|
Deset vzkazů pro
tebe
Přidej se ke mně!
Dříve, než může padnout jakákoli zmínka o mém slavném vítězství nad
všemi těžkostmi, připomeň si sebe, který těžkostmi přímo oplýváš. Jako
se hlásíš k hrdému označení "homo sapiens", tak se v běžném životě
ukazuje, že patříš do méně slavné kategorie jako člověk problémový.
Samozřejmě, že při tom můžeš klidně zůstat a chodit dál od ničeho k
ničemu a ještě víc kazit okolní svět. Beru ohled na svůj obraz v tobě.
Proto se ti zdráhám cokoli vnucovat. Předpokládám však na dně tvé
bytosti stopu touhy po tajemnu, nekonečnu, po sebepřekonání. Jestli ale
chceš zůstat při starém a jsi spokojen sám se sebou i s okolním světem,
pak už další řádky nečti. V opačném případě si udělej trochu víc času,
než obvykle ztrávíš čtením všeho, co kdo opsal od jiných.
Náš věrný apoštol ti píše: "Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus" (Ga
2,20). Tak stručně vyjadřuje náplň svého života. V síle tohoto poznání
však koná větší dílo než mnozí jiní. Vítězí v nejrůznějším životním
ohrožení. "V námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni,
v častém odříkání, v zimě a bez oděvu" (2Kor11,27) nese moje jméno
národům i mocným a mezi své rodáky (Sk 9,15). V síle svého spojení se
mnou vytrvává, aby ti pomohl ze slepé uličky tvého starověku k výhledům
nové doby.
Pavlova spolupráce se mnou na tvé obnově uprostřed lidstva je nejlepším
důkazem pravdivosti jeho vyznání: "Už nežiji já, ale žije ve mně
Kristus. Naším doporučujícím listem jste vy sami. Je napsán ne inkoustem
ani na kamenných deskách, nýbrž Duchem živého Boha na živých deskách
lidských srdcí." (2 Kor 3,2-3)
Uprostřed obnoveného lidstva, uvedeného na práh nového rozvoje a
vrcholného zdokonalení, vydáváš právě ty jediné nenahraditelné a korunní
svědectví toho, že mě Pavel doopravdy nosí ve svém srdci. To je neklamný
výčet případů úspěšného nástupu mého naprosto dokonalého srdce na místo
ochablého a postiženého srdce lidského. To je nesporně radostná zvěst o
mém neochabujícím srdci. Pulsuje uprostřed vyhasínajícího a
ochládajícího vesmíru. Náš společný věčný Otec činí rozhudnutí vládnout
celému stvoření skrze tvé, lidské srdce. Naše panenská Máti jako první z
lidí dokazuje, že se celý opravdu vejdu do tvého srdce, abych odtud
řídil svět.
V životě milosti vládne jistý zákon. Je to zákon drtivé síly pro lenochy
a změkčilce, zato však svrchovaně povznášející pro ty, kdo se se mnou do
krajnosti vydají v nejvyšším zájmu a neúnavně v tom vytrvají. A ty,
člověče, spoléháš se jenom na své chabé síly, namáhavě a v potu tváře
křesáš pazourkem, abys vyloudil na přírodě trochu jisker, jimiž by sis
matně posvítil a ohřál své zkřehlé tělo.
Já ti však nabízím Slunce, jasnější než všechna slunce. Svítí a hřeje
celé mé tvorstvo v čele s tebou, člověče! Zatímco tvé okolí ochládá,
vyhasíná a upadá v chaos, náš slavný Otec si dává tu práci, aby v jednom
jeho docela nepatrném místě uzpůsobil tvé, lidské srdce. Hodlá skrze ně
svou nesmírnou mocí rozehřívat a ozařovat, zkrátka obnovovat kosmos.
Proměnuji lidské srdce ve své hrudi v živý termojaderný reaktor a zdroj
nesmírné síly a světla. A ty, můj důvěrný společník a zvláštní
profesionál v nejvyšších službách, máš z vrcholného pověření svěřenu
úžasnou pravomoc. Nabízím ti čistou spolupráci se mnou na obnově
lidstva, aby v něm znovu zavládl kosmos a ještě byl zdokonalen.
Dennodenně ti zde opatřuji vybavení nesmírné energie. Jen je rozmísti do
připravených míst, odkud toužím, pravdivě osvěcovat a laskavě ohřívat
celé své stvoření! Vím, že ty jako obnovený člověk, totiž moje dítě,
zrozené z vody a Ducha, mne uznáváš a přijímáš. Často však poněkud
pokulháváš ve své spolupráci se mnou. Tak už neváhej! Projev a sděl
svěřený náboj náležitě ostatním kolem sebe!
Sleduji, jak leckde dochází ke zkratům a následným výbuchům lidského
fanatismu a výbojům. Pozoruji, že i ty místo pokojného svícení, raději
oslňuješ zábleskem pravdy. Vidím, že místo pokojného zahřívání, raději
spaluješ a ničíš. Vím, že nemáš dost dobře uspořádány přívody mého
vyššího náboje ze svého srdce do svého života jako jedince a jako
příslušníka společnosti. A zavedené přívody často ani dost patřičně
využíváš. Kolik nadání přijímáš, tolik díla máš vykonat! Chceš se naučit
spolupracovat se mnou na obnově a zdokonalení světa? Zajímá tě, jak
budovat potřebné přívody a rozvody vyššího náboje ze svého srdce,
zušlechtěného mojí přítomností? A přitom jsem dokonale přizpůsoben
povaze tvé životosprávy. Pohleď na mé zraněné nesmrtelné Srdce a uvidíš!
Zde se ti otevírá zdroj vyššího nadání a inspirace. Tady ti nabízím
poučení k správnému osvojení a používání tohoto tajemného náboje
nesmírné účinnosti.
Dávám ti svůj náboj, ale ne jako měkkou podušku k sladkému snění. Moje
vyšší nadání je plamenem lásky. Má vzbudit řetězovou reakci lásky ve
tvém srdci. Pohání však i tvé ruce, až se na kovadlině mužné vůle
promění v dokonalý pracovní výkon. Očekávám, že to provedeš pod bdělým
zrakem prozíravé panny s trpělivostí matky, podporující mužné dílo tak,
aby se ani sebenepatrný kvítek stvoření vlivem průbojného dobyvatele
zbytečně neporušil.
Tohle platí o tvém osobním a jednotlivém vyšším nadání. Když mne
dokonale přijímáš do svého soukromí, tedy k tobě přichází sama vtělená
plnost nejvyššího nadání. Přijímáš mne? Pak přijímáš samotného původce a
dárce každého vyššího nadání. Víš, nakolik mě přijímáš? Nakolik se
tomuto přijetí náležitě otevíráš. Z toho vyplývá s železnou logikou, že
se tvé životní dílo musí stát dílem mne samotného. Neboj se, nebudeš v
tom zapomenut!
Nezapomeň, že tu jde hlavně o moje dílo! Nejde tu jen o tvá zbožná
přání. A přesto - neobejdu se bez tebe. Nejde mi jen tvou úchvatnou
inspiraci. Jde mi také o tvou usilovnou práci za dovršení mého díla.
Jde tu o moje dílo a žádné líbivé tretky ani levnou náhražku. Nabízím ti
skvostné dílo nedozírné hodnoty, a žádné výtvory, jaké může vyprodukovat
kdekdo ze světa, v němž už nežiji. Jedná se o dílo, přiměřené a hodné
mne, vlastního Dítěte našeho vlastního věčného Otce. Rozhoduji se v tobě
přebývat. Rozhoduji se v tobě žít a také v tobě žiji. Chci se právě v
tobě projevit navenek.
V tobě žiji. V tobě se snažím dosáhnout dospělosti. Hodlám se uplatnit v
jádru tvé bytosti. Nejsi žádný obyčejný člověk, třebaže vyzdobený
lidskými právy a důstojností. Nejsi žádný omezený tvor, dovolávající
svých nezcizitelných práv, ale většinou odmítající slyšet cokoli o svých
povinnostech a bojící se práce jak čert kříže. Kdepak, ty nejsi jen
obyčejný člověk. Jsi také můj příbytek a mé oblíbené životní prostředí,
lidský příbytek, v němž přicházím obnovit řád, aby z něho stal opravdový
kosmos. Přicházím k tobě, abych se v tobě zabydlel a našel u tebe svůj
domov.
Chápeš, jak v tobě žiji? Nejsem žádný příživník. Ve mně a z mé svobodné
vůle je stvořeno všechno. Tušíš vůbec, jak často u tebe přebývám?
Myslíš, že se u tebe stavuji snad jen jednou do roka, a pak zase spěchám
dál? Snad proto, že by mi u tebe bylo strašně zima jako na severním
pólu? Je přece pravda, že v tvém dokonalém přijímání mé očividně
nepatrné maličkosti, ze které však pochází všechno stvoření, dobrovolně
vstupuje do tvé nesmrtelné duše vlastní Dítě našeho Otce.
Je to pravda, dosvědčená tvou každodenní zkušeností, že žiješ naplno v
době častého přijímání svého vrcholného Hosta. Dokonce je to tak
intenzívní, že s tímto přijímáním začínáš a končíš každý den.
Jaký hrdina kosmického věku, plný vrcholného poslání a nejvyššího
zaslíbení, by zde měl povstávat!
Jak vysoko musí převýšit tvoje tvůrčí výkonnost, zdokonalená ode mne
vyšším nadáním, pracovní sílu dětí světa! Ty jenom namáhavě sbírají
paběrky a vedlejší účinky mého nadání.
Jaká tajemná zář prozařuje tvou tvář? Je to tvář mého Dítěte a
vyvoleného důvěrníka poté, co mne dokonale přijmeš do své duše! Ani
Mojžíšova tvář nezáří tolik, když přináší s hory smlouvu zákona na
kamenných deskách!
Jak se musí proměnit tvář země a tvář celého okolního vesmíru, když tu
začneš z přetékající plnosti svého vyšším nadáním obnovujícího se kosmu
ve vlastním srdci převádět daný náboj do okolí!
Jak bleskově se musí vytratit každý stín pohoršení a zmatku čili chaosu
z rodinného a pracovního prostředí, kde působíš ty, můj důvěrný
spolupracovník! Jaký úžas proniká příjemně překvapené tváře dětí světa!
Zmohou se jenom na udivené výroky: Hele, jak se milují!
Jak musí žasnout národy všech končin světa nad tajemným plamenem
pracovního úsilí mého spolupracovníka! Zvu tě jako hospodáře ke správě
celého vesmíru.
Jak se při každé další vlně obnovy a zušlechtění lidstva a světa stále
víc a jasněji ukazuje, že nejde žádné nové učení, ale o novou jakost
toho, co se do tebe jednou provždy otiskuje při tvém zrození z vody a
Ducha! Jde o novou jakost tvé životní zkušenosti se mnou, stále víc a
více se zabydlujícím v mikrokosmu tvého srdce i makrokosmu kolem tebe!
A tak se to doopravdy děje. Děkuj za to našemu věčnému Otci!
"Vejdi do své komůrky a zavři za sebou dveře." (Iz 26,20) A tam v tichém
usebrání konej pravidelnou inventuru. Jaká je tvoje bilance při
spolupráci s Nejvyšším, kvůli níž za tebou přicházím?
Jak se podílíš na ovládání mikrokosmu v jádru své bytosti?
Jak se účinně a nezištně podílíš na hlavním poslání naší vznešené archy,
jíž se plavíš časoprostorem vesmíru do věčného přístavu?
Srovnej, jak často mne přijímáš a kolik dokonalých a záslužných skutků
konáš na sobě i pro jiné?
Souhlasí počet tvých posil ode mne s počtem dobrých, krásných,
pravdivých a láskyplných projevů, jež uskutečňuješ právě jako můj
spolupracovník, tak často mě přijímající do své duše? Apoštol tomu
rozumí, když píše, že "vás má ve své moci láska Kristova." (2Kor5,14)
Každá vyšší pomoc ode mne je podnícení řízené řetězové reakce lásky, aby
se šířila z planoucí výhně mého Nejsvětějšího Srdce. Je to plamen z
ohnivého keře. Prožehnu tě a zušlechtím. Spálím v tobě všechno porušené,
co v tobě ještě zbývá, abys ukul ve svém srdci pluh a zakalil jej k nové
práci.
Kdo myslíš, že by zaplatil za tebou promarněné vyšší nadání, které ti
opatřuji s vynaložením vlastního života? Uvažuj, kdopak by asi doplatil
na to, kdybys nechal tento plamen řízené řetězové reakce lásky ve svém
srdci bez užitku vyhasnout! Nezapomeň, proti komu by se asi ničivě
obrátila ta nezvládnutá řetězová reakce lásky, kdybys ji po každém mém
podnícení ve své bytosti, kam ji přijímáš, nechal běžet naprázdno!
Co myslíš, kdo by na to nejvíce doplatil, kdybys nechal v sobě
neovládaně rozhořet tuto řetězovou reakci lásky tak, že bys oslňoval
celé okolí, místo abys pokojně objasňoval, a že bys fanaticky spaloval
všechno dostupné, místo abys je hřál, až k pookřátí i toho
nejzamrzlejšího srdce?
Potom by ses pro mne stal nepříjemným společníkem. Cítil bych se u tebe
jako v nesnesitelném prostředí. Cítil bych se v tvém příbytku jako v
pekle, kam jsem už na tři dny sestoupil, a to stačí.
Žil jsem, žiji a budu žít navěky. Nehodlám však dělat ve světě další
zázraky bez tebe a tvého přičinění. Přesťaň mi konečně klást další
odpor! Nech mne přece žít v neúnavné práci, v tvorbě, která je hravá,
ale přitom plně zodpovědná, v práci radostné, která se už nemá čeho
zaleknout. Všechny překážky, které v tobě zbývají, jsou určeny k jejich
překonání a zvládnutí. Konec konců vedou k tvému zdokonalení.
Na tobě záleží, zda už přijde moje vyšší vláda. Právě na tobě závisí,
jestli se konečně obnoví tvář země. Jedině od tebe odvisí, zda se začne
šířit nová země a nové nebe. Zrovna ty jsi povolán k tomu, abys s mým
vyšším nadáním proměnil celý chaos ve svém srdci ve vznešené prostředí
mnou zušlechtěného kosmu.
Po mém vítězství nad tělem, světem a jeho pozemským vládcem, přestaň už
vyhlížet viditelná znamení mého příchodu nahoře v oblacích, nýbrž jedině
ve svém srdci! Už nemusíš prosit jako Eliáš, abych ti dal rosu shůry.
Ani nemusíš vyhlížet mrak, který by zkropil horu Karmel. Rosa vyššího
nadání nepřetržitě stéká všude tam, kam tě zvu ke slavné hostině lásky,
aby ses živil chlebem věčné touhy.
Tvou prací, můj drahý, který se pravidelně posiluješ z mého
nevysychajícího zdroje vyššího nadání, se celý mikrokosmos tvého srdce
proměňuje v zušlechtěné prostředí. A na tom, jak ty vynášíš nové hodnoty
z pokladu svého nitra do okolí, závisí další postup mé vlády nad světem,
abych jej obnovoval a povznášel na vyšší úroveň.
Jsi-li můj přítel, pak se přičiním, aby tvůj život byl mým životem a
tvoje práce mou prací.
Jedině takový život a taková práce mohou být spolehlivou bilancí tvého
duchovního růstu z vyššího nadání a místenkou na vznešenou archu, kterou
se dostaneš časoprostorem vesmírného oceánu do věčného přístavu.
Tvá účast v nebeském raketoplánu není jen nějaké trpné čekání jedince,
který by se připravoval do naší vznešené vlasti za zavřenými dveřmi své
kajuty. Je to především tvá radostná práce jako mého důvěrného
spolupracovníka. Ať pocházíš z kteréhokoli konce světa, podílíš se na
mých celosvětových a všekosmických úkolech.
Čekám na tebe u tebe
Hledáš-li smysl svého života na zemi nebo ve vzduchu či ve vodě, pokud
jej hledáš na horách nebo v dolině, pospěš si! Jinak si jednou
povzdechneš jako jeden mládenec, který dodatečně vyznával, jak bloudil,
když mně hledal venku, zatímco já jsem byl uvnitř. Pospěš si, aby sis
taky jednou nemusel sypat popel na hlavu, že sis mě zamiloval příliš
pozdě! Nech lidi mluvit, a ty pojď za mnou! Kam? Podívej se do zrcadla,
ale počkej tam na mě! Zavedu tě za zrcadlo.
Jsem věčným praobrazem světa uvnitř tebe i kolem tebe. U mne se
soustřeďuje všechna krása mikrokosmu tvého srdce. Ve mně se sbíhá celá
podivuhodná kompozice uložená v tvém genetickém kódu, přijatém od předků
v jedinečné kombinaci spirály. U mne, k němuž smíš bez obav přicházet ty
zrovna tak jako všichni maličcí, se naplňuje hravá náklonnost dítěte. Ve
mně se uskutečňuje bouřlivý činorodý vzmach mládí, toužícího zasvětit se
něčemu a především někomu. Tady se nabíjí průbojná energie muže,
směřující k uplatnění ve skvělých výkonech. Zde se zakládá obětavá
odevzdanost ženy, pokojnou silou podporující muže. Odtud se bere
zjasněný klid zkušeného starce. Ve mně se naplňuje neúnavné bádavé
hloubání učence stejně jako strohý zápas dělníka s těžko ovládanými
silami. U mne se souladně spojuje tiché a chladné počtářství
národohospodáře s výboji hudby pulsující intuice uchvacující přes
obrazotvornost všechny záhyby srdce básníka.
Všechna velkolepá harmonie dílčích světů, která tě uchvacuje, když na
březích oceánu věků nasloucháš hlasu v proudu kosmické fugy, pochází
právě ode mne. Těší mě, když tě takto povznáším vyšší inspirací. Vnukám
ti ji, zrovna tak jako se mi líbí působení na tvé modré planetě, která
je ti domovem. Volím si toto místo mezi příliš horkou Venuší a příliš
studeným Marsem jako nejvýše vhodné právě pro otevření tvého vstupu do
věčné slávy.
Celé je to všechno úžasně rozmanitý odraz jednoty v mém Srdci. Tvořím
věčně dokonalou jednotu. U mne se slévá smysl kosmu v nejvnitřnějším
jádru tvého srdce se smyslem tvého okolního kosmu, do něhož jsi ponořen.
Ze svého místa zahlédneš jenom přilehlý břeh časoprostoru vesmírného
oceánu. Ani sebevětším teleskopem nepřehlédneš celý nedohledný kosmos,
který je kolem tebe. Je však celý také uvnitř tebe jako v každém z vás.
A rovněž je neobsáhnutelný okulárem mikroskopu. Když stvořuji tvé, o
málo lepší kolegy jako ryze duchové, inteligentní tvory, a další
tvorstvo jako bytosti bez nesmrtelné duše, tebe stvořuji s tělem
spojeným s nesmrtelnou duší. Tak tvoříš přirozený most mezi ryze
duchovní sférou čistě duchových tvorů a oblastí ryze hmotného tvorstva.
Uvažuj, jaký cíl zde můžeš mít, než úsilím své nesmrtelné lidské duše
stále více formovat tvé tělo? Zvu tě, abys ujednotil tajemný kosmos v
samém středu své bytosti! Máš jej ovládat a řídit ve tvém srdci. Tvůj
mikrokosmos sahá až do spirálovitě se stáčejících vlásečnic molekul.
Dosahuje až do atomárních a subatomárních kořenů tvého vnitřního
prostředí. Tím to ale nekončí. Zvu tě také sjednotit kosmos uvnitř tvé
bytosti s okolním kosmickým oceánem, rozlévajícím se prostorem a časem
ve všech směrech do stále větších dálek.
Uvažuj! Jaký cíl zde můžeš mít, než podávat jednu ruku andělům a druhou
ruku ostatnímu tvorstvu? A přece tě stvořuji nejen kvůli řízení
ostatního tvorstva, které ti má sloužit, nýbrž především kvůli sobě
samému. Máš být mým přítelem.
Mám takový pracovní program, když se zde, v pozemských poměrech, skláním
k tobě, a přijímám tvé tělo z přečisté Panny za vlastní, abych z tvého
srdce jako ohniska ovládal a zušlechťoval veškerý kosmos. Tvá duše má
přizpůsobit své vnitřní prostředí mé podobě, aby tak mohla v něm být
obnovena dokonalost původního životního prostředí. Jedině tak se v
mikrokosmu tvého srdce otevírají všechny průduchy pro vanutí mého Ducha
a pro tajemnou krystalizaci vyššího prostředí slavného Hosta. Jedině tak
se může dokonale sjednotit kosmos v jádru tvé bytosti s okolním kosmem.
Beze mne ti hrozí neodvratný chaos.
Veškerá kulturní tvorba obrácená navenek vyrůstá z kořenů v ohnisku
tvého srdce. Každé kultivující působení musí být zakořeněno ve tvé
vnitřní spolupráci s mým vyšším nadáním na proměně kosmu. Jakákoli tvá
vnitřní spolupráce se mnou musí ústit do vnější tvorby pravé kultury. Ta
opětovně vrcholí v zušlechtění celého lidstva. Tvá víra se může stát
tvůrčí silou v dějinách jenom na základě kultury a v ní. Kdyby se tvá
víra nestala kulturou, nebyla by naplno přijata.
Zdrojem každého jednotlivého úkonu tvé spolupráce se mnou je především
spolupráce se mnou na zušlechtění celého kosmu uvnitř tebe.
Jakékoli tvé působení navenek - a třeba i to největší a nejvznešenější -
bez tohoto tvého vyššího zdokonalení - zůstává neživotné, "jenom dunící
kov a zvučící zvon" (1 Kor 13,1). Veškerý užitek, který by takové jalové
působení přineslo, by uvázl v hmotě. Dost možná, že tělesně by sice
světu něco přibylo, ale za cenu duchovního strádání.
Dílo, které by nebylo vytvořeno rukama pod vedením tvé nesmrtelné duše,
nekonečně však zušlechtěné mým vyšším nadáním, by zůstalo mrtvě rozeným
dítětem. Také ono postrádá duchovou duši.
A co život, dokonalý život, život nezvratně dokonalý, život ve
svrchované slávě? Obsahem tohoto nezvratně dokonalého a slavného života
je můj úplný projev, když se ti dávám obvyklým způsobem tvé obživy.
Jedině já jsem pro tebe věčný život. Moje uplatnění a plný rozvoj ve
tvém těle pro celý kosmos je pravým životem vnějšího projevu. Je
opravdovou vnitřní spoluprací s naším věčným Otcem na obnově a vrcholném
zdokonalení stvoření. Přičiňuje se o to, aby se kosmos uprostřed tebe
samého stal prostředím vnitřního života mne jediného, který kvůli tobě
třikrát osobně vystupuji, abych zasáhl.
Jsem odvěký archetyp jednoty všeho úsilí ve tvé bytosti. Proto tě zvu,
abys také ty jako jednotlivec vytvářel originální a neopakovatelný obraz
této jednoty.
Jako tvůj všemocně působící Bratr, utajený pod způsobem tvé běžné
obživy, si přeji, aby naše působení podle mého pravzoru spojovalo v sobě
svrchovanou sílu s nejponíženější pokorou.
Jsi stvořen jako můj původní obraz k mé podobě. Sám si zavinuješ, že se
ze skladby tvé přirozenosti vytrácí tento můj původní obraz. Ani tehdy
nezaniká tvé zaměření k mojí podobě. Stává se z tebe hledač, který hledá
mou tvář. Nedovedeš se však sám povznést k opravdu ryzí Kráse, čisté
Pravdě, svrchovanému Dobru ani k vrchoplné Lásce. Obíráš se jen jejich
zlomky a roztříštěnými střepy. Tvůj stav se projevuje tím, že jsi docela
vystaven nahodilým podnětům. Odvádějí tě se správné cesty. Hned tě
uchvacují obrazy světa, vtiskující se do tvých smyslů, hned se stáváš
hříčkou vlastních scestných úchylek, hned podléháš iluzi krásy, na
jejímž konci se však zděsíš ďábelského šklebu. Tvou vinou je rázem
rušeno podstatné, duchovní spojení mezi kosmem v tobě a kosmem kolem
tebe. Z prostředí uvnitř tebe vylučován zdokonalující vliv mého
prostředí, jaké vyznačuje můj trojosobní Život. Tvé zmatené pokusy o
nalezení mé podoby a o navázání spojení mezi mikrokosmem v tobě a
makrokosmem kolem tebe, jako stavba babylonské věže či kosmický program,
vedou ke stále většímu a strašnějšímu dovršení vedlejších podmínek
roztržky mezi mnou a tebou.
Celý kosmos, utajený v tobě, postrádá pravou jednotu. Tu ti nemůže dát
žádná tvoje síla, ani síla vynálezů, které jsi vylákal na mém stvoření.
Chybí v něm zákon, který by všechno ovládal, aniž by to křečovitě
svíral. Místo mojí vůle zde stále víc a více vládne chaos tvých četných
smyslovým dojmů a emocí.
Tvořím věčnou jednotu. Mám v povaze prostotu mluvy s hloubkou a
vzletností myšlenek. Všechna moje vnitřní hnutí jsou vzájemně vyvážena v
neporušené a souladné jednotě.
V radostné zprávě se ti zjevuji jako věrné Dítě našeho společného
velebného Otce, u něhož má všechna rozmanitost a mnohost stvoření svůj
jednotný zdroj, svou jednotnou sílu a svůj jednotný cíl.
Přebývám-li jako tvá běžná obživa v tobě, pracuji jen k tomu jedinému
cíli. Hodlám jednotně zavládnout ve tvém životě. Taková jednotná vláda
je však právě mou svrchovanou vůlí. Této vůli se hleď otevřít
zachováváním všeho, co ti ukládá řád tvé vlastní přirozenosti! Řád ve
tvé přirozenosti je shodný s mým svrchovaným řádem. Jsem autorem tohoto
řádu. Hned při stvoření jej navždy vtiskuji do tvé přirozenosti. Je
shodný také se vším, co ti ukládám zvláštním způsobem ve svých
dodatečných vnějších ustanoveních, abys byl lépe veden plněním
přirozeného řádu až k jeho nadpřirozenému původci.
Ve tvé podobě se ponižuji, v poslušnosti podstupuji i smrt, a to smrt na
kříži (Flp 2,8). Tak je označena moje nejhlubší podstata, abys mě
následoval.
Když se modlíš Buď vůle Tvá, tedy mě tím osobně přijímáš. Přitom také
prosíš, abys mě takto stále přijímal do sebe, a já, abych přijal tvé
pozvání a sklonil se právě k tobě, a celý abych tě příznivě vyplnil svou
svrchovanou bytostí. Tak získávám ve tvém srdci pevný bod. Z něho mohu
pohnout celým světem. Neučiním to však bez tvého dobrovolného a
svobodného souhlasu. Respektuji svobodu, kterou tě vybavuji. Brána do
tvého srdce se dá otevřít jedině zevnitř. Neváhej a odhodlej se! Otevři
se mému vyššímu Světlu! Dopřej mi, který stvořuji svět a přece v něm
nemám, kde bych hlavu složil, příbytek, odkud bych řídil svou
svrchovanou vůlí celý vesmír!
Míra, v jaké mi kdy otevíráš vstup do sebe, je různá. Je to moje vyšší
inspirace, když se někdy vůbec odhodláš otevřít mi bránu své bytosti.
Vyžaduje to další dávku vyššího nadání. Stojíš o to? Prosíš o to? Pros,
aby se tímto dalším povznášejícím vnuknutím dotáhla tvá původní
inspirace do důsledků! Pros, aby se vstup do tebe co nejvíc uvolnil!
Když otevřeš jenom na špehýrku, navštívím tě jen paprskem své svrchované
pravdy. Když otevřeš dokořán, tak budeš zaplaven světlem mé pravdy jako
ta, kterou odívám Sluncem.
Co je tvým znakem pravého mého spolupracovníka, který se soustavně
obracíš k mým slavným ustanovením, zejména k slavné hostině lásky, abys
tam posílil své srdce? Zápas o dovršení mého díla, započatého při
zrození z vody a Ducha. Kéž se tvá práce na otevírání vstupu a průchodu
do tebe vyznačuje stálou ochotou a pohotovostí k oběti! Chceš-li mě v
sobě snést a unést, nezbývá ti jiná strava, než moje: "Můj pokrm je,
abych činil vůli toho, který mně posílá." (Jan 4,34)
Svou svrchovanou moc pokorně spojuji s krajní bezmocností. V tom se
projevuje moje osobní zvláštnost, když k tobě přicházím ve tvé
nejběžnější stravě, bez níž se neobejdeš. Tohle je ještě větší zázrak,
než to, že kvůli tobě vstávám z mrtvých ve tvém vlastním těle. Vzápětí
se ti dávám za pokrm ve tvém všední potravě.
Během mé pozemské pouti ze mě vychází moc a uzdravuje tě (Lk6,19).
Ještě působivější je moje svrchovaná moc, kterou nechávám docela
ustoupit do pozadí. Tak se u mě přestává jakkoli lidsky zřetelně a
srozumitelně projevovat. Je to tehdy, když jsem v krajních bolestech a
posledním tažení. Třebaže jsem potupně a provokatívně štván, abych
předvedl projev své svrchované moci a zázračně se zachránil před
utrpením a smrtí, nedopouštím její projev ve svůj prospěch. Nezapomeň,
že právě tehdy činím z tvého těla jediný svůj prostředek, jímž vytvářím
umělecké dílo svrchované Krásy! Dopouštím omezení svých výrazových
prostředků na tělo, zbavené navíc schopnosti pohybu. Přesto i s těmito
nepatrnými prostředky, krajně omezenými na ryze duchovou činnost ve tvém
těle, strašně oslabeném, potupeném a zničeném, přemáhám a ovládám celý
svět. Od té doby činím z mikrokosmu tvého srdce první nezničitelný
zárodek tvé zušlechtěné bytosti, právě díky tobě uprostřed celého
lidstva a vesmíru. Navěky tě obnovuji a nesmírně zdokonaluji vyšším
nadáním.
Zdá se ti to úžasné? Nepochybně. A přece to ještě není vrchol všeho,
čeho pro tebe dosahuji. Moje svrchovaná moc se projevuje ještě v něčem
jiném. Dosahuji ovládnutí a vrcholného zušlechtění světa, počínaje
nejmenší spirálou paměťového řetězce tvého těla a konče nedozírnou
mlhovinovou spirálou v kosmu. Jak? Spojením našeho věčného Otce se
všední neživou věcí, kterou dennodenně potřebuješ k přežití a k
přirozenému růstu. To je větší zázrak než moje Vtělení, a dokonce větší
než moje Zmrtvýchvstání. Jsem přitom nejen vtělený ve tvém vlastním
lidském těle, umučený, ale také vítězný a oslavený. Jako takový se ti
nabízím k požívání, abych tě nejen obnovoval a podporoval v přirozeném
růstu, ale také abych tě zušlechťoval nad hranicemi danými tvým
přirozeným lidským genotypem.
Tady vrcholí moje moc. A všechno začíná u tebe. Teprve díky tobě to
pokračuje dál. V nepřehledných zástupech lidí, nacházejících se nejen v
prostoru okolního světa, ale i ve všech dobách, se uplatňují výsledky a
plody mé obnovy a zušlechtění zvláště tebe, kdo se zcela bez svého
přičinění stáváš z vody a Ducha dítětem našeho věčného Otce, abys s mou
pomocí rostl v mého důvěrného přítele a dospělého spolupracovníka. Kde
působím nejskrytěji, tam působím také nejmocněji.
Odtud vyplývá i osobní zvláštnost mnou udržovaného a oživovaného
mikrokosmu v srdci tvé bytosti, můj příteli. Jako každodenní prostředek
tvé obživy tě oživuji a pozvedám tvé srdce z chaosu na úroveň kosmu, a
ještě výš - na úroveň božského kosmu, tvořeného naším společným jediným
Otcem, dále mou maličkostí a konečně naší vzájemnou Láskou. Hodlám ve
tvém životě a růstu znovu vystupovat uprostřed té nejšedivější všednosti
tvých dnů. To je nejvyšší cíl kosmu v srdci tvé bytosti. To je cíl tvé
moci, ale i pokory v mých službách.
Nejvyšší cíl tvé moci jako mého tajemníka vyplývá z toho, že znakem
tebe, který se tak vydatně posiluješ z mého stolu, není jen to, abys mi
tady pořád jenom spínal ruce v ulpívání na mně a rozvažování o mně,
takže bys práci přenechával mně. Naopak, rozhodně a pohotově zasáhni!
Směle pronikej kupředu! Vytrvale se snaž zahospodařit s mým vyšším
nadáním! Zapracuj na svém překonání a povznesení sebe a svého okolí!
Takový je ráz zažívání pokrmu z mé slavné hostiny v kosmu uvnitř tvé
bytosti, pokud jsi vážně můj přítel. Žádná překážka ti nebude
nepřekonatelná, ani zde není žádná přestávka ani krize v růstu. Všechno
ti pomáhá ke zdokonalení. To však není nikdy dovršené ani ukončené. Jako
jsem nekonečný, tak je i moje vůle nekonečná ve svém rozpětí v prostoru
i v čase.
Nejvyšší cíl tvé pokory jako mého spolupracovníka jasně vyniká z toho,
že máš podle vyššího určení napodobovat Nejvyššího: "Buďte dokonalí,
jako je dokonalý váš Otec nebeský." (Mt 5, 48). Ač působím ve tvém těle
všechno ve světě, přesto zůstávám skrytý. Jako slavně ustanovený v tom
nejvšednějším prostředku tvé obživy řídím a posiluji veškerý život tvého
ducha. Přesto zůstávám stranou a nevystupuji z ústraní.
Tak i tvým znakem jako mého přítele, účinně se posilujícího z mého
oslaveného Těla, je tvé umenšování a vytrácení se. Přijímáním mého Těla
v podobě potravy tvých všedních dnů se máš víc a více ztrácet před mou
úžasnou velebností. Skláním se k tobě, takže se ti sám dávám za pokrm i
nápoj, až se znicotňuji ve smyslům dostupných způsobech. Překvapuje tě,
jak to dělám? Nestarej se! To je zase můj úkol. Já se o to postarám.
Jenom nezapomeň, že to dělám kvůli tobě!
Není tvou záležitostí jako mého přítele, aby sis svou prací na sobě
dělal reklamu. Podobáš se semenu. Tak máš zaniknout, abys ze sebe vydal
rostlinu, květy a plody. Jako oživuji svým dílem, vrcholícím potupnou
smrtí v průsečíku všehomíra a jejím překonáním, celý vyhasínající a
ochládající vesmír, tak se to děje i nadále. Děje se to vyčerpávající
tvorbou a unavující prací tebe - mého spolupracovníka. Ta práce vrcholí
smrtí. Nestačí mi, abys mě jen příjímal do svého soukromí. Vydej o mě v
podobě tvé každodenní obživy své svědectví! Chci, abys o mně svědčil
svým životním dílem a prací. Naplňuj vesmír požehnaným dílem tvé osobní
původní a neopakovatalné spolupráce s naším věčným Otcem!
Čekám na tebe vedle tebe
Někomu se zalíbí výlety Alenky do říše divů a za zrcadlo tolik, že se mu
ani nechce vrátit domů. Někdo se dává unášet baronem Prášilem od jedné
vysněné báchorky ke druhé. A zatímco baron létá na dělových koulích, on
se nehne z místa. Kdo se touží uzavřít se svou láskou ve věži ze
slonoviny a živit se chlebem své touhy někde v ústraní, ať si poslouží!
Vím, po jakých blátivých mokřinách bude bloudit jeho zasněná dušička. Já
se však nedám zavřít do žádné věže. Vyrazím poklop od každého hrobu, kam
by mě chtěli pohřbít! Přicházím obnovit a zušlechtit nejen tvé srdce,
ale i tvé okolí. Proto mi není žádná mříž dost pevná. Nezadrží mě na
jednom místě, ani kdyby byla ze zlata.
Od té doby, co opouštím nazaretskou samotu a vystupuji veřejně se svým
posláním, proudí ke mně zástupy lidí. Všichni chtějí slyšet mou
radostnou zvěst. A já je skutečně potěším. Osvobozuji je ode všech
předsudků a špatných sklonů. Léčím je a uzdravuji od nemocí a utrpení.
Sytím jejich tělo i jejich duše, povzbuzuji a těším.
Ještě účinněji spolupracuji s naším milým Otcem na proměně okolního
prostředí v průsečíku všeho stvoření. Tento průsečík dvou protichůdných
linií je první věcí okolního světa, která se mým působením mění v novou,
tajemnou skutečnost. Kříž je první věc nového světa. Z opovržené
opuštěnosti popraviště vycházím do celého světa. A všechno stvoření
napojuji na tento nástroj mého umučení. Při plném zohlednění tvé lidské
svobody je tu celé lidstvo přibito společně se mnou, někdo po mé levici,
někdo po pravici. Nikdo se tomu ale nevyhne, ať už mě odmítá s
proklínáním nebo s požehnáním přijímá.
Vrchol působivosti spolupráce s naším spravedlivým Otcem na proměně
okolního vesmíru představuji slavným ustanovením svého Těla za pokrm.
Také v tomto tajemném odění všedním pokrmem se prodírám ven z půlnočního
ticha svého slavného příbytku. Třebaže zdánlivě spím v podobě okrouhlé
potraviny, přesto jasně vynikám jako jediný světlý bod a ohnisko lásky
uprostřed vesmíru. Nejenže chci odsud ovládat a proměňovat celý vesmír v
nový svět, ale také to doopravdy činím. K tomu mám tebe, jako svého
důvěrníka. Chci se projevit v každé tvé obětavé práci jako mého
pomocníka, posilujícího se z mého oslaveného Těla. Když mi v tom
nezabráníš, tak se uplatním ve tvé tvorbě obrácené k vnějším výkonům a
dílům.
V tobě jako svém dítěti uprostřed celého mého lidstva si během tří dnů
buduji živý příbytek modlitby a laboratoř ustavičného sebezáporu a
práce.
Tajemná výstavba kosmu ve tvém srdci, utvářená nesmrtelnou duší,
zakalenou obnovujícím a zušlechťujícím nadáním, směřuje k svému
uplatnění navenek. Chci, aby z plnosti tvého vnitřního života byl s mou
pomocí budován okolní vesmír.
Produktivnost práce mé bytosti, slavně kvůli tobě oděné tvým vezdejším
živobytím v prostředí tvého srdce, se nezadržitelně prodírá k uplatnění
v okolním prostředí.
Elementární kosmos tvého srdce i okolní kosmos jsou poznamenány mým
zásahem už od stvoření. Obnovuji je a udržuji svým zdokonalením, až
posléze ponesou moji vlastní lidskou tvář, kterou od svého příchodu na
svět beru od tebe na sebe.
S tvou tváří, kterou si kvůli tvé obnově a zušlechtění osvojuji,
přicházím do světa. Přijímám tvé tělo proto, abych v něm dal jasně
vyniknout tváři našeho věčného Otce. Toužím obnovit a zušlechtit svůj
obraz v tobě. Následkem tvého pádu je rozmazaný. Moderní umění odráží
tento pokleslý stav tvého nitra a tebou poškozeného okolního prostředí
tak, že odmítlo nadále přijímat i výrazové prostředky z hlučného,
prašného a ošklivého prostředí úpadku. Výsledkem je rozklad světla,
formy i zánik veškerého figurativního a konkrétního námětu v umění. I
samo umění tím pozbývá svou názornou sdělnost. Přicházím však vrátit
původní obraz našeho velebného Otce i do umění.
Během své pouti časoprostorem světa, dovršené vrcholnou obětí a
vítězstvím nad smrtí, nad světem i vládcem světa, vytvářím vrcholné dílo
umění života a smrti. Když naplňuji slova Izaiáše, že nemám podoby ani
krásy, tedy právě z této nevzhledné lidské tváře, jakou otiskuji do
turínského rubáše, jasně vyniká nekonečná důstojnost a Krása tváře
našeho vznešeného Otce. Zde se obnovuje můj původní obraz v tobě. Tady
se zdokonaluješ a naplňuješ vyšším životem. Tak je můj obraz v tobě
nebývale prozářen.
Počínej si ve svém úsilí při obnově mojí tváře v tobě nejen jako sochař
či malíř! Svěř se do péče naší vlastní Mamince, věčně čisté Panně!
Jedině naše přečistá panenská Máti mě nejlépe z lidí přijímá do svého
nitra. Nejlépe z lidí mi vtiskuje svůj průzračně čistý a jedinečný
lidský tvar, aniž by tím poškodila Krásu tváře Nejvyššího. Proto se jí
dostává obnovy a dokonalého zušlechtění jako ženě oděné Sluncem. Naše
dokonalá Maminka ti vtiskuje obraz mé tváře. Nedělá to zkusmo, ani
tápavě, ani náhodným hledáním, ale věrně a přesně, spolehlivě a
prozíravě, jako když se odlévá socha metodou ztraceného vosku. Jako
vtiskuje lidský tvar mě, svému jedinému Dítěti, tak vede i tebe, ať jsi
kdokoli. Tak si osvojuješ nejkrásnější tvář ve vesmíru, tvář mne samého.
Vede to k tomu, aby se můj obraz naplno projevil v mikrokosmu tvého
srdce. Vede to také k tomu, aby moje velebnost přetékala z hliněné
nádoby tvé bytosti do okolního vesmíru.
Ovládám celý vesmír! Přeji si mít svět pod kontrolou. Ne však tak, jak
jej představují a zachycují moderní umělci, znečištěný, rozkouskovaný,
rozemletý a zkomolený. Tvrdošíjně odmítají ve formě i v námětu svého
díla pohybovat se v ošklivé atmosféře hříchu, ale nemají sil k
překročení lidského stínu. Moderní umění je pravdivé, ale postrádá vyšší
inspiraci. Proto i přes svou lidskou pravdivost je scestné. Zavádí tě do
slepé uličky. Místo kultury máš před sebou okultismus.
Jedině já tě vyvádím ze slepé uličky úpadku a vedu z ní celý svět. Přeji
si, aby tento svět byl stále vynořován z temnoty zvrhlosti a stále
obnovován tebou, těsně spolupracujícím s Nejvyšším. Chci, aby celý
vesmír byl stále obnovován mým vyšším nadáním. Tak se právě přes tebe
stále obnovuje tvář světa.
Jako celý vesmír vychází z mých tvůrčích rukou a jako je celý svět
prosáklý Krví mé oběti, tak má být celý kosmos přetvořen prací tebe jako
mého přítele a pomocníka. . Neboj se, že bys k tomu neměl dost sil a
schopností! Stále se k tomu smíš účinně posilovat z mého stolu. Tak se
můžeš se mnou stále dokonaleji spojovat v můj jediný obraz.
Podle své nejhlubší vlastnosti je moje působnost v podobě tvé všední
obživy v okolním, vnějším životním prostředí všeobecná. Žádnými
zbraněmi, nýbrž jen svrchovanou Láskou, používající jako nástroj to, co
dennodenně potřebuješ ke své obživě, a co přinášíš, účinně zasáhnu celý
časoprostor vesmíru. Znáš důsledky mého všeobecného kosmického působení
tvou všední obživou? Liší se v prostoru i v čase.
Všeobecnost prostorových účinků mého Těla ve vesmíru vyplývá především z
toho, že věčně žiji a působím v každém, i v tom nejmenším a
nejzákladnějším článku světa, a že všechno ve světě vzniká, trvá,
pohybuje se a je udržováno mým působením.
Všeobecnost mých prostorových účinků pomocí tvé všední obživy ve světě
vyplývá dále z toho, že mým příchodem na svět ve tvém těle vstupuji jako
druhá Osoba našeho společného věčného Otce do každého atomu, do každého
protonu, elektronu a neutronu, ba i do každého kvanta záření, abych
každý článek stvoření obnovil a zušlechtil svou osobní přítomností a
svým osobním vlivem.
Všeobecnost prostorových účinků mého Těla, v podobě tvého vezdejšího
chleba, ve vesmíru vyplývá i z toho, že jako tvoje běžná výživa vcházím
do mikrokosmu tvého srdce, abych tvou spoluprácí s mým nadáním mohl
zasahovat i do toho nejvíce narušeného a poškozeného okolního prostředí,
a tak abych do ní vtiskl svou tvář jako do Veroničiny roušky.
Proto pro vnější práci tebe, mnou nadaného člověka, vnitřně oživovaného
z vyššího zdroje mého proměněného Těla, není žádný předmět, ani není
žádné předmětné pole působnosti, které by se mi vymykalo či bylo méně
důležité, nezvyklé, bezvýznamné či škodlivé pro obnovu a zušlechtění.
Bezvýznamné je pouze jedno, totiž odmítat nalézat ve všem mne. Každá tvá
případná neochota neobjevovat mne na každém kroku je nemístná.
Zpátečnické je jen jedno, totiž nekonání všeho pro mne. Škodlivá je
pouze ta práce, která nemíří ke mně jako k svému cíli. Neproduktivní je
každá práce, která nezačíná u mne. Práce, která nezačíná prosbou o vyšší
pomoc a s mou pomocí pak zaměřením a zaslíbením celého díla k našemu
milovanému Otci, je strašně neplodná. Práce, která nezačíná vyprošením
si mého vyššího nadání, je mechanická činnost, běžící naprázdno. Je to
činnost, vyčerpávající tvé slabé lidské síly a stravující tvůj omezený
lidský čas. Práce, která není doprovázena mou podporou a zušlechťujícím
vlivem, od tebe nadějně vyprošovaného a pokorně očekávaného, je scestná
a zmetkovitá, a navíc zoufale smutná. Je promarněná, ztracená a
nenávratně odcizená vládcem světa, tím odvěkým lhářem.
Nezapomeň, že ani jediná věc ve světě, ani jedno magnetické pole, ani
plazma studené či horké, ani jediné kvantum záření ve vesmíru mi není
cizí. Kdo není ochoten z každého předmětu práce ve vesmíru vytesat právě
a jedině moji tvář, odporuje mi.
Chceš vědět, kam jdeš? Jaký smysl má tvůj život? Jak žiješ? A kdo jsi?
Ve mně se pohybuješ, žiješ a jsi. Jedině mým nadáním jsi, kdo jsi. Mou
silou jsi povolán k takovému dětství vůči našemu společnému láskyplnému
Otci, jaké prožívám já sám ve tvé kůži a v celém tvém těle. Stejnou
silou tě vedu k důvěrnému přátelství s naším společným věčným Otcem, k
dospělé spolupráci se mnou na obnově a zušlechtění celého stvoření v
tobě i kolem tebe.
Energií, vyzařující z mého proměněného Těla jako mocného termojaderného
článku, se stáváš zručným pracovníkem, kvalifikovaným dělníkem,
vynálezcem, mým tvořivým a produktivním pomocníkem. Tak stále účinněji
pokračuj v dokonalejší práci a zlepšeném postupu své práce!
Mým přičiněním se stáváš nositelem stále učenlivějšího a zdokonalujícího
se živého počítače. Nikdy neustáváš na dosažené úrovni výpočetní
techniky. Spěješ k dosažení nejlepšího spojení.
Vyšším nadáním ode mne se stáváš smělým a průbojným badatelem, který se
neleká žádného nebezpečí. Stopuješ věčnou Pravdu, která je prapůvodcem
každé pravdy ve světě. Už neulpíváš na lesklém povrchu ani tě svět
neoslní objevenou pravdou. Zato stále vzhlížíš k svému nejvyššímu vzoru,
který je Sluncem všech sluncí.
Mou silou se stáváš služebníkem svrchované Krásy a všech jejích odlesků
ve světě kolem tebe i uvnitř tebe. Tak se stáváš umělcem, zachycujícím
jasně vynikající tvar věcí a událostí. Stáváš se tvůrcem, postihujícím
jasně vyzařující formu i v té nejošklivější hmotě. Stáváš se mým tvůrčím
spolupracovníkem při zdokonalování světa, strádajícího a trpícího v
porodních bolestech, provázejících zrození nového světa, neslýchaně a
nevídaně krásného.
Síla z nevyčerpatelného zdroje mé slavné hostiny lásky v tobě působí, že
se stáváš dospělým vůdcem lidu. Přetékáš ušlechtilými myšlenkami. A
přitom zůstáváš uprostřed všedního dne, jehož stále překračuješ
nadlidským hrdinstvím. Díky mému nadání se stáváš hrdinou chladně
uvážené, mravenčí práce, prosté jakékoli překotnosti. Stáváš se mým
důvěrným spolupracovníkem, vždy plným lásky a porozumění k lidstvu a
současně chápavým ke všem jeho slabostem a znalcem jeho nedostatků.
Všeobecnost časových účinků mého proměněného Těla ve vesmíru vyplývá z
slov, že "nebe a země pominou, ale má slova nepominou" (Mt 24,35). Plyne
to ze skutečnosti, že každý stupeň tvého vývoje uprostřed lidstva a
světa a každé jeho období je novým zjevením mé velikosti. V každé době
se odráží nový rys mé tváře, kterou přijímám od tebe díky naší společné
panenské Mamince. A přece nejsem jiný, jak o mně svědčí apoštol Pavel:
Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky." (Žid 13,8) Proto i
účinky mého proměněného Těla v okolním makrokosmu přesahují dobová
omezení. Moje práce na obnově a zušlechtění okolního prostředí nezná
rozdíl jednotlivých dob.
Účinnost působení mého tajemného Těla ve vesmíru není nijak časově
omezena. Neulpívá na idealizované minulosti, ani nepředbíhá do vysněné
budoucnosti. Zato naplno využívá drahocenná léta k hrdinství výkonu v
práci i v trpné oběti. Není spoutána ve svěrací kazajce tvé včerejší
úcty ke mně, ani se neomezuje na nějaké nové vymoženosti tvé úcty ke
mně, odpovídající tvé mentalitě a okolním podmínkám. Neváži se na vývoj
tvých názorů na mne a na mé nadlidské dílo.
Díky síle, vyvěrající z mého tajemného Těla, se ty, můj milý příteli,
který se pravidelně účinně posiluješ ze stolu mé slavné hostiny lásky,
smíš srdečně radovat z každého okamžiku a z celé své doby. Těšíš se z mé
přízně zde a nyní, abys mi právě teď a zrovna tady nabídl své ruce
ochotné k spolupráci na obnově a zušlechtění světa. Oděn do podoby tvého
vezdejšího chleba, rozhojňuji v mikrokosmu tvého srdce zdokonalující
nadání. Takto prozářená a zdokonalená duše pak vtiskuje tvar vyššího
nadání celé tvé přirozenosti a nekonečně ji tím zušlechťuje. Z celého
srdce se pak rozeznívá tvůj mikrokosmos hudbou pulsující intuice.
Povznáší se velebným chvalozpěvem našeho láskyhodného Otce. Z této hudby
pulsující intuice se rodí každá tvá inspirace. Odtud ti přichází každý
smysluplný podnět pro přestavbu a zdokonalení okolního vesmíru.
V síle proměněného každodenního pokrmu si, můj příteli a pomocníku,
naplno uvědom temnotu a zmatek své doby! A právě proto odlož stranou
všechny lidské ohledy a svou pohodlnost a změkčilost! Udělej to kvůli
tomu, aby nic lidského nebránilo plnému uplatnění se blahodárného a
zušlechťujícího vlivu mého Těla. To proto, aby celá moje síla mohla
skrze tvé srdce jako podivuhodný světelný hranol naplno vyzářit
rozložená do barevného spektra a přece spojená v jediný oblouk tajemné
rosy.
Dobře si pamatuji, jak působím, že z prvotní temnoty chaosu vzchází
velkým třeskem svět a rodí se kosmos. Pak se ale děje něco daleko
úžasnějšího, než celé stvoření všehomíra. Z temné noci velkopátečního
chaosu vzchází ještě větší Slunce, ale přitom mnohem pokojnějším
třeskem. Vychází Slunce vyššího nadání, jasnější než všechna kosmická
slunce.
A teď, po tomto mém příchodu na svět ve tvém těle a po všem, co tu
působím, už všechno slouží zvláště tobě uprostřed celého lidstva a světa
jedině ke zdokonalení. Proto se raduj, můj drahý příteli, i ze slabostí
a chyb své doby! Tím se navenek odhaluje skryté smýšlení mnohých. Raduj
se, můj důvěrný příteli, i z dnešního znečištění a porušení okolního
vesmíru jako z veliké příležitosti! Právě z tohoto trpícího prostředí,
potřebujícího dnes tolik pomoci, vzchází nové světlo a otevírá se cesta
k dalšímu zdokonalování makrokosmu.
Vedle všech proti nebi zlomyslně vzmáchnutých pěstí jako je Babylon nebo
Černobyl zůstáváš neochvějně stát jako nezlomený hrdina uprostřed celého
lidstva. Žij v mé přízni a opři se o skálu mého tajemného Těla! Celý
okolní vesmír je plný pokojné síly, vyvěrající mnou slavně proměněného
tvého všedního živobytí. Tato síla se radostně uplatňuje v každé době.
Její účinnost a rozsah působnosti den ode dne roste.
Jedině ty, kdo žiješ v plnosti této síly a pokojně ji postupnou prací a
tvořivostí převádíš z mikrokosmu svého srdce do okolního makrokosmu,
dovedeš vytušit mou velikost - Původce všehomíra, jenž v překypujícím
bohatství svého nadání stvořuji vesmír plný zázraků.
V síle všeobecnosti, která objímá celý časoprostor vesmírného oceánu, se
působnost tvé všední obživy proměněné v mé Tělo, ve svém makrokosmickém
záběru, jakoby se zatajeným dechem skrývá do jistého, záhybu jedné
nepatrné galaxie.
Veškerá překypující všeobecnost makrokosmické působivosti mého
proměněného Těla se ukrývá do osamělé zapomenutosti každodenní mravenčí
práce. Je to působnost, vyhlížející jako práce pro tvůj vezdejší chléb,
odstartovaná jako jemnou pinzetou, vkládající jeho nepatrný zlomek, ale
přesto podstatně obsahující mne samého v celé mé věčné životnosti, do
tvé živé tkáně, podstatně spojené vjedno s nesmrtelnou duší. Tak
nenápadná je ta působnost, ale přesto důsledně a prozíravě organizovaná
naším Duchem.
Právě, že jsem ve svém Těle jako Beránek svolný a ochotný k té
nejponíženější službě kvůli obnově a vrcholnému zdokonalení světa, k
jakémukoli druhu práce, ve všech pracovních podmínkách, i těch nejméně
důstojných člověka, a v každé pracovní době, proto ti dopřávám nalézt mě
právě v takovém zapadlém koutu vesmíru, jako je Modrá planeta. Odtud
smíš mocně a ustavičně působit jako nepatrná, a přece nesmírné významná
částka vesmírného celku.
Jak je to možné? Právě tak, jako náš věčný Otec nezasahuje ustavičně
zvláštním způsobem do chodu stvoření, nýbrž stojí v pozadí zákonů, které
vkládá do tohoto svého díla, a prostřednictvím těchto zákonů všechno
řídí.
Právě tak, jako že ve tvém těle vzdávám čest nepatrné planetě Zemi svou
pozemskou poutí. Uprostřed vesmírného časoprostoru se právě zde a nyní
spokojuji s maličkou Zemí a ostatní svět přenechávám tobě, můj posle a
tvým pokračovatelům.
Právě tak, jako že v podobě tvého vezdejšího chleba opouštím svůj
pokojný úkryt ve svatostánku, abych se usadil ještě skrytějším a
nenápadnějším způsobem v mikrokosmu tvého srdce.
Tak je nejskrytější a nejhlubší vlastností všeobecného působení mého
proměněného Těla ve vesmíru ochota nehlučně se zařadit do běhu událostí
a nenápadně se začlenit do celku, a neznepokojovat se s tím, zda nějaký
můj zárodek zůstane dobrovolně pohřbený stranou rušných křižovatek
tohoto světa. Rozhodující je pokračující život celku.
Tohle není tělo žádného nadlidského supermana, nýbrž právě tvé tělo, ve
kterém dosahuji největší dílo ve vesmíru. S tímto tvým slabým tělem
umírám v oběti slavné hostiny lásky. Proto je zde stále volně otevřený a
dostupný pulsující pramen věčného života pro tebe uprostřed lidstva a
světa.
Stejně tak i působení tebe, kterého jsem si volím za svého důvěrníka a
pomocníka, spočívá v překonání tvé oddělenosti od okolí proměněním tvé
zdánlivé izolace s mou pomocí v nepřetržitou jednotu. Až dosud jsi
vyděděncem světa, kde se na tebe všechno svaluje. Stále na sobě nosíš
znamení mé smrti, aby se na tobě zjevil i můj život. (1Kor 4,9-13, 2Kor
4,10)
Vzájemně propojená spolupráce tebe, mého důvěrného přítele, na spáse
světa s naší společnou panenskou Maminkou a s ostatními mými důvěrnými
pomocníky, znamená pro tebe soustavné přehlížení sebe sama až k úplnému
sebepodcenění a sebepřehlížení při současném proměnění se s mou vyšší
pomocí.
Nad vrcholem tvé všeobecné spolupráce na obnově a vrcholném zdokonalení
světa se tyčí můj kříž. Dříve nebo později se objeví i v těch časově i
místně nejodlehlejších sférách vesmíru. Z mé oběti, z proudů krve
pronásledovaných kvůli mně, vyrůstá velkolepá budova organizace národů a
celého světa.
Všeobecná spolupráce všech článků shromáždění mých dětí je umožněna
právě v duchu všeobecnosti mravenčí práce jednotlivých účastníků. Takoví
povolaní jedinci však musí vždy ochotně setrvávat se mnou na svém místě
a plnit tichou práci ponořenou do šedivé všednosti ve stínu zapomenutí a
lidského opovržení.
Pokud je ti ale dopřáno v jednotě se mnou vyjít na světlo světa a
objevit se na veřejnosti uprostřed vlnících se zástupů, uchvácených mým
úžasným dílem, přesto tě i zde čeká můj kříž. Tvůj ústup do pozadí a
otevření se utrpení při proměně s mou pomocí se dříve nebo později
dostaví jako vrchol působnosti v okolním světě.
Vzájemné propojení mých přátel
Ve světě platí, že každý, kdo se považuje za nenahraditelného pro nějaký
podnik, bývá nahrazen. Jinak se opravdu stane tak nepostradatelným, že
by jeho odchod mohl daný celek ohrozit. Říkává se, že "Nikdo nemůže
sedět na dvou židlích". Když se každý náležitě postará o svěřený úkol
podle dalšího přísloví "Ševče, drž se svého kopyta!", zbývá ještě úkol
účelně spojit všechny tyto úkoly. Samozřejmě, že všude stojí zástup
těch, kdo se odmítají držet svého kopyta a chtějí jen organizovat
ostatní. Jestli k tomu zástupu patříš i ty, stěží ti mohu pomoci.
Účinnost působení mého proměněného Těla se projevuje sepjatostí výkonu
všeho, co konáš a trpíš, s tím, co konají a trpí ostatní. Tato
provázanost makrokosmické účinnosti tvé vezdejší obživy, kterou
proměňuji, s mikrokosmickým vlivem se neděje jenom tvým působením jako
izolovaného jedince. Ani poustevník nedocílí s mým vyšším nadáním
plnosti účinku mého proměněného Těla naprosto odděleně od ostatních.
Tajemství plného účinku spočívá ve vzájemné propojenosti mých
spolupracovníků. I kdyby to byla jenom touha tvého srdce za dobro
bližních, namířená ke mně, tedy je nezbytně nutná a nelze ji opomíjet.
Nedozírné zástupy mých přátel se osvěžují a posilují každým mým Slovem a
Tělem, které je nedílně a vždy úplně celé moje. Patří mi jako jednomu a
vždy totožnému. Lidstvo celého světa je opravdu spojeno a sloučeno v
živé jednotě. "Vy jste tělo Kristovo, a každý z nás je jedním z jeho
údů. Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni
máme podíl na jednom chlebu." (1Kor 12,27;10,17)
Toto jedno Tělo se chce také účinně uplatňovat jednotně. Jako se spojení
jednotlivých účastníků se mnou projevuje jedinečnou a neopakovatelnou
skladbou ve tvém srdci a makrokosmicky v okolním prostředí, tak mají
vztahy a souvislosti jednotlivých článků mého tajemného Těla jedno
poslání: vzájemnou propojenost vás, mých spolupracovníků.
Spojení jedním proměněným pokrmem jednotlivého účastníka slavné hostiny
lásky vyrůstá a šíří se k témuž spojení ve shromáždění vás, mých dětí na
celém světě. Účinnost působení přijímání z mé slavné hostiny lásky v
tobě jako jedinci, živícím se mým tajemným Tělem, prorůstá mikrokosmem
tvého srdce. Nezůstává při tom. Přerůstá meze tvé jednotlivé osoby. Míří
k celému lidstvu. Jedině tak dosahuje velkolepých účinků v okolí.
Ty, jako každý účastník slavné hostiny lásky, mě přijímáš u mého stolu
především jako svého. Mezi tebou a mnou vládne nejdůvěrnější intimita.
Znám tě lépe než znáš sám sebe. Jako svého tajemníka tě uvádím do celé
pravdy. Mým vyšším nadáním jsi tím, čím osobně jsi a čím plníš svou
spolupráci se mnou na obnově a zušlechtění lidstva a světa. V celé své
totožnosti však patřím i každému jinému a celému lidstvu. Přesto jsem
jedinečným a důvěrným způsobem s tebou. Chceš se živit mým proměněným
Tělem? Snaž se pokaždé znovu a vždy s novou odhodlaností zapojovat do
mého tajemného Těla! Chceš přijmout s patřičným účinkem mé Tělo v podobě
tvé každodenní potravy? Nech se při strávení její případné smyslům
dostupné podoby souběžně strávit ode mne! Jedině tak budu moci v tobě
živě vyrůst a lidsky se projevit.
Chceš spolupracovat v mé vyšší síle s naším věčným na obnově a vrcholném
zdokonalení lidstva a světa? Staň se platným účastníkem a živým článkem
tohoto jednoho Těla! Tato spolupráce se však uskutečňuje vlastním
jednotlivým výkonem a obětí! Zrovna tak, jako se tvé spojení se mnou
naplňuje propojeností jednotlivých účastníků navzájem a každého zvlášť i
všech společně se mnou.
Zaměření této tvé spolupráce, jakož i prostředky a cíl tvé spolupráce s
naším věčným Otcem, tvůj vlastní podíl jedince je určen jedním Duchem,
jedním cílem a jemu odpovídajícími jedinými prostředky jednoho mého
tajemného Těla. "Všichni jsme byli jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a
všichni jsme byli napojeni týmž Duchem... Trpí-li jeden, trpí spolu s
ním vše. A dochází-li slávy jeden, radují se spolu s ním všichni."
(1Kor12,13-26) Proto "buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v
Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby
navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé
části dáno." (Ef4,15-16)
Co pro tebe znamená vzájemné propojení mých spolupracovníků? Především
navázání spojení vzájemně nesouvisle se prosazujících ohnisek snahového
napětí, jejich sblížení a zaměření jejich protichůdných nábojů k
jednotnému cíli, který přesahuje všechny dílčí snahy. Snaž se to nejen
rozumem objasnit a doložit přesvědčivými důvody, nýbrž i celým srdcem
zakusit! Pokus se prožít skutečnost, že se nikdo sám, bez ostatních,
nedostane z místa do jiného místa, ani z jedné doby do lepších časů, a
tím spíš ani v nejmenším nepřekročí vlastní stín v úsilí o sebepřekonání
a nepovznese se k vyššímu životu z mého nadání.
Jednota vzájemně se posilující a podporující spolupráce se mnou na
obnově a zdokonalení lidstva se prosazuje proti stávající zvláštní dělbě
přínosů jednotlivých účastníků. Nehodlám to provádět žádnou nutkavou
působností bezejmenného tlaku dějin. Mám tady k tomu přece tebe!
Z této zvláštnosti dělby přínosů jednotlivých účastníků dané růzností
mého vyššího nadání vyrůstá pravá jednota. Jako Pán celého tohoto svého
Těla obnovuji a zušlechťuji celý okolní vesmír právě proto, že obnovuji
a vrcholně zdokonaluji mikrokosmos ve tvém srdci jako v jednotlivém
článku svého tajemného Těla.
Žiji v tobě jako v jednotlivém článku svého Těla. Uplatňuji se tvou
zvláštní prací a obětí. Překonávám osobní, národnostní, rasové a
pozemské meze tvého jednotlivého života. Přemáhám tvou nedůvěru k
nejširšímu makrokosmickému rozsahu. "V našem srdci nemáte nedostatek
místa, ale vy sami se nám uzavíráte. Udělejte nám i vy - na oplátku -
místo ve svém srdci! " (2 Kor 6,13)
Třebaže jsi jako přehrada, naplňovaná blahodárným přílivem z mého Slova
i z mého Těla a z ostatních mých slavných ustanovení, přestaň se bránit
přetékání čehokoli z této plnosti do okolí! Jedině tímto blahovolným
předáváním a záplavou šlechetnosti a tak i sdílením přijímaného nadání
zdokonalíš sebe i ostatní stvoření mého všehomíra. S chápavým srdcem se
radostně sděluj obětavou službou a pracovním výkonem! Jedině sdílená
radost je umocněná a sdílený smutek je oslabený.
Těžko se ti jde samému tímto životem. Jsi tvor sdílné povahy. Potřebuješ
pomoc a útěchu druhého. Také potřebuješ někoho podpírat, abys mu
předával svou sílu. Nikdo nedokáže sám trvale čelit smutku a tíži
všedního života. Potřebuješ přítele, který by tě podepřel a potěšil ve
zlých dobách. Dokonce i ctnost by se ti samému zprotivila a znudila,
kdyby nebyla spojena s blaživou radostí, že je sdílena. Radost je koření
života. Ale ani tvoje radost by nebyla docela uspokojivá, kdybys ji s
někým nesdílel. Pravá radost doprovází sdílení tvých zkušeností a
zážitků. Zamysli se nad otázkou přátelství! Hned přijdeš na to, že
sblížení s druhými je pro tebe nutné. Bez něho by tvůj život byl
neúplný.
Z vlastní zkušenosti víš, že mezi lidmi je jen málo opravdových
přátelství. Lidé upřednostňují přátelství mezi lidmi a mezi tvory.
Teprve mnohem později odhalují, že dokonalé a nerozborné přátelství může
být především se mnou. Tak i mnohé shromáždění mých dětí, které se
účastní mé slavné hostiny lásky a slaví ji vedle sebe, každý zvlášť, a
ne společně, se snadno zvrhá v klub osamělých srdcí. Všechno to pak
upadá v uliční výbor přesvatých dušiček, bojujících za svá lidská práva
a nedotknutelné lidské svobody či za práva svých psů a koček, a
ohánějících se lidským zákonem třeba i proti mně.
Rád bych ti objasnil, proč vrcholem přátelství je zamilovat se do mé
maličkosti v lidech, jakož i do lidí, žijících, pochybujících se a
spočívajících ve mně. Stačí, abys přijal moji vrcholnou Lásku v
mikrokosmu tvého srdce. Tak poroste zkušenost mé a tvé lásky v tobě
samém. Nasaď celému tomuto růstu korunu! Zaslib se mému vrcholnému
Srdci! Uskutečni s ním tuto velkolepou výměnu! Uvaž, jak velký je rozdíl
mezi neopakovatelným mikrokosmem tvého srdce a velebným prostředím mého
dokonalého Srdce, které zahrnuje celý kosmos!
Láska je horoucí vášeň po tom, aby milovaný dosáhl dobra. Moje láska je
víc než taková vstřícná přejícnost. Moje láska znamená přát a dopřávat
každému tvoru nejen nějaké libovolné dobro, a třeba i to největší lidsky
dostupné dobro, nýbrž svrchované Dobro, tedy mně samého. Sám jsem ti v
tom vzorem. Jsem svrchovaná Láska, Pravda, Krása a Dobro. A nabízím se
ti ve tvém vlastním těle. Dávám se ti až do úst v tvé nejvšednější
potravě. Jakou odpověď dáš této mé velkorysé nabídce? Pravou odpovědí je
láska z celého srdce k mně ve všech lidech a v ostatních mých tvorech.
Neváhej! Zamiluj si mě ze všech sil, když směřuji zvláště k tobě
uprostřed celého lidstva a vesmíru!
Jako vševládnoucí nositel světové práce i trpné služby rozšiřuji meze
kosmu v jádru tvé bytosti do nesmírných rozměrů. Tak povznáším každé tvé
dílčí úsilí na všeobecné a celosvětové. I kdybys zametal smetí na prahu
svého příbytku, bude to světodějná událost dalekosáhlého významu.
Tímto povznesením tebe jako jednotlivého účastníka a tvého dílčího úsilí
vyrůstá jednotný rozmach jednoho těla, které se stává mým obrazem. Není
to jen částečný záblesk tohoto obrazu, jak bys toho mohl docílit ve svém
jednotlivém mikrokosmu. Jde o tvůj ucelený rozmach k mému celistvému
obrazu, totiž podle míry mé plnosti (Ef 4,13).
Napadá tě pochybnost, zda se při úsilí o jednotu neztratí něco z tvé
osobitosti jedince? Neboj se! Sám se o to postarám. Nic lidského se ti
neztratí při tomto překonávání tvého stínu. Usiluješ přece s vyšším
nadáním o vystoupení nad sebe sama. Jako člověk jsi osoba. Jsi nadán
rozumem a svobodnou vůlí. Z toho máš jistá práva a povinnosti. Jsou
všeobecná a neporušitelná. Tedy jsou také naprosto nezcizitelná.
Sleduj důstojnost své osobnosti ve světle pravdy, kterou ti zjevuji! Pak
ji oceníš ještě víc. Obnovuji tě a zdokonaluji svou obětí. Mým nadáním
se stáváš mým dítětem a přítelem.
Ohled na tvou důstojnost lidského jedince se naplňuje teprve až za
hradbami tvého sobectví. Snaž se objevit a udržovat spojení mezi
tajuplným ostrovem v tobě a pevninou ostatního vykoupeného lidstva!
Vzájemná propojenost mých spolupracovníků na obnově a zušlechtění světa
znamená jednotu mnohých podaných rukou. Hlavně se svévolně neuchyluj k
zneužívání mnohosti článků mého tajemného Těla fanatickým znásilňováním
každého účastníka do jednotné a jednotvárné formy! Ani "tělo není jeden
úd, nýbrž mnoho údů. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se
podělo tělo?" Teprve, když doceníš svou zvláštní podstatu a svůj
zvláštní přínos jednotlivého článku, můžeš se povznést k živé jednotě
mnohých účastníků. "Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A
kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? Jsou různé dary, ale
tentýž Duch, rozdílné služby, ale tentýž Pán, rozdílná působení moci,
ale tentýž Bůh... Jsou snad všichni apoštoly nebo proroky nebo učiteli?"
(1Kor12,29)
Vzájemné propojení mých spolupracovníků na obnově a zdokonalení světa
vyžaduje velkodušné uznání vynikajících hrdinů, kteří jdou s mým nadáním
vlastní původní cestou. Jako každý z vás, i ty jsi při tvém nadání
pozván. Chci, aby ses při tom uplatnil vždy jedinečně a neopakovatelně,
ale pokaždé mým původním obrazem. Ani dva tu nejste stejní.
Vzájemná propojenost, v níž by nějaká ustálená prostřednost dusila každý
svěží podnět, by odporovala mému věčně živému Tělu. Spory, jež pocházejí
ze setkávání se různých mínění takových vynikajících postav a průměrné
masy, se nedají vyřešit potlačením mých hrdinů. Dá se to řešit jedině
povznesením masy na vyšší úroveň mého lidu. Jde o zušlechtění a
obohacení tohoto množství k hlubšímu chápání a vytříbenějšímu projevu,
očištěnému od každé sobecké, národní či třídní výlučnosti, a uvedenému k
pokornému a osvícenému podrobení.
Vím, že masa davů, tak lehce přístupná k vnějšímu našeptávání a
ovládání, je hrozně nepoddajná, ba zatvrzelá vůči duchovnímu působení
zevnitř. Chceš vědět, co podněcuje množství k tvrdošíjnému odporu proti
každému osvícenému průkopníku nové evangelizace? Přirozená vlastnost
nepoddajnosti a netečnosti hmoty, do níž se často otiskuje zlomyslný
škleb odvěkého odpůrce a vládce světa pomocí hromadných sdělovacích
prostředků. Ve stojatých vodách ustálených projevů úcty k Nejvyššímu
hledí davy na rušitele své sebeuspokojené životní cesty s krajním
odporem. Kdykoli se odhodlají k nějakému důraznějšímu vystoupení,
"argumentují" pěstí a kamenem. Běda však, zvedne-li se vlna všední masy,
aby zaplavila mé proměněné Tělo! Běda dolehne na toho, který se měl v
pokorné službě přimknout ke mně, místo aby se proti mně panovačně
vyvyšoval. Já, ani mé tajemné Tělo, už netrpím, třebaže pokorně snáším
každé příkoří a křivdu. Kdokoli se postaví proti mně a mému proměněnému
Tělu, třeba i ze zdánlivě nejušlechtilejších a lidských důvodů, ten se
dříve nebo později zákonitě postaví proti každému, i proti sobě. Tak se
každé odpůrcovo popírání obrací proti samotnému odpůrci.
Pro mé proměněné Tělo je přínosné, že tě znovu a znovu inspiruji. Tak se
stále objevuješ jako původní průkopník a hrdina. Při svém rozmachu do
široka a vzhůru rozčeříš hladinu stojatých vod zpovrchnělého všedního
života.
Tak je tvrdým a neúprosným požadavkem širšího prosazování účinné
působnosti mého proměněného Těla s ohledem na většinu mých
spolupracovníků, žijících ve světě, aby se pokorně sklonili před
průbojným úsilím tebe, kdo v zahnívajících a tlejících nánosech všedních
dnů razíš cestu nové radostné zvěsti. Přesťaň pořád vyhlížet mimořádné
projevy mého proměněného Těla někde ve svém okolí, v mracích a kdekoli
jinde kolem tebe! Přesťaň už jednou nastavovat technická tykadla do
okolního vesmíru! Přestaň je hledat mikroskopem v jádru poslední buňky
organické tkáně či štěpením atomů! Chci ve svém proměněném Těle
vykonávat rozhodující zázraky v elementárním kosmu tvého srdce! Právě z
hloubi tvé bytosti hodlám ovládat a zdokonalovat celý vesmír. Nechej
zaplavit úzkost svého srdce pokojnou energií mé lásky! Vyhlas boj
každému stresu pomocí zušlechťování každého okamžiku! Přijmi mě za pevný
bod uprostřed své bytosti a celého světa! A ode mne a se mnou pohneš
celým vesmírem! Docílíš zušlechtění každého místa v kosmu svého srdce
důvěrnou rozmluvou mezi tebou a mnou! Zimu úzkosti a hrůzu lži přemůžeš
plamenem mojí lásky a pravdy! Jen si ji pokorně vypros před místem mého
slavně proměněného přebývání! Čekám na tvou odpověď, abych se ti mohl
dát.
Uvažuj, jak bys mi obětoval tvou původní jedinečnou osobitost! Tvá
osobitost má nezcizitelné lidské právo na důstojnost. To respektuji. Ale
nepočínáš si při tom ani trochu sobecky?
Každému tvému právu odpovídá povinnost. Úcta před hodnotou tvé
vynikající jedinečnosti má svůj doplňující protějšek ve tvém nesmlouvavě
tvrdém a krajně obětavém životě. Prožívej dnešek právě tak ušlechtile a
hrdinsky? Tvá velikost hrdiny uprostřed temných davů a tvůj přesah
příslušníka elity nad průměrem šedé masy však vzbuzuje odpor a závist
mnohých.
Skandování zástupů "Ukřižuj! Ukřižuj!", které hřmí před Pilátem, se
ozývá jako zlověstné varování pokaždé, kdykoli se vynoříš jako
narušovatel zavedeného chodu všedních událostí. Duch světa tě chce
odradit jako každého, kdo v jasném vědomí své povinnosti vůči lidem a k
celému světu, čekajících na své obnovení a zušlechtění, vykročí nevšední
cestou. Není-li tvé velké nadání zároveň ochotné k vyšší oběti, strhuje
tě k zániku.
Kéž tvá ochota a schopnost k vyšší oběti opětovně vyústí ve větší lásku
a shovívavost k pronásledujícím širokým masám! Uč se ode mne, který jsem
tichý a pokorného srdce! Uč se ode mne, neboť je mi líto zástupu, který
je jako ovce bez pastýře. Apoštol národů tomu rozumí, když píše:
"Jsem svobodný ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé
získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod
zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem -
i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez
zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem
nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí,
stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych
získal aspoň některé." (1Kor 9,19-22)
Takový je můj duch pro vyvolenou elitu, aby k výšinám svého duchovního
rozhledu obnažila v sobě hlubiny ochoty ustavičné oběti a sebepřekonání.
Rád bych, abys jako účastník této mé elity s mým nadáním rozšířil
všechny vstupy, výstupy a průchody mikrokosmu ve svém srdci v rozmachu
své lásky a shovívavosti k svým pronásledovatelům, závistivcům a
povýšencům.
Chceš si osvojit takový všekosmický a současně nebeský nadhled? Jedině z
výšin mého kosmického průsečíku, vztyčeného jednou na Golgotě, Je však
zakořeněn hluboko ve spirálovitě se vlnících vlásečnicích genetického
kódu mikrokosmu ve tvém srdci a dosahuje na druhý konec makrokosmu v
nedohledných galaxiích kolem tebe. Jenom v moci a síle mého dokonalého
kříže můžeš jako jasně vynikající ušlechtilý hrdina uprostřed oceánu
všednosti rozevřít náruč svého porozumění všem lidem a celému mému
stvoření.
Chceš usilovat s mým nadáním o nadlidské hrdinství kvůli mně? Chceš
docílit pravého šlechtictví ducha? Ucházíš se o účast v mé nové elitě,
strhující široké masy vzhůru nad úroveň všednosti? Tak umírej s mou
věčně živou Láskou v srdci a umíráním miluj do krajnosti! Tajemství mé
nové elity a pravého kulturního výkvětu lidstva zní: Být ukřižován spolu
se mnou (Ga 2,20).
Chceš být společně se mnou a mít všechno se mnou společné? Tady je
podaná ruka. Stačí, když budeš se mnou sdílet společný kříž. Stačí, když
se dáš se mnou ukřižovat. Jinak to podstoupíš beze mně a nebude ti
pomoci. Zemři společně se mnou a dej se se mnou i pohřbít.
S ohledem na vrtkavost tvého srdce není výjimkou, že odpor a závist
širokých mas se lehce zvrátí ve zbožňující obdiv k tobě, dosud
přehlíženému. Převratné dráhy z galejníka policejním prefektem nejsou
řídkou výjimkou. Přehlížené dílo se stává obdivovaným, aby učinilo posun
ve stávající normě a hodnocení. Vrtkavé cítění rtuťovitě neklidných davů
se po jisté fanatické tvrdošíjnosti převrátí v opačné, ze záporného v
příznivé a naopak. Nastává rozsáhlé nadšení pro tvé vynikající dílo, ale
ne snad kvůli věci samé, jejíž pravda by byla poznána a pochopena. To
všechno jenom kvůli hrdinsky jako napjatému luku vypjaté postavě, která
tak houževnatě odolává přívalům a vlnobití množství širokých mas,
ovládaných vládcem světa.
Věznice se mění v muzea, místa hrdinství v památníky, ateliéry a
laboratoře se mění v honosná místa, kde místo práce a tvorby, i místo
oběti zní oslavné chvalozpěvy.
A co oslavený hrdina? Usíná na vavřínech, slábne, podléhá změkčilosti.
Stává se ochočeným exotickým zvířetem, kterým různí mluvkové zakrývají
své pravé mocenské a zištné snahy. Potom by ovšem jeho dílo bylo již
uzavřeno.
Vyhasnutí hrdiny znamená umrtvení jeho díla, které se mění podle autora.
Tak se nyní pějí chvalozpěvy spíše na dílo než na jeho tvůrce. A tak by
se vzájemné propojení mých spolupracovníků na obnově a zušlechtění
lidstva a světa stalo nástrojem kultury smrti a kultu mrtvých.
Zajímá tě, jak se může hrdina tvorby a práce, hrdina vědy a vynálezu
vymknout z kleští tohoto ve světě obvyklého procesu vyhasínání? Jako
šlechetný průkopník se hleď docela vyčerpat v práci na svých
následovnících! Celé široké masy, které strháváš k následování, hleď
povznést k podobně samostatné tvorbě a práci, aby ses sám stal nejmenším
z nich, docela zbytečným!
Kdybys však jako sebevíce vynikající jedinec v popředí rozsáhlého
množství budil dojem své neprostradatelnosti a nenahraditelnosti, volal
bys po vlastním rychlém nahrazení. Kdyby ses opravdu stal
nezastupitelným, pak by každým tvým omylem strašlivě utrpělo celé
množství. Po tvém odchodu jako skutečně šlechetného hrdiny se smí říci,
že žiješ dál ve svém díle, ale nikdy, že je to nenahraditelná ztráta.
Dávno před svým skutečným odchodem hleď sám dobrovolně duchovně přijmout
vlastní zánik jako oběť stavby v základech budovy mého tajemného Těla!
Tvůj osobitý životní přínos jako vynikajícího průkopníka mého odkazu a
tvé dílo nejsou důležité samy o sobě, odpoutané od mne a mého slavně
proměněného Těla, nýbrž jen jako původní příspěvek do budovy mého věčně
živého těla. Duchovním zabydlením se v mém hrobě začíná tvůj pravý
život, protože "to, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře." (1Kor
15,36)
Chceš vědět, jak máš růst z mého proměněného Těla, aby to znamenalo tvůj
růst v mém věčně živém tajemném Těle? Jako mnou inspirovaného a
zušlechtěného spolupracovníka s naším společným Otcem na obnově a
zdokonalení lidstva a světa tě spojuje s ostatním množstvím, ponořeným
do všednosti, jedině mé spojení s tebou. Můj život, který se přelévá do
mikrokosmu tvého srdce, jakož i do všech, kdo se s mým nadáním živí z
mého stolu, je konečným a vrcholným spojením každého vynikajícího a mou
inspirací zušlechtěného článku mého Těla s ostatní všední masou, netečně
čekající na své povznesení.
Pomalu, ale přece jen postupně objímám stále rozsáhlejší množství masy,
váznoucí ve všednosti světa. Zabývám se s každým zvlášť. Jednoho po
druhém oslovuji. Sotva řekne své ANO, povznáším ho k překonání mezí
sobectví. Nedělám to sám. Miluji tvé prostřednictví. Cokoli zde
podnikám, činím prostřednictvím tvého srdce, a ne pouze nějakým zvenčí
nebo shůry přicházejícím zázrakem.
Oživuji mikrokosmos v tvém srdci, ať jsi kdokoli, jen když se s plným
užitkem pravidelně posiluješ společně s celým mým novým lidstvem z mého
stolu. Vedu tě stále hlouběji a rozhodněji k dokonalému sebeodevzdání.
Otevírám ti střídající se temné noci odříkání a jasné dny radostného
proměňování se svěřováním se, odevzdáváním se a zaslibováním se. K
účinnému pohonu vpřed a vzhůru ti nestačí pevná vůle a rozhodnost.
Potřebuješ stále větší lásku z pramenů utrpení, ze zdroje svého živého
kříže, spojeného s mým křížem.
Jsem počátek, cesta i cíl každé tvé spolupráce na obnově a zušlechtění
lidstva a světa. Neuděláš ani sebemenší krůček vpřed, natož vzhůru, když
nebudeš mít stále před sebou mne jako vodiče. Pohleď na mé rány!
Přijímej každé mé Slovo a mé proměněné Tělo. Vytrp něco kvůli mně, a
také pro mně něco udělej! Nabídni své srdce k probodnutí kvůli mně!
Neboj se o ten tvůj zchátralý příbytek! Hned v příštím okamžiku tě ze
tvých ran uzdravím. Jestli chceš dělat něco, co má smysl, pak pamatuj,
že to všechno začíná a končí se mnou. Posílím tě, abych v tobě ještě
více a lépe se přebýval a ovládal celý kosmos ve tvém srdci. Všechno ve
tvém mikrokosmu i v makrokosmu kolem tebe koneckonců ústí do mne,
protože "já jsem první i poslední." (Zj 1,17)
Tvoje poslání v pozemských poměrech
Archimédes říkával: Dejte mi pevný bod a pohnu světem. Když ti půjčím
andělská křídla, neznamená to, že mi máš nenávratně uletět někam do
čtvrté dimenze. Máš je půjčená pro nějaké dílo a pro poznání vyšší
nadpozemské úrovně života. Umíš zvládnout svou netrpělivost a
opovážlivost, ale také malomyslnost, úzkoprsost a zakřiknutost?
Prosím-li za tebe na nejvyšších místech, tedy ne za tvůj únik ze světa,
ani za tvé uváznutí v těchto malých poměrech, ale za tvou ochranu ode
všeho zlého.
Živit se chlebem touhy a umět čekat, to jsou projevy velké moudrosti.
Víš, čím se dá změřit velikost tvé touhy? Měřítko velikosti tvé touhy je
dáno vroucností tvého srdce, které ji zakouší. A pokud má rozpětí a
vznosnost skladby kosmu uvnitř tvého srdce náležité uspořádání,
začlenění do řádu a spjatost s makrokosmickým posláním, rosteš ve své
dokonalosti. Z toho pochopíš, jaké rozpětí v kosmickém časoprostoru má
moje touha s ohledem na tebe. Moje touha se má uskutečnit ve tvém srdci.
Kdybys jen pochopil, jaké nevýslovné příkoří se činí mému Nejsvětějšímu
Srdci, prokrvujícímu celé mé stvoření, když ve své pohodlnosti nebo
hrubé liknavosti podléháš zdání, že máš větší moc než vůle náš věčný
Otec, takže jí odporuješ! Ve skutečnosti nic neodolá mé vůli, která je
svrchovaná. Moje vševládnoucí vůle však není žádný vnější rozkaz pro tvé
milující a chápavé srdce. Vychází z hlubiny tvého mikrokosmu. Odmítáš se
jí podřídit? To bys vedl odboj proti vlastnímu srdci. Jako rozervanec
bys byl sám sobě nepřítelem.
Jsem tvůj hlavní prostředník s naším společným Otcem všehomíra. Chci
však, abys i ty byl právě tak dokonalým prostředníkem. Slibuji, že
dostaneš všechno, o cokoli budeš prosit našeho věčného Otce mým jménem.
Jen si řekni a dám ti to! A nebuď příliš nízký a ubohý ve svých
prosbách! Jak málo toužíš! Jak bídné jsou tvé ideály! Tolik zaostáváš a
opožďuješ se za rozletem mého Nejsvětějšího Srdce, které ihned předkládá
na nejvyšších místech každou čistou prosbu. Až dosud mé Srdce ještě
ochotně vyčkává, ale dnes už pospíchá. Už je pozdě a den se schyluje (Lk
24,29). Tvé dny jsou sečteny a tvůj čas neúprosně ubíhá.
Kolik času promarňuješ, když přemlouváš mé Srdce k čekání! Nezdržuj se
už s pohřbíváním překonaného! Raději pospěš kupředu a vzhůru! Potřeby
jsou veliké. Zástupy ponořené do světa jsou manipulovány duchem lži k
vlastní věčné zkáze. Mé tajemné Tělo strádá a trpí. Zůstává zneuznáno.
Naše společná panenská Máti je hanobena a náš společný věčný Otec je
přehlížen. Svět se zahušťuje do nebe volajícími nespravedlnostmi. Už aby
láska ve světě vyprosila rosu milosrdenství a vyšší, hrdinské lásky! Mé
Srdce má naspěch, jako když někdo trne v obavách o své bližní, ohrožené
zkázou. Neváhej a vyšli také k mému tajemnému Tělu nejnaléhavější
prosby! Jsem jediný přímý přímluvce na nejvyšších místech, ale podle
vůle našeho věčného Otce přicházím k tobě přes naši panenskou Maminku.
Proto ti přeji a dopřávám všechno nejlepší a hlavně sebe samého jejím
prostřednictvím. Tak už neotálej! Bez meškání předlož své stále
velkorysejší prosby u naší Matky! Jako když Elizeus žádá u Eliáše o
dvojnásobný díl jeho ducha (2Kr2,9).
Koneckonců se to všechno sbíhá u mne, jenže já si jednou provždy
zamilovávám tvé prostřednictví. Samozřejmě, že především já mohu přímo
na nejvyšších místech přednést prosbu, hodnou velikosti našeho
milovaného Otce. Jsem jeho vlastní nejmilejší Dítě. Právě proto jsem
mezi tebou a naším věčným Otcem v příbytku svého proměněného Těla. Ve
tvém jménu se skláním a zprostředkuji ti všechno na nejvyšších místech.
Pros hodně a pros o mnoho! Pros vytrvale a naléhavě, abys vším, co ti
bude dáno mohl ještě víc oslavit mne současně se naším společným jediným
Otcem!
Co odpovíš na mou výzvu k spolupráci se mnou? Mé věčně živé Srdce tě
touží oblažit a zušlechtit svým milosrdenstvím, ale přeji si, abys o to
prosil! Zkus se roztouženě otevřít tomuto blahodárnému přílivu! Toužím
po tvé pohotovosti ke spolupráci se mnou. Mé Srdce jako planoucí výheň
žhne touhou po sdílení se. I tvé srdce se chce sdělovat, ale mé Srdce
znamená pro tvé vrcholnou Lásku.
Vrcholný projev lásky je sebedarování. Dobro je svou podstatou sdílné.
Přirozeně se rozlévá a šíří. Nejenže se přirozeně rozlévá, nýbrž se šíří
se tím dokonaleji, hojněji a blahodárněji, čím je dokonalejší. Proto
slunce šíří kolem sebe světlo a teplo. Proto rostliny a živočichové,
když se rozvinou, dávají život dál. Proto velký umělec pojme a vytvoří
veledílo. Proto vědec předává své názory a objevy a dává žákům svého
ducha. Proto ctnostný člověk strhuje ke ctnosti. Proto apoštol v
ušlechtilém nadšení sděluje duším to, co má sám nejlepšího, aby je
přivedl k tomu nejlepšímu. Tak se ani náš věčný Otec nespokojuje s tvým
stvořením jako svého jedinečného, originálního a neopakovatelného obrazu
ke své podobě. Nabízí se ti také v podobě tvého vlastního těla, jako
jeho jediné Dítě. Když vlastní vinou ztrácíš vyšší obraz v sobě, může tě
náš věčný Otec povznést různým způsobem. Třeba poselstvím svého
duchového posla nebo ještě dalšího proroka, jenž by ti sdělil podmínky
nutné k odpuštění, anebo prostým velkorysým zahlazením všech strašných
důsledků tvého hříchu. Náš Otec činí nekonečně víc. Z lásky posílá mne,
své Dítě. Jenže počítá s tím, že to tak nezůstane, a že se ty sám staneš
také jeho vlastním dítětem.
Při dokonalé oběti, kterou přináším - věčně dokonalý spolupracovník
Nejvyššího, nemůže být obětí nic jiného, než já sám. To, co přináším za
oběť, jsem já sám. Moje zničené lidské tělo a prolitá krev, celé mé
Srdce probodené kopím.
Dokonalá spolupráce se mnou a oběť, přinášená pro dílo tvé obnovy a
tvého zušlechtění je tím dokonalejší, čím těsněji jsi jako můj
spolupracovník zapojen na obnově a zušlechtění lidstva a světa, čím
důvěrněji jsi jako prostředník mezi mnou a lidmi spojen se mnou a s
lidmi, za něž máš přinášet oběť klanění, prosby, zadostiučinění a
díkůvzdání.
Tato tvá spolupráce se mnou je tím dokonalejší, čím je obětní dar
čistší, vzácnější a dokonalejší, více vstřebán a stráven v této službě.
Spolupráce je tím lepší, čím více jsi jako můj spolupracovník spojen s
obětí. Vnější zničení a obětování je znamením vnitřního zničení a oběti
celého mikrokosmu v tvém srdci. Toto vnitřní zmaření musí být skutečné,
cílevědomé a hluboké, jak to odpovídá největšímu úkonu, vnuknutému mou
Láskou.
Mé Srdce se daruje způsobem nejdokonalejším a nejdůvěrnějším. "Proto mne
miluje Otec, že dávám svůj život, abych se jej zase ujal. Nikdo ho
nebere ode mne, nýbrž já jej dávám sám od sebe. Mám moc jej dát a mám
moc jej zase vzít. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce."
Čistá oběť, kterou přináším na křižovatce dějin, jsem já sám. Přináším
své Tělo, svou Krev, své Srdce. Jsem obětním darem i vzhledem k duši,
jež chci naplno vydat bolesti, a kterou nořím v úplnou odevzdanost,
vrcholící zvoláním: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" To je mé
úplné sebedarování, jaké snímá všechno, co doprovází tvůj úpadek, od
zatemnění tvé mysli a oslabení tvé vůle až po znešvaření světa. Mé
spojení s obětím darem nemůže být těsnější. Pouto mezi obětí vnitřní a
vnější nemůže být důvěrnější.
Mé Srdce, spolupracující s naším věčným Otcem na obnově a zušlechtění
právě tebe uprostřed celého lidstva a světa, velkomyslně prolévá mou
drahocennou Krev pro tvou spásu. Když vypereš svůj oděv v této Krvi,
očistíš všechny skvrny, dá ti to zář purpuru. Připodobníš se andělům a
mým miláčkem. Vykupuji tě svou Krví a činím z tebe příbytek Nejvyššího.
Jako náš věčný Otec dává celou svou podstatu v mém věčném plození a
vydechování Ducha, tak se já osobně nabízím v proměněném pokrmu. Mé
Srdce, sladěné s naším věčným a slavným Otcem, je Srdcem, tajemně
oživujícím proměněný vezdejší pokrm, který přinášíš. Dávám se ti v
podobě tvé všední potraviny a nápoje, který běžně přijímáš.
Tím, že ti své takto proměněné Srdce dávám jako oběť, přináším ti také
nadání k vyšší spolupráci se mnou. Znovu to opakuji tobě i tvým
současníkům: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí! Ne vy jste si
vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás, abyste šli a přinesli užitek."
Při poslední večeři ti dávám moc proměňovat, abys tím neustále obnovoval
slavně ustanovenou hostinu lásky. Mé proměněné Tělo jako slavné
ustanovení a jako oběť nemůže trvat bez slavně zaslíbené součinnosti se
mnou. Proto dávám vyklíčit a rozkvést mnoha a mnoha povoláním k slavně
zaslíbené a zaslibující se spolupráci se mnou na obnově a zušlechtění
tebe a celého lidstva a světa. Tak je tomu navěky.
Mé proměněné Srdce se ti dává jako dokonalý pokrm a nápoj. Tak se dává,
ale ne abys je vstřebal, spotřeboval a proměnil v sebe, ale aby ses dal
spotřebovat jím a stával se mu víc a více podobný, oživovaný a
přivtělovaný ke mně. Jednou říkám milé sestře Kateřině Sienské: "Já si
vezmu tvé srdce a dám ti své." Je to smyslům patrné označení toho, co se
duchovně děje v při dokonalém přijímání mého proměněného Těla.
Mikrokosmos ve tvém srdci příjemce překonává své meze. Otevírá své
hranice, aniž je docela ruší. Přestáváš být uzavřen a soustředěn do
sebe. Je plný průduchů k dechu mého Ducha. Nekonečně se rozšiřuje k
obsáhnutí celého vesmíru, ale dokonce i za jeho hranice. Tak se celé tvé
vnitřní prostředí při náležitém přijetí mého proměněného Těla mění.
Vyšším nadáním objímáš celý kosmos, tedy celý uspořádaný vesmír.
Především se ale prostředí v tobě mění v moje vyšší prostředí. Tak se
mikrokosmos ve tvém srdci připodobňuje mému Srdci čistotou, silou a
velkomyslností.
Moje slavně proměněné Srdce se ti dává každodenně a stále. Přes smutné
okamžiky současné doby můžeš sledovat, že také duchovní život se zdárně
rozvíjí, často tam, kde to nejméně očekáváš. Všechna tato vyšší výbava
ti přichází z mého slavně proměněného Srdce, které se ti nejdokonaleji
dává ve slavné hostině lásky.
Pomysli na mou lásku k tobě. Hned by tě mělo zabolet srdce, když vidíš,
kolik lidí se uchyluje a vzdaluje ode mne a pro kolik lidí krvácím
zbytečně.
Pro tvůj běžný život z toho plyne, že mé slavně proměněné Srdce je víc
než jen předmět tvého dětinského uctívání. Je to živý a důvěrně blízký
příklad dokonalého sebedarování, které má být ve tvém životě den ode dne
velkodušnější. Kéž každá tvá účast na slavné hostině lásky je pro tebe
pokrok v duchu víry, lásky a naděje, pokrok v zamilovanosti do mne v
tobě samém, jakož i v ostatních lidech a do sebe sama i do ostatních
lidí mou, svrchovanou Láskou! Každé dokonalé přijetí mého slavně
proměněného Těla ať je pro tebe podstatně vroucnější! Každé v tobě
rozhojňuje lásku, připodobňuje kosmos tvého srdce dokonalému prostředí
mého věčně živého Srdce, a připravuje tě, abys mě příště přijal ještě
dokonaleji.
Mé slavně proměněné Tělo je často pohrdané, opuštěné, zapomínané,
zneuctěné. Přesto je to Srdce, které miluje a oživuje tvé srdce, Srdce
tiché, toužící šeptat ke tvé duši, aby ji naučilo znát hodnotu skrytého
života a hodnotu sebedarování každým dnem velkodušnějšího.
Jde o tajemnou výměnu srdce. Ty dáváš něco, co máš původně ode mne.
Dáváš své křehké srdce z masa a krve. Nabízím ti za to své věčné
dokonalé Srdce plné nezdolné Lásky. Mám plné ruce práce a váhám s
předáním pokladů, které mám ve svých rukou, když tvé ruce svírají různé
náhražky a tvé srdce je plné scestných náklonností a sebelásky. Dobře
vím, že se někdy obáváš přijmout více mého nadání ze strachu před
odpovědností a potřebou věrnosti.
Má láska se však jeví čím dál tím naléhavější. Když jsem tě pozval k
následování, a když jsem se tě konečně dočkal, šeptám ti to ještě
důvěrněji: Spěchám tě vyslyšet. Co víc mohu dělat, když jsi často v
takovém zajetí vládce světa, který tě ovládá rafinovanou reklamou? Co
dodat, když často ani nevíš, kdo jsi a po čem máš toužit? Výrobci věcí a
iluzí ti důmyslně naočkovávají umělé potřeby a umělé touhy. A ty jim k
této hrozné implantaci otvíráš srdce. Už si ani správně neuvědomuješ své
potřeby.
Toužím tě vysvobodit z tvých směšných lásek, aby zhořklo ve tvých ústech
každé dobro nabízené vládcem světa. Dychtivě čekám, až se ti zoškliví
krásy tisíce a jedné noci. Rád bych ti odhalil lživost tribunových
prodavačů pravdy a pouličních prodavaček lásky. Učím tě touze po věčné
Lásce, po největším Dobru, po nejryzejší Kráse a svrchované Pravdě,
totiž po mně samém, ale nic z toho ti nenutím proti tvé vůli. Učím tě
to, když o to sám stojíš. Hned tě naučím prosit o to nevýslovnými
vzdechy svého Ducha (Ř 8,26), které jediné ochotně vyslyším.
Sestupuji kvůli tobě do temných hlubin té propasti, kde jsou moji
nepřátelé, kteří tě sladce vábí proti mně. Nechci tě však zachraňovat
pro nejvyšší cíl bez ohledu na tvá lidská práva, zejména bez ohledu na
tvou svobodu, kterou ti dopřávám. Sotva však proneseš svůj souhlas,
dopřeji ti příbytek v hradu uvnitř mého Nejsvětějšího Srdce, zajištěného
hradbou z mého tajemného Těla. Ochráním tě štítem ze svého proměněného
Srdce, abych čelil proměnám tvého srdce, zrovna tak vrtkavého a
úplatného jako srdce kohokoli v zajetí tohoto světa a jeho vládce,
odvěkého lháře. Prožehnu tvou duši dechem svého Ducha. V planoucí výhni
svého Srdce tě rozpálím k žáru jasnějšímu než všechna slunce. Zakalím tě
svou horoucí Láskou, která je silnější než smrt! Jedině moje Láska je
schopná dát křídla tvé přirozenosti a zušlechtit ji k vyššímu nadání.
Dám žár tvému srdci a vzletnost lásky, která touží v nekonečném rozpětí,
přesahujícím časoprostor vesmírného oceánu a dosahuje až k branám
věčnosti.
Víš, kde bydlím
Ptají se mě, kde přebývám. Bez dlouhého vysvětlování odpovídám výzvou k
mému následování. Vždycky ti najdu příbytek někde v ústraní. Když ale
jde o trvalé místo pobytu, říkám, že lišky mají svá doupata, ale já
nemám, kde bych hlavu složil. Právě tak to je. A přece je to ještě
jinak.
Neříkej mi, že nevíš, kde bydlím. Bydlím tam, kde nacházím útulek a
nepřecházím z domu do domu. Je to právě tam, kde mi upravuješ čistý
příbytek, podáváš vodu k osvěžení a steleš měkké lůžko. Nemám na dveřích
neonovou reklamu, která by nabízela moje jméno jako obchodník na trhu.
Divíš se, jak může mé pokojné Srdce tak důvěrně a srozumitelně odpovídat
tvému srdci zrovna tak, jako srdci každého z lidí? Nechápeš, jak může
promlouvat někdo, kdo je mlčenlivý? Mlčení zpravidla svědčí o nedostatku
sdílnosti. Někdy však je mlčení nejdokonalejším výrazem hlubokého
pohnutí. Takový výraz je přechodný. Nevede k předání informace a ještě
méně k přetvoření adresáta sdělení. Co však nedokážeš ty, ani žádný z
tvorů, toho divu jsem schopen já svou mocí. Nemluvím jen ve vichřici či
v zemětřesení, ani v pouhém ohni, ale i v tichém vánku. Tak promlouvám k
tvému chápavému srdci tichým šepotem. Pokud je na světě místo, kde se mé
Srdce rozdává bez hlaholu trub a řinčení polnic, tedy je to na mé slavné
hostině lásky. Celým svým proměněným Tělem i Srdcem tě zvu k slavné
hostině lásky, abych tě zasvětil do té podivuhodné bezeslovné řeči. Tato
řeč se podobně jako tvá řeč osvojí jen jejím častým používáním. Volám tě
a zvu tě k účasti!
Kdykoli tě okolnosti přimějí, aby ses nějakou dobu mlčky díval na
zavřená dvířka příbytku mého slavně proměněného Těla, na chvíli zatajíš
dech. Potom asi zneklidníš, jestli se ti někde neobjeví nějaké zvláštní
znamení. Jenže nic neuvidíš. Tak se zadíváš na toho velebného kmeta,
vyhlížejícího shůry mého příbytku, jak ti ho představuje umělec. Uvidíš
údajného majitele třech zlatých vlasů, který ví pokaždé víc, než všechny
prognostické ústavy. Tak si představuješ našeho milujícího Otce.
Najednou ti přijde klamná naděje, že se snad přece jen pohne ve své
velebnosti a zavolá na mně dolů: "Synku, tak už to shromáždění rozpusť!
Nikdo stejně nerozumí ani tobě, ani tvému Srdci!" To se ale nestane. Tak
usínáš s otevřenýma očima, a myslíš si, že to snad svědčí o chabé úrovni
mé konverzace.
Osvoj si pokojnou řeč mého Srdce! Jsem zde, abych tě přemluvil, uvedl na
poušť a promlouval ti k srdci (Oz 2,16). Já nejsem zrádných rtů, ani
jazyka záludného. Odmlčuji se, když nečisté ruce a utrhačné jazyky
znesvěcují mé proměněné Tělo. Jinak by má slova byla ostrými šípy (Ž
120,2-4). Mluvím však k tobě, kdo mě hledáš. Dopřávám ti, abys mě našel,
neboť "moje ovce slyší můj hlas" (Jan 10,27). Něžně tě podebírám, věrná
ovečko, jež umíš pohotově odpovědět, když tě zvu k následování, i tebe,
kdo slyšíš, ale nepřicházíš vždycky, abych tě povznesl k naslouchání
mého Slova svým nejvíce chápavým Srdcem. Zajímá tě, do jaké pouště musíš
dojít, abys zaslechl líbezný šepot andělů a zaposlouchal se do úchvatné
písně trávy vlnící se vánkem? Je to můj věčně jasně zářící příbytek.
Tady jsem vzdálen světskému ruchu. Odtud ovládám tvé touhy a tvé vášně
napřimuji vzhůru, tam, kde mizí všechno rušení. Odtud vychází
neutuchající a nepřetržitý proud Ducha mé Lásky, navěky oživující tvé
srdce. Nebraň se tomu, aby ve tvém srdci "nastalo na nebi mlčení aspoň
na půl hodiny" (Zj 8,2). Bdi a modli se, ať neupadneš do pokušení! Jinak
bych musel naprázdno projít středem tvé bytosti a ubírat se dál. Buď ve
střehu, ať nemineš okamžik navštívení mého oslaveného Těla! Bez mého
slavného Srdce plného pokoje bys prošel celým životem, aniž by ses
zúčastnil vlastního života. Moje návštěva u tebe je jedinečná
příležitost k tvému nalezení vlastní totožnosti. Je to tvůj zájem, abys
mě nepřehlédl. Avšak také já si přeji být tebou slyšen a vyslyšen, totiž
účinně ti navěky vtisknout tvar své vrcholné informace.
Nestačí ti jenom slyšet. Slyš a naplno se vydej slyšenému! Mé slovo je
pronikavé. Laskavě a něžně sestupuje do všech záhybů tvé bytosti. Dovedu
všemocně pronikat dokonce i do těch komnat, které odedávna cílevědomě
zapečeťuješ, ale nechci se tam vnucovat, když mě tam nepouštíš. I do
těch zapomenutých sklípků tvé bytosti přicházím vnést oživující světlo.
Je to čin, protože mé Slovo činí to, co praví. Nebraň působnosti tohoto
činu! Neoslabuj jeho účinnost! Náš společný věčný Otec ve svém věčném
mlčení pronáší v sobě věčnou řečí své odvěké Slovo. Tak navenek
vyjadřuje nádheru své podstaty. A ty přilneš k této vrcholné informaci,
když uvěříš. Ve svém Srdci pronáším slavné památné Slovo: "Vezměte, toto
je mé tělo, toto je má krev." Není snad toto vznešené Slovo zastřeným
sáláním mé vlastní podstaty do tvého ochablého a smutného srdce?
Přestaň váhavě přešlapovat a přijmi mě, můj milovaný! Dej se osvěžit a
posílit z mého stolu! Tato hostina je připravena právě pro tebe, ať jsi
kdokoli, muž či žena, běloch nebo temné pleti, chudý či bohatý. Jde o
to, že nikoho předem nevylučuji z účasti. Uchvácený, skloň se před mým
Srdcem, které ti nesu na dlani! Kéž by tepna tvého srdce přilnula k
samému mému Srdci, když v tobě už dávno proudí jen moje Krev! Potom už
nic nezabrání naplnění vnitřního života našeho milujícího Otce, jakož i
mne a našeho společného Ducha lásky podle našeho nejvroucnějšího přání,
abys byl se mnou navěky sjednocen.
Žasneš, jak může být ten, kdo žije a chce žít tak hluboce vnitřním a
skrytým životem, obrácen docela navenek a vládnout celému vesmíru? Jsem
vnitřním Slovem našeho věčného Otce. Když na sebe přijímám tvou
přirozenost, abych konal také zde službu vnějšího Slova, nepozbývám tím
onu vlastnost vnitřního Slova. To zůstává v našem velebném Otci, ale
přitom proniká do mikrokosmu uvnitř tvého srdce, jako u každého člověka,
přicházejícího na svět, aby ho zušlechťovalo.
Vracím se do mlčení velebnosti našeho slavného Otce a rozmlouvám už
jedině s ním, a to jeho velebnou řečí. A přesto říkám, že k tobě chci
promlouvat ze svého tajemného úkrytu v podobě tvé všední potravy. Je to
tajemná stanice ve světě jako tvým smyslům dostupné místo pro setkávání
poutníků, putujících vesmírným časoprostorem s nebem vypouklým do světa.
Co k tomu ještě dodat, když už je všechno vysloveno? Slovo, které zde
pronáším, je chápání a milování všech těch darů poznání, poskytnutých
během dějin. Je to Slovo ducha a života, vnitřní slovo mého čistého
Srdce. Jestli tomu nerozumíš, zkus si to znovu připomenout. Modlím se s
tebou k našemu společnému slavnému Otci na nejvyšším místě, abys mohl
stále více otevírat mým, vyšším, nadlidským způsobem mikrokosmos ve svém
srdci laskavému pronikání mé Pravdy. Moje Pravda se ti dává slyšet, aniž
by pronášela nějaká tvým smyslům dostupná slova. Rázem však vstupuje do
středu kosmu v jádru tvého srdce, aby v něm přetvořila celé tvé
přirozené životní prostředí milostivě ve vyšší prostředí. Popros mě!
Zavolej: Přijď, Pane, Maran atha! Uvidíš, že přijdu. Neopozdím se.
Jak bydlím v tobě
Nezdá se ti, že se ti tvé okolí a tvá doba
dost vymykají? A co tě vyvádí z míry ještě víc, je to, že tě tvé okolí
tak ovládá a proud tvé doby tak strhuje, že jsi v jeho podrůčí. Copak se
dovedeš svému okolí a své době vymknout? Buď zůstaneš dítětem své doby a
obětí svých místních poměrů, nebo se vzbouříš. Myslíš, že když uvedeš
tok událostí do nového řečiště, že tím události přestanou plynout podle
svých zákonů? Myslíš, že změnou okolních poměrů docílíš, aby jednou
provždy přestaly být místními a provinčními? Zdá se ti nemožné překročit
meze tvého všedního života? Tak si připadáš jako bezvýznamné stvoření,
ztrácející se v šedi každodenního života. A přece cítíš na dně své
bytosti, že se tak lišíš od svého okolí, které se tě snaží napěchovat do
stejné formičky jako každého jiného.
Souhlasím s tebou, že jsi jedinečný, zcela původní obraz toho, kdo tě
nekonečně přesahuje, a přece je ti osobně blízký. Už nikdy v dějinách
kosmu se nebude opakovat taková bytost, jako jsi ty. Kdo ti však zaručí,
že zůstaneš sám sebou a nedáš se znetvořit v něco, co se ti úplně
protiví? A kdo by se zabýval s tebou, nepatrný prášku uprostřed
nedozírných dálek vesmíru, aby ses rozvinul ve své originalitě, a jako
takový zůstal nezvratně zachován?
Často mluvím o svém slavně proměněném Těle a věčně jasně vynikajícím
Srdci jako o něčem ve třetí osobě. Přesto jsem od věčnosti druhá Osoba
našeho společného Otce a první Osoba tvého života. Jsem tvůj Učitel,
Původce každé pravdy a hlavně svrchované Pravdy, a předávám ti ji a
učím. Jsem to pořád já sám, majitel každého dobra, protože jako
svrchované Dobro sám uděluji všemu podíl na sobě. Jsem vševládnoucí,
protože všemu panuji. Jak si počínám vůči tobě? Tajím ti snad pyšně svou
Pravdu nebo tě s ní dokonce zahlcuji? Ani mě to nenapadne. Držím si snad
sobecky všechno dobré jen pro sebe jako křeček nebo tě dokonce
vykořisťuji a obírám o to málo, co máš? Ukládám ti snad něco nad tvoje
síly a zotročuji tě jako tyran? V žádném případě. Nepleť si mě se
slabochy, kteří se náhodou vyšvihnou.
Jsem svrchovaná Pravda, nejlepší Dobro, ryzí Krása a vrcholná Láska.
Proto sám přetékám všemi pravdami, dobry, krásami a láskou. Proto ti
laskavě uděluji jako velkorysý kavalír každé potřebné dobro, pravdu,
krásu a lásku. Dokonce jsem ochoten dát ti i sám sebe, protože jsem
samotná Láska. Musím si ale počínat velmi moudře a prozřetelně. Nezlob
se na mně, že jsem z tvého hlediska poněkud omezen svou Moudrostí a
Prozřetelností! Uvažuj o tom se mnou, a přijdeš na to, že to není žádná
omezenost. Dávám ti své dary po kapkách, abys je unesl, ale nevnucuji
se. Naplno respektuji tvou svobodu, se kterou jsi stvořen. Jednou jsi
stvořen svobodný. Tak ti tu svobodu nemohu vzápětí rušit tím, že bych ti
něco vnucoval, i kdyby to byla ta nejlepší věc pod sluncem. Nejenže
toužím dát ti všechno, dokonce i sebe samého, ale také ti to opravdu
dopřávám.
Jedině kvůli dobru tvé plné životní účasti na mém vyšším životě přijímám
tvé tělo za své, osobně prožívám tvůj život ve světě, ovládaném naším
odpůrcem a zakouším i tvou smrt. Překonávám ale všechna omezení plynoucí
z tvého těla a smrti, světa a jeho odpůrce. Vystupuji na nejvyšší místo.
A přitom ještě celý s tímto svým celokosmickým i nebeským dějstvím a
jeho úžasnými plody přebývám slavně proměněným způsobem podle tvé
životosprávy ve tvé blízkosti.
Divíš, se jak to dokáži? Je to tím, co je o mně řečeno na výsostech. "To
je můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil, toho poslouchejte." (Mt
17,5) Poslouchej mě tedy zde a nyní! Poslouchej mě na této slavné
hostině lásky, kde přebývám ve svém velebném příbytku, kde učím,
vlastním a uděluji tajemství toho dokonalého spojení! Řeknu ti
tajemství, které spontánně hledáš, když přirozeně hledáš štěstí. Štěstí
je být milován. Největší štěstí máš ty, kterého si zamilovávám ve tvém
vlastním těle. Dokonalé štěstí je v nalezení všeho dobra. Proto se
plnost štěstí nalézá jen v důvěrném spojení se mnou, který to dobro
vlastním a přeji si je sdílet s tebou. Přeješ si poznat, co je mezi
naším věčným Otcem a mnou? Buď v jednotě s námi a v nás, "jako je můj
Otec ve mně a já v něm" (Jan 17,21), a poznáš to na vlastní kůži!
Především ale pojď ke mně! Jsem cesta, ale ne ledajaká. Jsem živá Cesta.
Přistup k mému příbytku, kde se na vyvýšeném místě před tebou proměňuji,
abych proměnil i tebe v samotnou Horu proměnění, abych přes své Srdce ve
tvém srdci proměnil celý vesmír! Zdám se v tom bělostně zářícím
okrouhlém předmětu nepatrným bílým trpaslíkem, vychloubajícím se, že ze
mne vzejde nový člověk i nový svět? Jen "okuste a vizte, jak je Hospodin
dobrý" (Ž 34,9). Nech se oslovit a otřást mým Slovem, a zakusíš opravdu
velký třesk, jež působí všechno nové v celém kosmu tvého srdce a pak i v
celém okolním kosmu!
Jak jen ti sdělit tu radostnou zvěst, že se velebný Otec tebe i mne
rozhoduje ovládat všechny tvory světa viditelného i neviditelného, a
řídit a spravovat celý vesmír z tvého srdce? Chceš pochopit tuto řeč,
která chce oslovit právě tvé srdce? Zdá se příliš sladká, protože
přesahuje přístup chladného a strohého rozumáře a zahanbuje všechny
vymoženosti výpočetní techniky? Láska se nenadouvá vědomostmi. Dává se
bez předběžného poučování rozumu. Jejím učením je milovat, nesobecky se
oddávat, slavně se zaslibovat a přát své životní lásce především to
nejlepší, totiž mne samého. Chceš milovat celou svou duší? Maličkost.
Jen co umlčíš všechno lidské ve své nesmrtelné duši, abych ji mohl
zaplavit sebou samým. Láska zde přináší slavně zaslíbené a zaslibující
se nazření bez přemítání.
Chceš proniknout do těch nevýslovných tajemství? Maličkost. Jen odlož
své lidské přemítání, ale ne ke zhloupnutí, nýbrž k hlubšímu, přímému
nazírání a přijmi mne! Tvým smyslům se přibližuji v okrouhlé bělostné
poživatině, ale zůstanu s tebou, i když se ti moje podoba běžné
potraviny rozplyne na jazyku. I potom půjdu s tebou domů, do práce a na
veřejnost, a přetavím tě pro své vznešené dílo ve světě. Moje láska ti
zjedná světlo svrchované Pravdy.
V tom spočívá tajemství dokonalého spojení ve světě viditelném i
neviditelném. Jen pospěš a přines otevřenou nádobu svého srdce s touhou
po naplnění! Přijď v mlčení své pokory a s vytrvalostí své touhy! Potom
vlastní povznesenou zkušeností poznáš vše. Tvá věda, jež jinak objevuje
rozumem vyšší tajemství, může přinést potěšení jen tvému rozumu. Jako
však je tvá věda omezená, tak i potěšení, které přináší, zůstává
prázdné. Nadouvá ti srdce k prasknutí. Praskne-li ti, nezbude v kosmu
víc než stopa mýdlové bubliny. Takové srdce zůstává prázdné a nemocné,
třebaže stále otrávenější svým nepokojným "vím, že nic nevím". Nemůže
trvale zakoušet pokoj. "Především pros Nejvyššího, aby řídil tvou cestu
v pravdě." (Sír 37,15)
Možná se ptáš, může-li tě to opravdu naplnit, když si takto jen docházíš
s prázdnou nádobou k prameni? Může a také tě to náležitě naplní, ale
pouze je-li nádoba tvé bytosti opravdu vyprázdněná a čistá. Přijď
očištěn, podle mého ustanovení usmířený se mnou a s ostatními mými
tvory! Skloň se před mým proměněným Tělem a pokorně vyčkávej! Proud
vyššího nadání se k tobě dostaví. A hned zaplavuje mikrokosmos ve tvém
srdci, až přetéká plností darů. Veškerý tvůj odpor vůči dokonalým
způsobům slábne. Mizejí zábrany v přívodech do mikrokosmu ve tvém
vnitřním prostředí vůči mému proměněnému Tělu i mému Srdci.
To je ten vytoužený radostný a požehnaný okamžik. Pak se ale dostavuje
tvoje slabost. Dlouho nevydržíš plynule čerpat vyšší výbavu z Ducha,
kterého do tebe vydechuji. Nevydržíš dávat se plynule a bez přestávek
navěky oživovat mou proměněnou krví, pulsující z mého Srdce pro tebe i
pro celé mé tvorstvo. Dostavují se tvé roztržitosti a tvé přemítání.
Tohle brzdí přímé zření tvého intelektu, povznášeného vyšším nadáním.
Vůle je však nadále pevná, i přes to kličkování tvé pohasínající mysli.
Jedině tvá nevěrnost působí, že se tvá duše unaví stupňující se
náročností a předčasně ustane v usilování o vrcholné Dobro, Pravdu,
Krásu a Lásku. Vlastní vinou se uchyluješ k pohodlnějšímu a snazšímu
směřování ke mně, třeba jen citovou, smyslovou rozníceností.
Podaří se ti tentokrát vytrvat před mým příbytkem? Jak dlouho vydržíš
bdít a věrně mi naslouchat? Přicházím k tobě jako tajemný host. Neupadni
v pokušení!
Jestliže vytrváš jen vlastní pevnou vůlí, bude to jako v křeči. I do
tváře se ti pak vloudí spíše zbožný škleb svatouška, než pokojná radost.
Pros o vytrvání v důvěrném rozhovoru se mnou, který jsem ti osobně
bližší než jsi ty sám sobě! Pak se dokážeš dívat s otevřeným srdcem
celého svého mikrokosmu, stále víc toužit po tom Největším, víc a více
se přičiňovat o mou svrchovanou Lásku. Pak budeš s pocitem vnitřní úlevy
pokojně a vytrvale odklízet hromadící se překážky tvé pohodlnosti,
únavy, ohledů na svá nevykořenitelná lidská práva, vypočítavosti, ba i
jen krátkodechého přemítání. Jako když se přeneseš před velký val, tak
si vydechneš s úlevou. Jako když odhodíš těžké zavazadlo, tak necháš
padnout každou překážku svých ryze lidských ohledů. Necháš vládce světa
marně se pachtit, protože se mu nepodvolíš ani stínem pochybnosti o
správnosti své cesty. Tehdy celý mikrokosmos ve tvém srdci zakouší
myšlením, cítěním i toužením, a vůbec naplno, nový život, aniž bys byl
sebemenším způsobem izolován od stávajícího života. Někdy to zakusíš
jako zážitek překypující neskonalé plnosti, jindy prázdnoty ještě
plnější Boha, oblažující lázeň oněmlého ticha a sklánějícího se
nekonečna. Z hlediska všedního života to však zůstává nezřetelné. Je to
noc bez nejmenšího záblesku světla, mrazivá pláň se zavátými stopami,
oceán vyprahlé pouště bez vyhlídky na kvetoucí oázu, bělostná okrouhlá
věc, bez vůně a bez chuti.
Zajímá tě aspoň trošku, čím dokáži být pro tebe ve svém slavně
proměněném Těle a nakonečně dobrotivém Srdci? Jsem přece Cesta, kterou
se dostaneš ke všemu, a především ke mně. Jsem Cesta, kterou se naunavíš,
ale posílíš. Jen řekni právě zde a nyní, a neustále to opakuj: Pomoz mi,
ať tudy chci a mohu kráčet! a uvidíš! Nezklamu tě. Hned ti pomohu s
dalším krokem. A s každým dalším postupuješ s mým pohonem, protože tě
nepouštím. Cesta ke mně je živá. Jsem přece sám Život. To já tě oživuji
tím více, čím víc přicházíš ke mně.
Jsem také svrchovaná Pravda. Proto dovedu naplnit nekonečnou propast tvé
nesmrtelné duše, už když se na mne zadíváš. Vedu tě na nejvyšší místa,
vybavená všemi vrcholnými dokonalostmi, a jedno z míst už tady rezervuji
pro tebe. Třebaže tě, jako všechny ostatní, toužím naplnit a také
naplňuji, zůstávám sám v sobě nevyčerpatelný. Jsi jako dítě, které si
hraje na břehu moře a vrhá do vln ploché kaménky a raduje se z toho, a
přitom celý oceán Pravdy leží u tvých nohou.
Jsi jako mořská houba. Učitel ti může vykládat po lidsku jakákoli
podobenství a vybízet tě, abys byl tím či oním, ale ty koneckonců stejně
do sebe nasaješ samotného učitele a staneš se jím.
Dokud mořská houba ještě roste na dně oceánu, je omývána proudy, je v
moři a moře je v ní. Může se vrátit do sebe a říci: Oceán je tady. Pokud
je ale oddělena a vržena na širé moře, je to úchvatnější.
Mořské vlny a proudy ji unášejí do nedozírných dálek a hlubin oceánu, s
nímž je jedno a splývá s ním, který ji uchvacuje k následování a sotva
opouští mořské dno, něžně ji objímá a unáší. Rozvlněná uprostřed
mořských vln a proudů dává se ještě více unášet a vrhnout do nich, aby
se stala jakoby stejnou bytostí s celým oceánem, v němž je více místa a
více toho, jímž se plní, aby se sama stále umenšovala, až na poslední
atom a potom aby vyzářila v záblesku svého záření.
Dvojí láska mého Srdce
Nestyď se za hlas svého srdce, a klidně vyznej: Toužím po štěstí! Prahnu
po dokonalosti! Dobře víš, že štěstí, které se náhodou zablýskne, je
nejisté. A také neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Štěstí je být
milován někým, kdo tě přijímá s tvými přednostmi a slabostmi. Tak toužíš
po lásce, jakou svět nezná a nemůže poskytnout. A přece tvá touha není
marná.
Můj život je unášen vlnami a dvojím proudem lásky: proudem vyšší Lásky,
nestvořené, kterou sdílím s naším společným věčným Otcem a s duchem naší
oboustranné Lásky, a proudem tvé, lidské lásky, stvořené, která vládne
ve tvé vůli a bezprostředně oživuje veškerou tvou činnost.
Moje vyšší Láska je životem nejen mým, ale i životem našeho milujícího
Otce, jakož i základem tvého stálého oživování. Z této mé Lásky pochází
věčné rozhodnutí stvořit vesmír a v něm tebe, mluvit k tobě ve Zjevení a
odhalovat ti skrytá tajemství, vykoupit tě po pádu přijetím tvého těla
za své. V tomto rozhodnutí o přijetí tvého těla je obsažena i tvá láska,
která přistupuje k mému Nejsvětějšímu Srdci a svědčí velkolepými skutky
o mé svrchované a věčné Lásce.
V mém proměněném Těle a zvláště Srdci se spojuje tvoje stvořená láska s
mou nestvořenou Láskou, jako se ve mně spojuje v jedné Osobě tvá
přirozenost s mou. Moje Láska nesmírně přesahuje všechny formy lásky,
jakých jsi schopen.
Víš, jaký je předmět mé Lásky? Jsi to ty a s tebou i celé lidstvo, které
obnovuji a zušlechťuji k svému vyššímu životu, zkrátka celé shromáždění
mých dětí a přátel. Můj milý apoštol národů o mně píše: "Kristus miloval
Církev a sám sebe vydal za ni, aby ji posvětil, aby si sám připravil
Církev slavnou, která nemá poskvrny, aby byla svatá a bezúhonná" (Ef
5,25). A protože jsi to právě ty uprostřed ostatních, kdo mne přijímají,
pak vidíš, že veškerá láska mého Srdce, které od tebe přijímám a v sobě
proměňuji, se neomezuje na toto mé Srdce, nýbrž se vylévá na tebe
uprostřed celého lidstva a světa.
Kéž tě tohle poznání naplní radostí, která přesahuje každou radost!
Tato radostná skutečnost ti vynikne ještě víc, když si uvědomíš, že jsi
nebeský poutník a plavíš se kosmickým oceánem do místa mé svrchované
vlády, která je věčná. A nejen ty sám, ale celé lidstvo, které obnovuji
a uzpůsobuji k této vznešené pouti. Jsi na cestě ke mně a já jsem tvá
Cesta. Jsem živý a tobě osobně blízký a důvěrně známý. Na tobě je pouze
tvůj souhlas, kdežto všechno ostatní ti sám zajišťuji. Činím tak nejprve
tvým povznesením k vyššímu nadání pro tuto pouť a pak krok za krokem
tvým soustavným povznášením, až k tvému dosažení nejvyššího místa. Na
tomto nejvyšším místě se setkáváš v jednom sboru se všemi, které
obnovuji a povznáším k vyššímu životu. Tam potkáváš všechny, na které
vylévám Lásku ze svého proměněného Srdce.
Nežasneš na tím, jak se uskutečnuje toto odvěké rozhodnutí mé svrchované
Lásky o tvé záchraně uprostřed celého světa, těžce poškozeného tvou
vinou? K tomu, aby ses v tom vyšším společenství v čele se mnou setkal
jako můj vyvolený, beru na sebe všechny oběti, které začínají v Betlémě
a končí na Kalvárii. Oběti jsou nejjasnější důkazy lásky. Jejich počet i
jejich velikost svědčí o rozsahu lásky.
Nediv se! Copak znáš větší lásku, než se obětovat za druhé? Život je tvá
největší přirozená hodnota. Obětuješ-li život z lásky k druhému, dáváš
všechno, co máš, a podáváš důkaz vrcholné Lásky.
Dávám všechno, co mám. Obětuji svůj čas pro tvé zušlechtění. Dávám ti
svou Pravdu v radostné zvěsti, a nakonec i svůj život. Svou smrtí ruším
tvou smrt. Svým vzkříšením ti dávám nový život. Poskytuji ti spolehlivou
záruku, že se s tebou jednou slavně setkám. Teprve potom naplno doceníš
mou lásku, protože zatím ji nedoceňuješ. Proto se zjevuji Marii Markétě
Alacoque, abych ti připomenul svou nezměrnou lásku. Ukazuji jí své
Srdce, aby se podívala na to Srdce, které tě tolik miluje.
Rodíš se z mé Lásky, když vychází jako krev smíšená s vodou z mého
probodeného Srdce. A rána v mém Srdci je branou, kudy vstupuješ se svými
slabostmi. Tudy procházíš spolu s celým lidstvem obtíženým vlastní
vinou, nemocemi a smrtí, a s celým světem trpícím tvou vinou, abys ty,
vlastní vinou oslabený a ponořený do temnoty, znovu povstal mým slavně
proměněným Tělem a Srdcem vstříc věčnému životu. Volám tě věčnou Láskou
uprostřed ostatních lidí. Nevylučuji tě, ani jsi-li nejhorší zhýralec a
zvrhlík. Proto ti ukazuji své Srdce, obraz a ztělesnění mé nekonečné
Lásky, abych tě zbavil zimy úzkosti a křečí stresu a povzbudil na cestě
nejvyšší dokonalosti.
Moje náboženství je vlastně jenom samá láska. Především moje svrchovaná
Láska k tobě. Můj milý učedník o tom píše: "Boží láska se v nás zjevila
tím, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom skrze něho
byli žili. V tom je láska, že on si nás zamiloval." (1 Jan 4,8)
To je slovní vyjádření zjevení mého Srdce, obrazu Lásky. Kéž bys uměl a
chtěl opětovat lásku, které se ti dostalo a stále se ti jí dostává v
hojné míře! Proto prvním zákonem mé radostné zvěsti je láska k
svrchované, tobě osobně blízké Lásce. Plněním tohoto zákona máš opětovat
našemu věčnému Otci lásku, kterou ti dává v takové hojnosti. A zde máš
dávat ze všech sil a celou svou duší, protože i když odpovíš na
svrchovanou lásku nejvíc, jak umíš, pořád je to málo. Další zákon mé
radostné zvěsti se podobá prvému, ale směřuje k bližním, které máš
milovat jako sebe. V lásce jsou všechna přikázání. Když miluješ a stále
víc si vyprošuješ od svrchované Lásky, která je ti tak důvěrně blízká,
abys miloval největší Láskou, hned naplňuješ a překonáváš zákon, protože
já ti hned v tu chvíli přidávám lásku.
Připoj se k naproto dokonalému prostředí mého Srdce, rozdávajícího se ve
své Dobrotě do nekonečna, abys v tomto nevyčerpatelném prameni načerpal
hojnost lásky, kterou bys opětoval především mně a rozdával všem lidem a
všemu mému tvorstvu!
Žena podle míry kosmu
Možná, že se ti zdá, že když ti poskytuji vyšší nadání, tak si vystačíš
jen se mnou, který ti rozumím lépe ty sám sobě. Myslíš, že dosáhneš
štěstí a dospěješ k dokonalosti a ke spojení se mnou přímo a bez pomoci
nějakého prostředníka, který by byl menší než já? Uvidíš, co se stane.
Nějakou dobu budeš chodit s hlavou v oblacích svých odtažitých pojmů o
nehybném hybateli všehomíra, ale bez mé posily, prostřednictvím naší
společné Máti, posléze ochabneš. Zabředneš do ospalosti bezbřehé
odevzdanosti osudu. Nemůžeš dosáhnout svého vrcholného životního cíle,
třebaže s mým vyšším nadáním, ale bez naší společné lidské Matky. Vím,
že přes svou povznesenost znáš naši společnou panenskou Máti dost
povrchně. Málo pamatuješ na její slávu a na úctu, jakou je třeba k ní
chovat. Máš strach, aby se to s ní nepřehánělo? Myslíš, že mi ukřivdíš
přílišnou láskou k nějakému člověku? Myslíš, že musíš mluvit spíše o
mně, než o kterémkoli člověku? Tím vlastně tvrdíš, že ti naše společná
Máti překáží na cestě k dosažení dokonalosti a nejvyšších míst.
Nechápeš, čím se liší mé jediné prostřednictví u našeho společného
věčného Otce všehomíra od prostřednictví naší společné panenské Matky?
Naše společná Maminka tě vede ke mně nejlepším a tobě nejbližším
způsobem. Já tě však vedu lidským a současně ještě vyšším způsobem k
důvěrnému spojení s naším věčným Otcem. Můj slíbený Duch, kterého ti
posílám, tě vede pouze tímto vyšším způsobem. Myslíš, že se obejdeš bez
prostřednictví naší společné Maminky? Myslíš, že se objedeš bez
prostřednictví mého Ducha? Vyhni se oběma krajnostem, ať se neztratíš!
Naše společná panenská Máti dospívá mým zrozením k hranicím nejvyšších
míst. Proto si ji zamiluj jako prvního ze všech lidí! Počáteční plnost
vyššího nadání, jíž se jí dostává od chvíle jejího početí, je větší, než
všechno vyšší nadání, jakého se kdy dostalo kterémukoli tvoru. Od tohoto
prvního okamžiku až do jejího vydechnutí neustává ten počáteční poklad
vyššího nadání v ní růst rovnoměrně zrychleným tempem. Každý úkon její
lásky je vroucnější než předcházející a rozhojňuje daný poklad. Podobá
se to gravitačnímu zrychlení těles padajících k Zemi. Zatímco tělesa
padají tím rychleji, čím víc se blíží zemského středu, který je
přitahuje, tvá duše směřuje k nejvyšším místům tím více, čím více se
odpoutává od tíže tělesnosti.
Moje Matka je také tvou Matkou svým spojením s mou obětí. Všechno vyšší
nadání, které ti opatřuji, bych ti nemohl předat bez její účasti.
Poskytuje mi k tomu své lidské tělo a krev a sebe samu celou. Ustanovuji
ji za prostřednicí každého vyššího nadání. Je prostřednicí pro tebe a
pro všechny mnou obnovené a vrcholně zdokonalené tvory. Bez důvěrného
sblížení s ní nemůžeš dospět ani k důvěrnému spojení se mnou, ani by ses
nepřiblížil k našemu slavnému Otci.
Víš, jak se v tobě rodí láska k naší společné Máti? Když se k ní občas
obracíš a uctíváš ji jako tu, kterou povznáším k sobě, ale vlastně se k
ní utíkáš, sotva se dostaneš do velkého nebezpečí. Vyšší pokročilosti
dojdeš, až k ní najdeš vztah trvalejší náklonnosti a soustavněji to dáš
najevo tím způsobem, jaký mám nejraději. Hlavně rozjímáním o tajemství
tvé obnovy a vrcholného zdokonalení. To ti stále víc přibližuje můj
život a život naší slavné Maminky. Vrcholu dosáhneš, když se jí docela
svěříš, abys byl v její péči tak všeobjímající, jako jsem já po devět
měsíců, kdy přebývám pod jejím čistým Srdcem. Můžeš se jí slavně
zaslíbit, jako jsem jí zaslíben já a ona zase mně. Já sám se pak
přičiním o to, abys setrval v těsném a neporušitelném spojení s ní a dal
se od ní řídit a formovat tak, jako se já nechávám lidsky utvářet od ní.
Všechno, co z tvé dobročinnosti a z ovoce tvých obětí nelze sdělit
bližním, totiž zásluhy ve vlastním smyslu, nabídni naší společné slavné
Mamince. Spolehni se, že to neporušené uchová a udrží plně při životě,
zatímco ty bys to určitě někde ztratil a svou vinou promarnil.
Avšak i to, co z tvé dobročinnosti a plodů utrpení můžeš předat bližním,
nabídni přednostně naší slavné Máti, aby to podle svého uvážení nejlépe
použila k prospěchu méně nadaných nebo zkoušených či opuštěných
bližních. Co je z tvých dobrých skutků sdělitelné, je zásluha vhodnosti.
Je to modlitba, zadostiučinění a odpuštění, jež můžeš získat. Když mi to
všechno obětuješ přes naši společnou Máti, tak hlouběji vnikneš do
velikého tajemství společenství mých slavných oblíbenců a máš stále
větší podíl na životě mého tajemného Těla. Je to zkrácená, dokonalá a
spolehlivá cesta k dosažení důvěrného spojení se mnou slavně proměněným
v podobě tvé každodenní potravy.
Mohu ti ukázat i jiné cesty k takovému dokonalému spojení, ale jsou
delší, obtížnější a nebezpečnější. Bez naší slavné společné Maminky
musíš zdolávat nedozírný oceán vesmírného časoprostoru, temné noci,
podstupovat hrozné boje s neznámými mimozemskými tvory i se zlými
netvory s nadlidskou inteligencí. Zato spolu s naší slavnou mátí půjdeš
příjemněji a pokojněji.
Naše slavná Máti je sice pouhý člověk jako ty, avšak dokáže nadlehčovat
břemena tvých životních trampot a činí tvé zkoušky záslužnějšími. Tvá
cesta k dokonalosti je snazší, protože tě doprovází svou vlídností. Je
záslužnější, protože ti získává ode mne vyšší nadání počínat si s větší
láskou a láska je základem zásluhy. Naše slavná Máti si získává
nejjednoduššími skutky více zásluh než všichni mučedníci dohromady
uprostřed strašných muk a utrpení, protože do těch docela prostých úkonů
vkládá větší lásku, než je jejich láska.
Její cesta je prostší. Proto se po ní jde rychleji. V krátké době slavně
zaslíbené dokonalé služby naší Mamince urazíš více cesty, než za celá
léta, během kterých bys spoléhal jenom na sebe. Pod vedením té, které
podléhá samotné moje Slovo, jež se stává tvým tělem, postupuješ tempem,
v němž překračuješ světelnou rychlost. Pod jejím blankytným pláštěm jsi
chráněn lépe než v kterémkoli protiatomovém krytu před škodlivými vlivy
světa, před šálením tvé obrazotvornosti, před oklamáním tvých smyslů
pomocí televize či virtuální reality, před vlastní naivitou, i před
vlivem každého zloducha, i kdyby měl nadlidskou inteligenci. V
podřadnosti příčin, jež ti předávají vyšší nadání, má naše společná
slavná Maminka jasně vymezenu oblast své nezastupitelné působnosti.
Proto ovládá tvé emoce. Některé brzdí, jiné povzbuzuje a všechny
harmonizuje, aby uzpůsobovala vyšší sféru činnosti tvého intelektu k
blahodárnějšímu přijímání mého lidství a účinnější působnosti našeho
společného věčného Otce.
Tak v zaslíbené dokonalé službě naší společné Mamince u mne pokračuješ
mnohem rychleji ve vnitřním osvojování si tajemství mého Těla, a jeho
středu, který se ti lidsky představuje ve tvém srdci, jež navěky
proměňuji. Popros ji, a bez váhání ti hned přiblíží hlubší pochopení
tajemství mých sedmi posledních slov na světě! Toto tajemství ti stále
zpřítomňuji na svém stole při slavné hostině lásky. Maria ti nejlépe ze
všech lidí vyjevuje všechnu velikost mé vznešené vlády. Ozřejmuje ti
všechny poklady uložené pro tebe v mém slavně proměněném Těle. Třebaže
se jí nikdy výslovně nedostává zvláštního povolání k takové vládě,
přesto jí dávám plnost ducha této vlády. Je to Duch jejího vlasního
Dítěte, tvého Bratra a Spasitele všech, obětujícího se za tebe, a stále
se za tebe přimlouvajícího, zejména při ustavičném naplňování slavné
hostiny lásky, jež nepřetržitě probíhá na některém místě světa.
Hudba tvého srdce
Když jednou říkám, že "jsem živý chléb, který sestoupil s nebe", tak
nezůstávám jen při slovech, nýbrž se to stává i skutkem. Dodnes to
skutečně rezonuje ve tvém srdci.
Díky mě už všechna zvláštní místa přebývání našeho velebného Otce, do
kterých tě zvu, mají své živé Srdce ve tvé hrudi, a ty pro to hoříš
vyšším nadšením, protože v tobě trvá nehasnoucí plamen mé vrcholné
Lásky. Vynalézám způsob, jak tajemně a neviditelně pokračovat ve své
vznešené přítomnosti u tebe uprostřed ostatních a spolu s nimi. Nejen
při slavné hostině lásky, ale kdykoli přijdeš, vždy jsem připraven tě
přijmout, posílit, povzbudit, potěšit s pohotovostí své pozorné lásky.
A co ty? Nechceš mě za to pochválit a velebit jako Pána?
Mě, kterého od svého vzniku chválí celá země?
Copak mě neoslavují sbory všech tvorů, které jsou dokonalejší, než ty, a
já jim nedávám to, co tobě, aby ses dostal na jejich úroveň. Celé ty
úžasné velmoci mi provolávají slávu jako Pánu jejich zástupů.
Celé viditelné a neviditelné stvoření je plné mé vznešené slávy. Ani ty,
který mezi tvory spojuješ viditelné s neviditelnem, už nemůžeš váhat,
abys dal průchod hudbě pulzující intuice, povznášející tvé srdce k vyšší
inspiraci.
Copak mě neoslavuje sbor mých apoštolů a nechválí mě velký počet
proroků? A co ten zástup mučedníků, který o mně svědčí? Po celém světě
mě vyznává shromáždění mých přátel. Jsem přece, zrovna tak jako náš
společný Otec, úctyhodný Obnovitel tebe uprostřed celého lidstva.
Povznáším tě k vyšší úrovni života, abych tě udržoval a stále vedl k
dospělosti svého důvěrného přítele a spolupracovníka v tomto díle.
Pro tebe zakládám své slavné hájemství jako pokračování věčné vlády
našeho věčného Otce, abych si kvůli tvé obnově a tvému vrcholnému
nezvratnému zdokonalení osvojil tvoje tělo od naší společné panenské
Máti a prosadil se v tobě. Tím končím pomíjivost tvé pozemské pouti.
Prodlužuji ji v sobě samém do nekonečna. Tak už konečně odval balvan
hrobu tvého srdce a raduj se z vítězství! Jsem nejbližší prostředník a
nejdůvěrnější spolupracovník našeho láskyhodného Otce, jeho druhé Já.
Podílím se na jeho věčné slavné vládě. V tom všem se nehodlám obejít bez
tebe, neboť k tomu používám právě tvého těla.
Můžeš mi věřit, že se znovu blížím ve tvém, u mne oslaveném Těle, k
tobě, abych všechno zhodnotil a zušlechtil. Tak se spolehni na mou
pomoc! Ta hlavní oběť života a smrti kvůli tvé obnově a povznesení je už
dávno přinesena. Tak už jen zbývá, aby ses konečně připojil k nám všem
dokonalým na nejvyšších místech.
Zachráním tě. Stále ti připravuji svůj odkaz a povznáším tě k němu.
Nezapomeň den co den velebit mne i s naším společným věčným Otcem a naší
společnou panenskou Mátí, a chválit mé jméno navěky! Pomohu ti, aby ses
už nezastavil ani neopozdil ve svém růstu, kdykoli mě o to poprosíš.
Smiluji se právě nad tebou uprostřed ostatního lidstva, aby zvláště na
tobě spočinulo mé milosrdenství podle tvé naděje.
__ Jen si pospěš, ať nejsi zahanben navěky!_________________________________________________________________ |
