10. Sociální a kulturní mobilita techniky
A. V čase
1. Dynamika technické složky sociálně-kulturní struktury
      Smysl lidské vynalézavosti byl původně v souladu s řádem, vtištěném do lidské přirozenosti, i s řádem nadpřirozeného původce této přirozenosti. Jakkoli se vyznačovala technická složka sociálně-kulturní struktury prvotně pospolné skupiny vyznačovala dynamismem, přesto nepodléhala žádným změnám daným ryze přirozeně. Ke takovým změnám došlo teprve v důsledku primární dezintegrace lidské přirozenosti. Smysl vynalézání techniky se v duchovní podstatě rázem oddělil od Božího řádu.
Po zákonitém opuštění pravěkého životního prostředí lidskou skupinou neměla dynamika technické substruktury starověké sociálně-kulturní skutečnosti jednoznačný ráz, nýbrž vykazovala jistý dualismus.
Tak na jedné straně dochází u národa izraelského k obnově sjednocení smyslu techniky s Božím řádem, což je dáno nadpřirozeně. Technika měla především povahu zvláštní antropotechniky, sledující rozvoj a zachování daného ke splnění světodějného poslání, které mu Bůh určil. To ovšem neznamená, že by vyvolený národ nějak technicky zaostával za jinými starověkými společnostmi. Tak daný národ přejímal od jiných národů různé technologie, jako zpracování a používání železa (1) i barevných kovů (2), a dále různé vynálezy (3)
      Zvláštní antropotechnikou, resp. technikou a různými postupy k ovládání vnitřního životního prostředí člověka, vynikal vyvolený národ nad jiné národy. Zejména postupy životosprávy, opírající se hygienické zásady (4), neměly u jiných starověkých národů obdoby. K této antropotechnice, v níž vyvolený národ vynikal, družila se jiná znamenitá technická zařízení, přímo vedoucí k prospěchu vyvoleného národa (a vzdáleně ku prospěchu celé lidské skupiny), jako např. Noemova archa (Gn 6,14-18) nebo schránka úmluvy (Ex 36-37).
       Pokud sledujeme vývoj technické substruktury u ostatních starověkých společností, ukazuje se, že člověk potřeboval mnoho času k vynalezení nástrojů, využití ohně, aj. k technickému ovládnutí vnějšího životního prostředí. Většina nálezů, dokládajících technickou kulturu paleolitického člověka, skládá se z kamenných nástrojů. Přes zdlouhavost pokroku v oblastech bohatých na vynálezy, lze během paleolitu sledovat zřetelný pokrok v technologii zpracování kamene. Jednotlivé etapy nejsou ostře ohraničeny. Nebylo tak důležité, že jedna technologie ustoupila druhé, jako spíše to, že přijímáním nových postupů byly rozšiřovány technické možnosti.
       Pokud jde o dynamiku techniky k ovládnutí vnitřního životního prostředí člověka, učebnice chirurgie (3.tis.př.Kr.) nebo Ebersův papyrus, dokládají vyspělost egyptského lékařství právě tak, jako např. sumérský lékopis (3.tis.př.Kr.) a Nabú-lé-úv receptář léků (2.tis.př.Kr.) poukazují na značnou vyspělost léčitelství sumérského a assyrského. Zatímco ale zde tato antropotechnika slouží příslušníkům úzké vrstvy společnosti, u Izraelitů směřuje antropotechnika k ovládnutí vnitřního životního prostředí nejširších vrstev společnosti.
     Jestliže měla vynikající úroveň široce sociálně založené antropotechniky vyvoleného národa svůj důvod v uchování daného celku ke splnění světodějného poslání, jež mu bylo Bohem svěřeno, u Číňanů se zvláštní antropotechnika (5) snadno zvrhala do animismu, šamanismu a mysticismu.
      Jako v Egyptě, Mezopotámii a Číně, tak i v řecko-římském kulturním okruhu se medicína halí do tajemství a temné mystiky, která ji záhy svádí do podrůčí kouzelníků, věštců a zaříkávačů. Přes velký náběh empiricky pojaté medicíny, zahájený Hippokratem (460-370 př.Kr.) starověká antropotechnika se přirozeně ocitla ve slepé uličce. Projevilo se to mj. zbožštěním lékařského povolání (Asklepios).
      Neméně převratný význam měl řecko-římský kulturní okruh pro rozšíření vynálezu technologie výroby a zpracování železa. Použití železa otevřelo obzory dalšímu vynalézání (kleště, pila, kladka, šroub, rotační mlýn, artéské studny, těžký pluh, hoblík, atd. To byla poslední velká technická revoluce starověku. Během ní se po stránce případných objektivně dovršila roztržka mezi smyslem technického vynalézání a smyslem stvořitelské činnosti Boží. Stejným úpadkem prošla i starověká antropotechnika, k ovládnutí vnitřního životního prostředí (6).
       Vývoj technické substruktury starověké společnosti se přirozeně vyčerpal, když se technika obrátila přes svou poměrnou vyspělost proti svému lidskému původci, proti společnosti. Obnova smysluplnosti techniky a sjednocení smyslu vynalézání se smyslem stvořitelské činnosti Boží nastala skrze Bohočlověka. U Krista samého se všeobecná a úplná obnova projevila zejména v technice, směřující k vládě nad vnitřním životním prostředím (7).
       V první výraznější vlně vývoje technické substruktury vykoupeného Božího lidu, kterou lze sledovat v prvém tisíciletí po Kr., si udržuje převahu postup techniky k ovládnutí vnitřního životního prostředí nad postupem techniky k ovládnutí okolního životního prostředí. Zprvu se tak dělo prostřednictvím apoštolů, kterým Kristus svěřil moc uzdravovat nemocné (8). Ač Bůh dává tuto svou moc nadpřirozeně uzdravovat nemocné také některým pozdějším svatým osobám, přesto se jejich počet zjevně stále více ztrácí v houstnoucích řadách jejich napodobovatelů, používajících však ryze přirozených prostředků léčby.
       Nejvýznačnější osobností medicíny prvého tisíciletí byl Galenus (2. st.po Kr.). Jeho léčebné metody se opíraly o intuitivně osvojené poznání lidského organismu a psychiky. Prostřednictvím klášterů se šíří v evropské společnosti léčebné praktiky Galenovy lékařské školy.
       Technika k ovládnutí vnějšího životního prostředí byla sice i v této době na postupu, avšak většinou šlo sociální rozšíření používání vynálezů uskutečněných dříve (9).
       Na přelomu prvého a druhého tisíciletí lze rozlišit příznaky nastupujícího laicizačního cyklu. Během něho se začal poměrně vyrovnaně prosazovat postup techniky, směřující k ovládnutí vnějšího životního prostředí, s postupem techniky k ovládnutí vnitřního životního prostředí. Galenova medicina začala být stále častěji doplňována medicínou založenou na výsledcích smyslového pozorování (Avicenna); šířilo se používání vynalezeného alkoholu v medicíně. Převratné změny nastaly v 15.-16.stol., kdy se medicína vymaňovala z Galenovy soustavy a vracela se k hippokratovskému pozorování (Vesali, Paracelsus). Vynález knihtisku urychloval šíření lékařských poznatků (Fresnel, Vesali, Servet, Agricola) a experimentování (rozvoj anatomie, pitev). Jednota mnich-lékař se zvolna rozpadala. Vyhraňovalo se samostatné lékařské povolání. Lékař začal léčit podle stanoveného postupu: po správné diagnóze léčba dle terapie předem stanovené pro podobný případ. Šíří se zde různé vynálezy (brýle, mikroskop).
       Přibližně podobným tempem postupoval vývoj techniky k ovládnutí vnějšího životního prostředí (10). Leonardo da Vinci dal důležitý podnět technickému konstruování a prostředek, když ukázal, jak lze technický vývoj předjímat kreslením.
      Od poloviny druhého tisíciletí se rovnováha mezi postupem techniky k ovládnutí vnitřního životního prostředí a techniky k ovládnutí vnějšího přírodního prostředí narušuje. Zejména od 17. do 20. století je vývoj poznamenán převahou strojové techniky k ovládnutí vnějšího životního prostředí (11).
Vývoj techniky ve 20. století je provázen mýtem o nutném a neustále rychlým tempem postupujícím rozvoji technické substruktury a jejích funkcí (12), což je dáno nejasným chápáním pojmu technika (směšováním technických vynálezů s vědeckými objevy, nerozlišování technického vynálezu od uplatnění daného vynálezu a od jejího rozšíření ve společnosti). Přes značné rozšíření domněnky, že počet technických vynálezů stále vzrůstá a bude vzrůstat stále více, skutečnost nepotvrzuje tuto domněnku. Už v prvních desetiletích 20. století došlo k ochabnutí tempa rozvoje nových vynálezů. Dokonce i jejich absolutní počet se zmenšil ve srovnání s předcházejícím obdobím. Statistické přehledy o patentech v USA a Velké Británii (13) vykazují v letech 1840-1930 skoro trvalý vzrůst počtu nových patentů. Sledujeme-li však , jaký je průměrný přírůstek počtu patentů, zjišťujeme, že dochází k vývojovému opožďování. Šířící se únava v tempu technického rozvoje je patrná i v dalších desetiletích 20. století. Dochází spíše k zavádění známých vynálezů do širšího sociálního používání (Asie, Afrika, Jižní Amerika, aj.) než k vytváření zásadně nových vynálezů.
        Zavádění vynálezů a nových technologií do širšího sociálního použití bylo v 19. stol. a ve století 20. stále pohotovější a rychlejší, takže doba mezi vynálezem a jeho zavedením do sociálně širšího použití se zkracovala (14).
        Tento vývojový směr, který poskytoval podklad příznivým výhledům dalšího technického vývoje, byl však ještě v prvé polovině 20. stol. zvrácen opačným směrem (15). Toto ochabnutí tempa zavádění nových vynálezů do sociálně širšího použití bylo dáno mj. tím, že se rozšiřování neomezovalo jenom na technicky vyspělé společnosti, které jsou v přijímání novot pohotovější, ale zahrnuje také zaostalé země, kde je zavádění nových vynálezů těžkopádnější, a tak probíhá se zpožděním, což se projevuje jako zátěž celosvětového tempa vývoje.
       Ačkoli vývoj technické substruktury společnosti přirozeně směřuje k technotronní společnosti, kdy se technologie a zejména elektronika stávají dominantou změn technizované společnosti (16), jeho další postup je stále obtížnější a nejistější. K případnému zvratu tohoto vývoje nebo jen ke stagnaci stačí stále méně podnětů ze strany různých nepřirozených činitelů. Případný nepřirozený zvrat od přirozeného postupného vývoje integrace určité technické substruktury vede k totalizaci dané techniky, doprovázené rozkladem strukturálních vazeb a ochromení funkcí. (17)

A. 2. Dynamika sociálně-kulturní činitelů techniky
     S ohledem k nadání integritou se příslušník prvotně pospolné lidské skupiny snadno a bez obtíží ujímal vlády nad přírodou. (18) Ovládal vnitřní životní prostředí právě tak snadno, jako vnější životní prostředí, a to plněji a dokonaleji, než kdykoli později (19).
       Ke změně dynamiky dokonalého sociálně-kulturního působení na techniku došlo všeobecně v souvislosti s dezintegrací lidské přirozenosti. Přímým a okamžitým důsledkem byl úplný rozklad subjektivní duchovní podstaty technické fungování sociálně - kulturní struktury prvotně pospolné skupiny.
Výjimečnost dynamiky technické funkce soc.-kult. struktury Izraele mezi starověkými společnostmi měla základ především v technickém fungování monoteistického náboženství a mravnosti. Náboženství a mravnost Izraele ve starověku vynikaly svým dokonalým působením jak na techniku k ovládnutí vnějšího životního prostředí (20), tak na techniku k ovládnutí vnitřního životního prostředí (21)
        Zatímco v ranném období starověku u všech národů příznivě působilo na techniku náboženství - monoteismus, posléze došlo k úpadku vlivu náboženství na techniku, když byl původní monoteismus zatlačen polyteismem a pověrami. Animistická, polyteistická a panteistická náboženství postavilo překážky snahám člověka o ovládnutí přírody, poněvadž považovala svět za obývaný božstvy anebo vůbec za boží svět (22). Třebaže případný nějaký odklon od monoteismu usnadnil změny v technologii a podmínil velkolepá díla techniky (Gn 11,3-34), šlo o změny dočasné a místně omezené, nepřispívající k trvalejšímu zvětšení vlády člověka nad přírodou (Gn 11,8).
        Pronikání hospodářských činností a útvarů do substruktury technické se projevilo už v době, když člověk přecházel od loveckého a sběratelského způsobu obživy k primitivnímu hospodaření. Zemědělství se prosazovalo v dnešním Jordánsku a severovýchodním Iráku asi 8 tis. let př.Kr. Zavádění zemědělství podnítilo technický rozvoj (kostěný srp s pazourkovým ostřím, cep, obilní mlýnek, atd.).
      V mladší době kamenné (neolit) se obilí muselo skladovat a jeho používání vedlo k novým způsobům přípravy pokrmů (vaření, aj.). Ulovená zvěř se dala upéci na ohni, avšak obilí vyžadovalo pomalou, ponenáhlou tepelnou úpravu v nějaké nádobě. Zemědělci to posléze vyřešili hrnčířstvím. Zatímco kožešina ulovené zvěře poskytovala jediný oděv člověku starší doby kamenné, zemědělci museli vynalézat náhradu: tkaniny. To však vyžadovalo spřádají stroj a tkalcovský stav (22).
       Technické vymoženosti ve 4. tis. př.Kr. závisely na ponenáhlém vyčlenění hospodářsko-sociálních vrstev. Toto rozvrstvení umožnilo bohatství nutné k jejich využití. Ustálení říší s vyhraněným sociálním rozvrstvením v Egyptě a v Mezopotámii předcházelo období rozmachu techniky. Nešlo jen o období převratných vynálezů, nýbrž o období, ve kterém člověk rozšiřoval své dovednosti při jejich používání a zvětšoval rozsah jejich použití. Technická funkce sociálně-kulturní struktury Egypta se vyčerpalo stavbou velkolepých hrobek a rozvinutím medicíny k munifikaci těl zemřelých faraonů.
       Po dlouhé stagnaci technické funkce soc.-kult. struktury Egypta a Mezopotámie se projevila výraznější změna v řeckém kulturním okruhu. Ačkoli se bronzová metalurgie prosadila v místně omezených společnostech střední Evropy ještě před vznikem mykénské kultury, byl to mykénský obchod, který podnítil její rozšíření do jiných oblastí.
       Počátek výroby bronzu zdůraznil nezbytnost obchodu a hledání zdrojů surovin, protože východní Středomoří bylo velmi chudé na cín. Proto zejména potřeba kovů poutala pozornost Mykéňanů ke střední Evropě. Postupně však došlo k pronikavému hospodářsko-sociálnímu rozvrstvení řecké společnosti. Propast mezi rukodělných pracovníkem a svobodným občanem znemožnila další technický pokrok v době bronzové.
       K následujícímu rozšíření železné metalurgie a technologie zpracování železa přispěl athénský obchod. Athény byly prvním městským státem, který vydělával z výroby zvláštního zboží na vývoz. K uskutečnění tohoto záměru byly v Athénách provedeny změny v organizaci práce: specializace a zvětšení rozsahu athénské výroby. K rukodělné práci se užívalo otroků získávaných ve válkách. Obvykle bylo snadnější a levnější použít pro těžkou práci otroků, než konstruovat stroj, který by tuto práci usnadnil. Proto také to byl po r.450 př.Kr. práce růstu otrocké práce, který zabraňoval zavádění strojů poháněných zvířaty.
       Propast mezi rukodělných pracovníkem a příslušníkem společenské vrstvy s výsadami, která znemožňovala technický rozvoj v době bronzové, měla obdobné důsledky v Řecku po r. 450 př.Kr. Propast se prohlubovala, takže počátečních zájem vyšší vrstvy o techniku byl posléze vystřídán odvratem od technického vynalézání a od zlepšování užitečných strojů; pokud se přece uplatňoval, tedy se omezoval na zhotovování důmyslných hraček.
       Politicko-vojenským činitelem, která v této době značně znesnadňoval technický rozvoj, bylo rozdělení společnosti na velký počet drobných městských státečků, které mezi sebou válčily. Tak se technické fungování soc.-kult. struktury ocitalo i v helénském okruhu přes značný rozmach ve slepé uličce.
       Tento vývoj vyústil v římském impériu naprostou technickou afunkci soc.-kult. struktury: technika se docela vymkla objektivnímu působení ostatních soc.-kult. složek, a současně se dostala do úplné, ryze vnějškové závislosti na daném soc.-kult. celku. Změny, které vnesl Bohočlověk do technické funkce soc.-kult. struktury starověké společnosti měly světodějný dosah. U Krista samého se dokonalé technické fungování sociálně-kulturní struktury Jeho nebeského království zjevně soustřeďovala spíše v antropocentrickém fungování dané struktury, což se projevovalo mj. uzdravováním nemocných (23). Přesto byla skrze něho obnovena nejen technika k ovládání vnitřního životního prostředí, ale i technika k ovládání vnějšího životního prostředí. Stalo se tak pomocí Kříže (24) a ukřižování (25). Skrze Něho a v Něm začaly v duchovní podstatě rázem navěky dokonale technicky fungovat jednotlivé složky soc.-kult. struktury lidské skupiny, kterou ji Kristus vyvolil za svou (Jn 15.16), a případně, co do objektivního podmiňování začal přirozený rozvoj technického fungování těchto substruktur.
       Dynamika technické funkce soc.-kult. struktury vykoupeného Božího lidu ovšem není vyrovnaná. Lze v něm rozlišit četné výkyvy a vlny, z nichž nejvýraznější lze modelovat jako cyklus rustikalizační (během 1. tis. po Kr.), laicizační (cca 1000-1600) a demokratizační (1600-trvá).
       Během prvního cyklu došlo ke značnému rozšiřování nejrůznějších technických vynálezů a technologií, jejichž využití bylo ve starověké společnosti v době před Kristem znemožněno hojností levné otrocké pracovní síly (26).
       Nápadné urychlení šíření technických vynálezů v Evropě vycházelo především z rozjímavého mnišství, z řádu benediktinského. Základní zásadou benediktinské spirituality je ORA ET LABORA, která zahrnovala do služby Bohu i denní práci. Vlivem benediktinského mnišství nejenže se zvýšil v 10. st.po Kr. výnos zemědělství ve střední Evropě trojnásobně, nýbrž se zvětšil i počet vodních mlýnů, průplavů aj. vodních děl. Sídla západní mystiky se stala současně sídly rozvoje techniky (27).
       Pod vlivem křesťanství se rozvíjí také technika k ovládání vnitřního životního prostředí, a to zejména medicína (28). Na konci prvního tisíciletí začíná klášterní medicíně víc a více konkurovat úsilí laiků, provádějících léčbu nemocných pomocí léčivých bylin, ale někdy též užívajících zaříkávání a pověrečných praktik. V klášterech laických mnišských řádů se pak soustavně rozvíjí a používá medicína, užívající léčivých rostlin (Např. Sv.Albert Veliký, paní Zdislava z Lemberka), avšak oproštěná od zátěže pověr a zaříkávacích praktik. Církev také zakládala a udržovala špitály, kde byli léčeni nemocní bez ohledu na své sociální postavení. Laicizace technické funkce soc.-kult. struktury pokračuje tím, že se vedle lékařů z řad laických mnichů a duchovních osob utváří vrstva odborníků-lékařů z řad laiků.(29)
      Laicizační cyklus vývoje lze výrazněji rozlišit, když si města začínala dobývat nezávislost na feudálech a cechy se rozvinuly v silné organizace k ochraně práv řemeslníků. Povolání řemeslníka dosáhlo vyšší prestiže ve společnosti. tyto hospodářské změny podmínily technickou vynalézavost.
     Závažným podnětem, který urychlil proudění technických vynálezů a nových technologických postupů mezi národy, byly křižácké války (30). Výrazným rysem vrcholící laicizace technické funkce určité soc.-kult. struktury bylo pronikání městského hospodářství do příslušné technické substruktury (31).
      Demokratizační cyklus vývoje lze logicky modelovat od doby šířícího se pronikání útvarů, postupů a hodnot kapitalistického hospodaření do technické substruktury. Po stránce působení teoretických hodnot na techniku má daný proces základy v kulturním kvasu 17. stol., kdy Newton a Huygens položili základy vědecké mechaniky. Prvními technickými odvětvími, v nichž se projevil vliv těchto vědeckých objevů, byly námořní doprava a hodinářství (32).
       Hospodářská soustava, opírající se o soukromo-kapitalistické podnikání , zasahovala svým vlivem tak rozsáhlou část technické substruktury, a zdánlivě tak bezprostředně, že to mnohé myslitele svedlo ke směšování techniky s hospodářstvím (33).
      Ekonomicky se industrializace jevila jednak jako proces rozšířené reprodukce kapitálu: byla uváděna do chodu soustavou podnikatelských zájmů, a zároveň zde působila jako hybná síla obava námezdních dělníků o zajištění vlastní obživy (34). Tyto dva způsoby uplatňování zájmů byly spojeny s liberalismem, prosazujícím se ve všech oblastech společenského života: např. v oblasti státoprávní státní podporou budování sítě železnic a silnic, kanálů, přístavů, aj. technických zařízení, a dále právní ochranou vynálezců (patentové zákony, atd.).
       Zesílil také vliv teorie na techniku: vědecké objevy, dosahované smyslovým pozorování nebo experimentem, se promítaly nejen v technice k ovládání vnějšího životního prostředí, ale i v technice k ovládání vnitřního životního prostředí (např. Ludwigova učebnice fyziologie). Poté, co Claude Bernard, zakladatel experimentální fyziologie nastínil pojetí vnitřního prostředí organismu jako rovnováhy organických a fyzikálních procesů, a po objevení virů a rozvoji virologie (Beijerinck), došlo k prudkému šíření chirurgie (35).
       Přirozenou odezvou na rozšířené případné technické fungování empirismu, byl zde rozmach pastorální medicíny jako zvláštní funkce především nábožensko-mravních hodnot. Ukazovalo se, že mocným prostředkem přizpůsobení nejsou jen procesy fyziologické a chemické, ale také duchovní dění. Naděje je mocným prostředkem přizpůsobení (36).
        Rozvoj techniky ve 20. století odpovídal lidskému úsilí ovládnout přírodu, zejména vnější. Je však také vnitřní životní prostředí. Mnohý příslušník technicky vyspělé spotřební společnosti vyčerpává skoro všechny své životní síly na opanování okolních přírodních sil. Nezbývá mu mnoho času ani sil k ovládnutí vnitřního životního prostředí (37). Určitou technikou se člověk stal mocnějším vládcem vládcem nad vnější přírodou a v jisté míře také nad vnitřním životním prostředím (pomocí medicíny, zdravotnictví, hygieny, atd.), ale v tomto svém umocněném těle zůstává duše, jaká byla - příliš slabá k ovládnutí a řízení těla (38). Hrozí nebezpečí, že se člověk z přílišného spoléhání na vynálezy začne považovat za naprosto soběstačného a nebude už usilovat o něco vyššího (39).
       Případné zpožďování kulturního rozvoje, zejména duchovně-mravního za rozvojem jisté techniky, způsobuje četné sociální a kulturní otřesy (40). Technický rozvoj navazuje na lidskou přirozenost, takže tempo jeho rozvoje musí být racionálně řízeno a vyrovnáváno (41). Čím je totiž určitá technika vyspělejší, tím větší je nebezpečí jejího případného vymknutí se hodnotám, které ji kultivují. Pouze nábožensky založená životní etika může fungovat kyberneticky. Jedině vrcholné sebeovládání ospravedlňuje člověka k vládě nad vnější přírodou. S růstem moci člověka nad okolní přírodou vzrůstá jeho mravní odpovědnost. Rozvoji technického ovládání okolní přírody odpovídá heroická etika boje, ale též etika odříkavá, tozn. taková, který cvičením v ovládání vnitřního životního prostředí dosahuje zušlechtění lidské přirozenosti a způsobilosti k ovládání vnějšího životního prostředí.
       Ani ve svých nejkritičtějších důsledcích se technická funkce určité sociálně-kulturní struktury vykoupeného Božího lidu ve své dynamice nevymyká Božímu plánu (42). Budoucnost techniky bez víry v Krista je nejistá (43).

A. 3. Dynamika sociálně-kulturní funkce techniky
     Původní technická substruktura sociálně-kulturní skutečnosti při svém minimálním rozsahu všestranně dokonale fungovala. Tento napjatý dynamismus jejího dokonalého fungování v prvotně pospolné skupině nezpůsoboval žádné změny, které by byla určeny nějakými ryze přirozenými potřebami. Vpád vývoje do sociálně-kulturního fungování techniky, určovaného ryze přirozenými potřebami člověka, nastal v souvislosti s primární dezintegrací lidské přirozenosti.
        Dynamika fungování techniky určité starověké společnosti je poznamenána dualismem, v němž se střetaly vlivy nadpřirozené s nepřirozenými. Tak u izraelského národa bylo od počátku jeho vyvolení neustále patrné fungování technické substruktury, v duchovní podstatě dokonalé, a případně, co do objektivní podmíněnosti na značně vysoké úrovni. Je to zřejmé zejména z nezastupitelného náboženského a mravního fungování jistých technických vynálezů a nových technologií: Noemova archa plnící náboženskou a mravní funkci (44); kamenné desky se zapsanými příkazy Božího zákona jsou nábožensky a mravně funkční (45). Bylo-li zprvu užíváno ke zhotovování oltářů kamene a dřeva (46), po vynalezení měděné metalurgie je užíváno mědi (47). Náboženskou funkci zde plnilo také různé nářadí ze zlata (48), jako i jiné vynálezy a postupy techniky k ovládnutí vnitřního životního prostředí (49).
       Proti tomuto nadpřirozeně danému směru ve vývoji funkce techniky stále ostřeji vyniká směr určený nepřirozenými činiteli. Z technických zařízení, které výrazně působilo ve starověké společnosti, a zvláště převratně v hospodářství, vynikl především soubor zavlažovacích kanálů. Kromě zavodňování způsobil pronikavé sociální změny vynález pluhu, a dále postroj pro tažná zvířata (6.-4.tis. př.Kr.). Vynález měděné metalurgie a rozšíření technologie zpracování mědi usnadnily každému, kdo si nahospodařil třeba jen malý přebytek, shromažďovat stále více majetku. Majetkové rozdíly mezi členy společnosti se rychle zvětšovaly a naznačovaly také rozdíly v mocenském postavení. Tak technika objektivně usnadnila hospodářsko-sociální a politicko-mocenské rozčlenění určité starověké společnosti. Rovněž měděné zbraně umožnili některým jedincům i skupinám dosažení politické moci.
       Avšak měď byla velmi vzácným kovem a její výroby nákladná. Totéž platí o cínu. Užití obou kovů se dalo snadno monopolizovat nepatrnou skupinou mocných lidí. Avšak slitina mědi a cínu, bronz byl při tehdejší úrovni techniky hlavní základnou hospodářství a moci, jakož i vojenské síly. Bronz výrazně nezvětšil vládu člověka nad vnějším životním prostředím, protože to byla slitina vzácná a její výroba nákladná. jen malá část zemědělského nářadí mohla být z bronzu. Proto zemědělství prakticky zůstalo skoro na úrovni mladší doby kamenné. Také zavodňovací díla v Egyptě a v Mezopotámii byla vybudována většinou s kamenným a dřevěným nářadím. Bronz sloužil - kromě výroby zbraní - pouze k výrobě nářadí, se kterým nepočetná skupina řemeslníků zhotovovala přepychové zboží pro úzkou vrstvu společnosti.
      Nové výhledy otevřelo technické využití železa, třebaže technologie jeho výroby a zpracování je obtížný a složitá. Jakmile však byla daná technologie zvládnuta, poskytovalo železo mnoho výhod. Navíc se železná ruda vyskytuje v přírodě v hojnější míře než měď a cín. Proto železné nástroje byly přístupné širším vrstvám společnosti. Železné nástroje přivodily pronikavou změnu ve způsobu hospodaření a vedly ke zvýšení produktivity zemědělské výroby.
        Používání železa změnilo způsob hospodaření. Vzrostl celkový výrobní objem spotřebních statků. V době bronzové byla velká část společnosti technicky nucena k živoření na úrovni životního minima, zatímco nepatrná menšina žila blahobytně. V době železné mohla mít větší vrstva společnosti účast na hospodářských podmínkách vyšší životní úrovně, a ovšem také vyšší vrstva se mohla poněkud zvětšit. Zatímco bronzová technika objektivně způsobovala strmější křivku hospodářsko-sociálního rozvrstvení společnosti, železná technika usnadnila pokles strmosti té=to křivky - umožnila větší rovnost v rozdělování hospodářských statků. Prvá století doby železné se vyznačovala určitým vzrůstem podmínek "demokratizace" společnosti, takže kolem r.450 př.Kr. měly Athény ústavu, v níž prakticky nebylo výrazných rozdílů mezi právy vrstvy svobodných občanů obce.
        Pokud jde o dynamiku fungování řecké a římské techniky k ovládnutí vnitřního životního prostředí, v antickém Řecku bylo lékařské povolání uznáváno, nicméně převládla praxe bezplatné léčby (50). Nakonec vyústila dynamika fungování techniky ve starověké společnosti ke stavu, v němž technika sloužila zabíjení a dobývání okolního světa lidmi, kteří sami neovládali vnitřní životní prostředí, upadali do zvrhlostí a podléhali degeneraci.
      V Kristu se nadpřirozeně obnovuje všestranné dokonalé fungování techniky. Přímá linie takové funkce techniky vede od Krista přes učedníky k církvi svaté. Kristus vybavil učedníky mocí nadpřirozeně uzdravovat nemocné a křísit mrtvé, a to zdarma (Mt 10,8), což oni svědomitě plnili (Sk 8,5-24).
       Během prvního tisíciletí putování vykoupeného Božího lidu dějinami se sociálně-kulturní fungování techniky většinou vyčerpávala ve fungování techniky k ovládnutí vnitřního životního prostředí. Ačkoli struktura této antropotechniky byla velmi prostá, jednoduchá a průzračná, a její vlastní činnost měla poměrně omezený účinek, přesto zejména její nábožensko-mravní funkce byla značná. Léčitelé, obeznámení se znalostmi antických a arabských léčebných postupů a léků se soustřeďovali v klášterech a léčili zdarma (Např.sv.Isidor Sevillský).
       Přibližně od začátku druhého tisíciletí se ve fungování techniky prosazuje proces laicizace. Rozšiřující se používání známých technických vynálezů a technologií objektivně podmínilo změny hospodářské povahy, jako bylo oddělení řemeslné výroby od zemědělské aj. Šíření použití magnetické střelky v námořní navigaci a používání velkých plachetnic usnadnilo rozvoj a rozšíření mezinárodního obchodu.
       Guttenbergův vynález knihtisku kovovými výměnnými literami podmínil rozšíření a prohloubení výměny kulturních hodnot, poznatků vědeckých, filozofických aj. v širších, také laických vrstvách společnosti
        Řada vynálezů a nových technologií v 18. století objektivně usnadnila hlavně v Anglii vznik nového uspořádání výroby - továren (51). Především nejdůležitější vynález: parní stroj se stal univerzálním motorem rodícího se velkoprůmyslu. Nejenže vyhovoval potřebám rozvíjející se tovární soustavy, ale sám byl mocným podnětem k zavádění pracovních strojů do mnoha výrobních odvětví. V polovině 19. století v Anglii už existoval rozvinutý strojírenský průmysl, který běžně vyráběl používané stroje a dodával je podle zaslaných katalogů. Zavedení parního stroje do dopravy železniční a námořní podnítilo rozmach mezinárodního obchodu (52). To se promítá také v politice a právu. Železnice dala např. Friedrichu Listovi podnět ke sjednocení německé měny, patentního a živnostenského práva, a Cavourovi k italské sjednocovací politice.
      Jiný účinek případného sociálně-kulturního působení určité techniky se projevil také v mravní substruktuře, zejména rozkladem protestantské etiky (53). Ve společnosti se prosazuje vysoké hodnocení vynálezců a konstruktérů tak, že jsou záhy uctívání jako velcí básníci, umělci a filozofové. (54) Jestliže na vrcholu stupnice mravního hodnocení středověké společnosti stál mnich a rytíř, během procesu demokratizace sociálně-kulturní funkce techniky se na vrchol této stupnice dostává technik, inženýr (55).
      Zvolnění tempa rozvoje technických vynálezů na začátku 20. století je zkreslováno stále masovějším zaváděním známých vynálezů a postupů do používání ve společnosti. Používání technických vynálezy a nové technologické postupy stále živelněji pronikají společností. Prosazuje se nerovnoměrně. Např. v jednotlivých hospodářských odvětvích se technický pokrok prosazuje rychleji v průmyslu, pomaleji v zemědělství a nejpomaleji v oblasti spotřeby, služeb a využití volného času. Technicky podmíněné změny ve složení výroby i spotřeby (vč. změn složení strany) spolu s měnícím se fungováním zdravotnictví a hygieny rostoucí měrou ovlivňují vnitřní životní prostředí člověka. Úspěchy moderní medicíny a hygieny nejsou tak skvělé, jak bývají obvykle představovány: četné infekční nemoci byly potlačeny, ale jejich místo zaujaly degenerativní choroby, poruchy nervové a psychické, jakož i neblahé účinky narušeného vnějšího životního prostředí (56).
       Určitá technická substruktura, stupňující své případné fungování pomocí kybernetiky, vyvolává sociální tlak směrem k dalším pronikavým změnám ve společnosti, aniž je sama od sebe způsobilá kultivovat a lidsky zhodnocovat dané změny, a tak pomoci překonat demokratizační krizi růstu sociálně-kulturního fungování techniky (57). Různá sociální napětí se pak snadno vybíjejí v politice, např. radikalizace hnutí mládeže (58).
       Příliv technologických novot případně podmiňuje sbíhavost všech sociálních skupin, bez ohledu na různost jejich zřízení politického, státoprávního, hospodářského (59). Společnosti s odlišným zřízením se na technickém základě objektivně snáze sbližují (60). Technický pokrok na jedné straně případně rozleptává stávající útvary jednotlivých složek sociálně - kulturní struktury, ale sám od sebe neposkytuje kulturnější náhradu (61).
       Jestliže jsme pomocí techniky tak pronikavě změnili své vnější sociálně-kulturní prostředí, musíme nyní kultivovat své vlastní vnitřní životní prostředí, abychom mohli v technizované společnosti žít důstojně jako lidské osoby (62). Kultivací techniky se rozumí rozumné zvládnutí a lidské zhodnocení oné moci, kterou člověk uvolnil technikou (63). Technika poskytuje člověku příležitost, aby uvolněn od tíhy, s jakou na něho doléhá okolní přírodní prostředí, osvobodil se také mravně (64).

B. 1. Současné pronikání soc.-kult. útvarů do techniky
Pronikání náboženských hodnot do technické substruktury
        Duchovní podstata techniky spočívá v tom, že největším technikem, vrcholným inženýrem a konstruktérem je Bůh, Stvořitel, Tvůrce moudrého pořádku všeho stvořeného jsoucna (65). Podstatný duchovní základ techniky je přirozeně nevykořenitelný. Pokus o jeho vyloučení náboženského činitele z nějaké techniky, technologického postupu, konstrukce nebo užívání techniky je vynálezem zkázy. Proto se církev snaží o to, aby se lidé našeho věku, kteří jsou příliš zaujati moderní technologií a vynálezy neodcizovali božským skutečnostem (66). Představitelé církve učí, jaká hodnota se má přikládat technickým vynálezům (67). Když církev vede člověka k modlitbě a k usebranému zamyšlení nad sebou samým, činí jej odolným vůči kulturně jinak neovládanému působení jisté techniky na něho (68).
        Představitelé církve rozhodně vystupují proti vynalézání, zavádění a používání takové techniky, která postrádá kulturní strukturu. To je technika odtržená od podstatně strukturujících duchovních hodnot. Taková technika ničí člověka buď přes vnější životní prostředí, jako jsou zbraně hromadného ničení (69), nebo přes vnitřní životní prostředí, jako jsou prostředky umělé antikoncepce, abortu, aj. (70)
Pronikání mravních hodnot do technické substruktury
       Jako každé lidské jednání, tak i technická činnost podléhá mravnímu řádu. Namísto jakýchkoli výmluv a úniků musí nastoupit odvaha k osobní odpovědnosti, a to nejen těch, kteří technická díla vynalézají a konstruují, ale i těch, kteří jich používají. (71) Osobní zájem vynálezce, konstruktéra či uživatele technického díla se musí shodovat s přirozeným řádem. Jinak následuje trest: stroj selže, letadlo spadne, látka nemá požadované vlastnosti, lék zabíjí, atd. (72)
      Je nutno uznat důležitost lidského činitele. Ten je důležitější, než sebedokonalejší technické zařízení (73). To platí i o technicky velmi vyspělých a rozsáhle a pronikavě působících hromadných sdělovacích prostředcích. K tomu, aby se ji užívalo správně, je zcela nezbytné, aby ti, kdo s nimi pracují, ovládali pravidla mravního řádu a věrně je plnili. Tyto prostředky se stávají pro samu povahu své činnosti novým nástrojem moci (74). Lidé zacházející s těmito prostředky mají velkou mravní odpovědnost za pravdivost sdělovaných informací, za touhy a odezvy, které vyvolávají, za hodnoty a obsahy, které předkládají (75).
       Hromadné sdělovací prostředky jsou vedle školství důležitým zařízením výchovné substruktury. V procesu výchovy jsou jednotlivcům i skupinám předávány hodnoty, vědomosti a dovednosti, které podstatně technicky funkční (76).
      Rovněž vědění, nejen znalost nových objevů, ale osvojení si filozofie, zkrátka teoretická substruktura v podstatě dokonale funguje technicky. Chápání spojení vědy s technikou se často zjednodušuje. Mnoho lidí se domnívá, že vědecké poznání musí okamžitě poskytovat výsledky použitelné v technice. Je jasné, že právě základní objevy Faradayovy umožnily konstrukci takových zcela nových zařízení, jako je dynamo, telefon, apod. Ale je jasné, že nelze žádat od vědců typu Faradaye, aby sami konstruovali telefon či dynamo. Faraday postrádal inženýrské nadání a navíc technická substruktura společnosti jeho doby vcelku nebyla připravena k použití jeho objevů v životě. Bell, Siemens, Edison a další vynikající inženýři to učinili o několik desítek let později. Takových případů je mnoho. Skutečnost, že Faraday nepoužil své objevy technicky, nesnižuje význam zákonů o vlastnostech elektrického proudu, které objevil. Záležitost spojení vědy a techniky je mnohostranná. Když řadový inženýr počítá vozové brzdy nebo pevnost budovy, používá zákonů mechaniky, vyjádřených Newtonem. Když patentový znalec odmítá další "nadějný" návrh na perpetuum mobile, opírá se o zákon zachování energie, objevený Meyerem, atd. Zatím je tato forma jedním z významných prostředků, jak věda ovlivňuje techniku. (77)
        Jako nejvyspělejší technika řízení pronikání vědeckých poznatků do technické substruktury vyniká kybernetika. Díky kybernetickým strojům dochází k těsnějšímu spojení poznatků z nejrůznějších vědních oborů s jejich technickým uplatněním. Prestiž pokynů kybernetických strojů je o to větší, že se uskutečňují ve velkém množství a v krátkém čase. Proto zde vzniká nebezpečí, že některý člověk případně ponechá řízení toku informací, směřujících o vědy k technice, na kybernetických strojích a vzdá se veškeré odpovědnosti. bylo by pro lidskou skupinu neštěstím, nechá-li se řídit stroji, aniž člověk předem dokonale poznal zákony jejich činnosti, a aniž někdo předem spolehlivě ověřil, zda jsou základy jejich chování pro lidskou skupinu přijatelné. Stroj nedokáže rozhodnout jinak, než na základě zadání, které se mu uloží. Nikdy nebude mít intuici, nikdy nebude moci milovat (78)
        Sociální důsledky technického rozvoje nabyly takového rozsahu a pronikavosti, že je zapotřebí ke zhodnocení určité techniky (vč. medicíny, léků, zdravotnických zařízení, vyšetřovacích metod, léčebných postupů atd.) a jejího používání zřídit nestranný správní úřad v každém státě. Nepodaří-li se ve státě vytvořit spolehlivé prostředky k poznávání, studiu, předvídání různých účinků, které může rozvoj určité techniky způsobovat v různých oblastech společenského a kulturního života lidské skupiny, a nepodaří-li se tomu státoprávně a politicky a hospodářsky předcházet bude společnost vystavena rostoucímu napětí a politickému neklidu tak, že nebude moci plně využít možností, které daná technika přináší (79).

4. B. 2. Současná sociálně-kulturní funkce technické substruktury
        Vlastní sociologickou funkcí technické substruktury je vytváření a udržování spojení mezi celkem a strukturální složkami sociálně-kulturní skutečnosti. Technika zprostředkovává spojení mezi kulturou a společností. Zatímco je technika přirozeně v podstatě dokonale strukturována jednotlivými soc.-kult. složkami, a v jisté míře je jimi ovlivňována také případně, co do objektivní podmíněnosti, technika sama v podstatě dokonale a případně jen v určitém stupni funguje ve smyslu sociálně-kulturního celku.
        Určité teoretické přístupy k funkci techniky lze rozdělit na optimistické a pesimistické. Zástupci optimistického pojetí spatřují v technice sílu schopnou vyřešit všechny těžkosti soudobého lidstva. Pesimisté zase tvrdí, že člověk během procesu industrializace společnosti všeobecně ztrácí sebe samého, pozbývá schopnost tvořivě se uskutečňovat, požívá odcizení a odosobnění (80). Správný přístup se vyznačuje umírněným optimismem.
        Případná závislost kulturních hodnot na technice je velmi slabá; proto se v téže technizované společnosti vyskytují nejrozmanitější útvary kultury, různé směry filozofického myšlení, atd. Tato souvislost je slabší a kolísavější, než se domnívají technokraté. Je však vždy nedokonalá, avšak - pokud jde o některé jevy - je někdy dostatečně pozorovatelná; kdežto jindy není skoro znatelná či se vůbec nevyskytuje (81).
      Technika případně, jako objektivní podmínka funguje v nějaké míře nábožensky, pokud uvolňuje člověka od zátěže, s níž na něj doléhá příroda, takže pak může naplnit čas modlitbou. Technický pokrok případně, podmíněně funguje nábožensky tím, že zbavuje lidskou práci námahy, která je nedůstojná člověka, stvořeného, aby byl obrazem podle Boží podoby (82). Podmíněnost náboženského fungování techniky plyne z toho, že člověk umí klamat sám sebe i jiné ve jménu Boha; není divu, že to umí dělat i ve jménu nejrůznějších náhražek Boha. I v tom je znamenitým technikem. Aby nemusel poslouchat pravého Boha, vynalézá si bohy nepravé. Aby nemusel klanět Stvořiteli, klaní se věcem stvořeným. Je to technika úniku (83). Někteří lidé si tvoří kult techniky jako materialistickou pověru: technika je věčná a nepomíjejí jako Bůh Otec; vykupuje lidstvo jako Bůh Syn; osvěcuje nás jako Duch svatý. Jejím ctitelem je novodobý pokrokář od La Mettrieho až k dnešním technokratům (84).
        Podmíněný ráz má též technický vliv na mravnost. Proto převaha technického vzdělání nad péčí o mravní formaci člověka je nebezpečná. Všestranný a souladný rozvoj člověka se musí provádět tak, aby růst poznání a prožívání duchovních hodnot a tříbení mravního svědomí postupovaly úměrně s technickými dovednostmi (85). Mravní funkce techniky spočívá ve vzrůstu volnost člověka k svobodnému rozhodování a jednání (86).
      Určitou technikou se stává okolní příroda člověku méně nebezpečnou, ale člověk se jí stává nebezpečnějším. Technika spoutává blesk, ale nahrazuje jej raketami. Velké vynálezy pomáhají člověku, ale také jej ohrožují (87).
      Příznivý účinek hromadných sdělovacích prostředků a techniky vůbec pro lidskou společnost nevzniká samočinně, bez lidského přičinění (88). Technologický pokrok v podstatě nevede k růstu vzájemných vztahů mezi lidmi, i když jej případně usnadňuje. Technické vynálezy samy o sobě nezajistí bratrský rozhovor lidí. Ten vyžaduje vzájemnou úctu k oné duchovní důstojnosti člověka, k jejímuž rozvoji pomáhá evangelium (89). Šťastná budoucnost lidstva bude zajištěna, až se po bok technika postaví světec. (90) Totéž lze říci o technice k ovládnutí vnitřního životního prostředí: šťastná budoucnost bude zajištěna, až po bok lékaře, zdravotníka a genetického inženýra postaví světec (91).
      Nepřímým dokladem případného, podmíněného estetického a uměleckého fungování techniky je případné vytlačování krásy a umění ze sociálního života určitou technikou (92). Sama novost nějakého technického vynálezu nevede přímo k jeho estetickému fungování. Naopak staré technické zařízení může fungovat esteticky (93).
      Technika je nezanedbatelný činitel výchovy, neboť jako jedna z případných objektivních podmínek v nějakém rozsahu usnadňuje výchovu, když totiž působí jako sociální tlak, nutící člověka ke zvyšování kvalifikace. Moderní technika vyučovacích strojů zbavuje žáka námahy spojené se vzděláváním a osvojováním si nové látky, ovšem nemůže člověku v podstatě vnuknout potřebu a ochotu vzdělávat se. V hromadných sdělovacích prostředcích funguje jistá technika výchovně, když umožňuje přenos různých poznatků, zpráv a vědomostí (94).
       Vynálezy a technologické postupy pronikají také do jazykové substruktury, třebaže ji v subjektivní duchovní podstatě nijak neovlivňují. Ačkoli se např. kybernetika omezuje na kvantitativní stránku jazyka, případně usnadňuje jeho zdokonalení. Ukazuje-li se možnost přesného kvantitativního přístupu k otázkám, jež jsou spojeny s nejrůznějšími procesy přenosu, uchování a zpracování informace, je to pro jazyk případně hodnotné, protože přenos sdělení je základním úkolem jazyka (95).
     Co se týká případného pronikání útvarů a činností z technické substruktury do teoretické substruktury, jeho rozsah je v současnosti poměrně velký. Hlavní zásluhu na tom má především informační teorie, která vznikla jako vědecká odezva na požadavky racionalizace sdělování elektronickým procesem, jako je např. telefon, telegraf, rozhlas, radar, televize, dálnopis, samočinný počítač apod. (96)
     Technika svým dosahem případně, objektivně promítá do teorie v mikrokosmickém, makrokosmickém a biokosmickém rozměru své působnosti. Kosmická technika usnadňuje to, že lidské poznání a jeho metody nabývají kosmického rozměru. Kosmizace prostředků poznání se ovšem nevyčerpává teoretickým fungováním kosmických raketoplánů, prostředků pro zabezpečení života kosmonautů, atd. Důležité je i působení kosmické techniky na pozemskou, kdy se technické vymoženosti, dosažené v procesu ovládání vnějšího přírodního prostředí používají v různých odvětvích výroby, aj. Mnohá zařízení konstruovaná pro kosmonautiku se používají např. v lékařství (97).
       Technické vynálezy a postupy případně fungují státoprávně. Už samo uskutečnění nějakého vynálezu případně funguje právě, neboť vynálezci vzniká právo přihlásit vynález k ochraně. Podmíněnost jejich fungování dokládá skutečnost, že jsou také vynálezy a postupy určité techniky, které odporují lidskosti, nebo ohrožují společnost, a přece dosahují v některých státech oprávnění. Takové zákony, odporující řádu vlastnímu lidské přirozenosti, jsou nespravedlivé. Určitý stát k tomu farizejsky zachovává dvojí měřítko: v případě nějaké techniky ohrožující životy mnoha lidí přes vnější životní prostředí (např. zbraně hromadného ničení) stát se snaží tuto techniku zestátnit či znemožnit její veřejné používání kýmkoli; na druhé straně v případě nějaké techniky ohrožující životy mnoha lidí přes vnitřní životní prostředí (abortus, antikoncepce, atd.) ponechává je veřejnosti k volnému použití, ba doporučuje jejich používání. (98)
      Pokud jde politickou funkci technické substruktury, má rovněž případný, podmíněný ráz. K politickému ovládání jinak živelného proudu technických vynálezů a nových technologických postupů, směřujících do vojenství, resp. k jeho řízení a usměrňování, je třeba nalézt střední cestu mezi dvěma krajnostmi:
- jedna spočívá v neovládaném a nahodilém pronikání technických inovací do vojenství, což dříve nebo později vyústí do ničivé války,
- druhá tkví v náhlém všeobecném a úplném odzbrojení jako výsledku politické úvahy v duchu učení J.J.Rousseaua o návratu k přírodě, což způsobí mocenskou nerovnováhu ve světě, a zvýší to nebezpečí války (99).
       Případný ráz působení má též pronikání technických činností a výtvorů do hospodářství. Technické dílo dochází hospodářského uplatnění, jakmile se jeho použití a zavedení stane výnosným. Zahrnuje to mj. také okolnost, že se hospodářské použití vynálezu musí stát dostupným širším vrstvám společnosti prostřednictvím trhu, a lidé si na užívání těchto vymožeností musí zvyknout. (100)
        Převážná část vynálezů a technologií, které jsou ve 20. století zaváděny do určitých ekonomik, nejsou nové vynálezy ani nové technologie, nýbrž známé a dávno patentované. Vývoj Japonska a USA je toho názorným dokladem. Japonsko od začátku svého hospodářského rozmachu spoléhá na využívání zahraničních technologií. To platí i pro USA: klíčové vynálezy v americkém automobilovém průmyslu měly většinou původ v zahraniční. Přesto Henry Ford a General Motors využili zahraniční nápady a přestihli rozsahem výroby zbytek světa. Příklady Spojených států a Japonska ukazují, že země mohou prosperovat přizpůsobováním zahraniční techniky na podmínky místního trhu (101).

Odkazy
1) Gn 4,22, Nu 35,16, Dt 4,20, 2 Pa 24,12, Jr 6,28, Joz 17,16.
2) Např. mědi (Ex 27,2-19), cínu (Nu 31,22), olova (Nu 31,22), zlata (Jer 10,9), a jejich slitin, jako mosaz (Ezd 8,27).
3) Např. kolo (I Kr 30-33), vůz (Gn 41,43, Ex 20,23), atd.
4) Např. rozlišení čistého od nečistého (Dt 14; Lv 11; 17), zásady pohlavní čistoty (Lv 15; 18), opatření k očistě poskvrněných (Lv 12, Nu 19), zásady upravující vztah lidí k nemocnému (Lv 13-14).
5) R.de la Fuye, Traité de l´Acupuncture, Paris 1956; F.Mann, The Treatment of Disease by Acupuncture, London 1967 Heidenmann.
6) Od 5. stol. př.Kr. se nejvyspělejší ryze přirozené postupy a metody antropotechniky k ovládnutí vnitřního životního prostředí, jež vypracovaly jógické školy v Indii, zvrhly do samúčelnosti - změnily se v nástroje ochromení a umrtvení životní sil člověka. Současně upadly do závislosti na buddhismu a brahmánismu.
7) Mt 9,21;1č,36; Lk 5,17;22,51, Mk 5,28; Jn 7,23; Sk 9,34.
8) Mk 10,8, Lk 10,9; 9,6; Sk 3,11.
9) Např. sluneční hodiny, střelný prach, vodní a větrné mlýny, setrvačník.
10) Např. použití mlýnů v železářství - hamry (11. st.po Kr.). damaškový stav, použití spřádacího kola při předení, užití magnetu k námořní navigaci (12.st.), šíření technologie fajánské keramiky, mechanické hodiny s vřetenovým krokem (13.st.), knihtisk, kolejnice, velké plachetní lodě,, hodiny na pero, ruční kolovrat s křídlovým vřetenem, (14.-15.st.), teploměr bez vakua, dalekohled, složené sací čerpadlo, kapesní hodiny, rýhování hlavní pušek, víceradličný pluh, roštové sklářské pece (16.st.).
11) P.A.Sorokin, Rozvoj vědeckých objevů a technických vynálezů,
Viz: Sociologická revue, Brno 1936, roč.VII., s.2821-283; S.Lilley, Stroje a lidé v dějinách, Praha 1973 Orbis, s.271- 272.
12) A.Dubarle, Czy rewolucja w technice?, Viz: Tygodnik Powszechny, 58, 480.
13) Sorokin, Rozvoj..., s.roč.VIII, s.64-65, 76-78; Annual Reports of the Commissioner of Patents, Viz: Statistical Abstracts, 1928,811; 1908,202;1888,,230; Recent Social Trends, 126; Viz: E.W.Hulme, Statistical Bibliography in Relation to the Growth of Modern Civilization, London 1923.
14) Např. zářivka od roku 1859 do roku 1938, tj. 79 let, zdrhovadlo 1891-1918: 27 let, televize 1919-1941: 22,radiolokátor 1922-1935: 13,nylon 1928-1939: 11, kuličkové pero 1938-1944: 6, DDT 1939-1942: 3
15) H.D.Houstein, Die Genesis neuer technischer Principlösungen und die Sicherung der Propertionalität der technischen Entwicklung, Die Technik, 11, 1973, 676.
16) Z.Brzeziňski, Between Two Ages, Americas´s Role in the Technetronic Era, New York 1970, s.14.
17) R.Aron, The Industrial Society, New York 1968, s.44.
18) Gn 9,1-8; Ž 8,5-9.
19) Sv.Tomáš Akvinský, Summa theologica, I,96,2; 96,1k4.
20) Např. vynález a postavení Noemovy archy (Gn 6,14-16) a její použití (Gn 6,18-22; 7,1-23) má nejhlubší základ u Boha a jeho smlouvy s člověkem (Gn 6,18). Náboženský ráz má také úsilí Božího lidu o pokojné, nikoli vojenské použití určité techniky, a to k ovládání vnějšího životního prostředí. (Iz 2,4; Mi 4,3;23 Jl 3,10)
21) Příkazy k zachovávání hygienických postupů mají u vyvoleného Božího lidu nábožensko-mravní základ. Náboženství a mravnost jsou vodítkem k hygieně svými přespisy o zvířatech a pokrmech čistých a nečistých (Lv 11), k pohlavní hygieně (Lv 15-18), atd. Učí též střídmosti a střízlivosti ve spotřebě (Lv 10,9).
22) B.Soudský, Bylany, osada nejstarších zemědělců z mladší doby kamenné, Praha 1965.
23) Lk 5,7, Mt 8,3, Mk 6,56, Lk 22,51.
24) Sk 5,30, I P 2,24.
25) Mk 15,25, Lk 23,33, Jn 19,18.
26) Lilley, Tamtéž, s.71.
27) D.Pecka, Člověk a technika, Praha 1969 Vyšehrad, s.55.
28) Jk 5,15-16; Sk 28,8; Lk 9,6.
29) Roku 114O vydal sicilský král Roger nařízení, vyžadující prokazatelné odborné vzdělání v medicíně. Roku 1240 vydal císař Bedřich II. v téže oblasti další zákon, zabývající se schváleným studijním řádem po lékařskou školu v Salernu v Itálii.
30) Křižáci přivedli do Evropy damaškový stav na tkaní složitých vzorů; arabský vynález ledku, technologie fajánské keramiky, magnetickou střelku k navigaci, novou technologii výroby papíru atd. (Podrobněji viz: Lilley, Tamtéž, s.78, 86)
31) Např. v důsledku růstu městské výroby a obchodu vyvstaly nesnáze se zásobováním měst pitnou vodou. To si vyžádalo konstrukci a zavedení výkonnějších čerpadel. Tak měla četná německá města v r. 1500 důmyslné čerpací stanice. V Gloucesteru používali r. 1542 větrný mlýn jako pohonu napájení městské vodní nádrže. První čerpadlo pitné vody pro Londýn bylo poháněno přílivem a odlivem (r.1582).
32) Hodináři využívali při konstrukci kyvadel a setrvačníků objevů Newtonových a Huygensových podobně, jako výrobci různých optických přístrojů - sextantů, dalekohledů, aj.
33) Např. A.Smith, K.Marx, B.Engels. Podropbněji viz: E.Chalupný, Sociologie, IV/2/I, Praha 1921, s.60-65.
34) M.Weber, Wirtschaft und Gesellschaft, Tübingen 1922, s.48.
35) A.Carrel, Člověk, tvor neznámý, Praha 1948 J.Albert, s.166-167, 200.
36) J.Bahounek, J.Novák, Lékařská deontologie, Brno 1990 Rozrazil, s.35- 40.
37) Jan Pavel II, Centesimus annus, IV, 38.
38) H.Bergson, Dvojí pramen mravnosti a náboženství, Praha 1936 J.Laichter, s.303.
39) Gaudium et spes, II/2,57.
40) J.von Neumann, Can We Survive Technology?, Viz: Fortune, VI, 1955.
41) J.Burke, The New Technology and Human Values, Belmont 1966 Wadsworth Publ.Co., s.373-374.
42) G.M.Cottier, La mort des idéologies et l´esperance, II, Paris 1970 CERF, s.41-61.
43) P.Albrecht, An Ecumenical Vision of the Future Prespective, Viz: Anticipation, 1974, č.18,5.
44) Gn 6,11; 7,1; 7,22-23; 8,1.
45) Ex 24,12; 31,18.
46) Ex 20,25; 41,22.
47) Ex 27,3; 39,39; I Kr 8,64; II Pa 4,1; 7,7.
48) Nu 16,39; 7,14; 12,82; II Pa 4,22.
49) Např. užití měděného hada při ustknutí jedovatým hadem (Nu 21,8- 9).
50) Praotec bájného řeckého pokolení Asklepaidů byl dle mytologie zabit bleskem za to, že vzal honorář za léčení.
51) Podrobněji viz: The Cambridge Economic History, VI/1, Cambridge 1965, s.274.
52) S.B.Clough, The Economic Development of Western Civilization, New York 1959, s.325.
53) W.Whyte, Organizační člověk, Praha 1968, s.27-29.
54) Th.Carlyle, On Chastism, London 1839, s.50.
55) D.Pecka, Člověk a technika, Praha 1969, Vyšehrad, s.8.
56) Carrel, Tamtéž, s.20-26, 96-98, 146.
57) Brzeziňski, Taktéž, s.126.
58) D.Bell, The Cultural Contradictions of Capitalism, London 1976, s.189; Brzeziňski, Tamtéž, s.23.
59) J.K.Galbraith, The New Industrial State, New York 1968, s.396- 397; P.A.Sorokin, The Basic Trends of Our Time, Ne Haven 1963.
60) R.Aron, La lutte de classes, Paris 1964, s.366; R.Aron, Dix- huit lesons sur la société industrielle, paris 1962, s.8.
61) D.Bell, The Comming of Post-Industrial Society, New York 1973, s.400; Ch.Dawson, Krize západní společnosti, Řím 1970 Studium, s.175-180.
62) N.Wiener, Kybernetika a společnost, Praha 1956, s.56.
63) R.Guardini, Die Kunste im technischen Seitalter, München 1954, s.189.
64) Pecka, Tamtéž, s.54; Carrel, Tamtéž, s.43-44.
65) Jan Pavel II., Laborem exercens, II,5.
66) Dekret II. vatikánského koncilu Ad gentes, II/1, 11.
67) Dekret II. vatikánského koncilu Christus Dominus, II/1,12.
68) H.Weinstock, Tragödie des Humanismus, Heidelberg 1957, s.57.
69) Gaudium et spes, V, 81-82.
70) Pavel VI., Encyklika Humane vitae, 1968.
71) Pecka, Člověk a technika, s.51.
72) F.Dessauer, Philosophie der Technik, München 1928 Cohen, s.15- 17.
73) J.Horák, Obdivuhodné vynálezy, Řím 1982 Křesťanská akademie, s.121.
74) Pavel VI., Okružní list Octogesima adveniens, 20.
75) Horák, Tamtéž, s.111-112.
76) Tamtéž, s.121-122.
77) P.L.Kapica, Experiment, teorie a praxe, Praha 1982, s.137-8.
78) J.Basile, Kulturnost vedoucích pracovníků, Praha 1970 s.39.
R.Leclercq, Derniers progres de la méthode scientifique, Viz: Revue de la Société Royale Belkge des Ingénieurs et Industrielle, listopad 1964.
79) U.S.Congress, House Committee on Science on Astronautic´s. A Study of Technology Assessment. Report of the Committee on Public Engineering Policy. National Academy of Engineering, Washington 1969 U.S.Government Printing Office.
80) L.Mumford, The Myth of the Machine, New York 1970, s.261, 285, 348.
81) P.A.Sorokin, Sociologické nauky přítomnosti, Praha 1936, s.457- 458.
82) Jan XXIII, Pacem in terris, úvod.
83) Pecka, Tamtéž, s.52.
84) O.Spengler, Der Mensch und die Technik, München 1932, s.71.
85) Jan XXIII, Pacem in terris, V; Guardini, Tamtéž, s.95.
86) R.Berlinger, Das Werk der Freiheit, Frankfurt 1959, s.134-135.
87) Pecka, Tamtéž, s.39.
88) Horák, Tamtéž, s.121.
89) Tamtéž, s.64.
90) Pecka, Tamtéž, s.63.
91) Podrobněji viz:  P.Overhage, K.Rahner, Das Problem der Hominisation, Freiburg 1965; P.Ramsey, The Patient as Person, New Haven 1970; J.B.Nelson, Human Medicine. Ethical Perspectives in New Medical Issues, Mineapollis 1974; G.V.Lobo SJ, Current Problems Medical Ethics, Allhabat 1974; A.V.Campbell, Moral Dilemmas in Medicine, London 1975; J.M.Gustafson, The Contribution of Theology ti Medical Ethics, Marquette 1975; J.Bahounek, J.Novák, Lékařská deontologie, Brno 1990 Rozrazil.
92) Pecka, tamtéž, s.28-29, 41,43.
93) J.Hrabák, Poetika, Praha 1977, s.35-36.
94) T.J.Bahounek, Církev a sdělovací prostředky, Olomouc 1991, s.31- 51.
95) C.E.Shannon, W.Weawer, The Mathematical Theory of Communication, Urbana 1949; C.A.Barnard, Statistical Calculation of Word Entropies for Four Western Languages, Viz: Transaction on Information Theory, I, 1955, č.1;
96) Horák, Tamtéž, s.37.
97) Např. z počítače mikrometeoritů byl vyvinut přístroj k registraci srdeční činnosti; elektronický zesilovač z raketové techniky se úspěšně používá při dálkovém měření tělesné teploty a krevního tlaku; nově konstruované umělé ledviny či kardiostimulátory užívají součástek z kosmického výzkumu. Podrobněji viz: M.Grün, Kosmonautika, současnost a budoucnost, Praha 1983 Horizont, s.268- 272.
98) J.T.Noonan, A Private Choise Abortion in America in the Seventies, San Francisco 1979; P.Kraus, Medizinischer Fortschrift and Ärztliche Ethik, München 1974, s.47-57.
99) T.J.Bahounek, Křesťanská sociologie, s.142-146.
100) Pecka, Tamtéž, s.37.
101) P.A.Samuelson, W.D.Hordhaus, Ekonomie, Praha 1991 Svoboda, s.888, 858-859.