|
Ročník XV., číslo 4.
duben 2009
Obsah: LadyL, Kam vlastně, Evropa s Kristem nebo bez Krista?,
Chvilka mystického života (4) Besední řeči podle Tomáše ze Štítného
(36), Ct.Martin z Kochemu, O mši svaté, Evangelium podle mého gusta(4)
Brněnská akademie duch.života ct.Patrika Kužely, křesťanského
mučedníka z Osvětimi,
Zprávy___________________________________________________________
| |
KAM VLASTNĚ
Jsme věční hledači
pouťových cingrlátek,
hledáme poklad,
ten ceny nejvyšší,
ale máme v tom tak trochu zmatek.
Klaníme se mrtvým chimérám,
očekávajíce věčnou spásu,
oslíci čekající na oprátku,
která je zavede na zelenou louku
vědouc nevědouc,
co vlastně chceme
a kam směřujeme
Lady L |
|
Od Ježíšova Ukřižování bylo pro víru v Krista zabito více než 43 milionů
lidí. (Tento odhad pochází z dokumentu německé tisk. agentury IDEA,vyd.
„Schulte – Gerth“.)
Světové evangelikální společenství (WEF), které sídlí v americkém
Wheatonu, uvádí tutéž informaci v publikaci „WEF Defender“. Cituje
německého misiologa Thomase Schirrmachera, že žádná jiná náboženská
komunita v dějinách nebyla pronásledována tak krutě jako křesťané. Stále
zůstávají přehlížena fakta, kolik křesťanů je mučeno a pronásledováno,‘
prohlašuje Schirrmacher.
Také ‚index pronásledování‘, který uvádí organizace Open Doors, řadí 28
zemí podle míry pronásledování. V dalších 23 zemích světa trpí křesťané
diskriminací a v některých oblastech krutým útlakem a otevřeným
vyhlazováním.
WEF Defender také připomíná některá současná ohniska pronásledování
křesťanů ve světě.
Tak se v Indii ‚objevují se nové útoky na křesťanské komunity ze strany
hinduistických fundamentalistických skupin…“
Po pádu některých komunistických režimů na začátku devadesátých let byl
růst počtu křesťanských mučedníků dočasně pozastaven. Od začátku třetího
tisíciletí však znovu vzrůstá následkem šíření islámu, hinduistického
fanatismu a vzniku nových diktátorských režimů v Africe. (Worldwide
Photos Ltd, The Religious Media Agency, Ramon A. Williams, Austrálie,
19.listopadu 2000, časopis Hlas Mučedníků (Člen mezinárodní křesťanské
asociace ICA), č. 5-6, rok 2000.)
Z dvoutisícileté historie křesťanství bylo nejvíce křesťanů zabito právě
ve 20. století. Výpady proti křesťanům, vedené ve 20. století, předčily
svým rozsahem a krutostí všechna pronásledování v předcházejících
staletích, a to i ty z dob římských císařů. V Evropě se na holocaustu
křesťanů a na jejich útlaku podílely zejména německý nacizmus, italský
fašismus a ruský socialismus a komunizmus.
Je známo, že při nacistickém holocaustu bylo vyhlazeno na 6 milionů
Židů, a popírání této skutečnosti se považuje za zločin a právem to bývá
stíháno. Méně známo je, že současně bylo při nacistickém holocaustu
vyhlazeno na 10 milionů křesťanů. http://www.stud.fit.vutbr.cz/~xhorak50/blog/zda-se-to-nerealne/
Opakovaně a beztrestně se vyskytují falešné výpady proti křesťanům,
církvi a papeži, aniž by je kdokoli na veřejnosti odsoudil jako
extrémistické, a aniž by takto byly právem stíhány.
Veřejně probíhá znevažování památky křesťanských obětí nacismu a
socialismu. Soustavně je vedena pomlouvačná kampaň na adresu údajné
kolaborace církve s nacisty za 2. světové války a pak i s komunisty.
Tyto výpady chtějí za každou cenu vnutit veřejnosti nepodložené výmysly.
A jaká je skutečnost? Za 2. světové války podlehlo nacistickému
holocaustu na 10 milionů křesťanů. Rukou německých nacistů zahynulo přes
4000 katolických duchovních z celé Evropy. Mezi mučedníky křesťanské
víry vynikají sv.Maximilian Kolbe, bl.Restituta Kafková, jáhen Patrik
Kužela, sestra Maria Dolanská. Někteří z nich už byli blahoslaveni a
svatořečeni, jiní jsou v procesu beatifikace. Jedním z kandidátů
beatifikace je také německý děkan z Gdaňska Johannes Aeltermann. V tomto
přístavním městě, které bylo až do obsazení Polska r. 1939 samostatným
ministátem, žili Němci i Poláci. S nástupem nacistické éry se vztahy
vyhrotily, Němci požadovali odchod Poláků jakožto „méněcenné rasy“.
Děkan Aeltermann se Poláků zastával v kázání a odsuzoval rasistické
učení Rosenberga a Hitlera. Velké pobouření místních nacistů vyvolal
svojí veřejnou přednáškou na téma „Hákový kříž a křesťanství“, v níž
prohlásil, že oba naukové systémy jsou neslučitelné a stojí vůči sobě v
naprostém protikladu. K vyvrcholení konfliktu s hitlerovci došlo v
listopadu r. 1939, kdy Otec Aeltermann pohřbíval mladou Polku, jež
předčasně porodila a přitom zemřela. Předčasný porod byl vyvolán šokem z
pogromu německého progromu na místní Poláky. Děkan Aeltermann to ve své
pohřební řeči kategoricky odsoudil. Za to byl zatčen a společně se 42
Poláky zastřelen. Oběti si musely předtím samy vykopat svůj hrob.
Z českého prostředí známe zase především případ lidického faráře Josefa
Štemberky, který byl zastřelen v Lidicích společně s ostatními lidickými
muži (psal o něm již Jindřichohradecký Speciál č. 8/2000). V
nacistických koncentrácích přišlo o život na 10 milionů křesťanů. Takto
vypadala údajná „spolupráce Církve s nacisty“.
A spolupráce křesťanů s komunisty? Mučedníci v čele s čihošťským farářem
Josefem Toufarem, babickým farářem Janem Bulou, a dalšími svědčí o
jejich velkém hrdinství až prolití krve. A za nimi jsou miliony dalších
křesťanů, ať již umučených, vězněných nebo vyhozených z práce, ze školy
a jinak pronásledovaných nejen v jedné generaci, ale i v dalších
pokoleních.
Předpokladem slavného vyvýšení křesťanských obětí holocaustu
nacistického a komunistického na oltář k všeobecné úctě je však nejen
jejich hrdinský život a oběť krve pro Krista, ale také naše pokračující
úcta k nim. To patří k podmínkám beatifikace. Např. ctih.Patrik Kužela,
umučený v Osvětimi, požívá úctu až dodnes, jak svědčí mnohaleté trvání
Brněnské akademie duchovního života ct.Patrika Kužely (www.cormier.cz).
Neprokazuje-li se živá úcta k těmto mučedníkům, takže jejich oběti
procházejí dějinami bez hlubšího povšimnutí a zaujetí národů, je to
doklad stupňující se hrozby, že za podmínek rozsáhlé lhostejnosti a
poruchy svědomí budou muset v jejich krvavých stopách ještě jednou
projít dané národy, než se duchovně opravdu obrodí.
Jen v roce 2000 přišlo ve světě o život kvůli své víře 165.000 křesťanů.
V současnosti jsou křesťané ohrožováni především v Asii a Africe, kde je
utlačují islámští a hinduističtí fanatici a diktátoři. Zatímco křesťané,
kteří své učení nikomu nevnucují, se chovají k islámu a hinduismu v
Evropě vstřícně, dochází v jiných částech světa k útokům fanatických
hinduistů a muslimů proti křesťanům za cílem vyhlazení křesťanů. Účinek
je však překvapivý: přes hrozivý počet obětí se v daných zemích hlásí ke
křesťanství stále více lidí, kteří opouštějí hinduismus a islám.
Křesťané západní civilizace však na útisk křesťanů v jiných částech
světa skoro nereagují a mlčí. Zdá se, že jim vyhovuje teplo mravně
zahnívajících poměrů a pohodlí spotřební pseudodemokracie, jež v Evropě
převládá. Zapomněli snad někteří křesťané západní Evropy na všechny
křesťanské oběti nacismu, fašismu a socialismu?
Je třeba soustavně si připomínat skutečnost, že Evropa, ve které nebude
vládnout Kristus, tedy Evropa bez morálky a bez úcty k pravému Bohu, bez
Církve, nepůjde cestou integrace, nýbrž totalizace. Je to důležité pro
všechny, ať už někdo věří nebo nevěří. Kdykoli byl v Evropě Kristus
odmítnut, třeba i v zájmu domnělé lidskosti, a lepších poměrů národních
či internacionálních, tak v ní povstaly koncentrační donucovací tábory.
Na tomto místě odpovídáme na
výzvu sv.Otce, abychom neponechali Evropu napospas čistě laickým nebo
ateistickým pokusům. Po zkušenostech s Osvětimí a Kolymou víme,
jaké mohou být důsledky politických soustav bez Boha. Naproti tomu nám
Kristus ukládá chránit důstojnost každého člověka, byť ateisty a také
těch, kteří bojují proti Kristu a jeho Církvi. Pouze s Kristem se
nebojíme Evropy. Kristova přítomnost zahání strach.
Ne pouze Čína a Indonésie, ale třeba také Francie se ocitá na listině
zemí, porušujících náboženskou svobodu. Vyplývá to ze zprávy mezinárodní
organizace „Kirche in Not“ (Církev v nouzi), která konstatuje, že celkem
200 milionů křesťanů na celém světě je pronásledováno. Francie se octla
na seznamu států nerespektujících svobodu vyznání kvůli svému
zákonodárství, namířenému proti sektám, které však může být použito i
proti katolickým řeholním řádům a institucím. (Gość Niedzielny 28/2001.
Převzato z: IMMACULATA 5/2001 č. 57).
Tomáš B.
KRÁLOVNO MUČEDNÍKŮ, ORODUJ ZA NÁS.
+++
lež mocná síla co se v zemi skrývá,
šaty jak nevěsta zavátá do města
bláznů co pravdu necení
a sedí vedle ní...
Lady L
+++
OTCOVSTVÍ PŮVODCE BOŽÍHO DĚTSTVÍ
Když tě stvořuji jako Můj obraz a podle Mé podoby, tak ti ukazuji, že
chci, abys měl ke Mně živý, důvěrný a blízký vztah, jako má obraz ke
svému vzoru, jako má tvor, vyjadřující všechny dokonalosti, totiž
základní dokonalosti svého tvůrce. Stvořuji tě jako Můj obraz, obraze
Mne, třebaže jsem čirý duch. Třebaže tě stvořuji s tvým tělem, dávám ti
účast na Mém Duchu. Uděluji ti rozum a vůli, a tvůj rozum zaměřuji k
poznání veškeré pravdy. Tak jako sám poznávám veškerou pravdu. Poznávám
totiž sama sebe, jenž jsem sama Pravda. Miluji sebe, protože poznávám
sebe, poznávám sebe jako svrchované Dobro, jako Dobro samo. Tebe pak
stvořuji s hladem a žízní po věčné pravdě a po věčném štěstí. Stvořuji
tě tak, abys celým svým životem hledal tuto věčnou pravdu a toto věčné
štěstí, protože i v tom tě činím podobného Mně, i v tom jsi Mým dítětem,
že jsi svobodný, že nejdeš jako němá tvář hnán tím, co slouží pudu
sebezáchovy. Hledej, nalézej a pak si osvojuj a prožívej své dobro jako
své štěstí. Uděluji ti rozum, abys Mě mohl hledat cílevědomě. Uděluji ti
svobodnou vůli, aby tvoje zamilování si Mne bylo podobně dobrovolné,
jako je dobrovolné u Mne. A zároveň do tebe vkládám něco z Mé
prozřetelnosti, Nemohu totiž nemilovat sebe a podobně ani ty nemůžeš
aspoň nechtít své štěstí. V tom všem jsi krásným obrazem Mého vlastního
ducha, jeho vlastního života. Tím ukazuji, že chci, abys měl ke Mně
velmi důvěrný, příbuzenský vztah spřízněného tvora, který žije podle Mé
podoby. Právě to je myšlenka otcovství, že otec vtiskuje svou genetickou
výbavu svému dítěti. Tím už jako by naznačil, k čemu tě volá. Z toho
nemůžeš vyvozovat nějaký závazek z Mého hlediska, ani nějaký nárok z
hlediska svého. Tahle otevřenost vůči veškeré pravdě a vůči veškerému
dobru poukazuje na tvůj původ ode Mne, a tedy také na nějaké určení, že
nemáš aspoň jít slepě kolem Mě, protože tvůj úkol je v přiblížení se tvé
svobodné bytosti ke Mně.
Další náznak, že ti chci být Otcem, je Moje péče o celé tvé usídlení na
zemi a v pozemském životě. Tak chápej Moje slova o starostlivé lásce
Otce, jenž se stará o polní lilie, o ptáky na střeše. Nikdy o tom
nemluví jinak, než ve spojitosti s vlastním poznáním a ztotožněním sebe
sama jako Otce, neboť jsem s Otcem a Otec je se Mnou jedno. Mám tedy
vlastní starost o tebe a tvé vlastní poslání na zemi. Tak se v jednotě s
naším nebeským Otcem starám o tebe jako o své dítě i ve hmotných
záležitostech. Tak se o tebe starám, aby ses nemusel ztrácet jenom ve
hmotných záležitostech, jen v boji o udržení hmotného života. Pozvedám
tvé oči vysoko nad tyto starosti. Nestarej se o tyto věci tak, jako by
to byl jediný smysl a starost tvého života, nýbrž především vyhledávej
Moje království. Moje péče o tebe zahrnuje péči o hmotné zabezpečení.
Když se otcovsky starám o ptactvo, tím spíše se starám o tebe, protože
máš mnohem větší cenu než to ptactvo. Moje otcovská péče znamená starost
ve hmotném ohledu. Starám se, protože ti dávám víc, protože tě zvu k
Mému království, k Mému soužití s tebou a tebe se Mnou.
To ukazují také Moje přikázání - Desatero. První zjevení. Proč tě
nenechávám samotného hledat? Protože tě nechci nechat opuštěného
bloudit. Když jsi v pravěku dovedl zabloudit při tolika darech, co
teprve dnes, s přirozeností porušenou prvním odbojem? Proto tě
nenechávám samotného hledat. Vtiskuji do tvé přirozenosti mravní zákon.
Dávám ti svědomí, které tě vede, jak máš jednat. Když jsi přehlušil i
tento tak hluboko vtištěný, a proto přirozený, hlas, volající tě k
mravnosti, svým prvním hříchem, znovu ti slavnostně připomínám a opakuji
Mou vůli. Dávám ti svá přikázání. Od prvých dob bojuješ se Mnou o Moje
přikázání. Bojuješ už v ráji o Moje základní přikázání lásky a důvěry,
která Mě, tak dobrého, dovede uznat za svého Pána. Od té chvíle se stále
opakuje neklid ve tvé duši vůči přikázáním. Dávám ti totiž svobodu, aby
ses svobodně a z lásky rozhodl pro Mne. Najednou však využíváš svobodu k
tomu, aby ses pro svou touhu po nekonečnu snažil sám pro sebe urvat tuto
nekonečnost, sám sebe pokládat za nejvyššího, za Mne samého. Znám tě,
jako znám všechno, co stvořuji. Proto, abys nebloudil, a nedal se zlákat
svou svobodou a touhou po nekonečném štěstí, dávám ti svá přikázání.
Znamenají tvoje omezování? Znamenají snad trýznění či poručníkování? Tak
se možná i ty díváš na přikázání, jako na omezování tvé svobody. Pak
zapomínáš, že svoboda neznamená nevázanost, ani moc páchat zlo, protože
to by svoboda znamenala možnost se ztratit. Tvoje svoboda jako Mého
dítěte znamená opět jen svobodu moci konat dobro, moci velmi svobodně,
velmi důsledně konat dobro. Jako výrobce připojuje k svému výrobku
„Návod k použití“, protože ho k tomu vede zkušenost nebezpečného
používání, tak ti dávám Desatero jako stručný návod k používání života,
abys neohrozil sebe a druhé a dosáhl dokonalosti. To ti znovu připomíná,
že tě nechci nechat náhodně hledat a nacházet štěstí, a že tě zaměřuji k
nalezení největšího štěstí. Přikázání jsou otcovské pokyny, pečlivé
vyznačení cesty pro poutníka bloudícího daleko od otcovského domu, abys
konečně přišel domů a na své cestě světem nezabloudil. Jak vidíš, chci
tě mít více než obyčejným tvorem, když ti dávám tento zákon, abys došel
ke Mně. Proto jsem všechny skutečnosti, všechny hodnoty, všechny
okolnosti ve tvém životě, které tě mohou potkat, s nimiž se můžeš
střetnout, a ve kterých musíš rozhodovat, jak jich užiješ, tak přesně
předem určil a stanovil, abys jich mohl užít dobře a nemusel se vůbec
zmýlit. Kdybych tě nechtěl mít pro sebe, abys cílevědomě a svobodně
spolupracoval na Mých plánech, nedával bych ti do tvého zkoumajícího a
usuzujícího rozumu svá přikázání, nýbrž bych je dal do tíhnutí tvé
přirozenosti, do tvých sklonů a pudů. Mluvím s tebou, milé dítě, o svých
věcech, otcovsky a bratrsky, skoro jako rovný s rovným.
Jenom s poddaným se mluví co nejméně. Ten je veden. Ten má jen pravidla.
Moje přikázání jsou však pravidla zároveň s dary a jasně směřují k
dosažení krásného cíle skrze ně v Mém náručí v nebi.
Proto žádám jako bratrský Spasitel od tebe, kdo Mne takto přijímáš, abys
nejprve plnil vůli našeho nebeského Otce. Tu přicházím sám plnit a
hledat. Obnovuješ Moji slávu na zemi, když plníš Mou vůli, takže jsi Mou
Matkou, Mým miláčkem. Právě tobě přebývám spolu s naším věčným Otcem
jako ve svém příbytku. To je smysl Mých přikázání. Tak žij a jednej,
chceš-li jít ke Mně a nechceš-li utonout v těch stvořených věcech. Proto
tě učím modlit se k Otci: Bud vůle tvá, a končím svůj život vítězným
voláním: Je dokonáno. Moje vůle je naplněna.
Kromě toho jsem tvým Otcem vším, co sesílám a dopouštím. Právě tobě,
milujícímu Mne, napomáhají všechny věci k dobrému, protože sám vím, co
ti slouží k dobrému a k nejlepšímu. Proto důvěřuj, klidně přijímej
všechno z Mých rukou. Ale největší důkaz, že tě chci mít svým dítětem ve
vlastním slova smyslu, je to, že k tobě přicházím ve své druhé Osobě
jako Bratr a Spasitel, a přijímám na sebe tvou vlastní, lidskou
přirozenost. Tím, že se vtěluji, že přijímám tvoje člověčenství, ti
dokazuji, že chci právě tvému člověčenství dát své dětství. Proč bych
jinak spojoval Mou vyšší přirozenost s tvou přirozeností? Proč bych za
tebe v hrozných mukách umíral? To, jak těsně, důvěrně a nerozlučně se s
tebou a s tvým člověčenstvím spojuji jako Syn našeho věčného Otce, a
tedy tvůj Bratr a Spasitel, ukazuje, že tak, jak se spojuji s tebou, tak
se chce spojit s tebou také náš společný věčný Otec. Stávám se člověkem
proto, aby ses ty mohl stát dítětem našeho Otce. Tak všechno směřuje k
tomuto zakotvení celé tvé bytosti v dětství našeho Otce v nebi: Moje
stvoření, Moje přikázání, Moje vedení právě tebe uprostřed celého Mého
vykoupeného lidstva slzavým údolím. Tak ti jasně dokazuji, že máš být
více než ostatní Moji tvorové, že máš najít domov v domě našeho Otce v
nebi.
Když se ti ve světě vydávám napospas jako malé Dítě, jako tvůj Bratr a
Spasitel, co bych ti odmítl dát, co bych ti odepřel? Všechno je
připraveno k tomu, abys mohl uvěřit této nesmírné pravdě a aby tě
všechno mohlo na cestě této pravdy vést.
Tak ti otevírám přístup k sobě jako k našemu společnému Otci. Ve Mně –
bratrském Spasiteli - máš živou Cestu k Otci. Ve Mně jako Pravdě ti
poskytuji otcovské poučení. Ve Mně se stále vracíš do otcovského domu.
Když se s tebou jako nebeský Otec doslova rozděluji o sebe jako Syna, a
když se s tebou znovu bratrsky rozděluji o sebe jako Otce, nemůžeš mít
pochybnosti, že tvůj život má teď znamenat něco docela jiného než pouhý
život tvora odsouzeného k pozemskému ploužení. Zaměř svůj život ke Mně
jako otcovskému Stvořiteli i bratrskému Spasiteli, abych se ti mohl stát
živou Cestou k nejtěsnějšímu spojení v našem společném Duchu, k
nejtěsnějšímu přilnutí celého tvého života k Mně bratrskému, otcovskému
i láskyplnému. B.
| |
+++
PROROK
K církvi i státu upřímný
Nemůžete mu vzít nic
Nic mu nepatří
Nemůžete ho zničit
Na životě mu nezáleží
Neboť Bůh mnoho proroků
Z kamení si stvoří
Nelze ho podplatit
Žijícího bez fascinací
Vládou i kurií
Je fascinován jenom JÍM
Nelze ho vyhnat
Z prostoru
Ne už na zemi
A ještě ne zcela v nebesích
Však jeho domov nedobytný zcela
Dřevěný rozepjatý kříž
Beze slov volá
Proč žízniví nechcete přijít k vodě
Proč otroci netoužíte po svobodě
Proč žebrák bez groše nepřijímá výkupné
A křičí
Já sám za sebe zaplatím
Eva Lopourová
+++ |
|
Děti: Tatíku, proč Bůh stvořil toho anděla, jenž je tak zlý, anebo
člověka, když věděl, že poruší jeho přikázání?
Otec: Už jsem řekl, že učinil vše ze své dobroty, aby vše mělo podle
svého chápání účast na jeho dobrotě, a protože chtěl a jeho chtění
nemůže přinutit nic, je svobodné: Co chce, učiní, co chce, dopustí. Ve
všem ukazuje svou moc: činí dobré, dopouští zlé, neboť mu nemůže ani
jedna zloba uškodit. Věřme, že to chce ukázat svým milým, kteří se budou
těšit z jeho obdivuhodných činů.
Také náš důmysl dochází k tomu, že Bůh je tak dobrý, že by nic zlého
nepřepustil, že by něčemu scházelo dobro. A tak řekl o ďáblu, našem
pokušiteli a protivníku: Nebude ukrutný, bude-li vzbuzen (Jb 41,1,
řec.překl.). Když nás ďábel pokouší, třebaže zlomyslně, činí nám dobře,
protože nám kuje korunu k věčné radosti. Ještě jedno je více než hodné,
aby padl i některý z andělů i člověk: neboť to ukazuje, že všechno
stvoření je v sobě proměnlivé, a jako je z ničeho, tak aby samo sebou
tíhlo k zahynutí. Jediný Bůh je bez proměny a to, co se přidržuje Boha,
je natolik, nakolik je Bůh ráčí udržovat a dopustí zlé, protože toho umí
obrátit v dobré.
Tak dopustil pád člověka až i do smrti, aby mu ukázal svou velikou
milost, že až sám ráčil i umřít, aby ho zachránil, protože nechtěl
člověka vytrhnout ďábelského otroctví mocí, nýbrž právem. Je na místě,
že dal rozumnému stvoření také moc obrátit se k zlému nebo k dobrému,
když mu dal svobodnou vůli, aby dobří měli větší chválu, za to, že
volili dobré, i když mohli volit zlé. Bůh chtěl, aby bylo od něho
všechno, co je pro to vhodné, a dobří trpící od zlých, aby dostali
odměnu, jak už jsem dříve řekl. (Pokr.)
| |
+++
ZÁPAS
Realita vždycky příliš krutá
Jedná-li se o hřích
Myslíte že jednou stačí
Utnout hlavu zloby?
Na jejím místě vyrůstají další hlavy
Opravdu věříš že stále můžeš zvedat meč až do umdlení?
Běda jsi-li bohatýr
Když spoléháš se na své paže
Když na roven se
Nejvyššímu postavíš
Jen v naprosté vydanosti
Volat smíš po Boží zbroji
Pozvedni mé paže k sobě blíž
A možná uslyšíš
Bojovat se bude slovy
Žalm bude jak štít
Můj Bůh za mě můj zápas dokončí
+++
MELCHISEDECH
(Gn 14,19)
Jeho slova
Skrz barvy věcí
Jak krev proudila
K mému srdci
A sytila je touhou jít
V síle chleba
Ty cesty zakusit
A víno pít
Pak v zemi zaslíbení
J.E.Lopourová
+++
|
|
Nelze ani dost poznat, kolik dobra ti prokazuje Duch Svatý, a tím méně
to lze vyslovit. Vždyť Duch Svatý je božská Láska a Slitování, jež se
neustále stará o učinění zadost pro Boží Spravedlnost a uchránění
ubohých hříšníků od věčné záhuby. Duch Svatý přispívá k dílu tvého
vykoupení tak mnoho, když dílo to začíná i dokončuje. Duch Svatý začíná
dílo tvého vykoupení v panenském lůně blahoslavené Panny Marie, neboť
jeho spolupůsobením se Slovo stalo tělem, Nejsvětější duše Ježíše Krista
jako člověka je stvořena a jeho božství se spojuje s jeho člověčenstvím
nevystižitelným způsobem v jednu jedinou Osobu. Dílo tvého vykoupení
dokončuje Duch Svatý o Letnicích, když se sám spojuje s věřícími v
podobě ohnivých jazyků, rozněcuje je žárem své lásky a zatvrzelé
hříšníky, kteří se nedali obměkčit ani patřením na zázraky a utrpení
Ježíše Krista, obrátil svou milostí. Duch Svatý také stále zůstává při
pravých věřících, a třebaže se proti němu mnozí prohřešují, přesto je
neopouští, nýbrž klepe na jejich srdce a znovu si žádá přebývat při
nich.
Všechny tyto věci jsou veliké božské skutky. Přesto se odvažujeme nazvat
tuto kapitolu: Mše svatá je nejlepší dílo Ducha svatého. Čím
ospravedlním tento název? Všichni teologové tvrdí, že tajemství Vtělení
Syna Božího je největší zázrak. To proto, že je v něm spojeno neskonale
veliké božství s nízkým člověčenstvím v jedné Osobě Ježíše Krista. Jenže
tento největší zázrak koná Duch Svatý, jak to vyslovujeme v apoštolském
vyznání víry: „Jenž se počal z Ducha Svatého, narodil se z Marie Panny."
Třebaže je tento zázrak Vtělení Syna Božího neskonale veliký, přesto se
zdá, že zázrak, který se děje při Mši svaté, je ještě větší. Vždyť při
Mši svaté se vznešené božství i dokonalé člověčenství Ježíše Krista tak
ponižuje, že je Syn Boží osobně přítomen i v sebemenší částečce svaté
Hostie.
O tom, že se toto ponížení děje působením Ducha Svatého, máš výslovné
svědectví v liturgii čili v mešním řádu, který připisují apoštolu
Jakubovi. V této liturgii se pronášejí těsně před pozdvihováním tato
slova: „ sešli také nyní Pána a Dárce života, který s Tebou, Bože Otče a
s Tvým jednorozeným Synem trůní i panuje a s Tebou je jedné bytnosti od
věčnosti, na nás a na tyto předložené svaté dary: aby přišel, posvětil
tento chléb svou svatou, spasitelnou a neocenitelnou přítomností a
učinil jej svatým Tělem Páně a tento kalich vína předrahou Krví Tvého
Pomazaného."
Podobně čteme v liturgii svatého Jana Zlatoústého: „Požehnej, Pane,
tento svatý chléb! Učiň tedy tento chléb předrahým Tělem svého
Pomazaného! Požehnej, Pane, tento svatý kalich. A to, co tento kalich
obsahuje, učiň předrahou Krví svého Pomazaného, proměň to skrze Ducha
Svatého." Vida, jak oba velicí světci připisují Duchu Svatému proměnu
chleba a vína a vzývají Ducha k dokonání tohoto svatého díla, třebaže se
sama proměna děje se skrze zázračná slova Spasitelova. Jako Duch Svatý,
podle svědectví archanděla Gabriela, způsobil Vtělení Syna Božího v
Panně Marii, když v ni vstoupil a zastínil ji, tak bývá vzýván, aby
podobně spolupůsobil při obnovování člověčenství Ježíše Krista ve Mši
svaté.
Podobně zní také modlitba svatého Ambrože před zahájením oběti Mše
svaté: „Kéž, Pane, sestoupí neviditelná velebnost Ducha Svatého, podobně
jako před věky sestoupil na obětní dary praotců!“
Toto sestoupení Ducha Svatého ti popisuje sv.Hildegarda ve svých
zjeveních takto: „Když kněz, oděný posvátným rouchem, přistoupil k
oltáři, spatřila jsem, že jasně zářící světlo sestoupilo s nebe,
zaplavilo celý oltář a trvalo tak dlouho, až kněz po dokonané Mši svaté
odstoupil od oltáře. Když pak kněz ve Mši svaté dospěl až k Sanktus a
začala ona nevýslovná tajemství, tu sestoupil s nebe plápolající oheň na
chléb a víno. Měl nesmírně krásnou jasnost. Pronikl obětní dary tak,
jako slunce proniká svými paprsky a osvětluje sklo. Zatím totéž světlo
pozdvihlo chléb a víno vzhůru k nebesům a vrátilo je zase na oltář, ale
už to nebyly chléb a víno, nýbrž pravé Tělo a pravá Krev Ježíše Krista,
ačkoliv se očím lidí zdály chlebem a vínem. Když jsem nyní hleděla na
toto Tělo a na tuto Krev Páně, tu jsem při nich spatřila Vtělení,
Narození, utrpení i umírání našeho Spasitele právě tak, jak se jednou
stalo s Božím Synem. „
Podobně jako přirozený oheň proniká dřevo a proměňuje je v žhavý uhel,
tak proniká oheň Ducha Svatého chléb a víno zázračným způsobem, když
jsou nad nimi pronesena slova Ježíše Krista, a proměňuje je v Tělo a
Krev Páně. Co tedy spatřila osvícená abatyše Hildegarda, to se děje
skutečně tajemným způsobem při každé Mši svaté. V okamžiku, kdy kněz
pronáší ona zázračná slova Páně nad chlebem a vínem, sestupuje
neviditelně nebeský oheň na oltář, aby proměnil chléb v pravé Tělo a
víno v pravou Krev Páně.
O tom máš dva krásné předobrazy v Starém Zákoně. Prvý z nich se stal při
prvé Aronově oběti. ,,V tom se ukázala všemu lidu Hospodinova sláva. Od
Hospodina vyšel oheň a pozřel na oltáři zápalnou oběť i obětovaný tuk.
Všechen lid to spatřil, zajásal a padli na tvář.“ (Lv 9,23-24) Druhý se
stal při zasvěcování Šalamounova chrámu. „Když Šalomoun dokončil svou
modlitbu, sestoupil z nebe oheň a pohltil zápalnou oběť i díly obětního
hodu a dům naplnila Hospodinova sláva. Všichni Izraelci viděli
sestupující oheň i Hospodinovu slávu nad domem, klesli na dlažbu tváří k
zemi, klaněli se a vzdávali chválu Hospodinu, protože je dobrý a že jeho
milosrdenství je věčné.“ (2 Pa 7,1.3)
To byly jasné předobrazy toho, co se děje při naší oběti Mše svaté, kdy
oheň Ducha Svatého stále sestupuje s nebe, pohlcuje chléb a víno a
proměňuje v Tělo a Krev Páně. Ačkoliv ty, ubohý hříšník nemíváš účast na
té milosti, abys mohl spatřit tento podivuhodný oheň, přesto jej viděli
mnozí jiní. Tak vypravuje proslulý dějepisec Baronius o svatém Ignáci,
cařihradském patriarchovi, že když sloužil Mši svatou s velikou láskou k
Bohu a s neobyčejnou usebraností mysli, často před ním svatý chléb
změnil svou podobu a jevil se jako žhavý uhel, zaplavený nebeskou září.
Duch Svatý se rád ukazuje lidem v obraze lásky, tj. v podobě hořícího
ohně proto, že je Láskou Boha Otce i Syna.
Něco podobného se dočítáme také v životopise zbožného kněze Josefa z
Kupertina. Když měl tento svatý kněz při Mši svaté vyslovit proměňovací
slova, pokaždé pociťoval tak velikou bázeň a úzkost, že je stěží mohl
vyslovit. Jenže když tato úzkost pominula, pronesl ta slova docela
rychle. jeho představený se ho jednou optal: „Proč vyslovuješ slova
proměňování někdy ztěžka, jindy zase velmi rychle?“ Odpověděl: „Tato
svatá slova mi připadají jako hořící uhlíky v ústech, a stává se mi jako
někomu, kdo má velmi horké sousto v ústech, takže je kvůli tomu
přehazuje v ústech z místa na místo, až je konečně vypouští z úst,
protože nemůže snést jeho žár.“ S jakou zbožnosti a uctivostí mají tedy
kněží vyslovovat tato vznešená slova, jež vycházejí z božských úst
samého Spasitele a jejichž zázračnou mocí sestupuje jejich vlastní
Stvořitel s nebe do jejich kněžských rukou!
Nekrvavá oběť Mše svaté je tak podivuhodná a vznešená, že sám Duch Svatý
sestupuje s nebe, aby ji posvětil, a že zástupy andělů, stojící kolem,
se tomu dílu podivují s největší rozkoší a žasnou nad ním. (Ct.Martin z
Kochemu, O mši svaté)
| |
+++
B Í L Á S O B O T A
Dnes je ta noc
Kdy růže se stydí za trny
Jižněji jahody na záhonech
k sobě schouleny
ač jindy soutěží
co do barev a zralosti
Stromy v pralesích
Za kořeny se drží pod zemí
Do jehličí i do listí
O odpuštění vítr šeptá si
Smrt jako had
Obtáčí a škrtí zemi v pase
V zoufalém pokusu
Naději odehnat
Ledový dech
O slunce skryté
Rozráží se
Veliké doufání
Cítit odevšad
Dnes je ta noc
Kdy každý všechny potřebuje
Vědět že patří sem
Do velkého tance smíření
Svítání buší
Na dveře tušení
Že právě této noci
Mlčení v otevřený hrob se promění
A z něj vyjde Kristus vzkříšený
Jana E.Lopourová
+++
|
|
MÍSTO MÉHO NAROZENÍ
K tomu, abych tě přivedl k sobě, zřekl jsem se všeho už od narození.
Proto, abys Mě našel a mohl jsem se ve tvém těle zjevit, musíš se také
napřed všeho vzdát! Ustup ze své pozice, protože Moje místo je těsné!
Kdo se smí narodit jako dítě nejvyššího? Ten, kdo se nerodí ani z vůle
muže, ani z krve, nýbrž ze Mne. Od malička se ochotně vzdávám všeho.
Počkal jsem, až docela zchudne náš lidský rod. Počkal jsem, až někdy
někde najde chudé děvčátko, prosté a pokorné, které už nečeká na žádnou
slávu, dokonce nečeká ani na slávu toho, že se stane Mou Matkou, a které
se docela oddává našemu svrchovanému Otci. Čekal jsem na dívku, která se
úzkostlivě nechvěje ani o svou čest, protože má být mojí rodičkou. A já
se s klidem dávám obrat o všechno, o dobré jméno, dokonce i o život. Mám
umřít jako vyvrhel. Proto čekám na Matku, která kvůli němu ponese i stín
toho nejhoršího podezření. Tak se setkalo dvojí - nejvyšší s nejnižším,
nejvznešenější s nejponíženějším, nejbohatší s nejchudším. Stávám tebou
v těch nejbídnějších podmínkách a nejhroznější opuštěnosti, v největším
podrobení moci, když jsem kvůli rozkazu světského mocnáře odnesen daleko
od teplého domácího krbu, abych se vrátil domů až po strastiplném útěku
a pobytu v nehostinné cizině. V nejubožejším ponížení, když jsem nenašel
ani jediné místo k svému narození než mezi zvířaty, vydal jsem sám sebe
i svou Matku palčivé starosti, jak zaopatří své dítě v cizině, kam si
mohla vzít jen to nejnutnější. Tak jsem se narodil v době ponížení svého
národa i svého rodu. Rodím se daleko od domova. Rodím se, až ani
Moje Matka neměla už skoro nic pro Mě, své dítě nejvyššího.
Tento obraz je začátkem pozemské dráhy Dítěte nejvyššího. Tak přicházím
na svět a jedině tak vstupuji do tvé duše, pokud se podobně všeho vzdáš,
pokud se ode všeho osvobodíš, pokud dobrovolně přijmeš kvůli Mně úplnou
chudobu. Pokud budeš mít cokoli stvořeného, v čem si budeš libovat, na
čem si budeš zakládat, v čem budeš hledat svůj domov, neobjevím se v
tvém srdci. Když přicházím k tobě, hledám jenom příbytek pro sebe a
našeho společného věčného Otce a hájím jeho říši jako svou. Prober celý
svůj život! Prověř všechno, na čem lpíš! Prozkoumej jedno po druhém, v
čem vězíš! To všechno jsou překážky k tomu, aby ses mohl stát dítětem
nejvyššího a Mým sourozencem, totiž aby se nejvyšší mohl dokonale zrodit
ve tvém životě. Teprve až překonáš tuto překážku, můžeš začít rozjímat.
Prohlédni všechny záhyby svého srdce, čím vším visíš na stvořeném, a čím
vším stvořené ulpívá na tobě.
Uvažuj! Proč přicházím do takové chudoby? Abych tě vysvobodil z pout
tvorů a ze závislosti na tobě i na ostatních tvorech. V tom se totiž
celý tvůj život vykolejuje z řádu, že se rozhoduješ raději pro sebe a
pro jiné tvory než pro jejich původce, že dáváš tvoru přednost přede
Mnou, který jsem ti blíž než ty sám sobě. Od té doby jsou všechny tvé
touhy, slova, skutky útěkem od nejvyššího k nejnižším, a tvůj život
podle toho zákonitě upadá. Ve svých názorech, postojích, chování,
jednání i slovech, ba i ve svém utrpení a smrti nejenže přeceňuješ tvory
a podceňuješ Mě, ale také nadsazuješ tvory nad jejich původce. Proto
jsem ti tolik vzdálen, že se Mi předpojatě uzavíráš.
Sotva se vrátíš k naprosté chudobě ducha, až se od všeho osvobodíš,
zakusíš Mou přítomnost v sobě. Napřed se osvoboď od svého počtářství!
Odpoutej se od vztahovačnosti všeho k sobě! Když uvidíš hrušky, nebudeš
počítat, kolik jich máš, ani kolik za ně utržíš, ale budeš chválit
jejich původce. To však bude, až přestaneš něco očekávat od tvorů, až od
nich přestaneš očekávat hlavně svůj prospěch, své štěstí, svůj blahobyt.
To neznamená ztrátu vědomí ani uspání smyslů. To neznamená, zbavit se
smyslů, ani schopnosti myslet a ani přestat toužit a chtít. Sleduj vše a
naslouchej všemu, potěš se útěchou, ale neupínej k tomu svůj vnitřní
život! Nic z toho nejsem já. Jako sladkost ve smyslovém citovém životě
není věčnou blažeností, jako zajišťuje jen spočinutí ve svrchovaném
dobru nejvyššího. Jsou to pouze jeho dary. Jsou to stvoření, a nejsem to
já. Spolu s naší společnou panenskou mátí se vzdávám všeho, i
nejpotřebnějšího, ba i dobré pověsti. Tohle přijmi za svou normu! Kéž je
ti to měřítkem, že se touto cestou dostaneš ke Mně! Na tomhle se však dá
snadno ztroskotat. Možná, že bys rád vlastními silami spojil duchovní s
tělesným, přirozené s nadpřirozeným, smyslové s nebeským, všední s
posvátným. Snad bys rád podle své chuti a nálady bral od každého trošku,
aby sis vyrobil slepičí polévku pro duši nebo nějaký duchovní koktejl.
Snad si nemyslíš, že duchovní život je nějaké šťastné proplouvání
úskalími tvorů, aby ses v každém přístavu dobře poměl a pak odplul jako
věčný námořník Odysseus, který nikde nezakotvil. Tito prostřední lidé si
příliš zdůrazňují ono "příliš" jako snahu vyvarovat se každému "ismu",
až podlehnou každý nějakému svému egocentrismu.
Co myslíš, že se dá označit jako upřílišněnost? Snad abys s trochou
obratnosti a vyjednávání s nejvyšším stačil ještě co nejvíc toho
smlsnout ve svém, i vnitřním, duchovním životě ze stromu života?
Nepodléhej sebeklamu! Řeknu ti to výslovně, co ti názorně předvádím už
svým narození! Když neopustíš i svou Matku a nakonec i svůj vlastní
život, když se vzdáš sebe sama, ale stále se vracíš pochovávat své mrtvé
bližní, a stále křísíš své mrtvé vzpomínky, tvé touhy a ideály, nejsi
hoden stát se Mým sourozencem a dítětem našeho společného věčného Otce i
naší společné panenské Máti. Od začátku jsem byl hoden toho, že jsem se
stal dítětem nejvyššího. Pokud ti jde o nejvyššího a chceš mu sloužit,
tak podle toho jednej! Všechno odlož a nezatěžuj se ničím, co by tě
mohlo nějak zdržovat na cestě k tomu, abych byl jedině já, a se Mnou
samozřejmě náš společný věčný Otec, celou tvou láskou, touhou a snahou!
Dej si pozor, ať na tom v duchovním životě neztroskotáš! Tak dopadají,
kdo si stále ponechávají mnoho svého, soukromého. Potom jsou zklamáni,
že Mě pořád ne a ne najít. Tvrdí, že prý jim vyhýbám. Pravda je, že k
nim vůbec nemám přístup, když Mi odmítají otevřít dveře do svého srdce.
K tomu, abych se objevil ve tvém intimním mikrokosmu a mohl se s tebou
sžít jako přítel a bratr, čímž bych docílil, aby ses stal Mým pravým
sourozencem a pravým dítětem našeho věčného Otce, snaž se napřed sám
chtít! Chci se nejen zrodit, ale i zabydlet ve tvém srdci, abys mohl být
tak dokonale dítětem nejvyššího, jako jsem jím já. Napřim tohu svého
srdce k tomu, abys byl jenom dítětem našeho společného věčného Otce, a
ne současně být dítětem světa a těšit se z nabídky světa! V té míře, v
jaké se vyprázdníš od závislosti na všem stvořeném a nakonec i na sobě
samém jako tvoru, pouze v té míře tě oblažím svou přítomností a sdělím
se ti ve tvých smyslech. Proto tě někdy těžce zkouším a navštěvuji jako
svého vyvoleného, aby tě zbavil všeho, co ti brání ve vykoupání v
tajemné lázni Mé lásky.
Přicházím jako dítě, prosté, bezbranné, bezelstné dítě. Přicházím jako
dítě ve všem odkázané na Matku a na svého pěstouna.
A co ty? Jsi zrovna tak prostý, tak oddaný a odevzdaný svému duchovnímu
vedení mnou? Jsi doopravdy prosté dítě, které se se Mnou nehádá, které
se Mnou nevyjednává, neklade Mi žádné podmínky, ani Mi neporoučí, jak
bych tě měl vést? Jsi jako dítě, které prostě přijímá všechno, co je na
tebe sesíláno i dopouštěno, jako to nejlepší právě pro tebe v tomto
okamžiku a zrovna na tomto místě, jako projev Mé otcovské lásky? Zkus se
Mi jednou odevzdat bezelstně jako dítě! I když to bude vyžadovat vzdát
se i svých zálib a ideálů ohledně toho, jak by sis představoval vyšší
vedení. I když to bude znamenat vzdát se všech tvých lidských práv, jaká
ti halasně zaručují nejrůznější deklarace.
Proto tě někdy nechávám okusit tvé vlastní, lidské moudrosti, když si
pořád chceš porozumět a zařídit všechno lépe než ti mohu zařídit já.
Poskytuji ti sladkosti, dopřávám ti všechno, po čem tolik toužíš. Teprve
až to vychutnáš, když se toho dobereš až na dno, a člověk jako ty se
toho snaží dobrat až do krajnosti, protože se jedná zase jen o stvoření
a tedy pomíjivé omezené dary, potom upadneš do propasti temnoty a
prázdnoty. Pak prožiješ jako odcizení svou vzdálenost od nejvyššího.
Potom poznáš z vlastní zkušenosti, že to všechno nejsem já sám, a že to
nejsou hory Mého bohatství, ale jen propasti tvé viny. Když se nedáš ani
pak poučit, aby ses schoulil pod jemné vyšší vedení, pak utoneš v těchto
temnotách a uvázneš v těchto vyprahlostech. Proto mnozí, kteří se krásně
rozběhli a příliš si navykli na "své" způsoby zbožnosti a na to, jak oni
chtěli Boha "mít", najednou se smutně zastavili. Neporozuměli chvíli
svého navštívení. Neuměli se narodit v opuštěnosti a chudobě, nedůstojné
člověka.
Volám jak pastýře, tak učence, kteří všechno pohotově opouštějí a bez
váhání se vydali za vyšším hlasem a znamením. Ukazuji ti, že se na
okraji lidské společnosti zrodí nový život. Zrodí se tobě, který tak
odhodlaně, třeba o půlnoci vyrazí do cizích krajů, daleko od svého
domova. V tom sleduj velikost víry Mých slavných věrných, že se nedali
odradit ani chudobou, ani tím Mým okázalým sebepopřením, ale aby také v
tom viděli Boha, ba právě v tom že shledali vyšší navštívení.
Staň se Mým prostáčkem, abys nepřijal žádný Můj dar záměnou za Mě
samého, aby ses nepohoršil nad žádným vyšším řízením, a nezaváhal ani v
temnotě ani v chudobě ani v oproštěnosti od sebe, jaké od tebe požaduji.
Naše slavná společná panenská máti byla vždycky pohotová ke všem obětem.
a všeho se vzdala, aby ti zachránila svého jediné dítě nejvyššího.
Narodil jsem ti tak, že jsem se ti chtěl přiblížit v krajní skrytosti,
na okraji společnosti, co možná nejméně okázale. Tak byla naše máti
bdělá a pozorná k znamení času jako tři králové, znalí hvězdných pohybů.
Nezastrašila ji ani hrozná římská krutovláda, která stíhala všechny
ohlašované náznaky blížícího Mého příchodu. Neodradila ji ani samolibost
nejvyšších duchovních veličin ve službách nejvyššího. Ti se jen
vypočítavě drželi toho všeho vyzkoušeného a lidsky osvědčeného.
Kdyby pastýři a králové lpěli na stvořeném a pozemském, byli by trpce
zklamáni, že přichází jako obyčejné dítě do prostředí bídy a na okraji
společnosti. Jim však stačilo poselství andělů o pokoji na zemi a o
slávě na výsostech. Dali se vést znamením na obloze, aby spočinuli v
jeho vyšším původci. Když jim bylo ohlášeno, kde a jak Mě mohou najít,
rozběhli se jak za slávou na výsostech, tak za pokojem, po němž tolik
toužili. Očekávali především duchovního vůdce a duchovního obnovitele.
Proto nebyli zklamáni ani nezájmem mnohých lidí, se kterým se setkali na
své cestě. Nepohoršovali se, když viděli, že se úředně uznávaná veličina
jako poslední teprve odhodlala pátrat po tom, že bych se měl a kde bych
se měl narodit. Nedali se odradit ani tím, že povolaní a úředně uznávaní
nešli s nimi a nehledali Mne. Nedali se odradit ani nečistým a
páchnoucím chlévem, ani prostotou naší společné panenské máti, ani Mým
dětským pláčem.
Taková musí být tvá duchovní pohotovost člověka, abys Mi mohl uvěřit, že
se ti dávám prostě sám, a že nečekám, až Mi připravíš nějaký okázalý
příbytek či pošleš Mi naproti nějaký halasný uvítací výbor. Chceš
porozumět Mému navštívení? Nedej si jej zastínit ničím lidským! Jinak
bys neporozuměl a postrádal bys vnitřní připravenost, až se budu chtít
naplno zrodit v tvém srdci. Teprve až to pochopíš a náležitě se podle
toho uvnitř zařídíš a vykročíš tomu naproti s dětskou prostotou, jsi
připraven pro nalezení místa Mého narození. frT
| |
+++
S L U N C E
Slunce padlo jako kámen
do srdce
zrcadlilo se
a zradami našimi
vypalovalo desatera
která jsme zrazovali
Luna prosila svými paprsky
abychom se navrátili na cestu
kterou jsme opustili
POZŘENÍM
PROZŘENÍM
jsme dospěli za brány pokoje
opuštěné děti
hledající náruč
jen Had se smál svým sssss
polykaje prach z kterého jsme povstali
neptej se proč
je pozdě a přeci brzo
na odpověď…
Lady L.
+++ |
|
VŠECHNO JEMNĚJŠÍ
Pán nestvořil svět, aby jej soudil a nad ním vládl, nebo aby ho naučil
poslouchat diktát nevyzpytatelné a všemocné vůle, aby se těšil nebo
netěšil z toho, jak pracuje. To nebyl důvod stvoření ani světa ani
člověka. Pán stvořil svět i člověka proto, aby sám mohl sestoupit do
světa, aby se sám mohl stát člověkem. Pán stvořil člověka a dal mu úkol,
aby se podílel na jeho Boží péči o stvořené věci. Ponechal člověku, aby
se sám rozhodl, jak chápat stvořené věci a jak je používat. Jestliže
věříme ve vtělení Božího Syna, neměl by existovat na zemi nikdo, v kom
bychom nebyli připraveni spatřovat tajemně přítomného Krista. Kdybychom
se dokázali zbavit své posedlosti tím, o čem si myslíme, že je smyslem
všeho, mohli bychom uslyšet Jeho volání následovat ho v jeho jemném,
kosmickém tanci. Vždyť svět i čas jsou tancem Páně v prázdnotě. Mlčení
sfér jest hudba svatební slavnosti.
Faktem však zůstává, že jsme vyzýváni, abychom vědomě zapomněli na sebe
samy, abychom odhodili do větru svou vlastní hroznou slavnost a přidali
se ke všeobecnému tanci. (Z knihy Thomase Mertona POLÁMANÉ KOSTI)
| |
+++
R Á J
Jako bys poprvé potkal člověka
Poprvé pochopil
Že nemůžeš být nahrazen
Ty ani nikdo jiný
Že Bůh bude nepoznán
Tím jedním z miliardy
S níž pojí tě poslání
Jen pro poznání Boha
Jsi stvořen byl
Chyběla by tvá píseň v chóru
Kdybys nevkročil
+++
P Í S M O
Já - růže z papíru
Přicházím k vám
Bázní rozechvělá
Zda podaří se
Aby zavoněla
Má řeč
Vůní slova
Jana E.Lopourová
+++
|
|
Tři údobí duchovního vývoje
Jako se v tělesném životě projevuje vývoj a tři období, ve kterých
dozrává tvůj tělesný a duševní život, podobně je tomu v životě
duchovním. Také v duchovním životě se projevuje dětství, jinošství a
mužný věk.
Tyto tři stavy spolu tak těsně souvisejí, že jeden volá po druhém, takže
musíš nakonec nabýt přesvědčení, že celý duchovní život, a jeho vývoj
patří do normální linie duchovního povolání všech lidí k dokonalosti.
Plyne to také z povahy milosti, která přetváří tvoje nitro, a povznáší
tvé schopnosti vyšší a nižší, až je tvoje nitro očištěno od sebelásky a
patří Mi docela bez jakékoliv vnitřní nepravdy. Tyto tři stupně jsou
pevně skloubeny životní logikou. Proto už toto jejich skloubení ukazuje,
že i nejvyšší jejich stupeň je stále ještě v Mém normálním povolání k
dokonalosti.
Zajímavé je srovnávat toto trojí období duchovního života s oním
vývojem, který se dá sledovat u apoštolů, kteří se vyvíjeli pod Mým
přímým bratrským vlivem a spasitelným působením.
Prvým údobím je dětství, totiž doba od smrti ke stavu milosti, buď křtem
anebo dokonalou lítosti anebo svátostným rozhřešením. Toto prvotní
očištěni je jakoby načrtnutím onoho očišťování, které má pak následovat.
Toto očišťování se častěji děje velmi bolestnou krizí, když se totiž
duše musí násilím odtrhnout od sobectví a hříchu a světa. Zde musím prvý
krok učinit sám, když ti bratrsky vnuknu ošklivost ke hříchu. Sám
připravuji tvou duši především pomáhající milostí. Moje pomáhající
milost utváří tvou duši Mým slovem, povzbuzováním, vnuknutím, zkouškami,
Mým světlem, příkladem svatých a podobně. Přicházím znovu a pomáhám ti z
duše odstranit špatné návyky.
Jestliže tvoje duše po tomto obrácení už neklesne, anebo když klesla,
brzy se znovu navrátila ke Mně, tak začíná se už skutečné očišťování
začátečníka. Postupuje to tím, že poznáváš nejprve lépe Mne a zároveň i
sebe. Začínáš poznávat svou ubohost, a tak jsi denně veden k tomu, abys
zpytoval své svědomí a snažil se polepšit.
Vedle toho pak se snažíš poznat lépe Mne. Nejprve Mne poznáváš ve
stopách tvorů a silně na tebe působím především Mým podobenstvím,
především podobenstvím o marnotratném synu a o ztracené ovečce a o
dobrém pastýři.
Tomuto stavu ovšem odpovídá také vztah ke Mně, který je provázen bázní
přede Mnou otcovsky trestajícím.
V tomto stavu si vedu tvou duši ještě citovou útěchou, kterou ti dávám
zakoušet, abych tě povzbudil a odměnil a posilnil na další zkoušky.
Nedává však tuto útěchu jenom za odměnu, nýbrž sleduji přitom jistý
záměr. Tato citová útěcha má totiž pro Mne dobýt smyslovou část tvé
bytosti, jež si dosud libovala ve světských zábavách a pomíjivých
radostech. Takto duše má nyní citové zalíbení aspoň ve Mně. Takto Mi už
patří tvoje smyslová část a nyní je menší nebezpečí, že by tato smyslová
část, která tě nejvíce ode Mne odvádí, tě ještě pořád ohrožovala.
Tyto citové útěchy však skrývají samy v sobě také nebezpečí. To, že si v
nich se svých duchovních začátcích začínáš libovat, že bys v nich třeba
i zůstal. Jenže jako tvůj Otec a bratrský Spasitel jsem přece víc, než
ony citelné útěchy. Vždyť chci ovládat nejenom tvoje srdce, nýbrž
všechny síly a schopnosti. Chci zvítězit především ve tvé mysli. V tomto
stavu se objevují tvoje začátečnické chyby. Jako novokřtěnec nebo
čerstvý konvertita by ses rád v duchovním životě ihned uplatnil se svou
troškou, a počínáš si, jako bys Mne objevil jenom ty a jako první
vynalezl duchovní život. Tak tím každému šermuješ kolem očí a nosu, a
všude o tom vykřikuješ, a chtěl bys okamžité vystupovat jako Můj jediný
apoštol. Snadno tě to svádí k ješitnosti, tvrdosti i neskromnosti. Nyní
se ti vtírá do života celé sedmero hlavních hříchů, třebaže už ne v
jejich hrubé formě těžkých hříchů. nýbrž ve zjemnělé podobě, totiž
přenesené na duchovní život.
Proto u tebe musí nastat druhá konverze. K tomu ti dopomáhá tak zvané
pasivní očišťování smyslů. Toto očišťování tě má převést ze
začátečnického stupně na stupeň pokročilých, čili do stavu
iluminativního. Tady tě chci obdařit novým světlem, aby ses dovedl na
všechno dívat z duchovního hlediska. Zde tě vedu třeba i dlouho trvající
vyprahlostí a suchopárem. Na této poušti tě zbavuji začátečnických
citových útěch, aby sis nemyslel, že v tom spočívá celý tvůj duchovní
život. Živá touha po Mně, která neustává v tomto suchopáru, jímž se
nedáváš odradit ode Mne, který se ti ano třeba jasně neukazuji, bázeň,
že jsi Mne snad urazil a abys Mne neurazil, je známkou toho, že se tu
jedná skutečně o očišťování, které vedu a působím sám jako tvůj Bratr a
Spasitel.
V tomto stavu ti stává se také nepřijatelná přemítavá modlitba. Tvoje
duše touží po tom, aby mohla prostě jenom nazírat na Mne svým láskyplným
duchovním zrakem. To je třetí známka Mého očišťovacího působení ve tvé
duši.
Když přesto vytrváš a pokorně přijmeš toto očišťování, a když i nadále
hledáš u Mne, kterého nikdy nikdo neviděl, svou duchovní jistotu a sílu,
tehdy se tvoje smysly dokonaleji podrobují duchu. To tě odnaučí
začátečnické duchovní mlsnosti, která by ode Mne chtěla jenom samé
líbeznosti a citelné útěchy. V tomto stavu na tebe dopouštím těžkosti ve
studiu, v povolání. Jsou lidé, kteří přilnuli ke svému povoláni a ke
studiu, anebo k práci tak těsně, že si z toho dělají málem božstvo,
takže kvůli tomu zapomínají na Mne. Abys neztroskotal na tomto úskalí,
proto si tě hledím více připoutat ke Mně. Kvůli tomu ti beru radost z
takové práce a z takových povrchních úspěchů.
V tomto stavu na tebe také dopouštím časté pokušení proti trpělivosti a
čistotě. Projevuje jako vzpoura tvé smyslové části, kde se uplatňují
tyto ctnosti.
V této zkoušce zpracovávám tvou duši ještě hlouběji. Mnoho lidí se
nechává zmást touto zkouškou, tímto otřesem, kdy se jim ukrývám a kdy
jejich služba pro Mne přináší s sebou tolik obtíží a pokušení. Mnoho
duší zůstává vlažnými, odpadá od touhy po hlubším duchovním životě,
protože si duchovní život představovaly jenom jako nějakou hru se Mnou.
Jsou to duše, které nepoznaly čas Mého navštívení. Neprožili pořád ještě
tu pravou konverzi. Zůstávají stát na cestě duchovního života a v
klášterech a v kněžském povolání jako zaseknuté bludné balvany, které
jsou ti překážkou a zátěží k tvému duchovnímu pokroku.
Když však zdoláš tuto zkoušku, tak se ti toto údobí stane jakousi
startovací rampou do vlitého nazírání tajemství víry. Působením daru
umění poznává, kdo jsem, který jsem, rozumí Mi, poznáváš ještě lépe jak
svou ubohost a slabost, tak nicotnost všeho, co by ti mohl dát svět.
Nehledáš už slávu ani hodnosti.
Avšak některé duše, které dosahují až na tuto úroveň, občas ochabnou ve
svém směřování ke Mně. Zatouží po egyptských hrncích smyslových útěch.
Znovu se uchylují k přemítání. Následkem toho je jejich duchovní vývoj
rozkolísaný. Tyto duše dlouho ulpívají, a některé i natrvalo, na prahu
iluminativního života.
Sv.Jan od Kříže píše, že to není Moje vina, že všechny duše nedosahují
vrcholu dokonalosti, nýbrž je to proto, že duše prchají před Bohem,
jakmile dolehnou nějaká protivenství a zkoušky. Když vidím, že duše váhá
něco pro Mne podstoupit, ustávám u té duše v jejich dalším očišťování.
Protože se ale bez zkoušky a bez očišťování nemůže nikdo spojit se Mnou
naprosto čistým a dokonalým, proto ulpívají tyto duše na prvním stupni
dokonalosti. (Živý plamen lásky, II,5)
V údobí duchovní pokročilosti se ještě lépe poznáváš a ještě dokonaleji
poznáváš Mne. Dopřávám ti skoro zkušenostní poznání Mne, ne už v zrcadle
smyslových věcí, nýbrž v zrcadle nadpřirozených skutečností, s nimiž se
tvá duše seznamuje stále více nazíráním. Tvoje duše už neulpívá u
podobenství, nýbrž se duchovně živí nejvyššími tajemstvími, totiž
tajemstvím Mého Vtělení, tajemství Mé trojjedinosti, Mého bratrského
utrpení a nebeské slávy. V tomto nazírání ti dopřávám podle hloubky tvé
věrnosti věrnosti světlo daru rozumu, který ti dává proniknout k
tajemstvím za hradbou víry. V tomto údobí se snažíš už nejen vyhýbat se
hříchu, nýbrž Mě vstřícně milovat, připodobňovat se Mi. Potom už nejenže
přijímáš Moje rozkazy, nýbrž se snažíš prožívat Moje blahoslavenství a
plnit Moje evangelijní rady. Nyní Tvou duši zapaluji velkou touhou po
spáse všech, a usnadňuji ti modlitbu.
Jenže i zde jsi pořád vystaven nebezpečí, že si tvoje duše snad příliš
oblíbí tyto dary apoštolátu a snadné modlitby, tak, že bys je pokládal
za Mne samého. V tomto stavu bys mohl snadno sklouznout do přehnané
sebedůvěry, příliš vyzdvihovat svou důležitost a zapomenout na vlastní
ubohost. Může tě ohrozit nebezpečí, že pak snadno podléháš své
obrazivosti a pokládáš za rozhovor se Mnou to, co je často jenom dílo
tvé obrazotvornosti.
Proto na tebe dopouštím zkoušky, abych ti ukázal, v jakém stavu jsi, a
abych tě jimi očistil od těchto nebezpečných překážek.
Tak ti nyní odnímám nejenom ony útěchy, jako v prvním stupni, nýbrž ti
odnímá také ona světla darů Mého Ducha. Odnímám ti onu snadnost modlit
se, dopouští na tebe únavu v apoštolském působení. A pak najednou
zklamaně zjišťuješ, že ani rozjímání ani modlitba jako by tvé duši nic
nedávaly. Pokušení proti víře a čistotě na tebe teď doléhají jedno za
druhým. Nedopouštím to na tebe kvůli tomu, že bych měl zálibu ve tvém
týrání. Jenže tvoje duše stále ještě vázne v nezralosti. Projevuje se to
tím, že i ve tvém duchovním životě stojí na prvním místě tvoje sobectví,
tvoje pýcha a ješitnost. A tyto neřesti jsou u tebe tak důkladně
zamaskované třeba i tvým úsilím o apoštolát, aby je na tobě nepoznali
ostatní, až je často nepoznáváš ani ty sám. V apoštolátu ti nejde o Mne,
který kvůli tobě umírám na kříži, ale jen a jen o tebe a tvou přehnanou
ctižádost. Proto v tomto období dopouštím na tvou duši, také ve tvém
apoštolském životě těžké zkoušky, potupy, pomluvy, nezdary. Musím tě
zakalit a zocelit, abys už přestal hledat všechno, dokonce i svou čest,
jen sám v sobě. Přeji si, abys docela zapomněl na sebe samotného,
dokonce i na tvoje přirozená lidská práva, a abys pro sebe nečekal vůbec
nic. Bez této mystické noci, kterou musíš projít, si budeš možná do
smrti myslet, že ty sám jsi naprostý původce svých přirozených lidských
práv. Musím tě probudit ze spánku tvého idealismu o tvých lidských
právech, aby v tom stavu přestal škodit nejen své spáse, ale také spáse
ostatních lidí. Podnikáš-li totiž jakékoli úsilí za prosazení
přirozených práv sebe nebo jiných lidí beze Mne, tvého otcovského
Stvořitele i bratrského Spasitele, tak dříve nebo později začneš
postupovat nejen proti Mně, ale i proti sobě a proti všem ostatním lidem
a tvorům. Beze Mne nedokážeš nic, nýbrž jen zničíš sebe i ostatní tvory.
Přeji si, aby hlubina tvé duše patřila jenom Mně. Potom zaručím
neporušitelnost tvých přirozených práv lépe, než všechny Deklarace tvých
lidských práv.
Tato zkouška ovšem vyžaduje velkodušnost tvého naprostého a dokonalého
oddání se Mi. Nejenom odevzdanost, nýbrž naprostou otevřenost k tomu, co
s tebou budu činit i co na tebe dopustím kvůli tvému zakalení.
Po této zkoušce přichází období dokonalosti. Poznáváš Mne skoro
zkušenostním způsobem. Toto poznávání ti dopřávám skoro trvalé, téměř
bez přerušení. Ve stavu dokonalosti myslíš stále na Mne, všechno konáš
jen pro Mne, všechno zaměřuješ a zařizuješ pouze ke Mně. Tvoje rozjímání
je jako kroužení orla na jednom místě kolem jednoho cíle — motus
circularis. Tak tvůj dosavadní vzestupný pohyb spirálovitý, v každé
další otáčce vznosnější, širší a obsáhlejší, přechází konečně v kruhový.
Nyní ti působením daru moudrosti dopřávám okoušení Mých tajemství.
Všechno se soustřeďuje na Mne jako na jeden bod. V tomto jednom prostém
bodě vidí tvoje duše všechno, celý svět i sebe i celý život. Proto ji
provází myšlenka na Mne v práci, v utrpení, ve studiu. Tvoje duše
nejenže Mne následuje, nýbrž se Mi snaží připodobnit, takže je se Mnou
prostě spojena. Toto spojení prožíváš a stále prohlubuješ. T.
| |
+++
MODLITBA
Prosím tě, Pane, Lásko a Naděje,
buď s námi, ať se děje, co děje.
Cestou svou veď nás v každý čas,
ať vždy slyšíme tvůj hlas.
Dej, ať nikdy nekonáme podle zlého,
ale vždy se řídíme podle přikázání tvého.
Lady L
+++ |
|
Zprávy: * Kniha „S POCHODNÍ V ZUBECH“ o životě svatého Dominika, 280
str. Objednávky v redakci Rosa mystica.
* Postní duchovní obnova PROCHÁZKA DANTOVÝM OČISTCEM se uskutečnila u
sv.Michala v Brně dne 19.3.2009.
* BRNĚNSKÉ ANGELIKUM Vás zve na další SETKÁNÍ MEZI UMĚNÍM, nazvané
HMATOVÉ SOCHAŘSTVÍ ve dnech 12.DUBNA 2009 - 26.DUBNA 2009. Otevřeno
denně 17,00-20,00,. V neděli a ve svátek 9,30-12, 17-20 hod., pondělí až
sobota od 17,00 do 20,00 hod. |