Ročník XII.,číslo 11.                                                                                                                                               listopad 2006
Obsah: Josef Veselý, Svíce, TOP, Nová evangelizace=obnova řádu v Církvi (11), Zasvěcení P.Marie, J.Veselý,Operační sál, Noční vizita., EKG, Návraty, Nad domovem, BESEDNÍ ŘEČI dle Tomáše ze Štítného (10), Ladislava Lopraisová, Hádala se duše s Bohem, Profesionál v nejvyšších službách (8), J.Veselý,, Co na tom, Léčebna…, K narozeninám, In memoriam, RŮŽENEC OBEPÍNÁ CELÝ VESMÍR, L.Lopraisová, Zrcadlo, Dotek nekonečna, Brněnská akademie duchovního života ct.Patrika Kužely OP, J.Veselý, Drahocenná perlorodka, Slavnost Krista Krále, Lopraisová,Apoštol hlásá všem,_____________________
 

NOVÁ EVANGELIZACE = OBNOVA ŘÁDU V CÍRKVI  (11)

Jak se mám jako terciář cvičit ve ctnostech? Nestačí k posílení mých ctností, když se za to pomodlím a poprosím o tvou přímluvu, Otče Dominiku, a o přímluvu ostatních řádových svatých a světic?
       Modlitba je mocným prostředkem tvého duchovního růstu. Nenahrazuje však ani tvé jednání, ani tvé oběti. Když chceš růst ve ctnostech, tak přemáhej jejich opak, neřesti. Potom pozitivně buduj ctnosti. Opakem tvé pokory je pýcha, opakem lásky je nenávist, opakem víry je nevíra, opakem naděje je zoufalství. Tyto neřesti přemáhej s Boží pomocí vyprošovanou v modlitbě. Teprve na jejich místě můžeš s Boží pomocí vyprošovanou v modlitbě růst ve ctnostech.
Když chceš růst v pokoře, tak přemáhej její opak – pýchu. Nestačí se o to modlit, nýbrž se skutečně pokořuj a snaž se růst v pokoře.
Jak mám jako terciář růst v pokoře? Jak mám pokořovat a umrtvovat své tělo?

Sleduj především vzorné příklady pokory. Čti Písmo svaté a životy svatých a najdeš mnoho vzorů. Dále ochotně přijímej podřadnou službu pro druhé, kteří ji nejvíc potřebují, jako hledající, nemocní, opuštění, staří. Sv.Zdislava, Kateřina Sienská, Růžena z Limy nejenže pečují o nemocné a ošetřují je, nýbrž se k nim sklánějí s takovou láskou a vystupňovanou pokorou, že to působí strašně překvapivě i na zbožné duše, jako když třeba Zdislava líbá vředy nemocných.       Dále konej pravidelné posty v pátek nebo i ve středu, ale vždy tak, aby nedošlo k poškození tvého zdraví nebo ohrožení života. To platí i pro všechny ostatní způsoby takového umrtvování pokořování těla, jak o nich čteš v životech svatých. Jak je to s vzorným příkladem terciáře?      Třebaže tvoje levice nemá vědět, co dělá pravice, přesto ti dal Pán Bůh rozum. Tak sleduj ohlasy

svého počínání i počínání druhých. Mohou být okolnosti, kdy se tvoje i jinak dobré skutky míjejí účinkem. Už tvůj oděv, je tvým důležitým svědectvím a vyznáním pro okolí. Pak následuje tvoje chování, postoje, jednání, slova i to, co bys měl kvůli Kristu a obrácení bloudících vytrpět.
        Když uvidíš hřešícího bratra, počínej si podle výzvy našeho Pána o bratrském napomenutí. Stupňuj své napomenutí. Začni osobním důvěrným a laskavým napomenutím nejprve mezi čtyřma očima. Přitom nenastupuj jako kárající, nýbrž spíše jako ten, který se chce nezaujatě dozvědět od bratra důvody jeho počínání. Možná, že zjistíš, že důvody jeho podivného počínání jsou natolik závažné, že by sis v jeho situaci počínal ještě hůř. V tom případě mu nabídni pomoc, aby nebyl nějakou nutností tolik sváděn ke hříchu. Budou-li poznané důvody špatné, upozorni ho na to. Nedá-li si říci, řekni mu to před svědkem, a když ani to nepomůže, tedy to sděl přestavenému obce, a když ani to nepomůže, potom to zveřejni před celou obcí. Dbej na to, aby tvé svědectví řádovému heslu “VERITAS“, nebylo jen osobním odhalením nějaké tvé pravdy, byť i dobře zamýšlené, nýbrž svědectvím pro našeho Pána jako vtělenou a zosobněnou Pravdu. Proto se snaž vytýkanou skutečnost zjevovat příslušné osobě i ostatním ve světle Ježíše Krista. To znamená, aby sis počínal s chápavým srdcem pro příslušnou osobu a okolnosti jejího počínání, s láskou a citlivostí.
       Pokud vážně usiluješ o novou evangelizaci, tedy se osobně přičiňuj o obnovu řádu ve svém srdci, a tím začneš prospívat obnově Církve. Často k tomu využívej obnovného a posvěcujícího působení svátosti pokání. Přitom si vezmi k srdci tři důležité zásady:
1. Zásadně povzbuzuj každý podnět, i když není na první pohled jasný jeho směr, abys nikdy nikoho neodradil, nevzal nikomu odvahu, ani ho nestrašil případnými nebezpečnými důsledky, které ještě nenastaly a ani nastat nemusejí. Teprve až by se někde projevily tyto neblahé důsledky, přestaň ho podporovat. Pokud někomu tyto neblahé důsledky škodí, ulamuj nebezpečné hroty takových snah a usměrňuj rozbíhavé snahy, ale vždy s láskou, jemností a úctou k dílu osoby či skupiny, které se to týká.
2. Nenechávej v Církvi svaté ležet ladem žádnou hřivnu – nejen hmotnou hřivnu, nýbrž každé nadání, umělecké, vědecké, organizační, vzdělání, znalosti, zkušenosti. Naopak, povzbuzuj a podporuj jejich využití k rozvoji osobního i společného naplnění v Církvi a k oslavě Boží.
3. Soustřeďuj všechny dostupné hřivny jednotlivců i skupin v jednom řádu, nejen řeholním, nýbrž všeobecně nadpřirozeném. Tak bude uvnitř Církve i navenek jasně znát skutečnost, že nejvíce svobody a nejlepší využití lidských možností na světě je v obecné Církvi svaté. (Pokr.)
+++
Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě (21.listopadu)

      Oslavujeme první oběť svaté Panny. Maria bývá nazývána chrámem Páně. Maria je skutečně příbytkem, kde se jako tvůj Spasitel rozhoduji přebývat jako tvůj Bratr. Konám to milostí skrze Mého Ducha Svatého a to právě Mým Vtělením. Avšak Maria dokonale odpovídá na Mou milost a na Moje přebývání.
      Zamysli se dneska nad podstatou svatosti Marie i sebe. Ohledně svatosti jsou dvě nesprávné představy. Předně se svatost chápe jako výjimečnost pro hrstku vyvolených. Dále se svatost chápe jako výsledek tvého lidského snažení.
       Ve skutečnosti zvu ke svatosti všechny, tedy také tebe, ale neučiním tě svatým bez tebe. Čekám na tvou spoluúčast. Když říkáš o někom, že je svatý, pamatuj, že si ho posvěcuji, takže ho povznáším k účasti na Mé svatosti, a dále že on na tuto Mou milost nějak odpovídá.
       Sama svatost je tvoje nejvyšší dokonalost, avšak na rozdíl od jiných dokonalostí, které máš, ale můžeš ztratit nebo nějak zkazit, tato dokonalost je nezvratná. Svatost je především Můj dar, který dávám zdarma každému. Od tebe očekávám, že na to patřičně odpovíš.
       Jak? Můžeš Mi poděkovat děkovnou modlitbou, ale nejlépe Mne uctíš obětí. V oběti se zříkáš toho, co jsi měl, nebo toho, co jsi dosud směl.

       Památka zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě ti připomíná první velikou oběť svaté Panny. Podle podání Jakubova apokryfního evangelia přivedli rodiče tříletou Marii do chrámu, aby tam byla vychována a zasvětila se chrámové službě. Jádro této legendy odpovídá cítění zbožných křesťanů. A bohoslužba slaví tímto svátkem radostný počátek životní oběti Marie.
       Maria se Mně jako Vykupiteli obětovala celá. Předně Mi obětovala rozum. Rozum je tvoje vlastní podstatná lidská vlastnost. Rozumem se jako člověk ptáš po důvodech, proč se děje to či ono. Těžko se ti vzdává rozumu, když něco nechápeš. Ani Marii to nebylo od počátku všechno docela jasné. Žila mezi tajemstvími, které rozumem nechápala, ale nezakolísala ve víře. Moderní člověk nesnáší tajemství. Snaží se všemu přijít na kloub, aby každé tajemství odhalil. To není nic špatného. Moderní člověk však tvrdí, že všechna tajemství jsou rozumem vysvětlitelná, takže jsou podle něho jenom tajemství vysvětlená a nevysvětlená. Odmítá totiž žít s nějakým tajemstvím.
       Když Můj Duch učinil Marii Mou Matkou, Maria se tomu nebránila, ani se neptala po rozumných důvodech: Proč právě já? Prostě souhlasila, i když nechápala, jak se to má stát.
       Maria Mi dále obětovala svou svobodnou vůli. Snadno Mi sloužíš tam, kde jde všechno podle tvých lidských přání. Pravá poslušnost se pozná až v utrpení, Až se kvůli Mně máš něčeho vzdát. Job nebyl veliký, dokud jsem mu žehnal a zahrnoval ho dary, nýbrž až jsem mu je začal brát, a on Mne přitom dál chválil. Ani Maria to nemá lehké.
       Když se Panna Maria vzdala rozumu a vůle pro Mne, tak se stala Mou nevolnicí. To už pak nebyla Maria jako pouhý člověk, nýbrž jen bezvýhradný nástroj v Mé ruce, tedy Mou nevolnicí jako Vykupitele světa. Proto ji povznáším na první spoluvykupitelku světa.
      Maria je pro tebe vzorem, jak uskutečnit tuto naprostou a bezvýhradnou odevzdanost, která překračuje meze pouhé služebnosti. Tehdy se už neptáš po důvodech, proč bys měl to či ono, nepočítáš s odměnou, ani s dobou svého odevzdání. Co ti to přinese?
       Třebaže Mi přesvědčeně věříš - a jednáš podle toho - přesto nebýváš vždy naráz docela šťasten. Možná proto, že těžko Mi dokážeš obětovat celé své srdce a všechnu svou lásku, zkrátka svou náklonnost, své cítění, své touhy. Pascal píše, že srdce má své důvody, kterých rozum nepoznává. To bývá nesmírně těžká oběť: člověk se dá snadno přesvědčit, že jako jeho Stvořitel a Vykupitel jsem rozumnější, než on, Avšak hůře se dá poručit srdci, aby se odloučilo od toho, k čemu nebo ke komu přilnulo. Maria to uměla, a přesto vidíš, že ani ona nezůstala ušetřena - její přečisté Srdce bylo probodeno. A snesla to, třebaže rozumem nechápala proč.
     Možná, že od tebe nežádám takovou oběť jako od Marie, Přesto ani tvůj život není bez kříže. Od mládí máš jako Moje dítě svůj ideál: Ať se dobře uplatním na cestě k věčné lásce a blaženosti! Později však jako Můj přítel a důvěrník můžeš dorůst k většímu ideálu: stát se víc než jen Mým služebníkem prostřednictvím služby naší panenské Matce, nýbrž se stát Mým nevolníkem pod vedením naší Matky. To chce vzdát se dvou nejpodstatnějších tvých vlastností jako člověka – vlastního rozumu a svobodné vůle, a s tím také všech tvých přirozených lidských práv. Kdyby ses něčeho takového vzdával ve prospěch nějakého jiného tvora, člověka, anděla, nebo nějaké věci, stal by ses otrokem bez naděje na svou lidskou důstojnost. Když se toho však vzdáváš v Můj prospěch prostřednictvím Marie, tak tyto své dary vlastně vracíš Mně jako Původci a Obnoviteli všeho, tedy také Původci a Obnoviteli tebe, i tvé svobodné vůle a tvého rozumu. Nedám se zahanbit tvou šlechetností, když jsem samo vtělené Slovo, Dobro, Pravda a Láska. Proto ti dávám sám sebe, tedy účast na sobě, to zahrnuje i tvé další spoluvykupitelství sebe sama a všech ostatních. Maria, Matko Boží, oroduj za nás!

	+++ OPERAČNÍ SÁL Uprostřed sálu dvanáctioké umělé světlo výzbroj naslouchátek jehel a skalpelů
Několik skloněných hlav a několik dovedných rukou s jediným úmyslem vydolovat z uspaného těla co po desetiletí podivně krystalizovalo do ošklivých kaménků		Žízeň po pravdě Bezesné noci výslechy bez konce a úzkosti cel uspěchané kroky autohavárie a jiné pády
	Ze všeho zůstane jizva jak vykřičník připomínka vděčnosti všem kteří se pokoušejí
životu novému	zase dát	zelenou ´
	+++
	NOČNÍ VIZITA
I měsíc s hvězdami vyšel si na vizitu přes okna nakukuje a srpkem hladí bdící tvář	Nejspíše Čekáš na operaci Svírá tě bolest Myslíš na své drahé Cítíš jak tě ubývá	I mne někdy ubývá a pak zase přibývá DŮVĚŘUJ I za nocí nejtemnějších
stále svítí	slunce	života
	+++ EKG
	Záhadná pumpa jak perpetuum mobile Bijící zvon někdy radostně jindy zas na poplach
a jeho ozvěny v celém těle se rozléhají V několika křivkách všechny závady jsou dešifrovány		Do nejvnitřnějších komor cestu si vyšlapává jen EKG důvěry když někdo milý vyjde vstříc a nabídne pohoštění
	v srdci svém	Josef Veselý

                                                                                        +++

BESEDNÍ ŘEČI podle Tomáše ze Štítného (10)
Co je Boží moudrost a kde a jak učinila a ustavila svět, a co je v něm, a zvláště o nebeských planetách a o devíti okruzích.
Děti: Víme, že chválu Boží nelze dost vyjádřit. Cokoli může kdo říci o Bohu je vždycky nedořeknuté. Nesluší se však zamlčet aspoň to, co o Bohu může být řečeno, neboť uvádí sv.Augustin: Běda těm, kdo o Tobě mlčí! Přitom ale také praví, že výmluvní oněměli. Míní snad, že nemohou i výmluvní vyjádřit všechno, ježto je v tom chvála moci, moudrosti i dobroty Boží; anebo snad, že Bůh je tak veliká velebnost, že i nevýmluvný se tak nazývá proto, že vždy je něco nad tím, co může být jakýmkoli slovem vypovězeno. Proto praví sv. Augustin: Nenalézám v řeči takové jméno, jež by mi mohlo vložit do srdce tolik, kolik mé srdce díky Bohu obsahuje o Něm.
Otec: Ó, děti! Vedete mě k vznešeným řečem. Milost mě vede – ten, který mi ji dává, ví - že nechci mlčet. Avšak také, abyste pak snáze porozuměli tomu, o němž budeme mluvit nakonec: Jak je Bůh jeden, jak je v Trojici, jak je v něm jeho lidství. Víc nedokáži.
Musím se podržet řeči, jež učí filosofie pohanských mudrců, jakkoli vím, že se tomu budou posměváčci smát a druzí budou na mě snad skřípět zuby, aby byli vidět sami, že tomu rozumějí.
Řekl jsem už předem, že krása a úhlednost nějaké věci se naplňuje ve čtyřech věcech. Nejprve, aby byla úhledně a náležitě na svém místě. To je očividné. Ať má kdo nos velmi úhledný, nebude-li na svém místě, nebude mu slušet. A také, aby mohlo být něco úhledné a náležitě na svém místě, musí mít po všech svých stránkách náležité složení a stálé. Tyto jeho stránky musí být složeny přístupně. Sledujte v hluboké pokoře celý svět; jak je každý tvor náležitě uložen na svém místě, jak trvale; jak vhodně přiléhají strany k stranám. A čím lépe a bystřeji můžete sledovat, s jak velikou moudrostí je svět ustaven, tím větší příčinu budete mít pro úžas nad nevýslovnou moudrostí Boží. Sledujte, s jak dalekým záměrem a s jak podivuhodnou moudrostí je veškerý okruh tvorstva spolu spojen a tak vhodně, tak přístupně (u Hugona congruum, shodně), a tak trvale, že i velmi nepodobné strany k sobě přiléhají v jedné oblasti stvoření, a nejen sobě nepodobné, ale také i protivné. Podobá se snad sobě věc svou tělesnou přirozeností a duchovní? Copak se nebeská tělesa jako slunce, měsíc, hvězdy a ta oblast, kde jsou hvězdy, podobají tělům zdejší přirozenosti, jako je země, voda, vzduch, oheň, jež se nazývají čtyři živly? Ona těla jsou ovšem jiné přirozenosti než tato těla, avšak jsou to těla, a ne duchové, a filosofové je nazývají pátou bytostí. Tomu, co nazýváme bytostným, oni říkají essentia. Není snad také oheň protivný vodě a voda ohni? Avšak Boží moudrost to všechno spojila v jeden svět a jedno nezboří bez jeho vůle druhé, a vše, co je v tom uspořádání tak, jak ukládá ten moudrý řemeslník, je potřebné všemu, co se urodí na tomto světě, a dává život. Kdo by se nedivil Boží moudrosti tak veliké v umístění všech světových stran? Hle, jak jsou trpná nejvyšší nebesa, ona, jež stojí, se nepohnou, neběží a všechna tělesa jsou obklíčena jako vejce skořápkou, všude kolem, svrchu i vespod. Ale nad tím je ono duchovní, slavné nebe, jež se nazývá plamenné a řecky Empireum. O tom nemluvím. (Pokr.)
                                                                                        +++
                                                                                 NÁVRATY

Jak stěhovaví ptáci po mnoha odletech k hnízdům opuštěným rádi se navracíme I poslepu nacházím cesty vyšlapané k prahu domova V závětří stěn prostřený stůl voňavý chléb ticho a melodie slov přátel nejbližších Pokoj a jistota na tebe odevšad dýchá a každá věc ti šeptá jsi doma Josef Veselý +++

A pak, kde je nejdál ode všech stran toho nebe, o němž jsem začal mluvit, v pravém středu, tu je hrubá země, na níž jsme my. A ta je také Boží moudrostí upevněna tak, že se nehne, vždy stojí, pevná, netočí se. (Pozn.: Od nejstarších dob se lidský duch snaží najít spojení mezi nebem hmotným a nebem duchovým. I po zrelativizování pojetí hmotného vesmíru se lidský duch stále vrací k tomuto spojení, v jehož středu je Syn Boží, který přichází do světa jako člověk jedině a pouze na Zemi. Tak zůstává zeměstředný názor duchovně v platnosti s ohledem na to, že jedině v tomto místě hmotného vesmíru jako jeho středu se zjevuje Původce stvoření jako Syn Boží.) A kolem země plynou vody, jak vidíte; vzduch nad tím také plyne, když věčně vane z místa, jak to účelně zařídila božská moudrost. Ohnivý kruh obklopuje oblast vzduchu, a ten se také pohybuje a obíhá; nad tím je pak jeden nebeský okruh, v němž je měsíc; nad tím pak druhá, v němž je Merkur; třetí opět nad tím, v tom je Venuše, ta planeta, jež podněcuje smilné sklony, jak tvrdí astrologové, v čtvrtém horním nebeské oblasti je uloženo slunce; v páté Mars, podněcující sváry, války a boje; v šestém je ta planeta, jež podporuje v srdci dobrotu a podněcuje k míru a k souladu a upevňuje příznivá léta, obměkčuje saturnovskou tvrdost a chlad a ovlažuje marsovské horké a suché zapálení; a tak je mezi těma dvěma planetami. V sedmém nebeském okruhu je pak ten Saturn a v osmém jsou všechny ostatní hvězdy, jež s nimi stále obíhají. Dříve jsem se domníval, že ten osmý nebeský okruh s těch mnoha hvězdami, jež jsou v něm, je první obíhající okruh, jenž s sebou žene jiné nižší okruhy kolem jejich protiv, a obíhá tak, že je svým oběhem ženě prudčeji, než obíhají oni svým okruhem; později jsem se ale poučil, že je nad tím osmým hvězdným nebem deváté, jež obíhá nejprudčeji; a teprve nad tím je to nebe křišťálové, jež stojí nehybně, mezi nímž a mezi zemí obíhají jiné věci. O tom křišťálovém nebi se Písmo sv. zmiňuje (Zj 4,6), ale hvězdáři o tom neříkají nic.
Kolik moudrosti, s jakou je vše přivedeno k svému místu! Kdo to vše dokáže vyložit a obsáhnout? Proto žalmista při pohledu na moře volá: „Nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině“ (Ž 93,4), neboť „všechno moudře učinil“ (Ž 104,24). Cožpak ani toto umístění ve viditelném světě nebo složení tak protivných věcí spolu, v částicích i v hvězdách nebo v planetách neukazuje na Boží moudrost? Všechny stránky viditelného světa jsou tak dobře uváženy a tak vhodně, aby jedna nerušila druhou. Ty protivné věci mají uprostřed mezi sebou některou věc, jež má s každou něco podobného a sbližujícího, takže jedna věc je s věcí sobě protivnou spojena a sblížena, a tak smířena, skrze toto, ježto se to podobá jednomu v tom a jinému v něčem jiném. To spojení v tak mnohých proměnách a v tak vhodně uspořádaných je nejen trvalé, nýbrž i krásné. Hle, jaká je těžkost a hrubost země a ošklivost proti jiným stránkám světa! Je nejníže a nad ní jsou ušlechtilejší živly, až po nebeské okruhy, které se prostírají výš a výš. A co je dál, je lidem ještě méně známo. Teprve je nebe vroucí milosti: jež se nazývá plamenné, ne pro žhavost ohnivého horka, ale že plane vroucí milostí. Tam jsou stupně andělských duchů a příbytek svatých a to plné nebeské království v radosti a v nazírání Boha. A nad tím vším, neříkám místem, neboť i ve všem všude, nade vším i pode vším je Bůh, podivuhodný působitel a Stvořitel toho všeho. (Pokr.)

+++ NAD DOMOVEM To přece znáš jak slunce zapadá nad domovem Uložit dítě a písní ukolébat Nekonečnou pohádkou uvádět do dětských snů Oč těžší bývá když slunce zapadá po letech nad domovem to dětské srdce v sobě probudit Josef Veselý +++

Je vhodné připomenout (6.hlava knihy Hugona), s jakou moudrostí uspořádal Bůh čas: ne pořád den, ani pořád noc, nýbrž po noci den, jenž probouzí a svítí k dílu. Po dni následuje noc, aby všichni ustali v práci, a odpočinuli si; delší den, když je to více potřeba, a noc delší, když je dělat třeba méně. A také v tom učinil Bůh proměny, aby byl někdy den delší než noc, jindy kratší, a někdy, aby si obojí byly rovny, aby, kdyby to bylo pořád nastejno, nebylo z toho lidem smutno, neboť to i ono působí libost. A tak je opět jaro, léto, podzim, zima, ti zvláštní čtvero roční období, mění tvářnost tohoto světa. Jarním teplem se svět začíná obnovovat, létem nabývá své síly, na podzim odkvétá, až zima jakoby zahubí a přemůže svět; ale Božím působením opět je vše obnoveno.
Je-li někomu vzdálené to (7.hl. knihy Hugona), co Boží milost nebo moudrost takto zřídila, takže nemůže umístění vysokého nebe obsáhnout: ať tedy sleduje údy svého těla, protože člověk je v Písmu nazýván menším světem. Proto také v ustrojení člověka je znát Boží moudrost. Zatímco obličej nerozumné bytosti je tváří skloněn k zemi, člověk je vzpřímený a tváří pohlíží vzhůru, aby tím byla mimo jiné ukázána lidská důstojnost a to, že má svou mysl povznesenou k nebeským věcem, nejen k zemi jako hloupá zvěř, která je tělem i obličejem schýlena k zemi. Sleduj, jaká je proměna v tom, co spočívá v hlavě, a v tom, co v nohách, a jak je každé vhodně ustaveno ve svém místě! Nohy drží nejnižší místo, aby nesly a držely celé tělo; hlava je nejvýše, aby celé tělo vedla, očima pohlížela do dálky, ušima uslyšela hodné nebo nehodné, aby to pak rozum náležitě přijal; ruce jsou uprostřed masa, jež by se drželo silou kostí: jak má mozek své skryté průchody přes některé kosti anebo některé žíly přes některou kost, jak mají otvory v sobě upravené Božím způsobem; jak tu kosti vyrůstají z masa a vynikají, kde je toho třeba, jak vidíme do zubů, a jinde je vše skryté; jak je všechno maso obtažené kůží, aby bylo uvnitř chráněno před úrazem věcí protivících se lidské ušlechtilosti, aby netrpělo hrubostí; ba i nehty dal Bůh každému prstu jako helmy. A kdopak by mohl spočíst také všechny vnitřní stránky lidského těla nebo i jiného, jak je vše opatrnou Boží moudrostí uspořádáno, a každá má sobě náležité místo! (Pokr.)

+++ HÁDALA SE DUŠE S BOHEM Hádala se Duše s Bohem. Pane proč jsi na mě tak zlý? Proč nemám to a tamhleto. Jak to, že jsem dostala tohle a ne tamto. Bůh naslouchal v tichosti tomu reptání. A až Dušičce došel dech i slova, usmál se a tiše konejšivě Jí začal odpovídat. Moje milovaná, dostáváš jen to, po čem jsi zatoužila, sama ve své svobodě rozhoduješ o tom, co tě potkává ale nezapomeň , že každá Duše má svoji svobodu a tvá svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhé Dušičky. Važ svá přání a přemýšlej o významu slov, která pro ně použiješ. To abys ses nedivila, co dostaneš, protože Já vám dávám mírou hojnou a natřesenou. Ladislava Lopraisová +++

PROFESIONÁL V NEJVYŠŠÍCH SLUŽBÁCH (8) - Oběť
Profesionál v nejvyšších službách (8) - Oběť
Oběť zvláštního profesionála v nejvyšších službách a obecně každého Mého dítěte je díky Mně dokonalá. Moje oběť je dokonalá, protože moje spojení s naším společným moudrým Otcem je tak bezprostřední, těsné a důvěrné. Svou dokonalostí doplňuji dosavadní nedokonalé klanění, díkůvzdání, usmíření a prosby lidstva.
Každá oběť je dokonalá, když je čistá a cenná, a je-li úplně spotřebována ke cti a slávě naším společným Otcem. Je dokonalá, když spojení mezi tebou jako mým dítětem vůbec a zejména jako zvláštním profesionálem v nejvyšších službách na jedné straně a na druhé straně obětním darem je těsné a důvěrné. Vnější oběť a zničení obětního daru je pouze znamením naprostého obětování tvého nitra zvláštního profesionála v nejvyšších službách a obecně každého mého dítěte. Oběť je dokonalá, když spojení mezi tebou jako Mým zvláštním služebníkem jako obětovatelem a ostatními Mými dětmi je naprosto těsné a důvěrné. Jako profesionál pro zvláštní oběti spojuješ všechno klanění, díkůvzdání, prosby a zadostiučinění obnoveného lidstva vjedno. Povznášíš je k našemu společnému Otci, aby tak bylo tvé okolí kultivováno zdokonalenými dušemi, vtiskujícími celému lidstvu dokonalý tvar. Samozřejmě, že okázalý projev úcty a účinky oběti jsou obecnější a zasahují svým informujícím vlivem více účastníků, čím početnější část lidstva skutečně prožívá spojení se zvláštním obětovatelem.
Jako Moje dítě a zejména jako zvláštní profesionál v nejvyšších službách jsi nejen úplně čistý, prostý hříchu a každé nedokonalosti, nýbrž jsi sama zosobněná čistota. Jako profesionál v Mých službách zůstáváš člověkem. Ať se sbližuješ se Mnou sebevíce, nejsi Mnou. Jsi prostředníkem a jako takový jsi nižší než já. Kdežto Moje člověčenství Mi přísluší jako nejvyšší Osobě Slova, které se stává tělem. Moje zvláštní profesionální úkony, jež vycházejí z tvého lidského rozumu a tvé vůle, mají zde ve světě nekonečnou záslužnou cenu, protože vycházejí přímo z našeho odvěkého Otce. Ani dnes se nepřestávám za tebe přimlouvat.
Jako hlava svého tajemného Těla, shromáždění mých dětí přijímám plnost stvořeného nadání, kterou chci přelévat na tebe a vznešenou moc ustanovit potřebnou výbavu pro tebe, dávat jí sílu, aby mohla působit a rozhojňovat Můj věčný život. Mám moc ustanovit zvláštní profesi vyvolených a obecné povolání každého mého dítěte, nepomíjející až dokonce světa, profesi které je podílem na mé vrcholné profesi.
Moje oběť a s ní také oběť tebe - zvláštního profesionála v nejvyšších službách a obecně každého mého dítěte smazává všechny hříchy světa. Nejen o Mně ale i každém profesionálovi zvlášť a o každém mém dítěti obecně platí: "Hle, Beránek Boží, ten který snímá hříchy světa!" Okolnost, že hřích přetrvává a pokračuje, neznamená, že by síla této oběti byla tak nedostatečná, jako bývala u starověkým obětí. Znamená to, že lidé často odmítají přijmout její plody. Sotva si lze představit dokonalejšího profesionála ve službě.
Kalvarská oběť je hodna právě tebe, profesionála v nejvyšších službách. Moje dítě svobodně přijímá vůli našeho společného věčného Otce a přináší sebe za oběť za lidstvo. "Proto Mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce" (Jan 10,17-18). Tato čistá oběť má nekonečnou hodnotu, neboť je to lidsky ztělesněné moje Slovo.
Spojení tebe jako Mé dítě a tím spíš jako Mého zvláštního služebníka s obětním darem je zcela osobní a důvěrné. Pouto mezi vnější a vnitřní stránkou tvé oběti je dokonale těsné. Jako zvláštní profesionál v mých službách, ale obecně už jako mé dítě jsi obětní dar, a to nejen ve svém těle, ale i jako osoba s lidskou duší. Tvou krutou bolestí je utrpení lásky s ohledem na nesmírnost zla, které přemáháš.
Každé Moje dítě, ale Můj zvláštní služebník tím spíše je Můj dokonalý obraz, když se jako já vydáváš za obětní dar. Jsi mučedníkem svrchované lásky a stále si necháváš probodávat své srdce kvůli hříchům ostatních. Bez utrpení by tvůj apoštolát jako Mého dítěte a tím spíš jako Mého zvláštního profesionála postrádal legitimaci, odkazující ke Mně ukřižovanému za vás.
Neexistuje těsnější spojení, než takové jaké trvá mezi tebou jako Mým dítětem vůbec a zejména jako Mým zvláštním profesionálním spoluvykupitelem na jedné straně a lidstvem na straně druhé. Při hostině lásky se naplňují slova apoštola národů: "Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů" podle mého ustanovení (1 Kor 12,27-28). "Kristus je hlavou Církve, těla, které spasil" (Ef 5,22). "Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něhož roste celé tělo (Ef 5,16).
Při oběti hostiny lásky je stejný dar, jako při oběti na kříži. Jsem tu pořád - stejný zvláštní služebník, neustále se přimlouvající a nepřetržitě se za vykoupené lidstvo obětující prostřednictvím tebe, svého zvláštního služebníka a obecně Mého dítěte. A všem vám, ode Mne nadaným, uděluji ovoce svých zásluh a dávám je za pokrm.
Na kříži je patrný pouze obětní dar a jeho zničení. Můj zvláštní služebník a obecně každé Mé dítě a jeho úmysl obětovat se za celé lidstvo, zůstává pro mnohé tajemný a skrytý. Vím, že se na kříži se každému jevím spíše jako poražený a Moje dílo zničené, než jako vítěz nad hříchem a duchem světa. Naopak zase po Vzkříšení je každému při hostině lásky patrný Můj zvláštní profesionální spoluvykupitel obecně každé moje dítě jako služebník a spoluvykupitel Mne - vrcholného profesionála, a jasně vyniká úmysl přinášet dokonalou oběť. Tajemné je nekrvavé, mystické obětování rozdělenou proměnou chleba v mé dokonalé Tělo a vína v Mou dokonalou Krev. Sám se na oltáři představuji ve stavu poníženém k smrti, a nepřetržitě za vás vydávám až do konce světa prostřednictvím zvláštního tebe, Mého milovaného dítěte, a zejména jako zvláštního mého služebníka.
Od Mého příchodu na svět neustále trvá vnitřní úkon obětování v Mém Srdci a pokračuje slavně v místě věčného oslavování. Neustále žiji a stále se s vámi modlím a přimlouvám na nejvyšších místech. Současně dosahuji cíle své pouti, ale zprostředkuje vám zásluhy své oběti. Moje oběť je stále dokonalým klaněním a jedině tato oběť je hodna obětovaného daru.
Obětuji současně i své trpící články, za své tajemné Tělo, dosud ponořené do boje ve světě, které pracuje na dokončení, co zbývá do míry Mého utrpení. To neznamená, že by mé utrpení bylo samo o sobě nedostatečné. Je dostatečné, ale chybí mu jeho vyzařování a účinné přetváření tebe a ostatního lidstva během doby. Proto, moje dítě, sám dokončuji na svém tajemném Těle, co zbývá vytrpět, abys bylo opravdu Mým vyšším nadáním náležitě formováno k důvěrnému přátelství se mnou.
Po poslední hostině lásky na konci světa už nezbude žádná smírná ani prosebná oběť. Pak už není přinášena oběť v pravém slova smyslu. Hodina náznaků, předobrazů a zvláštních ustanovení ustupuje před patřením na nejvyšší, osobně blízký základ všeho jsoucna, tváří v tvář. Už nemusím nikde vyprošovat odpuštění hříchů ani nadání k uchránění se před hříchem, třebaže Moje profese trvá věčně.
"Ty jsi kněz navěky" (Ž 110,4). Místo oběti zůstává jen její dokonání. V dokonalém úkonu klanění a díkůvzdání pokračuji v obětování sebe sama vnitřně. S celým svým tajemným Tělem zakouším oslavení. Zůstává mi jen klanění a věčné díkůvzdání. Ve svém tajemné Těle vás družím k zástupu vyvolených, když vám dávám zpívat při slavnosti lásky: Svatý, Svatý, Svatý...
Díky Mně poznal Pavel, co napsal Židům: "Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro" (Žd 9,11). Jsem svrchovaný prostředník veškerého dobra. Jednou provždy procházím stánkem Nejvyššího, kde trvá věčná sláva, která zdobí duši blažených, ta sláva, kterou ti stejně jako ostatním zasluhuji a jež je cílem a dovršením Mé oběti. Nad tvým městem, Můj spravedlivý, "září sláva Boží a jeho světlem je Beránek" (Zj 21,23).

+++ CO NA TOM Co na tom že jsem dobrý už jenom pro zkumavku pro čočku drobnohledu pro rentgenové paprsky Co na tom že pomalu mne ubývá jako když zlehounka se stromu padá za listem list S jabloní moudrou pokorně a odevzdaně vyhlížím zahradníka který už čeká právě na tuto chvíli +++ LÉČEBNA DLOUHODOBĚ NEMOCNÝCH Tolikrát jsem prostírala na stůl a celý náš domov zahřívala paprsky lásky Děti jsem do školy provázela a učila je pravdě života A nyní se sama učím umění pravé svobody všeho se vzdát a všechno opustit a z nemocničního lůžka všechny ozařovat energií kříže Vstupuji na společnou loď podobně trpících S večerem života vcházím do tunelu tmy a s důvěrou očekávám světlo NOVÉHO DNE Josef Veselý +++

RŮŽENEC OBEPÍNÁ CELÝ SVĚT - Slavný růženec
Tvůj duchovní život vyplývá z posvěcující milosti. Touto milostí ti dávám účast na Mém životě. Když tě takto uzpůsobuji, potom tvůj duchovní život zraje a přináší ovoce.
Základní plod Mého Ducha je tvoje blaženost ve Mně. Jako tvůj Bratr a Spasitel jsem láska, a chci se vtělit. Proto plodím ve tvé duši lásku. Čím více se Mi blížíš láskou, tím víc roste tvoje radost. Ovocem tvého života z Mého Ducha je dobrota či dobrotivost, přívětivost, mírnost a pokojnost, věrnost či důvěra.
1. který z mrtvých vstal.
Třetího dne vítězství zla nad dobrem vstávám z mrtvých. Od té doby se tvé srdce probírá z agónie, abych jeho prostřednictvím ozářil vyhaslý vesmír a prohřál jeho chlad teplem své Lásky.
Zjevuji se právě tobě, protože to chci. Jedině tobě, kdo se odpoutáváš od sebe sama, abys Mě mohl následovat svým jednáním i utrpením, se zjevuji, protože chci. Pouze tebe, kdo se odpoutáváš nad sebe sama k Mému následování povznáším k čistému pohledu duše. Děje se to prostým zřením.
Dneska se ti zjevuji jako ryzí Pravda. Naplňuji tvůj čistý zrak prostým nazíráním Mé podstaty. Přicházím s naším Otcem nebeským do tvého křehkého srdce, abych je nahradil svým Srdcem Nejsvětějším, a odtud řídil celý vesmír.
Nemůžeš však pochopit Moje dílo. Tvoje pojmy to neobsáhnou. Všechny tvé schopnosti se svými zákony zůstávají v koncích, dokud nepodlehnou zušlechťujícímu přetváření Mou posvěcující milostí.
Jak závratnou radostí je naplněno krajně zmučené Srdce naší přečisté panenské Matky, když se připojuješ k radostnému jásotu žen a učedníků, rozbíhajících se do všech končin od Mého hrobu! Tak se potvrzuje to, v co jedině Maria nikdy nepřestala věřit a doufat, že totiž vstávám z mrtvých!
Pros naši panenskou Matku, a dám ti všechno, po čem toužíš a po čem touží Moje Srdce Nejsvětější. Toužím vstát ke své slávě a velebnosti i z hrobu ve tvém srdci, abys měl v poslední den účast na veškeré té nádheře, radosti i jásotu na věky.

+++ K narozeninám Až jednou božský dřevorubec rozřízne tvůj kmen života a v kruzích dávno prošlých let začte se do proudění božské mízy co asi ran zachytí v zimách zlých co naděje zas v jaru voňavém té úzkosti nad zrnem zasetým za bouří léta žíznivého těch plodů radostných na ztěžklých větvích podzimů A jednou božský dřevorubec rozřízne tvůj kmen života ať vyčte z kruhů prošlých let že v krajině tvé duše laskavé slunko darmo nesvítilo že do rozvitých dětských květů stříbrná rosa nepadala jenom tak Josef Veselý +++

2. který na nebe vstoupil.
Jásavá radost z Mého vzkříšení se ozývá ve tvém srdci a nese se dál. Poté, co vysvobozuji duše spravedlivých v předpeklí, kde očekávají Moje vítězství na dřevě života, ukazuji se ti v oslaveném Těle, abys ani ty, nevěřící Tomáši, nepochyboval.
Nyní vzhůru srdce! Povznes ducha a dobře chápej, protože se tu vzdáváš všech svých přirozených schopností a jejich výkonů. Uvádím tě do stavu odpoutání a jednoduchého způsobu nazírání a do čistoty ducha.
Tento stav uprázdnění je oproštění ode všech obrazů. Tvůj prostý způsob vzestupu spočívá ve tvé poddajnosti k nazírání věčné Pravdy. Čistota tvého ducha je sjednocením s Mým Duchem.
Živoucí sjednocenost se Mnou, kterou ti dávám zakusit, je činorodá a stále se mezi tebou a Mnou obnovuje. Když se tě dotknu jako milenec políbí milenku, prožíváš rozdílnost, která ti nedovoluje ulpívat na sobě. Ač jsi nad rozumem, nejsi bez rozumu. Zakoušíš, že působíš a jsi ovlivňován, miluješ a jsi milován. Když totiž v lásce zápasíš a bojuješ, nemůžeš tím zrušit ani odhodit svou stvořenost. Proto Můj vliv a tvé vnitřní úsilí je poslední pojítko mezi tebou a Mnou, kterým se spojujeme ve žhavém polibku Mé Lásky. Živý plamen Mého Ducha, který tě spojuje se Mnou, má mocný tok. Proud Mé milosti je silný a strhující. Proto nemůžeš proniknout do závratných hlubin Mé bezedné Lásky. Tak v tobě zůstává přemítavý rozum stát a ty bez obrazů nazíráš nepochopitelné bohatství, k němuž směřuješ. Takové jsou vlastnosti přirozenosti tvé duše, její život a její činnost. Jimi se Mi podobáš v Mé svrchované ušlechtilosti. Tak je přirozenost tvé duše prázdná a bez obrazů příbytkem našeho Otce, jeho chrámem a jeho božským prostředím. Náš Otec vylévá svého Ducha neboli svou Lásku, do nejhlubšího usilování tvého nitra, ve kterém stále zápasíš o věčnost.
V tomto sjednocení jsi se Mnou jeden Duch. Nadále však zůstáváš Mým stvořením. Třebaže tě přetvářím ve své Lásce, přesto zakoušíš, že se ode Mne lišíš. Ačkoli přijímám tvou přirozenost a stávám se člověkem a tak posvěcuji lidskou přirozenost, nečiním tě sobě rovným.
Vzhůru srdce! Povznes svůj jasný pohled nad všechna nebesa a nade vše, co je stvořené, abych ti mohl ukázat "probuzený život", který v tobě dřímá, a v němž spočívá tvoje blaženost.
Pros naši panenskou Matku, a dám ti sílu vytrvat do konce. Dám ti slavně zvítězit, abys mohl s neutuchající radostí a úsměvem na tváři opustit toto údolí sténání a slz, a byl přijat do Mého království a radosti a plesání až na věky věků. (Pokr.)

+++ IN MEMORIAM A protože v každé chvíli někde život začíná i končí v úběžníku kříže bez ustání smrt tiskne si ruku s životem Pomalu všichni kráčíme po hladině věčnosti každý krok ji čeří Ve chvílích loučení ztišení duší našich hladině vrací klid A každý náš domov každá naše dlaň pro věci nejcennější pro srdce nejdražší jsou příliš děravé než aby je mohly zachytit před pádem do věčnosti Josef Veselý +++

3. který Ducha Svatého seslal.
Neustávám v nesmírném díle Mé Lásky ani po výstupu k našemu společnému Otci nebeskému. Zanechávám ti zde své Nejsvětější Srdce. Aby toto Srdce mohlo stále větší láskou rozněcovat tvé srdce, sesílám ti Mého Ducha.
Když se zlomeným srdcem, ochromen křečí smutku a úzkostí setrváváš za zavřenými dveřmi, tu tě naše panenská Matka, Maria vede spolu s ostatními do večeřadla. Tam si připomínáš, co máš konat na Mou památku. Přicházím jako Oheň z nebe a přetvářím z malého, ustrašeného človíčka lidičky ve velkého hrdinu. Sesílám na tebe Ducha Lásky. Propůjčuji ti křídla. Tak se povznes nad smutnou všednost! Můj Duch rozžhavuje tvé srdce, aby je zakalil. Stáváš se živým nositelem Mého Světla, Mým opravdovým nositelem, nádobou, přetékajícím Mou přesvatou Krví, která přes tebe rozlévá na další duše.
Jsi se Mnou v naprosté jednotě. Svobodně si tě vyvoluji, takže i ty jsi dítě našeho Otce, avšak pouze z milosti, a ne od přirozenosti. Moje milost je tvou nadpřirozeností a tvým věčným životem, jak nepoznáš ani nenalezneš bez Mé milosti.
Chceš nalézt věčný život? A zakoušet Mě v sobě? Tak se ve víře a lásce povznes od přemítavého postupu svého rozumu k přímému zření. Tak nalezneš Mou jasnost v sobě zrozenou, totiž Můj obraz, který přetváří tvé prosté zření, takže tam nemůže proniknout žádný jiný obraz. A přece v nestvořeném světle můžeš poznat vše, co je méně než Moje Osoba, když ti to chci odhalit.
Koho jiného bych učinil prvním a nejpovolanějším k rozdávání darů Mé milosti, než naši panenskou Matku? Pros naši panenskou Matku, a přetvořím tě svým Duchem ve svého důvěrníka. Tomáš B. (Pokr.)

+++ ZRCADLO Zrcadlo? Zrcadlo pověz mi co vidíš? Co slyšet chceš? Pravdu tvých představ pravdu lží druhých či pravdu bez lásky " nebo pravdu Božího světla? Jsem jen zrcadlo a ukazuji svět co přejete si nevidět? Šašek by vám řekl s moudrostí králů těžká věc však moudrost Božího Ducha ví přesné míry a ukáže ti co vidět chceš pravdu nebo lež. +++ DOTEK NEKONEČNA Dotkla jsem se nekonečna A ono se dotklo mě Prošlo mnou tolik zázračných věcí Nepopsatelné blaho naplnilo mě A já chtěla zůstat Jenže na mě čekal život s jeho city Vnímáním na jiných úrovních Než byla tato A tak jsem musela jít Znovu žít Už se nedalo myslet jen na sebe Protože jsem měla v sobě nebe Nás, sebe, tebe Celý svět byl v mém srdci A mé srdce bylo v náručí Boží Čistota a pravda otevírala moje oči A já dokázala milovat lidi Lidi s jejich bídou. V tom mi pomáhala nekonečná Láska Ale po světle přichází nekonečná tma Odloučení Kdy neslyšíme odpovědi na otázky Které jsou pro nás tak důležité A tak se propadáme do svého pekla Kdy se cítíme zatraceni A v těchto chvílích opuštěnosti Vítězíme vírou Vírou Božího Těla A tak po noci přichází den Který nás sytí světlem Nekonečnou Láskou Nacházíme se tak stále V jeho milosrdné náruči Ladislava Lopraisová +++

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CTIH.PATRIKA KUŽELY OP
Jak může být modlitba srdce snadná při roztržitostech ducha?
Modlitba srdce je beze sporu snadná záležitost. Dá se však o ní říct ještě víc. Nedobrovolné roztržitosti ducha a ostatní zkoušky tvého duchovního života vůbec neškodí této modlitbě. Naopak poskytují nové podněty tvé dětské odevzdanosti Mé vůle, pokud tyto roztržitosti velkodušně snášíš. Stačí, když Mně necháš jednat. Uvidíš, že není moc těžké zabrzdit svou vlastní přičinlivost.
Snadnost modlitby citů je doložena tím, že ti k jejímu náležitému prožívání stačí, když Mi jako svému Spasiteli dopřeješ, abych s tebou dělal, co uznám za vhodné, a přitakáš ke všemu, co v tobě konám. Rozuměj tomu tak, že můžeš prožívat modlitbu srdce tím dokonaleji, čím víc umrtvíš svou smyslovost, čím temnější noc prožíváš, čím ochotněji přijímáš bolestné úzkosti a opuštěnost své duše, čím těžší a častější pokušení na tebe doléhají, čím úplnější je tvá neschopnost k úkonům ctnosti, stručně řečeno, čím víc se ti bude tvé nitro zdát spáleništěm - jen když ponecháš volný průběh všemu, co konám ve tvém nitru, a souhlasíš s každým popřením sebe sama. Nikdy není tvá duše sjednocena se Mnou vroucněji tímto sjednocením srdce a souhlasnosti vůle, než když chceš jen Mou milovanou vůli, čili když miluješ Mou vůli, až k přání, aby ti bylo všechno odňato, pokud se Mi to zalíbí. Vím, že nechat Mne důsledně jednat při všech těchto příležitostech vyžaduje tvou horoucí lásku a dobrou vůli. Vím, že se tím přímo nedokazuje snadnost modlitby srdce, když se řekne, že k jejímu náležitému prožívání postačí nechat Mne působit a souhlasit s každým svým popřením, které v sobě sneseš. Přesto je tato modlitba nesporně snadná v tom smyslu, že ji můžeš konat, ať jsi kdokoli, protože můžeš souhlasit s tím, co v tobě působí. Je snadná v tom smyslu, že ji můžeš konat kdykoli a i za těch nejobtížnějších podmínek. Kdykoli a v jakékoli vnitřní vyprahlosti, když nedokážeš vůbec nic podnikat ani působit, pokaždé můžeš udělat místo pro Mne a nechat Mne jednat.
Modlitba citů je snadná také v tom smyslu, že zatímco v ostatních způsobech modlitby většinou chceš, ale nemůžeš, v této modlitbě naopak můžeš vždycky, když chceš. K prožívání dokonalé modlitby srdce ti postačí, když chceš všechno, co chci, a ponechat na Mně vše, co chci.
Někdo by však mohl nesprávně říci, že k modlitbě srdce je třeba víc, než chtít Mou vůli jako božskou, velebnou, nekonečně moudrou a spravedlivou. Mohl by nesprávně tvrdit, že pravidelně je třeba chtít Mou vůli jedině jako ničící, nutně vedoucí k tvému ponižování, pokořování, ocitání se v temné noci smyslů a duchovní vyprahlosti, že je třeba chtít Mou vůli až do zničení všeho, co je v tobě citově útěchyplného ve tvé službě pro Mne a ve zbožnosti. To bývá nejvážnější námitka proti uvedené snadnosti modlitby srdce. Je jasné, že vše, co se děje, děje se nejen Mým řízením. Platí však také, že jako svrchované Dobro a nejvyšší Moudrost mohu řídit vše jen k tvému prospěchu. To samo postačí, aby ti Moje vůle byla vždycky milá a snadná, i kdyby tě uváděla do těch nejtěžších vnitřních stavů. Tak vidíš, že nic není tak milé, snadné, vždy příhodné jako modlitba srdce, protože ti k ní stačí chtít si zamilovat Mne a Mou vůli a důsledně v tom sjednocení vytrvávat.
Má tedy modlitba citů vždy pevný základ, přes všechny roztržitosti ducha?
Tvoje vysvětlení modlitby citů nemění zhola nic na zásadách už vysvětlených. Tvoje modlitba citů je úkonem tvé vůle opřeným o úkon rozumu. Není to jen prostá nečinnost, ani nesouvisí s modlitbou falešných mystiků. Naopak je to výslovná vůle, vroucí chtění, jsou to vnitřní úkony vůle. Tyto úkony nejsou vždy nějak zvlášť rozmanité, nýbrž se dost opakují. Často a hlavně ve zkouškách vnitřního života jsou to úkony oddanosti Mému zalíbení. Správně pochopeny jsou tyto úkony dobré a zušlechťující. Ostatně tento způsob konání modlitby vroucím sjednocením tvé vůle s Mou božskou vůlí je jen věrným ohlasem Mé modlitby v getsemanské zahradě.
V olivetské zahradě ti dávám příklad své modlitby, tak horoucí, že se potím krví. Evangelista Matouš dosvědčuje, že pronáším pouze tato slova: "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." (Mt 26,39) Všimni si, že když přerušuji svou modlitbu, abych vzbudil své učedníky a vyzval je ke společné modlitbě, opakuji jim tutéž řeč (Mt 26,41). Jako věčná Moudrost mohu snadno nalézt jiná slova pro pokračování ve své modlitbě, ale chci tě poučit, že modlitba může být dokonalá bez četných úkonů, myšlenek a slov. Tvoje modlitba je velmi užitečná a velmi svatá, i když se za celou tu dobu vykonáš jen tento jediný úkon shody s vůlí Mou těmi málo slovy, pronesenými ve vroucnosti vůle.
V čem spočívá vznešenost modlitby citů?
Tato modlitba je často spojena s nejvyššími stupni nazírání. V tom smyslu mohu říci, že vede tvou duši k nejužšímu sjednocení se Mnou, až na vrchol dokonalosti. Avšak i v rámci obyčejné cesty vnitřního života je tato modlitba už sama o sobě a na tobě přiměřeném stupni velmi dokonalá, velmi Mne oslavuje a velmi posvěcuje tvou duši.
Modlitbu srdce nejlépe posoudíš podle jejího většího nebo menšího vztahu k Mé slávě a Tvému posvěcení. Neznám modlitbu, kterou bych byl oslaven víc než právě touto modlitbou srdce, konanou jedním ze tří uvedených způsobů.
Chápeš, ve které modlitbě jsem trvale milován? Právě zde po celou dobu modlitby trvá odhodlání tvé vůle být zde a být zde jen pro milování Mne, pro těšení se tím, kdo jsem a že jsem vždy a nezměnitelně.
Chápeš, při které modlitbě jsem milován čistou láskou? Tato modlitba se děje tvým sjednocením se Mnou skrze naprostou oddanost Mé vůli a zůstáváním po celou dobu modlitby v této oddanosti Mé velebné vůli ve všem, co se mi zalíbí s tebou učinit. Tato modlitba se děje tvou snahou nechat Mne jednat a jedině souhlasit s každým Mým záměrem, v každém stavu, v němž se Mi zalíbí tě udržovat.
Chápeš už konečně, kde je láska víc upřímná a opravdová? Máš svůj kříž, své utrpení a zůstáváš přede Mnou jako usmrcovanou Obětí, kdo Mne miluješ dobrovolným přijímáním Mé božské a křižující vůle. To je ta modlitba, v níž Mi setrvává Miláček Jan v náručí. Když tedy usuzuješ podle velikosti Mé slávy z tvých modliteb na hloubku, čistotu a trvání lásky projevované Mně, tak musíš říci, že modlitbou srdce jsem zvláště oslavován, protože v této modlitbě Mne tvá duše miluje bez přestání čistou a nejvřelejší láskou až na kříž.
Avšak modlitba srdce tě také velmi posvěcuje a snad ze všech modliteb nejvíc prospívá růstu tvé dokonalosti. Každá modlitba je ovšem dobrá, svatá a posvěcující, pokud tě k ní povolávám. Samy o sobě jsou však různé modlitby nesporně nestejné hodnoty, jako nazírání je dokonalejší než prosté rozjímání, které tě přivádí tak blízko k Mně. V tom smyslu říkám, že modlitba srdce patří k velmi hodnotným a posvěcujícím. Jestliže podle jedné zásady duchovního života tě nejvíc posvěcuje ta modlitba, ve které tě chci, pak smíš říci, že modlitba srdce patří k hluboce posvěcujícím modlitbách, protože máš vždy jistotu, že tě chci zastihnout v takové modlitbě. To ti neposkytnu ani při modlitbě rozjímáním, ani při modlitbě pokoje či nazírání. V jistých dobách tě chci zastihnout právě v těchto modlitbách, ale nemůžeš v nich být vždycky. Když se však oddáváš modlitbě, rozhodně si přeji, abys zde po celou dobu modlitby srdce a vůle chtěl být víc pro milování Mne než sebe, oddat se a zůstávat v oddanosti Mé božské vůli ve všem, co se Mi zalíbí dělat s tebou a v tobě, přijmout záměry nejbolestnější a nejmučivější, kdykoli se Mi zalíbí propůjčit ti účast na Mém kříži. Tato modlitba je nazývaná modlitbou srdce. Proto musíš říci, že jako tvůj Bratr a Vykupitel chci, abys byl v této modlitbě spíše než v jiných. Chci to, protože chci tvé posvěcení a tato modlitba velmi posvěcuje tvou duši.
Tato modlitba srdce je svatá a posvěcující v trojím smyslu slova svatý a posvěcující. Vzpomeň si, jak ti náš Andělský doktor připomíná, že něco smíš nazývat svatým a posvěcujícím v trojím smyslu. Předně proto, že je to nad pozemskými věcmi nebo tě nad ně povznáší.
Snad žádná jiná modlitba tak vysoko nepovznáší tvé srdce a tvou vůli nad světské a lidské, protože zde tě povznáším i nad tebe sama, takže máš na zřeteli pouze Mne, jehož jediného miluješ, a tuto modlitbu konáš jen jako projev vůle milovat Mne a klanět se Mi proto, kdo jsem. Za druhé slovo svatý znamená něco zakotveného, stálého a pevného v dobrém. Tak svaté je pevné v dobrém. Žádná modlitba tě neupevňuje v dobrém tak jako modlitba srdce. Při modlitbě srdce se tvá duše oddává a zůstává oddanou Mé vůli po celý čas modlitby. Konečně slovo svatý podle svého (latinského) původu znamená, co je potřeno krví (Sanctum quasi sanguine tinctum). Modlitba srdce je i v tom smyslu zvláště svatá, že se často koná na kříži. Tvoje duše zůstává sjednocena s Mou a chce Mou vůli až do jejího přijímání pod božským lisem kříže. Modlitba srdce je tedy vznešená, protože je svatá a posvěcuje tě ve všech smyslech slova svatý a posvěcující.
Jaké jsou hlavní chyby, jež by se mohly vloudit do modlitby srdce a citů?
Je jich mnoho: přehnaná horlivost, která vyčerpává tělo a zanedbává pěstování ctností, přesvědčení o vlastní dokonalosti a domnělém vedení Mého Ducha ve všem, co se podniká, konečně určitá pohodlnost a zahálčivost, která zastavuje činnost mohutností tvé duše.
Modlitba srdce může někdy postoupit k modlitbě klidu, jenže jakákoli modlitba klidu vždy zůstává úkonem. Nosíš v sobě obraz Mne trojjediného. Tři mohutnosti tvé duše upomínají na tři Moje Osoby. Proto musí být v činnosti.
Víš, čeho se dopouštějí ti, kdo předstírají modlitbu klidu a zůstávají jako modly, bez poznávání, bez milování, bez jakéhokoli duchovního pohybu? Ničí v sobě nejkrásnější rysy tohoto Mého obrazu a nechávají mohutnosti prázdné, bez světla, bez lásky a bez činnosti, tudíž bez veškeré podobnosti se Mnou. Náš milovaný Bernard ti vzkazuje: Mějte se na pozoru, aby se klid nezvrátil v zahálku. Jakýpak užitek může duše mít z tohoto stavu, v němž její mohutnosti zůstávají mdlé a mrtvé? Tvůj opravdový život spočívá v činnosti (sv.Tomáš, 1.18,1). Z falešného klidu se radují ďáblové, když tě baví a rozptylují. Tvá vůle tedy musí být v činnosti, ale ne takové, že by ji spoutávalo přemítavé myšlení. Pak je modlitba jednoduchá a spočívá na jediném předmětu, který rozněcuje vůli.
+++
Slavnost Krista Krále B:
Když se svět po I.sv.v.zvedal z trosek, hledal nové základy, na kterých by znovu mohl vybudovat  spravedlivou společnost. Tehdy prohlásil papež Pius XI: Uznejte královskou vládu Kristovu a postavte ji proti ničivým silám dneška!
Roku 1925 zavedl svátek Krista Krále. Jenže se tehdy prodíraly k moci jiné veličiny: RUSKO: Lenin,Stalin, ITALIE: Mussolini, NĚMECKO: Hitler, ČÍNA: Mao Ce-tung.
Jak by asi vypadaly dějiny, kdyby lidé uposlechly papežovy výzvy a přijali za svůj výchozí princip Ježíše Krista a ne tyto násilné jedince?
Také jsme už poznali, že ani s demokracií bez Boha to není tak snadné. Zatímco dříve to byly bezbožné donucovací režimy, kde byl v rámci kolektivismu popírán lidský jedinec, dneska vládne diktatura bezbožné humanity. Ta se snaží zotročit člověka zotročením jeho srdce. Národ? To nic neznamená. Všechno jsem já-silný jedinec, který mám peníze a moc.
A taková demokracie, která staví jenom na silách lidského jedince, znamená vratký můstek k nějakému ještě horšímu donucovacímu režimu.
Jediná možnost k vybudování zdravého světa, kde se udrží úcta k člověku, je křesťanský společenský řád v duchu Ježíše Krista.
Ve 2.čtení (Zj 1,5-8) jsme slyšeli slova: Ježíš Kristus je svědek hodný víry a vládce nad pozemskými králi. Tomu buď čest a sláva navěky.
A z knihy proroka Daniela jsme četli slova: Byla mu dána moc a sláva a království, aby mu sloužily všechny národy. Jeho panství je věčné. (Dan 7,13-14)
A v evang. to potvrzuje sám Pán Ježíš odpovědí na Pilátovu otázku: Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas. (J 18,33-37)
To jsou závažná slova. Otec nebeský dává Ježíši Kristu do rukou moc, ale ne takovou moc, která donucuje a působí jako vnější tlak. Ježíš Kristus vládne těm, kdo se mu dobrovolně poddávají. A k této vládě zve všechny: Pojďte ke mně všichni a já vás občerstvím.
Ježíš Kristus nikoho nenutí: Kdo chce za mnou přijít, pojď a následuj mně. Nikoho neznásilňuje: Kdo chce. Vyžaduje, abychom se mu dobrovolně a s radostí poddávali.
Snad právě proto má náš Pán ve světě zatím poměrně málo poddaných. Proto se mnozí pouštějí do boje proti Tobě! A zde platí slova 2.žalmu: Ten, který přebývá na nebesích, se jim směje. Jak by ne. Vždyť konečné vítězství bude Kristovo a všichni lidé i mocnáři budou v údivu podléhat Kristu Králi, ale někteří také v hrůze a vzteku. Jak to vyjadřuje básník Lazecký: I zatracenci v pekle Ti řvou chválu.
Pán Ježíš říká: Až budu povýšen, potáhnu všechno k sobě. Přitažlivost Ježíše Krista opravdu roste. Lidé stojí víc a více na rozcestí: KDO BUDE VLADCEM? KRISTUS NEBO CÉZAR?
Budeme ochotni následovat Ježíše Krista?
Svátek Krista Krále slavíme na konci církevního roku. Je to jakési završení naší celoroční cesty za Kristem.
Co podnikne svět s touto nabídkou? Nevíme. ALE měli bychom vědět, co s ní podnikne každý z nás. Přihlasme se ke Kristově vládě! Pane, přijď království Tvé! Buď vůle Tvá! fr.Tom

+++ DRAHOCENNÁ PERLORODKA Často si navykáme na březích vysedávat a vyčkávat jen tak Udice smysly nastavené tu a tam něco zachytí Chceš-li však vylovit drahocennou perlorodku musíš se ponořit třeba až na dno a ne jenom tak a ne jenom jedenkrát Josef Veselý +++ APOŠTOL HLÁSÁ VŠEM Apoštol hlásá všem soudný nastane den kdy necháte zemřít lásku v srdci svém místa tam bude jen pro ducha chudobu co hlásá já nic dát nemohu Sám sebe se ptám? Opravdu? Pláče nad námi lidmi Zem nastává soudný den. Copak neslyšíš? Co nevidíš slzí moře? Což nevnímáš To hoře? A ty jen stojíš opodál a zabýváš se jen tou svojí hromádkou. jen lkáš já sám nic nezmohu vždyť chudák sem nevlastním dům auto zem že můj stůl přetéká mé já se poleká že málo toho mám a toho mála se nevzdám. Apoštol hlásá všem soudný nastane den kdy necháte zemřít lásku v srdci svém místa tam bude jen pro ducha chudobu co hlásá já nic dát nemohu Jezdci Apokalypsy už cválají nikoho už se neptají mocní jim dali moci chudák zůstal bez pomoci jezdci se chechtají nikoho se na cesty neptají pomalu hoří zem blíží se pro všechny soudný den a kdybych LÁSKY neměl NIC NEJSEM vzpomeň co dostal jsi člověče za nejmocnější zbraň Apoštol hlásá všem soudný nastane den kdy necháte zemřít lásku v srdci svém místa tam bude jen pro ducha chudobu co hlásá já nic dát nemohu Ladislava Lopraisová +++