|
Ročník X.,číslo 5. Květen 2004
_____________________________________________________________________________________________________
Obsah: E.Lopourová, Orel, Dopis sv.Jana Sarkandra, Paul Claudel, Sv.Jan
Nepomucký,mučedník, Dopis sv.Jana Nepomuckého, E.Lopourová, Lovec, B.,K
nejvyššímu cíli (3), E.Lopourová,Dům, Dopis sv.Zdislavy-Matky našich
rodin, E.Lopourová,Mrtví, J.M.Veselý, Tajemství Hory sv.Klimenta (3),
Karel Dachovský, Sen, Ruth Hrušková, Mnoho otazníků v tak krátké
povídce, Karel Dachovský, Sen, L.Lopraisová, Modlitba,
Brněnská akademie
duchovního života ctih.Patrika Kužely OP, A.Blahová, Aleluja,
aleluja!, Zprávy________________________________________________________________________________________
O R E L
Všechno vlastní
Pouhým rozpětím svých křídel z výšky
Nechce víc
Vlastně nic
Jen aby byl
Aby byl orlem
To je svobodným pro díkůvzdání
Jež vyslovuje letem střemhlav
Letem pro kořist
Vždyť stačí stát se tím
Kým ses už narodil
Kým jsi už v jednom plánu byl
A jako kořist přinést dík...
Eva Lopourová
+ + +
Dopis svatého Jana Sarkandra
6.května
Milé dítě!
Možná se Ti zdám být náramně složitá osobnost. Asi neznáš naše rozhárané
poměry. Za mých časů se ve světě prolínají kulturní a společenské
proudy, nesené jednak věrnými křesťany, jednak odloučenými bratry.
Ty proudy se vzájemně přelévají a působí strašnou roztěkanost poměrů,
kterými je každý člověk hrozně zmítán. Proto se Ti možná zdám tak
roztěkaný, nestálý, často přecházejícím z místa na místo, ze strany na
stranu. Mučednickou smrtí však potvrzuji svou vnitřní vyhraněnost. Tak
dosvědčuji svou duchovní pevnost, věrnost Božím pravdám i svému poslání
kněze a zpovědníka.
Během svého působení se snažím přivést odloučené bratry zpět do
otcovského domu Božího. Osudnou se mi stává pouť do Čenstochové (1609).
Bohatí a mocní odloučení bratři mě stíhají, až se jim daří mě dopadnout.
Násilím na mně chtějí vynutit doznání, že prý jsem odpovědný za kozácký
útok proti jejich vojskům. Ve skutečnosti táhnou Kozáci k Vídni na pomoc
císaři Ferdinandovi. A ze škod způsobených od Kozáků obviňují mně,
katolického kněze. Inu, potřebují nějakého obětního beránka, a tak se
jim podvoluji jako "alter Christi". Kromě toho mě chtějí přinutit k
prozrazení zpovědního tajemství ohledně zpovědi zemského hejtmana
Lobkovice. Marně, ani po strašném a dlouhém mučení, neprozrazuji obsah
zpovědního tajemství. Když nemohou hejtmana Lobkovice z ničeho obvinit,
mučí mě.
Jsem mučedníkem zpovědního tajemství. Svědčí to o strašné neusmířenosti
mnohých lidí a také o nedůvěře ke svátosti smíření, jaká možná přetrvává
i u Tebe. Strpím mučení a krutou smrt. To mi však nevadí. Ještě
strašnější muka zakoušíš Ty, pokud se odmítáš svátostně usmířit se s
Bohem.
Až se budeš ptát, proč Bůh dopouští válku, teror, revoluční násilí a
jiné strašné věci, ohlédni se na své změkčilé srdce! Jak často je Ti
cizí neštěstí úplně lhostejné! Ba ještě hůř! Možná, že i zatleskáš
bombám a raketám padajícím na lid v Afganistánu či Iráku, a řekneš: To
máte za to! Dokud se válka a nenávist nezastaví ve tvém chápajícím,
milosrdném a odpouštějícím srdci, nebude kvůli Tobě na světě pokoj. Je
tu však ještě něco horšího. Podívej se, kolik je kolem rozervaných a
zoufalých duší, neochotných ke svátostnému usmíření s Bohem! Výsledkem
je zoufalství, nesmiřitelnost, neodpuštění, pomsta, teror, revoluce,
násilí, válka.
Modlím se za Tebe i za celý český národ v srdci Evropy.
Tvůj milující
Otec Jan Sarkander
+ + +
SV.JAN NEPOMUCKÝ - MUČEDNÍK
Tam pod starým mlýnem, jaké to světlo mdlé?
- Toť svéhlavého Jana tělo, do řeky vržené. -
Mírný měsíc osvětluje májovou noc svěží!
Hvězd patero u samé vody označuje místo, kde on leží.
Pluje, zadržen kůlem, jak žene ho proud,
proto, že tyrana nechtěl poslechnout
a vyzradit co v zpovědnici mu pověděla žena.
Zkříženy ruce, v nichž každá je kněžskou komží přidržena,
tak na zádech, zářivý, rychlou vodou plyne.
Jasným nebem hromada pomalých mračen se šine.
Všechno se oddává noci a všechno věří létu!
Jeť polovina máje! Nahoře v mlynářově zahradě v květu
září stromek celý bílý v svitu měsíce.
V židovské čtvrti zmlkají hlasů směsice.
Kdes žena zpívá, potom se odmlčí. A spáč pak zas
uslyší v dáli na mostě svého psa naříkající hlas.
Ach, jak vzdálen je nyní svět! V životě širém
všechno je konečně překlenuto mírem!
Mocněji než kdysi Sigmundův zvon.
podivné souhvězdí nocí se mísí ve vody hučící shon.
Jaké viny je vyvrhly, nebesa či přece řeka?
Zdá se, že s jejich šumotem splývají slovanská slova měkká,
jak slova ženy, jež tlumeně šeptá a sténá.
Jeho město je kolem něho, na střeše střecha, na stěně stěna,
Královským hradem až vzhůru k obloze vyvýšená.
Nad sebou vidí, jak Hmotu, Tvarem zastíránu,
otvírati se trojitých Nebes obrovitou bránu,
a nahoře, ústředí, nesmírný, maličký, pokorou jist,
v náručí Boha Otce - Ježíš Krist.
Paul Claudel
+ + +
Dopis svatého Jana Nepomuckého
16.května
Milé dítě!
Jsem jen prostý pastýř, ale snažím se se být věrným služebníkem Páně.
To, že žiji jak se patří, vidíš z toho, že si mě královna Žofie volí za
zpovědníka a arcibiskup si mě volí za hlavního vikáře čili za svou
pravou ruku. Tichý boj mezi arcibiskupem a králem Václavem IV. nakonec
dopadá na mě. Jsem připraven. Před Pannou Marií ve Staré Boleslavi se
modlím o posilu nyní i v hodinu smrti. Maria mi vyprošuje dar síly. Jen
tak statečně vytrvám do konce. Když král dotírá a požaduje vyzrazení
zpovědního tajemství královny, odpovídám mu tak jako apoštolové: Spíše
se sluší poslouchat Boha, než lidi. Český král odkládá všechny své
vznešené ohledy a vybrané způsoby a vlastnoručně mě mučí. Když se už
nehýbu, nechává moje bezvládné tělo svrhnout do Vltavy. Tak platím svou
krví za svobodu Církve. Neumírám však pro nějaký mrtvý úřad, nýbrž kvůli
tobě, abys měl v Církvi skutečnou oporu v Kristu a jeho svátostech. Když
Svatý Otec v Římě přijímá pověřovací listiny různých diplomatů, říkává
jim, že Církev nevyžaduje pro sebe žádná privilegia, ale jen svobodu pro
plnění svého poslání, kterým ji pověřuje její božský zakladatel, Ježíš
Kristus. Modlím se za naše pastýře a kněze, aby byli svatí ve své službě
Bohu a Církvi, ale i za Tebe, abys je ochotně poslouchal. Jedině pod
vedením posvěcených duchovních pastýřů můžeš dosáhnout nějakého úspěchu
v Evropě a ve světě, ale také být svému okolí něco platný, a přitom
oslavit našeho Pána.
Kéž můj dopis zastihne také Tebe, který stojíš v popředí světské
společnosti jako mocný vládce! Chceš, aby Tvoje moc a sláva stále
rostla? Nezapomínej, že vysoké místo zavazuje k větší šlechetnosti!
Chceš moudře a spravedlivě vládnout? Hleď především sloužit Bohu a
lidem! Můj velký král Václav IV. na to často zapomíná. Proto si po jeho
odchodu z trůnu mnozí oddechnou a na jeho vládu nikdo nezapomíná tak,
jako na vládu Karla IV.
A zatím já, pouhý duchovní pastýř, sloužím až do krajnosti. Tak teprve
nyní, na věčnosti, dosahuji značné moci, takže Ti mohu uprostřed celé
Evropy sloužit lépe, než zaživa.
Tvůj Otec Jan Nepomucký
+ + +
L O V E C
Lovec v údolí stínu
Zasáhl šípem slyšení píseň chvály
o tom
Že mezi dřevem kříže a stínem který vrhá
Je prostor pro víru
Jak každé utrpení
Je přesné na míru
Příštímu vzkříšení
A přináší ji jako kořist těm
Kdo na ni čekají
Eva Lopourová
+ + +
K nejvyššímu cíli (3)
Energie Slova
"Mnohými způsoby mluvil Bůh dříve skrze patriarchy a proroky, ale
nakonec skrze svého Syna."
Moje Slovo do tebe vdechuje nový život. Nejenže ti ho zvěstuje, nýbrž ti
ho skutečně dává. S ním ti poskytuje všechny prostředky a cesty k
udržení a dovršení tohoto života. Živé Slovo mocně otřásá světem, ale
zvláště tebou uprostřed ostatních lidí. Povznáší tě na docela nové,
dosud neznámé cesty přátelství s naším Otcem.
Každé slovo je nesmírným oceánem pravdy. Jeho bohatství a hlubiny jsou
nevyčerpatelným zdrojem energie. Moje Slovo má však věčnou, nekonečnou
sílu. Je živé a stává se tvým tělem. Tak otřásám dušemi už dávno úplně
mrtvými a vyčerpanými. Křísím je. Obnovuji svět, který se sám rozpadá ve
své ubohosti, navzdory zákonu zachování hmoty. Je to Slovo našeho
všemohoucího Otce, oživované nekonečnou Láskou. Proto má nezdolnou sílu
této věčné Lásky.
Možná, že ti toto Slovo zní někdy vzdáleně. Jeho pronikavost a
průbojnost má původ u mne. Přicházím zachytit zvláště tebe mezi
ostatními lidmi. Jdu tě občerstvit a postavit na nohy. Neboj se,
nezahyneš. Teď máš hojnost věčného života. Celá tisíciletí,
naslouchající mně i mému Slovu, musí uplynout, aby dostihlo právě tebe.
To, že celé věky meditují z pramene tohoto Slova a rozplývají se jeho
Krásou a Pravdou, nabývá hlubokou smysluplnost a pravou hodnotu v tom,
že zde a nyní zasahuje tebe.
Přes celá tisíciletí k tobě mluvím ve své radostné zvěsti. Promlouvám k
tobě ještě jinak. Nepožiješ jediné sousto, ani se neosvěžíš jediným
douškem, abych tudy nepřicházel k tobě, a neobnovoval tě a nepovznášel
tě svou zvláštní přítomností vyššího zdokonalujícího nadání. Přicházím
za tebou ve všech spravedlivých jako přítel, jako Dobro ve tvém těle.
Okus je a zastav se v jeho dosažení! Přicházím za tebou ve všech
upřímných jako Pravda. Ponoř se do ní! Jeho energií pokojně a bezpečně
zamiř po své životní dráze do vrcholného cíle!
S prázdnýma rukama nakrmím a napojím tvou duši. Tvá duše se osvěžuje a
živí obzvláště Slovem Pravdy, a to svrchované Pravdy. Moje Slovo není
jen předmětem tvých úvah a hlubokomyslných hovorů. Smíš se jím sytit a
hasit svou žízeň. Tak se s ním spojuješ jako se zdrojem životní energie.
Nezůstávám ve tvé každodenní obživě bezmocný ani němý. Moje Slovo ti
bohatě zavlažuje duši. Mocným proudem ji občerstvuji a posiluji. Snadno
to přenáším na tvé tělo, které uzdravuji a zdokonaluji. Jenom se ztiš a
čerpej z mého Slova!
Kdo víc by se měl živit mým Slovem, než právě ty, můj zvláštní
služebník, zástupce a reprezentant. Všeobecně máš takové povolání už od
křtu svatého. Zvu tě k tomu však ještě zvláštním způsobem. Celá tvá
důstojnost jako spoluvykupitele světa spočívá ve spojení s mou vrcholnou
spoluprací s naším všemohoucím Otcem na záchraně tebe spolu s celým mým
tvorstvem. Jsi přivtělen k mému spásnému dílu, neboť jsi spojen se
samotným hypostatickým spojením. Jenom na základě tohoto spojení s tímto
nekonečným zdrojem životní energie a na základě soustavného doplňování
svých životních sil z tohoto zdroje, má tvá služba jako zvláštního
služebníka našeho společného Otce tak svrchovanou a věčnou hodnotu.
Proto je krajně nutné, aby zvláště a především v tobě přebývalo mé Slovo
v hojnosti a plnosti. Jako nádoba se stále plníš mým Slovem. Právě z
jeho přetékající plnosti zdoláváš všechny okliky a překážky své životní
dráhy snadno, pohotově, průbojně a rychle.
Své Slovo s vrcholnou účinnosti ti představuji na své slavné hostině
lásky. Co k tomu dodat? "Zjevil jsem lidem tvé jméno, jež jsi mi dal.
Nyní poznali, že všechno, co jsem řekl, přichází od Tebe, protože slova,
která jsi mi dal, dal jsem jim, a oni je přijali a opravdu poznali, že
jsem vyšel od Tebe a uvěřili, že Ty jsi mne poslal. Za ně prosím..."
Mé Srdce, probodené tvým kopím, soustřeďuje všechno mé učení, mou lásku,
i to, co z ní vyplývá pro tebe a pro ostatní. Z té plnosti tryská
veškerá moje láska a každé moje Slovo. To Slovo nese ozvěnu záchvěvu
mého Srdce. Proto smíš cítit jeho živoucí záchvěvy. Jako si z celého
mého povzneseného lidství zaslouží největší lásky a úcty moje Srdce, tak
se mezi všemi mými slovy smíš nejvroucněji zamýšlet nad slovy lásky,
jimiž naplňuji vznešený úkon své lásky, totiž slavnou hostinu lásky.
Naplňuji ten čas úkonem svrchované Lásky, a jejího největšího divu.
Dodnes pokračuje ten čas, i s příslušnou slavností díky tobě, mému
vyvolenému.
Svěřuji ti své nejúchvatnější tajemství. Předávám ti vše, co slavně
ustanovuji, abych zajistil zprostředkování své lásky a tvé záchrany a
nekonečného zdokonalení. Vybavuji tě vším pro vítězství mého Srdce nad
propastí tvé bídy. Každé své Slovo k tobě, můj důvěrný příteli, provoním
vznešenou vážností a péčí. Tu ti v nejrozhodnější chvíli předávám z
bohatství svého Slova. S klidem se o ni opři ve svých zápasech a
slabostech!
Je to mé Slovo ve tvých ústech a zároveň účinná energie. Nevybíjí se v
blýskavých projevech. Bez odporu se stává skutečným tělem. Uvádím tě do
mého tajemného spojení tebou, a tebe spolu s ostatním lidstvem k našemu
společnému věčnému Otci. Hovořím, modlím se, těším, varuji, prosím,
vychovávám a stále vytrvale tě zaměřuji do hlubin své bytosti. Každý
svůj příkaz omývám v krvi v hlubinách svého tajemství.
Takto shrnuji celou nauku a celý svůj nejdůležitější duchovní odkaz. Tak
odrážím krvavé červánky otevřeného nebe, kde všechno myšlení a veškeré
bytí je zároveň nejhlubší a nejživotnější Láskou.
Tato slova ti posílá také učedník, který mě tolik miluje. Láska, která
mi v této napjaté chvíli tryská ze Srdce, zvláštním způsobem zalévá,
proniká, prozařuje a prosycuje celé mé poselství. Adresuji ji tobě i
všem dalším mým důvěrníkům. Miláček Jan prožívá a proniká láskou tato
slova svrchované Lásky. Láska je pokojná i průbojná, pohotová i
trpělivá, chápavá i objímavá.
A to všechno zvláště kvůli tobě uprostřed celého lidstva. Přijmi ta
úchvatná slova, ale nejen proto, abys o nich rozvažoval chladným
rozumem. Rozumovat o mém tajemství je bez života a bez lásky, je ničím.
Je to jen věda nadřená jako násobilka. Volám tě do služeb svrchované
Lásky! Nikdy a nikde doopravdy neprožiješ žádnou lásku, než právě ve
svrchované v Lásce. Nechám tě proniknout k svému tajemství. Stačí, když
mi otevřeš vstup do mikrokosmu svého srdce. Jak? Láskou. Přej mi všechno
nejlepší a svému bližnímu aspoň to, co sobě samému! A také se pro to
přičiň! A vytrp, co se dá! Povznesu tvou lásku. Naplním ji svou
svrchovanou Láskou. Jen tak, pro nic za nic? Jen když mi dáš najevo, že
to vážně chceš. Pak si mě zamiluješ v sobě a sebe sama ve mně. Zamiluješ
si v sobě osobní svrchovanou Lásku a sebe povzneseného do této vrcholné
Lásky! Divíš se, k čemu je to dobré? Jedině když si mě dokonale
zamiluješ v sobě a sebe ve mně, tak naplno zakusíš vznešenost a velikost
mé svrchované Lásky a velikost své povinnosti odpovědět na mou Lásku
srdcem otevřeným do krajnosti.
Tohle je tajuplná schopnost mých přátel. Nechávají naplno proniknout mne
samotného, jako ryzí Lásku do svého nitra a poznáním mé Lásky docílí
víc, než by vyčetli ve všech knihách. Moje Láska ve tvém srdci ti
dopřává zakusit nejlepší Dobro a poznat čistou Pravdu. To ti zjednává
hluboké porozumění pro mé tajemství. Láskou prožiješ a zakusíš a
přesvědčivě uznáš dobro, pravdu, krásu. Teprve tím všechno naplno
zhodnotíš, lépe, než bys to dokázal pouhým pojmovým vyjádřením, pouhým
seřazením poznatků do uspořádaného přehledu, jak to dovede tvůj rozum.
Tímto dokonalým otevřením se přívodu tajemné energie ryzí Lásky z mého
Srdce do svého srdce zakusíš v suchých pojmech i té nejvznešenější nauky
svěží vánek. Dám ti zaslechnout úžasnou harmonii, běžnému sluchu
neslyšitelnou. V každém koutu své bytosti zakusíš divukrásnou nádheru.
Tohle ukrývám každému, kdo si to chce osvojit jen jako soubor poznatků,
doprovázených nějakým přehledem. Pak se tvé srdce vděčně rozevlaje do
všech stran a povznese se k výšinám, jež ti tato slova naznačují.
Tato slova tryskají u stolu mé první slavné hostiny lásky, z mého
prvního příbytku, jímž je tvé srdce, které mě právě přijímá. Tak i ty
pronikáš tato slova lépe, pokud jim nasloucháš, pokorně schoulen přede
mnou, jenž u tebe stojím. Odlož stranou všechny starosti a upni své
srdce, své myšlenky, svou lásku, svou touhy a svá přání kolem mne!
Především v záři a teple mého proměněného Těla můžeš správně naslouchat
mým slovům ve svém srdci. Teprve tak porozumíš celému mému odkazu. V
těch slovech se odhaluje můj služebný duch a mé do krajnosti obětované
srdce. Tato slova jsou trestí tvého smýšlení, cítění a toužení, pokud
jsi můj služebník a důvěrný přítel, tedy každého, kdo se k tomu rodí z
vody a Ducha, a tebe obzvlášť. Vynasnaž se přijmout mě živého, tak, že
mě necháš přetéci do prázdné nádoby svého srdce. Dám ti zakusit, že mé
Srdce sice nekonečně přesahuje tvé srdce, ale přesto se ti do něho vejde
celé, až tvé srdce přetéká láskou. Přetékající srdce je tvá tajemná
energie, tvůj nevyčerpatelný pohonem na cestě k životnímu cíli. Nemusíš
malomyslnět ani ztrácet zbytky svých chatrných sil dosavadními
neúspěchy. Jenom načerpej plnou nádobu své bytosti! Pak bez meškání s
dostatečnou zásobou vyraz k cíli, a neubírej plyn! B.
+ + +
D ů m
Střecha je kus modře
Podlaha listí, sníh, tráva, obilí
A místnosti v domě
Čtyři roční období
Ten dům se staví zrovna každý den
je bez dveří a bez oken
Bez postele a bez židlí
dům víry - skromné obydlí
Dům naděje že vejde sem
a bude se mnou bydlit v něm
Sám bude oknem, dveřmi, stolem židlí
chlebem i vínem - pokrmem
V tom domě víry se mnou bydlí
V tom domě buď mi životem
Eva Lopourová
+ + +
Dopis svaté Zdislavy - Matky našich rodin
30.května
Milé dítě!
Tento dopis adresuji Tobě, kdo toužíš jenom po těch největších věcech.
Pořád ještě netušíš, proč se obracím zrovna na Tebe? Stále nechápeš, co
bych Ti mohla říct, a jak bych Ti mohla prospět? Vím, že Tě obklopuje
tolik vynálezů a vymožeností, o jakých se mi na zemi ani nesnilo. Také
ale vím, že Tě uprostřed okolních zmatků sužuje hlavně chatrná a nestálá
rodina, s tak hroznou potratovostí, rozšířenou antikoncepcí,
alkoholismem, narkomanií a ještě horšími věcmi.
Nemysli si, že Ti nerozumím. Za své pozemské pouti čelím těžkostem
života zrovna jako Ty. Dnešní postavení ženy se vyznačuje novými rysy a
zvláštnostmi. To Ti klade znepokojující otázky. Vzdělání a zaměstnanost
žen je povzbuzující, pokud jde rovnoměrně s duchovním a mravním
pokrokem, v souladu s lidskou přirozeností a důstojností. Lidská věda Ti
může pomoci správně položit otázku, ale odpověď očekávej od Boha.
Objasnění pravé povahy a postavení ženy najdeš v Písmu svatém.
Ptáš se, co nového bych Ti, já, Zdislava z Lemberka, mohla k tomu dodat?
I přes tisíciletí spočívá moje novost a přínos v pojetí ženy jako lidské
osoby a součásti rodiny. Když jde o člověka a jeho smysl, nespokoj se s
žádnou definicí! Upni se na podobu, k níž směřuješ jako jedinečný,
neopakovatelný, původní obraz Boží!
Víš vůbec, čím se vlastně stáváš sám sebou? Tím, že se věnuješ, oddáváš,
zaslibuješ. Tvoje velikost je v tom, že jsi původním obrazem Božím k
Boží podobě, takže jsi někdo. Celou vědu o sobě můžeš shrnout do věty:
Uskutečňuji se tím, že se dávám, věnuji a zaslibuji Bohu a člověku.
Jak se máš darovat? Jak se věnuješ a slavně zaslibuješ? Službou. Z
vlastní zkušenosti mohu říct, jak se na tom podílí žena. Především
službou povolání a důstojnosti ženy. Když se do toho dá, objeví se před
ní služba životu a prostředí domova. Když tuto službu přijme a začne
plnit, vynoří se potřeba další služby - služba rodině čili domácímu
shromáždění Božích dětí. Ale ani tehdy se to všechno nevyčerpává. Je
potřeba ještě sloužit všelidské rodině a jejímu domovu na této planetě.
Jako žena, manželka a matka bych Ti ráda připomněla stále nedoceněnou
úlohu ženy jako Božího dítěte a důvěrné pomocnice Páně.
Všechny úkoly soudobého světa vyžadují zapojení ženy s jejím
nenahraditelným a zvláštním příspěvkem. Je to především úkol propůjčit
manželství a mateřství plnou důstojnost. Dále je to úkol zajišťovat
morální rozměr kultury, která je hodna osobního a společenského života.
Znám život ve světě, především jako manželka a matka. Jenže se na to
neomezuji. Vždycky zosobňuji také přesažné nasazení za hranicemi vlastní
manželské rodiny. Toto moje osobní nasazení směřuje k všelidské rodině,
a to cestou těch, kteří toho mají nejvíce zapotřebí. Kdo to je?
Především děti, dále hladoví, opuštění, nemocní, zranění, utiskovaní,
uvěznění, pronásledovaní a jinak trpící. Moje pomoc přitom nikdy není
samoúčelná. Dodnes má hluboký duchovní dosah. Je to apoštolát. V tomto
směru konám průkopnické dílo. Podnikám to v pevném spojení s naším Pánem
a s jeho tajemným tělem, se slavným shromážděním všech Božích dětí světa
a s řádem bratří Kazatelů svatého Dominika, k němuž navěky patřím.
Vlastní jedinečnost poslání ženy se nejčastěji projevuje v oblasti
duchovní a kulturní. Církev se obohacuje svědectvím ženy, kterým
uskutečňuje své povolání k dokonalosti. Kéž je vtělením ženského ideálu
a zároveň také vzorem pro Tebe jako pro všechny Boží děti! Kéž je Ti
vzorem v následování Pána a příkladem, jak má nevěsta vlastní láskou
odpovídat na lásku svého Ženicha.
Vyprošuji Ti Boží požehnání
Tvá milující Zdislava z Lemberka
+ + +
M r t v í
Chtěla jsem přátelství se životem
Ale prý to možné není
Snad se smrtí
Alespoň mrtví vědí
Jak přijít beze studu
Chvíli posedět
V něžném vyprávění
Setrvat do setmění
Pak tichem odcházejí
Aby se objevili
Plni pochopení pro můj úžas
Jak prosté to teď mají v ráji!
Eva Lopourová
+ + +
H r o b
Je otázka vždy otevřená
Znamení že energie lásky
Je ve svém množství neměnná
To znamená
Pokud platí
že nic nezmizí beze stopy
jen se promění
Pros tedy ty
Kdo zemřeli
Ať jinak teď
tě milují
Eva Lopourová
+ + +
TAJEMSTVÍ HORY SV. KLIMENTA (3)
A. Popis a zaměření hradiska
Výsledky dosavadních výzkumů, jichž nebylo málo, si většinou odporovaly.
Přehled této spletité otázky podává Hrubý ve své knize (V.Hrubý,
Velkomoravské hradisko sv.Klimenta u Osvětiman, Brno 1961 Vyd.Moravské
museum, s.20-28),
Dosavadní pokusy o zaměření a popis Hory byly tyto:
V.Houdek - r.1887,
Fr.Přikryl - r.1890,
I.L.Červinka - r.1896,
Fr.Přikryl - r.1902 (2 x)
R.Čechmánek - r.1904,
Fr.Přikryl - r.1905,
I.L.Červinka - r.1915, 1928,
Fr.Přikryl - r.1928, 1930,
K.Hanák - r.1931, 1933,
I.L.Červinka - r.1933, 1048.
Rozloze hradiska se nejvíce přiblížil Přikryl (28 ha). Kupní smlouva
mezi Buchlovským panstvím a lesním družstvem v Osvětimanech uvádí
rozlohu hradiska sv.Klimenta asi 25 ha. Tvaru hradiska se nejvíce
přiblížil Hanák (nepravidelný protáhlý obdélník). Chyby v popisu a v
zaměřování vyplývaly většinou z toho, že se za celek hradiska obyčejně
pokládala pouhá jeho část.
Nebylo by správné opomenout jeden starý popis hradiska z 18.dubna roku
1358. jde o schvalovací listinu olomouckého biskupa Jana Očka z Vlašimi,
a dále o schvalovací listinu jeho generálního vikáře, probošta Mikuláše,
a konečně o zápis této věci v augustiniánské kronice u sv.Tomáše v Brně.
V nich se skoro stejnými slovy píše, že kaple sv. papeže Klimenta leží v
lesní pustině blízko hradu Cimburka, a že je již dlouhý čas opuštěná,
bez kněží a bez bohoslužeb; dále, že k ní přiléhá obytný prostor, který
je spolu s přilehlou kaplí obehnán okruhem příkopů a že se v ohrazeném
prostoru dá zřídit obydlí a pást dobytek; konečně, že kaple neleží na
území žádného farního kostela a že je velmi vzdálená ode všech ( J.M.Veselý,
Svatoklimentský listář, Řím 1969, s.11 passim.)
Své zaměření z roku 1958 shrnul Hrubý takto: "Vnějším opevněním vymezená
plocha hradiska je ve směru Sever-Jih dlouhá 720 m, ve směru
Východ-Západ široká 370 m (měřeno vždy od vnějšího okraje příkopu),
takže jeho výměra odpovídá asi 22 ha; obvod měří téměř 1900 m." (Hrubý,
Tamtéž, s.26.)
Povrch a tvar hradiska a hlavně opevnění byl zkoumán metr za metrem.
Práce byla velmi ztížena náhle zhoršeným počasím, podzimními dešti a do
kostí pronikajícím mrazivým vichrem, který téměř bez ustání spolu s
deštěm bičoval nás a temeno kopce tak, že ohýbal lesní porost. Někdy
bylo nutné plazit se po kolenou a přidržovat při zemi měřící pásmo,
brané vichrem a přilepované deštěm, a přitom zjišťovat přesně tvar
povrchu a nebo pátrat po střepech.
a) Bylo zjištěno, že "Hora sv.Klimenta patří k velmi pozoruhodným
výšinným hradiskům, jejichž budování postupovalo nejspíše od menšího
útvaru k většímu celku. Jeho ústředím je kuželovitý vrchol, obklopený
opevněním, zaměřeným ve směru SSV - JZZ, jehož delší osa měří asi 370 m
a kratší 290 m". (Hrubý, Tamtéž, s.22.)
"Toto oválné opevnění je tvořeno hlavním valem, (na plánku označen
písmenem A, jenž je široký 6 - 9 m a vysoký 60 - 160 cm. PO obou
stranách je val sledován příkopem, širokým 5 - 7 m a hlubokým 60 - 180
cm. Hradební val byl nahazován z vnitřní i vnější strany, čímž vznikl
útvar ´příkop - val - příkop´. Výška valu i hloubka a šířka příkopů
časem jistě zmenšeny zásahem přírody i lidské ruky, a byly tedy původně
větší. Toto opevnění se však uchovalo jenom asi ze tří čtvrtin (asi 750
m), a severně od kostela je místo valu srázný terasovitý břeh, provázený
vnějším příkopem. Vrcholek kopce je pokryt uměle vyrovnanou oválnou
plošinkou, orientovanou směrem S - J. Její delší osa měří 80 m a kratší
50 m. K plošince se přimyká ´akropolis´ - zříceniny kostela a přilehlého
obydlí. Plošina se stavbou je ohraničena terasou, v níž je mnoho
lomového kamene (pískovce), ale zatím se nedá říci, zda jde o záměrnou
úpravu, či o zříceniny staveb, nebo o opevnění, jež by chránilo přímo
kostel (na plánku: C)... Mezi touto terasou a zmíněným hlavním valem se
jeví ještě jedno oválné, ale méně zřetelné opevnění, řekli bychom"
vnitřní, jehož vnější osa má asi 190 m a kratší asi 130 m (na plánku:
B). Neuchovalo se však všude stejně: někde je to ´příkop - val -
příkop´, jinde jenom stupeň, a na Jihu se úplně ztrácí. Terasa kolem
plošiny, vnitřní val a hlavní val představují asi období prvního
stavebního zásahu na hradisku (na plánku: A + B + C). Ústředním bodem
těchto tří oválů je - jak se zdá - chrámová stavba, čili: hradisko tu
bylo kvůli kostelu, pro kostel - a ne kostel pro hradisko! Plocha
vrcholu, uzavřená hlavním valem, měří necelých 8 ha."
b) "Nepochybně až později" - říká Hrubý - "byl tento nejstarší okrsek
obepjat dalším - vnějším valem (na plánku: D), širokým 7 - 12 m; jeho
severovýchodní úsek probíhá paralelně ve vzdálenosti pouhých 12 až 15 m
od hlavního opevnění, na severní a západní straně se od něho vzdaluje až
na 20 - 25 m, a na jižní straně vytváří 320 m dlouhé předhradí... i
tento vnější val je lemován po obou stranách příkopy; vnější z nich -
široký až 11 m - je oddělen od násypu parkánem 3 - 8 m širokým." Tedy i
zde je ´příkop - val - příkop´. "Vnější val pozměňuje však původně
oválný obrys hradiska ve tvar ne nepodobný obdélníku, orientovanému ve
směru S - J." (Hrubý, Tamtéž, s.22-24.)
Strany tohoto obdélníku přestávají být přímkou jen tam, kde se
přizpůsobují jednak oválům "hlavního" opevnění, jednak "prudkému zlomu
náhorní, k jihu mírně skloněné roviny strmého břehu". Toto vnější
opevnění nebylo zřejmě dokončeno a může se pokládat za druhé období
větších opevňovacích prací na hradisku. Tam, kde není val dostavěn, je
na vnitřní straně pouze "řada nepravidelných, jakoby mohylovitých
násypů" hlíny, asi připravených k dokončení valu, a na vnější straně
nedokončený příkop pokračuje v podobě dvou dlouhých a širokých žlabů.
Jižní strana obdélníkového opevnění (asi 130 m) má "nejmohutnější valový
násep a nejhlubší příkop asi proto, že z této strany je hradisko
pohodlně+ přístupné. Téměř v jihovýchodním rohu předhradí je val v šířce
30 m přerušen; jeho konce se u této mezery stáčejí v délce 15 m směrem
dovnitř hradiska, takže tu zřejmě vznikl hlavní vchod: brána do
pevnosti, směřující na Jih k osvětimanskému údolí. Tudy též nyní
prochází údolní cesta k severní části hradiska", tj. ke zříceninám na
vrcholu hory. "Ve vzdálenosti 40 m od ohybu opevnění (od něhož je
západním směrem taky stejně daleko k hlavní bráně) vedl patrně boční
vstup do hradiska, jak se zdá podle 5 m širokého valového násypu, který
se nadto lomí ve tvaru písmene L." (Hrubý, Tamtéž, s.25-26.)
Je snad pouhá náhoda, že vnější má skoro stejný tvar jako hallštatské
sídliště na blízkém "Holém kopci" u Buchlova. Tento val by tedy mohl být
hallštatský (8.stol.př.Kr.), kdyby tu byly nalezeny hallštatské střepy.
Protože však zatím nalezeny nebyly, je val spíše pozdní, pro což svědčí
o to, že není dostavěn.
c) Druhý hlavní vchod vedl do hradiska - jak se zdá - ze severní strany,
"po ploché šíji, spojující svatoklimentskou ostrožnu s hlavním horským
pásmem". Je tu vlastně nejkratší a nejsnazší přístup ke "kapli s
přilehlým obydlím", a proto bylo nutné šíji co nejbezpečněji opevnit,
"aby se" - jak říká Hrubý - "nestala slabinou celé pevnosti". A skutečně
zde je o jeden val více než na ostatních stranách hradiska, neboť "asi
40 m na severovýchod od nejmladšího, vnějšího opevnění přepíná plochou
šíji... další obloukovitý val... asi 250 m dlouhý, a jeho jižní část je
sledována z obou stran příkopy (´příkop - val - příkop´), kdežto severní
má příkop jen vnější strany" (na plánku: E). V podstatě je tento val
souběžný se zaoblením ostatního opevnění, a jeho jižní konec "navazuje
na strmý svah kopce, kdežto severní končí ve strži severně od zříceniny
kostela". (Hrubý, Tamtéž.s.28)
O tom, že tu byl vchod, svědčí jednak mohutnost opevnění k ochraně
vchodu, jednak především přerušení příkopů přechody, které mohly mít v
minulosti snad i tvar padacích mostů. Přechody jdou těsně za sebou na
svahu stoupajícím příkře ke kostelu.
Jak jsme již řekli, obvod hradiska, daný "vnějším" opevněním, měří 1900
m, a plocha hradiska má asi 22 ha. Největší délka - 720 m, největší
šířka - 370 m.
d) Pokud jde o zdroje vody, ještě kolem roku 1838 byla podle Řehoře Wolného hluboká studna (cisterna) na jižním straně boku kostela, a je
zjistitelná i dnes. Jiný pramen prý býval "v těsné blízkosti severní
strany kostelního chóru". (Hrubý, Tamtéž.s.28)
Asi 170 m na východ od kostela je ještě dnes studánka se svěží vodou,
zvaná "Metodějova". Je skrytá v rokli, po levé straně potůčku. Přibližně
100 m proti jeho proudu je asi 15 m široká mokřina, zvaná cisterna, z
níž dodnes vytéká voda. Mimo to mezi čtvrtým a třetím valem na "šíji"
jsou stopy po menším rybníčku. A kromě dvou bystřin, jež obtékají celou svatoklimentskou Horu, jsou nedaleko od Hory, u silnice spojující
Vřesovice a Koryčany, bohaté prameny s velmi dobrou vodou u "Pěti židel".
Víme však, že v 9. století byla jižní Morava daleko bohatší na vodu než
dnes.
Ve východní Církvi měl každý význačnější poutní chrám svůj "divotvorný
Pramen", a někdy i několik, buď přímo ve svatyni nebo v její blízkosti.
Hora sv.Klimenta je podle listin z 18.IV.1358 starobylé poutní místo,
odedávna navštěvované zbožným moravským lidem "Životodárným pramenem" (zóodochos
pégé) tu mohla být přímo studna na vrcholové plošince před vchodem do
chrámové předsíně, nebo "Metodějova Studánka" na potůčku pod sídlištěm,
k níž se mohlo pojit i "Pět žídel" (žídlo = zřídlo). Zdá se, že podobným
"životodárným zřídlem" ve Veligradě-Sadech mohla být i velkomoravská
studna, objevená v r. 1962 mezi chrámem a obydlím. Leží blízko chrámu,
několik metrů od hlavní cesty. Má čtvercový tvar a je zaměřena
(orientována) přesně jako chrám. Kdyby bývala sloužila jen běžným účelům
pro místní obyvatelstvo, bývala by musela být blíže k obydlí a rozhodně
větší. Studna byla čtverhranná, bedněná, ale zpevněná kameny. Čerpalo se
z ní vědrem. To bylo nalezeno na dně. Tím se podobala např. posvátné
studni v kapli nad svatyní sv.Artimia v cařihradském předměstí Balat
(snad od balato - blato?). Voda se pila na místě, ale také se nosila
domů (J.B.Aufhauser, Die heilige wundertätige Quelle - hagiasma - bei
byzantinischen Wallfahrtsorten, Viz: Das Altertum, 1963, B.9. Heft 4,
239-247 Berlin Akademia.)
Ve Starém Městě v hrobě č.922 (309 - 49 - 7 E.) ležela v místech lebky
čutora z jemně plavené hlíny narůžovělé barvy... na hřbetní straně
klenutá a zdobená dvěma soustřednými kruhy s paprskovitým rýhováním, jež
bylo prokázáno mnou jako "monogramový kříž", složený z řecké abecedy.
Čutora sloužila poutníkům (Hrubý, Velkomoravské Staré Město, s.25.
Vyřešil J.M.Veselý.).
Jeden z nich zde skončil pouť. Znak je římského původu - Konstantin: "v
tomto zvítězíš" - ale má maloasijské prvky: kotouč a paprsky. Šlo snad o
přátele sv.Cyrila a Metoděje z Hory Olympu v Bythínii? J.M.Veselý OP (Pokr.)
+ + +
S E N
Široká cesta
Sráz a vysoké hory.
Šeď a běloba.
Kráčíme spolu vzhůru.
Pak po pravé straně
horská chata.
Ptáme se tenké
ženy středních let,
splihlé vlasy,
nevýrazná tvář:
"Jak daleko je ještě k vrcholu?"
Jsme nahoře.
Stoupáme točitými schody ve věži.
Nahoře se schodiště zúžilo.
Nemohu dál.
Druh mě táhne,
jsem příliš silný,
jsem přilíš velký.
Ten druhý je asi
anděl strážný.
16.11.1991 Karel Dachovský
+ + +
Mnoho otazníků v tak krátké povídce
Předsálí budovy krematoria se zaplnilo smutečními hosty. Zbývá několik
minut než se otevřou dvoukřídlové dveře do sálu plného květin, dlouhých
lavic, symbolického kříže v pravém rohu a katafalkem se zesnulou. V tyto
okamžiky se na chvíli jakoby zastaví čas, obklopí nás neviditelné
posvátno, člověk se oprostí od světských starostí a myšlenkami doprovází
na poslední cestě osobu jemu blízkou.
"Už to má za sebou", říká soucitně žena v norkovém kožichu synovi
zemřelé. "Přejte jí odpočinek, natrápila se až až. Rakovina je zlá
nemoc. Když zemře maminka, bolí to, cítím s vámi." Prošedivělému muži
zvlhly oči. Za mými zády se ozýval tlumený ženský hlas: "To zase bude
... naše slavná rodinka pohromadě, celý večer poslouchat nemožnou tetu
Martu, nevychované děti Frantovy a pomateného Rudyho." Nevím, jestli by
paní pokračovala ve výčtu jí nemilých osob, když první tóny hudby
přeťaly její slova. Lidé se začali řadit do dvojic a vcházeli do
smuteční síně. Za shrbeným, těžce chodícím dědečkem se dveře zavřely,
Po obřadu jsem zamířila ke hřbitovu, který těsně sousedí s budovou
krematoria. Tatínkův hrob je vzdálen asi pět minut od hřbitovní brány.
Nijak jsem nepospíchala. Zhluboka jsem se nadechla studeného vzduchu a
rozhlížela se po vzrostlých stromech, které jemně podkreslovaly
hřbitovní ticho svým šuměním, teď hustě zasněžené s větvemi ohnutými pod
nánosem sněhu. Anděl střežící mramorový náhrobek pod nadýchanou čepicí
působil tak trochu komicky. Mé boty zanechávaly čerstvé otisky v úzkých
uličkách mezi jednotlivými hroby. Vybavovala jsem si řečníkova smuteční
slova, tváře i slova přítomných. V mysli mi vyvstala slova paní tak
nespokojené se svojí "slavnou rodinkou". Víme, jak zhoubná je rakovina,
ale už méně si připouštíme jak zhoubná je nemoc zvaná nenávist a
pomluva. Rakovina užírá lidské tělo, nenávist a pomluva duševní nitro.
Je těžké mít pochopení pro člověka, zvláště je-li nám nesympatický,
popřípadě nám ublížil, pomluvil, okradl nebo nás přehlíží...
Známe ale prostředí, ve kterém ten či onen vyrůstal? Známe jeho výchovu,
myšlenky, které mu byly od dětství vštěpovány, zda-li vůbec nějaké byly.
Víme, zda ho něčí ruka s láskou hladila nebo tloukla do obličeje a on
zákonitě urážky a pohlavky rozdává dál? Zdáme prostředí a lidi, kteří ho
v dospělosti ovlivnili? Žili jsme aspoň dva roky v jeho kůži, abychom
mohli pochopit jeho duševní pochody, prohry či úspěchy - můžeme vše
spravedlivě posoudit? Stane se, že v mozkových propletencích dojde ke
zkratu a následky si potom nese po celý svůj život. Nemůže něco
podobného postihnout i nás?
Jak těžce se usmiřují národy, jak těžce se nachází konsens mezi
jednotlivými politickými stranami, když to vše v samotných našich
rodinách! Kdo pochopí toho druhého, ten i odpustí.
Někdo namítne - nejsem svatý ani Ježíš Kristus, který prosil Otce za
odpuštění i pro ty, kteří ho ukřižovali.
Ale kdo jiný než my, křesťané, by se měl jemu Jemu co nejvíce podobat?
Sluníčko rychle zapadalo za hřbitovní zeď a stíny křížů a náhrobních
obelistů se prodlužovaly. Smetla jsem sníh z mramorové desky, pomodlila
jsem se Otčenáš a spěchala k bráně hřbitova. Bezděky jsem se otočila -
malý plamínek svíčky na tatínkově hrobě svítil v narůstající šedi, která
prostupovala krajinou.
Na jedné obloze se rýsovaly první hvězdy, za chvíli jich zazáří
bezpočet. Zase jeden den za námi. Zítra se zrodí nový a s ním i nová
naděje. Bohu díky. Ruth Hrušková
+ + +
S E N
Na jakýchsi závodech to bylo.
Skočil jsem do výšky,
ale při pádu do doskočiště
jsem si odřel rameno.
Krev na písku
starodávných amfiteátrů.
Už jsem nechtěl,
aby tyčku posunuli výš,
když to tak bolí riskovat.
Nakonec jsem si dal říct.
Nedopadl jsem na zem,
ale zachytily mě čísi ruce.
Ruce andělů nebo hodných lidí.
3.10.1991 Karel Dachovský
+ + +
Na staveništi Evropy (1)
Jako každý i ty jsi dnes plný očekávání. Je doba velkých změn. Stáváš se
účastníkem evropské unie. A co ty? Zdá se ti, že do toho nemůžeš nijak
příznivě zasáhnout? Zmůžeš dost. Jak? Připrav se na to nejen trpným
čekáním, ale duchovním růstem. O co se opřeš? V Bohu, v Církvi, v
rodině, v řádu hledej ztracenou kulturní návaznost!
Sjednocování národů znamená hlavně hospodářské a politické spojení.
Jenže dovedeš si to představit po stránce mravní a duchovní? A přece to
je to nejdůležitější, čím právě ty můžeš do okolí významně zasáhnout.
Jak to přispěje k tvému objevení otcovské návaznosti, abys vůbec získal
zkušenost, kdo a čí vůbec jsi?
Proč tě znepokojují okolní nejisté poměry? Proč prožíváš obavy, úzkosti,
odcizení? Kvůli ztrátě otcovské návaznosti, srdečného vztahu k nebeskému
Otci, k vlastnímu otci rodiny duchovní i manželské. Mnozí zřejmě čekají
od Boha, od Církve a rodiny, od demokracie jen pozemské věci. Bůh však
sleduje hlavně spásu duše.
Ve světě máš potíže s tím, aby někdo uznal, že v pozadí tvého života
není jen něco či nějaké neosobní kosmické síly, ale Někdo s velkým "N".
Ani ty, kdo věříš, ještě nemáš vyhráno. Možná bereš Boha buď lhostejně
jako inženýra v penzi, který tě stvořil, ale pak tě odložil. Možná ho
považuješ za strašného soudce a tyrana. Pak se jen tetelíš zimou úzkosti
a postrádáš andělská křídla, jaká Bůh dává jen tomu, kdo miluje Boží
láskou. Tvoje příprava na budoucnost musí být přípravou ke startu k
něčemu lepšímu a šťastnějšímu. Jinak se neodlepíš od země a zůstaneš ve
svých přízemních starostech. Bez osvíceného zamilování si Boha jako
milujícího Otce nebeského, který ti přeje a dopřává všechno, dokonce i
vlastního Syna Božího, by tvá další cesta byla jen pobytem v své láhvi
od octa. Ani tvoje úzkostlivě protažená tvář a kyselý úsměv, ani
podezíravost, závist, farizejské lpění na zavřené bráně někam, kam sám
vůbec nevstupuje, nikoho neosloví a nestrhnou k následování. Tak půjdeš
dál tak, že poletíš na křídlech Boží lásky spolu s ostatními lidmi
uchváceným pro Boha, pro milosrdného Otce, anebo zkameníš v ulitě svého
sobectví.
Vykroč od Božího dětství k dospělému, radostnému přátelství s Bohem!
Jak? Odlož hříchy a pěstuj ctnosti! Vyprošuj si dary Ducha sv.! Prožívej
blahoslavenství! Okus ovoce působení darů Ducha svatého! Přitom vytvářej
společenství lásky! Tak přitáhneš a uchvátíš všechny zklamané a
hledající lidi, zapracuješ s nimi na vzájemném růstu v Boží lásce.
Kde začneš? Přímo u sebe. Jak? Sleduj podobenství o marnotratném synu
(Lk15,11-32)! Právě ty jsi to marnotratné dítě. Kolikrát podléháš
pokušení opustit Otce, aby ses mohl uplatnit nezávisle, - ty, dítě
zklamané světskými nicotnostmi, - zneuctěné, využívané druhými, když si
chce zřídit svůj vlastní soukromý život, - ale i trápené i uprostřed
největší bídy - TOUHOU po návratu ke společenství s Otcem. Bůh - jako
ten otec v podobenství vyhlíží tvůj návrat, objímá tě, chystá pro tebe
hostinu k oslavě návratu do otcovské náruče a smíření.
V podobenství nejvíce vyniká slavnostní způsob plný lásky, jakým tě otec
přijímá: je to znamení milosrdenství Božího, vždy otevřeného k
odpuštění. TEDY: smíření je především darem nebeského OTCE.
AVŠAK podobenství se uvádí ještě jinou tvou tvář. Tu zosobňuje
2.syn-starší, který pohrdá svým místem na hostině. Vytýká mladšímu
bratrovi zlé skutky, jichž se dopustil, a dále otci, že ho s láskou
přijímá, ačkoli jemu - pracovitému, usazenému, mírnému - nebylo dovoleno
uspořádat takovou slavnost. To je znamení, že nechápe otcovu dobrotu.
Dokud se tento "domněle" hodný bratr, spoléhající na sebe a své zásluhy,
závistivý a pyšný, plný hořkosti a hněvu, neobrátí a nesmíří s otcem a
bratrem, není ještě hostina po všech stránkách slavností konanou kvůli
příchodu a nalezení.
I ty máš v sobě kus toho staršího bratra. Zpozdilá sebeláska tě svazuje
závistivostí a zatvrzuje tvé srdce. Zaslepuje tě. To ti zatarasuje cestu
k druhým a k Bohu. Boží milost pak nemůže ani do tvého srdce. PROTO
potřebuješ obrácení a smíření.
TOTO podobenství je především úchvatný příběh o nesmírné lásce Otce čili
Boha, který ti dává při návratu DAR úplného smíření. Avšak tím, že v
podobě staršího bratra připomíná toto milosrdenství zaslepenou
sebelásku, která rozděluje bratry, stává se příběhem také tvé rodiny:
vystihuje poměry, v jakých žiješ, ale ukazuje ti cestu dál.
Jako marnotratné dítě toužíš po návratu, po opětovném spočinutí v
otcovském náručí a po odpuštění. Tak hluboko ve svědomí zakoušíš silnou
touhu po bezpodmínečném smíření. Prožíváš skutečnost, že každé tvé
smíření s jinými lidmi pochází z tohoto jediného tvého usmíření s Otcem.
Pokud ale sleduješ ono podobenství s ohledem na 2. starší dítě, hned máš
před zraky poměry všelidské rodiny, trhané touhou po vlastním prospěchu.
Na základě závěru vyvozeného z podobenství chápej a přijmi zvláště ty
své poslání v úsilí o obrácení svého srdce a o své smíření s lidmi a
ostatními tvory a s Bohem, což je spolu spojeno. (Pokr.)
+++
Modlitba
Prosím tě Pane Lásko a Naděje
buď s námi ať se děje co děje.
Cestou svou veď nás v každý čas
ať vždy slyšíme tvůj hlas.
Dej ať nikdy nekonáme podle zlého,
ale vždycky se řídíme podle přikázání tvého.
A M E N
6.11.1998 Ladislava Lopraisová
+++
Jak otevřeš ve svém srdci zdroj usmíření se svým údělem, s okolními
tvory a s Bohem? Sleduj podobenství o marnotratném synovi! A hned vidíš,
že smíření je Boží dar a Boží dílo. Věř, že se to dílo uskutečňuje v
tajemství Ježíše Krista! Vyjdi z tohoto prvotního tajemství udílení
spásy a vyvoď z toho důsledky pro svůj život! Pavel ti vzkazuje: Neboť
jestliže jsme s Bohem usmířeni smrtí Jeho Syna v době, kdy jsme s ním
byli znepřáteleni, tím spíše - po usmíření budeme zachráněni Jeho
životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána,
protože skrze Něho se nám nyní dostalo usmíření (Ř5,10,Kol1,20-22).
Pavel tě vyzývá: Smiř se s Bohem (2Kor 8,18-20)!
Sleduj smutný obraz sporů ohledně usmíření mezi lidmi! Ber ohled na
tajemství Kříže jako na největší událost, v níž Ježíš Kristus zakouší
nejtěžší osud tvého odloučení od Otce, takže volá slovy žalmisty: Bože
můj, Bože můj, proč jsi mně opustil? a zároveň uskutečňuje tvého
smíření. Dívej se na Probodeného! To ti stále připomíná vertikální
rozměr tvého odloučení od Otce, který vždy převažuje na rozměrem
horizontálním, tj. nad tvou roztržkou s lidmi a nad potřebou usmířit se
s nimi.
Otec dává Kristovým apoštolům účast na svém díle usmíření, nebo jak píše
sv.Pavel: Bůh nám svěřil službu, abychom hlásali usmíření a nás pověřil
kázáním o tomto usmíření. (2Kor 5,18). Otec klade ve svém milosrdenství
do rukou a úst apoštolů, svých poslům službu usmíření, a oni ji
jedinečným způsobem zastávají, protože jsou obdařeni mocí jednat v Osobě
Ježíše Krista.
AVŠAK také tobě uprostřed shromáždění věrných Otci a spolu s nimi je
svěřeno hlásat o tomto usmíření. Všemožně vydávej svědectví o usmíření a
uskutečňuj je ve světě!
Shromáždění všech věrných našemu Pánu čili církev je svátost neboli
znamení a nástroj tvého vnitřního spojení s Bohem a jednoty s ostatními
lidmi. Jejím úkolem je působit, abys ty, kdo jsi dnes těsněji spojen s
okolím různými pouty dosáhl také plné jednoty v Kristu. PROTO usiluje
především o tvé přivedení k úplnému usmíření. Tak se ukol církve shrnuje
v poslání smířit tě s Otcem, s ním samotným a s lidmi a s veškerým
tvorstvem.
Církev svatá je usmiřovatelkou. Jedinečná známka tohoto díla Církve sv.
je v tom, že smíření těsně souvisí s obrácením tvého srdce. To je jediná
schůdná cesta k souladu mezi lidmi.
Když ale máš naplnit úkol být v Církvi a s ní věrohodným usmiřovatelem,
tak začni zosobňovat církev usmířenou! Zosobňuj v církvi a s církví
příklad usmíření především v rámci svých možností! Začni usilovat o
obrácení svého srdce k pokoji, a omez spory, překlenuj roztržky, zahoj
rány, které jsi ty nebo někdo vedle tebe utrpěl, když se vyostřila
vzájemná názorová neshoda. Udržuj jednotu v tom, co je podstatné, pokud
jde o víru a křesťanské mravy podle zásady: v pochybném volnost, v
podstatném jednota, ve všem láska. B.
+ + +
Květy pro živé
Chceš-li svědčit o víře
Přinášej mrtvým květy
Dělej to ale tak
Jako bys nesl pro živé
Jako je ženám nosívají muži
Nenápadně a trochu stydlivě
Buď nervózní
A občas ledabyle rozhlédni se
Nikdo se nedívá
Upravit květy - tak
Nejsou povadlé ?
Ach ne - výdech
Vypadají nádherně
Úsměv - výraz úlevně
Radost přidej k daru
A trochu pýchy žes to sved
Teď - nestát u hrobu
Pozvání na kávu bys přijal hned
A milá zve tě dál
Za dveře nikdo neuvidí
Jen nad hrobem kohosi v soustředění
Jak pohroužen by do hovoru stál...
Eva Lopourová
+ + +
Brněnská akademie duch.života ct.Patrika Kužely OP: DOPISY (3)
DOPIS TVÉ MATKY
Milé dítě!
Víš, jaký úkol mám při poslání mého jediného Syna věčného Otce, který je
Tvým, Bratrem?
Jeho Narození je pouze prvé zastavení na mé křížové cestě ke Kalvárii.
Dokonale rozumím svému božskému Dítěti. Z vyšší inspirace je
milosrdenství hluboce vepsáno do mého Srdce. Proto rozumím řeči a
skutkům svého Syna. Dají se nejlépe vyjádřit láskou a spravedlností.
Proto vidíš, že neběhám za jeho zázraky jako ostatní. Od začátku jsem
přesvědčena o božské síle Ježíšově. Nepotřebuji žádná znamení, proč můj
Syn říká a koná to či ono. Mně stačí důkaz mého božského Mateřství. To
mluví k celé mé bytosti a k mé mysli zcela jasně a zřetelně.
Chceš znát můj úděl jako Bohorodičky vzhledem k mému Synu Ježíši a jeho
poslání? Ježíš je poslán obnovit v Tobě hříchem ztracený Boží obraz. Má
Tě povznést ke zcela novému, ušlechtilejšímu stvoření. Chce, aby ses
stal tak jako já poprvé dalším jeho důvěrným přítelem a spoluvykupitelem
lidstva, a tedy také sebe samého. Ježíš přináší zadostiučinění za Tvůj
dluh. Otevírá Ti cestu k novému stvoření. Smysl jeho poslání pochopíš
jen z hlediska nekonečné lásky našeho věčně milujícího Otce.
Sleduj mé počínání v nejubožejší bídě betlémské jeskyně, v emigraci mezi
Egypťany, v chrámě a na Kalvárii! Pouč se z mého vystoupení v Káně
Galilejské! Pro Tvé utvrzení ve víře neváhám žádat Ježíše, aby učinil
zázrak. Vedu Tě k porozumění Ježíši, když jdu za ním na Kalvárii, která
je hlavním cílem jeho života. Myslíš, že myslím sama na sebe? Podivíš
se, jak bezvýhradně dovedu na sebe zapomenout.
Dovedu poručit svému milujícímu mateřskému srdci, aby se v lásce
neupínalo jenom to své jediné Dítě, a přehlíželo Tebe. Přeji Ti,
miláčkovi mého Syna a mne, také jen to nejlepší. To nejlepší, co mám, je
můj jediný Syn. Proto Ti dávám svého milovaného Syna Božího.
Chceš vědět, o čem uvažuji, když moje jediné Dítě vystupuje na veřejnost
s hlásáním své radostné noviny o závratnosti lásky svrchované Otce k
lidem, zatímco to sleduji z ústraní? Kolik je těch přechytralých
příbuzných a ustaraných přátel a takzvaně hodných občanů, kteří se
pohoršují nade mnou, že jsem Matkou člověka, podle veřejného mínění
neužitečného? Místo, aby se jako všichni snažil přežít zlé časy a
pokračoval v tesařské práci, toulá se bezpracně s opilci a nevěstkami,
pobuřuje lid, odvádí od úcty k starším, kněžím a mocným. Kolik je těch,
kdo varovně vztyčují prst, že se můj Syn ocitá na šikmé ploše? Kolik
pomluv, urážek a obvinění na adresu Ježíše dopadá i na mě? Dovedeš si
vůbec představit, jak často mě podněcují příbuzní: "Jdi mu domluvit!
Odveď ho ze šikmé plochy, na níž se prý ocitá!" Kolikrát mě vybízejí:
"Jdi zachránit život svému Synu, než bude pozdě! Co jsi to matku, když
ho necháš mluvit a dělat takové nehoráznosti? Jestli skončí na
popravišti, tak je to také Tvoje vina!" Já jen mlčím a zpovzdálí žehnám
svému Synu za každé slovo a za každý krok. Dobře vím, že každé slovo a
každý krok ho přivádí blíž a blíže hrozné, potupné smrti. Od začátku
dobře vím, jak se s každým jeho slovem a skutkem stupňuje nenávist
pyšných a mocných proti mému Synu i proti mně samé. Za těch třiatřicet
let obětovávám své Dítě ne jednou. Podávám ho k oběti tisíckrát a zase
znovu. Pokaždé a znovu ho dobrovolně a s krvácejícím Srdcem vydávám
veřejné potupě. Tím si připravuji své Srdce na své krvavé ukřižování
spolu s Ježíšem a v něm. Tolikrát a opakovaně obětuji své Dítě do rukou
nebeského Otce, a to kvůli Tvým vinám. Přitom se čím dál tím více stávám
dobrou a pečlivou Matkou Tebe uprostřed obrovských zástupů lidí, kteří
vzdychají po Vykoupení a mateřském pohlazení.
Zkus mě někdy srovnat se svou matkou! Porovnej si mně s vlastní matkou,
která přeje výlučně jen Tobě, svému rodnému dítěti! Srovnej si mě s
matkou, která Tě chce mít jako své dítě připoutáno jen k sobě! Srovnej
si mě s matkami, které se chvějí jen o své děti a zdráhají se je
obětovat, protože by musely obětovat svou opičí lásku, kterou je vlastně
spoutávají! Možná, že pocítíš sladkou závrať nad mou velikostí. Možná se
však v Tobě vzbouří mateřské city, a budu se Ti zdát jako krkavčí matka,
anebo jako horší než ta žena, která chce před králem Šalamounem dopustit
rozpůlení dítěte? Vždyť dobrovolně vydávám své jediné Dítě k hroznému
mučení, k Ukřižování a k probodení jeho nekonečně milujícího Srdce!
Říkáš si, co je to za matku, která nezabrání svému jedinému dítěti v
jeho svobodné životní pouti vstříc smrti? Jenže právě proto, že jsem
Matkou, a to Matkou Nejdokonalejšího, proto nejlépe ze všech lidí chápu
svůj mateřský úkol. Chápu a přijímám svůj úděl Matky, která se má
obětovat, aby přicházející nový život zvítězil. Dovedu z lásky k Tobě
uprostřed všeho lidstva a pro Tvou věčnou záchranu obětovat své jediné
Dítě Boží. Proto se mi dostává nového dítěte v Tobě spolu s bezpočtem
dalších dětí. Nemysli se, že mi přitom nekrvácí Srdce! I když dobrovolně
přijímám to, co má přijít, nestává se to méně trpkým a hořkým, protože
Boží milost neruší mou přirozenost. Pro matku je vždy bolestné vydat
milované dítě na potupnou smrt. Jsi dítě mých slz a úzkostí. Láska a
víra ve svrchovanou lásku Boží neruší lidskou přirozenost. Jsi dítě mého
pokojného souhlasu s Boží vůlí. Tak Tě jako své vlastní dítě vedu ke
kříži svého jediného Dítěte Božího, se kterým vystupuješ na Kalvárii,
abych Ti tváří v tvář krutému světu ukázala, kde máš hledat lásku a
naději. Zde, u paty kříže, potřísněného přesvatou Krví mého Syna, kterou
přijímá ode mne, představuji Tebe spolu se všemi svými milovanými dětmi
nebeskému Otci. Zde, u kříže, na němž nám přináší můj Syn Vykoupení, Tě
vedu k patřičnému přijímání mého Dítěte. Nabízí se Ti ve Tvém
každodenném pokrmu a nápoji. Chop se vlastního kříže! Nes ho ve spojení
s křížem mého Syna! Tak můžeš v síle tohoto nebeského pokrmu dorůst z
dítěte našeho věčného Otce do důvěrného přítele mého Syna a
spoluvykupitele sebe uprostřed celého lidstva a světa.
Tvoje milující Maminka
+ + +
ALELUJA, ALELUJA !
BOHU DÍKY, ALELUJA. ALELUJA
ZPÍVEJME ALELUJA, ALELUJA
VE VELIKONOČNÍM OKTÁVU
ZVĚSTUJEME JEHO SLÁVU
SLÁVU VZKŘÍŠENÍ
NAŠE VYKOUPENÍ
SMRT BYLA PŘEMOŽENA
VLÁDA PEKLA ZNIČENA.
TAK NÁS BŮH MILOVAL
ŽE SYNA SVÉHO OBĚTOVAL
SMÍŘIL SE SEBOU CELÝ SVĚT
ABY SES MOHL VRÁTIT ZPĚT.
ZPĚT K NĚMU DO NEBE
TO UČINIL PRO TEBE
VRÁTIL TI ŽIVOT VĚČNÝ
MÁŠ BÝT ZA TO VDĚČNÝ.
MILOVAL NÁS DO KRAJNOSTI
USTANOVIL SVATÉ SVÁTOSTI
BYCHOM NEPODLÉHALI SLABOSTI
A ŽILI STÁLE V MILOSTI.
ALELUJA, ALELUJA
ALELUJA, ALELUJA !
A.Blahová
+ + +
Zprávy: Od středy 7.4. do 18.4.2004 uskutečnilo Sdružení přátel bl.Hyacinta
Maria Cormiera v Brně v Brněnském Angeliku setkání mezi umělci. Setkání
uvedl br.Miroslav Gabriel Částek představením POUTNÍKA od Jana Čepa.
Zúčastnili se výtvarníci Vladimír Matoušek, Cyril K. Votýpka, Pavel
Augustin Kryl, Ludmila A.Dohnalová, Veronika K.Planerová, Václav
Jedlička, O.Škaroupka. Setkání mělo jedinečný ohlas mezi domácími i
zahraničními návštěvníky. Od té doby se další oslovení bratři a sestry
scházejí s námi k modlitbám na poděkování Bohu i Církvi svaté a jejich
oslavovatelů. Chvála Bohu za toto dílo! |