|
I.Teprve teď jsem našel domov
V Praze 15.července 1935, po maturitě, student František Kužela píše
otci provinciálovi dominikánů:
Ave Maria
Veledůstojný pane,
prosím o přijetí do Vašeho řádu a zároveň posílám
1. Vysvědčení o dospělosti (opis)
2. Křestní list
3. Domovský list
4. Biřmovací lístek.
Váš v Kristu oddaný
František Kužela
Adresa:
do 20.srpna Praha I, Husova 8.
po 20.srpnu Vlčnov 141. u Uherského Brodu
Maturita, zkouška dospělosti, byla "s vyznamenáním". Středoškolská
studia konal br.Kužela na arcibiskupském gymnáziu v Praze - Bubenči v
letech 1927 - 1935. Bydlel v tzv."juvenátě", v domově středoškolských
studentů, v nejvyšším poschodí dominikánského kláštera u Svatého Jiljí,
v Husově ulici č.8. Studenty vedl prefekt, jeden z kněží kláštera, otec
Tomáš Dittl O.P. Juvenát byl zřízen a vydržován provinčním představeným,
provinciálem. Tím byl tehdy otec Odilo Pospíšil, který žil a zemřel v
pověsti svatosti. Zachraňoval při "misiích" hlavně chudé chlapce a
umožňoval jim kněžské a řeholní povolání. Sem patřil i František Kužela.
Po maturitě zůstal František v juvenátě do 20.srpna 1935. V této době
prodělal kurs angličtiny. O tom napsal obšírný dopis dne 8.srpna 1935. V
dopisu se připomíná Koudelkovo jméno. Je div, že se nám uchovalo tolik
písemných dokladů o Františkovi. Ale některé z jeho dopisů máme bez
udání jména adresáta, nadepsané jenom oslovením "Milý příteli" atd. A
dopisy jsou mimo obálky. Bez jednoznačně určené obálky a bez přesného
úvodního jmenovitého oslovení je i obšírný a velmi osobitý dopis o kursu
angličtiny. Už i ve způsobu, jak je psán, se projevuje "svéráznost"
pisatele.
Prague, 8th August 1935
Ave Maria.
Příteli,
Ú V O D
děkuji Ti srdečně za dopis a posílám Ti, co chceš. To je všecko, co je
nutné, abych Ti napsal - a to ostatní, nemáš-li náladu nebo času nazbyt,
nemusíš ani číst a já se neurazím. Beztoho to bude skoro všecko o mně.
Ale budu se snažit alespoň psát přehledně, takže v nejhorším případě -
kdybys přece měl odvahu číst - vyber si, co je libo.
K O R E S P O N D E N C E
moje je hojná. Počet dopisů, lístků, pozdravů atd., které jsem dostal,
dosud se páčí na čtyři (ovšem i s Tvým). Prvnímu jsem se smál: sestra mi
posílala větší částku peněz, abych si koupil, co potřebuji do Olomouce,
a začínala dopis slovem "Odpusť". Já jsem ovšem bez velkých vnitřních
bojů takovou opovážlivost, poslat peníze, odpustil. - Druhý dopis byl
anglický. Byl od kamaráda z Brna; také se učil anglicky. Odpověděl jsem
ovšem také anglicky (English). - Třetí dopis, psaný z pod.důvodů jako
Tvůj uvedl mě
Z N O V U D O Š K O L Y.
Kol.Krejčí potřeboval průkazku na poloviční slevu, šel jsem tedy mu ji
opatřit do Bubenče. Ani bys gymnasium nepoznal. Plno práce, plno cihel.
Naše oktáva je zazděna, fyzika je zrušena, bude asi s chemií v jedněch
místnostech, malá kaple se také přestěhovala. P.Smrž je jako jindy: po
prvé neměl kdy, šel kamsi na pohřeb, a podruhé mi průkazku nechtěl
potvrdit, že prý to musí být "všecko řádně vyplněno. Kolega Tuček by
řekl jen jedno slovo: "...ouřada!" Ale aspoň jsem viděl v přerodu školu,
kterou jsem "vyseděl".
E N G L I S H I N S T I T U T E
tak se jmenuje škola, do níž chodím den co den (kromě neděle) ve tři
čtvrtě na osm. Já sedím u okna, které je právě nad posledním E z toho
nápisu; ten uvidíš na rohu Spálené a Purkyňovy ulice.
První dva dni jsem byl v I.oddělení (je jich celkem šest, podle znalosti
angličtiny. Ti v šestém už umějí dobře anglicky, jenom se zdokonalují v
mluvení). Tam jsem pozorně poslouchal, jak vyslovují jednotlivé těžké
anglické samohlásky a dvojhlásky (asi 30 rozdílných zvuků!) i souhlásky,
jakých v češtině není: dvojí th, zvláštní, několikeré r aj. I tvrdé je v
angličtině! A potom jsem se hlásil v kanceláři, že jsem byl omylem
zařazen mezi úplné začátečníky, a přestoupil jsem do II. oddělení, mezi
ty, kteří se už něco učili. Tak mi prospěl týden usilovného učení před
vstupem do školy; sleduji dobře vyučování, ačkoli někteří z 28 žáků
našeho oddělení už chodili celý rok do ranní anglické koleje. Vyjadřují
se ovšem hbitěji, ale výslovnost mají dosti špatnou - tu leckdo
nepochytí vůbec. K tomu je třeba jemného, hudebního sluchu, veliké
pozornosti a kdovíčeho ještě.
M E T O D A
je hlavní přednost E.Institutu. je velice rozdílná od metod, jaké známe
ze školy. naší profesoři na gymn.učí namnoze moderním jazykům po způsobu
vyučování klasickým řečem mrtvým, a to je základní chyba. V živé řeči
všecko záleží ne na tom, jak dovedeš odříkat mluvnici, ani na tom, zdali
umíš odříkat každé slovíčko, nýbrž jen a jen, jak dovedeš mluvit a
rozumět, jaký máš v tom cvik. Proto věnujeme skoro všechen čas
konversaci (kromě čtení z mluvnice-cvičebnice: A Modern English
Grammar). A protože polovice anglické mluvnice, chudé na tvary (ach!
jaký rozdíl od řečtiny!) je způsob, jak se tvoří otázka a jak se na ni
odpoví, učitelé se ponejvíce ptají a my odpovídáme. (Druhá takřka
polovice mluvnice jsou předložky a tzv. Idiomatic Expressions, rčení
obrazná a úsloví.)
Některou hodinu, kdy přijde učitel Čech, ten vysvětlí (podle té
učebnice) něco z mluvnice a nové věci z dalšího cvičení. A pak už další
hodiny jen rodilí Angličané. Dosud jich k nám chodí dvanáct: mladí a
starší, i tři ženy - abychom si nezvykli na výslovnost ani na způsob
vyučování jednoho Angličana. Ten probere cvičení z Grammar a důkladně
procvičí otázkami i jinak látku, která je v něm. Ale často, při
příležitosti odbočí jinam: buď upozorní na přenesené významy slov, ale
způsobem velice zajímavým, nebo vypravuje anekdotu a my ji opakujeme -
nebo vykládá něco z anglického života - od pytláků, zlodějů a kamelotů a
hokynářek až po lordy a krále. To všecko ovšem úplně výhradně anglicky -
jen tu a tam řekne neznámé slovo německy nebo i česky, umí-li to, ale
toho je málo.
Každý den píšeme diktát; to je velmi důležité, protože pravopis se
náramně liší od výslovnosti, např. kostel se píše church a čte
(přibližně) jako čéč. Proto musíme umět angl. abecedu (ej bí sí dý í ef
džej khej atc.) a hbitě hláskovat kterékoliv slovo. Když bys řekl
Angličanovi své jméno: Koudelka, ten by vrtěl hlavou, protože pod tím si
nic nepředstaví, to tě může psát stejným způsobem, a řekl by: Please,
spell it (hláskujte to prosím). A ty bys spustil: kej - ou - jú - dý - í
- el - kej - ej, a už by byl spokojen. - Rovněž dostaneme trochu vět na
domácí překlad.
Výborná věc také je, že učitel vysvětluje anglické slovo anglicky, totiž
řekne jeho definici (ovšem ne vědeckou) nebo utvoří větu, z níž je
vidět, co to slovo znamená. A my se to učíme také, a to velice podporuje
rozvoj myšlení: na př. máš hbitě a prostě vysvětlit rozdíl (ovšem
anglicky) mezi známým a přítelem. Řekneš třebas: Můj známý je člověk,
jehož jsem viděl a jehož znám od vidění, na př. president Masaryk - a
přítel je člověk (osoba), s nímž se navzájem dobře známe a milujeme a
podobně. Vyučování je tak zajímavé, že všichni dávají pozor, často je
veselo, a naučíme se hodně.
C O Z T O H O M Á M
1) Naučím se angličtiny (neříkám anglicky) asi tolik za těch šest neděl,
kolik jsem se naučil němčiny do kvarty, ale mnohem pohotověji se dovedu
vyjádřit (ovšem o obyčejných věcech). Bohužel toho cviku možná pozbudu,
když nebudu mít příležitost mluvit, ale bude-li jen trochu možná (a
doufám, že bude) a budu-li zdráv, doučím se tak, abych rozuměl jakžtakž
knihám anglicky psaným.
2) Poznám, jak se dá vyučovat a čemu je možno naučit i ve škole, poznám
moderní metody vyučovací - a na to jsem se těšil i tehdy, dokud té
angličtiny pochytím. Myslím, že i tyto poznatky jsou cenné pro život.
M Ů J D E N
Vstávám ve tři čtvrti na pět - deset minut cvičení - mše svatá ve čtvrt
na šest, při ní růženec, snídaně, noviny (P.Albertovi jsem je předčítal
stručně, dokud byl zde) - hodinu se učím, 8 - 12 škola (v soboru 8 -
11).
Oběd, obyčejně ven, často vezmu útokem Petřín rychlým pochodem, aby
neztloustl a ještě více nezlenivěl, někdy se chvíli bavím se slepým (ne,
jenom osleplým! jak se žertem hájívá) bratrem Piem Bartíkem, když mě
přiběhne (!) navštívit. Byl přesazen z Olomouce. Pak se učím 2 - 4
hodiny, pokud stačí chuť a síly. (Probírám také německé učebnice
angličtiny, které jsou v juvenátní knihovně.)
Když zde byly exercicie (45 kněží) bydlel jsem v knihovně a spal v
krejčovně.
V Ý L E T Y
Měl jsem pěkný week-end (to je anglické slovo a znamená konec (něm.Ende)
týdne (Woche). V sobotu 22/7 jsem se rozběhl přes Uhříněves a Jevany do
Sázavy (sv.Prokop, klášter). U studánky sv.Prokopa jsem se setkal - ne s
knížetem Oldřichem, nýbrž s jinou bohatýrskou postavou, s
p.prof.Rabasem; byl tam se ženou na prázdninách. Pak jsem šel podél řeky
až do Davle - a tam jsem cestou slyšel přes údolí kus druhého poločasu
parta-Juventus v Basileji (z jakési restaurace).
Při ústí Sázavy je asi sedm km dlouhá Posázavská stezka - skvělá krása
přírody, rovnající se kráse Dyje mezi Znojmem a Vranovem (uvidíš ji, jak
půjdeš?), jenže v pohledu překáží většinou husté stromoví. Zmořil jsem
se ažaž, ale byl to vzácný výlet. Koupal jsem se v Sázavě při svitu
hvězd a spal jsem v trampském (nebo skautském, jak chceš) stanu u samé
řeky. Svatého Dominika jsme oslavili slavně - šestero františkánů
zvyšovalo lesk bohoslužeb i oběda.
V sobotu (snad právě čteš nebo jsi zahodil tento nesouvislý román)
pojedu do Chvalovic "v redakční záležitosti". Pojedu tam s korekturou
Růže vysázenou ve sloupcích - s jejímiž rukopisy jsem měl dost práce.
P.Albert je totiž zase tam - a snad tam již zastihnu vzácnou společnost
juvenistů: Kašička (snad tam šel nebo půjde pěšky) - Klabačka - Hrnčíř.
Povedená dvojice útočníků, co? Hrnčíř, pardon, pan Hrnčíř (však ten
titul má jen na tři měsíce, přejme mu ho!), pokud vím, zamýšlenému
cestování mnoho nedal, ač měl map dost. Já mám také mapy. (i Slovenska)
ležící ladem; poraď mi, co s nimi? Nechtěl bys je? Či je mám přinést
domů roztrhat dětem? Měl bych radost, kdybych je mohl darovat někomu,
kdo má naději, že jich využije.
J U V E N Á T S E P Ř I P R A V U J E
Právě mi zde v "malé" (studovně) škrábe okna p.bratr Čábelka, jemuž
všecka čest, jak o mne pečuje. A místo, jež se ostýchám blíže označit,
je svěže natřeno a vyvětráno. Možná se juvenát scvrkne o poslední
ložnici, protože bude vás juvenistů méně a konvent asi potřebuje to
místo.
P.Vincenc se vrátil z prázdnin osvěžen a s novými silami, takže asi bude
"pořádek jak řemen". Jenom, zdá se mi (či snad je to fata morgana?), že
se mu čelo zase trošku zvýšilo, nebo, lépe, rozrostlo se dozadu.
Vycházíme velice krásně spolu, protože ho vidím průměrně jednou až
dvakrát za den.
Snad se zhrozíš toho množství, co jsem Ti toho napsal. Ale buď dobré
mysli, chaire. Na nikoho jiného bych si netroufal s tolika papírem, a i
Tobě, příteli, to posílám jen s tím upozorněním v čele (viz úvod,
2.řádek).
Milý hochu, jen se klidně připravuj, s důvěrou pak jdi ke zkoušce, a já
jsem jist, že se budu potom radovat s Tebou. Pozdravuj rodiče a sestru,
pamatují-li na mne.
Tvůj
František Kužela
Na obrázku vidíš,
jak vypadám bez
zušlechťování
uměleckého fotografa.
Jdu se učit na Petřín
s angličtinou pod paží.
(Pozn.: obr.na titulní straně knihy To není sen)
Po kursu angličtiny opouští František Prahu (20.8.1935) a píše spěšně
otci Albertu Škrabalovi, a sice do Chvalovic, kde byl statek spravovaný
pražským konventem. Občas odtud přicházely na klášterní stůl vykrmené
husy a dokonce i ryby z tamního rybníku. Někteří otcové tam jezdili na
prázdninové zotavení, protože za pobytu např. v rodišti bývalo
"zotavení" rušeno výpomocí a návštěvami. František sděluje otci
Albertovi: "V půl 11.odjíždím (v úterý). vysvědčení mám nejlepší stupeň,
jako ještě dva z 2.b. Šaty jsem v rychlosti nechal v naší skříni.
Pozdrav kolegům. Váš F.Kužela."
"Kolegům" znamená spolujuvenistům.
Další dvě pohlednice jsou z 22.8.1935, a sice již z Moravy. Z Červené
Hory píše:
22/8 35
Přijměte srdečný pozdrav z nejvyššího poutního místa v ČSR. Je na
hřebenu Vel.Jeseníku. Dřevěný kostelík bolestné P.Marie. Vidím skvostné
východy slunce, stále se otvírá úchvatný rozhled, a hluboké jehličnaté
lesy, ustupující jen na vrcholech zakrslé kleči, velmi uklidňují
člověka. Měli by tu být naši P.T. společníci.
Váš
Fr.Kužela
Z téhož dne 22/8 35 je lístek z Praděda:
Ještě jeden pozdrav a to z cíle mé cesty. Je úchvatný rozhled. Jen k
Olomouci je silnější mlha. Vidím Krnov, Orlické hory. Vůkol moře lesů,
bezpočet horských pásem. Nevyschl Váš
rybník? Zde je vody nadbytek, takřka na každém kroku.
Váš vděčný
Fr.Kužela
Nástup do noviciátu v Olomouci byl dne 2.září 1935. Z té doby máme
zachován lístek Františka Kužely otci Albertovi do Prahy. Na všech
pohlednicích je uváděno "redaktor". Otec Albert totiž řídil (redigoval)
"Růži dominikánskou", měsíčník pro členy "třetího řádu sv.otce
Dominika", dodnes nepřekonaný pro přesnost zpráv a jejich vysokou úroveň
duchovní i věcnou. K "terciářům" patřili věřící od prostých venkovanů až
k univerzitním studentům a profesorům. Otec Albert měl zvláštní milost
(charisma) mluvit a psát jazykem blízkým všem terciářům o dominikánském
ideálu života. Lístek Františka Kužely o cestě do noviciátu má datum 1/9
35 a uvádí se v něm:
A M.
Důst.pane,
Pozdrav z Hostýna, jak jste si přál. Konám pouť cestou do Olomouce.
Bratr přijel na dovolenou, aby se se mnou rozloučil. Jezdil jsem dva dni
na sestřině kole. Loučil jsem se s úsměvem na tváři, s radostí v srdci.
Posílám až z Olomouce; cestou mi došel inkoust.
Váš F.Kužela
Otec Albert Škrabal totiž doporučil Františkovi, aby svůj vstup do řádu
a celý další život svěřil svatohostýnské Královně Moravy.
Zážitky z prvního měsíce v Olomouci byly - opět otci Albertovi - sděleny
až 26.9.1935. Podpisuje se již BRATR PATRIK, a sice na úředním dopisním
papíru kláštera. Pod řádovým znakem liliového kříže na černobílém štítě
je psáno latinsky: Laudare - benedicere - praedicare, česky: Chválit -
děkovat - hlásat. Záhlaví: Konvent řádu kazatelského v Olomouci. Pak
následuje rukopis "bratra Patrika".
Ave Maria 26.9.1935
Důstojný pane,
přijměte upřímný pozdrav a dík za Váš dárek od svého vděčného duchovního
syna z nového domova.
Jsem opravdu přesvědčen, že teprve teď jsem našel domov. Cítím se tu
opravdu jako doma. Takřka měsíc uplynul, jako voda, ani jsem se nenadál
- a již prožívám den obláčky, slavnostní den. Doufám, že tento den
způsobí obrat v mém životě.
Dnes (ve čtvrtek ráno) jsme skončili exercicie. Byl jsem jimi nadšen.
Ústřední jejich myšlenkou byla L Á S K A. Usilovat o duchovní život
založený na ustavičném vzbuzování lásky k Pánu Ježíši. Několikrát jsem
sice také porušil mlčení, ale litoval jsem toho - a jinak jsem se snažil
využít milostí, které Bůh v exerciciích nabízí.
A nyní o obláčce. Hluboká slova P.převora mi snad utkví navždy. Po
oblečení bylo zajímavé osculum pacis. Jeden z nás totiž, bratr Ivan, je
vysoký, nevím kolik přes 190 cm; musel se tedy značně shýbat, k některým
až po pás. I naše rozestavení a prostrace před obláčkou jistě stálo za
pohled - vždyť nás je jedenáct. Však byl také kostel nabit, ač to bylo
až po 11.hodině.
Po políbení přečetl P.Převor jména. Zde jsou:
fr.Bertrand Šnobl
fr.Ivan (lat.Ivo) Bauer
fr.Pius Krivý
fr.Efrém Chocholoušek
fr.Lukáš Mikulčík
fr.Matouš Kopecký
fr.Ondřej Petrů
fr.Josef Fojtů
fr.Dominik Tuček
fr.Patrik (-icius) Kužela
fr.Valentin Hrnčíř
Mohli jsme si volit jména, ale všichni jsme toho práva nepoužili. Já
jsem vděčen za své krásné jméno velikého apoštola Irska.
A teď do práce. Duše musí vykasat rukávy a zbavovat se všeho plevele - a
je ho tolik! - je třeba pracovat s ohněm, jak nám zdůrazňoval P.Převor
před obláčkou.
Do juvenátu nepíši nikomu. Kdybyste se však sešel, důstojný pane, s
některým z těch hochů, kteří mi byli blízcí (snad dva - tři), vyřiďte
jim, prosím Vás - uznáte-li to za vhodné, jenom aby se těšili na
noviciát z celého srdce; to jim pomůže snad přenést se hladce přes
leccos, co jim teď připadá těžké při studiu na gymnasiu. A ještě, čím
obroušenější jsou hrany povahy, tím snadněji se zde začíná a s větším
užitkem. To je všecko. Vzpomínám na všechny mně drahé - ale jen v
modlitbě.
O podobnou vzpomínku vás prosí
Váš v Kristu oddaný
bratr Patrik
Myslím, že podrobnější vysvětlování by mohla zatemnit silný účinek
Patrikových dojmů. Pokud jde o uvedená jména, všichni jsou dnes mrtvi:
po záboru klášterů roku 1950. Několik svědectví:
P.Bertrand Šnobl, vysokoškolák z jižních Čech, zemřel jako dělník.
Pius Krivý, Slovák, unikl s pomocí otce Jiřího do jižní Francie "na
studia"; po roce 1950 dělal vlakového průvodčího a prchl do ciziny.
Zemřel ve Slovenském ústavu sv.Cyrila a Metoděje v Římě, kde se otec
Jiří účastnil jeho pohřbu, spolu s magistrem Řádu a jinými profesory z
Angelica
Efrém Chocholoušek, po roce 1950 internován v Želivě, zemřel, nervově
vyčerpán, u našich sester v Měděnci.
Lukáš Mikulčík, vynikající kazatel, byl určen při záboru kláštera roku
1950 pro Prahu, přes osobní zapřísahání, že chce jít s námi, do
"internace".
Ondřej Petrů, byl otcem Jiřím, tehdy provinčním vikářem vyslán na
Angelicum do Říma, kde zařídil své vydání Nového Zákona, který přeložil
z řeckého originálu P.Dr.Pavel Škrabal. Zemřel náhle, v Rakousku.
Josef Fojtů skončil ve "výrobě" za hrdinského strádání.
A ostatní - podobně mučednicky věrní.
Teprve až ze dne 20.listopadu 1935 máme další dopis bratra Patrika.
Latinský název "novitiatus" - v češtině noviciát - znamená přibližně
zasvěcování začátečníků. Bratr Patrik píše otci Albertovi.
20.11.1935
AM (Ave Maria)
Veledůstojný pane,
račte přijmout ode mne srdečné blahopřání k svátku. Přicházím asi
poslední, ale vkládám do něho tím větší opravdovost. Ať Vám odplatí
hojně, co jste pro mne učinil, ten, jenž nás ujistit: "Centuplum
accipietis...", jak jsme dnes zpívali v Communiu. Ani Vás nemusím
ujišťovat, že vlastní přání a modlitbu za Vás jsem učinil hned v den
Vašeho svátku.
Jistě Vás zajímá, jak žiji. Nemohu Vám psát novinky ze světa kolem mne,
protože se o ně málo zajímám. Záležívalo mi vždycky na tom, abych měl
alespoň "přehled" o tom, co se kde ve světě děje. Nyní však vidím, že
důležitější je mít přehled, a to jasný přehled o tom, co je v mém
vnitřku. Mou pozornost vzbudila jediná událost, a to byla visitace.
Uvědomuji si znenáhla jasněji, že stát se řeholníkem, vstoupit do
kláštera není ještě opustit všecko - že samým vstupem jsem se zřekl jen
z malé části světa. Zříci se toho, k čemu je člověk skoro lhostejný - to
nic není. Ale zříci se sebe - tato veliká práce mi nastává, a nebýt
vědomí, že milost bude pracovat se mnou, bylo by šílenství vůbec se do
ní pouštět. Uvědomuji si, že veškerá láska dohromady, jakou jsem miloval
rodiče, příbuzné a přátele - nebyla ničím proti nezřízené lásce k sobě a
bláhově jsem si myslíval, že je to dosti čistá láska, jakou k nim mám!
Ale dosti toho.
Zaplať Pán Bůh za knížky, kterými jste mě mile překvapil; je to pěkná
angličtina, ne překladová. Letos je moje hlavní četba anglická Following
of Christ - Imitatio Christi, a latinská B.Humberti de Romanis Expositio
Reagulae B.Aug.
O modlitbu
za sebe a za bratry
a za nastávající bratry, kteří žijí blízko Vás
Vás prosí
nehodný syn v Kristu
br.Patrik
Je to blahopřání k řeholním jmeninám otce Alberta Škrabala. Svátek je
však dne 15.listopadu, proto se br.Patrik omlouvá za zpoždění (20/11).
Imitatio Christi je česky Následování Krista. "Expositio Regulae Beati
Augustini" je Výklad k řeholi sv.Augustina, napsaný bl.Humbertem. Řehole
sv.Augustina je jakoby "ústava" čili základ řádových stanov
dominikánského řádu.
"Visitace" je pravidelná "návštěva" vyššího představeného u dominikánů,
tedy provinciála, čili představeného celé provincie. Při "visitaci" je
každý člen povinen sdělit pravdu o sobě a o svých vztazích k bratřím,
případně i své názory na řeholní zasvěcení. Jakou pozornost vzbudila
visitace u br.Patrika! Sděluje to ve svém dopise.
Prožívat noviciát na základě "Následování Krista", pokud jde o poměr k
Bohu - a četby "Výkladu Řehole", je známkou, že Duch Svatý br.Patrikovi
nemohl vnuknout nic podstatnějšího.
Další datované dopisy jsou tři. Mají oslovení "Příteli" a "Milý příteli"
a byly určeny pro Josefa Koudelku. Jeho jméno je i na několika prázdných
obálkách, v nichž byly dopisy zaslány. Jeden má datum 16.12.35, tedy
ještě z noviciátu, což je zřejmé i z obsahu. Jako ostatní dopisy pro
Koudelku, i tento je plný přátelského "povzbuzování", což odpovídalo
Koudelkově povaze.
Ol.(Olomouc) 16.12.35
A.M. (Ave Maria)
Příteli,
děkuji Ti za všecky dopisy, které jsi mi vytrvale posílal, ač jsem Ti
neodpovídal. Ani nevím, zda byly dva nebo tři. Rovněž děkuji za milé
obrázky z Vranova a Bítova; připomněly mi známá místa i nezapomenutelnou
návštěvu v Nové Říši.
Měj důvěru, že šťastně dostuduješ střední školu - vždyť jistě kvinta
byla kritický rok, a ta už je za tebou. Jenom pomýšlej pomaloučku na
maturitní předměty a zajišťuj se v nich. Nejbližší cíl ovšem máš zlepšit
si prospěch do pololetí, ale hleď si vážně i toho, a uvidíš, jak si tím
velice ulehčíš maturitu. Jen pracuj s jasnou myslí, měj přehled o čase,
který Ti ještě zbývá, a podle toho se zařizuj.
Ptal ses, jak se vede našim vyznavačům sportu. Docela dobře. Po neděli
se sice se zájmem zeptají na pozice svých bývalých favoritů, ale jsem
jist, že mimo rekreaci na to sotva vzpomenou. 3)
Do zimy jsme měli (a na jaře ovšem zase budeme mít) dost znamenitou
náhradu za juvenátní kopanou - hodinu volleyballu denně. Dvakrát týdně
vykonáme tříhodinovou vycházku po okolí Olomouce. Jednou za měsíc (obyč.
o něco častěji) ztrávíme den na Kopečku (7 km daleko). To bývá velmi
krásný den. Posledně, 5.pros., nám právě padal sníh - postavili jsem tam
obrovského sněhuláka.
A co děláme jinak - : Učíme se. Když se celou duší chceš stát pravým
řeholníkem, musíš vynakládat nemenší úsilí, než když hledíš vyhovět
požadavkům školy. Ale je to úsilí mnohem vznešenější, klidné - nejsi
honěn od knihy ke knize, naopak - sjednocuješ veškeré úsilí, celou
energii na to, abys odklízel z duše všecky nánosy, abys zlepšoval svůj
poměr k Bohu, očišťoval se, soustřeďoval. Učíme se, ale ne, co a jak se
kdy a kde stalo a proč se ta nebo ona látka chová tak nebo onak - učíme
se žít, lépe, opravdověji žít, a radostněji. Všude vidíš jasné nebo
aspoň znenáhla se vyjasňující tváře.
Učíme se mlčet; ale vědomí, že musíš mlčet, mění se v radostné vědomí,
že smíš mlčet, totiž mlčet vůči vnějšímu světu, abys mluvil tím živěji,
důvěrněji uvnitř s tím, kdo jediný zasluhuje, abychom mu věnovali všecku
pozornost.
Ale zatím dosti. To nejsou iluse, co Ti píši, to je malá momentka z
noviciátního života. Zajímá-li Tě to více než nějaká švanda, co se kdy
přihodí, napíši Ti někdy víc, i o některých úkonech řeholního života,
abys věděl, nač se můžeš opravdu těšit. Platí?
Na Mikuláše jsme ztrávili krásný večer (do 11 hodin). Hlavní část
večírku bylo divadlo "Cholera v Kábeši" s nepřekonatelnou paní mistrovou
br.Odilona Blaise.
Přeji Ti šťastné svátky - zotav se v teple lásky rodinné, v kruhu milých
rodičů a sester. Náš vzájemný poměr v noviciátě je mnohem bratrštější
než byl v juvenátě (a stále se lepší), takže naše Vánoce nebudou bez
čistého kouzla rodinného štěstí. Těšíme se na ně.
Prosím Tě, vyřiď: Dulský: Kroužek?! Nedat se, nevzdát se!
Chlad: Děkuji za lístek. Jen skutečně vpřed!
Nepiš mi teď, P.Magister odjíždí z Prahy hned ve čtvrtek ráno!
br. P a t r i k
-----------------------------------------------------------------
3) Přikládáme zvětšenou kopii z dopisu, kde br.Patrik načrtl plánek
stavby kláštera včetně zahrady. (Příloha 1)
Zajímavý je uvedený plánek budovy olomouckého dominikánského kláštera, s
udáním polohy podle světových stran i přibližných rozměrů v metrech.
Otec Metoděj Habáň, profesor filosofie a zároveň i představený a
vychovatel noviců a studentů (Magister) zdůrazňoval studentům i novicům,
aby se po ranní modlitbě, jež začínala po 4.hodině ráno - přesněji: po
snídani - prošli aspoň 15 minut v zahradě, což stačilo na jeden růženec.
Je vidět, že bratr Patrik prožíval noviciátní program jako prostředek
nejen "obnovy", ale přímo "znovuzrození" podle ideálu sv.Dominika.
Bez udání data, ale zřejmě ještě z noviciátu, je obšírný a zajímavý
dopis, začínající oslovením "Milý příteli". To, že je z doby noviciátu,
prozrazuje zmínka: "Ovšem městem bych Tě neprováděl, v noviciátě smíme
vyjít z kláštera jenom pohromadě nebo s představeným. Ale Olomouc sám
nestojí za zvláštní prohlížení..." Také z tohoto dopisu vane přátelské
povzbuzování proti sklíčenosti.
Ave Maria
Milý příteli
píši Ti za tři měsíce po Tvém milém dopisu. Je to opravdu dopisování "ve
volných lhůtách", ale Ty mi to odpustíš, viď? Za to ovšem nečekám od
Tebe dopis do konce školního roku; jistě máš práce dost a dost.
Posílám Ti sedm map, jak jsem Ti je slíbil, ač nevím, zda se Ti některá
bude hodit. Dělej s nimi, co chceš, u mne by ležely úplně nadarmo.
Co zamýšlíš o prázdninách? Závisí to ovšem na výsledku nebo úspěchu Tvé
celoroční námahy ve škole, ale buď jak buď, jistě se o prázdninách někam
podíváš "kolmo", jak říkal kol.Dubský. Budeš-li mi snad psát po skončení
školního roku, vypiš mi, jak se Ti celý rok vedlo, hlavně v učení, jaké
máš v tom potíže, jaké zkušenosti jsi měl s Jožkou (nebo spíše on s
Tebou?), a jaké máš naděje pro další dvě léta studia. Kdyby dokonce bylo
možné, že by ses na nějaké okružní cestě Moravou na den zastavil v
Olomouci, abychom si pohovořili. Ovšem městem bych Tě neprováděl, v
noviciátě smíme vyjít z kláštera jenom pohromadě nebo s představenými.
Ale Olomouc sám nestojí za zvláštní prohlížení, ostatně jej uvidíš za
dva roky, a pak se uvidíme, když ne dříve.
Jaký máš poměr k němčině? Vím, že ne příliš vřelý, ale nespřátelil ses s
ní aspoň z nutnosti? Nevím nic lepšího, než co jsem Ti radil už loni:
ani nedovedeš ocenit, co by pro tebe znamenal měsíční pobyt mezi Němci.
Je-li to možné, chop se toho a "přesaď se" někam o prázdninách. Ovšem
nesměl by ses spokojit jen s tím, co pochytíš z hovoru, a jak to
pochytíš; musel bys hledět zpracovat slova a výrazy i mluvnicky, totiž
uvědomit si rod, spojení slov ve frázích a podobně, neboli musel by ses
přitom i učit z knih, abys měl z toho co největší užitek. Věř mi, že by
to byla pro Tebe nejlepší příprava na maturitu, když bys měl solidní
znalosti němčiny; vždyť řečtiny se asi dosti bojíš. Považuji to pro Tebe
za nutné, aby ses ve škole, zvláště v oktávě a před maturitou, neudřel.
Maturita je nutná věc, ale je na pováženou obětovat jí nervy (jako třeba
kol.Kopecký! Ten to ovšem nepotřeboval); vždyť je to jen "příprava na
přípravu do života" pro Tebe.
Ale ať už někam půjdeš o prázdninách nebo ne (neznám už tvé možnosti v
té věci) - hleď si udělat vážný kus práce pro školu, hleď se zdokonalit
v některém předmětu maturitním. Nejvhodnější je ovšem němčina, protože
se dá nejsnáze soukromě studovat, nemluvě ani o tom, že jediná má pro
Tebe význam i pro život, protože z latiny a z řečtiny toho stejně umíš
nebo budeš umět víc než je třeba. Vždyť jsou zde někteří bratři z
reálného gymnasia, takže řečtinu budou muset studovat od abecedy, a
nevadí to, kdežto německy musí kněz umět. - Nelituj nějakou tu
desetikorunu na vhodnou příručku, ačkoliv i ten Vymazal je výborná
knížka, jen kdybys ji uměl! Kol.Dubský má také jakousi konversační
knihu. O prázdninách se dá udělat mnoho práce, jen když je dobrá vůle a
vytrvalost. Udělat si plán třebas podle týdnů a dodržet.
Ale už dosti těch rad - víš-li něco lepšího, nedbej jich. My si hledíme
ve volném čase hlavně francouzštiny. Br.Josef mluví skoro víc
francouzsky než česky, br.Lukáš se zakousl do silné Rocherovy učebnice
(na základě latiny), i br.Dominik trochu vedle toho, že nelítostně týrá
harmonium i br.Josef a Lukáš. Já už pomalu čtu fr.knihy (ovšem se
slovníkem). dva bratři novici, které neznáte, dovedou pěkně francouzsky.
Číst knihy duchovního obsahu je náramně lehké, je to latina okleštěná od
koncovek. Ovšem od takové "znalosti" jazyka je velmi daleko k mluvení
jím. Co jsem uměl z angličtiny, to si hledím letos aspoň udržet četbou
"Následování" (Following of Christ); více budu číst až příští rok, až
budu mít přístup do knihovny - ovšem najdu-li si čas vedle studia
filosofie.
Úmrtí Kroužku jsem v duchu hořce oplakal, ale jsem dalek toho, abych Vám
to měl za zlé - spíše trochu lituji, že jsem si ho více nehleděl,
ačkoliv jsem mohl.
Budeš-li mi někdy psát, napiš mi, jaké zájmy mají hoši kromě školy; o
jaké jazyky se kdo zajímá (učí se kol.Hladík francouzsky?) Veselý a Lipa
se jistě zdokonalují v angličtině a Veselý se snad zabývá i
francouzštinou. ta je pro naše studium nejdůležitější. Jenom ať si každý
již přinese s sebou franc. slovník; máme o ně nouzi.
Měl jsem radost, když jsi mi psal, jak jsi vyrostl; ale váha - připadá
mí to, že stavíš jenom lešení, kdežto po budově ještě ani stopy. Ale
také to bude stát, ne?
Prosím Tě, vyřiď Toníkovi Sol. mé blahopřání ke zletilosti, aby byl
opravdu muž, i Krejčímu k narozeninám.
S přátelským pozdravem
br.Patrik M.Kužela
Jeden dopis má datum Olomouc 25.11 bez udání roku. Obsahuje však zmínku
o studiu filosofie, a je tedy ze školního roku 1936-1937. Podle narážek
je určen někomu z pražského juvenátu (snad Koudelkovi?) a prozrazuje
živý Patrikův zájem o tamního ducha a tedy o zájem o další hodnotný
řádový dorost.
Ave Maria Olomouc 25.11
Milý příteli,
děkuji Ti srdečně, že jsi mi tak ochotně a rychle vyhověl a poslal jsi
mi jak učebnici, tak čísla časopisu. Učebnici Ti vrátím po vánočních
prázdninách (není to dlouho?), a více již nebudu využívat, nebo, lépe,
zneužívat tvé ochotné dobroty v této věci a opatřím si další pomůcky
sám, podle toho, kolik času tomu věnovat mi dovolí filosofie, neboť se
utěšeně rozrůstá a dovede asi později zaujmout celý volný čas. Ale je
zajímavá.
Pěkne jste nás překvapili se svou Ozvěnou. Je z ní vidět, že u vás -
nebo vlastně ve vás - vládne nový duch, je z ní vidět chuť k práci a
chuť k životu. Vivat crescat floreat!
fr.Patrik M.
Dík za zprávy Buben.
Další dopis je bez data, ale podle obsahu pochází z ledna až února roku
1935 ("pololetní prázdniny"). Bez jakékoli pochybnosti je určen
Koudelkovi, rodákovi z Nové Říše. Bratr Patrik mu přeje dobré využití
zimních sportů na sněžných pláních Českomoravské vysočiny nebo
přinejmenším na ledové kůře novoříšského rybníka. Otec Koudelka byl
synem zaměstnance u Otců premonstrátů ve Staré Říši.
Konvent dominikánů
Olomouc ČSR
V Olomouci
Slovenská 14.
Ave M.
Milý příteli,
děkuji Ti za dopis i za přání, a opětuji Ti je na pololetní prázdniny:
pojedeš-li domů, abys využil sněžných plání Českomoravské vysočiny k
zimním sportům nebo přinejmenším ledové kůry novoříšského rybníka.
Abys tak získal poslední dobrý odraz ke skoku vysokému přes provaz
maturity a neuvázl v něm, nebo neshodil ho ani "dodatečně", když vlastní
tělo se dostalo přes něj.
Se zájmem jsem v Tvém dopise sledoval Tvé vyhlídky v jednotlivých
předmětech. Ale přes všecku vážnost dopisu jsem se neubránil úsměvu při
čtení, jak zasmušilý je Tvůj postoj k metafysice, získaný ze čtení
originálu. Není divu - při našich znalostech řečtiny. Dobře, že máme
komentáře svatého Tomáše, který přes bídný překlad, jaký měl po ruce,
přímo znovutvořil myšlenky Filosofa, jak prostě jmenuje Aristotela, a
bystře je vyložil a dovedl do důsledků. Ale hájit Ti ji (metafyziku)
nebudu.
Aby to nedopadlo tak jako u našeho nadšeného filosofa br.Rozára (snad
jste ho viděli v říjmu v Praze). Než odjel do Říma, dobírali jsme si ho,
že kdyby někdo podlehl chorobné zálibě ve filosofii, že by byl neomylně
působící lék, aby on mu ji začal chválit.
Stran maturity Ti radím: vezmi si za heslo výrok otce národa Palackého
"Byli jsme před maturitou - budeme i po ní!"
- kde podle mého přesvědčení (osobního jen!) později jen nahradil
maturitu Rakouskem; vždyť myšlenky nepadají z čista jasna s nebe, jen
dostávají nový a nový dress. Nechápu, kde by našel odvahu Palacký k
tomuto druhému výroku, kdyby ji neměl už k prvnímu jako student.
Ale ať promluví i jiný svědek. Vale.
Tvůj
fr.Patrik M.
Srdečný pozdrav Tvým
"spoluhodlajícím odejít" Chláděti; *) (pardon, oktaván!) a Krejčímu i
Vašemu področníku, který si namnoze marně kryje záda - ne, talenty,
pseudonymy v Ozvěně. Jen ať propuknou!
Srdečný pozdrav připojuje
Br.Ondřej M.Petrů.
Už se na Vás všechny těšíme, až přijdete do noviciátu. Letošní novici se
drží moc dobře, jsou spokojení, veselí (a tloustnou!). V čele jim stojí
coby děkan br.Jordán. - Až budeš psát domů do Nové Říše, nezapomeň ode
mne všechny mockrát pozdravovat.
Nedávno jsme se dozvěděli, že Zátka prý je v Nové Říši u premonstrátů.
Je to pravda?
Ještě jednou mnohokrát zdraví Tvůj krajan
br.Ondřej M.
*) Pozn.: Rozumí se juvenista Chlad, později otec Karel.
Další dopis je opět bez jmenovitého oslovení adresáta a je ze dne 2.září
1936. Podává zajímavý pohled na přechod z "noviciátu" do "studentátu",
čili do období studia.
Konvent dominikánů
Olomouc ČSR
v Olomouci 2 - 9 - 36
Slovenská 14.
AM.
Milý příteli,
potěšil jsi mně dopisem z prázdnin, hlavně tím, že na něm bylo
dvojjazyčné razítko, známka, že ses konečně odvážil trochu do světa. Byl
jsi tam sice dosti krátkou dobu, ale jsem jist, že Ti to i dosti
prospěje. Jen na to nespoléhej a vzdělávej se v němčině tím usilovněji,
pokud Ti stačí čas. Přeji Ti mnoho zdaru v letošním školním roce, abys k
vůli učení zase nezastavil tělesný vývoj a aby ses místo dalšího vzrůstu
a sílení snad nescvrkával z těch 170 cm!
My se vžíváme pomalu do nového stavu Po roce noviciátu, kdy jsme se
nemuseli starat o rozdělení času, protože nám pořádek denní podrobně
určoval zaměstnání takřka na každou čtvrhodinu - musíme si času všímat,
abychom ho účelně využili. Je nám v tom ponechána značná volnost,
abychom se tak připravovali na apoštolský život, který vyžaduje značnou
samostatnost i přes předpisy stanov řádu. Ty řádky se mi prožlukle
stáčejí k lampě!
Dnes, v pátek, jsme začali "poslouchat přednášky" (už ne "chodit do
školy", abych nesnižoval čest našeho učiliště!). A hned jednu hodinu
latinsky! No, musíme si zvykat, jistě to brzy půjde, i když asi ne všem
stejně. O školních zkušenostech ovšem ještě nemohu psát, ještě žádné
nejsou. Máme šest předmětů, třináct hodin.
Posílám Ti obrázek, sice už ne právě čerstvý, ale snad tam poznáš čtyři
naše borce: br.Lukáš a Efrém před sítí (br.Efrém se vznáší) a br.Josef a
Ondřej vzadu. Pátý je br.Bertrand - ten jediný vlastně dovede hrát
voleyball. Letos ovšem už nebudeme tolik hrát. Ale i jinak máme radostný
život - jenže jsme si vyprosili jen jediného novice; dostal jméno bratr
Dominik. Zato se těšíme , že příští rok zde bude noviciát přeplněn (a
další rok rovněž!).
Mám radost, že jsi poznal o prázdninách něco z krás moravských. Dalších
prázdnin jistě podobně použiješ.
Prosím Tě, poděkuj se mnou a za mne kol.Dubskému, že mě ochotně poslal
knížku, o niž jsem ho požádal. A pozdravuj ode mne P.prefekta a
P.Alberta, můžeš-li.
S pozdravem přítel in Xo
br.Patrik M.K.
Naše poznámka: podpis je bratr Patrik M.K.. "M" značí Maria. Jde o
řádový zvyk: "Bratří kazatelé" byli též nazýváni "fratres Mariae" -
"bratři Mariini", protože podstatou jejich kázání bylo a je růžencové
hlásání Krista podle "Zdrávasu".
Také dopis ze dne 19.října 1936 je bez určení jména. Podle povzbuzování
ke statečnosti je asi pro Koudelku.
Konvent dominikánů
Olomouc ČSR
Slovenská 14.
v Olomouci 19 - 10 - 36
A.M.
Příteli,
s radostí a s upřímným Deo gratias jsem četl v Tvém dopise, že se
statečně držíš. Jen nepovolit. Jsem úplně přesvědčen, že se brzy sejdeme
(copak to je, necelé dva roky! a bratrský trojí polibek nás spojí k
témuž životu až do smrti (tak líbáme nového bratra při obláčce a i v
jiných významných chvílích, jako při přání k svátku.)
Vždyť vím, že je v Tobě opravdovost a vůle poddat se dobru, jen když je
poznáš. A zde je poznáš, zde se naučíš žít, jenom přijít s otevřeným
srdcem a se slovy: Mluv, Pane, slyší Tvůj služebník - jako malý Samuel.
Dosud je Ti snad modlitba jen částí denního programu, jen část života -
kdežto zde poznáš, že život sám musí být stálá modlitba, to jest styk s
Bohem, protože k tomu a jen k tomu jsme stvořeni a jinak život není
žádný život, nemá smyslu. A pak ti bude jedno, klečíš-li před
svatostánkem, nebo tě odtud odvolá poslušnost nebo láska, nebo zdali
jdeš s knihami do posluchárny nebo s breviářem do kůru - bude to stálé
obcování s tím, jenž nás stvořil pro sebe a jenž jediný je hodný naší
pozornosti. Tomu se pak říká život! Máš se nač těšit. Vždyť celý řeholní
život záleží v úsilí překonávat v duši rozpor mezi životem a
náboženstvím, a kdybychom se nesnažili o to ze všech sil, byl by náš
život jediná, veliká lež, jediná svatokrádež, jediné rouhání.
Mám radost, že Kroužek vstal z mrtvých. Jistě to bude teplý domácí krb,
kde se těsněji sejdou členové juvenátní rodiny, kde se sbližují duše a
kde se zapalují jedna od druhé - jak jsem po tom toužíval.
Odvažuji se Tě poprosit, kdybys byl tak laskav a pokusil se sehnat
(aspoň vypůjčit) pro mne větší učebnici esperanta a podle možnosti
nějaký esp. text, třeba odložená čísla staršího ročníku esper. časopisu
nebo podobně, známá je učebnice od Z.Šupichové; stála asi 10 Kč, ale
četl jsem kdesi,. že se dostane antikvární velmi lacino, snad za 3 Kč.
Dosud jsem se učil jen z maličké učebnice od Šupichové. Ovšem nechci,
aby sis dělal útraty. Nebudeš-li moci vypůjčit, zmiň se P.Albertovi o
tom, snad ten by to sehnal. Pozdravuj ho ode mne, i P.Vojtěcha. Budu Ti
velmi vděčen. Poslal bys to po br.Vítovi. - A vyproste pro nás
Bubeněčské zprávy, až vyjdou.
My zápolíme ve filosofii s latinou ze začátku dosti těžce, ale doufáme,
že opravdu jen "ze začátku".
Ave Maria! Tvůj v Kristu
fr.Patrik M.K.
Poznámka: "Zmiň se P.Albertovi o tom, snad ten by sehnal..." svědčí o
důvěře "juvenistů" v Otcovo velkodušné přátelství! Je to patrné z i
Patrikova dopisu přímo otci Albertovi.
Asi za měsíc, 25.listopadu 1935 píše br.Patrik otci Albertovi. Je vidět,
že mezi oběma trvá vztah přátelství a duchovního vedení.
Konvent dominikánů
Olomouc ČSR
Slovenská 14.
v Olomouci 25 - 11 - 1936
A.M.
Důstojný Otče,
s radostí se chápu pera, aby Vám vyjádřil vděčnost za to, že dále
pamatujete na svého duchovního syna a odchovance, a to nejen, - jak
doufám a oč snažně prosím i nadále - častou modlitbou, zvláště při mši
svaté, nýbrž i milým překvapením, které jste mi uchystal v podobě
Munthovy knihy. Přečetl jsem teprve několik desítek stránek, ale již
tuším, že budu mít z ní velký užitek. Přečtu ji ovšem asi až o vánočních
prázdninách. Benedictus Deus in donis suis! *)
Děkuji Vám za Váš nezasloužený zájem o mé zdraví. Buďte bez obav - již
jsem se polepšil, neboť jsem objevil ve svém "sklonu k nezvyklé
slabosti", jak jste se vyjádřil, skrytou pýchu, která si libuje ve
zvláštnostech, aby se mohla považovat za lepší. Chci od nynějška jít
jistou cestou svaté poslušnosti i v zevnějším životě denním, neboť
myslím, že lépe je přijímat vděčně dary Boží než pyšně je odmítat, a
děkuji Pánu za velikou milost, že mi bylo dovoluje zanikat ve společném
životě a tak se zbavovat sebe.
O časté memento prosí
Váš vděčný v Kristu
fr.Patrik M.
Máme radost z nového ducha,
jaký začal v juvenátě
i z jejich krásné OZVĚNY.
*) Česky "Požehnaný Bůh ve svých darech". Těmito slovy děkuje dominikán
za jakýkoli dar či dárek.
Dne 20.března 1937 píše bratr Patrik Otci Albertovi velikonoční přání:
Konvent dominikánů
Olomouc ČSR
Slovenská 14.
v Olomouci 20/3 37
Ave Maria.
Veledůstojný Otče,
dovolte, abych Vám přál co nejintimnější účast ve slavném Vzkříšení
Spasitelově a sdělil se s Vámi i o vlastní radost, s jakou se na ty
slavné dni chystám.
Myslím, že spolehlivým měřítkem pravého řeholního života by mohla být
radost. Ne smyslová, živočišná, ale vnitřní radost nadpřirozená, jásavá,
k jaké nás strhuje denně úvodní žalm "Venite, exultemus Domino" *), a
steré verše jiných žalmů v Oficiu **). Otče, nedivím se, že u duší,
které dospěly k veliké odevzdanosti, až jejich zájmy se takřka
ztotožnily se zájmy Božími - že u nich se ta radost stupňovala až ve
výskot a poskakování před archou jako u Davida, takže mohl nadšeně
vyzývat celý svět: "Omnes gentes plaudite manibus - iubilate Deo in voce
exultationis! ***)
Ovšem, je tato meta daleko, spíše vysoko - ale to mě musí pobízet ke
běhu tím usilovnějšímu. Prosím Vás, pro lásku Boží, která nás spojuje v
jednu rodinu: modlete se o to za mne i za ostatní bratry novice; jako i
my pamatujeme na Vás před oltářem, tak prosíme o Memento u oltáře samého
****), abychom k němu také jednou přistoupili co nejlépe připraveni.
Nezapomínám v modlitbě nikterak na Váš zdravotní stav - kéž Bůh splní na
Vás co nejdokonaleji svou vůli - co lepšího bych Vám přál?
Těšíme se s bratřími nejvyššího ročníku na velikou milost, jaké se jim
dostane svěcením. Prosím i pro ně o modlitbu.
S díkem za přání k svátku
frater in Xo P a t r i c i u s M.
Pozdrav od br.Ondřeje.
*) Pojďte, jásejme Pánu.
**) Officium (latinsky) znamená povinnost. Zde se chápe
v církevním smyslu, plně řečeno "officium divinum" - božská
povinnost (chválit Boha)" povinnost vůči Bohu.
***) Česky: Všechny národy tleskejte rukama - jásejte Bohu
oslavným hlasem.
****)"Memento" - Vzpomínka u oltáře samého.
Poznámka: Ke svěceným bratřím z nejvyššího ročníku studia, o kterých se
zmiňuje br.Patrik v posledním řádku svého dopisu, jsem patřil také já,
br.Jiří Maria Veselý, opožděný o rok vlivem licenciátních zkoušek z
filosofie v Římě. S ohledem na to, že můj zdravotní stav nebyl nejlepší,
vymohl pro mne magister studentů.
Z téhož dne - 20.března 1937 - je Patrikův dopis, s připsaným označením
"Koudelka". Že jde o něho, dá se soudit z poznámky: "děkuji Ti srdečně
za upřímné přání k svátku (tj. k Patrikovi, dne 17.března). I já Ti
přeji podobně - ač trochu opožděně (sv.Josefa je 19.března. Koudelka je
Josef). Také z tohoto listu je vidět, jak bratr Patrik duchovně a
kulturně rostl, především ve společném životě.
Konvent dominikánů
Olomouc ČSR
Slovenská 14
Koudelka (připsáno tužkou)
v Olomouci 20/3 37
Ave Maria!
Milý příteli,
děkuji Ti srdečně za upřímné přání k svátku - ano, milost Boží - nic
lepšího mi nemůžeš přát.
I já Ti přeji podobně - ač trochu opožděně - ale vyjádřím to tentokrát
trochu jinak, ne tak všeobecně. Přeji Ti a vyprošuji Ti, jenom aby ses
naučil slavit svátek, nic víc: abys pochopil, co to znamená mít svátek a
jak ho můžeme využít.
Většinou myslíme - myslíme-li si něco o tom vůbec - že to oslavujeme
sebe, že se ten den má dostat zadostiučinění chudince naší osobnosti,
celý rok přezírané. Lidé ve světě prakticky chápou ten den, svůj svátek,
jako výroční smírnou pobožnost božstvu já, EGO; pořádají výstav své
modly, sebe, a setrvají před ní celý den v ustavičném klanění, v adoraci
(jindy je to klanění jenom neuvědomělé, bez soustředěnosti).
Ale ne tak my. Pro nás je den svátku den oslavy našeho nebeského
patrona. Děkujeme Bohu za něho, a jemu za celoroční přímluvu a ochranu,
radujeme se z jeho slávy v nebi, odprošujeme ho za svůj dosavadní
nevděk, přemýšlíme, jak bychom mu působili větší radost, a to dnes a
denně. Jak jinak, než zvroucněním a zdůvěrněním svého poměru k němu? Jen
kdybychom pevněji věřili, kdybychom si víc, živěji uvědomovali, že náš
patron přijal a zastává svůj ochranný úkol nesmírně vážně, vážněji a
svědomitěji, než kdy kdo na zemi konal nějaký úkol, svěřený od Boha nebo
od lidí. Když budeš o tom přemýšlet, uvidíš, jak se tím oživí a
rozradostní Tvůj vnitřní život.
Ano, rozradostní - jak málo radostně žijeme! To považuji pro sebe za
největší užitek z tohoto roku psychologie, že poznám, k čemu máme vášně,
radost, touhu, lásku, hněv, nenávist a jiné. Teprve si uvědomuji, že
jsou to jakoby ruce a nohy, údy duše, kterými může pracovat, a že
uspokojení a štěstí jsou jen v činnosti, a to v činnosti největší,
nejusilovnější a dále se dovíš v psychologii, že k uspokojení a tedy k
blaženosti vede jenom taková činnost, která je věci nebo bytosti
vlastní, přirozená. To vidíš na příkladě: jistě neuspokojí úplně
nezaměstnaného profesora, když se uchytí jako bídný písař nebo dokonce
čeledín nebo metař - protože má schopnost učit, vyučovat, to je mu
vlastní. A člověku je vlastní činnost rozumu (poznávat pravdu) a vůle
(chtít dobro a to největší dobro) - tedy duševní, vnitřní život, a to co
nejintenzívnější. A ten život nesmírně podporuje stálá radost. Užasneš,
až se seznámíš se žalmy, jak nás vybízejí k radosti až bouřlivé:
jásejte, výskejte, skákejte radostí - všichni národové, tleskejte, atd.
Proto mi, prosím Tě, nepiš: nic zde také není, co by Tě mohlo zajímat.
Vždyť to je velice vedlejší, co je zde, kolem nás; má to význam, jen
pokud to má vliv na náš vlastní život. Či snad věříme s nevěrci, že
lidský život je výslednice okolí a prostředí? - Piš mi tedy o svých
zájmech, o vlastním životě, čím se zabýváš, o čem přemýšlíš, na co se
těšíš, jaké cíle vidíš před sebou - ovšem předpokládám, že naše důvěrné
přátelství neochladlo delším odmlčením. Ne aby ses snad nutil k psaní o
těch věcech. Ale jenom tak bude mít smysl náš styk, když si studiem
navzájem budem pomáhat ve vnitřním rozvoji. Aspoň k tomu spěl náš styk v
poslední době před (tělesným) rozloučením. Tedy těším se!
Ovšem to neznamená, že nesmíš psát také o jiných věcech. Mám radost z
Tvého prospěchu ve škole. Jsem jist, že Ti ta tvrdá zkouška minulých let
pro život jen prospěje! V oslavě svatého Tomáše jste tedy závodili s
námi. Ale nám tentokrát přispěli na pomoc bratři kapucíni, celé jejich
theologické učiliště, takže slavnost byla mohutná a hostí hojně. Jsme
nedočkaví na Váš sborník!
Zmínil ses o fotbalu. Jen hrejte statečně, my už také větráme
voleyballovou síť. Nemysli si, že zde zplesnivíme, že snad chodíme jako
mátohy, bledé stíny se svěšenou hlavou, to by ses mýlil; právě v
klášteře to musí být nejradostnější koutek na světě. Naopak, kdo sem
přijde s nějakou chmurou, musí se sebe co nejrozhodněji střást
škarohlídství, to je první.
Doufám, že Tě dopis ještě zastihne v Praze a vyřídí Ti přání radostného
vzkříšení v duši od
bratra in Xto Patrika M.
Pozdrav zvláště od br.Jakuba.
Druhý Patrikův dopis Koudelkovi je z 9.května 1937. Naráží se v něm na
"zapřažení", a tím se rozumí blížící se zkoušky. Také zde se však
projevuje chvályhodný zájem o mimoškolský kroužek v juvenátě, čili důraz
na neomezování zájmu pouze na studium ve škole, čili na kulturu
vzdělanosti, ale také o rozvoj občanské vyspělosti, účast na životě
společenském, civilizačním, národním, zájem o další řádový dorost.
Konvent dominikánů
Olomouc ČSR
Slovenská 14
Koudelka(připsánotužkou)
V Olomouci 9.5.37
AM.
Příteli,
píši Ti též pár slov, i když od Tebe nečekám dopis, neboť tuším, jak jsi
zapřažen - jen statečně!
Byl jsem překvapen Vaším Sborníkem Kroužku. Mám radost, že jste dále a
výše, než jsme byli my. Když jej pročítám, zní mi z rozsáhlého sešitu
jenom toto: "Nebojíme se a nezastavíme se před cílem!" A je to hlas
silný a dosti určitý. Co by si tedy bylo třeba přát víc? Děkujeme Vám za
něj a vracíme s vřelým díkem. Sledujeme se zájmem život starých
kamarádů.
P.provinciál nám vypravoval o Vás. Jenom abyste se brzy pustili do
stavby svého juvenátu, když ne již pro sebe, tedy aspoň pro své
nejbližší "potomky"!
Přeji Tobě a Tvým kolegům (Chlad, Krejčí, Hladký) "vydrž ve výponu" těch
pět šest neděl, a pak radostné prázdniny.
My se též na ně chystáme. Bratr Chorvat Kazimír Horšič už výborně láme
češtinu; chystá se pozítřku předčítat česky v refektáři - nevím, zda se
zdržíme smíchu a zachováme předpis řehole: Sine tumultu audite, quod
vobis ... legitur. *)
S přátelským pozdravem
bratr Patrik M. K.
Pozdravuji uctivě P.Alberta; a můžeš-li, vyřiď ode mne pozdrav slepému
bratru Piovi, že na něho často vzpomínám modlitbou a prosím ho o totéž.
Všichni z ročníku filosofů pozdravujeme P.Vojtěcha. Doufáme, že se u nás
zastaví, až pojede na ten jejich konec světa. A co se týče naší
filosofie - bratři se utěšují pomyšlením, že "už ji máme předposlední
rok"!
*) Česky: bez povyku poslouchejte, co se vám čte.
Dopis z 1.října 1937 je bez jmenovitého oslovení, ale zdá se, že i tento
dopis byl adresován Koudelkovi. Br.Patrik píše o studijním rozvrhu hodin
ve školním roce 1937-1938.
Konvent dominikánů
Olomouc ČSR
Slovenská 14
v Olomouci 1.10.37
A.M.
Milý příteli,
pozdravuji Tě a děkuji Ti písemně teprve teď za Vymazalovu učebnici.
Bratr Josef si ji pochvaluje.
Zatímco vy se již měsíc plahočíte a v potu tváře ořete brázdu školního
roku, my zahajujeme dnes 1.října. Ale zato se povzneseme ihned až META
FÝSIN *), začínáme metafyzikou. Chceš si učinit představu o našem
rozvrhu? Zde je:
Po Ú S Pá So
8.00- 9.00 E E E
E HiF
9.00-10.00 HiF
10.00-11.30 M M M M M
1.30- 2.30 Ř
2.30- 3.30 Ř
E = ethika a sociologie
M = metafysika (8 hodin)
Ř = řečtina (novozákonní)
Hif= Historie filosofie
Tedy 16 hodin. Není to mnoho, že ne? Myslíš si, to máte spoustu volného
času! Opravdu, máme ho dost, i vedle těch pěti hodin denně chórového a
společného života. Zdejší systém se totiž velice liší od
středoškolského: jednak povahou učiva samého - není tak mnoho látky na
rozsah (ač ve vyšších ročnících i to je) jako do hloubky. To Ti ovšem
nedá škola, to je práce Tvoje. A záleží všecko na Tvé osobní
svědomitosti, jak využiješ daru Božího - svých schopností v tom volném
čase. O propadnutí zde není obav. Tedy druhý rozdíl je v jakési
"akademické svobodě". Kolik si dáš s tím práce, tolik umíš pro život -
co si uděláte, to máte - říkal kdosi v Bubenči a jistě říká stále. To se
týká zvláště vedlejších předmětů, jako jsme loni měli hebrejštinu: dá se
Ti příležitost; použiješ - použiješ, ne-li, je to Tvoje věc.
Noví spolubratři - br.Jordán Lipa, Jiljí Dubský a Michael Chaloupka nám
prozradili, i jak se tužíte kolem Ozvěny. Jako jsme byli mile překvapeni
Vaším Sborníkem i Ozvěnou, těšíme se, že nám ukážete i další plody svých
snaživých duchů. Ovšem letošní rok čeká zvláště Váš ročník kus perné
práce - to abyste si řádně plivli do dlaní. Ale s důvěrou ve vyšší pomoc
to půjde - po tolika překonaných obtížích.
(Čtvrtý kandidát se poněkud opozdil, a teď čeká s exerciciemi a s
obláčkou na pátého - prý z Prahy. Později napíši, jak to dopadlo.)
Svátek br.Michala jsme oslavili - bylo to hned druhý den po jejich
obláčce - společnou "velkou rekreací", tj. celodenním výletem na Svatý
Kopeček.
Pozdravuj své kolegy i O.Vojtěcha od našeho ročníku. A utužujme a
prohlubujme duševní spříznění vzájemnou modlitbou.
Tvůj in Xo fr.Patrik M. K.
P.Magister předčasně ujel.
Ale ještě je to všecko pravda,
co jsem Ti před pěti dny psal. Vale!
*) Česky: nad přírodu (psáno řecky).
Dopis datovaný 5.října 1937 začíná oslovením "Veledůstojný Otče". Pokud
byl v této době otec Albert Škrabal OP podpřevorem, tedy by tento dopis
měl být určený právě otci Albertovi.
Konvent dominikánů
Olomouc ČSR
v Olomouci, 5.10.1937
AM.
Veledůstojný Otče,
račte zase po delší době přijmout písemný pozdrav od nejmenšího ze svých
duchovních synů - kteří snad málo píší, ale - buďte ujištěn - stýkají se
s Vámi tím důvěrněji v Centru našeho života, zvláště řeholního života v
rodině synů svatého Dominika.
Prosím Pána o posilu pro Vás ve vašem odpovědném úřadě v klášteře;
myslím, že P.Prior jezdí hojně po misiích, takže často se tíže přenese
na Vaše bedra, přirozeně slabá, ale když On podpírá, které břemeno by
bylo příliš těžké?
Naše studium se 1.října statečně rozběhlo, ale zatím tento týden naši
luci-ferové osvěcují Prahu, takže našim vědychtivým duchům nezbývá než
čekat a kypřit půdu soukromou přípravou.
Noviciát se vážně vžívá do řeholního života, jak je vidět z jejich
vážnosti při liturgických úkonech. Zatím je trojčlenný, čtvrtý koná
exercicie (Slovák, vlastně Moravan zdomácnělý na Slovensku), takže může
být oblečen za týden, 12.října. Čekal na hlásícího se Pražana, ale
neukazuje se.
Třeboň je vzkříšena, aspoň in germine: bratr Jiljí Dubský, Jordán Lipa.
Bratra Chaloupky se ujal po + O.Kameníčkovi mocný Quis-ut-Deus **),
Michael. Slavil tedy svátek hned druhého dne po obláčce a posunul se mu
jenom o den (ze svatého Václava).
Včera jsme se rozžehnali se dvěma bratřími Římany: jeli na týden k
rodičům, a pak vyrazí spolu s římským veteránem fr.Hyacintem z Prahy.
Budeme se za ně modlit, aby se ve středu křesťanstva co nejlépe
vyzbrojili věděním i svatostí pro apoštolát ve vlasti. Zbývá nás zde
ovšem málo, hlouček 16 kleriků. Málo na počet - prosíme tedy o časté
vroucí memento, zvl. ti, které znáte osobně, při nejsvětější oběti.
Zvláště br.Josef Fojtů prosí, abych Vám vyřídil uctivý pozdrav.
Váš in Xristo
frater Patricius M.Kužela
Poznámka: "in germine" - je česky "v zárodku": Začínalo se. Obnovení a
pak zrušení kláštera v Třeboni mělo trpké odezvy. Otec Generální
představený O.P., M.St.Gillet nedůvěřoval "malým domům". Dále Michael,
latinsky "Quis ut Deus" je česky "Kdo jako Bůh". Br.Chaloupka dostal na
obláčce jméno po právě zemřelém O.Kameníčkovi, lektoru dějin filosofie.
Pokřtěn byl Václav. Fr.Hyacint dělal napřed celou filosofii, čímž se mu
oddálilo kněžské svěcení, proto "veterán".
Dopis ze 13.listopadu 1937 je bez pochyby určen Otci Albertovi. Je to
pěkné přání k jeho řeholnímu svátku dne 15.listopadu. Sv.Albert je
církevní učitel, původem Němec. Uvedl do západoevropské vzdělanosti
řeckého filosofa Aristotela (384/3 - 322/1 př.Kr.) jakožto učitele
přírodních věd. Na celý obzor křesťanské vzdělanosti ho uplatnil
Albertův žák sv.Tomáš Akvinský. Sv.Albert vynikl také jako mariolog,
čili teolog Panny Marie.
Konvent dominikánů
Olomouc ČSR
Slovenská 14.
v Olomouci 13 - 11 - 37
AM.
Veledůstojný Otče,
dovolte mi, abych Vám vyjádřil upřímné synovské blahopřání k Vašemu
svátku. Dej Bůh dobrotivý, abyste slavil svého vznešeného patrona v
největší duchovní radosti uprostřed milého kruhu svých spolubratří, aby
to byl co nejvěrnější předobraz oslavy, jaká se ten den a stále koná nad
námi, ve vlasti, a v níž Vám zvláště v den Vašeho svátku vyprošuji,
abyste jednou měl co nejčestnější podíl.
Jistě Vás zajímá, jak se tuží naši bratři novicové, které tak dobře
znáte z Prahy. Přímo z nich vyzařuje intensivní úsilí, jak se
zapracovávají do duchovního života. Teď právě začnou vykonávat
noviciátní a chórová officia jako "staří" řeholníci. Vyšší radost jim
jen září z očí. Sejdeme se s nimi při slavnostnějších příležitostech,
jako byla včera - oslavovali jsme jmeniny P.Generála (vlastně ve
čtvrtek). Byli s námi při tom i fratres studentes a P.Ambrož Svatoš; ten
má plno zkušeností z duchovní správy, zvláště ze znojemských škol. Na
př. po důkladném a názorném výkladu o potopě se ptá: Tak co byste si z
toho vybrali? A jeden klučina na to: "Já, důstojný Pane, nejradši tu
holubičku."
Včera nám psali naši "Římané", jak se vpravují do nového prostředí a jak
se obeznamují ve svatém městě. Musíme na ně pamatovat modlitbou.
V Olomouci se těšíme na kanonickou visitaci P.Prov.
Příval milostí Božích (impetu de Libano) Vám vyprošuje a uctivě prosí o
Memento
Váš v Kristu oddaný
frater Patricius Maria.
P.Generál se jmenoval Martin: sv.Martina je 11.listopadu. Plné jméno
Otce Generála bylo Martin - Stanislav Gillet.
"Impetu de Libano", česky: přívalem z libanonských velehor. Významné je
plné vypsání slova Maria u jména Patricius.
Lístek - pohlednice - datovaný z 8.června 1938, je ze Smetanových Sadů v
Olomouci. Adresátem je Pan Josef Koudelka, abiturient Praha I, Husova 8
(Dom.kl.)
Olomouc 8.6.38
AM.
Milý příteli,
dík za lístek. Odpusť mi, že jsem Ti dlouho nepsal dopis: neměl jsem jej
po kom poslat.
Buď klidný a důvěřuj. Bůh neumí klamat; udělá si z Tebe, co sám chce, a
přivede tě, kam chce - podle Tvé spolupráce. A pak nejen nezmizí milý
úsměv s Tvé tváře (jak je na maturitní fotografii) - nýbrž ještě se
zušlechtí a ubytuje se tam trvale. To pevně věřím. Ten den budu v duchu
s Tebou.
Tuus in Christo frater *)
Patricius Maria O.P.
Pozdravuj kolegy.
*) Česky: Tvůj v Kristu bratr.
Zatím poslední uchovaný Patrikův dopis je datován 8.listopadu 1940. Jde
opět o blahopřání otci Albertovi ke svátku sv.Alberta (15.11). Stále
roste duchovní hloubka i synovsky přátelské ovzduší. Mgre Tauber byl
vynikající duchovní vůdce a otec studentů. Měl rád sv.Dominika, a proto
si přál i pohřební obřady v dominikánském kostele.
Olomouc 8/11 40
AM.
Můj drahý Otče,
odplať Vám dobrý Bůh Vaši stálou laskavost ke mně. Vždyť jste se se mnou
rozžehnal jako s nezbedným klukem před víc než pěti lety (nemluvím-li o
tom kratičkém shledání na mé cestě do Belgie a zpět). Díky za Váš zájem
o mé zdraví a o vše, co se nás týká.
S lítostí jsem slyšel od br.Ondřeje, že už Vám neslouží nohy jako dřív
(jak jsme spolu lozili po šáreckých skalách!). Ale když i to je vůle
Boží. Připadá mi to, jakoby Pán Bůh "šiboval" Váš apoštolát na zcela
jiné koleje, na koleje utrpení, i když vím, že jste snad nikdy ve svém
kněžském životě bez utrpení nebyl; jenže teď to asi bude výhradnější,
ten apoštolát bolesti. Ale přece apoštolát! A vzácnější než mnohý jiný.
Minulý týden jsme pochovávali Msgre Taubra, snad jste ho znal.
Slavnostně kázal dr.Vašek o tom, jak Bůh žádal od něho svěřené dary -
jeden po druhém, se kterými měl v životě "obchodovat" jako s hřivnami z
evangelia: "Vrať mi nohy!" (nemohl dlouho chodit), "Vrať mi hlas!" a
později "Vrať mi oči!"
(oslepl)... a ke konci "Vrať mi i rozum!" (byl nějakou dobu i bez
vědomí) a tak odcházel k Bohu z tohoto světa chudší než na něj přišel.
Otče, udělal jste nám radost tím programem koncertu z Velehradu. Všimli
jsme si dobře těch "oprav". - Moje zdraví je lepší než za studentských
let, chvála Bohu. Nadto ještě k němu pomáhám druhým bratřím - jsem už po
několikáté noviciátním infirmářem . Je to krásné oficium - Co se týče
Bibl. slovníku, to jste mně přechválil, Otče, protože větší část
korigoval neúnavný a obětavý br.Ondřej. A podle všeho já Písmo Svaté
studovat nebudu: je O.Pavel v plném květu sil, a O.Prokop bude asi nucen
dokončit svoje vzdělání v tom oboru, a tak bude třeba se dát na jiný
obor theologie. (Právě jsme měli visitaci). O.Rozár už pracuje svou
lektorskou thesi, a já jsem o rok za ním (br.Ondřej - Efrem - Augustin
ještě o rok za mnou). Bratři Kryštof a Ignác výborně vpluli do našich
vod i do studia, doufám. - Při kanon. visitaci byl otec provinciál velmi
spokojen se stoupající úrovní celého konventu i noviciátu.
Drahý Otče, přeji Vám k Vašemu svátku hojnost Božích darů, a abyste byl
jednou ozdoben zvláštní korunou za to, co jste prokázal nám, svým duch.
synům.
Modlí se za Vás a o Memento prosí
bratr Patrik Maria OP
Uctivý pozdrav Ojtci Vincencovi!
Poznámka: Otec Jiří - tehdy magistr noviců a studentů, jedním slovem
"kleriků", byl též přítomen na pohřební bohoslužbě a slyšel otřesné
kázání dra Vaška. Ale teprve nyní, při přípravě Patrikova dopisu pro
tisk, jako by ho br.Patrik ozářil bleskem. Řekli jsme, že jde o poslední
dochovaný svobodný projev duchovnímu otci. Dne 25.ledna 1941 bude
zatčen: Olomouc, Brno, Osvětim... Nepřipravoval snad Bůh při promluvě o
Bohem vyžadovaném vracení Božích darů bratra Patrika na totéž? Nemělo už
zde svůj počátek to, co bratr Patrik - jak uvidíme - nazve
"osvobozováním od hraček" uměle tvořených řeholníkem? Této zdánlivě
"krutě nemilosrdné" Boží Lásce zůstane br.Patrik věrný až do vrácení
posledního Božího daru, jímž je sám život. |
