Ročník XV., číslo 5.                                                                                                   květen 2009
Obsah: Rada, Dopis svatého Egidia, CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA PRO ZAČÁTEČNÍKY, Hledání, Besední řeči podle Tomáše ze Štítného (37), Ct.Martin z Kochemu, O mši svaté, Jan Tauler, Vigilie, Tak, Brněnská akademie duch.života ct.Patrika Kužely, křesťanského mučedníka z Osvětimi, Zprávy___________________________________________________________

 

DOPIS SVATÉHO EGIDIA
                                                                                                                                                 15.května
Milá duše,
upřímně vyznávám, že jsem dítě vášní a hříchu, a dlouho jsem také zaslepeně sloužil ďáblu, dokud si mne Pán Ježíš nepřitáhl na své nejsvětější Srdce.
Můj otec zastává výsostný úřad na královském dvoře v Lisabonu. Zjednává mi vzdělaného učitele. Tak mám od dětství postaráno o rozhled po písemnictví své doby. Toužím se stát skvělým mužem tak, jako můj otec. Chci vyniknout. Můj otec i vychovatel mi říkají: "K tomu potřebuješ větší vzdělání, než jaké můžeš získat v Portugalském království. Půjdeš do Paříže." Z doslechu vím, že se tam učí opravdu kdeco. Kdo má pořádně proříznutou pusu, ten tam metá všemi možnými důvody a získává zástup učedníků. Lyonský kupec Petr Valdes rozdává majetek chudým a učí prostý lid Písmu svatému v rodné provencálštině, ale jinak si počíná velmi divoce. Taková rozpustilost je mi velmi blízká. Mám velmi dobrodružnou povahu.
Moje studijní cesta na pařížskou univerzitu se poněkud protahuje. O peníze nemám nedostatek. Tak se zdržuji celým sedm let v Toledu. Potkám zde člověka, který je ochoten naučit mě magickému umění. Tak si plnými doušky dopřávám světské vzdělanosti tak, že o mě lidé říkají, že jsem se prý upsal krví ďáblu. A já to nikomu nevyvracím. Až mě to v Toledu konečně unavuje, odcházím konečně do Paříže. Osvojuji si lékařské umění. Dosahuji v tom oboru značných úspěchů. Přitom se holduji všemu, co přináší slunná Francie. Dlouho se mi zdá, že ty radovánky nemají konce. Přes všechny rafinovanosti a okouzlování smyslů cítím nespokojenost. Po každém takovém výstřelku se probouzím smutný. Uvědomuji si svou ubohost a prázdnotu. Vnitřní hlas mi říká: "Změň svůj život, dokud je čas!"
Konečně se rozhoduji. Snáším všechny čarodějné knihy na hromadu a pálím je. Opouštím své společníky v prostopášnostech a děvčata lehkých mravů. Vracím se domů. Bůh mě vede, ale tak, že mě na cestou sráží k zemi jako kdysi apoštola Pavla na cestě do Damašku. Nemoc mě dlouho poutá na lůžko. To mě zdržuje v Palencii. Zde poprvé poznávám bílé bratry Kazatele. Zpovídám se jednomu z otců a zakouším první velké usmíření s Pánem. Jsem uchvácen Dominikovou cestou k dokonalosti, třebaže to znamená úplný rozchod s mým dosavadním způsobem života - místo bohatství chudoba, místo svobody poslušnost, místo prostopášností čistota. Tak se rozhoduji pro řád. Přátelé, kteří mě doprovázejí, jsou mým rozhodnutím zděšeni. Nestarám se o lidské mínění.
Vykračuji strmou úzkou pěšinkou docela rozhodně. Najednou mám jiný cíl, než dosud: půst místo požitkářství, pokání a pokořování místo změkčilosti, hrubou práci místo zahálky.
Zpočátku se Ti, milá duše, na cestě duchovního života, dostává jistých útěch od našeho Pána. To je pro vytrvání na zvolené cestě. Jenže u mne je tomu úplně jinak. Já už znám klamnost světských cest. Znám pomíjivost tělesných rozkoší. Znám ďáblovu záludnost. proto mi Pán žádné útěchy neposílá. Naopak dopouští, že ten, se kterým si tak dlouho zahrávám, si nyní zahrává se mnou. Ďábel mě nechce tak snadno ztratit. Často na mě dotírá: "Ty přece považuješ Krista za nic! Zříkáš se Krista. Zapíráš Krista. Hřešíš, kde máš příležitost." Celých sedm let prožívám ve svém duši hotové spáleniště. Potácím se v tom, ale snáším to. Horlivě pokračuji v pokání a kajících skutcích. Teprve po tomto sedmiletém očistci mi Pán vrací vnitřní pokoj a světlo. Raduji se, ale i v tomto rozjaření neustávám v pokání.
Sám Otec Humbert, představený řádu, o mě svědčí, že ukládím po ostatních bratrech nepořádek, vynáším výkaly nemocných, radostně posloužím každému, kdo to potřebuje. Už si nevážím studia jako za mlada. Když jde o vzdělání, obávám se své ctižádosti a ješitnosti. A přece, když mi udělují doktorát z teologie, přijímám ho, ovšem ne jako nějaké zadostiučinění, nýbrž jen z poslušnosti. Odmítám se vyjadřovat ke světským záležitostem. Největší radost mi působí, když se mi podaří potěšit a povzbudit nějakého nemocného. Většinou působím v rodném Portugalsku. Nejvíce mě překvapuje, že právě ve Španělsku, kde mám od mládí tak hroznou pověst, si mě bratři volí za svého provinciála. Přijím, ale při první příležitosti se zříkám svého úřadu. Mezi lidmi se nejlépe cítím mezi hříšníky, které s Boží pomocí mohu zachránit pro Boží království. Jinak se však nejlépe ze všeho cítím v modlitbě před Ukřižovaným. Modlím se i za Tebe.
                                                                                                                      

                                                                                                         Tvůj Otec Egidius-Jiljí z Vaozele

+++ H L E D Á N Í Dlouho jsi hledal ten správný strom Odpověď z něj jen utrhnout Díval se vzhůru Hvězdy prosvítají korunou Do sítě děravé samotou Jsi chytal světlo naděje Tady někde musí být Někde je To pravé slovo pravá víra Nejlepší kniha Co dokonalost otevírá Po letech hledání Po nové cestě jdeš A starý hřích už nenajdeš Mezitím se ti bratrem stal Čeká na tvé objetí Nejsou to vítězství Ale dluhy Není to smích Ale slzy Není to život bez poskvrny Spíš temná cesta Co vyvedlo tě ze samoty města Na místo kde jsi pochopil Všechno už bylo zaplaceno Tvé ztráty někdo uhradil On platí tvoje dluhy není to ponížení Být věčně dlužen tomu kdo všechny noci svou krví rozsvítil A dělal by to znovu Kvůli jedinému ztracenému Jana E.Lopourová +++

B E S E D N Í   Ř E Č I   Tomáše ze Štítného (37)
Děti: Jak může být pravda, tatíku, co řekl Bůh Adamovi: Nejezte z něho, abyste nezemřeli, když byl potom mnoho let živ?
Otec: Život Adamův i nás všech byl Bůh. Bůh v člověku řídil a udržoval ten řád života bez smyslového nedostatku. Jakmile člověk hříchem odpadl od Boží milosti, ihned upadl do smrti, změnil se v něm řád, počal hynout a stárnout. Nemohl už stát jako dříve v svém přirozeném životě, kde nehynul. A tak církev smutně zpívá: "Media vita in morte sumus." V rozkvětu či uprostřed života podléháme smrti, totiž jsme smrtelní, když náš život rozkvétá bujným květem. Tak sv. Augustin, když mluví o našem životě vezdejším, praví, že neví, jak by jej vhodněji jmenoval: zda smrtelným životem nebo smrtí životnou. V díle O Božím městě líčí, že jako Adam ihned upadl do smrti, tak i my, jsme v smrti, když jsme živí. Neboť náš život vždy hyne a stárne, ano ubývá ho. A když dokonáme tento život a pozbudem ho, tehdy pozbudem tuto smrt, když jí skonáme. A tak se říká: "To se stalo po jeho smrti.“ Neboť jako je po smrti, když umřel, tak byl smrtelný, dokud neumřel. A tak Adam upadl ihned do smrtelnosti a všichni, kdo se z něho rodíme, s přirozeností už porušenou jsme smrtelní. Ó, jsme synové a dcery hněvu, nemáme tu přirozenou ryzost pravdy, v níž byl Adam stvořen, jakou bychom měli mít!
To je náš obecný hřích, že postrádáme tu první pravdu, v níž je člověk stvořen a měl ji mít. Pokud se týká duše, upadli jsme tak do čtverého trestu: slabost vůle, zatemnění rozumu, zloba a strach. Také našemu tělu přichází odtud nejrůznější námaha, nemoci a bolest a z toho všeho pak bývá dokonání tělesné i duchovní smrti, že tělo kvůli tomu stárne, umírá, rozpadá se, až bude i viditelně po smrti, takže podléhalo smrti, až je smrt po všech stránkách přemůže. Tak i tělo podléhá trestu v tom, že shnije a obrátí se v prach a v popel. Duše nemůže za trest vidět Boha a je oddělena od těla, ačkoliv s ním člověk ve svazku milosti tvoří jednotu. A tak člověk ztratil neposlušností příjemný příbytek zde na světě a slíbený dar nebeského příbytku, jež by byl dostal ve svůj čas, aniž by umíral nebo okusil hořkost smrti. Avšak Bůh ve svém milosrdenství mohl, uměl a nalezl svému lidu cestu spásy, když bude chtít být jeho, a půjde tou cestou.
                                                                                        +++
CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA PRO ZAČÁTEČNÍKY
BUĎ DOKONALÝ JAKO NÁŠ OTEC NEBESKÝ
Často připomínám tvůj vztah ke Mně jako k Otci a Můj otcovský vztah k tobě jako k dítěti, a zvu tě k napodobování našeho nebeského Otce. Když od tebe vyžaduji shovívavost říkám: Buď dokonalý, jako je dokonalý tvůj Otec v nebesích, protože i on dává vzcházet slunci na spravedlivé i nespravedlivé. Jako náš společný věčný Otec, tak i jako tvůj bratrský Spasitel ti dávám podíl na vyšší přirozenosti, a tím také na vyšším životě. Můj život obsahuje dvojí: Můj vnitřní život a pak Moje vnější tvůrčí činnost. Tou tvůrčí činností se projevuje Moje otcovská péče a láska. Nejenže tě otcovsky stvořuji jako člověka, nýbrž tě bratrsky a vykupitelsky přetvořuji posvěcujícím Duchem, vycházejícím ze Mne jako Otce i jako Syna. Celý tento Můj vnitřní i vnější život kladu za vzor. Tak jako říkán: Pojď za Mnou! - tak také pravím: Jdi za Otcem, snaž se být tak dokonalý jako Otec. Věčný život je v tom, abys Mne poznával jako Otce i jako toho, jehož Otec posílá, tvého Bratra a Spasitele. V Duchu jako Mé třetí Osobě tě osvěcuji v tomto poznávání Mne ve všech třech Mých osobách. Tak je celý tvůj křesťanský život napodobováním onoho tajemného života, kterým žiji otcovsky, synovsky i duchově. Přeji si rozvinout v tobě onen vyšší život, onu účast na životě našeho nebeského Otce. Dítě má dorůst k Otci, dítě se má snažit žít životem našeho Otce, životem, jehož Otec je zdrojem. Toto pak je život našeho nebeského Otce, že poznává sebe, nejdokonalejší předmět, nejdokonalejším způsobem, a že miluje sebe nejhodnější láskou, jakou je schopen a hoden. Na této nesmírné, nedohledné výši ti jako tvůj bratrský Spasitel poskytuji podíl. Smíš Mne poznávat a milovat jako našeho Otce, podobně jako se sám poznávám a miluji. Proto ti vlévám nadpřirozenou víru a lásku. Víra a láska je tvoje účast na Mém životě.
Víra není jen souhrn některých pravd, ani pouhým přijetím některých pravd, nýbrž víra je účastí tvého rozumu na Mém světle a na Mém poznání, kterým sám sebe pronikám. Tak se dostává tvému rozumu nesmírného rozletu a nesmírného naplnění. Jako jsi zrozen pro pravdu, tak tu stojím před tebou sama Pravda, zdroj veškeré pravdy a nejbohatší předmět. Kdybys celým životem hledal a dobýval pravdu, nikdy bys ji nemohl vyčerpat, ani docela pochopit, ani tak obsáhnout, že bys nemohl dále. Fysický život trvá tak dlouho, pokud trvá činnost organismu. Duchovní život trvá tak dlouho, pokud trvá činnost tvých duchovních schopností. Duchovní život roste, pokud roste činnost tvých duchovních schopností. A roste tím, že poznáváš dokonaleji a že poznáváš dokonalejší předmět. Není ale dokonalejší předmět,než jsem sám, a to ve svém vnitřním vlastním trojjediném životě. Toto pak je předmět tvé víry. Je to předmět, který žije sám v sobě. Sám od sebe bys nemohl ani tušit tajemný předmět, který žiji sám v sobě, tedy otcovsky, synovsky a duchovně. Můžeš mít mnoho předmětů ve světě, ale žádný by tě nenaplnil tak, jako toto spojení tvého rozumu s Mým nejhlubším tajemstvím. Právě víra tě s tím spojuje. Jenže tvoje víra nesmí zůstat jen slepým a trpným přijetím těchto pravd. Sám ti je podávám, abys je mohl prožívat, abys mohl k nim pronikat, abys mohl do nich sestupovat. Tak poznávám sebe jako Otec, že sebe chápu, pronikám, že nacházím ve svém poznání blaženost a nejvyšší zalíbení. Toto poznání u Mne plodí Mou druhou Osobu, Syna a plodí u tebe dokonalé spojení se Mnou. Právě tam směřuje poznání víry. Může a má růst. Má se očišťovat od smyslového poznání a má stále jasněji a prostěji připoutávat podstatu tvé duše k podstatě Mne samého. K tomu ti uděluji dary Mého Ducha, aby ses takto mohl dát nést Mnou, nechat unášet svůj rozum do hloubky Mých tajemství. V tom spočívá vyšší, mystický život, abys Mne poznával stále plněji, stále bohatěji a dokonaleji, a aby se tvůj celý život zvolna stával jediným poznáváním Mne. V tom se snaž napodobit našeho nebeského Otce, abys své poznání stále očišťoval od všeho poznávání jiného, než toho, který se týká přímo Mne. Přeji si, aby ses snažil všechno, co poznáváš, odvodit a dovést k poznání Mne samého, abys ve všem dovedl rozeznat Mé stopy a pak přivinout své srdce právě ke Mému Srdci Nejsvětějšímu, o němž stopy svědčí. Nezůstávej v poznávání stvořených věcí a k tomu ještě věcí, které mají být jen pod Mou nadvládou. Pozvedej svou mysl k poznávání nejvyšší Pravdy, aby ti bylo nejvyšší starostí to, jak pronikat ke Mé Pravdě. Bez tohoto vznešeného postoje k Mé Pravdě nemůžeš k ní pronikat a nikdy nebude tvůj život důstojný Mého dítěte, protože by jinak byl cizí onomu životu, kterým žiji jako tvůj Otec a ke kterému tě otcovsky volám, když tě nazývám a činím Mým dítětem.
Snaž se o duchovní, tajemné, životné prožití, vycházející z poznání Mne a Mého vnitřního života. To je mystické poznání, které ti sám vlévám, kdy jsi připraven k tomu, aby ses otevřel vlévání Mému poznání. Přičiň se a neváhej i něco snést a vytrpět pro to, a současně za to i pros, aby se ti stalo nejvyšší slastí toto vnitřní poznávání propastných hlubin Mých tajemství. Přeji si, aby ses od všeho vracel ke Mně a k Mým tajemstvím a nikdy neustrnul na poznávání tvorů, ale nemohu to docílit bez tvé osobně nadšeně zapojené účasti, ať už to znamená nějakou tvou činorodost nebo tvé snášené příkoří. Nebyl bys opravdový křesťan, kdybys Mi dával jen nějaké zbytky a o všechno se staral ve svém poznání, všechno chtěl proniknout a předmět nejbohatší, tajemství otevřené nejzávratnějším možnostem sestupování rozumu k pravdě bys ponechával nepovšimnutý a jen někdy postavil svůj život a život své mysli před tyto pravdy, jako když letmo zdravíš tobě celkem neznámé osoby.
Život ze Mne a z Mého tajemství musí se stát tvým nejvlastnějším, prvním životem. Kolem něho se musí odvíjet každá tvoje snaha. Jak to uskutečňovat? Častým zamýšlením se nad Mým tajemstvím, nad nesmírností Mého tajemství. Nestačí však pouze hloubat. Zapoj se také vnitřní modlitbou, kdy staneš v pokoře a třeba oněmíš přede Mnou, patříš na Mé tajemné pravdy, stojíš třeba jen před nimi a přede Mnou jako Otcem-Stvořitelem a Bratrem Vykupitelem, a necháváš Mne v sobě působit, necháváš kanout do duše světlo darů Mého Ducha. Tak zvolna se stávám oním hlavním předmětem, co nejdokonaleji pronikavým, čili tvůj život bude podobný životu Mne samého. Tvá duše Mne bude poznávat podobně, jako poznávám sám sebe, na prvém místě a naprosto podle Mne, tak ty aspoň dokonale, jak jen dokonale tu na zemi můžeš, a jak absolutně co do času a intensity můžeš. I v tom všem je růst. Porosteš, jestliže se stanu opravdu tvou nejvyšší skutečností, tvým nejvyšším bohatstvím, jestliže ti přestanu být skutečností mrtvou, pouhým pojmem a stanu se ti živým, takže Můj život už začneš chápat svým rozumem.
A co teprve tvá vůle a láska! Jak ta teprve zde na zemi může napodobovat Můj vlastní život. Víra si Mne spíše stahuje k sobě a jen dary Mého Ducha ve chvílích nejvyššího vytržení mystického tě přenášejí do Mého poznání, kdežto v lásce se ti sám vlévám, sama Moje láska. Sám si přitahuji tvou duši k sobě. Duše Mne objímá tak, jak se jí sám podávám. A v tom pak je vrchol duchovního života, života Mého dítěte. V tom se nejbohatěji předává Můj život, kterým jako samo Dobro, sám sebe nejdokonaleji miluji. V této lásce Mě nejdokonaleji napodobuješ jako svého nebeského Otce. Chci tě tu znovu varovat před tím, jako už tolikrát, abys neviděl v duchovním životě především sebe, nýbrž Mne, a snažil se v prvé řadě ne o to, abys byl dokonalý, nýbrž abych byl oslaven tebou podobně, jako jsem oslaven sám sebou. Nechci stvořit nic pro něco jiného než pro sebe. Proto tvoje napodobování Mé Osoby vrcholí a musí vyúsťovat v tomto spojení s tím, jak jsem sám v sobě a sobě svým středem. To ostatní pak vyplyne z toho, aby ses snažil ony dokonalosti, které projevuji vůči svým tvorům, otiskovat ve svém vnějším životě, ve svém styku s bližními, ve svém užívání hodnot. Užívat všeho, sebe, věcí a bližních tak, aby tebe tě přivedly co nejblíže ke Mně, abys jimi oslavil Mne, užil jich tak, jak sám chci.
A jako se projevuji péčí, láskou, shovívavostí, trpělivostí, odpouštějící láskou ke všem tvorům, a jak vidíš, zázračně právě k tobě uprostřed ostatních lidí, tak chci, abys Mne takto napodoboval v lásce k bližním. Také v lásce se Mi snaž připodobnit, když Mne miluješ, chceš plnit Mou vůli a chovat se ve všem tak, jak to přikazuji a svým příkladem dávám najevo.
Pak nebude tvoje touha po dokonalosti duchovním sobectvím, shlížením se jen v sobě, nebudeš potom ani tak úzkostlivý, neklidný nad svými chybami. Ale to neznamená, že by ses tím snáze smiřoval se svými nedostatky. Jen nebudeš sebe vidět v jejich odstraňování, nebude ti tvoje svatost cílem, nýbrž plnění, naplňování Mé vůle a Mé lásky.
Když se takto srovnáš co nejpřesněji s Mým životem, když vyrovnáš do jedné řady s ním svůj postoj k tvorům, nebudou tě tvorové odvádět ode Mne, nýbrž tě naopak těsně přivinou ke Mně, takže Mne budeš o to klidněji, jasněji a bezprostředněji poznávat, když také ve svém vnějším životě, ve svém styku s tvory a hlavně s bližními se vyžiješ podle Mne a podle Mého způsobu jednání.
Už to samo tě pak bude povzbuzovat k následování a napodobování co nejintensivnějšímu. Když to prožiješ prohloubenou vírou a prožívanou vírou a láskou planoucí podobným ohněm jako láska Mne samého k sobě, bude tě to samo už vést k tomu, aby ses také v ostatním zařídil podle Mne. Budeš zakoušet, že se musíš tak od všeho očistit podle přikázání, neboť k tomu jsou dána, abys Mne mohl milovat ještě svobodněji, ještě vroucněji a dokonaleji, a jen ke Mně se soustředit.
Když budeš takto nesobecký v duchovním životě, vrátí se ti tvoje velkodušnost umocněným způsobem. Podobnost se Mnou ve víře a v lásce bude v tobě uskutečňovat i ostatní podobnost. Od středu se dostaneš k okrajům a ke všem důsledkům života podobného s Mým životem. T.
                                                                                         +++

Hvězdičko v jablíčku máš pro mě písničku
	seménka listoví sladce mi zavoní
		kořeny stromů dovedou mě domů
			do maminčiny náruče kde srdce radostně zatluče

                                                                                       Lady L.
                                                                                         +++
EVANGELIUM PODLE MÉHO GUSTA
V OTCOVSKÉM DOMĚ
Přicházím sem za tebou. Ještě jsem se tady ani nerozkoukal tvýma očima a už Mě odnášejí. Nesou Mě do domu našeho věčného Otce, abych mu byl slavně zaslíben a obětován. Sem se radostně vracím ve svých dvanácti letech s naší společnou panenskou Mátí a se svým pěstounem, abych se tam znovu objevil za dalších osmnáct roků jako horlivý bojovník za slavné zaslíbení tohoto domu našemu společnému slavnému Otci. Zajímají tě všechny tyto projevy Mé působnosti v tomto domě? Moji věrní o tom vydali svědectví slovem i písmem. Přidej se k nám! Sleduj Mě i při pozdějším Mém vyučování v domě našeho věčného Otce! Sleduj, jak svolávám všechny hladové a žíznící, které neuspokojila povrchní úcta Mého zbídačeného lidu k našemu Otci. Nevolal jsem je zbytečně. Ani tebe nevolám zbytečně. Také tebe volám, abych ti dal novou, živou vodu svého důvěrného vztahu k našemu slavnému Otci. Tím ti naznačuji smysl každého okamžiku Mého pobytu v domě našeho věčného Otce. Nacházím se v domě našeho společného věčného Otce, abych s tebou naslouchal jeho slovu. Jsem zde, abych se mu spolu s tebou dal za oběť. Jsem tu, abych společně s tebou prohlásil jeho dům za svůj pravý domov.
Od malička usiluji o to, aby našemu slavnému Otci bylo přiznáno a dopřáno prvenství v celém životě. Od narození do smrti proměňuji celý svůj život v jedinou oběť, abych byl spolu s naším věčným Otcem pánem nejen v příslušném domě a při slavné hostině lásky, nýbrž i na kterémkoli jiném místě a v kteroukoli jinou dobu. Ochotně se podrobuji všem jeho předpisům a obřadům. Proto zahajuji svůj život obětmi. Obětí zahajuji svůj život v nepohodlí, v místě nedůstojném pro člověka, nýbrž určeném pro zvířata. Sedmého dne vydávám krůpěj své krve na znamení, že ji jednou naplno proliji z lásky k našemu společnému slavnému Otci a k tobě. A znovu podstupuji oběť jako dítě svého rodu a dítě našeho společného věčného Otce a první dítě nového lidstva. Musím být obětován, protože jsem jen jediný takový na světě. Musím být obětován, protože jsem nejvzácnějším.
Náš společný Otec žádá ode Mne jako o tebe vše, co dává, abychom to užili k jeho oslavě. Každý dar volá ihned po oběti. Když neumíš obětovat právě to, co ti bylo svěřeno a dáno do správy, zpronevěřuješ se svému poslání. Když se nechceš stát obětovatelem právě svých darů a schopností, tak se zpronevěřuješ celému svému životnímu poslání. Cokoliv ti Pán dává, dává ti proto, abys z toho učinil oběť svou spoluprácí, svou radostnou a z lásky podanou službou. Učiň z toho dílo k oslavě nejvyššího! Nabídni mu sebe sama za příbytek! Dej se současně i Mně za Můj životní prostor a domov! Této celoživotní proměně v Můj příbytek se beze Mne nenaučíš. Beze Mé pomoci se nenaučíš přinášet skutečnou oběť chvály a díků. Jen ve slavné bohopoctě tě opravdu a naplno přibližuji k našemu společnému slavnému Otci, vznešenému pánu a důvěrnému příteli. Proto je tak důležitá slavná hostina lásky a modlitba. Přivádí tě k tomu, abys stál doopravdy přede Mnou a před naším společným věčným Otcem jako před pánem a současně důvěrným přítelem. Zřetelně to vidíš na tom, kdo tvrdí: Nepotřebuji k modlitbě žádný zvláště vymezený a k tomu určený prostor! Mnohem lépe se pomodlím uprostřed přírody! Nakonec se nemodlí vůbec, ani nedovede přinést nejvyššímu za oběť nic ze svého, nýbrž leda z cizího, když se životně nespojuje s Mou obětí, která je oběť čistá a dokonalá. Výsledkem je znečištěné a narušené životní prostředí.
Dříve než jsem podal sám sebe za oběť místo oněch zastaralých obětí, poslouchal jsem všechny stávající předpisy, podřizoval jsem se všem ustanovením zákona, obětoval jsem podle dosavadního zákona, abych se jednou obětoval podle zákona svého, podle zákona své nesmírné lásky a dobrovolného odhodlání.
Moje oběť a služba nejvyššímu znamená především poslušnost k celé vůli našeho společného věčného otc0e. Když tuto poslušnost plním, naplňuji svou životní oběť a činím ze svého života oběť příjemnou našemu společnému Otci. Beze Mne to nedokážeš. Proto beze Mne nemá a nemůže mít náš společný Otec sebemenší zalíbení v tom, co podnikáš, třebaže to navenek vyhlíží velkolepě.
Jako tě vnitřní prostota, chudoba a čistota uzpůsobuje k tomu, abys nejvyššímu náležitě podával to, co ti dává, tak tě k tomu ještě více osvobozuje poslušnost. Nežádám od všech lidí slib poslušnosti celým srdce. Přesto žádám od všech svých věrných ducha poslušnosti. Tento duch poslušnosti následuje hned za duchem víry. Jsi opravdu přesvědčen, že stojím za to, abys pro Mě učinil vše? Pak Mi podrob svou vůli! Vlastní vůle, která chce rozumět všemu lépe než já, a která by chtěla i Mně domlouvat a radit, jak mám koho vést, tato vůle způsobila na světě strašné následky. Tato zvrácená vůle staví proti vyššímu moudrému vedení tvé názory, tvou pohodlnost, tvé sobectví. Za takovou zvrácenou vůlí se často ukrývá v nejskrytějším záhybu tvoje sebeláska. Pýcha se dovede důmyslně maskovat. K jejímu vypátrání a odhalení potřebuješ opravdové umění. Když ji však odhalíš, nemáš ještě vyhráno. Už při jejím zahlédnutí, zmobilizuje mnohý člověk všechny síly na jejím utajení a zamaskování před sebou samým a před ostatními lidmi. Kdykoli ji odhalíš, přiznej si ji s pokorným srdcem a začni pracovat na jejím překonání! Jak? Omezováním a pokořováním sebe a vstřícností vůči Mně a celému Mému tvorstvu. Jedině naprostá poslušnost k celému Mému řízení tebe, ke všemu, co od tebe vyžaduji, jedině tato naprostá poslušnost tě dovede osvobodit od tebe samého. Jen poslušnost učiní z tvé pýchy jedinou oběť tvého života. Pouze poslušnost učiní z celého tvého mikrokosmu jediné místo, ve kterém tě navštívím s naším společným věčným Otcem, abychom si tam zřídili trvalé místo pobytu. Takto chápu základ oběti, totiž srdce poslušně zaměřené k nejvyššímu jako přijímač nastavený k vysílači a připravený k příjmu. Nepochybuji, že se chceš stát jedinou celoživotní obětí svrchované lásky, jaká nepomíjí a ty věčně prožíváš její důvěrně známou a osobně blízkou přítomnost. Neváhej a podat to, co opravdu žádám! Nezdráhej se přijmout a uznat moji vyšší vůli v tom, co je jasné a zřejmé! Jinak neporozumíš Mé vůli ani v tom, co je tajemné a neokázalé. Opakuji ti: Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání! A jestli chceš víc, jdi, prodej všechno a následuj Mne! Všechna přikázání ti pomáhají plnit základní přikázání o Mé svrchované lásce, která jde až za hrob. Především tedy zkus zachovávat přikázání základním způsobem! Teprve pak dokážeš náležitě zachovávat základní přikázání, abych byl tvým pánem a mohl tě zdokonalovat radami a mimořádnými úkony svrchované lásky.
Čas od času ti sem tam přijde nápad, že to či ono z Mých přikázání je překonané. Tak jsi jednou tvrdil, že přikázání Nepokradeš! ztratilo smysl uprostřed zločinného státu, a že prý kdo neokrádá takový stát, okrádá rodinu. Přesto zlodějem byl i ten, kdo okradl zloděje nebo i celou organizovanou bandu zlodějů. A tak je to i s jinými přikázáními.
Tvrdíš, že chceš dosáhnout hlubší jakost života. To je možné, žádoucí i dosažitelné. Napřed vejdi do domu našeho společného věčného Otce, abys splnil základní a obecná přikázání! Nemůžeš se snažit o dokonalost a snít o závratných hlubinách, dokud nedovedeš zapřít svou pýchu, ješitnost, změkčilost, rozmařilost, zkrátka sobectví. Setkávám se s tolika smutnými postavami, které sní o vrcholných stavech splynutí s tím nejvyšším, co je, že skoro cítí vůni jeho přítomnosti, cítí málem žár přítomného a tajemně prý v nich působícího nehybného hybatele, ale jaksi se mu zdráhají dát sami sebe. Odmítají plnit jeho nejzákladnější přikázání. Tím je ovšem celá jejich temná mystika objasněna. Nemusíš se s ní příliš zabývat. Takový zasněný strážce majáku dovede být náramně tvrdý, ješitný, mstivý, závistivý, urážlivý. Žádný světec. Jen ubohá loutka, komediant.
Mohl bych nad nimi mávnout rukou a sám se vznést do nejvyšších výšin. Jenže i tam se setkávám s tebou, když potkávám naši společnou panenskou máti.
Byla vždycky tak pokorná, že přijala všechna zvenčí uložená přikázání jak pro sebe, tak pro Mě i pro tebe. Nikdy nepřipouštěla žádného zákona výjimku. Proto je od ní vždy požadováno více. Nediv se tomu, když se ti odmlčuji a když třeba od tebe nic dalšího nežádám. Kdo neumí podat nutné, stěží by měl síly, aby podal mimořádné a jen doporučené. Naše společná Maminka dovede i nejobecnější předpisy chápat právě jako předstupeň mimořádné služby lásky k nejvyššímu. Stojí v řadě mezi ostatními dělnicemi, a vůbec ji ani nenapadne emancipovat se. Přináší Mě za oběť, třebaže jsem pro ten jeden jediný, dítě nejvyššího. Proto byla vyvolena stát se Matkou nejbolestnější. Z jejích rukou a z jejího srdce na dlani si nejvyšší vzal tím nejstrašnějším způsobem doslova její mateřskou nabídku. Kolik matek a žen obětovalo před ní a po ní své prvorozené dítě nejvyššímu? Ale jen pár z nich se smělo stát obětí plánů nejvyššího. Nikdo z nich neměl být tak doslova obětován nejvyššímu jako právě já, dítě z nejvyšších míst. To, že služebník nejvyššího spojuje pokornou podrobenost naší společné máti s proroctvím o nejstrašnější oběti, ale také nejplodnější oběti, která ji čeká, ukazuje, že nestojím o hmotnou oběť, nýbrž oběť tvého umenšování a vytrácení se. Líbí se Mi dobrovolná podrobenost. Zkus uvnitř sebe plnit Mou vůli zachování vnějších příkazů! Zkus to, i když se ti zato nedostaneš žádné vyznamenání, ale spíše ještě ponížení! Uč se u naší společné Maminky! Kdo kdy potřeboval méně očištění, že ta, která byla čistá dávno před Mým početím a zůstává čistá dodnes?
Nečekej na velké a ideálně vysněné příležitosti, abys mohl Mi projevit svou velkou lásku! Velkou lásku projevíš právě v krajním nasazení při všedních věcí, tak, jak přicházejí. Jinak bys třeba celý život marně čekal na svou velkou příležitost!
Tak celá Moje životní pouť vede úplně přirozeně až k onomu novému příbytku ve tvém těle, který jsem založil v průsečíku celého světa. Podle Mého oznámení vzal starý příbytek našeho společného věčného Otce za své, aby se i na tom místě mohla slavit pravá hostina lásky.
Ještě jako chlapec jsem tam zůstal, abych mohl naši Maminku ujistit, že jsem tam byl vždycky. Vždycky se přece cítím doma právě v domě našeho věčného Otce. Proto dovedu přinést všechny oběti. Mám nepřerušené spojení s nejvyšším a tím se vlastně nevzdaluji z místa jeho přebývání. Přesto tě nikde na tvým cestách světem nikdy neopouštím.
Usiluj o takové dokonalé a trvalé spojení. Právě tohle spojení s neochvějnou vůlí našeho věčného Otce ti dává přebývat stále v tom, co je jeho vlastnictvím. Milující svrchovaná láska, která ti přeje právě sebe, působí, že přebýváš pouze v ní, i když se ti zdá, že chodíš po zemi a odděleně od všeho ostatního. Tím proměňuješ celý svůj život v jedinou službu nejvyššímu. A celý svět, celé prostředí v tobě i kolem tebe obnovuješ a zušlechťuješ v souvislý příbytek našeho věčného Otce. Vždy přebývej v tom, co patří našemu Otci! A nikdy se z něho nevzdaluj!
Celé toto vznešené prostředí v sobě i kolem sebe chraň proti zneužívání! Snaž se jako já vidět našeho věčného Otce ve všem! Všude se mu klaň! A nenajdeš na světě místa, kde bys nebyl v domě našeho Otce. Obzvláště se samozřejmě přičiň, aby aspoň to zvláštní místo vyčleněné z okolního světa jako příbytek nejvyššího, bylo stále zdokonalováno a zušlechťováno slavnou hostinou lásky! Především zde přinášej oběť díků a klanění, aby ses tu neustále spojoval s nejvyšším!
Přijmi, uznej a rozvíjej také ve všedním životě tajemné spojení s vůlí nejvyššího! Proměň celý den ve službu nejvyššímu a on zdokonalí místo tvého pobytu jako příbytek nejvyššího! Pak zakusíš krásu a doceníš význam a potřebnost oněch vzácných chvil, kdy se k tobě chce nejvyšší zvláště a výslovně sklánět. Na místo všech dosavadních, lidských oslav podej svou poslušnost za oběť! Tak se nebudeš vynášet uprostřed svých oslav, nýbrž je naplníš duchem dokonale oddané lásky. FrT

+++ OVEČKA Chtěl jsi Abych byla čistá Nejdřív jako ovečka Pak jako bílý mrak A drhnul jsi Mé rouno tak Až znachovělo Jak peřiny Do kterých Zapadá slunce Jana E. Lopourová +++

Jan Tauler: VIGILIE SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO
Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! (Jan 7, 37)
Toto kázání na slova z Janova evangelia, která se čtou v pondě~í před K větnou nedělí, mluví o utrpení našeho Pána, o lásce žíznící po Bohu a o tom, kterak smečka psů rozličných pokušení pořádá hon na člověka.
V poslední den jednoho velkého svátku zvolal náš Pán mocným hlasem: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!" Láskyplné utrpení Páně, jež máme nyní před očima, by žádné srdce nemělo přejít bez pohnutí, aniž by se naplnilo soucitem a vděčností. Všichni, kdo se touží stát přáteli našeho věčného Otce, Boha a Pána, jenž byl vystaven velikému posměchu a mnohému utrpení, všichni ti musí snášet vše, co na ně právem či neprávem dopadá, a radovat se z té pocty a blaženosti, že se tím Pánu připodobňují a mohou jej následovat na cestě, kterou on sám prošel.
Jestliže někdo takto "žízní", co znamená tato žízeň? Nic jiného, než že do duše vchází Duch svatý a rozdmychává tu oheň lásky, milostnou trýzeň,18 až v duši propukne milostný požár. Z toho žáru pak vylétají jiskry, a ty působí žízeň po Bohu a láskyplnou touhu; i stává se pak, že člověk ani neví, co s ním je, neboť v sobě cítí stesk a žádný tvor ho neutěší.
Tato touha je trojí, jako jsou i tři druhy lidí, a je velmi různá. První touha je u začínajících, druhá u pokročilých a třetí u těch, které nazýváme dokonalými lidmi, nakolik je to v tomto životě možné.
Svatý David praví v žalmech: "Jako jelen prahne po bystřinách, tak žízní duše má po tobě, Bože!" Když psi divoce štvou jelena po lesích a horách, tu se v něm samým horkem probudí převeliká žízeň a touha po vodě, mnohem větší než u jiných zvířat. A jako je jelen štván psy, tak je i začínající člověk pronásledován pokušeními, když se prvně odvrátí od světa, a zvláštědivoce je štván svými mocnými, velikými a hrubými špatnostmi. Je to sedm hlavních hříchů, které ho pronásledují velikými pokušeními, mnohem většími, než když žil ve světě. Tehdy k němu jen tak přicházela, nyní však vidí, že je jejich kořistí. Jak praví Šalomoun: "Synu, chceš-li vstoupit do služby Boží, buď připraven, že budeš zkoušen." Čím prudší a divočejší je ta štvanice, tím větší musí,být naše žízeň po Bohu a zanícení a touha.
I stane se někdy, že jeden z těch psů jelena dohoní a svými tesáky se mu zahryzne do břicha. Když ho jelen nemůže setřást, dovleče ho tedy k nějakému stromu a pořádně s ním o něj praští, až mu roztříští lebku, a tak se ho zbaví. Zrovna tak to má udělat člověk. Nemůže-li své psy čili pokušení překonat, ať jen spěchá ke stromu kříže a utrpení našeho Pána Ježíše Krista a svému psu, tedy pokušení, rozrazí o něj hlavu; tak překoná všechna pokušení a rázem se jich zbaví.
Když se pak jelen ubrání těmto velkým psům, tu přispěchají malí pejskové, podběhnou ho a začnou ho všemožně hryzat. Před těmi se jelen nemá dost na pozoru, a přitom ho tihle psíci pokoušou tak, že z toho pojde. Podobně je tomu i s člověkem. Když se ubrání velkým hříchům a překoná je, přijdou tihle malí pejskové, před nimiž se nechrání; jako jsou třeba hry, krášlení, společnost nebo různá povyražení či příjemní lidé, a ti mu vytrhnou kousek tuhle, kousek tamhle, až mu rozcupují srdce a nitro, a onod~mře všemu božskému životu, milosti i zbožnosti; všechen záj~m o Boha, hledání Boha i svatá zbožnost zmizí. Tihle psíci jsou proto člověku často škodlivější než všechna ta veliká pokušení, kterých se varuje a má je za nesprávná, zatímco těchto malých nedbá. Člověku škodí totiž víc to, co nezná, než to, co zná; jako třeba tihle jeho průvodci, jichž si nevšímá, různé zábavy, oblečky, šaty či ozdůbky.
A jako je jelen po každém honu vždy víc rozpálen a jeho žízeň roste a zvětšuje se, tak i člověk by měl být každým pokušením vpravdě stále více rozněcován a v pravé žízni po Bohu strháván k tomu, v němž nenalezne nic než pravdu, pokoj, spravedlnost a útěchu.
Lovci však někdy dělají to, že je-li už jelen příliš zemdlelý a vyprahlý a oni jsou si jisti, že ho vehnali do své ohrady, tu odvolají a pozdrží na chvíli své psy, aby jej nechali maličko vydechnout a nabrat dostatek nových sil, neboť pak dokáže o to lépe snášet další hon. Zrovna tak to činí náš Pán: Když vidí, že pokušení a pronásledování jsou už na člověka příliš veliká a těžká, trošku je pozdrží a nechá člověku skanout do úst jeho srdce krůpěj, jež chutná po sladkosti božských věcí. A to ho posílí natolik, že už mu nechutná nic, co není Bůh, a připadá mu, že všechnu svou slabost překonal. Je to však jen posílení před novou štvanicí; a když to člověk čeká nejméně, už má zase na krku ta psiska, která na něj teď dorážejí více než kdy předtím; jenže on je nyní posílen a dokáže mnohem víc než dřív.
Bůh to ale činí ze své podivuhodné věrnosti a veliké lásky, že vystavuje člověka takovému pronásledování, neboť takto je jelen náležitě hnán k Bohu a počne žíznit po tom, v čem vpravdě přebývá všechen pokoj, pravda a útěcha. Činí tak 'proto, aby nápoj, jenž utiší jeho žízeň, bylo to sladší, líbeznější a slastnější - jak zde v čase, tak i posléze na věčnosti. Tam bude člověk pít z přesladkého pramene plnými doušky ze samého jeho zdroje, z otcovského srdce, a zde k takové útěše, že mu všechny věci připadnou malé a kvůli Bohu snesitelné.
Když se pak jelen všem psům ubrání a doběhne k vodě, ponoří tlamu hluboko do vody a pije s velikým požitkem, kolik jen může. Nejinak činí člověk, který se s pomocí našeho Pána zbavil celé té smečky velkých i malých psů a v důvěře přichází se svou žízní k Bohu. Co pak?' Nechť si nabere tolik božského nápoje a plnými doušky pije, až bude docela opilý a tak plný Boha, že samým blahem a plností zapomene sám na sebe. Připadne mu pak, že dokáže divy, že by nezraněn a s radostí prošel ohněm, vodou, skrz tisíc mečů že by pronikl, ba samým hrotem meče, a nebojí se ani života ani smrti, radosti ani bolesti. To proto, že je opilý; říká se tomu "jásot" - jubilieren. Takoví lidé chvíli křičí, chvíli se smějí, chvíli zase zpívají.
Tehdy přijdou ti rozumní, kteří nevědí nic o tom, jaké věci a divy činí Duch svatý s těmi, kdo jsou jeho; nevědí totiž nic než to, co jim dává přirozenost. Ti pak řeknou: "Chraň Bůh, co že jste tak pomatení a nepokojní?" To On činí, že jsou tak opilí, jenže o tom tamti lidé nevědí nic. Tito však došli nevýslovné radosti, takže se jim všechny věci stávají rozkoší a blahem. Ať se jim vede jakkoli, ať se jim děje cokoli, setrvávají stále v pravém míru a radosti; neboť je v nich uhlík lásky, který doutná a žhne a pohltí všechnu vodu, která je v nich, a ta tím ohněm vyvře v radost a v blaho.
A nakonec jsou tu ti třetí, ti, kteří umírají, když jim pukne srdce, poněvadž nejsou s to snášet veliká Boží díla, která v nich jsou tak obrovská a mocná. Vězte, že z toho zemřel nejeden člověk, když se tomuto podivuhodnému velikému dílu odevzdal natolik, že to jeho přirozenost nemohla unést a zhroutila se pod tím.
Když náš milovaný Pán vidí, že na sebe chtějí lidé naložit příliš mnoho a docela se v tom utápějí, zakročí jako dobr ýa zdatný hospodář, který má ve svém sklípku spoustu ušlechtilého a znamenitého vína, a jen co si lehne a usne, přikradou se jeho děti a tím vybraným vínem se nadobro opijí. Když pak ten dobrý muž vstane a uvidí, co se stalo, popadne pořádný prut a tak jim našlehá, že budou právě tak smutné, jako byly předtím veselé, a podá jim tolik vody, že budou střízlivé právě tak, jako byly předtím opilé. Zrovna tak si počíná náš Pán. Dělá, že spí, a dovolí svým přátelům, aby si pořádně nabrali z toho, co je jeho, a užili si toho, co hrdlo ráčí. Jakmile však vidí, že už jim to přestává být k užitku a začíná toho být na ně příliš, odejme jim to potěšení a útěchu, tohle silné víno, a učiní, aby byli právě tak smutní, jak byli předtím veselí, a právě tak střízliví, jak byli předtím opilí, takže se jim ta chuť a potěcha začnou vytrácet.
Ach, co z toho teď mají, že byli tak opilí? Žíznili převelice, a dostalo se jim měrou vrchovatou. On je takto vylákal a vysvobodil z nich samých a z celého toho bolestného zajetí trpících tvorů, jenže oni tím až příliš zdivočeli, a tak je chce teď přivést k sobě střízlivé. Oni se pak pěkně upokojí a zklidní, a vidí, kdo jsou a co zmohou, protože přišli k sobě. Ti, které dřív nikdo nedovedl spoutat, kteří chtěli pořád víc, než jim kdo mohl dát, kteří chtěli víc vytrpět a víc vykonat, ti jsou teď takto umírnění. Když jsou odkázáni jen na své vlastní síly, nedokážou vykonat bez velkých obtíží ani to nejmenší a sotva unesou jedno malé slůvko; teď teprve vidí, kdo vlastně jsou a co sami svými vlastními silami zmohou, a to je drží při zemi, ve víře a v poklidu.
A to všechno se dosud dálo jen v nižších silách [duše], všechny tyhle způsoby, bouře a díla. V těch ale Bůh nijak nepřebývá, tady není jeho místo, je pro něj moc malé a úzké, nemůže se tu ani pohnout; tady nemůže konat své dílo. On chce a musí přebývat ve vyšších silách a tam působit božským a sobě vlastním způsobem. Jedině tady je jeho místo, tady nalézá svůj vlastní obraz a podobenství, tady Bůh přebývá a působí, a kdo chce Boha doopravdy najít, ať hledá zde a nikde jinde. Kdo sem vejde, shledá, co hledal dalekou a dlouhou oklikou. Tady je totiž duch přes všechny síly tažen do pusté planiny,19 o níž nikdo neumí promluvit, do tajné temnoty Dobra, které nemá žádné určení. Tady je duch uveden do jednoduché jednoty prosté každého určení, a to tak blízko, že ztrácí veškeré rozlišování předmětů i [svých] pocitů. Neboť v jednotě se ztrácí všechna mnohost; jednota všechnu mnohost sjednocuje.
Jakmile tito lidé přijdou k sobě, mají krásnější'a lepší rozlišování všech věcí než kdokoli jiný. To povstalo v jednoduchosti a jednotě: jasné a pravé rozlišování všech článků ryzí víry, kterak Otec a Syn a Duch svatý jsou"jeden Bůh, a vůbec všechny pravdy [víry]. Nikdo nechápe pravé rozlišování lépe než ti, kdo vstoupili do jednoty. Říká se tomu a je to nevýslovná temnota, a přece je to skutečné světlo, a je to a říká se tomu heuchopitelná planá pustina, kde nikdo neví "kam" ani "jak", neboť to přesahuje všechna určení.
Tu "temnotu" je třeba chápat takto: je to světlo, k němuž nedospěje žádný stvořený rozum ani je od přirozenosti nemůže pochopit; a je to "pustina", protože sem nevede žádný přístup..
Zde je duch vyveden nad sebe sama a nad všechno své chápání a uvažování. Tady pije z pramene ze samého základu, z pravého zřídla bytí. Ó, jak je sladký, svěží a průzračný! Vždyť každý pramen je nejsladší u svého zdroje, tam je průzračný a svěží, na svém toku však zteplá a zkysne. Ó, jakým čirým a slastným pramenem je tu duše napájena u samého zřídla! Celá se do něj hrouží celým svým bytím a mocí, a plnými doušky by chtěla pít - jenže tady [v tomto světě] jí to nemůže být dáno. Přesto se noří a hrouží do základu, jako když se rozlitá voda vsakuje do země.
Když by člověk došel až sem a chtěl by ve svých nižších silách zahálet, nic nedělat a nechat nižší síly spát, pak by to všechno bylo k ničemu. S nižšími silami musí člověk nakládat, jak se patří, jinak Duch svatý od takového člověka úplně odejde a zrodí se duchovní pýcha a nezřízená volnost, člověk se začne v duchu zhlížet sám v sobě, a nic z toho nebude a bude po všem. Člověk se má totiž s velkou pokorou podvolit božské vůli, která po něm žádá větší odloučenost, než jakou kdy poznal, avšak vždy vyšším způsobem než dříve, a také více ryzosti, prostoty, spořádané svobody a jednoty, vnitřního i vnějšího mlčení, a hlubokou pokoru a všechny ctnosti, které mají své místo v nižších silách - tehdy se stane blízkým Bohu a bude božským člověkem.
Vidíte už tedy, jak a co to je? Všimli jste si, jak podivuhodnými cestami [Bůh duši] vedl a jak jí předváděl svou hru? Jak do sebe ve svých silách nejdřív vstřebávala to, co bylo jeho, jak se jí to pak ale ztratilo, a ona to v sobě nedokázala udržet, klesla na duchu, byla zmatená a stísněná,23 když vtom ji už zase vede sem a pozvedá ji nad ni samu a nad všechny její síly do sebe sama a dává s'e jí teď sám, a to zcela jinak než předtím, blaženě ji zde pořádaje. Právě to říká nevěsta v Knize lásky: "lntroduxit me rex in cellarium" - král mne uvedl do svého vinného sklepa a ustavil zde svou lásku.
Věru, velmi dobře tu duši uspořádal, vedl ji a řídil po podivuhodných pustých cestách a převedl do hluboké propasti, do sebe sama. Co zde duše nalézá, je nad všechno pomyšlení; rozum toho není s to dosáhnout, nikdo to nemůže pochopit a porozumět tomu, je to pravá předchuť věčného života.
Hle, jak si láskyplná Boží dobrota dovede hrát se svými vyvolenými! Jak nás k sobě přivádí, a pak nás nechává žíznit po tom, po čem on sám velice žíznil, vždyť proto zvolal mocným a jasným hlasem: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!" Žízni I po tom, aby v nás nalezl nějakou žízeň a vůli k takové žízni; pak nás chtěl napojit tak hojně, aby z těla těch, kdo pijí tento nápoj, proudily vody živé, prýštící do života věčného.
Co znamená tohle"z těla"? Jako když tělo pojídá pozemský pokrm, který je přijímán žaludkem a odtud rozdělován do všech údů těla, které tím sílí, právě tak přijímá duch v tomto nápoji vznešený božský pokrm, který je pravým božským žárem lásky rozdělován do všech údů, do celého života a bytí člověka, takže jsou pak všechna jeho díla uspořádána lépe, ba nejlépe, jak jen mohou být. Jako je všem lidem lépe přitom pravém vnitřním pořádku, tak je i vnější člověk dobře uspořádán, vzkvétá, sílí a roste ke všemu, k čemu ho Bůh chce mít, a tryská do života věčného.
Kéž by se nám všem toto stalo, k tomu nám dopomáhej Bůh. Amen.

+++ T A K Tak dlouho ses dotýkal Zledovatělé kůry mého srdce Až zatoužilo po dávno zapomenutém Teple dotýkání A roztálo ti v dlani Tak obratně jsi zohýbal Dráhy mých myšlenek Až jsem uvěřila Že jsem to já Kdo říká ano K tvojí touze Tak hebce jsi mě líbal Až jsem pro sen Za semknutými víčky Zapomněla že přijde bdění Kolikrát ještě tak dlouze Bude mi bez tebe Než okamžiky jediného ty Se do věčnosti prolom Jana E. Lopourová +++

Mše svatá je nejlepší dílo Ducha svatého
Jak svatá je oběť Mše svaté, když ji Původce veškeré svatosti, Duch Svatý sám žehná a naplňuje svou svatostí! Jak silný, jak líbezný a sladký musí tedy být tento nebeský Chléb, který připravuje sám Duch Svatý! Avšak oheň Ducha Svatého připravuje svaté Hostie nejen tobě za pokrm, nýbrž hlavně k tvé oběti, abys ji mohl obětovat Bohu k jeho většímu uctění a sobě k spáse. Jak vzácná a drahocenná oběť je tedy Mše svatá! Jak veliká je působnost Ducha Svatého při ní, když ji činí lidem pramenem požehnání pro čas i pro věčnost! Proto píše svatý Učitel národů o působení Ducha Svatého takto: „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.“ (Ř 8,26)
To píše sv.Pavel. Smysl jeho slov je ten, že jedna božská Osoba neprosí druhou, protože všechny tři jsou v jednom božství a stejným způsobem rozkazují i rozdělují. Ježto se však kvůli rozeznání Osob připisuje Bohu Otci spravedlnost, Bohu Synu moudrost a Bohu Duchu Svatému dobrota a milosrdenství, proto tedy božské Milosrdenství lká k božské Spravedlnosti, aby hříšníky po zásluze nezatratila, nýbrž z milosti spasila. Tak rozuměj slovům svatého Pavla, že Duch Svatý „za tebe prosí lkaním". – Pokud se ptáš, kdy za tebe Duch Svatý zvláště prosí nevyslovitelným lkaním? Odpovídám: Ačkoliv je jisté, že Duch Svatý za tebe neustále prosí, právě tak je jisté, že tak činí způsobem obzvláště při Mši svaté.
Můžeš tak usuzovat zejména z té okolnosti, že také andělé za tebe prosí zvláště při oběti Mše svaté. Svatý Jan Zlatoústý o nich říká: „Při Mši svaté nejen lidé volají k Bohu, nýbrž i andělé se při ní sklánějí a archandělé se za nás modlí. Mají k tomu příhodnou dobu, protože mají přesvatou oběť k svým službám. Tak poukazují k Tělu Páně na oltáři a prosí za lidské pokolení.
Andělé tedy volí zvláště dobu oběti Mše svaté, aby za tebe prosili, poněvadž je to doba milosrdenství, kdy rozhněvaný Bůh bývá udobřen tak mocnou smírnou obětí. Právě tak se můžeš domnívat, že i božská Dobrota, Duch Svatý, v téže době, kdy lidská přirozenost Ježíše Krista oroduje za tebe u Boha Otce, kdy rány i Krev Syna Božího za slitování za tebe volají, zároveň s anděly za tebe prosí s nevyslovitelným lkaním a hledí usmířit svou božskou slitovností přísnou spravedlnost Boží. Bůh Otec, jenž zpytuje srdce, ví, že Duch Svatý nežádá o nic jiného, než o to, co je „podle Boha" čili co se dokonale shoduje s Boží vůlí, co směřuje k jeho větší oslavě a tobě napomáhá ke spáse.
Z tohoto vylíčení můžeš poznat neskonalou dobrotivost Ducha Svatého. Těžko bys mohl uvěřit tomu, že se tak horlivě ujímá právě tvé spásy a prosí za tebe s nevyslovitelným lkaním o slitování, kdyby to nebylo výslovně zaznamenáno v Písmu svatém. Raduj se ve víře, že Duch Svatý je tvým nejvěrnějším a nejlepším přítelem! S velikou důvěrou se spolehni na tohoto svého věrného přítele a obzvláštní láskou se mu zasvěcuj! Když za tebe prosí zejména při Mši svaté, tedy se jí aspoň někdy účastni s tím úmyslem, abys mu projevil svou vděčnost a lásku. Obětuj mu ji k jeho zvláštní úctě a k jeho zalíbení.
Modlitba: Prosím Tě, Duchu Svatý, abys všem kněžím, kteří slaví tu předůstojnou oběť, přicházel na pomoci, vdechoval jim svého Ducha a rozněcoval jejich srdce svým ohněm tak, aby toto tajemství, vyžadující svrchovanou úctu, konali vždy k větší cti Nejsvětější Boží Trojice, k rozhojnění blaženosti všech nebeských duchů, k rozhojnění spásy všech věřících, k obrácení všech nevěřících a k občerstvení všech, ubohých dušiček trápících se v očistci! Uděl také všem, kteří se účastní této svaté oběti, tu milost, aby na ní byli přítomni s živou vírou a upřímnou zbožnosti a tak dostali podíl na jejím ovoci. Amen. (Ct.Martin z Kochemu, O mši svaté)
+++
BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCH.ŽIVOTA CTIH. PATRIKA KUŽELY, KŘESŤANSKÉHO MUČEDNÍKA Z OSVĚTIMI
Kdy začne tvoje druhé obrácení?
Jako většinu mladých lidí, tak i tebe postihuje během dospívání důležitá rozvojová krize, protože si nevíš rady s mnohými okolnostmi, silami, schopnostmi a novými otázkami, které se v nich probouzejí. Často si nevíš rady se svými silami, které v sobě najednou objevuješ. Chtěl bys všechno obsáhnout. Cítíš v sobě přebytek síly a mladistvý elán. Chtěl bys této síly využit k dobyvatelství. Tak se často stává, že v mládí projevuješ záchvaty velké šlechetnosti, anebo se uchyluješ ke strhující kritice všeho, co tu dosud bylo. Něco podobného proděláváš, když jsi zdolal dětské nemoci svého duchovního života a vstupuješ na cestu pokročilých, na osvětnou cestu.
Potřebuješ projít druhým obrácením, pronikavějším a obsáhlejším, které zasahuje do větších podrobností tvého života, než kam zasáhlo obrácení prvé. První obrácení se týkalo především těžkých hříchů a zlozvyků, které by mohly tvou duši znovu, třeba pozvolna, odvést ode Mne. Toto druhé obrácení však ukazuje, proč ti dávám tolik síly; že chci něco zvláštního od tebe, že mám s tebou velmi vznešený plán.
Jako u každého z těch, kteří se rozběhli v duchovním životě pod vlivem svého prvého obrácení a své mladistvé lásky, takže planou pro spravedlnost a stávají se průkopníky lidských práv a ochránci ohrožených zvířat, nastává posléze také ve tvé duši značná únava. Visím kvůli tobě na kříži, ale tobě najednou připadám jako těžké břemeno. Nechávám si kvůli tvým hříchům narazit trnovou korunu, a tobě se najednou zdá, že jsem příliš otcovsky přísný, a že se dá těžko vyhovět Mým přikázáním, a že je snad vyloučené Mi sloužit.
Sv.Jan od Kříže ti vzkazuje, že se tvůj přechod k osvětné cestě vyznačuje drsným očišťováními smyslů; podobně jako se pozdější přechod k jednotící cestě vyznačuje jemnějším, pasivním očišťováním.
U svatých, řeholníků a ostatních, kdo chtějí dosáhnout dokonalými, se obyčejně vyskytují dvě obrácení. Jedno obrácení nastává tehdy, když se dokonale odevzdají Mé službě, a druhé, když se dokonale odevzdají Mé dokonalosti. Jestliže se toto druhé obrácení nevyskytuje u všech ostatních Božích dětí, tak je to jenom pro jejich nedbalost v duchovním životě, protože zakrněli v duchovním životě. Otázka druhého obrácení nabývá nesmírné důležitosti právě pro tebe, kdo se opravdu snažíš o duchovní dokonalost. Sv.Kateřina Sienská o tom pojednává ve svých Listech a v Dialogu (kap.63.), když jedná o obrácení apoštolů. Jejich první obrácení nastalo poté, co jim říkám: Učiním vás rybáři lidí. Následovali Mne kamkoli jsem kráčel, ale ve chvíli zkoušky skoro všichni couvli. Petrův lítostivý pláč po jeho trojím zapření Mne jako Bratra a Spasitele se stal začátkem překonání krize jeho víry a jeho druhého obrácení. Andělský učitel zaznamenává, že když upadne duše už dokonalejší, a pak se kajícně vrátí, že jí vrátím onen stupeň milosti, jehož dosáhla před pádem. (STh, III. 89. a. 2.) A jestliže je tvoje lítost hodně vroucí, můžeš být dokonce odměněna i vyšším ještě stupněm mystického života.
Od té doby se rozlítostněný Petr připravuje, a za krátko ho vidíš naprosto poslušně odevzdaného do Mé vůle, veřejně Mne vyznávajícího a opravdu připraveného obětovat pro Mne všechno. V Petrově duši začíná docela nový život. Samozřejmě, že je to pod vlivem Mé milosti, protože Petr se obrací, sotvaže na něho pohlédnu. Toto Petrovo obrácení vyvrcholí, když sesílám apoštolům Mého Ducha.
Svatá Kateřina (kap.60,63) ti vzkazuje, že toto druhé obrácení je nutné pro každého, kdo usiluje o dokonalost. Druhé obrácení odstraňuje překážky rozvoji tvého dalšího duchovního života, jenž začíná prvním obrácením, kterým ses obrátil od smrti hříchu a začal život Mého dítěte. Jenže tento život je stále ohrožován vrtochy tvé osobnosti, aby Mi nesloužila dokonale a bezvýhradně, aby si stále ještě uchovávala nějakou sedmou komnatu pro nějakou tajnou neřest, abych tak nebyl tvým svrchovaným Pánem. Opravdu se neobejdeš bez dalšího obrácení od sobectví. Sobectví přežívá ve tvé duši, třebaže žiješ bez těžkého hříchu, ale žiješ duchovně velmi nedokonale. Prožíváš to nejrůznějšími způsoby, a některé z nich jsou důmyslně maskované, třeba i okázalou zbožností a předstíranou horlivostí o spásu duší. Tvoje sobectví v duchovním životě se projevuje nejčastěji tím, že tvoje láska ke Mně je ještě příliš láskou vypočítavá a zištná.
Příliš se upínáš na Moje citové útěchy. Možná se dovedeš rozplývat až k slzám nad svou domnělou svatostí. Bývá to směsice upřímné lásky ke Mně a ještě falešnější sebelásky.
Tvá duše ještě nedošla ke stavu, aby milovala sebe pro Mne. Tvoje láska se nejvýrazněji ukáže slabá a nedostatečná, když dolehnou zkoušky a protivenství, v duchovní opuštěnosti a v tom, čemu se říkávalo vyprahlost, ale dneska tomu říkáš deprese či psychické potíže, chodíš s tím k psychiatrovi, ačkoli je to záležitost nejen duševní, nýbrž také duchovní. Když si takto začínáš stýskat a naříkat, tak býváš v pokušení reptat proti Mně, opouštíš duchovní cvičení a stěžuješ si na Mne, že s tebou jednám tak nešetrně, pak ti musí být jasné, že jsi ve svém duchovním životě zatím nehledal Mne, nýbrž jenom Moje sladkosti, a to spíše sladkosti citové či libé pocity, tedy to nižší, co je v duchovním životě pouze záloha pro začátečníky. Tím dokazuješ, že stále ještě vězíš v dětských nemocech svého duchovního života.
Když tě hodlám přivést k dokonalejšímu duchovnímu životu, tak ti musím odnímat tato libé pocity a příjemné útěchy, protože jsou to hračky už nedůstojné pro Moje dorůstající dítě.
Častěji se stává, že dopustím tvoje různé mravní poklesky a chyby, které nejsou ani tak těžké, jako ponižující, takže tvoje duše pak uvidí svou ubohost a přimkne se tím vroucněji a bezpodmínečněji ke Mně. Čím více jsi hledal jenom sebe, tím, víc se teď vynasnaž pozvednout ke Mně ještě čistší láskou.
Přitom nejde jen o nějaké přehození znamének, že bys jen tam, kde bývalo tvoje nicotné ego, prostě jen dosadil Moji všeobsáhlost. Pokaždé musí jít o pronikavou a důslednou přestavbu skladby tvého života. Pozvedám tě, aby ses zaměřil ve svém vnitřním životě ke Mně, protože tě hodlám oslovovat vyšším způsobem, už nikoli smyslově, nýbrž nazíráním, čistým nazíráním. To všechno vyžaduje vytrvalý a rozhodný boj proti sebelásce, která by chtěla ulpívat na povrchu duchovního života, a zdráhala se Mi sloužit v duchu a v pravdě. Jsem Duch a nikdy nikdo Mne neviděl, protože přesahuji tvoje smysly. Chci tě však duchovně naplňovat, když máš být zvláštním způsobem Můj.
Tvoje láska musí růst, aby ti mohla být osvícením, aby ti objasnila tajemství Mé svrchované Pravdy. Proto musí to být láska z celého srdce, z celé duše, ze všech sil. Nejenom láska citu, nejenom láska sladkého zalíbení, nýbrž láska, která dovede unést všechny zkoušky, jež dovede pro Mne a pro Mou lásku obětovat všechno, jen aby se prohloubila ve tvé duši propast pro Mne nekonečného, aby pak byl schopen přijmout hojnost Mých darů.
Po tomto obrácení ti nastává nyní těžká práce pokračovat v budování ctností. Chci, aby se tvoje ctnosti soustředily na očištění, rozšíření a utvrzení lásky. Základní mravní ctností, o kterou teď usiluj, je ctnost tichosti, trpělivosti, aby tvoje utrápená duše neztrácela trpělivost se sebou, a aby se nebouřila proti Mně a proti bližním, kteří plní Mou vůli. Posílám ti různé bližní ke zkoušce, která má v tobě navodit druhé obrácení a roznítit v tobě světlo víry skrze žhavou lásku. Chci, aby tě víra zapálená láskou a podporována moudrostí vedla duchovněji k Mému poznání v čistém nazírání.
V tomto období vystupuje tvoje duše ke Mně šikmým (obliquus) pohybem, upomínajícím spirálu, jejíž každý vyšší stupeň má širší a obsáhlejší záběr. Přes tajemství Mého člověčenství k tajemství Mého Utrpení a tajemství Mé nadpřirozenosti přechází tvoje duše k čistému nazírání Mých vlastností. Zde ti dopřávám podle stupně tvé věrnosti k tomuto Mému působení a k Mému očišťování čím dál tím větší světlo, abys zachytil krásu a bohatství Mých tajemství v celém svém prožitku. V minulém období jsem si podroboval tvoje smysly. Nyní – po provedení poslední očisty tvé lásky od závislosti smyslech, to je od smyslové dychtivosti v lásce, si očišťuji tvou mysl. Teď už kultivuji především tvou mysl v duchovním životě.
Jak to prožíváš? Po dosažení velké odolnosti proti těžkému hříchu, začínáš soustavně přemáhat každý lehký či všední hřích, ať se sebemenší.
Místo, aby ses pouze ustrašeně obával přestupků Mých přikázání, snažíš se Mě jako Bratra a Spasitele následovat více vlastním zapojením a osobním nasazením. Za to tě odměňuji ne už sladkostí libých pocitů jako dříve, nýbrž světlem, pod kterým ti nyní dopřávám poznávat hloubky, propasti a životnost Mých pravd. Činím si z tebe dobrého a prospěšného apoštola, protože tě povznáším do Mých pravd. Teď už máš něco, co bys předal lidem. Obdařuji tě světlem, kterým jasně poznáváš Mé pravdy, abys je používal pro svůj život.
Třebaže si na tomto stupni duchovního vývoje počínáš ve svém apoštolátu průbojně, účinně a neohroženě, přesto jsi ohrožen. Číhají zde různá nebezpečí. Jasně vidíš rozdíl mezi svým příznivým působením a mezi horším apoštolským působením jiných. Dopřávám ti tolik světla, že tě to může svádět k pýše, k ješitnosti; k tomu, aby sis začal vyhledávat nějaké zábavnější pole působnosti, nějakého koníčka, zálibu či jinou útěchu, totiž abys hledal Moje zvláštní světlo ve všem a za každou cenu. Zveřejňuješ návody k provádění „kontemplace" a publikuješ hovory se Mnou jako svým Bratrem a Spasitelem", jako je třeba tento, a kdybys byl na nejvyšším stupni dokonalosti duchovního života, možná by ses začervenal až k uším, anebo by ses zhrozil, jak ses mohl odvážit nechat takto veřejně mluvit Mne, svého Bratra a Spasitele, který s tebou rozmlouvám, a je to přece tak důvěrné a tak osobní. Na druhé straně ti to nikdy výslovně nezakazuji, ale ty dobře víš, že s tebou mluvím ještě jinak, než jako to dokážeš po Mně sám vyslovit a lidsky reprodukovat.
Jak vidíš, tvůj úkol stále ještě není dokonán. Potřebuješ na sobě ještě mnoho pracovat. Uč se tichosti a vnímavosti k Mému hlasu, pozornosti k projevům Mého působení v duši. Po tvém předcházejícím boji proti vlastnímu sobectví a pýše v rovině tělesné, musíš nyní vyhlásit boj svému duchovnímu sobectví. Přestaň usilovat o svou soukromou spásu bez ohledu na spásu ostatních a oslavení Mne samého. Zapomeň na svoje vlastní přirozená práva v oboru kulturním, náboženském a duchovním, která bys prosazoval na úkor ostatních lidí a na úkor Mé vlastní oslavy. Přičiň se a třeba i vytrp a snes něco proti sobě samému a odlož tvrdošíjnou péči jen o tvůj vlastní duchovní pokrok tak, aby v tobě všechno ustoupilo žhavé touze o to, abys miloval především Mne a oslavoval Mne, který se kvůli tobě nechávám přibít na kříž. Tak rozuměj výroku svaté Terezie, že „nechce růst", nechce růst jen ze svých sil, vidět se sama velkou a svatou a oslavenou, nýbrž oslavit Mne. Vystav svou duši vznešené trpnosti otevřené Mému působení. Chci rozvinout tvou duši působností darů Mého Ducha. Pak nastane chvíle, kdy tvoje duše ožije Mým světlem, takže už sama nežije, nýbrž sám v ní žiji jako tvůj bratrský Spasitel. T. (Pokr.)

                                                                                          +++
Zprávy: * 29.KVĚTNA 2009 SE KONÁ NOC OTEVŘENÝCH KOSTELŮ. V kostele sv.Michala v Brně se uskuteční výstava moderního výtvarného umění - přímo v kostele se představí svými díly VLADIMÍR SVOBODA, MIROSLAV ŠTOLFA, IVAN KŘÍŽ, BOŘEK DOLEŽEL, a v Brněnském angeliku se nabízí příležitost k SETKÁNÍ MEZI UMĚNÍM: Borek Bayer,, Jiří Spousta, Hana Langová, Jana Wünschová, Pavel Kryl, Veronika Planerová, Emilie Hostašová, Dana Marková, Jiří Marek.
* Každé pondělí 19,00-19,30 hod. CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA. Kostel sv.Michala, Brno, Dominikánská.