Bl.Otec Cormier nás povzbuzuje svým ctnostným životem k následování na cestě k dokonalosti, kterou Ježíš Kristus ukazuje každému. Cormierovy hrdinské ctnosti a zásluhy jsou nejlepším důkazem a důvodem pro jeho oslavení a povznesení na oltář Církve svaté. Toho by ovšem nedosáhl jen svými lidskými ctnostmi. Lidské ctnosti vedou k snadnému dosažení dokonalosti na přirozené úrovni. Má-li však někdo ochotně a pohotově sledovat Boží vnuknutí a snadno se dát vést Bohem, musí mít ještě vyšší dokonalost, která by ho k tomu uzpůsobila. Dary Ducha svatého zušlechťují lidskou přirozenost. Vodítkem ctností je lidský rozum. U darů působí samotný Bůh. Ctnosti vedly blaženého Otce Cormiera k dokonalým lidským úkonům. Dary Ducha svatého ho povznášely k nadlidskému hrdinství. Chceme rozjímat o ctnostech blaženého Otce Cormiera, o jeho darech Ducha svatého a jejich důsledcích v celém jeho životě. Také my si hodláme osvojit ctnosti a vyprosit dary Ducha svatého, abychom byli opravdovými Božími dětmi a přáteli Boha. Modlíme se: Bože, uděl nám milostivě tyto dary, a to právě a jedině na přímluvu blaženého Božího služebníka Cormiera. Povede to k našemu zdokonalení a posvěcení našeho okolí, ale i k větší oslavě Boží, oslavě Matky Církve, jakož i k oslavě Otce Cormiera, na jehož přímluvu se na nás naplní velké věci, které nám přislíbil Pán. Tato devítidenní pobožnost pod Cormierovým vedením má být soustavnou cestou v našich modlitbách. Máme kolem sebe tolik vážných případů těžkých nemocí, řadu zatvrzelých nevěřících, tolik projevů nenávisti a nesnášenlivosti, mnoho případů zoufalství, křivd a útisku člověka člověkem, tolik případů fanatismu a zaslepenosti, tolik úskočnosti a zbabělosti, a k tomu všemu následkem lidského hříchu tak mnoho trpících tvorů v celé Boží přírodě. Na tom všem se může ukázat zázračná pomoc našeho světce. Modlitbami a devítidenní pobožností pod Cormierovým vedením si můžeme vyprosit jeho pomoc a přímluvu, a tím také šťastný a radostný obrat, náhlé zlepšení stavu nemocných lidí i celých rodin, ba úplné uzdravení - zázrak. Taková zázračná napravení stavu se uvádějí v církevních procesech, protože jsou očividným zásahem nebe. Když sledujeme dosavadní záznamy o uzdravení Otce Jiřího Maria Veselého na přímluvu bl.Otce Cormiera vzýváním jeho jména na různých místech naší vlasti, ale i v cizině, potom se k němu znovu obracíme s plnou důvěrou, že nám vyprosí zázraky také dnes. Bůh nám pomáhá, pokud prosíme Boha o pomoc. Zasahuje také mimořádným způsobem. Neočekávaně pomáhá a zázračně uzdravuje, když vidí naši víru a bezvýhradnou důvěru v Boží všemohoucnost a v přímluvy a zásluhy blaženého služebníka Cormiera. Dovoláváme se hrdinského života a ctností tohoto našeho duchovního Otce a bratra, protože víme, že pro své hříchy si sami vyslyšení nezasloužíme. Modlíme se k Bohu a prosíme bl.Otce Cormiera o přímluvu u Boha. A jestliže vytrváme v modlitbě a zas a znovu se dovoláváme jeho mocné přímluvy, Bůh skrze něj vyslyší naše prosby. Připomeňme si, jak nás božský Spasitel nejednou vybízí k modlitbám a pevné víře ve vyslyšení.
Bůh nás slyší vždycky, ale vyslyší nás
jedině tehdy, když se modlíme dobře a nežádáme nic, co by neprospívalo
věčné spáse. A kdyby se nám zdálo, že nás Bůh hned nevyslyšel podle
našeho přání ani po vykonání novény ke bl.Otci Cormierovi, neztratíme
důvěru v Boží dobrotu a v Cormierovu přímluvu. Naše modlitba za věci
potřebné ke spáse lidí a posvěcení celého světa není nikdy marná. Bůh
odměňuje každý dobrý úkon a modlitba patří mezi ty nejzáslužnější. Bůh
nám ve své dobrotě dá ještě lepší dary, než o jaké prosíme, a jež by nám
nebo jiným třeba i škodily. Bůh to ví nejlépe, zatímco my býváme
neprozíraví. Proto je třeba ke každé prosebné modlitbě přidat aspoň v
duchu: Buď vůle Tvá! Modleme se odevzdaně podle příkladu božského
Spasitele, modlícího se ve smrtelné úzkosti v zahradě Getsemanské: "Otče
můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já
chci, ale jak ty chceš." (Mt 26,39)
Pokora je předpokladem všech darů Ducha svatého, všech blahoslavenství a jejich ovoce. Jakkoli se zdá vedle činných ctností nepatrná, přesto bez ní nemůže nikdo dosáhnout hrdinství v žádné ze ctností. Hrdinství prožíváme jen v přímé závislosti na Bohu čili v předcházející pokorné připravenosti dát se správně pohnout milostí. Hrdinství Božích dětí se může týkat celého života nebo jen jediného skutku. Trvalé prožívání ctnosti, i když se jedná o běžnou a snadnou ctnost, může být hrdinské s ohledem na její každodenní uplatňování. Je-li toto uplatňování ctnosti celoživotní nebo velmi dlouhodobé, je to jasné hrdinství, jaké samo dostačuje k dosažení dokonalého života Božích dětí čili svatosti. Když se Otec Cormier ujímal úřadu provinciála nově založené třetí francouzské dominikánské provincie v Toulouse roku 1865, poslal bratřím nové provincie list. Je v něm program, zaměřený na pokoru a jednotu jako dva základy nové duchovní rodiny. Píše: "Buďme pokorní ve svých myšlenkách, pokorní ve svých slovech, pokorní při zastávání posvátné služby." Potom přišla na řadu jednota, vyjádřená jako "země svatosti a místo služby". A měl úspěch. Dokázal uvést do pokoje vše, do čeho zasahoval právě pokorou. Pokora se může stát způsobem, který osvobozuje ostatní, když je prožívána s taktem a se zdravým rozumem. U Otce Cormiera nebyla žádná marnivost. Nepovažoval se za velkého kazatele. V roce 1865 prohlásil: "Kážu každou neděli... a myslím, že na mém kázání není nic významného. Jenom doufám, že prokážu dobro zbožným duším... Chtěl bych mít velká kázání, ale nedokáži to." V roce 1888 napsal po exerciciích kázaných v Carcassone: "Nedělal jsem zázraky, avšak posluchači byli velmi shovívaví a také blahovolní." Pokorně žádal své podřízené o radu. Když se mu podařilo něco dobře vykonat, připisoval to Božímu milosrdenství, přímluvě Matky Boží a také svatých. Pakli se něco nezdařilo, obviňoval sebe a připisoval to svým hříchům.
Otec Cormier měl za svého života pověst
svatosti, což o něm několikrát tvrdil sv.Pius X. Kardinál Vico říkal:
"Když vidím jít kolem Otce Cormiera, líbal bych jeho stopy. Natolik jsem
přesvědčen o jeho svatosti."
Bl.Otče Cormiere, s jakou zbožností jsi přijímal duchovní posilu, svátost svatého pomazání, kdykoli tě trápila nemoc a tvé síly ochabovaly, při oslabení a vyčerpání službou Bohu a bližním! Vypros nám milost, abychom si této zdánlivě poslední svátosti a lidmi často přehlížené, velmi vážili, dobře se na ni připravili, ochotně ji v případě potřeby přijímali a zakoušeli její blahodárné účinky pro zdraví těla a posvěcení duše, jakož i pro šťastné naplnění života. Přijď k nám s Božským Spasitelem a s Pannou Marií v těžké chvíli našeho života, bl.Otče Cormiere, a buď nám stálým duchovním průvodcem na cestě k dokonalosti. A nyní, pro lásku ke všem trpícím, vyslyš mě a vypros mi u Pána milost....... Bůh mě jistě vyslyší, neboť jsi mocný u Pána. Sláva Otci.
Bože, který jsi učinil veliké divy na
nemocných a sklíčených na přímluvu bl.Hyacinta Maria Cormiera, učiň je i
dnes na našich nemocných a trpících pro své jméno, aby celý svět poznal,
že jsi Pánem nad životem a smrtí, a všichni povzbuzení, posílení,
uzdravení a osvobozeni na těle, sloužili ti celou duší a celým srdcem.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Víra bl.Otce Cormiera dosahovala heroičnosti uprostřed všedního dne. Jeho pokorné srdce se k této heroičnosti víry povznáší a zušlechťuje darem rozumu. Tak dosáhl blahoslavenství čistého srdce a viděl Boha a směl za to požívat lásku jako ovoce Ducha svatého. Velkou zkouškou pevnosti jeho víry byl výrok velkého dominikána Otce Lacordaira o řeholním povolání mladého Cormiera, že "není žádné nebo je nezralé". Otec Cormier později pokorně dodal, že dobře pochopil, že to Lacordaire jasně chápal jako "žádné". Tak mladičký Cormier věřil proti všem lidským důvodům. Prodělal hořkost oné ironie, která se často vyskytne v životě svatých. Historik musí uznat, že tento lidský výrok našem milovaném služebníku Božím byl mylný. Když skládal slib chudoby, čistoty a poslušnosti před svým duchovním vůdcem, učinil písemnou poznámku, ve které je patrná značná zralost úsudku. Je například rozhodnut oblékat se chudě, ale hned dodává: "s ohledem na závislost, kterou v jistých mezích dlužím své matce". Nebeští přímluvci, které přitom vzývá, ukazují zaměření jeho zbožnosti: "Maria, svatý Dominik, svatý Ignác, blahoslavená Anežka z Langeac a moji svatí patronové."
Cesta Otce Cormiera k heroickým ctnostem
vedla přes tichou celu v ústraní. Tiše a pokojně přebýval ve skromné
celičce uprostřed moderní bouře, takže slyšel vánek Ducha svatého. Co
nám poví o hlubině jeho obnaženosti před Bohem rukou ohlazený svícen ze
světcovy cely? Nevolal jen ústy, ale celým svým srdcem: "Ježíši tichý,
srdce pokorného, učiň naše srdce podle srdce svého!"
Blažený Otče Cormiere, ty ses od mládí mnoho modlil, myslel jsi na Boha a jeho úmysly s tebou. Výsledkem činnosti daru rozumu u tebe bylo čisté srdce požehnané viděním Boha. Když jsi darem rozumu správně poznal Boží vůli, ochotně jsi uposlechl Božího hlasu a následoval jej po celý život. Ovocem činnosti daru Ducha svatého byla pak láska. Každé tvé slovo bylo uvážené před Bohem, v ničem ses neukvapil ani jsi nic neopomenul. Pro tento úsek života, kdy jsi se zalíbil Bohu hrdinstvím své víry a čistotou svých mravů, nenech mne odejít od tebe bez vyslyšení mé prosby:........ Pomoz mi, rychle a mocně mi pomoz! Sláva Otci.
Pane Ježíši, abychom se Bohu líbili, musíme
věřit. Rozmnož v nás dar svaté víry na přímluvu bl.Otce Cormiera, aby
živá a pevná víra řídila naše myšlení i naše jednání. Uč nás, malověrné,
darem rozumu vidět Boha jako blahoslavení čistého srdce, abychom
zakusili ovoce pravé lásky. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Láska se projevuje věrností vůči Boží vůli a vztahem k bližním. Kdo má lásku, ten má všechny ostatní ctnosti, ale kdo by lásku postrádal, ten by neměl žádnou ctnost, a ani jeho víra by nebyla živá. Kdo s Boží milostí dosahuje hrdinství v lásce, ten dosahuje nadlidského hrdinství také ve všech ctnostech. Otec Cormier měl heroickou lásku k Bohu. Sám ho Bůh k tomu povznáší darem moudrosti, působící v něm blahoslavenstvím pokojných, kteří budou odměněni radostí. I když mladičkého Cormiera tvrdě zasáhl strohý výrok Otce Lacordaira, dovedl si uchovat srdce chápavé a otevřené i k mínění jiných veličin, neméně kompetentních. Pokud jde o moudrost, dříve než náš světec učinil rozhodnutí, měl ve zvyku opatřit si informace a poradit se. Přitom moudře počítal především s nebeskými rádci a přímluvci, zvláště s Pannou Marií a se svatým Dominikem. Ihned se k nim obrátil, jak dokládá jeho záznam: "Zdálo se mi, že neprojevuji dostatečně zbožnou úctu ke sv.Dominikovi, který má být jednoho dne mým Otcem a mým vzorem. Prosil jsem snažně svatou Pannu, aby vyprosila vzrůst mé úctě k němu. Myslím, že mě vyslyšela, protože od té doby na něho častěji myslím. Je mi jako bych ho cítil vnitřně přítomného, jako skrytého vůdce a učitele, aby byl už letos mým novicmistrem." Tak si Cormier už od mládí zamiloval sv.Dominika a ducha Boží Pravdy, vtisknutého spiritualitě dominikánského řádu. Cormierova láska k Bohu byla heroická. Těm, kdo se mu přiblížili, sděloval svou lásku k Bohu i bez jediného slova. Otec Szabó o něm svědčí: "Bylo jsme všichni zcela přesvědčeni, že byl naplněný Boží láskou. Láska se projevuje a uskutečňuje třemi hlavními způsoby: sjednocením, splynutím, ztotožněním, dále patřením, nazíráním milovaného, a konečně jeho chválou a oslavou i zpěvem přede všemi. Proto míval Otec Cormier žízeň po svátostném, eucharistickém spojení. Býval ponořen do kontemplace a do usebranosti. Miloval liturgickou, zpívanou modlitbu.
Pane Ježíši, abychom se Bohu líbili, musíme
nejen věřit, ale také si zamilovat Boha a každé Slovo, které vychází z
úst Božích. Rozmnož v nás dar svaté víry na přímluvu blaženého
služebníka Božího Cormiera, aby živá a pevná víra řídila naše myšlení i
naše jednání, a projevovala se skutky lásky. Sláva Otci.
Kristova láska povznášela Otce Cormiera k vznešené a šlechetné lásce. Ježíš zemřel za všechny proto, aby ti, kdo žijí, už nežili sami sobě, nýbrž Kristu, který za ně zemřel i vstal. Kdo žije v Kristu, je nové stvoření. Bůh zušlechtil otcovsky milující srdce Otce Cormiera darem moudrosti, takže ve lásce k bližním přesahoval meze toho, co je v rámci přirozeného života obvyklé. Moudrost Otce Cormiera se ukazovala jako správná míra mravního chování. Otec Cormier správně poznával své mravní možnosti a meze, ale také bral v úvahu mravní možnosti a meze ostatních podle své osobní i společenské moudrosti. Když z Boží milosti dosáhl blahoslavenství pokojných, nepyšnil se tím, ale dobrořečil za to Pánu. První, kdo měli zisk z této pokojné síly Otce Cormiera, byly povahy slabé, nalomené třtiny a doutnající knoty, ale také osoby těžko snesitelné a ješitné. Pokojná slova, skutky a postup Otce Cormiera, ba dokonce už sám projasněný výraz jeho tváře a celkový zářivý zjev jeho postavy, tiše se vynořující z temnoty, působí léčivě a blahodárně. Heroická láska Otce Cormiera k bližním objímá nejen bratry a sestry v tomto světě, ale také v nebi. Přeje svým bližním dobro, ale nejen běžné dobro, nýbrž především svrchované Dobro, totiž Boha a také se jim je snaží láskyplně dopřávat. Už v mládí si zamiloval svatého Otce Dominika, aby pak pod jeho duchovním vedením pokračoval v jeho díle. Přijímá do III. řádu sv.Dominika mezi jinými také Josefa Berana, pozdějšího kardinála, jako bratra Tomáše. V roce 1907 prosazuje Otec Cormier blahořečení schválením úcty Zdislavy z Lemberka, Matky našich rodin a první české terciářky řádu sv.Dominika.
Blažený Otče Cormiere, získal sis tolik zásluh za svého pozemského života, když jsi věrně následoval Boží hlas a sloužil jsi Bohu ve svých bližních. Jako starostlivý Otec jsi pečoval o vzornou výchovu a vzdělání všech, kdo se rozhodli sloužit Bohu ve svých bližních. Neustále jsi posvěcoval celou svou duchovní rodinu. Hrdinsky jsi nesl kříže života své duchovní rodiny a posvěcoval je modlitbou. Tvé zásluhy jsou uloženy v nebi a Bůh z nich může rozdávat všem, kdo tě ctí a prosí. S důvěrou se k tobě utíkám ve svých potřebách a dovolávám se tvých zásluh a tvé přímluvy u Božího trůnu. Tolikrát jsi už vyslyšel úpěnlivé prosby a splnil, oč tě lidé ve svých nesnázích a nemocech prosili. Slyš, vyslyš a splň k oslavě Boží také moje prosby, v nichž tě prosím o .............. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Pane Ježíši, abychom splnili Boží plán a
živili se vůlí Otce nebeského jako chlebem, toužíme prožívat, víru k
Bohu, projevující se skutky ke všem lidem a Božím tvorům. Zapal v nás
svým Duchem oheň své lásky, abychom sloužili Bohu ve svých bližních.
Sláva Otci.
Heroismus, s jakým Otec Cormier prožíval ctnost naděje uprostřed tíživých osobních zdravotních i nepříznivých okolních podmínek, byl povznášen darem vědy a umění, takže se projevil blahoslavenstvím lkajících, požívajících za odměnu důvěru v Pána. Když se bratr Hyacint Cormier blížil 25 rokům, začal jeho vyrovnaný život náhle probíhat bolestně kvůli křehkému zdraví. To se stalo první zkouškou jeho mladistvého řeholního života. Bratr Hyacint začal silně chrlit krev, dostavilo se zvracení. Projevily se příznaky tuberkulózy. Novicmistr ho dispenzoval od některých postů. Vyzval ho, aby šetřil svůj hlas při modlitbách. V lednu 1857 si bratr Hyacint zapsal: "Pokud jde o mé povolání, po půl dni strachu a skleslosti se cítím plný důvěry." Ubohý novic se polekal, když ho navštívila matka, rozhodnutá "odvést mě za každou cenu". Rozhodl se, že bude prosit Pána o jeho přímý zásah: "Ježíši, změň srdce mé maminky!" Zapsal si 25.ledna 1857 do svého zápisníku. Zdraví bratra Hyacinta se nezlepšilo přes všechnu péči a přes italské podnebí. Znovu chrlil krev. Papež Pius IX. vyřešil životní otázku mladého novice slovy: "Ať má aspoň útěchu, že zemře se sliby!" Podotýkáme, že Otec Cormier zemřel přes chatrné zdraví po životě zvláště činném skoro o padesát let později. Nyní po jednomyslném hlasování klášterní rady a kapituly Hyacint Cormier složil slavné sliby v řádu bratří Kazatelů 23.května 1859, u svaté Sabiny, na místě, kde svatý Dominik dal hábit svatému Hyacintu a blah.Česlavovi. Z naděje se rodí klid ducha, který podle svědků byl u Otce Cormiera obdivuhodný. Pokud jde o naději - uvádí otec Blatt - stojí za zmínku, že myšlenku zřízení Angelica pojal už v roce 1906 a v dalších letech ji neztrácel ze zřetele, ani v době pro Itálií velmi temné a těžké, kdy řád nemohl počítat se zvláštní podporou. Bůh však odměnil jeho důvěru, protože když zahájil budování Angelica bez peněz, přesto dovršil dílo bez dluhů. Angelicum podle záměru a uskutečnění Otcem Cormierem nebylo nikdy navrženo jako středisko přípravy mladých pro akademickou kariéru, ale jako vrcholné studium dominikánských řeholníků a dalších, kdo chtěli oslavovat Boha a pracovat na spáse duší z milosti Kristovy Církve. Současně bylo od začátku zamýšleno jako společenství lásky a duchovní rodiny svatého Otce Dominika.
Bože, veď nás, pořád málo doufající darem vědy a umění k pravému potěšení abychom jako blahoslavení lkající byli odměněni důvěrou v Boha. Sláva Otci. Blažený Otče Cormiere, volíme si tě za nebeského přímluvce a za duchovního průvodce tímto životem. Kéž nepromarníme ani okamžik svého života, abychom ve chvíli smrti radostně a vděčně skládali životní účty před naším Pánem Bohem! Zejména tehdy se za nás přimlouvej, abychom se mohli s tebou shledat a těšit nevýslovnou radostí. A než ta chvíle přijde, vypros mi šťastné vyřízení této mé záležitosti:..........., která je také jedním z mnoha životních stupňů k Bohu, k Panně Marii a k tobě. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Pane Ježíši, který jsi počátek a konec
všechno stvoření, Pán života a smrti, odměnitel dobrých i zlých, prosíme
Tě, oslavuj navěky svého služebníka blah.Hyacinta Maria Cormiera,
abychom ustavičně zakoušeli jeho lásku k nám a mocnou přímluvu našich
potřebách, zvláště v hodinu smrti, a mohli jednou společně s ním
kralovat v nebeském "Angeliku", když se nyní snažíme Bohu podle
Cormierova vzoru horlivě sloužit. Otče náš.
Otec Cormier dosáhl hrdinství také ve ctnosti spravedlnosti, v níž každému přál a dopřával, co mu patří, zejména Bohu. K tomuto heroismu ho povznášel dar zbožnosti, jakým se vyznačují blahoslavení vlídní, kteří budou vládnout nad zemí, za což budou odměněni trpělivostí a pokojem jako ovocem darů Ducha svatého. V mládí projevil Otec Cormier spolu s nadáním hudebním, básnickým a malířským také jistou bezstarostnost o budoucnost. Předčasná smrt jeho bratra Evžena, seminaristy, přivedla mladičkého Jindřicha Cormiera ke skutečnosti utrpení a smrti. Brzy na to učinil závažné rozhodnutí ohledně svého povolání. Dal na spravedlivé místo hudbu, o které se vyjádřil, že byla nebezpečím pro jeho povolání a upustil od své bezstarostnosti. Bylo mu teprve patnáct let, ale dělal si předsevzetí a dodržel je tak dobře, že můžeme nazvat tento krok "obrácením". Praxe "dobrých předsevzetí" je velmi užitečná. V nejhorším případě, i kdyby dobré předsevzetí vytrvalo jenom několik dní, přispěje k jasnějšímu pohledu na sebe. Otec Cormier ji dokázal zachovávat způsobem dosti stálým, protože ji provázel rozhodnutím, že vše dodrží a zachová s pomocí modlitby: "Budu mít velkou nedůvěru sám k sobě a důvěru budu vkládat jen v Boha. Budu ho vzývat v nebezpečí. Podlehnu-li, nebudu ztrácet odvahu a s důvěrou v Ježíše Krista a přímluvu Panny Marie a svých svatých patronů začnu s větší horlivostí." Otec Cormier byl spravedlivý vůči Bohu tím, že ho miloval a nabízel mu uctívání soukromé i veřejné v liturgii. Byl spravedlivý vůči Kristově Církvi a vůči řádu svatého Dominika, neboť věrně prožíval své poslání. Vůči lidem byl v otázkách spravedlnosti "puntičkářský a velmi svědomitý". Až nesmlouvavě dával každému to, co každému patřilo.
Bl.Otče Cormiere, tys nesnesl zahálku a pohodlný život. Byl jsi pracovitý a přičinlivý v malých všedních věcech. Každý člověk pracuje ve svém povolání a zaměstnání, aby uživil sebe i jiné. Každodenní prací si musíme získávat nejen věci potřebné pro vezdejší život a pro své rodiny, ale především zásluhy pro duše a pro věčnost, jako jsi to činil ty, bl.Hyacinte. Nauč nás takto chápat všední práci a pracovat tak, jako ty, aby přinášela požehnání nám a celému světu a Bohu oslavení! A mne, když se rozpomínám na tvé zásluhy, které sis získal požehnanou prací, vyslyš v mé potřebě a splň přání, které ti předkládám:........ Pevně věřím, že mě vyslyšíš, že mi pomůžeš, vždyť je to tvojí radostí, pomáhat těm, kdo nesou životní kříž! Sláva Otci. Bože, Tvůj jednorozený Syn Ježíš Kristus, nazývaný syn tesařův, posvětil každodenní práci svou námahou a potem. Dej na přímluvu bl.Otce Cormiera, věrného služebníka Páně, abychom prací odčiňovali svoje hříchy, pracovali vždy s Boží pomocí a tak si získali v nebi spolu s Otcem Cormierem odměnu věrných služebníků. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Duchu svatý, veď nás, stále málo
spravedlivé, darem nábožnosti, abychom pro zásluhy bl.Otce Cormiera,
dostali zemi za úděl jako blahoslavení vlídní, a jednou abychom byli
odměněni trpělivostí a pokojem. Otče náš.
Ctnost mírnosti nás uschopňuje vyrovnaně užívat radostí všeho druhu. Jde o to nepodlehnout žádosti těla, ani světa, tedy žádosti očí, ani ďábla či pýše života. Ctnost mírnosti není příliš ceněna ve světě, kde většina usiluje o dosažení maxima a nezná v ničem pravou míru. A přece, jak je vidět na životě bl.Otce Cormiera, lze dosáhnout i hrdinství ve ctnosti mírnosti, když se k ní připojí dar bázně Boží. Úkonem tohoto daru Ducha svatého je blahoslavenství chudých duchem, neboť jejich je nebeské království. Už v tomto životě smí zakoušet zdrženlivost a mírnost jako ovoce tohoto daru Ducha svatého. Otec Cormier byl mírný jako holubice. Jeho zásadou bylo brát si pouze to, co bylo nabízeno všem ostatním, a brát si toho vždy méně, než byla obvyklá míra. Jeho mírnost se projevila během krize modernismu, z níž byli obviňováni i někteří dominikáni. Otec Cormier se nedal ovlivnit veřejným míněním a napřed si zjistil přesné informace pomocí kanonické vizitace. Svatý Pius X. spravedlivě horlil proti modernismu. Avšak zlým lidem posloužila záminka modernismu k vyřizování si osobních účtů a dominikáni byli často nepohodlní. Proto stín modernismu se zdál dopadat i na zakladatele Jeruzalémské biblické školy, Otce Lagrange. Svatý Otec dokonce hrozil jeho vyloučením z Církve svaté. Při jedné audienci u papeže prý Otec Cormier, stojící v čele řádu, omdlel. Přes tuto tělesnou slabost se Otec Cormier před vrchností neodtáhl zamítavě od svého spolubratra Lagrange. Ačkoli Otec Cormier osobně nesouhlasil s odvážným a tehdy pokrokovým řešením biblických otázek svého řádového spolubratra Otce Lagrange, přesto věděl, že se nedopouští žádného modernismu. Proto jako magistr dominikánského řádu hájil před Svatým Otcem Pravdu Boží a s mírností a chápavým srdcem obhájil pojetí Otce Lagrange. Jak zářný příklad představeného! K tomu bylo zapotřebí opravdového heroismu. Chápavé srdce měl Otec Cormier nejen pro obžalované, ale také pro žalobce, jakož i pro ostatní, kdo přihlíželi těmto sporům s nejistotou o významu sledovaných otázek kvůli nedostatku základní výchovy a nebo kvůli kouzlu vládnoucích modernistických předsudků. Nakonec doporučuje Otec Cormier svým bratřím, aby se nestyděli, že patří k "tradiční škole": "Prohlašujte bez váhání, že pro vás tradiční škola není školou, ale že je to Církev. Samotný pokrok je v Církvi tradiční."
Bože, přeješ si, aby bylo všude velebeno Boží jméno a přinášena Bohu nejsvětější oběť v každém národě celého světa. Popřej, prosíme, abychom si více vážili Církve obecné, hlouběji v ní a s ní žili, ochraňovali ji a oslavovali, a tak dosáhli sami posvěcení. O to, Pane, prosíme, na přímluvu bl.Hyacinta Maria Cormiera, věrného Božího služebníka. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen. Blažený Otče Cormiere, celým srdcem i ústy vyznáváme radostnou pravdu o jednotě Církve bojující, trpící a vítězné, o společenství svatých, mezi nimiž toužíme jednou zazářit spolu s tebou také my. Zapřísaháme tě ve své víře v tvoji nebeskou pomoc, abys nám pomohl v našich potřebách.............. Otče náš.
Bože, veď nás, pořád málo vycvičené v
mírnosti, darem bázně Boží do Božího království jako blahoslavené kvůli
duchu, abychom společně s věrným Božím služebníkem bl.Hyacintem Maria
Cormierem, zakusili mírnost jako ovoce Ducha svatého. Sláva Otci.
Na příkladu bl.Otce Cormiera sledujeme skutečně heroickou prozíravost, kterou Duch svatý povznáší darem rady. Úkonem daru rady je blahoslavenství milosrdných, kteří dojdou milosrdenství, aby omilostnění mohli zakoušet nezdolnou dobrotivost jako zralé ovoce Ducha svatého. Dar rady znamená nejen umění poradit a povzbudit, ale také si dát poradit. Otec Cormier si dal poradit svatým Tomášem. Třebaže sám formálně prodělal pouze obvyklé studium filozofie a teologie, život a dílo tohoto "sluhy Božího" znamená uplatňování nauky svatého Tomáše. Nedosáhl sice žádné vyšší akademické hodnosti v teologii, ale přesto promlouval vhodně a působivě také k profesorům teologie. Byly to zároveň moudré výroky a plody meditace a hluboké zbožnosti. Žertem říkával: "Když nemohu vyučovat posvátným předmětům na Angeliku, musím být profesorem dobrého příkladu!" A skutečně byl. Cormierův život byl opravdovým povzbuzením pro všechny. Jeho kontemplace nebránila činnosti. Prožíval nauku svatého Tomáše hrdinským způsobem. Jeho "osobní charisma" spočívalo v milosti moudrosti, osvícené vírou a láskou, které přecházejí do blahoslavenství milosrdných. Když se stal převorem nového kláštera v Marseille, chtěl duchovně oživit bratry v těchto kamenných stavbách, poznamenaných vkusem doby. Obnovit dominikánský život znamená vrátit mu původní krásu. To znamená nevracet se ke zvykům soukromého života, nýbrž dávat příklad společného usilování o svatost podle směrnic, které si přál svatý Dominik. Jako představený uměl využít kanonických vizitací k povzbuzování, aby podle jeho slov nedošlo k žádné ztrátě odvahy a iniciativy nějakým strašením. Cormierovy rady nebyly žádným povýšeneckým poučováním intelektuála, nýbrž byly od srdce k srdci. Sledoval moderní otázky s velkou rozhodností a nezdolností, ale počínal si velmi opatrně a prozíravě. Kolik odstínů prozíravě jemných kroků při současné zásadní pevnosti můžeme sledovat v Cormierově počínání, když odolával nátlaku všeho druhu! Když mu biblista Otec Lagrange vypravoval o terorismu, ke kterému dochází při mnoha hovorech s modernisty, Otec Cormier odpovídal: "Tento terorismus neznám, ani jím netrpím, ani ho neuplatňuji. Uvažuji jak nejlépe mohu o tom, co je třeba dělat. Počítám nejen s vnitřním dosahem věcí, ale i se situací osob a rozvážností, s jakou je třeba postupovat ve vztahu k nim... Napomínání prudké, hořké a přílišné často pochází z nezřízené vášně. Napomínání příliš mírné pochází z malomyslnosti. Spravedlivé a laskavé napomínání se rodí z lásky uspořádané, která umí i poradit." Při kanonických vizitacích neváhal sestupovat k podrobnostem. Věděl, že řeholní život spočívá spíše v kvalitě malých věcí, schopných vyjádřit heroismus, než okázalých skutcích. Bl.Otče Cormiere, prozíravý a moudrý služebníku Boží, ty ses nesmírně zasloužil o Církev svatou jako jinde ve světě, tak i v naší vlasti, protože jsi dokonale plnil církevní přikázání. Obracím se na tebe a úpěnlivě tě prosím, abys mě milostivě vyslyšel v mé záležitosti:........, aby tvou zvláštní přímluvou a tvým nebeským zásahem byla na mně oslavena Církev svatá, ke které se pokorně hlásím. Sláva Otci. Bože, pouč nás, často neprozíravé, zaslepené a zmatené, darem rady k dosažení milosrdenství jako blahoslavené milosrdné, abychom byli odměněni dobrotivostí.
Pane Ježíši, abychom se Bohu líbili, musíme
věřit jako prozíravé panny. Rozhojni v nás dar rady na přímluvu bl.Hyacinta
Maria Cormiera, aby živá a pevná víra řídila naše myšlení i naše
jednání. Otče náš.
Třebaže měl bl.Otec Cormier už od mládí velmi křehkou konstituci a chatrné zdraví, nebylo to na překážku jeho odvaze a statečnosti. Naopak, dobrotivý Bůh mu dopřál, aby se ve slabosti projevila síla, a aby se jeho ctnost statečnosti stala bezpečnou nádobou pro dar síly. Tak se jeho heroická statečnost, zušlechťovaná Duchem svatým, projevovala blahoslavenstvím hladovějících a žíznících po spravedlnosti, kteří budou nasyceni a odměněni přívětivostí jako plodem darů Ducha svatého. Poté, co mu bylo během jeho vážného ohrožení zdraví, doprovázeném chrlením krve, umožněno složit věčné sliby v řádu bratří Kazatelů a musel se nadále léčit, stal se v Římě pronovicmistrem noviců. Přijal tedy úkol, k němuž mu chyběl vyžadovaný počet let od slavných slibů. Když byl noviciát přeložen od svaté Sabiny na Korsiku, byl tam jmenován převorem. Cítil se neschopen ke svému úkolu, komplikovanému nejen potížemi s vlastním zdravím, ale také starostmi o hmotné zajištění kláštera. A přece v tom díle statečně vytrval a obstál. Když byl v roce 1904 zvolen magistrem dominikánského řádu, bylo mu dvaasedmdesát roků. Vždy měl křehké zdraví, ačkoli vedl způsob velmi pravidelný. Nejprve se považoval za "přechodného představeného řádu". Proto už o tři roky později prosil Svatého Otce Pia X., aby ho pro špatné zdravi dispenzoval od úřadu. Papež ho přesvědčil, aby setrval v úřadu a vzal si k tomu více pomocníků. Vytrval tedy v úřadu a díky němu prošel dominikánský řád touto bouřlivou dobou bez úhony. Avšak představený se nespokojuje s tím, že konejší a uklidňuje, nýbrž také obnovuje, usmiřuje a kontroluje. On má zasvěcovat a budovat, dávat podnět. A to učinil Otec Cormier založením univerzity svatého Tomáše v Římě, známé pod jménem Angelikum. Základní kámen byl položen roku 1908, ačkoli k tomu nebylo dost peněz. O rok později bylo dílo dovršeno, aniž by se řád dostal do dluhů. V roce 1905 obnovil samostatnou českou dominikánskou provincii. V roce 1908 přivtělil k řádu 27 kongregací sester, mezi nimi také kongregaci sester dominikánek sv.Zdislavy. Také po své pozemské pouti bl.Otec Cormier stále koná zázraky, přesahující možnosti přirozených lidských sil. Zázrak Otce Cormiera, jako nutný pro jeho blahořečení, se stal Otci Jiřímu Veselému OP v internačním táboře v Želivě roku 1955.
Bl.Otče Cormiere, prosím, staň se mým nebeským přímluvcem a duchovním průvodcem tímto životem. Ukazuješ nám, jak je možno uprostřed proměn tohoto světa svatě žít podle zásad evangelia. Kéž nepromarníme ani okamžik svého života, abychom ve chvíli smrti radostně a vděčně skládali životní účty před naším Pánem Bohem. Zejména tehdy se za nás přimlouvej, abychom se mohli s tebou shledat a těšit nevýslovnou radostí. A než ta chvíle přijde, vypros mi šťastné vyřízení této mé záležitosti:..........., které je také jedním z mnoha životních stupňů k Bohu, k Panně Marii a k tobě, bl.Hyacinte. Amen. Staň se. Otče náš.
Bože, jenž jsi počátek a konec všechno
stvoření, Pán života a smrti, odměnitel dobrých i zlých, prosíme,
oslavuj navěky svého služebníka bl.Hyacinta Maria Cormiera, abychom
ustavičně zakoušeli jeho otcovskou lásku k nám a mocnou přímluvu v našich
potřebách, a mohli s ním věčně kralovat v nebeském Jeruzalémě, když
se Ti nyní snažíme podle jeho vzoru horlivě sloužit. Skrze Krista,
našeho Pána. Amen.
Během této devítidenní pobožnosti jsme rozjímali o ctnostech blaženého Hyacinta Maria Cormiera, především o jeho víře, lásce a naději, dále o její prozíravosti, statečnosti, spravedlnosti, spravedlnosti a mírnosti, a konečně o jeho pokoře a lásce k bližním, a o tom, že ho tyto ctnosti vedly k dosažení dokonalosti na úrovni přirozené.
Uvažovali jsme také o tom, jak se k těmto
jeho ctnostem družily dary Ducha svatého, totiž dar moudrosti, rozumu,
vědy a umění, rady, síly, zbožnosti a bázně Boží. Prožívali jsme s ním,
jak tyto dary uschopnily tohoto Božího služebníka k hrdinskému jednání
nadlidským způsobem. Konečně jsme si také připomínali, jak to vše díky bl.Otci Cormierovi požehnaně působilo a dodnes působí v našich srdcích i v celém světě. Vyprošovali jsme si, aby se pro zásluhy bl.Otce Cormiera projevilo Boží požehnání také na nás. Veliké věci Cormierova života - Boží dary a milosti a jeho vznešené ctnosti - jsme poznávali v rozjímání v této pobožnosti za Tvého vedení a osvícení, ó Duchu svatý. Děkujeme Ti za milost, že jsi nám vnukl myšlenku a dal rozhodnutí pro tuto novénu - za nápad vykonat ji, za ochotu začít i za sílu k jejímu dokončení. Věříme, že jsi nás slyšel a vyslyšel, neboť se za nás po devět dní přimlouval po devět dní bl.Hyacint Maria Cormier, k němuž jsme se v důvěře obraceli ve svých potřebách. Přenecháváme Pane na Tvé Nejsvětější vůli, kdy nám dáš, co nám dáš a jak nám dáš to, oč jsme Tě prosili pro Cormierovy zásluhy. Ty chceš pouze naše dobro a blaho a nejlépe víš, co nám prospívá a co nám škodí. Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi. Promiň a odpusť nám všechny nedostatky při této pobožnosti - naši slabou víru a důvěru, naši roztržitost a ledabylost - a vše doplň z bohatství svého milosrdenství a z pokladu zásluh bl.Hyacinta Maria Cormiera. Chceme bl.Otce Cormiera uctívat a následovat nejen po devět dní, nýbrž po celý život, dokud se s ním neshledáme u Boha ve věčném království. Dnes, při zakončení noveny, Ti zpíváme ústy i srdcem s celým nebem: Tebe, Boha chválíme. A zakončujeme tuto pobožnost s pocity vnitřní radosti a naprostého přesvědčení: V Tebe, Hospodine, jsem doufal, nebudu zahanben na věky. Amen.
Bl.Otče Cormiere, dospěli jsme na konec
pobožnosti, v níž jsme po devět dní mysleli z nebeských oslavenců
především na tebe. Tolikrát jsme tě vzývali a vyslovovali tvoje jméno, a
neustále se dovolávali tvých zásluh a tvé přímluvy, připomínali jsme si
mnohé z tvých dobrých skutků a tvoje ctnosti a tak velebili v tobě
dobrotivého Boha. Denně jsi nás viděl přicházet k tobě a slyšel jsi a
přijímal naše prosby, které jsi obětoval Panně Marii a Pánu nebe a země.
Můžeme odejít od tebe bez vyslyšení u našeho Pána? Jestliže jsme
neprosili pokorně a vytrvale, prosil jsi za nás ty dokonale u Majestátu
Božího. Jestliže jsme nebyli hodni Božího zalíbení a vyslyšení pro naše
hříchy, byl jsi toho hoden ty pro své hrdinské ctnosti. Zakrýval jsi
naši slabost a ubohost a představil jsi nás Pánu, který se nad námi pro
tebe smilovává, odpouští nám naše viny a vyslyší naše prosby. Díky Bohu.
Sláva Otci. Sestavil: P.Tomáš Bahounek OP a konzultoval s P.Ambrožem Svatošem OP (Znojmo).
Obálka: |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||
