I. Doplňky nálezů
Otec Tomáš Bahounek OP, požádaný a zplnomocněný otcem Veselým navštívil dne 25.května 1999 br.Romualda Roba OP v dominikánském klášteře ve Znojmě. Píše: "Při zběžném prohlédnutí (otec Tomáš totiž znal Patrikovu pozůstalost z nálezu v Protivanově) se ukázalo, že jde o pokračování Patrikových motáků z vězení, různé dopisy a doklady z Patrikova života, dále vzpomínka na Patrika a několik fotografií. Tyto doklady tedy získal br.Romuald od Patrikovy rodné sestry Ludmily Winterové, rozené Kuželové, bytem Mohelnice, Wolkerova 5."
"Romualdův soubor nálezů", píše otec Tomáš Bahounek otci Veselému, obsahoval 8 Patrikových motáků z vězení očíslovaných 1 - 8, Patrikova školní vysvědčení a vysvědčení dospělosti, fotokopii výměru poválečného odškodnění Patrikovy matky Marie Kuželové, fotokopii Patrikova dopisu jeho rodnému bratru Janovi, vzpomínku otce Jakuba Zemka OP na br.Patrika, fotokopii dopisu bohoslovců psaného v Olomouci Patrikově rodině v roce 1942, několik fotokopií výstřižků z novin, dále Růže dominikánské s překladem hymnů od Patrika, a Rozjímání o sv.Dominikovi a sv.Kateřině Sienské, dále fotokopii "Informace o diákonu Patriku Františkovi Kuželovi Ord.Praed.", kterou vypracoval Otec Ambrož Svatoš op pro GRANDE GIUBILEO DELL´ANNO 2000, Commissione Nuovi Martiri."
Během léta 1999 provedl otec Tomáš Bahounek roztřídění nálezů a uložení do ochranných obalů, rozluštění a přepis do počítače. Motáky z vězení, psané na jemném papíře (Naše pozn: hygienickém, toaletním) obsahují básně, psané rukopisem Patrika Kužely. Některé z nich jsou psány modře, jiné fialově, inkoustovou tužkou, všechny očíslované číslem v kroužku, většinou s udáním data. "Ukazuje se (míní otec Bahounek), že Patrik Kužela napsal své básně na motáky dvakrát, modrou tužkou a fialovou tužkou. Protože jsou některé psány po obou stranách, jsou vlivem vlhkosti prosáklé, takže jsou hůře čitelné. Jde o následující básně:

     1. Pojďme blíž, z 1/2 41
     2. Pod křížem, z 8/2 41
     3. Milosti chvíle, bez data
AD 3. Milosti chvíle, bez data
     4. Popelec, z 22/2
     5. Žízním, bez data.
     6. Vězeň, z 25/II 41
     7. Krotitel, z Popeleční středy 26.II.41

"Romualdův nález" - uzavírá otec Tomáš Bahounek - "představuje doplnění dosud zveřejněných Patrikových motáků z vězení." Jejich srovnání ukazuje, že jsou nalezeny dosud nezvěstné motáky podle Patrikova číslování 1 - 2 - 3. Dále jsou Romualdovým nálezem doplněny některé údaje ohledně dosud zveřejněných Patrikových motáků z vězení. U nalezené básně Žízním, pod Patrikovým pořadovým číslem 5, máme z předešlého nálezu Patrikovo datování 23.II.41. U nalezené básně Krotitel se nám oproti dosavadnímu nálezu Patrikova motáku doplňuje Patrikem udané datum - Popeleční středa 26.II.41.

Nově nalezené motáky obsahují následující básně.

I Pojďme blíž

Přiklekněme na chvíli
k Hostu v bílé hostii
on se k duši nachýlí
ostnů čile zhostí ji.
O radosti andělů
z lásky přišels k nám dolů
vzal jsi peklo útokem
krev ti tekla potokem.

Z téže lásky Bože náš
denně za nás umíráš
na kříži mše tajemné
nahni kalich také mně.

Tolik dětí ztracených
ač tvou krví placených
neví o tvé lásce nic
ber jich na klín stále víc.

5 Příteli ty s nebe náš
hledáš srdce, zde je máš
prokvas je svou milostí
s celou naší bytostí.

Nepřítel je hrozivý
světa dech je mrazivý
tvoje dětství toť vzor náš
co nás dusí překonáš.

Kdo z nás jako Imelda
dětské duše pel ti dá
toho život bílý je
padlý sníh stvol lilie.

Přiviň nás k své Matičce
k svaté Boží rodičce
vaši chceme celí být
každým dechem se líbit.

V způsob chleba zahalen
Ježíši bud pochválen
s Otcem Duchem oslaven
na věky věkův Amen -
1/2 41

Na druhé straně je s nápisem řeckými písmeny (Antifona) uvedeno:

ad 1: Pojďme blíž
" 2: Těžký kříž
" 3: Rdí se číš
" 4: Zvětš svou říš
" 5: V nás se hříž
" 6: Zlom zla mříž
" 7: Proč zde bdíš?
" 8: Blíž a blíž
" 9: Jdeme již

II Pod křížem

1 Ježíši
Ježíši napjatý na dřevě k nebi čníš abys nás objal
ne pekla katané - nutí tě láska tvá, že ses tak rozpjal
Ty všech pokolení všech časů koloběh vševědným zrakem svým zříš
jak těžce každý z nás v úpalu úmorném nese svůj životní kříž
raději umdlévá raději vleče sám proklíná svou vlastní tíž
nežli by pozdravil ve spásném kříži tvém duše své do nebe zdviž
nežli by připojil s kyrénským Simonem díla se podjal
že zaúpíš
Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil duše mi odňal a přece víš
vítězný víš
zda nikoho není Ježíši Lásko.

2 NIKOHO
nikoho kdo by dnes duchem svým perutným pochopil lásku
srdcem svým plamenným kdo by ji uchopil sebe dal v sázku
nikoho kdo by byl rozdrcen rachotem tříštěných kalvarských skal
kdo by se s otrlým vojákem v prsa bil vlasy rval pokání lkal
kdo by se zapřáhl ve jho tvé blaživé by s tebou z mrtvých též vstal
pohanům bláznovstvím židům pohoršením kdo by byl jen kříž tvůj
šíleným během by v závodu (zvítězil) přetrhl cílovou pásku
mříž rozmetal,
(Kdo by jak Antoním s démony bojoval serval jim beránčí masku)
v chrámě tvém stál čelil jak A.démonům serval jim b.masku
jak svícen plál
tvůj sedmiramenný Ježíši Lásko?

3 BOHU DÍK
je někdo statečný stojící v přívalu kalného proudu
sopkou, kde peklo dští záští svých lijavců sirného čoudu
viz Pane hlouček žen štkajících pod křížem s Miláčkem k tobě
v posměchu vojáků výšklebu díváků třísnění lepkavou tmou
tmavší my vylkané zlekanou zděšenou přírodou
truchlivou kosmickou hrou
smutečním zdrojem potopy rudých slz slunce kdy halí tvář svou
slzou svou mělnili nevděkem národů utvrdlou hroudu
zprahlou a zlou
jak s tebou klesali srdcem svým křesali jiskry do troudu
žhnou duší tmou
už nezhasnou
my jdem s tou hrstkou žen Ježíši Lásko.

4 VZHŮRU S NÍ
vzepněme perutě vzkříšených duší svých vzpínáním rostou
semkněme paže v šik rytířů Kristových zhrdněme pomstou
dodnes přec neodkvet Boha a člověka pnícího křížatý květ
dokud zde údy tvé budou se žíhané v očistné výhni tvé chvět
dokud poslední krůpěje krve tvé vítězné neprolnou svět
včely tvé s pastev svých s kořistí spasených dokud se nevrátí zpět
do úlů tvých
až všichni bratři tví od věků určení v Tělo tvé vrostou
až svezeš úrodu krví tvou zmlazenou plevele prostou
do stodol svých
pak zmizí hřích
pak máš přetvořen svět Ježíši Láskou -
8/2 41

III Milosti chvíle

1 Milosti chvíle
zažehni pochodně - Pane, zde řízni, zde bij - zhašených chvil
vaz sehni ochotně do ní se žíznivě vpij ze všech svých sil
doběhneš cíle.

2 Zmrhaný čas
nevtáhneš za vlasy v roztáhlé koleje ujetých mil
ten jenž je nad časy doleje oleje ze dnů tvých díl
proč by ses třás

3 Zesil mi hlas
hřmít budu jak by se do turbín vodopád lil, příboj v břeh bil
lkát budu, aby se do hlubin srdcí všech vryl lítosti kvil
naleje klas.

4 Milosti chvíle
shůry se snášíš jak z květů nebeských pyl rejem svým víl,
duši nám krášlíš atletům vzpřimuješ týl sám Bůh tě sil
v jeho jdem síle

Bez data

AD 3
1 Milosti chvíle
ničivá lavina ničím je proti té drtivé síle
s níž smetáš předsudků pohoří neřestí mámivé brýle
bych došel cíle.

2 Pán mi je dal
poslal mi duše jež po slově živém a žhoucím jen prahly,
když z mého zprahlého nitra nic netrysklo prázdné dál táhly
Pán mi je vzal.

3 Běda mi: nic
z hrudi mé čiší chlad, duši mi kruší hlad dobře to vím
já však svou ubohost před Bohem uznám rád k službě stojím
co bych moh víc?

4 Srdce mé stop
malé jsi schoulené že by tě chlapeček do hrsti vzal
trp však tak dychtivě jak by prs hladový kojenec ssál
jednou se vzchop.

5 Srdce mé vstaň
vidím když miluješ že sneseš nezměrné utrpení
jak děcko žadoní o hračky pros: Jen víc to nic není
nastavuj dlaň.

6 Zítra víc bij
prosím vždyť spoléhám laskavě že zítra dáš mi víc sil
zítřek žne a sklidí jásavě co dnešek se slzou vsil
napřáhni kyj.

7 Vše darujem
vždyť zítřek bohatší dnešní si věrností připravujem
stačí když dnes všech tvých darů ran milostí využijem
a děkujem

8 Zřím v duchu obraz
jde mrzák za mrazu kdekdo snad soucit má s trpitelem
nedbá ran obrazů - bídnějších než on je živitelem
má ten čin ohlas?

9 Jak svíce září
hladoví krvácí žebrá však na jiné: slitování.
Co jí sám? Kdo ví - on zkomírá by rostlo milování
květy na oltáři

10 Bez prodlení
bereme na bedra bídu všech bratří a pokolení

nedbáme rozkoše neznáme sebe
opojeni

11 Chceme nést víc
a zatím neseme zdá se nám čím dál míň řek bych spíš nic
vskutku však ženeme útokem naděje radosti vstříc
láskou žhne-li výš

12 Pouští jdu dál
usychat žízní když Pán mi povelí proč bych se bál
Trýzni všech trýzní vykřesej z mé hrudi živel tvých chvál
bych se ti vzdal

13 Když kruší kříž
zdroji všech pramenů z ledových kamenů v lesku, jenž dštíš
v peci tvých plamenů prostě si vzpomeneš Pane ty víš
ty první pníš - -
Bez data


IV Popelec

1. Pomni člověče, že jsi prach,
jak sis nic nepřines na svět v to slzavé údolí
tak si nic nevezmeš nazpět až smrt život přebolí
vždyť jsi člověče zem a prach.

2. Vesmír pomine, klesne v prach,
tělo se do země vrátí, dutě lká dunění hrud.
Starce i jinocha sklátí dotykem kouzelný prut.
Tvůrce pokyne, bleskne v tmách.

3. Že jsi, člověče, pouhý prach?
S tělem ti Pán duši skloubil, určil ji k svým věčným hrám,
tesal, sklenul ji a hloubil na Ducha svatého chrám.
Nejsi člověče pouhý prach.

4. Proč jsi, člověče, bláto prach?
Měchem pýchy zadul ďábel, chtíč vysušil tělo v prach,
pak ti stavět kynul Bábel, čnít měl až do nebe, ach!
hřích si tě vleče v mrákotách!

5. Bij si do čela syp si prach,
neskládej naději v hlínu! křehký je života stvol,
viz jej již dnes v hrobu klínu, co chce Bůh, ochotně vol
vždyť jsi z popela, vždyť jsi prach

Pomni člověče, že jsi prach!

22.II.41

Nahoře v levém rohu originálu, to jest propašovaného lístku, je "IV" psané bratrem Patrikem! Jeho rukou je psáno i datum 22.II.41. Podle oprav vpisovaných bratrem Patrikem lze soudit, že jde o dřívější koncept básně stejného názvu a číslování, jakou známe ze souboru nálezů otce Veselého.

V Žízním

1. Ježíši, slyš vzlykot můj
křišťál hle z ran moku vytryskl. Klek, bych pil
přissál se, dlaň k boku přitiskl. Krev tvých žil
potokem proudíš, proud okem loudíš
otrokům sloužíš, s prorokem bloudíš
co o mně soudíš?
Klokotem vřeš, láskou mřeš,
Příval k nám těch toků vyústil, kletby smyl,
zatopil pekelnou sluj.

2. Jsi můj Bůh, umoř můj dluh
kořeny do duší zapustíš, kříž a hřeb,
proč jsme jen my hluší? odpustíš hřích zla vřed.
Po tobě toužím, po tobě žízním,
v hrobě se soužím, v hrobě se trýzním,
v porobě sloužím
jak robě v sirobě mdlím.
Zmořeným pot hustý osušíš, když jdou vpřed,
chopí pluh, ořou svůj luh.

3. Dej, přidej utrpení!
Hoře jed rozruší, vysuší vřídla běd
láska bol ohluší, naučí mřít a pnět.
Bez tebe strádám - tys druhý Adam
krev tvou pít žádám, věřím tvým ranám
k životu branám
do ran sám lij balzám nám,
láska tep rozbuší, vyztuží křídla v let,
lej, přilej, to nic není!


4. Hrůzou schnu, poslední sten,
jednou se nakloním naposled do hlubin,
předlouze napojím z opojných bolů vín,
poslední doušky, po nichž vše hoří
strhnou cíp roušky - mosty se boří,
pominou zkoušky.
Po hoři zahoří den,
smrtí se zapojím k vítězným bratřím svým,
zavýsknu: to není sen!
23.II.41

Nahoře v levém rohu originálu je i zde pořadové číslo "V", psané br.Patrikem, jakož i datum dole 23.II.41. Je to jiná varianta br.Patrikem stejně pojmenované, číslované a nedatované básně, jež známe ze souboru nálezů otce Veselého.

VI Vězeň

1. Bublá proud...
již jaro svěží, chudobky sněží
proč nesmí sem vniknout, proteplit temný kout?
Kdy stín pout odletí, pukne led mřeží,
povolí objetí pásových dveří?
Kdy křídel vzepětí zdvihne co leží?
Kdy smím zřít mraky plout
ssát tóny kamenné, jež se strun věží
a klenby lomené, tryskají, běží
jak meče plamenné v duši se vřeží?
Kdy smím zas pokleknout, Svatostan odemknout
jíst z ruky kněží, krví tvou svěží
omládnout?

2. "Za mnou pojď!"
Přeslechls hlas? Zve zas a zas:
"Kdo dřív byl uvězněn? Kdo sám se uvěznil?
Bůh! Padám do prachu, Otci se kořím
dobroty zázraku sídlo si tvořím
ne v arše, v oblaku vstříc jitřním zořím.
Pán živý stan si sbil
sám v lůně panenském tělo si tvořím
ve chlévě betlémském v jesle se bořím
v údělu pozemském mučím se, hořím
Slinou mě potřísnil lid můj a dotrýznil!
Mé krve hlas vykoupil vás
"Se mnou pojď!"

3. Hřích je štván
mé krve řečí svíjí se v křeči
v oltáře Svatostan nadto se ukrývám
cisteren kameny vedro rozprýská
vod živých rameny proud z mých ran tryská
Kdo zná ty prameny, ten si nestýská
všem je zde otvírám.
Obětní miska Chlebem se blýská
mřížka jen nízká - náruč má blízká
Kdo chce, mne získá, srdce mu výská
Zde se vám celý dám, obejmu, zulíbám.
Kdo zde rád klečí, ten se vyléčí
ze všech ran.

4. Vstříc kynout
v kříži duch vidí tvé dobrodiní
vím, proč do těžkých pout nás necháš někdy skout
Nic tolik netísní, neshrbí níže,
než když hřích potřísní, svědomí hryže
jediné, co vzkřísí, je břevno kříže
jen Ty jím umíš hnout
a kdo jej objímá, tulí se blíže
pochopí, že krev Tvá s Bohem nás víže
že spása jediná v bláznovství kříže
jí se dát proniknout - jest cíle dosáhnout
v kříži kdo bydlí, tvůj vavřín vidí
vstříc kynout.
25.II.41
Nahoře v levém rohu originálu je pořadové číslo "VI", psané br.Patrikem, i datum 25.II.41

VII Krotitel
1. Pádíme hle vlání hřív
přes všechny pády mé, sedláš mě krotíš mě, toť lásky div
Ježíši, tobě jsem živ
V poušť jsem se zatoulal proč jsem se neoddal tobě již dřív
ještě dnes buď milostiv

2. KOLIKRÁT zpět jsem šel v dál
s bláhovou nadějí v novou poušť raději k smrti se štval
než bych se pokorně vzdal
Chtěl jsem ti uniknout se uzdě tvé vymknout žhne nerv a sval
až jsi mi šupiny sňal

3. Bujnou jsi hřívu přistřihl
zkrotlého osedlal hebké jho na šíj dal, vlídně jsi kýv
zpěněn jsem klekl a ztich
Slepoty postrachu shýbl ses do prachu pýchy mé pliv, --
z divocha - žebravý mnich

4. Dík Pane že ses nevzdal
po letech zápasu jiskry jsi vykřesal z ustydlých skal
břemeno neřestí sňal
hnals mízu do klasů, z nového jsi kvasu chléb zadělal,
zdvojenou silou jeď dál

5. Prskavka prchavých chvil
bolesti stichl kvil, bleskem se zatřpytil nadzemský cíl
Bože můj, snad jsem to snil?
Anděl tvůj políbil kohos nad sníh zbílil těm, jež jsi bil
vítězný věnec jsi svil.

6. VŠÍM CO JEST BUĎ POCHVÁLEN
PŘESVATÉ TROJICI LÁSKOU SE POJÍCÍ SLÁVA DÍK ZNĚJ
OTEC SYN I DUCH BUĎ CTĚN
VŠECH SVĚTŮ STVOŘITEL VŠECH LIDÍ SPASITEL POSVĚTITEL
NA VĚKY VĚKŮV AMEN.

Pořadové číslo v levém rohu originálu "VII" je psáno br.Patrikem. Na lístku chybí datum.
Zde končí "Romualdův nález", uzavírá otec Tomáš. Následují básně, jak je známe (To není sen, str.68-75)

Dní sypký suchopár
1. Dní sypký suchopár jak popel polykám
a prachem písečným se pouští plahočím
Když slzy zpražil žár jen srdcem zavzlykám,
kdy zeleň uvidím rty puklé omočím?

2. Krok pode mnou se boří písku nikde dna
již smrti suché o vlas jenom unikám
mé zpuchlé oči hoří v hlavě žíří tma
vod spodních duní ohlas, kdy se dokopám?

3. Vše ve mně zapadá jak plevel usýchá
a co se v nitru mém již zdálo životem
to v nic se rozpadá jak ssuť se sesýpá
s výsměšným šumotem s pošklebným rachotem.

4. Při pádu hluchý potlesk temných mocností
až v srdce zarývá se zatíná se v sluch
a v tvářích kalný odlesk zlobné radosti
mne ubožáka ptá se Ty a co tvůj Bůh?

6. Hrůz chřtán mě svírá v hrobě sytí temnotou
tmy propast tiskne zrádně v chladné náručí
tak jak macecha robě štvané žebrotou
a nevím, zda jsem na dně - kdo tmám poručí?

5. A padám hloub a hloub v bezedné propasti
jak atom tříštěný jsem míčem skal a hran
a vymkne-li se kloub až řičím bolestí,
co na tom? zní stěny. Bez počtu již má ran.

7. Kol temná tma se tmí v děs tuhne tu i tam
kde ryk je nejpustší, se v ticho stupňuje,
jsem v samém jádře tmy na dně dna klopýtám
kde tma je nejhustší, tam v zvuk se zhušťuje.

8. Mé smysly -- čistá deska, avšak v ohnivém
a umučeném mozku roste čísi hlas
hned zní jak šepot děcka, buší kladivem
hned měkký jak z vosku tvrdne v kov dští jas:

9. Ta propast bude tvým hlubokým kalichem
jenž samou hořkostí přetéká přes okraj
tím vínem opojným se zpij pryč s ostychem
jen z moře trpkosti vyvstane věčný ráj,

10. Nechť výš a výš se zdvíhá příboj bolesti
nechť mučí smutků příval pálí do kostí
nechť šlehá leptá žíhá - cestu proklestí
bys víc byl než jsi býval schopen milosti.
* * *
Dní sypký suchopár jak popel polykám
jak prachem písečným se v poušti plahočím
když slzy zpražil žár, jen v duši zavzlykám
kdy vdechnout zeleň smím, rty vyschlé omočím?

Do měkkosti se bořím písku - nikde dna
již smrti suché o vlas jenom unikám
již celý žízní hořím, v hlavě žíří tma
vod spodních duní ohlas - kdy se dokopám?

Dní sypký suchopár jak popel polykám
jak prachem písečným se pouští plahočím
kdy vdechnout zeleň smím, rty puklé omočím
když slzy vstřebal žár, jen v duši zavzlykám
již smrti žízni jenom o vlas unikám
do měkkosti se bořím písku - nikde dna
již celý žízní hořím, v hlavě žíří tma
vod spodních duní ohlas - kdy se jen dokopám?

Kdy že se dokopám? nekopu jak bych měl
nekopu jak bych mohl, jako bych žízní mřel,
náčiní leží stoh, leč jak bych zanevřel
na práci, všeho dbám, jen toho ne, bych šel
a hledal, kde poušť končí. Jaro 1941


Patrikův originál nemá pořadové číslo. Počáteční část až po *** je psána br.Patrikem, a sice jeho obvyklým slohovým písmem na "motáku". Následující dodatek, končící: "- a hledal, kde poušť končí." - je psán, lépe: spěšně nahozen na běžném papíře. Horní sloka je tam škrtnuta. Pod ní je naznačen "jambový přízvukový rytmus", použitý i v básni. Šlo asi o počáteční pokus, přepsaný pak pečlivě na "moták" z jemného papíru. Na jeho zadní straně, v pravém rohu, je téměř nečitelná prvá slova básně "Vězeň", označené číslem "6", s datem 25.II.41.
Báseň "Dní sypký suchopár" nemá na svém "motákovém originálu" pořadové číslo, ani datum psané bratrem Patrikem. Na opisech psaných na stroji je připsáno "Jaro 1941".

Na svátek sv.Marka, který bratr Patrik oslavil v roce 1940 mezi bratry dominikány, složil hymnus k oslavě Ducha svatého, který se dochoval na několika Patrikem datovaných náčrtcích.

sv.Marka 25/4 40
Ó, Duchu svatý žhavé Lásky plameni
kdy srdce prožhneš, že roztaje v něm kamení?
Kdy z našich útrob tryskne pramen vody živé,
jak praví Pán - kdy nastane ta blahá chvíle,
ó, Lásky plameni?

Jsme celí tvoji spjati v lásce vzájemné
jako údy Krista Tělo jeho tajemné,
jež strávit chystá sebe v oběť na oltáři,
ať po všem boji ke cti Boží věčně září
v tvé Lásce tajemné.

Oltářů výhně - toť náš život svízelný
tam žárem žíhej, ať je Otci příjemný,
jej na kříž zdvíhej, přibit ať je dnem i nocí,
až krví zjihne, zhněten její božskou mocí,
živote tajemný.

Ó, Dechu Otce Syna Bože jediný,
ó, Mocný, sžehni bědné naše proviny,
ať v lásky ohni hřímá chvála Krista Hlavě,
až pokyn Vůdce Prst Boží dá k slávě,
ó, Bože jediný.

Ó, Duchu svatý, Lásky plameni,
kdy prožhneš nás, že změkne kamení
nám v srdcích a proud vod živé
nám z útrob tryskne - kde je ta chvíle,
ó, Boží Znamení?

Ó, Duchu, Lásko, Plameni,
tvým žárem změkne kamení,
nám v srdcích, vody živé
proud vyjde - blahá chvíle
ó, Plameni.

O, Duchu, Plameni,
v nás roztav kamení,
proud vody živé,
o, Sílo, vyveď,
o, Plameni.

O, Plameni,
zdrť kamení,
proud živé
vody veď,
Plameni.

Bez označení data je též zachován Patrikovým rukopisem zapsaný náčrt duchovní básně k oslavě Matky Boží.

Maria krásná růže kolébá Ježíška
a vlahý vánek tiše šelestem svým jej hýčká
Pomáhá Matce ptáče zpěvem celý den.
Spi dítě sladce spinkej jen

Usměv tvůj sladký sladší je když sladce spíš
na hruď své Matky přivine hlavu, tvá to skrýš
Spi dítě sladce spinkej jen.

Pomáhá matce ptáček zpěvem den co den
spi sladce děcko spinkej jen

Bratru Patrikovi je tedy jasné, že věrnost Bohu není ani pouhý "sen", ani tvoření "hraček", nýbrž věrnost DUCHU SVATÉMU pod ochranou Růžencové Královny. Pokrmem je EUCHARISTIE - HOSTIE. Jde o podstatné složky dominikánské duchovosti: jak a kde k nim Patrik přišel? Základy dostal doma, v moravsko-slovácké věřící rodině. Posila přišla od dominikánů v Uherském Brodě. Příprava na plnost? Juvenát u dominikánů v Praze: otcové Odilo Pospíšil a Albert Škrabal. Plnost bez hranic - noviciát a studium OP v Olomouci.