Být Boží
Výbor ze spisů blahoslaveného Hyacinta Maria Cormiera
Uspořádal P.Gilles Berceville O.P

Upozornění
Uveřejněním tohoto výboru jsme chtěli zdůraznit hlavní náměty spisů P.Cormiera a způsob, jakým na sebe navazují, aby vytvořily souvislý celek. Chtěli jsme především usnadnit první pohled na lidský a křesťanský obraz jejich autora, který by měla doplnit a lépe vykreslit přesná a ,prohloubená historická práce

ÚVOD
Udělejte ze svého srdce Kristovu knihovnu!

Kapitola I. HLEDAT BOHA
1. PATŘIT BOHU
2. POHLED – PŘEBÝVÁNÍ – PŮSOBENÍ
Dokonalé spojení s Bohem

SRDCEM ČLOVĚKA
1. MILOVAT A PLAKAT
2. DUCHOVNÍ ZÁSOBÁRNA

NA TOMTO SVĚTĚ
1. DÁT PŘEDNOST NADĚJI
2. UMĚT SE LÍBIT

Kapitola II.  ŽÍT Z JEŽÍŠE KRISTA
1. JEŽÍŠ, NÁŠ BŮH, NÁŠ BRATR A NÁŠ PŘÍTEL
2. NIC VÍC, ALE PRO BOHA JE TO DOST
3. ROZJÍMAT O UMUČENÍ
4. VSTÁT S KRISTEM
5. MARIA ŽIJE Z JEŽÍŠE
MATKA MILOSRDENSTVÍ

KŘESŤAN
1. VINNÝ KMEN A RATOLESTI
2. PÍSMO SVATÉ, CHLÉB SILNÝCH A MLÉKO MALIČKÝCH
3. OKOUŠET PÍSMO
4. EUCHARISTIE, SVÁTOST LÁSKY
5. RŮŽENEC, CESTA KONTEMPLACE
6. PODSTATA EVANGELIA
7. CO SE ODEHRÁVALO V MARIINĚ SRDCI?
8. MODLIT SE SVOBODNĚ

ŽIVOT V DUCHU
1. VZÝVÁNÍ DUCHA SVATÉHO
2. PŘEDEVŠÍM VÍRA
3. DAR RADY
4. DAR SÍLY
5. DAR POBOŽNOSTI
6. DAR BÁZNĚ
7. BLAHOSLAVENSTVÍ CHUDÝCH
8. BLAHOSLAVENSTVÍ POKOJNÝCH
9. BLAHOSLAVENSTVÍ PLAČÍCÍCH
10. BLAHOSLAVENTVÍ MILOSRDNÝCH

CÍRKEV
1. TO MLUVÍ CÍRKEV
2. POZNAT KRISTA V BRATŘÍCH
3. JEDNOTA SRDCÍ V PRAVÉ LÁSCE
4. SVÁTEK VŠECH SVATÝCH

KAPITOLA III.

(OBNOVA ŘÁDU V CÍRKVI A VE SPOLEČNOSTI

JE VZOREM NOVÉ EVANGELIZACE)
OBNOVIT CELÝ ŘÁD V DOMINIKU
ZAKLADATEL
1.PŘÍTEL BOHA A LIDÍ
2. NOVICMISTR
2. NÁSLEDOVÁNÍ DOMINIKA

SVATÍ, KTERÉ MŮŽEME S RADOSTÍ NAZÝVAT BRATRY
1. TOMÁŠ AKVINSKÝ, VZOR TEOLOGA
2. SVATÁ KATEŘINA SIENSKÁ: JEJÍ NAUKA
3. MODLITBA KE SVATÉ KATEŘINĚ SIENSKÉ
4. OTEC LACORDAIRE
5. OTEC JANDEL
6. KÁZÁNÍ LACORDAIROVO A JANDELOVO
7. LACORDAIRE A JANDEL

ŘÁD BRATŘÍ KAZATELŮ
1. NÁČRT ŘÁDU
2. ZÁKLADY STAVBY
3. DUCH ŘÁDU
4. OBNOV NAŠE DNY JAKO BYLY NA POČÁTKU
5. BÝT APOŠTOLEM
6. MODLITBA ŘEHOLNÍKA

ÚVOD
Udělejte ze svého srdce Kristovu knihovnu!
     „Myslím, že na mém kázání není nic významného. Jenom doufám, že prokáži dobro zbožným duším. Snažím se, aby má řeč byla taková, aby ji dobře přijímali vzdělanější lidé, a aby aspoň to, co je základní, bylo schopné dát světlo i lidem prostým. Chtěl bych mít velká kázání, ale nedokáži to. Jestliže však dosáhnu toho, že obrátím duše k Bohu tak, aby se přitom na mne nemyslelo, alespoň z lidského hlediska by se uskutečnil výrok „omne tulit punctum“.
     (Horatius 343: Omne tulit punctum dui miscuit utile dulci Lectorem delectando periterque Komendo.“ „Získá všechny body, kdo spojí užitečné s milým, čtenáře potěší a zároveň napomene.“)
     Takto P.Cormier představoval své vyučování 7.prosince 1865 ve chvíli, kdy byl ustanoven provinciálem v Toulouse ve svých třiatřiceti letech.
      Téměř všechny zde uvedené texty byly uveřejněny v posledním období jeho života, 1891-1916, kdy zastával úřad socia magistra řádu, potom generálního prokurátora a potom magistra řádu. Tyto stránky tedy předávají ponaučení, založená na dlouhé zkušenosti představeného, kazatele exercicií a duchovního vůdce.
      „Na mém kázání není nic významného.“ Na čtenáři je, aby to posoudil. Jistě, nenajde literární talent takového Lacordaira, ani systém duchovní teologie, jak to navrhoval v téže době Karel Ludvík Gay (1815-1892). Ale ten, kdo se nespokojí s povrchním čtením a komu nebude vadit styl, který však má své kouzlo a není méně výrazný, neztratí čas čtením našeho autora.
      P.Cormier čerpá z nejlepších zdrojů, hlavně z Písma svatého, a zve křesťany, ze všech stavů, aby to dělali také tak: „Evangelium stále znovu čtené napomáhá přímo porozumění evangeliu.“ – „Jaká žalostná prázdnota, jaké nebezpečné mezery u toho, kdo nezná Písmo svaté!“ V denním pořádku, který si stanoval ve věku velmi pokročilém, plánoval ještě čtení bible půl hodiny denně.
      Následují otcové, nejvíce ze všech svatý Augustin, a velcí svědkové tradice, mezi nimi sv.Bernard, svatý Tomáš Akvinský, studovaný v Teologické summě a v biblických komentářích, svatá Kateřina Sienská, Následování Krista, které si dal číst u svého lůžka při agonii; svatý Jan od Kříže a svatá Terezie z Avily; posléze svatý František Saleský, „vynikající učitel lásky Boží“. (Poznámka P.Cormiera: „Když mluví o této lásce, je tu učitel, kterému nasloucháme; když o ní píše, je to mistrná práce, která vychází z jeho pera. Jak je krásné „Pojednání o lásce Boží“. Těmito stránkami proniká vanutí Města Božího svatého Augustina.“)
      Svou znalost duchovních skutečností však nečerpá pouze z knih. Čerpá ji z intenzivního a hlubokého vnitřního života. Tento život vyzařoval na všechny, kdo se k němu přiblížili. Jasně ujišťoval, že „jednat jako Maria, která nosila Simeonův meč v duši a přitom pracovala, uklízela v domě, vařila, je věc božštější než extáze.“ (Růžencová revue, 1935). Jiný příklad: „Poslední dobou jsem se věnoval s tou trochou sil, které mi zbývají, spisování života svatého Jan Křtitele Rossi (1698.1764) jako vzoru kněze a horlivosti pro chudé, nemocné a hříšníky. Jestliže ho však čtete, tak budete brzy překvapeni: žádná extáze, žádná stigmata, žádné návštěvy andělů, atd. Avšak právě proto jsem si ho vybral, abych ukázal, jak lze dojít k svatostí dokonalostí obyčejných skutků.“) Zdá se tedy, že mohl takto srovnávat na základě vlastních zkušeností. (Srovnejte svědectví kanonizačního procesu: Positiv, Summarium, str.4,45,95,128). To hlavní proto není v nějaké mimořádné milosti, kterou by pečlivě skrýval, nýbrž ve víře a v lásce, prožívané den po dni před očima bratří.
      I když už neslyšíme jeho hlas a nevidíme jeho oči, které připomínají tuto podstatnou skutečnost, totiž lásku přijímanou a sdělovanou, můžeme ještě postřehnout z jeho spisů důrazný a působivý tón tohoto přesvědčení. „Je to nenapodobitelný styl svatých.“ Čtení jeho děl zůstává platným prostředkem k navázání úzkého vztahu s ním, abychom se nechali vést za ním po cestě Boží.
      Přijměte radu, kterou nám zanechal. Je to příslib. „Dalším spasitelným účinkem, který zakusíte po čtení děl nebo života nějakého světce, bude to, že s ním navážete spojení a budete ho prosit, aby vám pomohl porozumět tomu, co říkal a co dělal, a uctivé, ale důvěrné přátelství s ním. Profesor se cítí spojen s žákem, který si cení jeho vyučování a často mu klade otázky, aby do toho vyučování lépe vnikl. Proč by se nemělo uskutečnit totéž ve vztahu k těmto velkým učitelům, jimiž jsou duchovní autoři, kteří mají v církvi věrohodnost? Dogma o obcování svatých tu není nadarmo!
     Jak bych tedy chtěl mít možnost doufat, že se budu těšit z takové výhody! Vy jí budete mocí dosáhnout úplně, jste-li prostí a přímí! Jde tu i o více: čtení vás uvede do přímého společenství s Bohem pravdy. Tak uděláte ze svého srdce knihovnu podle krásných slov svatého Jeronýma.“