby! Pozoruj, jak jednají v daných okolnostech a proč
tak jednají. Sleduj, kdy mlčí, a kdy mluví, a když mluví, tedy, co
říkají. V duchu s nimi rozmlouvej a nakonec nech své nitro směrem k nim
rozevlát. Srovnávej svůj život s jejich příkladem, které máš před očima,
a představ si je ve svých životních okolnostech a podmínkách. Vyprošuj
si jejich pomoc při nalezení řešení svých těžkostí, k vlastní nápravě a
zdokonalení.
Je však i jiný přínosný způsob, který tě
každodenně vede k rozjímání. Prováděj osobní inventuru uvnitř sebe, když
zpytuješ svědomí! Zamysli se nad některou svou chybou nebo dostatkem!
Uvažuj o ní z hlediska víry, jak se mi protiví, jak ji u tebe nerad
vidím. Vzpomeň si, jak kvůli ní trpím, a jak tě to vzdaluje od mé
svrchované lásky a současně tě to vnitřně znetvořuje, až prožíváš cizotu
sám u sebe, odcizení se sobě jako i svému vrcholnému životnímu cíli.
Copak právě tebe tě nezvu, abys byl dokonalý jako náš společný věčný
Otec?
Už přestaň přešlapovat na místě a vystup s tím, co tě zatěžuje, až na
Kalvárii! Sestup až k hranicím věčné zkázy pekelné! Sleduj tu zátěž
objektivem soudu mé svrchované lásky nad tvou špatností. Tak se ti
všechny nedostatky zjeví v pravém světle a naplno objasní. Pak se ti už
žádná zátěž nebude zdát maličkostí, když shledáš, jak strašně mě to
uráží, ale i tebe, stvořeného. abys byl originálním obrazem podle mé
podoby. Sotva dosáhneš takového přesvědčení, shledáš každé, i sebelehčí
břemeno na své vrcholové soutěži, jako neúnosné a otřesné.
Čteš něco duchovního ? Čteš hodně? Ale jak?
Čteš vůbec správně? Nepřeskakuje tvá mysl z místa na místo? Nepřeletuješ
jako motýl od květu ke květu? Nehledáš jenom sladkou šťávu jako nějaký
požitkář? Netěkáš svými myšlenkami, protože se ti zdá, že nepřinášejí
nic zajímavého, ale jen samou šedivou všednost? Dokážeš svou četbu
využít jako příležitost k setkání se mnou?
K dobré a účelné četbě si zajisti
vnější klid! Nemyslím naprostou netečnost, ani hermetickou uzavřenost,
protože to samo nemusí vést k žádoucímu klidu. Ostatně takový naprostý
klid jako vyloučení všech okolních podnětů nepotřebuješ nezbytně, když
se dovedeš odpoutat od rušivých činitelů a soustředit i ve velkém zmatku
a hluku. Hlavně upokoj těkající myšlenky! Vyrovnej vrtkavé pocity!
Ukázni nálady! Otevři mi příbytek svého nitra. Jedině za mé návštěvy
najdeš domov ve svém srdci. Bez jisté atmosféry oněmlého vnitřního ticha
přehlédneš mou přítomnost, takže projdu hradem tvého nitra, aniž se
setkáme.
Nevybírej si knihy, které by tě každou chvíli
vytrhovaly z tvého středu tím, že by tě ohromovaly a uchvacovaly
strhujícími dojmy, aniž by tě obohatily a posílily duchovně. Nevybírej
si ani knihy, které ti pouze přislazují život, ani knížky citového rázu,
které tě naučí sladce vzdychat sám nad sebou nebo spolu se sobě
podobnými, ale nikoli dobře žít. Takové knížky matou tvého ducha tak, že
jsi sladce otráven. Páchají stejnou zkázu jako mnohé knihy mých
otevřených nepřátel, protože se z nich učíš brát život lehkomyslně.
Místo duchovního života tě svádí ke snění a klímání.
Vyber si vhodnou knihu, načež se zastav a
popros našeho všemohoucího Otce o pomoc jako před rozjímáním. Potom
zvolna čti. Procházej knihou jako krásnou zahradou. Když ducha upoutá
nějaká myšlenka, ponoř se do ní, obrať ji ze všech stran, vyssaj ji do
poslední krůpěje a srovnej s ní sebe, jak jsi blízko nebo vzdálený této
myšlence. Přijmi každou dobrou myšlenku jako mou výzvu. Ujišťuji tě, že
jsem zvláštním způsobem přítomen svou pomocí u toho, kdo tě má vést, že
mu pomáhám při psaní, zejména když se je-li to můj přítel, který naplno
prožívá, co píše. Udržuj si duchovní nadhled nad myšlenkovým celkem.
Potom knihu zaklapni a přitom zavři přístup do příbytku svého nitra, a
nyní - v ústraní svého nitra, rozjímej o čteném. Nezůstávej u přijatého,
nýbrž naznačené myšlenky rozvíjej dál. Vyvozuj z nich praktické závěry.
Pokus se osvojit si myšlenku tak, aby přešla do tvé vnitřní zkušenosti.
Nebuď jen předávatelem znamenitých podnětů a dobrých vnuknutí, ale také
jejich konečným příjemcem, abys rozdával až z plnosti, kterou přetékáš,
když uskutečníš osvojené vnuknutí. Co platí o četbě, týká se i sledování
sdělovacích prostředků. Jedině tak se ti takový příjem stává zdrojem
povzbuzení, osvěžení a posily, zkrátka životodárným zdrojem.
Rozjímavá četba nebo zaposlouchání se do toho,
co ti říkám, patří k nejjednodušším způsobům rozjímání. Tak můžeš
rozjímat, i kdybys nikdy neslyšel o nějaké rozjímací metodě, nebo si ji
nemohl osvojit. Nezapomeň však základní pravidla úspěchu příjmu pohonné
látky pro tvůj vnitřní chod - správný výběr přijímaných obsahů, přijímat
pokojně a beze spěchu a překotnosti.
Důležitým podnětem tvého vnitřního chodu je umění. Vyhledávej hodnotné
umění, které je názorné a sdělné, a které předává duchovní náměty,
týkající se mne a naší společné panenské Matky, dále mých dobrých přátel
a konečně i ostatního tvorstva, a které to vše vyjadřuje prostředky
důstojnými námětu. Při sledování nějakého obrazu, odhaluj krok za krokem
jeho významové vrstvy. Vydej se od prostého popisu díla k odhalení běžně
uznávaného významu toho, co se ti ve známých symbolech představuje!
Nespokoj se s pouhým pochopením umění! Pokroč až k takovému přístupu,
který tě povede k mé moudrosti. Jde o moudrost, jaká pochází z
estetického zážitku vedoucího tě k nadpřirozené kráse. Usiluj o plně
objasněný stav a proces radostného zvnitřňování krásně podaných
duchovních námětů. Završuj to rozjímáním o těchto věcech, a posléze
radostnou službou našemu věčnému Otci a úkony lásky ke mně a k bližním.
Tak je pro tebe krásné podání nadsmyslového obsahu oknem, kterým ze
svého příbytku vyhlížej ke mně, abys s mou pomocí poznal svou vlastní
tvář a tvář svého bližního, a ochotně mi sloužil v lidech.
Jako si osvojuješ rozjímání před
krásným obrazem a pod jeho vlivem, tak tím spíš postůj v tichém usebrání
před mým živým obrazem v tobě samém. Činím tě jako svůj obraz podle mé
podoby, a to jako jedinečný, původní neopakovatelný obraz. Třebaže
hříchem můj obraz v sobě poškozuješ, a někdy třeba i ničíš, přesto i
tehdy v tobě zůstává zaměření k mé podobě. Potom mě hledáš namáhavě a
tápavě cestou lásky k moudrosti čili filozofie.
Obnova mého obrazu v tobě závisí především na
mně. Jedině já tě k tomu pohnout a přivést k sobě tím způsobem, jaký
slavně stanovím. Přijmi to, a obnovím tvé přerušené jasné spojení se
mnou tak, aby v tobě a na tobě víc než doposud jasně vynikla moje tvář a
tvůj původ ode mne.
Stále tě vyzývám k hledání mé tváře:
"Mé srdce opakuje výzvu: Hledejte mou tvář, a hledám tvou tvář" (Ž27,8).
"To je pokolení těch, kdo hledají tvou tvář, Hospodine." (Ž 24,6)
Krátce po tvém narození se scházejí tvoji příbuzní a známí, aby se
podívali na nového člena lidské rodiny. A hned se ozývají hlasy: Jaká
podoba! Celý otec! Celá maminka!
Ještě spíš se ve tvé tváři nemluvněte, jehož
tvář je ještě nepopsaný list, snaží kdekdo při křtu svatém odhalit mou
totožnost. Ani tento další pokus o nalezení mé tváře dlouho netrvá.
Ať jsi kdokoli, z tvého obličeje hledí na okolí
můj obraz, a ujišťuji tě o jeho jedinečnosti a původnosti, jaká se už
nikdy podruhé nevyskytne.
Pokus se dívat na své bližní pohledem
osvíceným vírou! Budeš překvapen. Přivedu tě k přesvědčení, že při
pozorném sledování bližního, poznáš i v něm stopu mé tváře, jakou
neznáš. A nejlépe ze všech lidí to jasně vyniká na naší společné
panenské Matce. Právě pro její čistotu kvůli mně je Maria nejlepší z
lidí, a proto především v její tváři najdeš obraz mé tváře.
Jako máš nadpřirozený původ ode mne, tak
máš i božské rysy, protože jsi dítětem všemohoucího Otce, a tak si na
konci věků osvojuji právě tvou tvář. Celé stvoření ústí ke mně,
zjevujícímu se ve tvé podobě, neboť přijímám lidské tělo od naší
společné panenské Maminky. Koneckonců se v mé tváři nacházejí stopy
dlouhých, krásných i hrozných příběhů všech lidí a tebe zvlášť.
V mé tváři se objevuje všechno nově: oči, které na tebe hledí s
pochopením, ústa, jejichž slova a polibky se tě důvěrně dotýkají,
radost, která svým jasem rozjasňuje tvou tvář, kdykoli bys byl
zesmutněl, slzy, které vzbuzují bolest i zármutek.
I když to dost přesahuje tvou představivost,
přesto tvá víra neochvějně dosvědčuje nepochopitelnou naději: právě ty,
uprostřed všechno stvoření a spolu s bližními, nacházíš své dovršení v
mne, dostáváš podobu, krásnější, než předtím, jakou ti před věky určuji
jako tvůj milující Stvořitel.
Očekávej, kdy se u tebe objeví tato moje pravá
tvář. Toto přesvědčení tvé víry přesahuje tvé myšlení. Sleduj však
jednotlivé bližní, a zjistíš něco, co ti pomůže, aby ses přiblížil k
tajemství svého stvoření u našeho věčného Otce. Znovu a znovu se ptej:
Jaká je moje opravdová tvář u tebe? Je to snad obraz dítěte či obraz
dospělého? Bezpochyby je to obličej mého zralého věku, třiatřicet let,
někomu je přidáno, jinému ubráno...
Jedno je už teď jisté: Tvoje tvář je totožná,
ale přitom se neustále mění, i když nepozorovatelně, odhlédneš-li od
výrazu tváře, který se během doby mění, a od vlivu emocí, které mění
tvou tvář jenom na chvíli.
Dnes vypadáš jinak, než včera a zítra. Má-li se ukázat, jaký skutečně
jsi, musí by se celá ta rozmanitost tvé tváře během doby shrnout.
Jaký je další krok při hledání své pravé tváře v lidské tváři? Když
skutečně znáš nějakého člověka, a nějakou dobu ho důvěrně poznáváš, tak
pohlédneš-li na něj pohledem lásky, hned zahlédneš pravou tvář. Mnohdy
je to pro vnější povrchní pohled skryté, ale vyžaduje to hlubší intuici,
chápavé srdce.
Moje neviditelná tvář jasně vyniká a prosvítá
na tvé tváři uprostřed všech lidí všech dob, a zvláště jasně vyniká u
tebe, kterého tolik miluji, takže se snažíš o dokonalost. Jistěže tato
tvoje dokonalost ve své konečné a nezvratné podobě, totiž tvoje svatost
pořád ještě není hotová, ale s mým vyšším nadáním to pořád roste.
Pro dnešek si vštěpuj slova mého Miláčka Jana:
"Už teď jste Boží děti. Ale čím budete, není ještě zřejmé. Víme však, že
až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
Každý, kdo vkládá tuto naději v něho, uchovává se svatým, jako on je
svatý." (1Jan3,2-3)
Uvažuj o rozjímavé modlitbě ústní! Někdo ji
považuje za něco strašně těžkého, jakýsi vrchol umění modlitby. Jiný ji
zase doporučuje každému na potkání. Pravdu mají ti druzí, protože naše
panenská Matka i celé moje tajemně proměněné Tělo doporučuje zvláště
tobě spolu s ostatními lidmi k rozjímání ústní modlitbu. To je ostatně
můj cíl. Ve svém tajemně proměněném Těle doporučuji ti spolu se všemi
tvými bližními modlitbu růžence. Modlitba růžence je ústní a současně
rozjímavá.
V čem spočívá rozjímavá ústní modlitba?
Záleží v tom, že se nezastavuješ u jednotlivých slov, nesleduješ slovo
za slovem, nýbrž tvůj duch se odráží slovem jako se převozník odráží od
mělčiny, aby zajel na hlubinu a dostal se na druhou stranu. Tak tvůj
duch povznesený modlitbou růžence zalétá ke mně samému a důvěrně se mnou
rozmlouvá. Je to procházka růžovou zahradou, jako je ono dávné
přirovnání růžencové modlitby.
Někdy se modlíš ústy, abys mi vzdal hold
nejen duchem, nýbrž i tělem, a nyní tě povznáším k předmětu svých
modliteb. Tak se krásně modlíš žalmy, Otčenáš, Zdrávas, Růženec.
Ať jsi kdokoli, hodí se pro tebe
přinejmenším některý z těchto způsobů rozjímání, když ne každý. Zkus to
aspoň s jedním, který se ti zdá nejbližší a nejpřijatelnější. Rozjímání
vznešených obsahů tě tak naplňuje těmito obsahy, že se ti m nitro plné
tolika vnějších dojmů, vzájemně nesouvislých zlomků zážitků a
zkušeností, prozařuje, objasňuje a uvádí správným směrem. Tak dokážeš
nejen sám, ale i společně s ostatními kráčet ke mně, který jsem tvým
cílem, ať jsi kdokoli.
+ + +
Nad hlavou mi dva havrani přeletěli,
příchod zimy s křikem připomněli.
Černá křídla a krákoravý hlas,
mrazení mnou projelo a šířilo se jako kvas.
Vzpomněla jsem holubici,
tu bílou krasavici.
Snad protipól havranu je,
symbol daru a naděje.
Bílá nebo černá,
světlo či tma,
jing nebo jang,
život a smrt...
Takto do vínku světu bylo dáno,
nechť je vše s láskou přijímáno.
Ruth Hrušková
+ + +
10.listopad
Moje milá dušičko!
Říkají mi "Poslední Říman". Považují mě
za statečného organizátora. Proč asi?
Když se blíží od Severu hrozný Atila a
vše ničí, jdu mu naproti s prosbou: Ušetři Řím. A stalo se. Atila obrací
a vyráží Francie, aby tam utrpěl strašnou porážku. Když se vzápětí z
Afriky přeplaví strašný ničitel římské civilizace, znovu mu jdu naproti.
Třebaže nezabráním plenění Říma, dosahuji aspoň ušetření životů
obyvatel.
Přitom se ti může zdát, jako bych byl
tragická postava Církve. Za mého pontifikátu odpadá mnoho Božích dětí od
Církve. Jsou to nestoriáni. Popírají,že Ježíš Kristus je Bůh. Jsou to i
monofyzité. Uznávají Ježíše Krista jako Syna Božího, ale tvrdí, že prý
má jen zdánlivé lidské tělo. Někdo namítne: To způsobuje neústupnost
Církve svaté, hlavně tvá nekompromisnost papeže. A nechceš nakonec
obvinit samotného Ježíše? Kdepak. Na vině je tvoje pýcha! Kdež Ježíš
zjevuje učedníkům tajemství eucharistie, tak mnozí odcházejí, že prý je
to tvrdá řeč a že se to nedá poslouchat. Ježíš nic neslevuje a ptal své
"dvanáctky": "I vy chcete odejít? A Petr odpovídá za všechny: Kam bychom
šli, Pane? Ty máš slovo věčného života."
Dodnes trvá kontrast mezi ostře a jasně
vynikajícím velikým papežem, a celým ostatním světem. Pořád je mnoho
odpadů kvůli bludům a pýše lidí. Církev je ochotna obětovat všechny své
poklady za jedinou lidskou duši. Ale je ochotna obětovat třeba i všechny
duše za jedinou Pravdu zjevenou Bohem, za Ježíše Krista.
Dějiny lidstva jsou dějinami bojů s bludy a
neřestmi. Ten, kdo se zaslouží o vyvrácení bludu, je církevním učitelem.
Kdo zvítězí nad sedmerem neřestí v čele s pýchou, je svatý. Církevním
učitelem se třeba nestaneš, ale rozhodně tě zvu ke svatosti a k
duchovnímu životu. A svatých potřebuje Církev víc než učených.
Tvůj bratr Lev
služebník služebníků
+ + +
NA STEJNÉ LODI
Je dobré odložit
všechny tituly
už v předpalubí
pokorně přijmout
stejnokroj poznamenaných
Kapitánovi svěřit
bezvýhradně svou plavbu
na vlnách nejistot
Mít stále připraveny
bezpečné kotvy naděje
Za nocí nepřehlédnout
výstražné světlo majáku
Přát dobro všem
a přání v srdci ukrytá
zalévat rosou milosti
Josef Veselý
+ + +
Dopis svaté Anežky České
13.listopadu
Milé dítě!
Od svého příchodu na svět mám jistá práva a výsady.
Jenže se toho kvůli našemu Pánu ráda vzdávám. Pocházím z panovnického
rodu přemyslovců. Ochotně se však vzdávám svého působení na výsluní.
Sotva se blížím do Kristových let vytrácím se ze světa. Odcházím do
kláštera, abych se vydala cestou svatého Františka. Přesněji řečeno,
zamířím do kláštera jeho duchovních dcer svaté Kláry. Zasazuji se o
budování špitálu pro chudé a nemocné.
Skoro půl století žiji v klášteře
skrytým a neokázalým způsobem. Jenže odtamtud účinněji, než na výsostném
místě panovnickém, jako strážný anděl českého národa zažehnávám různé
metly nemocí, hladu, zločinnosti, ale i bratrovražedné občanské války,
utišuji sváry, působím jako duchovní rádce svého bratra Václava I.
Prozíravě urovnávám vztahy českého království ke Svatému Otci.
Přemysl Otakar II. je mi jako své tetičce velmi zavázán a oddán. Dobře
si pamatuje, jak se v mládí ještě jako nladý kralevic dal svést vidinou
moci a světského úspěchu. Velkou vinu za to nesou cizí odpůrci naší
vlasti. Už můj otec Přemysl Otakar I. zve z ciziny mnohé schopné
řemeslníky, podnikavce a osadníky ke kolonizaci a zúrodnění českého
pohraničí a zejména temných hvozdů. Mnozí z těch cizinců by rádi viděli
českou zemi politicky nejednotnou a zmítanou občanskou válkou. Svádějí
mladistvého kralevice ke vzpouře proti svému otci a králi české země.
Vyprošuji však jejich smír a celkové urovnání rozepře.
Poté, co opouštím svět a Pán mě přijímá do
nebe, jsem Ti ještě více platná. V roce 1989 vyprošuji českému národu
svobodu a pokojný přechod od režimu strachu a donucování k svobodnému
soužití v Kristu. Jen si připomeň, jaké jsou podle Svatého Otce příčiny
pádu takového režimu hrůzy. Je to bezbožectví, nepřiměřenost způsobu
hospodaření, vnucovaného z ciziny, ny porušování Tvé důstojnosti jako
člověka a Božího dítěte. A jaké jsou podle něho následky pádu železné
opony v Evropě a konce vlády strachu? Sblížení Matky Církve s dělnickým
hnutím. Hromadí se tu však i napětí mnohých neodpuštěných křivd a
hříchů. Hrozí nebezpečí opakování vzpour a rozněcování bratrovražedné
války.
Můj příklad Ti ukazuje, že když se vzdáš skvělé
kariéry, a halasné a okázalé účasti na veřejném životě, a odejdeš do
ústraní, abys tam chválil Boha a v pokorné modlitbě vyprošoval Boží
požehnání svému národu a celé Evropě, tak to není žádný únik od
odpovědnosti vůči ostatním a vůči světu. Naopak, přináší to Tvé vlasti i
celé Evropě větší požehnání, než kolik bys ho dosáhl z pozice moci,
pomocí techniky či prostřednictvím akademické kariéry na nějaké
univerzitní katedře.
Nejde tu jen o mou modlitbu a přímluvy za Tebe
i za celý národ a Evropu před Bohem. Jde také o příklad osobního
duchovního nasazení. Tak ráda bych Ti ukázala, jak se Tvůj život Božího
dítěte dá naplnit Bohem, a jak to přináší požehnání všem trpícím nejen
ve Tvé vlasti, ale i jinde. Bože, pomoz!
Modlím se za Tebe uprostřed Evropy.
Tvoje sestra Anežka
+ + +
SLOVA
Slova jsou slova
nejsou zlá ani hloupá
Zodpovědnost za ně nese ten
kdo je probouzí k životu
ten jim dává nádheru lásky
nebo energii k ničení
Ladislava Lopraisová
+ + +
Ke chvále slova upřímného
Jsou smutné domy bez oken
můj drahý
zahrady bez stromů
stromy bez květů
obloha bez slunce
a ptáci bez zpěvu
A srdce naše i ústa
smutná jsou beze slov
kterými se přelévá
něco ze mne do tebe
a z tebe do mne
a z tebe do mne
můj drahý
Josef Veselý
+ + +
Dopis krále Karla IV.
29.listopadu 1378
Milé dítě!
Opouštím tento svět, ale než vypustím duši rád
bych Ti odkázal pár užitečných slov.
Za mých časů jsem nikdy neslyšel, že by mě někdo
nazýval "otcem vlasti". Je pravda, že titul "pater patriae" se od
starořímských uděluje posmrtně římským císařům za zásluhy o pevný římský
stát. Jestliže mi však takto říkáš, pak to svědčí o něčem veledůležitém.
Postrádáš něco, co vkládáš do mě, a já nevím, jestli oprávněně nebo ne.
Zatímco ztracený marnotratný syn hledá otcovskou náruč a otcovský dům,
Ty hledáš ztraceného otce, kterému bys mohl důvěřovat tak, že by ses mu
svěřil, aby Tě chápavým srdcem pochopil a mohl a chtěl Ti pomoci.
Nepotřebuješ ani tak dům, jako spíš domov, který však vytváří jenom
milující a starostlivá matka.
Dobře znám své rodiče, třebaže se s nimi vídám jen zřídka. Můj otec je
Jan Lucemburský a mojí matkou Eliška Přemyslovna. Otec obětuje celý
život politickým a vojenským podnikům po celé Evropě kvůli jednotě svaté
říše římské. Jako sedmiletého mě odvádí od matky do Francie, na
královský dvůr mého strýce, po kterém přijímám při svém biřmování jméno
Karel.
Brzy ovládám Písmo svaté a často nad ním
rozjímám, modlitbu hodinek bl.Marie Panny, politický rozhled po celé
Evropě, a znalost jazyků, takže dovedu mluvit, číst i psát nejen česky,
ale i francouzsky, italsky, německy a latinsky. Ve čtrnácti letech mě
otec pověřuje správou dobytých italských států. Na naléhání české
šlechty mě otec přivádí do Prahy a svěřuje mi pravomoc nad českými
zeměmi. Zní to velkolepě, ale pravda je všechny hrady drží v zástavě
šlechta, pražský hrad je zcela opuštěn, pobořen a zničen, a nalézám
útočiště jen v některých měšťanských domech. Na místě urozených pánů
nalézám samé tyrany. Utiskují lid, neváží si krále, jemuž leží na srdci
víc blaho Církve a svaté říše římské, než blahobyt jedné země. Sotva se
pokusím omezit nároky velmožů, očerňují mě před mým otcem tak, že mi
král odebírá pravomoc nad Čechy, třebaže mi nechává symbolický titul
markraběte moravského. Později mi však všechny pravomoci vrací, když mu
opatřuji pět tisíc hřiven stříbra, a otec odchází do Francie.
Konečně vystupuji jako svrchovaný
představitel českého státu a svou moc neustále upevňuji odebráním
původních královských hradů a statků šlechtě. Brzy nato jsem zvolen
vládcem svaté říše římské. Současně také podnikám kroky ke kulturnímu
povznesení českých zemí zřízením pražské vysoké školy podle
francouzského a italského vzoru. Vzdělání se dostává nejen šlechtě, ale
i lidem neurozeným. Přivádím do českých zemí přední umělce a stavitele.
Jejich díla obdivuješ dodnes.
Celé to dílo si zdaleka nepřisvojuji jako
své, protože se na něm podílí četný dělný lid z českých zemí i odjinud,
ale především se za to modlí svatá Církev obecná, kterou v tom velmi
podporuji. Přivádím do Čech také duchovenstvo z Dalmácie, slavících mši
svatou ve staroslověnštině.
Chceš se obracet ke mně jako k
"otci vlasti"? Potom ale vezmi v úvahu tento můj duchovní a mravní
odkaz! Všechno, co se mi zde daří, daří se mi jedině díky Pán Ježíši
Kristu, protože bez něho nemůžeme nic, dále díky naší blahoslavené
Marii, vždy Panně, Matce Boží a Matce Církve, jejíž hodinky k posvěcení
času se stále horlivěji modlím, jakož i všem svatým, ať již nebeským
přímluvcům českého národa nebo celé Evropy. Opravdu si mě, Karla IV.,
vážíš jako "otce vlasti? Pak se neobejdeš bez vedení našeho Pána Ježíše,
Matky Boží a příslušných svatých. To je můj vzkaz pro Tebe na cestě do
evropského domu a domova.
Tvůj Karel IV., Otec vlasti
+ + +
Vlast
Vlasti moje milovaná
byla jsi mi Bohem darovaná
jsi jako dívčina
a nádherná je tvoje krajina
Malá a hrdá přec
tuhá je tvoje šíje
a nepoddajná tvá plec
Dobrým lidem se těžce žije
vrchnost z nich vždycky tyje
mnoha dary ty oplýváš
A talenty zemi rozdáváš
co vědců-umělců-filozofů jsi zplodila
ale což si jich většina vážila?
Plakat se mi nad tebou má milá chce
jen drží mě Láska Víra Naděje
že všude Pravda zas ožije
Ladislava Lopraisová
+ + +
Modlitba
Modlím se za tebe, ty naše krásná
země.
Modlím se za vás, národe český a moravský,
i za všechny ostatní národy světa,
Modlím se za vás, abyste se nikdy nezradily.
Modlím se za vaše pochopení smyslu a poslání.
života zde na zemi.
Modlím se za očistu duše a čas jejího zachránění.
Modlím se za pohnutí všech lidských srdcí.
Modlím se za zdraví člověka i přírody,
za ten dar nejcennější, co člověk vůbec může mít.
Modlím se za pravou lásku k lidem a ke své zemi.
Modlím se za víru a za naději.
Modlím se za toto všechno, ale hlavně věřím,
že i vy budete věřit,
protože bez víry, bez té ani té naděje není.
Modlím se a doufám,
že jednoho dne i vám se dostane
od Pána rozhřešení.
Adriena
+ + +
TAJEMSTVÍ HORY SV. KLIMENTA (7)
2. Soustavný archeologický výzkum (rok 1961)
Vedoucím archeologického pracoviště na Hoře
sv.Klimenta v roce 1961 byl dr.Vladimír Ondruš, vědecký pracovník
pravěkého oddělení Moravského muzea v Brně. Dr.Vilém Hrubý řídil tehdy
osobě vykopávky v oblasti Staré Město-Veligrad; tam se svou pracovní
skupinou objevil a zkoumal důležitý nález jedinečného "biskupského"
chrámového útvaru v Sadech (Derfle). Přitom však nepřetržitě sledoval i
práce na "Klimentku". Kostel v Sadech byl objeven a zkoumán od roku
1959. Tím se vlastně odsunul výzkum Hory sv.Klimenta od roku 1959 až na
rok 1961.
Dosavadní předběžné archeologické zjištění
ukazovalo, že hradisko bylo založeno Slovany, ještě do poloviny devátého
století. Je to jedno z mála "horských" slovanských hradišť. Slované -
snad věrni rázu své bažinaté pravlasti na Odře, Visle a Dněpru - dávali
většinou přednost sídlištím na rovině, mezi močály a vodami, které jim
nahrazovaly opevnění ("blatné hrady"). Nejsou tu však předpoklady ani
pro správní ústředí, ani pro zemskou obrannou pevnost, ani pro výrobní
či obchodní středisko, neboť vlastní hradisko sv.Klimenta je celkem malé
a odlehlé od hlavních starých cest. Je také poměrně malé na to, aby
mohlo být od počátku jedině a výlučně útočištěm, a pak - má doklady
trvalého osídlení a kamennou svatyni. Již při předběžném výzkumu roku
1958 se ukazovalo, že chrám,m nebyl ani tak určen pro opevněnou osadu,
ale spíše že osada a opevnění tu byly kvůli svatyni, ve službách svatyně
a pro její ochranu - jakýsi moravský "raně křesťanský posvátný okrsek -
temenos (Hrubý, Hr.sv.Klimenta, s.54).
Proto se oprávněně vnucuje otázka, do jaké míry
může mít pravdu ústní podání o klášteře či dokonce o škole na
svatoklimentské Hoře. A údiv generálního vikáře probošta Mikuláše v
listině z roku 1358 nad tím, že kaple sv.Klimenta, ležící daleko od
sousedních farních kostelů, vůbec nepatří do hranic, do území žádného z
nich - upevňuje oprávněnost domněnky, zda hned od počátku neměla kaple
zvláštní církevní poslání, kvůli kterému pak odpadlo zapojení tohoto
místa do běžné duchovní správy: patřila totiž k Metodějovu sídlu, ke
katedrále, klášteru a škole ("ústraní").
Není tedy divu, že se hlavní pozornost při
tomto soustavném výzkumu soustředila na trosky chrámu a jeho okolí.
A. Dějimy zájmu o kapli na Hoře sv.Klimenta
První doložený velký zájem máme z roku 1358.
Tehdy moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburk, bratr Karla IV.,
projevuje o svatoklimentskou Horu takový zájem, že "financuje" její
obnovení. Věnuje ji augustiniánům od sv.Tomáše v Brně, jak uvidíme
podrobně dále. Během času se tu však projevily také zájmy ke škodě
kaple, jak jsme už viděli (rozebírání staviva, atd.).
Další velký zájem vyvstal až v 19. století, v
souvislosti s 1000-letým výročím příchodu sv.Cyrila a Metoděje na
Moravu. V letech 1830-1837 vyhrabal osvětimanský farář Vavřinec Jugan
obrys kaple ze sutin a trosek. Jindřich Wankel se pokusil o jejich
archeologický výzkum, ovšem teprve až roku 1888. (I.L.Červinka, Slované
na Moravě a říše Velkomoravská, 1928, s.256 a násl.),
V roce 1890 vytvořil František Přikryl první
plánek kostela, odpovídající alespoň poněkud skutečnosti. Dopustil se
však chyb ve znázornění předsíně (kterou mylně udělal nižší než loď) a
kněžiště (které mylně udělal oválné zvenčí i zevnitř, ač je oválné jen
zevnitř, kdežto zvenčí je mnohoúhlé), a dále v tom, že do předsíně
zakreslil vchod také z čelní strany, ač je tam jenom z jižního boku.
Roku 1904 uveřejnil August Prokop plánek chrámu, který se však liší od
Přikrylova jen v tom, že vynechává boční vchod do předsíně (ačkoli právě
ten tam je), a kněžiště má mnohoúhlé zvenčí i zevnitř (ač je mnohoúhlé
jen zvenčí). Roku 1905 uveřejnil také R.Čechmánek plánek. Ten už má
správně zakreslenou předsíň tak širokou jako loď, a hlavní vchod má
správně pouze na jižním boku, avšak kněžiště nesprávně přebírá od
Prokopa (mnohoúhlé zvenčí i zevnitř); dále k němu správně přičleňuje
zvenčí dva opěrné pilíře (kterých je ovšem ve skutečnosti šest). Téhož
roku (1905) zaměřil a nakreslil plánek také Dr.Jan Nevěřil. Jeho plánek
se v podstatě shoduje s Čechmánkovým (F.Přikryl, Sv.Kliment u Osvětiman,
I.vyd. 1890, II. vyd. 1930, s.23; Aug.Prokop, Die Markgrafschaft Mähren
in Kunstgeschichtlicher Beziehung, I, 1904, s.20, obr.18; J.Svoboda,
Nalezen na Klimentku (Kaoně) hrob sv.Metoděje?, Viz: Cyril a Metod,
1951, č.2; V.Hrubý, Hr.sv.Klim.,s.46-49; A.Zelnitius, Viz: Sborník
velehradský, 1948, č.16, s.65).
Dále roku 1928 uveřejnil I.L.Červinka
svůj plánek (Červinka, Tamtéž, s.256), ale ten vychází vlastně z
Přikrylova, jenže měří kostel podle vnějších obrysů, zatímco ostatní jej
dosud měřili podle vnitřního prostoru. Loď má stejně širokou jako
předsíň, ale tak že ji rozšířil podle předsíně. Roku 1934 uvádí
František Adámek další plánek, ale s přehnanou délkou kněžiště (22 m) i
lodi (44 m). (F.Adámek, Důkaz o pravosti metodějských nálezů z "Hrobů" u
Osvětiman, 1934)
Ještě roku 1928 viděl Červinka ležet u
kostelních základů "větší otesané kameny z portálů a oken s uchovanými
stopami kamenické výzdoby." S poukazem na "ozdoby v kamenu tesané, které
na nejstarších románských chrámech úplně scházejí", datoval Červinka
svatoklimentský kostel do 11. století. Rozhodujícím důvodem k tomu však
nebyly ani tak tyto ozdoby, jako spíše mnohoúhelný tvar kněžiště. Už
roku 1903 totiž František Lehner napsal, že "kostely s polygonálním
chórem budovaly se po celou dobu románskou" (která je u nás blíže
vymezena "historicky datovanými kostely" obdobím od první poloviny XI.
století do prvé poloviny století XII.) - "stejně jako v době gotické,
kdy polygonální chór na kostelních stavbách převládá." (F.J.Lehner,
Dějiny umění národa českého, I, 1903, s.360 a 341; Hrubý, Hr...,
s.49-50)
Protože tedy staré románské kostely neměly
ozdob, kdežto zde již jakési ozdoby začínaly, položil Červinka vznik
kostela sv.Klimenta na konec románského slohu a začátek gotiky, a
datoval jej do 11.století. Přitom nevylučoval možnost doby Břetislavovy
(1034-1055). Také M.Trapp a v podstatě i Aug.Prokop kladou stavbu do
přechodu mezi románskou dobou a gotikou. Rovněž Alžběta Birnbaumová
prohlašuje kostel sv.Klimenta za projev rané gotiky. (M.Trapp, Kaple
sv.Klimenta u Lipůvky a Osvětiman, Viz: "Památky", V., 1863, 91;
A.Prokop, tamtéž, s.20; A.Birnbaumová, Kostely sv.Klimenta v Čechách a
na Moravě, Zvl. otisk, 1948, 8; Hrubý, Tamtéž, s.50).
Podle ní by tento kostel mohl vzniknout
někdy ve 13.století. Z dějepisného hlediska nelze jen tak snadno
odmítnou vznik kaple v Břetislavově době. V této době v našich zemích
skutečně ožívá úcta sv.Klimenta, a to s částečným navazováním na Velkou
Moravu. Svědčí o tom i Břetislavem ražené stříbrné mince. Tyto denáry
mají na líci kotvu s křížem a na rubu světcovo poprsí s nápisem: S.CLEMENS
(V.Hrubý, Tamtéž, s.50, I.L.Červinka, Denáry údělných knížat moravských,
1899, s.15, tab.I, č.11).
Hrubý k tomu říká: "Břetislavskému
založení kostela však odporuje dosavadní archeologický výzkum (Naše
pozn.: tj. výzkum z r.1958), z něhož vysvítá, že právě v XI. století se
toto opevněné velkomoravské sídliště mění v refugium (útočiště); dokládá
to druhá etapa ve stavbě opevnění i skutečnost, že v oné době značně
ubývá nálezů na hradisku." (Hrubý, Tamtéž, s.50).
Proti datování kostela do 13. století (Birnbaumová)
se staví jednak svědectví vykopávek, neboť ze 12. a 13. století nejsou
zatím na hradisku žádné nálezy, a tedy se tam nežilo. Dále proti tomu
svědčí i dějepisný záznam z roku 1358, v němž se kaple označuje jako již
v dávných dobách založená a nyní po dlouhou dobu opuštěná. K tomu se
později ještě vrátíme. J.M.Veselý OP (Pokr.)
+ + +
Duše si volí společníky -
pak zavře vchod.
Další její vznešenosti
nejsou už vhod.
Lhostejná, kdyby skvělý kočár
u branky stál,
lhostejná, kdyby na rohoži
klečel sám král.
Viděla jsem, jak ze všech vpouští
jen jednoho -
pak spadla víčka pozornosti
jak olovo.
Ed.
+ + +
Brněnská akademie duch.života
ct.Patrika Kužely OP: DOPISY
DOPIS TVÉHO UTĚŠITELE
Milá duše!
Žiješ v době významné pro dějiny celého shromáždění Božích
přátel a pro osud lidstva. Tvá nová evangelizace, vnitřní obnova a Tvé
smíření s jednotným společenstvím našeho věčného Otce i jeho jediného
Synem i mne, jako Ducha jejich vzájemné lásky, avšak i Tvé usmíření s
ostatními bližními navzájem jsou nezbytné k tomu, aby shromáždění Božích
dětí bylo znamením důvěrného spojení s Bohem a jednoty celého lidského
pokolení. Proto mě chovej ve velké úctě! Jsem živý plamen Lásky, jednoty
a míru. V souladu se mnou, jehož přijímáš v ohni božské Lásky, nebraň se
jasnému vyniknutí úcty k naší společné panenské Matce! Je to nedostižný
vzor lásky k Bohu a k lidem.
Naše panenská Matka nepotřebuje, abys něco
přeháněl v líčení její velikosti. Pravá krása je vždy ta, která odpovídá
skutečnosti, jak Ti ji předkládá shromáždění mých věrných přátel.
Všechno, co má Maria, pochází ode mne, Dárce všech
milostí. Sama od sebe nemá v nadpřirozeném ádu zhola nic. Podobá všem
nazaretským dívkám. To, co ji od nich odlišuje, je moje dílo. Je
Neposkvrněná, milostiplná, aby mohla být důstojnou Matkou Vykupitele,
ale to všechno jsou mé dary, za které po celý život děkuje.
Jestliže vyzdvihuji svatou Pannu až důstojnosti Matky
Boží, chceš Ty snad přehlížet tuto její velikost? Maria nenahrazuje moje
působení. Je to pokorná služebnice našeho věčného Otce. Dodnes takovou
zůstává. Proto je mým nástrojem v zušlechťování Tvé duše stále vyšším a
vyšším nadáním. K tomu Ti pomáhá svou přímluvou, když o Tebe pečuje jako
pravá Matka, protože ani já, Duch svatý Ti nedávám žádné vyšší nadání
bez toho, že bys o to Ty nebo někdo jiný z lidí za Tebe neprosil. Matka
Syna věčného Otce nezanedbává tajemné Tělo svého Syna, které je už
oslavené, ale které přesto stále žije, a Ty jsi do toho života zvláště
zapojen.
Její přímluva a životní příklad vyjadřují její stálé působení ve
shromáždění všech Kristových věrných přátel ve světě. Přimlouvá se za
Tebe v tomto světě, když vidí, jaká strašná katastrofa Ti zde stále
hrozí.
Její pomoc Tobě spolu s ostatním lidstvem na cestě
dějinami se mění. Zprvu jsou to spíše živelné pohromy a hrozné epidemie,
které na přímluvu svaté Panny odvracím, mírním či zastavuji. Však o tom
svědčí množství pamětních sloupů v mnoha městech. Když Tě začínají víc
ohrožovat hrozné vynálezy, které vylákáváš na přírodě, pomáhá Ti Maria
bránit se proti sobě samému, upadajícímu do podrůčí Kristem poraženého
vládce světa. Tak odvrací mocnou přímluvou zkázu Tvé vlasti od dravých
nájezdníků Panna Maria Hostýnská. A když se muslimský půlměsíc tlačí do
Evropy, je tomu na její mocnou přímluvu učiněna přítrž v bitvě u Lepanta.
A také různá města Tvé vlasti jsou uchráněna mocnou přímluvou svaté
Panny. Tak třeba Brno, obléhané vojskem vedeným generálem Thorstensonem,
je zachráněno díky přímluvě Panny Marie.
Pomoc Matky Boží se stupňuje. Jen srovnej
závažné dějinné události významné pro záchranu měst, národů, států a
celého lidstva! Užasneš, kolik klíčových událostí a rozhodnutí se
příznivě řeší právě ve dnech svátků či památek Panny Marie. Rozhodující
zvrat ve vývoji druhé světové války nastává dovršením bitvy o
Stalingrad, 2.února 1943, tedy na svátek Panny Marie. Když svět se
zatajeným dechem sleduje německo-italské tažení, pojednou se silám dobra
daří zvrátit hrozné africké tažení. Nacististá vojska kapitulují v den
památky Zjevení P.Marie ve Fatimě (13.května 1943). Strašná ponorková
válka, která činí nebezpečnými každý oceán a každé moře, je korunována
vítězstvím lidí dobré vůle na svátek Panny Marie.
V ohroženém Stalingradu se sovětské velitelství
odhodlává nechat kroužit letadlo s ikonou Bohorodičky nad ohroženým
městem. Maria vyprošuje pomoc Nejvyššího a já sám, sesílám obráncům
města dar síly. Proto tak hrdinsky ubrání město. Druhá světová válka
končí v měsíci Panny Marie, a to právě na svátek P.Marie, Prostřednice
milostí.
Takových dokladů o Mariině tajemném působení v dějinách najdeš víc.
Jak však dovedeš být vděčen svaté Panně, skrze
kterou Ti přicházejí všechny mé dary? Nejlépe na to odpovídá veliký
papež Jan Pavel II. Soustavně obnovuje slavné zaslíbení lidstva Panně
Marii. A Maria? Tím víc ho chrání. Když je na něj spáchán atentát, děje
se to ve výroční den, kdy papež obnovuje zasvěcení Církve Neposkvrněnému
Srdci Panny Marie. Papež drží půst podle rady Panny Marie z Fatimy. Díky
tomu může být nebezpečně zraněný Jan Pavel II. ihned operován a
zachráněn. Maria se přimlouvá zvláště za Tebe, který se k ní utíkáš o
pomoc.
Její příklad dokonalého života jasně
vyniká pro všechny, kdo se k ní přiblíží poznáním a láskou. Je Tvým
vzorem ve víře, lásce a dokonalé jednotě s Kristem. Tím se Ti stává
cestou, která vede k dokonalému životu se mnou na zemi a k blaženosti,
které sama požívá na věčnosti.
Tvůj Duch, který Tě utěšuje
+ + +
Žal přebrodím,
široký tok -
mám zkušenost,
však dotyk radosti
mi zmate krok
a klesám - zpitá.
Oblázku, nesměj se,
neznám ten likér
-
to je vše!
Síla jsou bolesti,
jimž dodal lehkosti
návyk je nést.
Dej štěstí obru -
slaboch bude z něj.
Dej Himaláj -
ten pozvedne!
Ed. |