Kniha druhá 1. Pokračování k předchozímu 2. O tom, že uvažování o tvorstvu je užitečné k poučení víry 3. O tom, že poznáním tvorů lze vyvrátit bludy, které se týkají Boha 4. O tom, že jinak o tvorech uvažuje filozof a jinak teolog 5. Pořadí toho, co má být uvedeno 6. O tom, že Bohu přísluší být základem bytí jiným 7. O tom, že v Bohu je činná moc 8. O tom, že Boží moc je jeho podstatou 9. O tom, že Boží moc je jeho úkon 10. O tom, jak se uvádí moc v Bohu 11. O tom, že se o Bohu říká něco ve vztahu k tvorům 12. O tom, že vztahy, řečené o Bohu ke tvorům, nejsou v Bohu věcně 13. O tom, kterak se vypovídají uvedené vztahy o Bohu 14. O tom, že vypovídat o Bohu mnohé vztahy¨neruší jeho jednoduchost 15. O tom, že Bůh je všem příčinou bytí 16. O tom, že Bůh z ničeho uvedl věci v bytí 17. O tom, že stvoření není pohyb ani přeměna 18. O tom, jak se rozřeší důvody proti stvoření od věčnosti 19. O tom, že stvoření není postupné 20. O tom, že žádné těleso nemůže stvořit 21. O tom, že samotný Bůh může stvořit 22. O tom, že Bůh může všechno 23. O tom, že Bůh nejedná z nutnosti přirozenosti 24. O tom, že Bůh jedná skrze svou moudrost 25. O tom, jak se o Všemohoucím říká, že něco nemůže 26. O tom, že Boží intelekt není omezován na některé účinky 27. O tom, že Boží vůle není omezována na některé účinky 28. O tom, jak se v uvádění věcí do bytí nachází povinnost 29. O tom, jak se v uvádění nějakého tvora do bytí může nalézt povinnost ze srovnání pozdějšího k      dřívějšímu 30. O tom, jak ve stvořených věcech může být naprostá nutnost 31. O tom, že není nutno, aby tvorové byly vždy 32. Důvody těch, kdo chtějí prokázat věčnost vesmíru, vzaté ze strany Boží 33. Důvody vzaté ze strany tvorů 34. Důvody k prokázání věčnosti vesmíru ze strany vytvoření 35. Řešení prvně uvedených důvodů, jež se berou ze strany Boha 36. Řešení uvedených důvodů, vzatých ze strany vytvořených věcí 37. Řešení důvodů, vzatých ze strany tvoření věcí 38. Důvody, jimiž se někteří snaží prokázat, že svět není věčný 39. O tom, že odlišení věcí není náhodné 40. O tom, že hmota není příčinou odlišení věcí 41. O tom, že odlišení věcí není kvůli opačnosti působících 42. O tom, že první příčinou odlišení věcí není řád druhotných působících 43. O tom, že odlišení věcí není skrze anděla, uvádějícího do hmoty různé tvary 44. O tom, že odlišení věcí nepochází z různosti zásluh nebo vin 45. O tom, co je podle pravdy první příčina odlišení věcí 46. O tom, že k dokonalosti vesmíru bylo třeba stvořit nějaká intelektuální bytí 47. O tom, že intelektuální podstaty mají vůli 48. O tom, že intelektuální podstaty mají svobodu vůle v konání 49. O tom, že intelektuální podstata není tělo 50. O tom, že intelektuální podstaty jsou nehmotné 51. O tom, že intelekt není hmotný tvar 52. O tom, že ve stvořených intelektuálních podstatách se odlišuje bytí a co je 53. O tom, že ve stvořených intelektuálních podstatách je uskutečnění a možnost 54. O tom, že složení z podstaty a bytí není totéž, jako složení z látky a tvaru 55. O tom, že intelektuální podstaty jsou nezničitelné 56. O tom, jakým způsobem by se mohla intelektuální podstata spojit s tělem 57. Platonovo tvrzení o spojení intelektuální duše s tělem 58. O tom, že v člověku nejsou tři duše: vyživovací, smyslová a intelektuální 59. O tom, že možný intelekt člověka není oddělená podstata 60. O tom, že člověk nenabývá druh trpným intelektem, nýbrž možným intelektem 61. O tom, že uvedené tvrzení je proti Aristotelovu názoru 62. Proti Alexandrovu názoru o možném intelektu 63. O tom, že duše není sloučenina, jak tvrdil Galenus 64. O tom, že duše není harmonie 65. O tom, že duše není tělesná 66. Proti tvrzení, že intelekt a smysl je totéž 67. Proti tvrzením, že možný intelekt je obrazivost 68. O tom, jak může být intelektuální duše tvarem těla 69. Řešení důvodů, tvrdících, že se intelektuální podstata nemůže spojit s tělem jako tvar 70. O tom, že dle Aristotela je třeba uznat, že se intelekt spojuje s tělem jako tvar 71. O tom, že duše se bezprostředně připojuje tělu 72. O tom, že duše je celá v celém těle a celá v kterékoli části 73.O tom, že možný intelekt není jediný ve všech lidech 74. O domněnce Avicenny, jenž tvrdil, že se pochopitelné tvary neuchovávají v možném intelektu 75. Řešení důvodů, jimiž, jak se zdá, se prokazuje jednota možného intelektu 76. O tom, že působící intelekt není oddělená podstata, nýbrž něčím duše 77. O tom, že není nemožné, aby možný a činný intelekt spojil v jediné podstatě duše 78. O tom, že Aristotelovým názorem nebylo, že činný intelekt je oddělená podstata, ale že je něčím co náleží duši 79. O tom, že duše po rozpadu těla nezaniká 80. Důvody těch, kteří chtějí prokázat, že lidská duše zanikne po rozpadu těla 81. Řešení uvedených důvodů 82. O tom, že duše nerozumných zvířat nejsou nesmrtelné 83. O tom, že lidská duše začíná s tělem 84. Řešení předeslaných důvodů 85. O tom, že duše není z Boží podstaty 86. O tom, že se lidská duše nepředává se semenem 87. O tom, že se lidská duše uvádí do bytí Božím stvořením 88. Důvody k prokázání, že lidská duše je vytvořena ze semene 89. Odpovědi k uvedeným důvodům 90. O tom, že se intelektuální podstata jako tvar nespojuje se žádným jiným tělem, než s lidským 91. O tom, že jsou nějaké intelektuální podstaty nespojené s těly 92. O množství oddělených podstat 93. O tom, že mnohé oddělené podstaty nejsou jediného druhu 94. O tom, že oddělená podstata a duše nejsou jediného druhu 95. O tom, jak je odděleným podstatám udělován rod a druh 96. O tom, že oddělené podstaty nepřijímají poznání ze smysly vnímatelného 97. O tom, že intelekt oddělené podstaty rozumí vždy skutečně 98. O tom, jak jedna oddělená podstata poznává druhou 99. O tom, že oddělené podstaty poznávají hmotné 100. O tom, že oddělené podstaty poznávají jednotliviny 101. O tom, že oddělené podstaty poznávají přirozeným rozumem všechno současně