Ročník XV., číslo 11.                                                                                                                                              listopad 2009
Obsah: FARÁŘ ARSKÝ, Chvilka mystického života, J.E.Lopourová,Banální slova, Besední řeči podle Tomáše ze Štítného (43), trhliny, Evangelium podle mého gusta, Příběh, Ct.Martin z Kochemu, O mši svaté, Brněnská akademie duchovního života ctih.Patrika Kužely, křesťanského mučedníka z Osvětimi, Zpráva__________________________________________________

 

CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA PRO ZAČÁTEČNÍKY: JAK BÝT DÍTĚTEM NEJVYŠŠÍHO
Copak jste nevěděli, že musím být vždycky v tom, co je Mého Otce? Tohle vzkazuji všem, kdo vzdychají nad protivnou všedností života vůbec a nad strašnou všedností svého vlastního života obzvlášť. Obírají se vlastním odcizením se sobě samým, ostatním lidem a tvorům, a Mně především. Nakonec mohou podlehnout lživému duchu světa jako Karel Marx, a začnou z toho podle Marxova neblahého vzoru obviňovat předně Mne a pak své bližní. Ty však v tom rozhodně nemusíš tak hloupě uváznout. Proto se přestaň pořád nervózně a znechuceně ohlížet k šedivé všednosti všedního dne! Přestaň každého obviňovat, že je příčinou tvého odcizení. Upni se na to sváteční, k němuž tě zvu, a začni z toho naplno duchovně žít, abys tím prostoupil celý svůj všední den!
Když jsi Mým dítětem, tak jím jsi, či máš jím být ve všem, do čeho tě stavím. Uvádím tě do světa, do života, do tvého povolání, a dopouštím i tvé slabosti i tvé sklony, abys tím vším a v tom všem, uskutečnil své Moje dětství.
Pamatuj, že všechno je Můj chrám. Především tvoje nitro. Tvá duše je a zůstává stále, pokud jsi v milosti, Mým příbytkem, Mým chrámem, ve kterém intimně a důvěrně přebývám. Přebývám zde, abych tě provázel celým tvým životem a abych ti dával sílu a prostředky, jak posvětit celý svůj den, jak na každém kroku smýšlet, mluvit a jednat jako Moje dítě.
To je přece smysl milosti, že má omilostnit celý tvůj život. Nemohou být v tobě dva zdroje tvého života, jeden přirozený pro všední den a pak nadpřirozený pro den sváteční. Sleduj svatou Zdislavu! Věrná a dobrá manželka, znamenitá maminka, svatá matka našich rodin. Současně také výborná terciářka řádu svatého Dominika, budovatelka chrámu v Jablonném a lazaretu pro nemocné. A přesto to nebyla bytost rozpolcená na manželku a matku dětí ve všední den, a světici při nedělní mši v kostele. Nadpřirozené povznášelo celou její přirozenost. Očišťovalo ji to, posvěcovalo a dávalo Zdislavinu jednání jeden zdroj, aby její celý život byl v přirozeném ohledu prozářen, proměněn nadpřirozeným, totiž Mým dětstvím.
Dokud to nebudeš umět, tak jsi křesťanem jenom na baterky. Stále budeš pokulhávat, stále bude tvůj život rozdvojen, až tragicky rozdvojen.
Celý smysl těchto slov je ukázat na životní jednotu celého křesťanství, a tedy na životní jednotu tebe jako křesťana. Tímto zdrojem jednoty ¨je právě skutečnost tvého povolání k účasti na Mé přirozenosti a na Mém životě. Všechno má být v tobě prosvíceno nadpřirozeným jako cílem, jako skutečností, mající přetvářet tvůj život v život Mého dětství.
Především prožij tuto skutečnost Mého dětství jako to nejvznešenější a zároveň nejskutečnější a nejživotnější, co vůbec máš. Prožij tedy především skutečnost, že vše, co ti dávám, dávám ti proto, aby tě to přivedlo blíže ke Mně, abys tím vším mohl uskutečňovat a prožívat své Moje dětství. Každému Mému miláčkovi totiž všechny věci napomáhají k dobrému. Nic ti nemůže trvale uškodit. I když dopustím nějaké tvoje pády a hříchy, tak je to proto, abys viděl svou slabost, aby ses tím pevněji přimknul ke Mně, jediné své síle, která dovede všechno zdolat, i tvou zlobu a slabost.
Takto rozuměj všem zkouškám každodenního života. Všechno přijímej v tom smyslu, že vše, co sesílám, nejenže je pod Mou pečlivou rukou stvořitelskou, nýbrž že ti to má pomoci dostat se blíž a hlouběji k onomu nejvyššímu, totiž k Mému dětství, k uchopení, prožití, prohloubení Mého dětství v tobě.
Tak rozuměj i svému povolání a zaměstnání. Není žádné malé a nepatrné a v duchovním ohledu bezúčelné, neužitečné zaměstnání. Všechno přijímej z Mých rukou, a to nejenom z rukou stvořitelských, nýbrž pod světlem Mého dětství. Všechno ti má napomáhat k nadpřirozenému dobru, k dobru Mého dětství ve tvém životě. Proto hleď všechno přijmout nejenom z Mé ruky stvořitelské, nýbrž také z Mé ruky, určující tě k nadpřirozenému cíli, a tedy určující také všechny tvé okolnosti, osudy, události k tomuto Mému dětství. Ze všeho se snaž vydobýt živnou krev svého duchovního života. Oleum de saxo durissimo, ssát olej i z nejtvrdší skály jako oliva.
Tak ber svou denní práci. První tvá myšlenka ráno může být třeba tato: Když mi, můj Pane, posíláš dnešní jitro, jistě mi pošleš nebo dopustíš všechno, co budu myslit, trpět či konat. A to všechno k tomu, aby mne to přivedlo blíže k tobě. A všechno mne přivede blíž k tobě, Pane, když všechno přijmu v nadpřirozené víře, důvěřující tobě, ne spoléhající pouze na sebe.
Pokoř se před Mou pečlivou rukou vůči všemu a ve všem, co přijde, a nauč se být vděčný, radostný, pokorný ke všemu. Uč se vděčnosti za každou radost, za každé dobro i za dobro zkoušky, které je jen částečným zlem. Moje láska je může proměnit v dobro, když je klidně a oddaně přijmeš jako z Mé ruky.
Radostně přijímej všechny možnosti vykonání jakéhokoliv dobra. Pokorně přijímej i své porážky, své slabosti, zjištění svých ubohostí, pokoř se pod Mou mocnou rukou, abys uznal svou ničemnost, neschopnost, a tím více očekával všechno ode Mne a Mé silné lásky, silnější, než je tvá zloba a tvá slabost. Co tě potom odloučí od Mé lásky? Potom i tvá vina v lítosti a v pevném očekávání síly od Mé pomoci přistrčí tě blíž ke Mně.
Otcovsky se s tebou rozděluji o řízení světa. Právě tobě uprostřed ostatních svěřuji tvůj zvláštní úkol v tomto spravování světa, takže máš jedinečný podíl na uskutečňování Mých svatých plánů. Svým každodenním zaměstnáním, svým povoláním, svými schopnostmi jsi dělníkem na Mé vinici. Proto přijímej všechno denní zaměstnání z Mé ruky jako možnost prokázat Mi dětskou oddanost poslušnosti a láskyplné účasti na Mém díle.
Jak posvěcovat svou každodenní práci? Nekonej ji jen jako nutnou nudnou povinnost, jako něco, co by tě mohlo nebo dokonce mělo odvádět ode Mne. Přestaň snít o nějaké ideální práci, o ideálním místě a povolání, kde bys mohl žít zbožně, zatímco na tvém místě se ti to zdá skoro nemožné, nebo jen tak trochu možné. Jak trpký omyl! Všude je působí Moje prozřetelná vůle. Sám tě stavím na tvé místo, a proto se snaž vzít každou práci a každou životní okolnost z Mých rukou v duchu důvěry a poslušnosti a posvěcuj to vše dobrým, nejsvětějším úmyslem poslušnosti a důvěry. Pak porosteš vším. Pak budeš umět hledat, nalézat po vzoru svaté Terezie perly v prachu všedního dne. Nedej se ovšem svou prací natolik zahltit, že by tě zotročila, že bys na nic vyššího, duchovnějšího si nevzpomněl. Prosviť svou práci vřelými, třeba kratičkými rozlety ke Mně. Otevři se několikrát denně Mé vyšší důvěrné přítomnosti. Pohovoř si se Mnou v sobě třeba jen kratičce. Pokloň se Mi právě proto, že kvůli tobě visím na kříži. Vzbuď svou důvěru ve Mě. Odevzdej Mi celý dosavadní čas a vše, cos konal, Popros, a udělím ti sílu pro další okamžiky. Přijímej vše z Mé otcovské i bratské lásky a vracej Mi to v dětské lásce. Pak porosteš každým okamžikem, každým krokem a každým úderem srdce ke Mně, porosteš v Mém dětství. Nevyhýbej se ani radostem, které ti sesílám. Jsou to Moje úsměvy, neboť se směji na nebesích. Ber je jako závdavky Mé nekonečné lásky a přes drobné denní radosti se snaž postupovat do radosti, která je v živém prožití Mé přítomnosti, Mé nesmírné dobroty v tom, že jsi Mým dítětem. Každá drobná radost tě má vést ke Mne, protože může být odrazem k radosti ve Mně, ve Mně jediném.
A stejně i bolest přijímej z Mých rukou, protože si musím prořezávat svou révu. Uvědom si, že i bolesti jsou míněny láskyplně. Sesílám je nebo dopouštím proto, aby ti zhořklo všechno stvořené, abys nezapomněl kvůli tomu, co tě bolestí opouští, na Mne, jenž jediný tě nechci opustit. Pak spoj své bolesti s Mým bratrským utrpením na kříži. Tam je přináším v dětské lásce ke Mně samému otcovskému. I ty máš tuto možnost zadostiučinění za viny své i svých bližních. V tomto svatém spojení Mého dítěte s Mými bratrskými mukami na kříži má tvoje bolest Mého dítěte nesmírnou hodnotu výkupnou, smírnou, očistnou. Nezapomeň, že tě povznáším jako Moje dítě právě ve spojení v tomto svatém povolání a ve Mně. Všechno utrpení všech, ponořené do Mých ran, může všechny očistit, všem pomoci blíže ke Mně. Neváhej podat bližním tuto číš občerstvující krve Mého utrpení?
Mnoho Mých dětí si vůbec neuvědomuje, jak roztříštěným duchovním životem žijí. Zkoušejí to s nejrůznějšími cvičeními nejrůznějších ctností, množí svá předsevzetí podle nejrůznějších nápadů, podle toho, jak ošklivě se jim právě zjeví nějaká jejich chyba, jak je zpovědníci napomínají nebo podle toho, jak se jim zjeví před očima nějaký krásný příklad svatých či zbožně žijících bližních. Tak je každou chvíli tě uchvátí jiná pravda a podle ní vyrovnávají a usměrňují svůj duchovní život. Podle toho také jde jejich duchovní život podivnou klikatinou.
Ty se však vynasnaž všechno ve svém duchovním životě zjednodušit a sjednotit. Zjednoduš si cestu ke Mně tím, že Mne sjednotíš v ústřední myšlence, jak ji chápu sám, když stále hlásám radostné poselství o Mém království, o tom, jak máš všechno podle Mého bratrského příkladu zaměřovat jen ke mně otcovskému, věř jedině Mně, svěř se Mi, a všechno konej z lásky ke Mně a tak Mne, jediný cíl, svůj jediný cíl, hodný tvé věčné touhy, oslavuj. Vynasnaž se, abys hledal v učení svaté víry a ve svém duchovním životě ne sebe ani ne tak svou osobní spásu, jako Moje oslavení a naplnění Mé neochvějné vůle, abych byl celým tvým životem! Pak ti všechno prospěje a nic neuškodí, až ti bude život znamenat Mne jako Bratra a smrt se ti stane ziskem, největším ziskem, protože tím spočineš dokonale, na věky a naprosto v Mém náručí. A to je nebe. Tvůj život směřující sem bude předsíní ráje, zálohou ráje, počátkem nebe na zemi. Sám totiž patřím nebi, a kdo do Mne postaví svůj život, žije už v nebi. B. (Pokr.)

B E S E D N Í  Ř E Č I   podle Tomáš ze Štítného (43)
Děti: Co v nás, tatíku, činí svoboda vůle?
Otec: Řekl jsem, že jakkoli je lidské obrácení k Bohu nejprve Božím darem, přesto to má být i od naší vůle. Neboť tomu, koho chce přivést ke spáse, všemohoucí Pán nejprve vleje dar své milosti, jež pohne jeho vůlí, ale neodejme jí svobodu, takže bude chtít dobré, a když už chce dobré a oblíbí si je, tehdy znovu Boží dar pomůže, takže bude moci dokonat to dobré i skutkem.
To ukazuje sv.Řehoř, když říká: Vyšší milost Boží v nás činí něco bez nás k naší spáse, aby, když ji naše vůle začne následovat, to dobré, k jehož žádání je už povzbuzena, činila s námi. Avšak to dobré, co jsme chtěli, počali i dokonali, pochází z dřívějšího povzbuzení darem Boží milosti. Tak nás Boží dobrota předchází, jak nám to ukazuje sv. Pavel, když říká: Milostí Boží jsem to, co jsem (1 Kor 15,10). A v téže řeči ukazuje, že jeho vůle následovala po tom daru, když praví: A milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval, ale nikoli já (1 Kor 15,10). Protože však jeho vůle a jeho práce byla s Božím darem, dořekl: nýbrž milost Boží, která byla se mnou. Nebyl by řekl se mnou, kdyby jeho vůle a práce nešla s tím darem, který jej vzbudil a pomáhal mu. A tak, když chtěl ukázat, že nic není jeho práce nebo vůle, praví: nikoli já. A protože ze své vůle spolupracoval s Božím darem, proto dořekl: nýbrž milost Boží, která byla se mnou. Když o tom mluví sv. Augustin, říká: Bůh svým darem předchází, že ten, kdo nechtěl, bude chtít a jde s tím, kdo chce, pomáhá, aby jeho chtění nebylo nadarmo. Také sv Bernard k tomu říká.: Bůh v nás činí tuto věc trojí: dá pomyslet na dobro, dá chtít dobro a dá dobro dokonat. Prvé činí bez nás, druhé s námi, a třetí námi, když dá pomyslet dobro, tak v nás promění zlou vůli v dobrou. Tu nás pak naší vůlí spojí se sebou samým, aby s nimi činil naše dobrodiní. A když přičiní všecky způsoby, takže budeme moci skutkem dokonat své dobro, jež jsme chtěli, tehdy on námi dokonal skutek.
Proto je počátek naší spásy jedině od samého Boha. Třebaže náš souhlas s tím a dokonání skutkem není od nás samých, přesto se žádná věc neděje bez nás. Neboť dar Boží milosti vzbuzuje napřed naši vůli a jakoby zaseje, že pomyslíme na něco dobrého a vůli uzdraví, když promění její žádost a pomůže jí, až ji přivede k dokonání toho skutkem, který už chtěla. Podobně se k tomu vyjadřuje také Hugo, když říká: Duch svatý napřed učiní v člověku dobrou vůli, potom bude tomu chtění pomáhat, aby stálo bez váhání, až by bylo i dokonáno, aby chtění nebylo marné.
Nejprve v nás vzbudí chtění a pak tím naším chtěním dokoná skutek. Bude to také naše chtění jako nástroj některého řemeslníka, jenž jím dělá své dílo jako nástrojem, naším chtěním. Jako dělník napřed sám připraví ten nástroj, jímž by dělal, a pak tím nástrojem bude dělat, také Duch svatý sám napřed vzbudí v člověku dobrou vůli a, co pak bude činit tím lidským chtěním, toho už nekoná sám, ale lidským chtěním. Avšak ten čin dobrý je více Duchem svatým než toho člověka, jako více je dílo, jež koná tesař sekerou, více tesařovo než té sekery, jíž to dělá.
A tak jeden a týž dobrý skutek je náš a není náš. Je náš, protože činíme, když chceme, a není, protože nemáme sami od sebe to, že chceme dobré a že to činíme. Jako není v naší moci poznat, co je dobré, ledaže nám to Bůh dá poznat, také není ani v síle naší vůle chtít vždy to, o čem už víme, že je dobré. Také Sv. Bernard při výkladu slov svatý Pavel: Nezáleží na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává (Ř 9,16), říká, že lidská spása záleží jak na Bohu, tak na lidské vůli.
Copak tedy činí svoboda vůle?

Říkám krátce: Nebude-li vůle svobodná, nebude, co by mělo být spaseno, a nebude-li Boží smilování, nebude spása. Má být obojí: jedno, od něhož pochází spása, druhé, jemuž se má spása stát. Není odjinud než od Boha, ani nemůže dána jinému, než dobré vůli. Spása přísluší vůli, která se sjednotí s vůlí poznané nejvyšší pravdy. Proto duše hříšníka nedojde spásy, neboť jeho vůle není sladěna s Boží vůlí, nepodvolí-li se Boží vůli, aby uposlechl, když něco přikáže, a uvěřil, když něco slibuje, a vzdával mu díky a chválu za jeho dary. Můžeme to sledovat i v oné řeči v apokalypse, kde se praví: Stojím přede dveřmi a tluču; kdo mi otevře, budu s ním večeřet a on se mnou (Zj 3,20). Neboť Bůh zatluče u vrat lidského srdce, pobízí je k dobrému a povzbuzuje, ježto dobré přesahuje tuto přirozenost. Tomu, kdo se přimkne k jeho vůli, zvolí si to a oblíbí, vyhledává to, vyjde Bůh naproti se svými dary, skrze něž bude takový člověk hoden větší milosti. A tak bude Bůh s ním a on s Bohem večeřet jako dva přátelé v jedné milosti. Bůh bude mít zálibu v takovém člověku a člověk v Bohu. Sv.Řehoř o tom mluví, když říká: To dobré, co činíme, je jak Boží tak naše: Boží je, protože Bůh předchází svými dary, a naše je, protože se k tomu naše vůle připojuje. Kdyby nebylo Boží, za co bychom mu navěky vzdávali díky? A kdyby nebylo naše, z čeho bychom měli naději k odměně? Dar Božího smilování nás předchází a vzbuzuje nás. Nebudeme vyhlížet odměnu nadarmo, protože víme, že je to z naší vůle, která se hnula k tomu, k němuž ji podnítil dar Boží milosti.

E V A N G E L I U M  P O D L E   M É H O   G U S T A
Kdo se směje nejlépe
Kdo miluje své vyvolené až do konce? Kdo miluje až na samou hranici možností? Kdo zázračně rozhojňuje potravu k nasycení zástupů lačnících po věčném slově a nespokojí se s tím? Kdo přináší ti další nasycení? Kdo nasytí tvůj jiný hlad, a to hlad po plnosti života, po těsném spojení se samotným životem? Věříš mi, že ti dám odpověď, když Mě nechápou ani mnozí z těch, kteří Mi naslouchají s takovým nadšením, že zapomínají na své tělesné potřeby?
Chci dovršit svou lásku. To, co slibuji, že dám za pokrm, to právě nabízím. Jen pár okamžiků před Mou obětí. Odedávna jsem láskyplně a poslušně rozhodnut, že to obětuji za tebe spravedlnosti našeho věčného Otce. Od věků tě miluji až navěky, a to až na hranice lásky. Nejsi žádné božstvo a přece se před tebou skláním, abych ti umyl nohy. Tak jak se pokorně skláním v tíži rouhavého zločince, buřiče opuštěného naším společným věčným Otcem, vyvržence vlastního národa, aby se na Mě jako na bleskosvod snesla všechna bouře, rozpoutaná ve světě od pralidí až k poslednímu zatvrzelci. Umývám ti nohy a mluvím o lásce, o nerozborné jednotě. Tebe, jehož si vyvoluji, nazývám poslem Mé svrchované lásky, a rovněž tě vyzývám k lásce. To, co v tuto chvíli nastává, je vyvrcholením Mé lásky, která je Mi sice pochopitelná, protože je u Mě v plnosti, avšak tobě je tak málo pochopitelná, protože pocházíš ze zástupu, který dovede tak málo a tak vlažně milovat.
Proměňuji ti tvou každodenní stravu ve své tělo, které mám od tebe. Slibuji ti lepší výživu, po které už nevyhládneš. Přináším ti nápoj, který uhasí tvou žízeň po životě navěky. Opatřuji ti to na křižovatce tvého života, na niž jsem právě dorazil. Nové potravy a nového nápoje se ti má dostat nejen proto, abys ji strávil a vstřebal, nýbrž především aby byl plněji přijat do Mého těla. Jenže co by ti prospělo, že bych ti to jednou dal, kdyby sis to nedovedl sám udržet a pokračoval bys v novém životě jen svými vlastními silami, beze Mne, svého bratra a bez našeho věčného Otce a společné panenské máti?
Říkám ti to otevřeně už dopředu. Bez stálé obživy z proměněného těla svého bratra a našeho věčného Otce, nebudeš vůbec žít. Beze Mne v sobě tento život neudržíš. A dále, když ti ukládám proměňovat Moje tělo, poukazuji na vlastnost těla, které za tebe obětuji. Jedině tak si v sobě udržíš Můj život dítěte našeho věčného Otce, když jej budeš přijímat za stravu takového života, který se promění podobně také v jednu oběť, v oběť naprosté poslušnosti a lásky k našemu věčnému Otci, jako je celý Můj život, zahrnující i smrt. Po všech těch dojemných projevech lásky ti koneckonců nabízím tuto slavnou hostinu lásky. Tady se občerstvíš z Mého těla, které přijímám od tebe, abych ti je nabídl způsobem, jaký je ti běžně přijatelný.
Přicházím, aby tobě i všem ostatním přinesl jeden život. Tak sladké pouto lásky mezi námi všemi účastníky nového jediného života dostává posilu a zušlechtění.
Najdeš Mě kdykoli v místě občerstvení a obnovy sil. Všude tu vládne atmosféra očekávání těch nejlepších věcí a událostí, jaké vždy překonávají náladu všedního dne. Trpělivě tu na tebe čekám, i když občas zůstávám úplně sám. Jsem na to zvyklý, zejména poslední dobou a zvláště tento jeden den od rána tak vážný a pochmurný, a přesto tak plný radosti, neboť mnozí tobě podobní tuší něco velkého, co přijde. Sedím tu s tebou a mezi svými. Tebe jako všechny objímám svým tklivým hlubokým majestátným pohledem. Také přítomnost naší společné panenské Matky naplňuje celou místnost posvátnou vznešeností. Podobná nálada vyplňuje všechny členy jedné rodiny, slavnostní nálada Štědrého večera, když se sejdou děti ze všech konců světa k hostině.
Odedávna si moji rodáci připomínají velkou lásku a péči našeho věčného Otce ke Mně jako k tobě a všem povolaným a v této péči očekávají jistotu a splnění všech jeho úžasných příslibů. Vybírám si tento nejkrásnější okamžik v duchovním životě Mých bratří a sester, aby dal ještě více najevo, než pouhým přechodem mořem spotřební společnosti, a než vysvobození z otroctví v daleké cizině. Během několika okamžiků se rozlomí okovy každé scestnosti, temnoty, lži, vládce světa, který Mi vždycky odporuje. Máš se stát znovu bytostí s lidskou tváří, a přitom také s tváří našeho věčného Otce. Máš dosáhnout obnovy své přirozenosti, sevřené smrtelnou křečí, ale dostat i účast na vyšším životě.
Jediný pohled na Mne ti prozradí velikost okamžiku. Skláním se k tvým nohám jako k jednomu z Mých učedníků, abych ti je umyl. To, abys víc uvěřil, že se neštítím vzít na sebe důsledky tvého lidského úpadku, odpovědnost za tvá špatná rozhodnutí, třebaže jsem přitom sražen k tvým nohám jako vyvrhel a zločinec. Načež beru do svých rukou jídlo a pronáším slova, které zní celým vesmírem včera, dnes i zítra.
Nastává okamžik, jehož se vládce světa odedávna děsně obává, že se skloním k tak ubohému tvoru, jakým jsi ty, který je přece o tolik menší než poslední anděl. Toho okamžiku se děsí vládce světa, že se jako jeho pán vracím, a ke všemu vůbec ne jako anděl, nýbrž ve tvém těle, človíčku, a co víc, že dávám toto své tělo spojené s naším věčným Otcem v jedné osobě za pokrm lásky, za obživu nového života. Toho se vládce světa nenadál, že bych nejen jednou obětoval své tělo na rozcestí tvého života, ale že to chci stále zpřítomňovat. Prodlužuji tuto oběť po všechna staletí a tisíciletí. Vynalézám ten nejlepší způsob, jak se s tebou co nejtěsněji sblížit. Zavádím ten nejdokonalejší postup, jak se stát tvou výživou v tomto obětovaném těle, a přesto nevzbudit žádný odpor ani hrůzu kvůli výmyslu vládce světa o domnělém kanibalismu.
Když mluvím o tvé všední obživě, myslím to doslova. Zrovna tak, jako je opravdové vydání Mého těla pro tvůj nový život. Jde Mi o uspokojení tvé nezbytné životní potřeby, totiž hladu. Nejde Mi žádnou lahůdku pro slavnostní tabuli. Nejde Mi o zachování, obnovu a rozvoj pouze některé stránky tvého života, nýbrž o života sám, v celé jeho plnosti a všech jeho projevech. Jde Mi o tvou každodenní výživu, uspokojující tvou potřebu hladu zde a nyní, protože jedině na tomto základě mohu v tobě rozvíjet nový, vyšší duchovní život. Kdyby to měla být pouze nějaká kulinářská libůstka pro slavností banket vybrané elity, tak bych tak nezdůrazňoval pravdu, že bez pravidelného přijímání Mého pokrmu a nápoje, vyschneš jako egyptská mumie. Uč se tomuto přijímání tak, jako když dennodenně doplňuješ potravu a nápoje! Tak tvůj nový, vyšší život potřebuje novou výživu a nový nápoj, jako tvůj tělesný život potřebuje stálý, častý a pravidelný pokrm tělesný a doplnění příslušných tekutin. Sleduj, s jakou láskou ti podávám sebe! Všímej si, jak zapomínám na všechno utrpení, které beru na sebe! Vidíš, že ta muka jsou už připravena! Proto má toto tělo svou výživnou a oživující hodnotu. A přitom souvisí s tvou příslušnou záchranou, obnovou a životem povzneseným na vyšší úroveň!
Všímáš si toho někdy? Neznevažuj Mou svrchovanou lásku tím, že by sis jí všímal pouze ve slabých okamžicích, a jen tehdy že bys ji používat. Láska se dává, láska chce být brána. Moje láska se podává jako srdce na dlani. Bylo by od tebe hrozně nevděčné a pro Mě dost pohoršující, kdybys váhal přijímat Můj odkaz při slavné hostině lásky co nejčastěji. Vždyť jedině tady uhasíš žízeň po životě. A přitom tento nový vyšší život je navěky něco tak vznešeného, tak nadpozemského a nadpřirozeného, že si ho pouhými přirozenými prostředky neudržíš. Tímto způsobem s tebou mohu být spojen důvěrněji, než můžeš být sám se sebou. Nezvratná dokonalost Mého těla, ryzost, rozhodnost a současně vyrovnanost emocí, jasnost rozumu, pevnost vůle, to všechno se spojuje s tebou a přelévá se do tebe, aby se tím vším rozrůstal a uskutečňoval tvůj vlastní duchovní život.
Neznám jinou lásku než našeho věčného Otce. V ní se stávám tvým bratrem a ty a já jsme dětmi našeho věčného Otce a naší společné panenské Matky.
Chceš pochopit tuto otcovskou lásku? Chceš naplno prožít tento Můj něžný vztah k tobě? Chceš se v celém svém životě přivinout ke Mně jako k ohnisku své bytosti? Tak učiň z celého svého života jedinou pouť dítěte do otcovského domu! Změň celý svůj život v jedinou oběť lásky oddané k svrchované Lásce našeho společného věčného Otce! Neváhej přijmout svou obživu z těla, které se dovede dát v takové oddané lásce jako naprostá oběť! Právě tímto tělem se naučíš také ty obětovat všechno našemu věčnému Otci. Ve všem mu uvěříš a všechno přijmeš z jeho ruky. Jedině tak se krok za krokem naučíš učinit z celého svého života jedinou, velkou, pokojnou, ryzí oběť. Znáš nějaký jiný, vznešenější a ušlechtilejší cíl ve svém životě, než shořet jako zápalná oběť lásky na místě důvěřivé oddanosti až k smrti?
Toužím tě shromáždit se všemi ostatními v jediný krásný celek Mých bratří a sester, nezvratně spojených s naším věčným Otcem. Kvůli této lásce ti nabízím jednu slavnou hostinu, jeden slavný přípitek, jednu slavnou krmi. Jedině tady dosáhneš nejdůvěrnějšího spojení v životě. Dovedu podat své tělo za tebe a za všechny v jedné a jednotné pilulce lásky k tobě a ke všem, abych si ti stal bratrem a ty se Mnou dítětem našeho věčného Otce, a tak měl navěky přístup k jednomu jedinému místu blaženosti. Stejně tak dovedu v jediné pilulce svého těla, obětovaného z lásky k tobě a ke všem ostatním, do nekonečna rozhojnit tuto lásku. Stačí ti jen často a náležitě přijímat ze slavné hostiny lásky s vědomím toho, jakou jednotící lásku ke všem přijímáš. S touto posilou se můžeš vydat vstříc svému okolí podobně jako já a staneš se zrovna tak vším pro všechny. S touto výbavou se bez rizika únavy a vlastního vyčerpání obětavě ve své lásce skloníš ke všem v jejich potřebách a bolestech. S touto výbavou budeš mít pro každého nevyčerpatelný zdroj útěchy, povzbuzení a posily.
Měřítkem a normou dokonalosti tvého přijímání dávky Mého Těla je tvá účinná láska k okolí. Jestliže rosteš v lásce, vstupuješ do vzájemnosti s Mou svrchovanou láskou. Pakliže přes všechno užívání této dávky nerosteš v lásce, tedy nevstupuješ svým životem do vzájemnosti života Mých přátel, nepřijímáš vyšší život jaksepatří. Pak Mě přijímáš jenom navenek, aniž Mi otvíráš svůj vnitřní život a nesnažíš se žít jeho silou. Jsi sám, ale patříš k ostatním, a nemáš se trhat od jejich těla, ty, kdo se živíš ze stejné potravy a piješ z jedné nádoby. Myslíš, že se mohu jen smát a radovat z výsledků své práce? Myslíš, že na Mě nemůže dopadnout ani stín smutku? A co když se za tolik lásky najde někdo, kdo zakusil Moje blahodárné působení i Mou osvobozující sílu, a přesto dává přednost něčemu podřadnému před vznešeností Mé lásky? Jak se nemám trápit nad tím, když ten, kdo Mě zná, Mě přesto vymění za něco úplně nepatrného, a vydá Mě napospas těm, kdo Mě nenávidí, které uvádí do hrozného pokušení to zdání, že Mě mají ve svých rukou? Zkus projít moře bolesti v srdci, zrazujícím tak rozhodně a cílevědomě Mou lásku a udržet si stále úsměv na tváři!
Zkus překonat všechnu svou proradnost, s níž Mě tolikrát opouštíš, vzdor Mému neutuchajícímu dobrodiní, a to kvůli něčemu mnohem ubožejšímu než jsou peníze! Uvaž, kolik nevděku nacházím za tolik lásky, natož zrady!
Přesto svou slavnou hostinu lásky završuji vzletnou písní. Tak věčně jásám ze svého účinného přijímání v příbytku tvého nitra. Plesám radostí z toho, že se ti dnes jako včera dostává této lásky tak důvěrně. Kéž tě radost a vznešené nadšení, které ti ve vroucnosti předávám, provází jako Mého vyslance z domu Mé slavné hostiny lásky! Vyjdi s Mým světlem a žárem v domě tvého nitra do temné noci světa a přesto kráčíš s jistotou a neohroženě! Odvaž se vykročit do okolní nepohody! Napřim kýl své životní lodičky vstříc vlnám pochybností a životních zápasů! Budu tě zevnitř objasňovat světlem svrchované pravdy a zahřívat žárem své lásky, aby ti nikdy nezmizel úsměv z tváře a mohl jasně vynikat v okolí. frT
 

M Š E   S V A T Á   JE NEJVĚTŠÍ JISTOTA SPÁSY ZESNULÝCH
Nyní ještě nemůžeš pochopit, jak hrozná muka musí trpět ubohé duše v očistci, ale jednou to poznáš k svému největšímu zklamání! Co trpí ubohé duše v očistci, o tom nechci mluvit svými slovy, nýbrž slovy svatých Otců. Mezi nimi je to především sv.Augustin, který se vyjadřuje takto: „Vyvolený i zavržený je trýzněn jedním a týmž ohněm. Oheň je prudší než všechno, co můžeme na tomto světě vidět, myslet a chtít.“ (Kázání, 41) Jen si vzpomeň, jak bolestná muka musejí lidé zakusit v nejrůznějších tělesných nemocech! Čítej dále v životech svatých a dozvíš se, jak hrozná muka byla způsobena svatým mučedníkům! Z toho pak budeš moci lépe usuzovat, jak ukrutná, hrozná a bolestná muka musí být teprve v ohni očistce!
Svatý Cyril Jeruzalémský praví: „Kdyby někdo porovnal všechny tresty, muka a bolesti, jež mohou být na světě vymyšleny, s nejmenší mukou v očistci, zdály by se všechny hrozné věci na tomto světě jako útěcha proti této muce.“ Když je tomu tak, Bože, jak nesnesitelná jsou tedy všechna očistcová muka! Svatý Tomáš Akvinský píše: „Jedinká jiskřička očistcového ohně překonává nejtěžší utrpení tohoto života.“ (In.4 Sent.dist.) Jak hrozná slova! Ó, Pane, jak budu moci já ubohý hříšník obstát, jestliže budu po smrti uvržen do očistcových plamenů! Co pak budu muset vytrpět! A přesto je skoro jisté, že nebudu moci bez těchto muk vejít do nebe, poněvadž nežiji ani svatě ani dokonale, nýbrž v hříchu a zlých žádostech.
Svatý Bernardin praví: „Mezi naším přirozeným ohněm a mezi ohněm očistcovým je takový rozdíl, jako mezi ohněm malovaným a skutečným.“ Kéž tě tento popis očistcových muk tě povzbudí k pokání se za své hříchy na tomto světě, abys je nemusil odpykávat po smrti v onom nesnesitelném ohni očistce. Kéž to v tobě vzbudí upřímný soucit s ubohými dušičkami, jež musí trpět tak rozmanitá a ukrutná muka v onom ohnivém žaláři očistce, že je nemůžeš ani dost litovat.
Trpícím duším můžeš pomáhat a vysvobozovat je z jejich muk různými způsoby. Avšak není pro ně mocnější pomoc než oběť Mše svaté. O tom svědčí obecná Církev, když učí, že očistec je, a že můžeš duším tam trpícím pomáhat přímluvou věřících, ale hlavně obětí Mše svaté. Takové je učení Církve a článek svaté víry. Jasně ti ukazuje, že nejlépe můžeš pomáhat duším v očistci obětí Mše svaté. Právě tomu učí sv.Tomáš Akvinský, když píše, že „obecným obyčejem Církve je modlit se obětovat i za zemřelé, a že tato oběť a přímluvy živých jsou velice užitečné pro zesnulé v Pánu.“ (In 4 sent.dist.21)
Příčinou toho je, že při Mši svaté nejen kněz a shromáždění věřící vroucně prosí všemohoucího Boha za vysvobození ubohých duší, ale také mu opravdu splácejí jejich ještě zbývající dluhy a tak zároveň usmiřují spravedlivý hněv Boží. Kdyby někdo naléhavě prosil přísného soudce, aby zprostil vazby chudáka, jehož vsadil kvůli dluhům do vězení, sotva by co pořídil. Kdyby však přímluvce přiložil ke svým prosbám úhradu dluhu za dlužníka, jistě že by ho velmi brzy propustil z vězení. Ubohé dušičky v očistci nejsou u Boha v nemilosti, nýbrž v milosti, neboť usmířily jeho hněv upřímnou lítostí a zpovědí. V ohnivém žaláři očistce jsou vězněny jen proto, že dosud dluží Bohu, aby také vytrpěly přiměřené tresty za své hříchy a dokonale se zbavily poskvrny, jež na nich dosud lpí kvůli jejich hříchům. Jestliže se tedy z útrpnosti za ně horlivě modlíš a přivlastňuješ jim cenu čili zásluhu ze své modlitby, splácíš tak sice něco z jejich těžkých dluhů, ale stěží je vysvobodíš z jejich přehořkých muk, protože sám Soudce nebeský vyslovil a pronesl takovýto ortel: „Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“ (Mt 5,26) Z těchto slov Pána Ježíše vidíš, jak je přísný, když ani tomu, kdo mu dluží deset tisíc hřiven, neodpustí ani jediný haléř, nýbrž až do posledního zaplacení žádat bude. Jestli však necháš sloužit Mši svatou za ubohou duši, uhradíš velikou část dluhu této ubohé žalářované duši.
Nemůžeš vědět, kolik trestů bývá splaceno Mší svatou, poněvadž to Bůh nezjevuje. Zcela jisté je však to, že Mše svatá, které se někdo za svého pozemského života sám účastnil anebo kterou sám sloužil, prospívá mnohem více, a že člověk v ní splácí mnohem více trestů, než ve Mši svaté, jež bývá sloužena za jeho ubohou duši po jeho smrti. Na důkaz tohoto tvrzení uvádí sv.Anselm: „Jedna Mše svatá, které se někdo účastní za živa, platí více, než mnohé Mše, jež za něho bývají slouženy po smrti.“ A proč?
Předně: Když necháš za sebe za živa sloužit Mši svatou anebo když se jí třeba někde účastníš ve stavu posvěcující milosti, nabýváš tak rozmnožení nebeské oslavy, což se nestává, kdyby za tebe byly po tvé smrti slouženy stovky Mší svatých. Neboť po smrti už nebudeš žít v čase, kdybys sis mohl přivlastňovat nějaké zásluhy..
Za druhé: Když necháš ve stavu nemilosti u Boha sloužit za sebe Mši svatou za živa anebo se jí účastníš, snad ti Bůh milosrdně poskytne potřebné milosti, abys dospěl k poznání svých hříchů, upřímně jich litoval a tak byl povolán do stavu posvěcující milosti. Této milosti se ti však nemůže dostat po smrti. Ba, kdyby ti snad hrozilo, že zemřeš v těžkém hříchu, mohou ti Mše svaté, kterých ses zbožně účastnil během svého života anebo je nechal za sebe sloužit, prospět tolik, že nakonec ve stavu zemřeš milosti posvěcující.
Za třetí: Mše svaté, kterých se účastníš před svou smrtí anebo necháš za sebe sloužit, čekají na tebe po tvé smrti, půjdou s tebou na soud, budou za tebe volat o milost a milosrdenství a uchrání tě očistcových muk buď úplně nebo jen částečně. Budou-li však slouženy Mše svaté za tebe až po tvé smrti, budeš muset na ně čekat v očistci, jestliže jsi zde na světě nevykonal za ně pokání. A čekání v očistci je čekání obtížné a bolestné! Dejme tomu, že bys zemřel odpoledne a musil bys čekat v očistci, až by za tebe byla sloužena Mše svatá druhého dne, jak by ti to bylo dlouhé! Jak bolestná by se ti stala ta noc! Ba, kdyby kněz začal za tebe sloužit Mši svatou v okamžiku tvého umírání, a ty bys musel čekat až na její konec a zatím trpět v nejkrutějších plamenech očistných, jak dlouhá by ti asi byla tato půlhodina! Kdybys musel za tohoto života během trvání jediné Mše svaté v ohni držet jen ruku, byly byl schopen přetrpět taková muka? Čeho všeho by ses raději nezbavil, abys ušel takovému utrpení? Proč tedy, třebaže asi můžeš dost snadno, nedáš během svého života tu nepatrnou almužnu na odsloužení Mše svaté, abys ušel tak ukrutným mukám v očistci? Vždyť je lépe, aby Mše svaté čekaly na tebe, než abys ty v tak hrozném utrpení musel čekat na ně!
Za čtvrté: Když obětuješ během svého života tu almužnu na Mši svatou, zbavuješ se svého majetku a dobrovolně ho dáváš za oběť milému Pánu Bohu. Po své smrti se už nezbavuješ žádného svého majetku, poněvadž ti už nic nepatří, nýbrž tvým dědicům. Vzpomeň si také, jak nedbale a váhavě plnívají mnozí pozůstalí poslední vůli umírajícího! Proto se sám starej o spásu své duše během svého života, dokud jsi ještě pánem svého majetku a neponechávej tu péči na dědicích! Jak často se naplňuje přísloví: „Sejde s očí, sejde z mysli!"
Za páté: Mše svatá, které se někdo za živa účastní nebo nechá za sebe sloužit, může splatit mnohem více trestů, než mnohé Mše svaté, jež bývají slouženy za zemřelého. Když je na tomto světě čas milosti, kdežto na onom světě doba odplaty, můžeš také nyní usmířit spravedlivého Soudce mnohem snáze, než potom. Svatý Bonaventura píše: „Bůh cení nepatrné, ale dobrovolné pokání v tomto životě mnohem výše, než mnohem těžší pokání, ale nedobrovolné v onom životě, podobně jako malý kousek zlata daleko platí více, než veliký kus olova.“ (Brevil.p.1,cap.3)
Nevíme, kolik očistcových trestů bývá odpykáno obětí Mše svaté. Z neomylného učení Církve obecné však víme zcela určitě, že můžeme ubohým duším v očistci pomáhat, zejména obětí Mše svaté, svrchovaně milou Bohu. Kdybys tak mohl vidět ty proudy milostí, jež se během Mše svaté s oltáře vylévají do očistce! Jak bys žasl nad mocí a působivostí oběti Mše svaté! Kdybys mohl vidět, jak bývají ubohé, trpící dušičky občerstveny i vysvobozeny touto přesvatou obětí, s jakou horlivostí bys asi usiloval o to, aby za ně byla sloužena Mše svatá! Nemůžeš-li kvůli své bídě nechat sloužit žádnou Mši svatou, aspoň se za ně často zúčastňuj Mše svaté a také pros své přátele, aby za ně zúčastnil aspoň nějaké Mše svaté, poněvadž těmito jejich zásluhami mohou dušičky snadno dojít vysvobození. Třebaže více platí, necháš-li sloužit Mši svatou za nějakou duši, než když se jí za ni jen účastníš, přesto z toho má ubohá duše zvláštní útěchu, když se za ni zbožně účastníš Mše svaté a duchovně je svlažuješ Krví Pána Ježíše
Dušičky v očistci mají z toho zvláštní útěchu, když za ně obětuješ při Mši svaté předrahou Krev Ježíše Krista a duchovně je tak svlažuješ. Předobraz toho máš ve Starém Zákoně, kde Bůh praví: „V krvi je život těla. Já jsem vám ji určil na oltář k vykonávání smírčích obřadů za vaše životy. Je to krev; pro život, který je v ní, se získává smíření.“ (Lv 17,11) Svatý Tomáš praví o tomto výroku: „V těchto slovech je předem naznačeno, že oběť Těla a Krve Ježíše Krista má moc i působivost pro duše, jež si odpykávají tresty v očistci." (Opuscula omnia, II,opusc.56) Jestliže krev zabitých a Bohu obětovaných kozlů a telat sloužila židům k očištění jejich duší, tím více moci i působivosti má pak předrahá Krev Ježíše Krista, přítomná i obětovaná na oltáři, aby očistila tvoji duši od poskvrn ze hříchů, jakož i vysvobodila z muk duše trpící v očistci.
Když byla Krev Páně poprvé prolita na kříži, vysvobodila veškeré duše z očistcového žaláře, jak o tom svědčí prorok Zachariáš, jenž oslovil blížícího se Vykupitele takto: „Pro krev smlouvy s tebou propustím tvé vězně z cisterny, v níž není vody.“ (Zach 9,11). Prorok naznačuje, že obecné vykoupení duší přísluší prolité Krvi Ježíše Krista. Co lze tedy říci o moci Mše svaté, v které bývá neustále prolévána tatáž přesvatá Krev Nového a věčného Zákona na odpuštění hříchů? Bezpochyby má velikou sílu, aby mohla občerstvit duše, očistit i vysvobodit. Žádný pohár studeného nápoje neochladí a neosvěží člověka stiženého prudkou horečkou, tolik, jako ochlazuje drahocenná Krev Ježíše Krista i osvěžuje ubohou duši v očistci, když jí bývá Mši svaté při duchovně svlažována.
Krásným dokladem toho je událost ze života bl.Jindřicha Suza z Kazatelského řádu. Když studoval v Kolíně nad Rýnem, domluvil se s jistým knězem, s nímž žil ve velkém přátelství, že ten z nich, kdo přežije druhého, odslouží za zemřelého několik Mší svatých. Po dokonaných studiích zůstal Jindřich v Kolíně, kdežto jeho přítel byl poslán do Švábska. Po několika letech dostal Jindřichovi zprávu o smrti svého přítele. Vzpomněl si sice na svůj závazek, ale poněvadž byl právě přetížen povinností sloužit za jiné, nemohl ihned splnit svůj závazek. Proto se hodně modlil, tvrdě se postil a konal různé další pokání za zesnulého. Po několika dnech se mu zesnulý zjevil v podobě tak sklíčené, že se Jindřich zachvěl hrůzou na celém těle. Duše ho vážně oslovila a pravila: „Nevěrný příteli! Jak plníš svůj slib, který jsi mi dal?" Dobrý Jindřich se ulekl ještě víc, než předtím, a řekl v hrozné úzkosti: „Nezlob se na mne, milý příteli, že jsem kvůli překážce slíbených Mší svatých nemohl odsloužit za tebe. Náhradou za ně jsem se za tebe hodně modlil, přísně postil vykonal i další kající skutky.“ Duch odpověděl: „Tvoje bohumilá modlitba není dost mocná, aby mne mohla vysvobodit z utrpení. To může pouze Krev Ježíše Krista, jež se za mne obětuje při Mši svaté. Kdybys byl za mě odsloužil slíbené Mše svaté, byl bych už z ohnivého žaláře vysvobozen, ale že dosud musím hořet, tím jsi vinen jedině ty sám!“ Po těchto slovech opustil duch polekaného kněze, jenž byl tím zjevením tak vyděšen, že skoro onemocněl. Když se poněkud zotavil, odešel k svému představenému, vypravoval mu o svém zjevení a prosil ho, aby mu dovolil obětovat za duši onoho přítele kněze, jak se mu zavázal. Když se tak stalo, zjevil se mu onen duch znovu a oznámil mu, že je nyní vysvobozen a že se za něho bude přimlouvat v nebi…
Také kropení hrobů zemřelých svěcenou vodou a jejich nakuřování kadidlem pomáhá ubohým duším v. očistci k zmírnění utrpení. Svěcená voda se sice dotýká pouze hrobu, avšak síla modliteb Církve, v ní spočívající, a síla tvé víry, spojené s důvěrou, pronikají do očistce a občerstvují tam ubohé dušičky. Proto tedy svlažuj hroby svých přátel často svěcenou vodou a připravíš jejich duším mnoho útěchy a veliké občerstvení. (Ct.Martin z Kochemu, O mši svaté)

 

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CTIH. PATRIKA KUŽELY, KŘESŤANSKÉHO MUČEDNÍKA Z OSVĚTIMI

O S O B N Í  A   B L Í Z K É  P O V O L Á N Í   K E  K O N T E M P L A C I

Každému Mému dítěti je jasné, že povolání k mystickému životu, to je k čistému nazírání, že je obecné. Ale toto obecné povolání je ozvláštněno osobami, ve kterých se toto povolání uskutečňuje.
Je každá jednotlivá duše už skutečností Mé udělení milosti povolána ke kontemplaci, přesněji vlité kontemplaci?
Především tím jistě nemyslím, že bych všechny jednotlivce předurčil k čistému nazírání, ale všichni k tomu mají otevřený přístup. Proto se neprojevují tři Taulerem uváděné známky kontemplace u všech Mých dětí, nýbrž jen u některých. Které jsou to známky?
Především se ti ústní modlitba a pak přemítavá meditace stává těžká a nepřínosná. Ne že bys ji neuměl nebo byl líný nebo na ni neměl čas, nýbrž proto, že už ti nedává to, co ti dávala doposud. Tvoje obrazivost se zpomaluje a zastavuje. Ztrácíš zálibu a radost z přemítavé meditace. Dokud trvá tvoje záliba v meditaci, neopouštěj ji, protože to je známka, že ještě nepřišla Moje chvíle, kdy chci mluvit docela duchovně k tvé duši. Nanejvýše, když je tvoje duše ztišena, nechej se dál unášet řetězem své meditace. Svatá Terezie to popisuje ve IV.komnatě jejího Hradu v nitru (hl.3)
Samotná tato známka však nestačí. Tvoje obtíže s meditací mohou být docela fysického rázu, jsi třeba unaven, anebo ses dopouštěl soustavně nevěrností či chyb proti lásce. Také tehdy se ti může zdát meditace těžkou.
Proto je rozhodující druhá známka, když totiž tvoje obrazivost už nemůže setrvat na jakémkoli určitém obraze. Tehdy je tvoje duše je už dokonale připravena a očištěna, abych v ní mohl sám tajemně působit. To se projevilo u svaté Terezie, která nakonec už nedokázala ani číst, a říkala, že jí knihy dělají těžkou hlavu, a kdy snesla jedině než Písmo svaté. Duše se podobá v tomto okamžiku tomu, kdo pronikl tlustou kůrou ke sladkému jádru. Tady je zbytečné mu dávat další ovoce, aby se znovu prokousával k jádru, protože už jádra dosáhl a má ho požívat.
Avšak ani toto znamení samo není směrodatné, protože i toto ještě může způsobit zádumčivost, takže už nemůžeš dosáhnout uspokojení v žádném svém obraze. Tak přistupuje třetí znamení, rozhodující, když tvoje duše už nenalézá zalíbení v ničem jiném než ve Mně. Pak je jistě už připravena k důvěrnému setkání se Mnou, bez přemítavé meditace, pouze kontemplací.
Svatý Jan od kříže upřesňuje tyto tři známky v Temné noci (I,9), když uvádí, že si duše v onom stavu nelibuje ani ve smyslově procítěných Mých pravdách. Tak daleko musí pokročit tvoje zvládnutí obrazivosti. Když tvoje duše dychtí jenom po Mně, je to spojeno s tvou bázní, abys Mi nesloužil nějak špatně anebo nedokonale, abys Mě nějak neurazil, i když si právě nejsi vědom nějakého dobrovolného přestupku.
Svatá Terezie k tomu dodává, že se Mi tvoje duše zcela oddává, odevzdává a věnuje. Dává se Mi tak, že pohrdá všemi pozemskými věcmi, že touží nesmírně po nebi a žije opravdu hlubokou pokorou.
Někdy se ovšem propůjčuji toto nazírání duši, která ještě nemá dost vyspělé ctnosti, ale pak se stane, že ti pomohu k této ctnosti pomocí tohoto sblížení se Mnou v kontemplaci.
Tvoje povolání ke kontemplaci a její překážky,
Jisté je, že se nesetkáš se všemi těmito vzorně modelovanými známkami u všech, kdo jsou v posvěcující milosti a žijí často mravně přijatelným životem Mých dětí.
Dobře však víš, že všechny Moje děti, žijící v posvěcující milosti, vzdáleně a obecně povolávám ke kontemplaci. Nekladeš-li tedy překážky dobrovolnými všedními hříchy, a odstraňuješ je, kdekoli se naskytnou ovládáním sklonů a nezřízených vášní, spolehlivě dosáhneš rozvoje oněch milostí, které právě tobě dopřávám. Někomu chybí pokora a ochota dát se vést Mým Duchem, a stále si nechává otevřená zadní vrátka pro pomíjivé jistoty tohoto světa, takže se nemůže divit, že stále ještě nespočinul ve Mně. Dokud se Mi nevrhneš důvěryplně do Mé náruče, nedostaneš se dál a budeš se stále vracet k začátečníkům.
Někomu také chybí řádné duchovní vedení. Mnohý se o vyšším duchovním životě nedoví nikdy nic upřímného, protože se buď nechává vést pomatenými vůdci (např.Karel Makoň) nebo se dává odradit od hlubšího života mystického duchem světa, vykládajícím všechny projevy nadpřirozeného života jako nepřirozené a chorobné (Jan Benda, Mystika a schizofrenie). Potom se nelze divit, že se na vyšším stupni mystického života nachází tak málo duší nejen mezi Božími dětmi ve světě, ale i mezi duchovními osobami, které si co chvíli stěžují na jakési duchovní vyhoření, poté, co zanedbali hlubší život mystický, k němuž je povolávám.
Dobře víš, že je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Měl bys však mít onu svatou ctižádost patřit k onomu vyvolenému kroužku Mých nejdůvěrnějších přátel.
Samozřejmě, že jenom svatí dosahují dokonalosti Mého dětství pro svou velkodušnost a pro svou oddanost vůči Mně, s jakou se dají vést i zdánlivým zdeptáním a zničení. Teprve až Mi naplno uvěříš, budu moci s tebou podniknout, co chci, totiž co chci ušlechtilého a vznešeného v připodobnění se Mi.
Sotva učiníš první krok ke Mně, už se objevují překážky: Prý je pro kontemplaci zapotřebí klid k usebranosti a být zbaven všech starostí, jak je tomu na Karmelu. Jsou však karmelitáni opravdu zbaveni všech starostí? Vždy také oni se přece musí zaměstnávat mnoha hmotnými záležitostmi. Spíše by se dalo namítat, že se ve světě těžko najde prostředí, usnadňující dosažení svatosti. Jenže životy svatých ti ukazují, že opravdiví svatí si dokázali vytvořit atmosféru ticha v hradu svého nitra i v podmínkách válek a revolučních zmatků. K dosažení dokonalosti přece nepotřebuješ nijak zvlášť upravené prostředí kolem sebe ani žádné mechanické prostředky, ani žádné zvláštní prostocviky. Nejsi přece vyznavačem mystického automatismu indického (P.Brunton, K.Weinfurter, K.Makoň). Nabízím ti pouze milosti a svátosti, a ty jsou dostatečné pro všechny, aby je přivedly ke svatosti.
Nabízím ti Mou pomoc, Mou slavnou hostinu lásky, úctu k naší společné panenské Máti.
A dále k tomu potřebuješ především vnitřní přípravu k vnitřnímu ztišení. Stačí ti zamilovat si Mne tak, abych ti byl vším, abych ti byl prvním ze všeho. Jen se trochu pokoř, a svěř se Mému vedení.
Jen si zachovej prostotu a čistotu srdce, která nechce nic než Mne, která se Mnou nesmlouvá, a uvidíš! Dám se ti uvidět. Otevřu ti Moje tajemství.
Jak si Mne zamiluješ, když Mne nikdy nikdo neviděl? Stačí ti horlivost pro Můj příbytek a horoucí láska ke Mně – bližnímu, opuštěnému, pronásledovanému, hladovějícímu a jinak strádajícímu. To samo tě zakoření do Mne, že budeš dokonale Můj, že pocítíš svou sourodost se Mnou, svou příbuznost a blízkost svého života se Mnou.
Když je to tak prosté, proč mnohý křesťan nedosahuje hlubšího mystického života? Protože na cestě pokročilých v mystickém životě je mnoho slepých uliček. Tak si někdo všímá více sám sebe než Mne. Potom se stále zastavuje, aby kontroloval svůj stav a zaznamenával jenom svůj duchovní život, místo, aby se Mi prostě oddal, věnoval a zaslíbil. Jiný zaměňuje teologické poznání Mne a Mých nadpřirozených pravd za duchovní život. Zapomíná Moje pravdy prožívat a promítat je do svého mravního života. Nezná živý kříž, ani umrtvování a sebezápor. Bez ohledu na množství úchylek od pravé cesty ke Mně, nemůžeš pochybovat o pravosti cesty ke Mně, protože sám jsem Cesta i Pravda i Život. Postupuj podle Taulerem uvedených tří známek kontemplace, a vyvaruješ se mnoha omylům a chybám.
 

Zpráva: KAŽDÉ PONDĚLÍ V 19,00 HOD POKRAČUJE V BRNĚ U SV.MICHALA CYKLUS CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA

                                                                                                      +++
Vydává: První sdružení přátel bl.Hyacinta M.Cormiera O.P.v Brně, IČ: 70824118, Tel.: 737857272, TISK:OLPRINT, Brno, Bank. spojení: ČS Brno -2024711359/0800, Konst.symb.:8, Var.s.:2009, Název účtu: První sdružení přátel bl.Hyacinta M.Cormiera O.P., www.cormier.cz, info@cormier.cz