|
Ročník XV., číslo 7.
červenec 2009
Obsah: CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA, BESEDNÍ ŘEČI podle Tomáše ze Štítného
(39), Ct.Martin z Kochemu, O MŠI SVATÉ, Brněnská akademie duch.života
ct.Patrika Kužely 0P, křesťanského mučedníka z Osvětimi
VRAŤ SE DOMŮ –
VŠECHNO ODPUŠTĚNO!
Podobenství o marnotratném synu obsahuje nejenom neblahou událost útěku
z domova, nýbrž také radostnou událost návratu zatoulaného dítěte.
Návrat domů jako do jediného útočiště před zkázou, do milující náruče,
do bezpečného zázemí, kde každá věc dýchá milou vzpomínkou.
Když promrháš na toulkách světem své dětství daleko ode Mne, který si
počínám tak otcovsky a bratrsky, ztrácíš nárok na opětné přijetí, jako
jsi neměl nikdy žádné lidské právo na to, abych tě otcovsky jmenoval Mým
dítětem, když jsem tě jím doopravdy učinil. Ještě méně máš lidské právo
na to, abych ti vrátil ztracené dětství. A přece ti je vracím a chci ti
je vracet znovu a znovu. Tolikrát jsem ti ho už vrátil!
Jako tvůj Bratr a Spasitel platím za tebe dluhy z tvých radovánek víc
než nadbytečně. Platím za hříchy zvláště tebe, uprostřed celého
ostatního lidstva a světa věčnou cenou Mé oběti. Trpělivě na tebe čekám,
až si vyhraješ se strašnými hračkami socialismu, komunismu, fašismu či
kapitalismu, abys je pak zklamaně odložil jako hrací automaty. I po
opakovaném podlehnutí tomuto hráčství máš v Mém dětství stále ještě
otevřený přístup domů, kde na tebe čeká Moje otcovská i bratrská náruč.
Když jsi ztratil svůj život Mého dítěte, není vše ztraceno. Můžeš ho ve
Mně znovu nabýt. A když jsi svými všedními hříchy oslabil toto Mé
dětství ve svém srdci, takže vězí mezi ním a Mou otcovskou i bratrskou
náručí temné mračno množství tvých tak zvaných všedních hříchů, i proti
tomuto neštěstí ti posílám lahvičku medicíny pokání. Vždyť se vydávám
hledat právě tebe – hříšníka – ztracenou ovečku. Tebe zvu k sobě
nejsladčeji a zvu tě vytrvale. Právě tobě, rvanému vášněmi na kusy,
nabízím všechnu Mou Krev i sílu své Krve. Jsem tvůj přítel, ovšem nejsem
přítelem hříchů. Právě proto chci být tvým přítelem, milý hříšníku,
protože jsem odpůrcem hříchu.
Hříšníku! Hříšnice! - Volám tě k sobě. Přijď i ty, unavený životem a
zklamaný zrazenou láskou a obtěžkaný depresemi, a přece žíznící po
životě a po lásce. Volám právě tebe, abych ti tobě vrátil život Mého
dítěte. Právě kvůli tobě přicházím na svět, a proto stojím před soudnou
stolicí a věčně ukazuji Mé krvavé rány, Mé strašné jizvy po hřebech, i
Můj kříž – nástroj Mého umučení, aby ti bylo vráceno Moje dětství, a to
tak dlouho, dokud tvoje zloba neřekne poslední „Ne" na poslední pozvání
Mé lásky, pokud se neodcizíš nadobro a navěky nezkameníš ve svém
odcizení se svému povolání za Mé dítě.
Tak rozuměj svátosti smíření: Co svážete na zemi, bude svázáno na nebi
nebo rozvázáno; komu odpustí rozdavatelé a služebníci Mého tajemství,
tomu bude odpuštěno.
Moje dítě, které věří v sílu Mé Krve, v Mém bratrském i otcovském
odpuštění, se pořád ještě může vrátit domů. Máš totiž svátost, která
vrací život Mému dítěti, svátost smíření. Není to jenom svátost smazání
hříchů, nýbrž i svátost, udělující nový život, vracející život Mého
dítěte. Proto hleď přistoupit k svátosti smíření tak jako k závazku.
Snaž se nyní o život z tohoto dětství a o uchování a rozmnožení a
zesílení tohoto ztraceného a znovu nabytého dětství.
Když tě volám k sobě a když tě přijímám, povzbuzuji tě také, abys už
nehřešil. To je to jediné, co od tebe žádám, abys vstal k novému životu
v síle odpuštění, kterého se ti tobě právě dostalo. Neboť chci, nejenom
abys měl nějaký život, nýbrž abys měl Můj život, tedy život v hojnosti,
v nepomíjivosti.
Ve svátosti smíření není tedy všechno hotové už tím, že je ti odpuštěno,
nýbrž všechno odpuštěním teprve začíná. Začíná ti nový život a tento
život se musí teprve rozvinout.
Dej pozor! Tvůj návrat nesmí být sobecký, totiž jen aby tobě bylo
odpuštěno, abys odložil se sebe ohavnost hříchu, která tě dusí, která ti
vhání stud do tváře. To je to negativní, ale ještě je potřeba to
pozitivní - vrátit se do Mé otcovské i bratrské náruče. Jinými slovy:
hleď uchopit onen nový život, který se ti bratrsky znovu podává, začni
budovat nový vztah důvěrného dětství vůči Mně, nebeskému Otci i
spasitelnému Bratru, život lásky, život poslušné lásky ke všemu, co od
tebe žádám, život obětavé lásky, abych byl oslaven, abys Mne oslavil v
novém životě z přikázání a podle přikázání.
Pouhé odložení hříchů je málo. Proto se to nazývá svátostí smíření a ne
pouze zpovědí. Zpověď je jen předpoklad, který má ukázat, co jsi byl,
který ti má postavit před oči, čím jsi byl a co je ti znovu darováno, a
to nejen proto, aby ses mohl lehkomyslně odvrátit od minulosti.
To vyznání musí být ve vědomí, že jsi urazil ne nějakého kolemjdoucího,
nýbrž Mne jako otcovského Stvořitele i bratrského Spasitele. Takže to
vůbec nebyl malý přečin, kterého ses dopustil. Jako marnotratné dítě
jdeš do sebe. Srovnáváš Mou otcovskou lásku s tím, jak se vůči ní
zachoval. Máš-li rozhodně a nekompromisně povstat z hříchu a odvrátit se
od něho, potřebuješ si uvědomit celou hrůzu a tíhu viny. K tomu
potřebuješ zpytování svědomí, a dále vyznání, aby tvůj hřích stál
vždycky proti tobě. Proto, když přistupuješ ke svátosti smíření,
srovnávej vše, co ti otcovsky dávám, srovnávej i Mou Krev, kterou za
tebe jako tvůj Bratr a Spasitel prolévám, všechny Moje milosti, Moje
podivuhodné vedení, takže si uvědomíš, že tvoje hříchy jsou těžkým
proviněním proti Mně a že i to, čemu říkáš všední hřích, u tebe, Mého
dítěte, je urážkou Mé otcovské i bratrské lásky a že ani přes všední
urážku nesmíš přecházet jako by nic.
Právě toto světlo otcovské lásky a tvého pozvání za Moje dítě ti odhalí
hřích v pravém světle. Vrhne ti jasné světlo na všechna tvá provinění.
Uvidíš lásku, péči, dobrotu, a nyní se teprve v tobě pohnou sladké slzy
kajícnosti, pokání, které ti vdechnou opravdovou lítost: Ach, jak jsem
se, Ti, můj Pane, odplatil za tolik tvé lásky! Zároveň s tím se v tobě
otevře otázka: A co podniknu dál?
Jako Otec i Bratr chci jen jedno: Vstaň! Vytrhni se ze své bídy! Vstaň
ze svých vin! Ne váhavě, ale odhodlaně a statečně. Nemysli si, že ti
odpouštím proto, abys složil ruce v klín a točil si prsty mlýnek, anebo
aby sis řekl: Odpustil jednou, odpustí zas. Nikdy nesmíš domyslet konec
prvého odpuštění. Pamatuj, že už první odpuštění je dost silné, abys
mohl v Mé síle žít dále a navěky jako Moje dítě. Sám ze sebe to sice
nedokážeš, ale síla Mé odpouštějící otcovské lásky je nesmírná,
nekonečná. Dovedu si tě udržet, když i ty učiníš, co na je tobě,
jestliže i ty vstaneš s celou posvátnou rozhodností, jak si zasluhuje
Moje otcovské odpuštění. Vstáváš přece jako dítě a rozbíháš se ke Mně.
Ke Mně, kde je tak dobře, že i pouhý nádeník i nejprostší duše na
nejnižším stupni duchovního života má dost solidní obživy, dostatek
bílého chleba sladké živné milosti. Vydej se ke Mně, kde je dobře
setrvávat a odkud odejít je vrchol pošetilosti.
A pak musíš přijít a vyznat se ze svého provinění. Také to nemáš jen sám
ze sebe, nýbrž je to Moje dobrodiní. Tobě se uleví teprve tehdy, až
můžeš složit svou tíhu před někým, kdo se ti nevysměje, kdo tě pochopí.
Kdo tě přijme. Samojediný dovedu všechno pochopit a uznat. Proto ti
nabízím možnost vyznat se před Mým zástupcem, před zástupcem Mého
otcovství, který se také proto nazývá Pater, Otec. Máš přijít ke Mně,
aby ses vyznal, ale také abys Mne mohl oslovit tím sladkým jménem: Otče.
Uvědom si, že Mne tak smíš oslovovat, nejen ve své vůle, nýbrž proto, že
tě k sobě zvu, abys Mi takto mohl říkat, abys sám nabyl vyznáním
ujištění, že Mi nyní znovu smíš takto říkat.
Neboj se a klidně předstup přede Mne a vyznej, že nejsi už hoden nazývat
se a ani být Mým dítětem. Bez tohoto pokorného vyznání a uznání tvé
ničemnosti bys Mi zabraňoval vštípit ti tvůj nový život a naštěpovat tvé
rozhodnutí k novému životu na Můj pevný a odolný kmen. Jedině po tomto
upřímném vyznání si také sám začneš víc vážit milosti odpuštění a
navrácení důstojnosti Mého dítěte, a tvého místa v Mém domě. Ostatní už
učiním sám otcovským a zároveň bratrským způsobem, a je to úžasné.
Hlavní je, že právě tebe uprostřed mnoha dalších hledačů pravdy mimo
otcovský dům přijímám otcovsky i bratrsky s nesmírnou láskou. Nevyčítám
ti tvoje hříchy a jejich důsledky ve tvém srdci i v celém tvém okolí.
Vždyť porušené stvořené přírody ti sama už dost vyčítá. Jako tvůj Otec i
Bratr se naopak raduji. Moje přijetí je láskyplné a radostiplné. Proto
se na jedné straně neboj, ale na druhé straně se uč vážit si Mého
odpuštění. Nikdo jiný ti nedovede takhle odpouštět a přijímat tě jako
navrátilce. Od hlavy k patě tě nově oblékám a dávám ti odznak
příslušnosti ke Mně - prsten. Je to nejen odznak příslušnosti, ale také
nároku na všechno, co mám – moc, sláva a dědictví. Jsi zase doma a
všechno Mé je i tvé. Zakrývám tvou nahotu novým šatem nové milosti. To,
co jsi promarnil, ti vracím, a ještě přidávám. Vracím ti i ony drobné
milosti, které jsi rozházel drobnými zákrutami tvého bludného hledání
pravdy mimo otcovský dům. Vracím ti milosti, ale s nesmírnou slávou. S
radostí celého osazenstva Mého slavného domu a hlavně s radostí
otcovskou, ale i bratrskou, protože se raduje také Moje přijaté a
obětované člověčenství, že právě ty jsi očištěn, posvěcen a zachráněn
Mou prolitou Krví.
Proto se vracej klidně a s důvěrou. Jako tě čeká v Mém náručí opravdová
radost nad marnotratným, ale vracejícím se dítětem, tak také přichystej
svému Otci srdce plné radosti. Jako se snaž přistupovat s lítostí nad
svými hříchy a s bolestí nad svým nevděkem, tak se zase rozechvěj
posvátnou radostí, že máš pořád ještě otevřenou náruč otcovskou i
bratrskou. Přijmi Moje odpuštění a už se nevracej k tomu, co se stalo,
ledaže bys chtěl opěvovat Moje milosrdenství na věky. Netrap se nad
minulostí! Nedoluj zbytečně v černém kameni odložených hříchů. Když
odpouštím a odpouštím s radostí, tak i ty přijímej s radostí Moje
odpuštění.
Když jsi svých hříchů jaksepatří litoval, svátostně je vyznal a dosáhls
odpuštění, tak už se začni radovat. Nakonec se raduj, že se ty hříchy
staly, ovšem ne proto, abys je opakoval, nýbrž proto, že tě přivedly k
těsnějšímu přilnutí do Mé náruče. Dokud putuješ světem, jsi pořád vydán
na pospas výpadům těla, světa i ďábla, a je lidské, že upadáš do hříchu.
Bylo by ďábelské, kdybys v hříchu uvázl. Je však andělské, když z hříchu
ve svátosti smíření povstáváš, abych tě obdaroval ještě větší milostí k
vytrvání v dobrém.
Svolávám všechny chóry, aby oslavily tvůj návrat. Chystám ti mnoho
pokojné, ušlechtilé radosti, když se budeš u Mne cítit opravdu doma.
Nechej se živě povznést k vznešené myšlence, že jsi doma, že tu smíš
přebývat jako domácí, a ne host, ani méněcenný příchozí, a co víc, že tu
nejsi jen uprostřed chladných zdí, nýbrž jsi očekáván s otevřenou
otcovskou i bratrskou náručí. Tohle radostné poznání je velmi důležité,
takže víš, že v otcovském domě máš ve Mně někoho, kdo tě kdykoli
vyslechne a odpustí, sotva dáš najevo lítost, ale také ti chce pomoci a
může pomoci, protože k tomu mám větší, než jen přirozené síly. To ti
také pomůže rozhodněji a statečněji odolávat lákadlům. Přijdou za tebou,
jako Augustinovy neřesti, budou tě lákat, budou ti ukazovat, co všechno
jsi opustil, a jaký že se z tebe stal nepřítel normálního života, jímž
je pro většinu lidí světa hřích a neřest.
Když ovšem zakotvíš v Mé lásce, která tě znovu přijímá, a když celou
zkušeností prožiješ Moje otcovství i bratrství a zakusíš zaručený pokoj
domova, snadno pak odoláš všem nabídkám těla, světa i ďábla. Čím pevněji
přilneš ke Mně, tím snáze odoláš. Jedině pevným předsevzetím a
odhodláním, když víš, co je hřích a kdo jsem a proč visím na kříži a
krvácím, se vyzbrojíš do svých zápasů o domov, jež tě znovu a znovu
budou ohrožovat. Dej. se sevřít do náruče Mé vůle, nic tě odtud nevyrve.
B.
+++
Velikou útěchu i radost ti působí, když víš, jak prospívá Mše svatá také
milým nebešťanům, a jak se jí můžeš při jejich svátcích účastnit a
obětovat ji k rozhojnění jejich cti. Svatí a světice si od tebe
zaslouží, abys je uctíval. Vždyť sám Bůh je navěky poctil jako své věrné
služebníky. Také pro své ctnosti si zasluhují, abys je i ty uctíval. Tak
praví Spasitel: „ti budou chodit se mnou v bílém rouchu, protože jsou
toho hodni.“ (Zj 3,4) První důvod, proč máš uctívat světce, je ta, že je
tak poctil sám Bůh. Druhý je v tom, že jsou hodni takové pocty pro své
ctnosti. Další důvod je, že světci, pokud žili na zemi, vyhýbali se
poctám a ve své pokoře se měli za nehodné poct, dokonce bývali často
nevinně v opovržení od bohaprázdných a zlomyslných lidí a snášeli
nejrůznější potupy a mnohá pronásledování. Proto také chce Bůh, aby
jejich nevinnost a jejich ctnosti jasně vynikly a docházely úcty od
křesťanů.
Příklad o tom máš v Mardocheovi. Sloužil upřímně Bohu, a přesto byl
krutě stíhán od nadutého Amana. Spravedlivý Bůh však překazil Amanovu
lest a způsobil, že jeho věrný služebník nabyl cti před veškerým lidem.
Král se otázal Amana: „Co se má stát s mužem, kterého chce král poctít?"
Ten si v duchu řekl: „Koho jiného než mne by chtěl král poctít?" A
odvětil králi: „Muži, kterého chce král poctít, ať přinesou královské
roucho, které oblékal král, a přivedou koně, na němž jezdil král, a na
jeho hlavu ať vloží královskou korunu. Roucho a kůň ať jsou odevzdány do
rukou některého z královských velmožů a šlechticů, oni ať obléknou muže,
kterého chce král poctít, ať ho na koni provedou po městském
prostranství a před ním provolávají: Tak se jedná s mužem, kterého chce
král poctít!“ Nato řekl král Amanovi: „Pospěš, vezmi roucho a koně, jak
jsi pověděl, a učiň tak židu Mordocheovi, který sedí v královské bráně.
Nezanedbej ani slova z toho, co jsi pověděl!" ((Est 6,6-10)
Jestliže tento pohanský král nařídil prokázat Mardocheovi pro věrnou
službu takovouto čest, jak velikou čest asi prokazuje dobrotivý Bůh svým
věrným služebníkům za tak mnohé služby, jež mu vykonali, a jak veliké
pocty připraví jim od celého nebeské obce! Takovou poctu jim prokazuje
zejména v ony dny, kdy byli slavným způsobem uvedeni do nebe a kdy se v
celém světě oslavují jejich svátky. Proto vnukl své Církvi skrze Ducha
Svatého, aby v takové dny uctívala jeho věrné služebníky a vyvolence
nebeské modlitbami k posvěcení doby, pobožnostmi, kázáním i chvalozpěvy,
slavnostními prosebnými průvody, zejména pak konáním Nejsvětější oběti
Mše svaté. Neboť člověk, jehož chce Král nebeský uctít, má být takto
uctíván.
Nejlépe můžeš prokázat úctu svatým, když jim zasvětíš Mši svatou,
jestliže ji někdo slouží nebo se jí účastní na jejich počest a obětuje
Bohu všemohoucímu na rozhojnění jejich oslavy anebo i nahodilých
radostí.
Poddaní hrávají divadlo k oslavě svého panovníka, a on, třebaže se o něm
snad nečiní v představení ani zmínka, přesto je rád přijímá, právě
proto, že se to hraje na jeho počest. Podobně mají také svatí nebešťané
zvláštní radost z oběti Mše svaté, třebaže se při ní představuje jen
život a utrpení Páně a obětuje se všemohoucímu Bohu, právě proto, že se
toto přesvaté představení koná na jejich počest a celá nebesa se z něho
společně radují.
Jestliže však bývá jméno některého světce proneseno při Mši svaté, on se
tím cítí ještě více poctěn, raduje se ještě více a Mše svatá se mu stává
příjemnější, jak tvrdí sv.Jan Zlatoústý: „Jestliže poddaní připravují
svému králi holdování, oznamují vedle jeho jména také jména jeho
spolubojovníků, kteří udatně bojovali proti nepříteli. Tak je také
veliká pocta pro svaté, když bývají jmenováni při Mši svaté v
přítomnosti svého Pána, jehož život i utrpení se slavně připomínají, a
když bývají velebeny jejich vznešené skutky, které vykonali v boji proti
pekelnému nepříteli.“ Při tom se také vzdávají díky všemohoucímu Bohu za
sílu, kterou jim poskytl v boji, a za milosti, s nimiž jim dopomohl k
vítězství. Proto se dá říci, že svatým nemůže být prokázána žádná
příjemnější služba, než když někdo jejich jménem přináší všemohoucímu
Bohu oběť Mše svaté, děkuje Mu při ní za prokázaná dobrodiní, připomíná
si zásluhy svatých a zároveň ve Mší svaté obětuje Nejsvětější Trojici.
Chceš rozmnožit nahodilé radosti některého světce či světice? Buď nejen
přítomen na Mši svaté, sloužené na jejich počest, abys při ní Bohu
děkoval za udělení milosti, nýbrž také tuto Mši svatou čili Krista Pána
v Nejsvětější Svátosti zbožně obětuj Bohu Otci k rozmnožení nahodilých
radostí a blažeností tohoto svatého.
Tak to činívala sv. Gertruda. Často v duchu spatřila, jak prospěšné se
takové obětování ukázalo. .
O tom se dozvíš z jejích zjevení toto: ,,Na sv.Michaela archanděla
obětovala Nejsvětější Svátost Těla a Krve Páně při Mši svaté Bohu Otci
se slovy: K poctě tohoto Tvého vznešeného knížete obětuji Ti,
nejdobrotivější Pane, tuto Nejsvětější Svátost. Obětuji Ti ji k chvále a
k rozmnožení radosti Tvého archanděla, i k větší oslavě a blaženosti
všech andělů i svatých. - Potom spatřila, jak Bůh Otec k sobě přitáhl tu
jemu obětovanou Svátost podivuhodným způsobem a vlil z ní nebeským
duchům tak nevýslovnou blaženost, že se nadmíru zaradovali a zdáli se
oplývat nadmíru velikou blažeností. Proto přišli všichni andělé i svatí
ke sv.Gertrudě postupně jí a za tu její oběť s velikou uctivostí
děkovali.“
Při této zaznamenané události si povšimni toho, že sv. Gertruda
neobětovala Nejsvětější Svátost andělům, nýbrž Bohu Otci.
Na to nezapomínej, že jakákoli oběť vůbec, ale oběť Mše svaté zvláště,
nemůže být obětována tvoru, tedy ani Bohorodičce, ani kterému andělu
nebo člověku, nýbrž jedině a výhradně Bohu Nejvyššímu, Stvořiteli a Pánu
všeho. Vždyť dílo obětování je nejpřednější způsob klanění, z čehož
samého už vyplývá, že vlastní oběť může být přinesena jen samému Bohu.
Totéž vyslovuje také sama Církev svatá, když na počátku římského kánonu
klade knězi do úst tato slova: „Pokorně žádáme a prosíme, dobrotivý
Otče: Přijmi a požehnej tyto dary, tuto oběť svatou a nekrvavou.“ V
dalším kánonu jsou to zase slova: „Bože, sešli rosu svého Ducha také na
tyto dary a posvěť je, ať se nám stanou tělem a krví našeho Pána, Ježíše
Krista.“ Ve třetím kánonu: „Otče, pokorně prosíme, posvěť svým Duchem
tyto dary, ať se stanou tělem a krví tvého Syna.“ A ve čtvrtém kánonu:
„Otče, prosíme. Ať svatý Duch posvětí také tyto dary, aby se staly tělem
a krví našeho Pána, Ježíše Krista. Z toho vidíš, že se Mše svatá
neobětuje ani Bohorodičce, ani andělům ani svatým, nýbrž jedině
Nejsvětější Trojici Boží, aby odtud vyšla pocta také těmto svatým. Při
obětování Mše svaté se sice činí také zmínka o svatých, ale nikdy v tom
smyslu, jako by se obětovalo výhradně jim. Vždyť podle slov sv.
Augustina: „Nezřizujeme oltáře mučedníkům, nýbrž jen k památce
mučedníků. Copak někdy stál některý kněz poblíže svatých těl u oltáře a
modlil se takto: „Obětujeme ti, Petře, Pavle, Cypriáne?" Ačkoliv Církev
na počest a na památku svatých někdy koná některé Mše svaté, přesto tím
neučí, že by se oběť přinášela svatým. Vždycky tvrdí, že se přináší jen
samému Bohu, jenž svaté korunoval. Proto kněz ani neříká: obětuji ti,
Petře nebo Pavle, tuto oběť, nýbrž děkuje Bohu za jejich vítězství,
prosí je pouze o ochranu, aby se totiž v nebi za tebe přimlouvali u Boha
také oni, jejichž památku zde na světě slavíme. V takovém smyslu je
správné a vhodné slavit oběť Mše svaté k počest. Pro lepší znázornění
toho, jak bývá rozhojněna důstojnost i blaženost nebešťanů v oběti Mše
svaté, uvádím ještě jiný příklad ze zjevení sv.Gertrudy. Když zesnula
jistá panna z kláštera po zbožném životě Bohu, účastnila se jiná panna z
téhož kláštera Mše svaté za tu zesnulou a modlila se při pozdvihování
svaté Hostie takto: „Otče nebeský! Obětuji ti tuto svatou Hostii Těla a
Krve Pána Ježíše za naši zesnulou spolusestru, a s touto svatou Hostií
obětuji Ti zároveň veškeré důkazy lásky a oddanosti, jež Ti nejsladší
Srdce Pána Ježíše vždy prokazovalo." Hned potom otevřel Bůh té řeholnici
duchovní zrak a ona spatřila, že ta blahoslavená sestra už požívá
nebeskou radost, ale v tomtéž okamžiku se jí zdálo, že byla povznesena k
vyššímu stupni blaženosti, jako by byla přeložena k vyšší důstojnosti,
přioděna jasnějšími rouchy a obklopena ctihodnějšími služebníky. Tak se
dělo tolikrát, kolikrát zbožná řeholnice opětovala obětování Mše svaté
za zesnulou.
Jak vznešené ovoce takového obětování! Jak velice rozmnoženy byly
nahodilé radosti této duše, v nebi už blažené! Kdo by tomu mohl věřit,
kdyby o tom nevydávala svědectví tato nebeská zjevení, velmi dobře
osvědčená? Mohla tedy skutečně být ona blahoslavená duše povznesena k
vyššímu stupni oslavy obětováním Mše svaté a vyznamenána krásnější
ozdobou? Dobře si však zapamatuj slova zmíněného zjevení! Netvrdí se v
nich, že by tato duše byla postavena na vyšší místo, nýbrž že se zdálo,
jako by byla povýšena na vyšší stupeň oslavy. Vyšší stupeň oslavy patří
k podstatné blaženosti svatých, jež nemůže být zvýšena. Zmíněná duše
tedy nedosáhla vyššího stupně podstatné blaženosti v nebi obětováním Mše
svaté, ale velmi velikého rozmnožení svých nahodilých radostí.
Z toho vidíš, jak velikou radost můžeš prokázat některému světci
obětováním třeba i jediné Mše svaté! Kdyby ses na jeho počest pomodlil
třeba celý žaltář, přesto bys mu nepřipravil tolik radostí, kolik
připravila ona řeholnice své spolusestře v zesnulé Pánu několika slovy,
a kolik můžeš připravit svému svatému patronu obětováním Mše svaté!
Budeš-li tedy napříště chtít řádně uctívat milé nebešťany, často se
zúčastňuj na jejich počest Mše svaté, a při pozdvihování svaté Hostie
obětuj Bohu jeho přemilého Syna také k větší cti a radosti svého svatého
patronu. Nahlížej tedy denně do kalendáře, na kterého svatého připadá
památka a během Mše svaté říkej tomuto svatému: „Milý svatý N.! Tuto Mši
svatou chci prožívat na tvou počest!“ A při pozdvihování říkej: Milý
Bože! Obětuji ti tuto Mši svatou k větší oslavě a radosti tohoto svatého
N.“ Co tím způsobíš, to se dozvíš hodince své smrti. (Ct.Martin z
Kochemu, O mši svaté)
+++
Patnáct modliteb sv.Brigity Švédské o Utrpení Pána Ježíše Krista
O modlitbách
Patnáct modliteb svaté Brigity o Spasitelových Mukách zjevil náš Pán
Ježíš Kristus svaté Brigitě Švédské (14.VI. 1303 - 23.VII.1373) v
kostele sv. Pavla v Římě. Představují osobitou pobožnost k Mukám našeho
Pána. Tuto pobožnost schválila Svatá kongregace pro šíření víry a papež
Klement XII. (1730 -1740). O těchto zjeveních papež Benedikt XIV.
napsal: „Zjevení sv. Brigity bez pochyby nezasluhují takovou víru, jako
pravdy víry. Ale bylo by nerozumné je odmítat, protože se opírají o
dostatek důvodů, aby se jim věřilo.“
(Poznámka: Tyto modlitby se dají použít i pro Křížovou cestu)
Úvod
Dlouho si sv.Brigita přála poznat počet ran, které měl náš Pán při svém
utrpení. Jednoho dne se jí zjevil a řekl: „Já jsem přijal na svém Těle
pět tisíc čtyři sta osmdesát ran. Jestli je chceš uctít nějakou
pobožností, pak se modli patnáctkrát Otče náš... a patnáctkrát Zdrávas
Maria... s těmito modlitbami (které je On sám naučil) po dobu celého
roku. Až se ten rok skončí, pak tím bude pozdravena každá moje rána“.
Pán dodal, že kdokoli se bude tyto modlitby modlit po dobu jednoho roku
vysvobodí patnáct duší svého rodu z očistce,
patnáct spravedlivých téhož rodu bude utvrzeno a uchráněno v milosti a
obrátí se patnáct hříšníků téhož rodu.
Člověk, který se bude tyto modlitby modlit dosáhne prvních stupňů
dokonalosti.
Patnáct dnů před jeho smrtí mu dám své předrahocenné Tělo, aby skrze ně
byl osvobozen od věčného hladu. Dám mu pít svoji předrahocennou Krev,
aby nežíznil věčně.
Patnáct dnů před svojí smrtí se bude s hořkostí kát za svoje hříchy,
které v plnosti pozná.
Postavím před něj znamení svého mocného vítězného Kříže, aby mu byl na
pomoc a obranu proti nástrahám jeho nepřátel.
Před jeho smrtí přijdu se svojí předrahou, milovanou Matkou a dobrotivě
přijmu jeho duši a uvedu ji do věčné radosti a tam mu dám zvláštním
způsobem napít z pramene mého Božství, což nedám druhým, kteří se
nemodlí tyto moje modlitby“.
Je dobré vědět, že i tomu, kdo by třicet roků žil ve smrtelném hříchu
nicméně nyní by se zbožně modlil, nebo rozhodl modlit tyto modlitby, Pán
odpustí všechny jeho hříchy, ochrání ho od náhlé smrti, osvobodí jeho
duši od věčných muk a dostane všechno o co by se modlil k Bohu a k
Přesvaté Panně.
Kdyby stále žil podle své vůle a měl by zítra zemřít, jeho život se
prodlouží.
Kdo se modlí tyto modlitby, dostává pokaždé částečné odpustky a bude mu
zajištěno, že bude přijat a připojen k nejvyššímu sboru andělů a kdo
naučí druhého modlit se tyto modlitby, jeho radost a zásluha nikdy
nepomine, ale bude stálá a trvat bude navěky.
Tam, kde se modlí nebo se budou modlit tyto modlitby je Pán přítomen se
svojí milostí.
Všechny tyto přísliby byly dány sv. Brigitě z jednoho kříže našeho
Ukřižovaného Pána pod podmínkou, že ona se bude modlit tyto modlitby
každý den, a ty přísliby platí pro všechny, kteří se je budou zbožně
modlit jeden rok. Ten kříž je uctíván dodnes v kostele sv. Pavla v Římě.
Schválení Pia IX.
Tyto modlitby s přísliby byly vydané v jedné knize v Toulouse v roce
1740. Vydal je P. Andrien Parvilliers, apoštolský misionář ve Svaté
zemi, se schválením a doporučením k šíření.
Rodiče a učitelé, kteří naučí děti, aby se tyto modlitby modlily nejméně
jeden rok, zajistí jim tím, že budou uchráněny od každého těžkého
neštěstí, které by jim mohlo způsobit, že by ztratily některý ze svých
pěti smyslů, ať budou jakkoli dlouho žít a ještě další přísliby. Když se
potvrdí, že se tyto přísliby naplňují bez jakékoliv výjimky, všichni je
jistě budou chtít získat i pro sebe.
Papež Pius IX. se s těmito modlitbami seznámil, včetně úvodu. Schválil
je 31. května 1862 a prohlásil je za pravdivé a užitečné pro duše. To
rozhodnutí Pia IX. je potvrzeno tím, že se přísliby potvrdily na všech
osobách, které se modlily tyto modlitby, a i mnoha nadpřirozenými
událostmi, kterými Pán chtěl ukázat, že modlitby skutečně pocházejí od
Něj.
I. MODLITBA - JEŽÍŠOVA MUKA NA OLIVOVÉ HOŘE A KORUNOVÁNÍ TRNÍM
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši Kriste, věčná slasti všech těch, kteří Tě milují, radosti, která
přesahuješ každou jinou radost a každé přání, spáso a naděje všech
hříšníků! Ty jsi projevil, že nemáš větší uspokojení nad to být mezi
lidmi, takže jsi v plnosti času přijal lidskou přirozenost z lásky k
nim. Vzpomeň na všechno utrpení, které jsi vytrpěl od chvíle svého
početí a zvláště při svých svatých Mukách, jak to bylo rozhodnuto a
určeno podle Božího záměru na věčnosti.
Pane, rozpomeň se na svoji Poslední večeři se svými učedníky, kdy jsi
jim umyl nohy, dal jsi jim své svaté Tělo a předrahocennou Krev,
prorokoval jsi jim svoje brzké Utrpení, a přitom jsi je i dobrotivě
těšil.
Vzpomeň i na žalost a hořkost, které jsi pocítil v duši, jak jsi to i
sám dosvědčoval, když jsi řekl: «Smutná je duše má až k smrti!»
Ježíši drahý, vzpomeň na strach, tíseň a bolest, které jsi vytrpěl na
svém něžném těle před svým Utrpením na Kříži, jak jsi se zpotil krvavým
potem při své trojí modlitbě, jak Tě polibkem zradil Tvůj učedník Jidáš
a chopil se Tě Tvůj lid, který jsi Ty vyvolil a vyvýšil; jak Tě obvinili
falešní svědci a nespravedlivě Tě soudili tři soudci v květu Tvé
mladosti, a v době slavení Paschy!
Milý Spasiteli, vzpomeň si, jak jsi byl zbaven vlastního šatu a potupně
jsi byl oblečen, nejdříve od Heroda jako blázen do bílého, a potom od
vojáků, na posměch, do červeného šatu; jak Ti páchnoucím hadrem zakryli
oči a svatou Tvoji Tvář; jak Tě políčkovali, korunovali Ti hlavu trnovou
korunou, vložili Ti do ruky třtinu a tloukli Tě s ní po hlavě, jak Tě
přivázali ke sloupu a roztrhali Tě údery bičů a ještě Tě zasypali
pohrdáním a urážkami.
Přesvatý Vykupiteli, pro zásluhy všeho svého utrpení a bolesti, co jsi
je vytrpěl před svými Mukami na Kříži, uděl mi před mojí smrtí milost,
abych se dokonale kál, abych se upřímně a úplně vyzpovídal, abych
vykonal důstojné zadostiučinění a abych dosáhl odpuštění všech svých
hříchů! Amen!
II. MODLITBA - TUPENÍ JEŽÍŠE
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, dokonalá svobodo andělů, rajská sladkosti, vzpomeň na onen
strašný žal, kterým jsi trpěl, když Tě obklopili Tvoji nepřátelé jako
zuřiví lvi a uráželi tě nesčetnými urážkami, plivali Ti do svaté Tváře,
políčkovali Tě a předháněli se, kdo Tě bude více mučit jiným neslýchaným
týráním.
Spasiteli můj, pro zásluhy těchto svých bolestí, pohrdání a urážek,
prosím Tě, abys mne vysvobodil od všech mých nepřátel viditelných i
neviditelných, a abys mi dal milost, abych pod Tvojí záštitou dosáhl
dokonalé plnosti věčné spásy.
Amen!
III. MODLITBA - JEŽÍŠOVO PŘIBÍJENÍ NA KŘÍŽ
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, nesmírný a neohraničený Stvořiteli nebe a země, který všechno
obklopuješ a máš ve své moci, vzpomeň na přehořké bolesti, které jsi
vytrpěl, když Židé přivázali na Kříž Tvoje svaté, něžné ruce a nohy a
probili je silnými, tupými hřeby; a když je neuspokojoval Tvůj stav, aby
ukojili svoji zuřivost, rozšiřovali Tvoje Rány, způsobovali Ti bolest za
bolestí, roztáhli Tě na Kříži se zlobnou ukrutností, tahali Tě na
všechny strany a vykloubili Ti údy!
Milovaný Vykupiteli, vroucně Tě prosím, abys mi pro zásluhy svých
přesvatých bolestí na Kříži, plných lásky k nám, vlil bázeň a lásku k
Tobě!
Amen!
IV. MODLITBA - JEŽÍŠOVA MODLITBA ZA JEHO MUČITELE
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, nebeský lékaři, na Kříži vyzdvižený, abys svými ranami vyléčil
naše rány, vzpomeň si na bolesti a zranění, která jsi vytrpěl na všech
svých údech, z nichž ani jeden nezůstal na svém místě, takže nebylo
bolesti podobné bolesti Tvojí. Od paty až po vrch hlavy nebyla ani
jediná část Tvého těla bez muk. Ale přes všechno to utrpení Ty jsi
nepřestával prosit svého Otce za své nepřátele: «Otče, odpust jim, neboť
nevědí co činí!»
Skrze své veliké milosrdenství a pro zásluhy těch svých bolestí dej nám
milost, aby památka na Tvé přehořké Utrpení v nás probudila dokonalou
kajícnost, abychom dosáhli odpuštění všech svých hříchů!
Amen!
V. MODLITBA - JEŽÍŠOVO MILOSRDENSTVÍ KE KAJÍCÍM HŘÍŠNÍKŮM
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, zrcadlo věčné záře, vzpomeň, jak jsi ve světle svého Božství
hleděl na předurčení těch, kteří se spasí pro zásluhy Tvých přesvatých
Muk, ale současně jsi pocítil i žal a hořce jsi litoval zkázy a
zoufalství těch nešťastných hříšníků, kteří budou odsouzeni pro své
hříchy!
Pro bezednost svého soucitu a milosrdenství, a zvláště pro dobrotu
kterou jsi projevil ke kajícímu lotrovi, když jsi mu řekl: «Ještě dnes
budeš se mnou v ráji», prosím Tě, dobrý Ježíši, smiluj se i nade mnou v
hodinu mé smrti!
Amen!
VI. MODLITBA - JEŽÍŠOVO ROZLOUČENÍ NA KŘÍŽI
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, přelíbezný a vroucně vytoužený Králi, vzpomeň na bolesti, které
jsi vytrpěl, když Tě svlékli donaha jako ubožáka, přibili Tě a vyzvedli
na Kříž! Všichni Tvoji příbuzní a přátelé Tě na Kříži opustili, kromě
Tvé milované Matky, která věrně vytrvala při Tobě v Tvém smrtelném
zápase. Jí jsi odevzdal svému věrnému učedníku, když jsi své předrahé
Matce Marii řekl: „Ženo, hle Syn Tvůj!“ a svatému Janovi: „Hle, Matka
Tvá!“
Spasiteli dobrý, prosím Tě pro meč bolesti, který tehdy probodl duši Tvé
přesvaté, přežalostné Matky, smiluj se nade mnou ve všech mých
zármutcích a těžkostech tělesných i duševních a buď při mně ve všech
zkouškách a zvláště v hodinu mé smrti!
Amen!
VII. MODLITBA - JEŽÍŠOVA ŽÍZEŇ
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, nevyčerpatelný zdroji milosrdenství, s hlubokou láskou jsi řekl
na Kříži: „Žízním!“ To byla Tvoje žízeň po spáse lidského rodu.
Přemilý Spasiteli, rozpal naše srdce touhou, abychom dychtili po
dokonalosti ve všech svých skutcích! Udus v nás zcela tělesnou
žádostivost a palčivost světských tužeb!
Amen!
VIII. MODLITBA - JEŽÍŠŮV NÁPOJ NA KŘÍŽI
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, slasti srdcí a sladkosti duchů, pro hořkost žluči a octa, které
jsi okusil na Kříži z lásky k nám, dej nám milost, abychom důstojně
přijímali Tvé přesvaté Tělo a Tvoji předrahocennou Krev za života i v
hodinu naší smrti, aby byly lékem a útěchou duším našim!
Amen!
IX. MODLITBA - JEŽÍŠŮV STÍSNĚNÝ VÝKŘIK NA KŘÍŽI
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, všemocný Králi, nejvyšší duchovní radosti, vzpomeň na bolesti,
které jsi protrpěl, když jsi ponořen do hořkosti blízké smrti, napadán a
urážen Židy, hlasitě zvolal, že jsi opuštěný od svého Otce a postěžoval
jsi si Mu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“
Spasiteli můj, vroucně Tě prosím, abys mne pro zásluhy své smrtelné
úzkosti nenechal opuštěného v hořkých bolestech mé smrti!
Amen!
X. MODLITBA - JEŽÍŠOVY VELIKÉ RÁNY NA KŘÍŽI
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, počátku a poslední cíli všech věcí, životodárná sílo, vzpomeň
si, jak jsi se ponořil do bezedné bolesti od paty až po hlavu, a pro
zásluhy svých velikých ran mne nauč s upřímnou láskou plnit Tvá
přikázání, jejichž cesta je široká a pohodlná pro ty, kteří Tě milují!
Amen!
XI. MODLITBA - JEŽÍŠOVY HLUBOKÉ RÁNY NA KŘÍŽI
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, bezedná hlubino milosrdenství, prosím Tě pro zásluhy Tvých ran,
které pronikly do dřeně Tvých kostí i do Tvých útrob, vyvleč z hříchu
mne hříšníka celého zabředlého do zvráceností a skryj mne před svojí
zlobnou tváří, dokud nepomine Tvůj hněv a spravedlivá zloba!
Amen!
XII. MODLITBA - JEŽÍŠOVY KRVAVÉ RÁNY NA KŘÍŽI
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, zrcadlo pravdy, pečeti jednoty, pouto lásky, vzpomeň na mnohé
rány, kterými jsi byl zraněn od hlavy do paty, celý rozervaný a červený
od prolité předrahocenné Krve. O jak veliké jsou bolesti, které jsi z
lásky k nám vytrpěl na celém svém nevinném Těle! Dobrý Ježíši, co jsi
pro nás ještě mohl učinit a neučinil jsi? Spasiteli předrahý, vroucně Tě
prosím, vtiskni svojí předrahocennou Krví všechny svoje Rány do mého
srdce, abych v nich neustále četl Tvoje bolesti a Tvoji lásku!
Dej ať si věrně připomínám Tvoje Muka, aby se tak v mé duši obnovoval
plod Tvého utrpení a aby se každého dne stále více rozhojňovala moje
láska k Tobě, dokud nepřijdu k Tobě, dobrý Spasiteli, který jsi
pokladnice všeho dobra a radosti, které Tě prosím, abys mi udělil v
životě věčném.
Amen!
XIII.MODLITBA - JEŽÍŠOVA
SMRTELNÁ TÍSEŇ NA KŘÍŽI
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, lve silný, nesmrtelný a nepřemožitelný Králi, vzpomeň na
bolesti, které jsi vytrpěl, když se všechny Tvé síly Srdce i Těla úplně
vyčerpaly, pak si sklonil hlavu a řekl jsi: «Dokonáno je!»
Pro zásluhy této Tvé tísně a bolesti, prosím Tě, Pane Ježíši, smiluj se
nade mnou v poslední hodinu života mého až moje duše bude stísněná a
duch můj rozrušený!
Amen!
XIV. MODLITBA - JEŽÍŠOVA SMRT NA KŘÍŽI
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, jednorozený Synu Otce, odlesku a podobo Jeho Bytosti, vzpomeň,
jak jsi se krátce a pokorně odevzdal svému Otci, když jsi Mu řekl: "Otče
můj, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha!" Tělo jsi měl ranami
rozedrané, Srdce zlomené, a vydechl jsi naposledy plný milosrdenství k
nám, jen abys nás vykoupil.
Králi světců, pro zásluhy své předrahocenné smrti posilni mne a pomoz
mi, abych se vzepřel zlému duchu těla a krve, abych zemřel světu a žil
jen pro Tebe. Prosím Tě, přijmi v hodině smrti moji duši poutníka a
vyhnance, která se vrací k Tobě!
Amen!
XV. MODLITBA - JEŽÍŠOVO POSLEDNÍ KRVEPROLITÍ
Otče náš, Zdrávas Maria…
Ježíši, pravý plodný vinný kmeni, vzpomeň si, jak jsi hojně a velkodušně
prolil všechnu svoji Krev ze svého svatého Těla jako hrozen v lisu! Po
probodení vojákovým kopím vytekla z Tvého probodeného Srdce Krev a Voda
tak, že v něm nezůstala jediná kapka. Byl jsi vyzdvižen na Kříž jako
kytička myrty. Tvé něžné Tělo uvadlo, šťávy Tvých útrob vyschly. Dřeň
Tvých kostí se vysušila.
Pro zásluhy tohoto Tvého přehořkého utrpení a pro Tvoji prolitou
předrahocennou Krev, prosím Tě, Dobrý Ježíši, přijmi moji duši až budu
ve svém smrtelném boji.
Amen!
ZAVĚREČNÁ MODLITBA
Můj dobrý a věrný Ježíši, ukřižovaný Vykupiteli, raň moje srdce, ať
kající slzy bolesti jsou mým pokrmem ve dne, v noci! Celého mne obrať k
sobě, aby Ti mé srdce bylo věčným příbytkem, aby se Ti mé chování
líbilo, a aby Ti závěr mého života byl tak milý, abys mě po mé smrti
přijal do nebe, abych Tě navždy slavil se všemi svatými!
Amen!
Modleme se! Pane Bože, který jsi blažené Brigitě skrze svého Syna zjevil
nebeská tajemství, dej nám, svým služebníkům, na její zbožnou přímluvu,
abychom se radovali při zjevení Tvé věčné slávy! Skrze téhož Krista,
Pána našeho!
Amen!
Svatá Brigito, přimlouvej se za nás!
Zdrávas Maria…
| |
+++
Ž I V O T
Konečně motýli jsou podrobeni
Jejich křídla poslušná
Pod vitrínou spočívají
Poslušnost naprostá
Jen zdali je to ctnost
To pochybuji
Klouzavé křivky letu porobeny
Barvy jsou očím podrobeny
A nikdo nespěchá
A nikdo neví
Že ti kdo mají moc
Nejméně poznání
Že den se přiblížil
Už pokročila noc
Vždyť kontrolují zda jejich pokyny se plní
Nevzlétnou nikdy motýli víry
Příkazy probodení
Leda by byli vzkříšeni
Jestli nás pravda osvobodí
Pak poslušnost znamená oživení
A žádná jiná neměla by
Zastavit motýli když
Tančí s barevnou fantazií
Aby byl život ještě více živý
Fantazie či poslušnost ?
Obojí je ctnost
Jen když nad oběma je vyšší cena
J.E.Lopourová
+++
|
|
Děti:
Nestačilo by bývalo pro naši spásu, tatíku, kdyby byl Kristus umřel
aspoň lehkou a počestnou smrtí?
Otec: Stačilo by to. Chtěl však svou hojnou milostí
ukázat, že přijal všechny hříchy našich otců, a čím je jejich hřích
zatěžoval, tím za každou věc něco trpěl. Také chtěl, aby se ti, kdo jsou
zvláště vinní, zalekli jeho veliké spravedlnosti, že nic zlého nenechá
bez trestu, když vidí jeho tak těžkou smrt. Za Adamovu neposlušnost byl
poslušný až k smrti. Šel na smrt, nesl na svých bedrech dřevo své smrti!
Když Adam bezděky upadl do smrti, když ji zavinil, ale nemohl z ní,
Kristus dobrovolně bez jakékoli viny smrt vytrpěl. I když měl všechnu
moc, položil svou duši a opět ji vzal. Člověk zhřešil, když utrhl jablko
z dřeva, a Kristus se dal pověsit na dřevě místo toho jablka. Člověk
chtěl jako být Bůh a Kristus se dal vláčet na potupnou smrt jako nehodný
lotr. Člověk měl zálibu v kráse zakázaného dřeva a z jeho požívání a upadl
v porušení svého těla po všech stranách a ve všech údech. Když to chtěl
Kristus nahradit, vytrpěl těžkou bolest na svém těle po všech stránkách i
ve všech údech. Zatímco mezi Adamem a Evou byla nesprávná láska a
přílišné potěšení, když si dovolili přestoupit Boží přikázání, byla
porušena i jejich mysl, Kristus proti tomu trpěl i v mysli z čisté
lásky, neboť měl v Srdci slitování, když viděl svou Matku v zármutku a
muka těch lotrů, jež s ním byli ukřižováni. - A tak, cokoli Kristus
trpěl, nic netrpěl naprázdno, třebaže tomu všemu nemůžeme rozumět. Když
za nás trpěl, dal nám a zanechal příklad, že bez utrpení s ním nebudeme
kralovat. Přiblížil nám království tak, jak mu je přiblížil jeho Otec.
Nedomnívejte se však, že by si sám musel utrpením zasloužit království,
ale zasloužil ho nám, kdo budeme jeho. Vzápětí po své smrti vstal Syn
Boží z mrtvých, aby vzbudil naději, že také vstaneme, a vstoupil do
nebe, kde kraluje, abychom směli totéž očekávat. Poslal apoštolům Ducha
svatého a ještě uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce (1 Kor
12,11). Neboť dává různým různé své dary a vše v jednom Duchu svatém:
Jednomu dá to druhému ono. Vida, jak je Bůh milosrdný! Zachránil
zbloudilého člověka, ale tak, aby zachovával poslušnost v mnoha věcech,
když dříve odmítal být poslušný v maličkosti. Bůh ze svého milosrdenství
sice ráčil zachránit člověka, však ze své spravedlnosti mu uložil trest,
dokud je na světě, jak na těle, tak na duši. Pokud však poslušně
setrváváme v jeho milosti, tak dosáhneme nebeského království, třebaže s
námahou, ale s větší chválou, než kdybychom tam byli přišli z ráje bez
námahy. Útěchou nám bude i to, že nám Pán Bůh uděluje takovou milost, že
jsme vykoupeni Jeho krví a Jeho smrtí. Také budeme mít větší útěchu než
andělé, že uzříme Boha tělesným a vnitřním okem v našem lidství, a že
přijal naši přirozenost, a ne andělskou do své Osoby. Budeme mít útěchu
i v tom, že jsme Boží milostí vyvázli z nebezpečí, v jakém jsme byli na
světě, a z mnohé jiného trápení tohoto světa. Amen.
| |
+++
STÍN
Není zlý
To jen strom
Vysvléká svou siluetu přes hlavu
v žáru poledním
Než pozná
Čím víc chce světlo zajmout
Tím více prchá
Z jeho sevření
Tak vystavuje korunu
Lázni záření
A věří jen když stín
Pak i paprsek je přítomen.
J.E.Lopourová
|
|
+++
Často slyšíš o pyšném prohlášení vládce světa: Nebudu sloužit! Ten výrok
se mu vkládá do úst docela právem. Proto ho porážím nejúčinnější a
vítěznou zbraní, totiž slovy: "Pánu, svému Bohu se klaněj a jen jemu
služ!" (Mt 4,10)
Kvůli tomu napřed sestupuji do řeky Jordánu k tomu největšímu, kdo se
narodil z ženy, abych jeho rukou přijal výzvu k znovuzrození. Kvůli tomu
znovuzrození z vody se lidé vyznávali ze všech svých vědomých vybočení z
řádu. Přijal jsem jej, i když jsem neměl, co bych vyznal. Byl to zrod
opravdového obrácení, nového života, protože král pouště zároveň dával
pokyny, jak si kdo má počínat.
Toto znovuzrození uprostřed vln řeky je víc než pouhé očekávání
pozemského blahobytu. Je to uznání říše ducha. Současně je to uznání
toho, že jsi ubohý tvor, a že se toužíš vrátit ke svým nejvlastnějším
kořenům a být více. Více? A co více? Překročit každý stín své existence,
až být naprosto ztotožněn s nejvyšším základem všehomíra. Také proto
jsem brodil Jordánem. Můj předchůdce se Mi zdráhá vyhovět. Váhá s Mým
uvedením do nového života. Nechápe, že Mě tam má uvést jako každého
jiného. Proto ho důrazně žádám. Přicházím obhájit říši našeho společného
věčného Otce. Dostavuji se v pravou chvíli, abych podnikl první krok a
vyvedl kyvadlo tvého života z mrtvé polohy. Nemohu se už udržet ani
chvíli, protože Mě skličuje hluboká lítost nad tím, že v tvém srdci je
taková prázdnota, vymykající se z vlády našeho věčného Otce. Přicházím v
poslední chvíli. Zdržet se o chvíli, už by se to semeno zhouby v
mikrokosmu tvé bytosti šířilo do celého okolí. Přicházím zachytit
přesýpací hodiny tvého rozpadu i rozpadu celého světa, abych je uchopil
právě na konci času, a jejich obrácením učinil z času pouhý poločas.
Hotově platím za škodu, kterou působíš. Proto beru na sebe odpovědnost
za všechno tvé vybočení z řádu. Za to se obětuji. Za to obětuji svou
čest. Proto přijímám jordánskou koupel, abych vyznal všechnu tvou bídu,
kterou si naplno osvojuji. Chci ti dát i příklad. Snad už budeš příště
vědět, co máš dělat pro ty, které opravdu miluješ. Základem Mé cesty,
cesty říše našeho věčného Otce, je hluboká přeměna, přerod, přetvoření
celé duše, odvrácení od scestného bloudění a napřímení se k nejvyššímu.
Uchyluješ se od našeho věčného Otce a nakláníš se k sobě a k jiným
tvorům. Odkloň se od sebe a napřim se ke Mně!
Zatím se kolem Mého předchůdce se shlukli ti horliví nadšenci, kteří
nečekali od tohoto světa žádné štěstí, nýbrž sledovali říši ducha. Proto
Mi také tolik jeho příznivců uvěřilo, když jsem jim byl ukázán. Svým
ponořením do říčního proudu ti dávám příklad pokory. Dávám ti pokyn, že
každá vyšší říše začíná ve tvé duši opravdovou pokornou lítostí, omytím
a očištěním. Nemůžeš postavit věž duchovního života, dokud není umyt
základ tvého duchovního života. Jestliže se neodkloníš od špatného,
nemůžeš se napřímit ke Mně. Nemůže být navázáno tvé spojení se Mnou,
dokud se ke Mně neobrátíš a nenasměruješ. Dej Mi příležitost, abych tvé
nitro proměnil.
Moje učení není jen nějaká suchá teorie. Toužím po hlubokém obrácení
tvého života. Toužím po tvém novém životě. Je to život, kde cílem jsi
nejen ty jako člověk, nejen ty jako tvor. Vedu tě k jedině k našemu
společnému věčnému Otci. Náš věčný Otec je je cílem a středem všehomíra.
Dokud neumožníš, abych v tobě vládl s naším věčným Otcem v jednotě ducha
naší svrchované lásky, dotud nepočítej s nějakým duchovním životem!
Proto musím na začátku svého veřejného působení napřed vkročit do jedné
řeky. Jinak bych ti nemohl nijak prospět. Dříve než vůbec začínám šířit
svou říši, abych ti ukázal, kde je také pro tebe začátek tvé cesty k
dokonalosti. Bez očistné lázně se to neobejde. Jenže jde o dokonalé
očištění, aby sis byl dobře vědom, co tě ode Mě odvádí. To musíš dobře
znát. Musíš poznat sebe sama. Především se musíš dopracovat k tomu, abys
uznal všechny překážky svého duchovního rozvoje. Druhá podmínka je, aby
ses rozhodně postavil proti těmto překážkám a těžkostem. Bez tohoto
nepříjemného a nepohodlného sestoupení do vody, která studí nejen tělo,
ale především duši, není očištění. Přál bych ti, aby to byl pro tebe
jednorázový proces jako u Mě, ale tobě se to ne a ne podařit. Dávám ti
příležitost, aby ses jedním jediným usmířením se Mnou a s naším věčným
Otcem, navěky odpoutal ode všech svých závislostí na náhražkách. Přesto
ti zůstávají náklonnosti a zlozvyky, které jsou nepoddajné jako železná
košile. Zbavíš se jich vytrvalým a houževnatým přemáháním.
Odklonit se a odvrátit se od scestného bloudění znamená především celou
svou vůli si zošklivit scestnost. To však je zatím jen první poločas
tohoto utkání. Současně s tím musíš dennodenně přemáhat tyto překážky.
Teprve po nějaké době bude toto obracení dovršeno úplným obrácením. Až
se ti podaří vyrovnat táhnutí do strany ve směru scestného zlozvyku
opačným příznivým působením ctnosti. Jinak rozhodnutí tvé vůle, i kdyby
bylo sebeupřímnější, neodolá náporu strašných podnětů z okolí a vlivu
dotírání poruchy tvé přirozenosti
"Pánu, svému Bohu se klaněj a jen jemu služ!" To si vzala za heslo svatá
Jana z Arcu. Máš sloužit jedině a pouze našemu věčnému Otci. To ukazuje
další Můj krok, který následuje hned po vystoupení z řeky Jordánu. Čemu
se klaníš? Uprostřed pouště všedních dnů a suchopáru tvé bytosti stojíš
na křižovatce. Vládce světa na ní buduje tři skvělé cesty, kudy uniknout
úmorné všednosti a neméně protivně doléhajícímu hlasu tvého nitra.
Myslel sis, že si kdovíjak pomůžeš pokřikem o svých e lidských právech a
pronášením vzletných slov o své důstojnosti člověka, ale zapomněl jsi na
Mně. Zapomněl jsi na našeho věčného Otce. Sledoval jsi jenom svou
velikost a své uplatnění. Jenže když nesloužíš Mě, tak sloužíš Mému
odpůrci. Myslel sis, že si posloužíš uprostřed širokých mas a šedivých
vlnících se zástupů. Jenže ve skutečnosti posloužíš hlavně mocnářům
světa, abys rozšířil oblast jejich mocenské působnosti. Vládce světa
buduje sféru svého vlivu jako velmoc odboje proti našemu věčnému Otci.
Vládce světa pracuje důmyslnou reklamou. Jeho reklama je dílem průbojná
a dravá, dílem vtíravá svou přihlouplostí. Nevynalézá nic nového. Jenom
odpovídá na tvou trojí slabost. Ta vyplývá z žádosti tvého těla, dále z
žádosti tvých očí a konečně ze samolibé pýchy tvého života. Když jde o
žádost tvých očí, tak ti vládce světa přehrává před očima skvělou a
rozmanitou nabídku, která tě údajně nebude nudit, a navíc ti dá moc nad
celým světěm. Jde-li o žádost tvého těla, tak ti světská vláda převádí
úchvatný sortiment věcí a služeb, aby tě odvedla od tvého duchovního
poslání. Odpověz na ni otevřeným srdcem, a budeš se starat jenom o
hmotné věci. Když jde o pýchu tvého života, nabízí se ti skvělé
příležitosti k uplatnění, abys mohl konat divy na odiv, pro to, abys
okusil své moci, abys lidem předvedl svou velikost nějakou nápadnou
hračkou či hříčkou, zkrátka bezúčelným divem. Jak rád bych ti předvedl
příklad pokory a uvážlivého počínání. Vím, jak by tě vyděsilo každé
přiblížení se nějakého mimozemšťana v neurčeném létajícím předmětu. Ani
by ti to nepřišlo jako smysluplná nabídka, spíš jako ohrožení. Vím, že
jsou podněty, které tě dovedou obzvláště zmást. Jako podněty k tomu, aby
ses okázale a směšně vyvýšil, což příjemně hoví tvé ješitnosti nebo i
pýše. Znám i nabídky k tomu, abys dal gurmánsky a požívačnicky pochutnat
svému tělu, že si bude myslet, že je v sedmém nebi. Takové nabídky celé
týdny obchvacovaly svatou Kateřinu Sienskou lákavými obrazy a jen
tak-tak že jim nepodlehla.
Náš věčný Otec tě vybavuje svobodnou vůlí. Máš se svobodně rozhodnout
pro to nejlepší. Tak to bylo míněno od počátku lidstva. V každém
okamžiku stojíš na křižovatce. Máš osvědčit svou lásku k tomu nejlepšímu
tím, že se rozhodneš pro něho proti nejsilnějšímu lákadlu, jaké
existuje, a nabízí ti zaručenou a osvědčenou cestu k bohorovnosti. Dávno
před tebou byli postaveni na tuto křižovatku rozhodnutí dokonalejší
tvorové, než jsi ty. Někteří zklamali a vyrazili senzační cestou vlastní
zkázy.
Já i náš věčný Otec chceme od tebe lásku. Kdyby to však měla být
náklonnost ze strachu nebo z donucení, tak si ji nech! Vezmi rozum do
hrsti! Srovnej si, kdo jsem já a náš věčný Otec na jedné straně, a kdo
jsi ty a ostatní tvorové na straně druhé! Potom se znalostí věci se
správně rozhoduj! A podle správného rozhodnutí se skloň před věčným
Otcem všehomíra, který je ti tak důvěrně blízký jako sourozenec a
současně Otec, a svěř se docela a bezvýhradně jenom jemu.
Obnovuji a zdokonaluji všeho, čeho se dotknu. Ve všem ti zjednám pomoc a
vyšší nadání i pro tvé obdobné situace. Když se vystavuji zkoušce od
vládce světa, dělám to proto, abych ti svou pokorou, kterou to
podstupuji, zasloužil sílu a vyšší nadání pro pokořující, skličující a
těžké chvíle podobných zkoušek.
Přijmi Moje odpovědi vládci světa za bezpečné vodítko pro chvíle
životních zkoušek! Osvoj si Moje odpovědi tomu mocipánu světa jako
ukazatel svého názoru, postoje a chování vůči tvorům, aby ti nebyly
kamenem úrazu!
"Ne samým chlebem je živ člověk." Je něco víc než tělo. Zůstáváš ve
světě a nebylo by důstojné ani tebe a mojí dobroty, kdyby ses omezil na
dary světa a nerozběhl se s jejich pomocí ke Mně a k našemu věčnému
Otci. Svěřuji ti všechno proto, abys skrze to přišel ke Mně. Dávám ti
to, abys v tom a skrze to stvoření poznal, jak teprve dobrý jsem sám o
sobě. Tvá duše nežije tím rozsáhlým sortimentem nabídky světa, protože
to vše slouží tvému vyššímu životu. Vyšší a hlubší život spočívá v něčem
krásnějším a vznešenějším, než ti dovede poskytnout nabídka světa.
Vkládám tvůj vlastní život do tvé nejvyšší schopnosti. Této nejvyšší
schopnosti dávám největší předmět, totiž sebe sama. Jsi na tahu!
Neváhej! Vykroč pravou nohou do života a žij duchem a syť svého ducha ze
mě! Naplňuj svého ducha Mým slovem a tajemstvím! Pojď za mnou! Povznesu
tě k této nádheře. Nedej se pošlapat oslími kopyty tělesnosti, která
ochuzuje, protože je jenom zlomkem celé tvé bytosti! Kdo propadá
tělesnosti v jakékoli podobě, je člověk nesmírně ubohý. To tělesné se
dosáhne a vychutná několika doušky a duše přitom zůstává žalostně
žíznivá.
Avšak ani dary okolního prostředí, ať už je to moc, uznání nebo
náklonnost lidí, ať je to třeba panství celého světa, nic z toho nemůže
naplnit tvou duši. Když tomu někdo propadne, je tak nešťastný jako ten,
kdo propadá tělu. Je o to nešťastnější, že jeho modla je nesmírně
proměnlivá, nespolehlivá, nevypočitatelná a vrtošivá. Všechno by tě pak
jenom rozptylovalo a odvádělo od hlubin tvé duše, a hlavně od středu tvé
duše, od našeho věčného Otce.
Mezi všemi zkouškami je nejtěžší ta, které se týká tvého sobectví,
narcismu, pýchy. Jak tohle může být zaslepené a dětinské, když odmítá
vidět své meze a hranice! Dosáhl bys pravého opaku, protože pyšným se
vzdaluji a nechávám je napospas jejich hroznému pádu.
Nemohu jim pomoci, když se zalykají ve své bídě, kterou by rádi
přehlušili svou žízní po velikosti.
Ať sloužíš čemukoli mimo našeho věčného Otce, budeš nešťastný. Nepřinese
ti to štěstí, ať je to tvé tělo nebo to, co tě obklopuje anebo pýcha
ducha, který by rád vyrostl nad svou prostřednost a lidskou omezenost.
Tato zkouška k tobě stále naléhavěji přibližuje. Může ti být jenom ke
cti, že se smíš svobodně rozhodnout mezi naším věčným Otcem a sebou
samým, který stojíš v čele tvorstva. To je celé vyústění údolí tvého
rozhodnutí. Obnova tvé vnitřní rovnováhy cestou vyvažování
jednostranných sklonů a zdokonalení této obnovené přirozené harmonie
naštěpováním ušlechtilejšího života, jaký prožívám s naším věčným Otcem.
Tak se zaplní propast, kterou jsem vyhloubil ve tvé duši. Copak si
myslíš, že jsem ji vyhloubil tak propastně proto, aby ti scházela pravá
radost a nepomíjivé štěstí? Na Mém příkladu můžeš vidět, co tě čeká jako
člověka, který se smí svobodně rozhodovat, a co tě teprve čeká jako Mého
sourozence a věrné dítě našeho věčného Otce, které prochází suchopárem
všedního dne jako cestou svého zápasu o ten nejvyšší základ tebe a
celého světa. Jakmile se svobodně rozhodneš otevřít se mu, buď připraven
na to, že se o tebe začne zajímat vládce světa víc, než o kohokoli
jiného. Začne ti líčit vše, co ztrácíš, když mu nesloužíš. "Pánu, svému
Bohu se klaněj a jen jemu služ!" Nic jiného za to nestojí. Když se Mnou
vykročíš suchopárem všedního dne, připrav se na zatěžkávající zkoušky.
Bez jejich zdolání svůj život neproměníš a učiníš Mě bezmocným k tomu,
abych ti mohl účinně pomáhat. frT
| |
+++
BŮŽCI
Přestat být tyranem
To znamená
Osvobodit matku
Osvobodit otce
Vyprostit manžela i syna
Z doufání
Že budou bohy
A když ne bohy pak aspoň těmi
Kdo vrátí domnělé své dluhy
Z falešný vkladů a nadějí
Oběti přinesené
Na oltář ega
Ne vlastnit a vlastněn být
Jenom se darovat a odumřít
I nejživější květina
Nejprve do hlíny je pohřbena
Kdo na úsvitě vzkřísí ji?
To není půda slunce ani déšť
Žádná zvenku síla
Hrobku neotvírá
Láska probodená
Jenž v jejím nitru dřímá
Je pravý zahradník
Jana
E.Lopourová
+++ |
|
MÍSTO
KOTRMELCŮ PONENÁHLÉ PŘIBLIŽOVÁNÍ
Každé tvoje úsilí o dosažení nějakého nadlidství či prostě zlepšení
úrovně tvého lidství, které bys podnikal beze Mne ryze přirozenými
prostředky, se zvrhá v něco nepřirozeného, prostě ve zvrhlost namířenou
proti Mně a proti každému člověku, včetně tebe. Beze Mne se můžeš stavět
třeba na hlavu a dělat kotrmelce, a přece nedokážeš překročit svůj stín.
Ačkoli je propastný rozdíl mezi Mým životem nebeským a tvým pozemským,
přesto tě v jeho překonávání v mystickém životě nevedu žádnými skoky,
ale ponenáhlým přibližováním, tvým postupným povznášením. Uděluji ti
milost, to je zdarma dané nadání k vyššímu, totiž nadpřirozenému životu.
Když začneš prožívat tuto milost, tak začneš postupně spojovat svůj
život na zemi se životem slávy v nebi. (Sv.Tomáš,STh,2,II,24, 3k2). S
ohledem na to, že jsi svým tělem přirozeně zasazen do přírody, kde se
neděje nic revolučními skoky, nýbrž všechno probíhá ponenáhlu, obdobně
vedu i tvůj mystický život z Mé milosti postupně, bez jakýchkoli náhlých
zvratů.
Milostí se stáváš spřízněným se Mnou a nabýváš účasti nejenom na Mé
nadpřirozenosti, nýbrž také na Mém životě. Kdybys neměl tělo jako anděl,
rázem by ses přimknul ke Mně. I jako Moje dítě máš stále tělo, závislé
na přirozeném světě, takže potřebuješ teplo, světlo, vodu a vzduch. Moje
milost a pak vlité ctnosti a dary Mého Ducha povznášejí tvou duši a její
schopnosti. Tvoje omilostněná duše přetváří tvoje tělo. Už samotné
ctnosti ti dávají hodně práce kvůli pohodlnosti a nepoddajnosti tvého
těla. A co teprve vliv darů Mého Ducha, promítající se přes tvou duši do
tvého těla! To se pak u tebe projevují blahoslavenství, ve kterých máš
hrdinsky milovat i své nepřátele a máš chválit ty, kdo tě kvůli Mně
pronásledují. Dokážeš to naráz, jednorázovým skokem?
Moje milost chce žít ve tvé duši. Tak ti ukazuje svatá Terezie, jak jsem
přítomný ve tvé duši a jak chci nejprve od tvé duše, aby se pozvedla
svým úsilím, ovšem vedená Mou milostí, nad pozemské věci. Dobře víš, že
tvoje duše zprvu rozjímá o svatých zjevených pravdách s pomocí nějaké
knihy, aby se do nich ponořila, aby si je osvojila jako svou
světonázorovou výbavu. Z toho pak přebudovává žebříček tvého hodnocení.
Teprve pak pod vedením povznášející lásky začne krok za krokem
vystupovat ke Mně - velkému a dobrému. Tato práce stále ještě pozemská
se pomalu zjednodušuje. Tvoje duše už nepotřebuje tolik o Mých pravdách
přemítat. Stále více se obejde bez knih. Dovede se sama zapálit a
rozlétnout čím dále tím více a vroucněji ke Mně. Tak se toto rozjímání
stane vnitřní modlitbou, kdy tvoje duše hoří láskou ke Mně. Tu se duše
vlastním přičiněním ztišuje, vlastním přičiněním dosahuje usebranosti,
která je už bezprostřední přípravou k přijetí milosti nazírání, protože
čisté nazírání je prostě Moje milost.
Přitom jí otevírám onen živý pramen, o kterém vypravuji jako tvůj
bratrský Spasitel Samaritánce. Takto vybízím právě tebe uprostřed
mnohých: Připodobni se Mi jako tvému nebeskému Otci. Pokud je tvoje duše
věrná a pokorná k Mému volání, tak se ti dostane této milosti, která
znamená důvěrné, nadpřirozené rozšíření spojení se Mnou, a toto
rozšířené spojení má nyní docela nové projevy.
Tento nadpřirozený zvláštní stav je určen vlitým nadpřirozeným sladkým
poznáním. Přitom jde jednak o vlité poznání, jednak o vlitou lásku. U
někoho v tomto stavu převládá jasnozřivá láska jako u sv.Františka, u
jiných, jako třeba u sv.Dominika převládá zase osvícené poznání.
V tomto stavu se tvoje duše nemusí už namáhavě sama teprve pouštět do
přemítání a rozjímání, sama se rozněcovat k lásce a namáhavě se usebírat,
protože nyní působím sám tajemně v duši. Dávám tvé duši vnitřní
nadpřirozenou usebranost, kterou sám zapaluji láskou a dávám jí v
jasnozřivé lásce poznat Mou velikost, dobrotu a Moje tajemství. Je to
ovšem teprve začátek onoho čistého nazírání, nazývaného vlité. Nazýváš
je nazíráním na rozdíl od rozjímání. Tvoje duše už netěká, nehledá,
nepřemítá, nesrovnává, nýbrž prostě patří. Čistým nazíráním patří na
Moje vlastnosti a celou svou horoucností Mne objímá.
Na tobě je pouze to, aby ses řádně připravil na tuto usebranost a k
tomuto nadpřirozenému Mému zasažení, ale nabýt ji a zmocnit se jí
vlastními silami nedokážeš.
V čistém nazírání poučuji tvou duši sám, a to bezeslovným a bezobrazným
způsobem. Tvůj rozum, běžně používající diskurzívní postup, přemítavý,
zůstává stát na hranici svých přirozených možností nad přesažností Mých
pravd, které nyní dokonale odhaluji tvé duši. Moje nadpřirozené pravdy
jsou rozumné, ale přesahují možnosti tvého přirozeného rozumu. Zatímco
nižší část tvého rozumu, používající srovnávání a usuzování, jako když
postupuješ euklidovsky – jestliže A = B, a B = C, tak C = A, zastavuje
nyní svou působnost, rozum se uplatňuje svou vyšší částí, kdy postupuje
docela jinak než euklidovsky, kdy ti odhaluje, že se rovnoběžky v
nekonečnu zakřivují a setkávají se, načež představivost shledává něco
tak nenázorného jako když moderní fyzikové představují Minkowského
prostor. Fyziky nikdo neobviňuje z nějaké schizofrenie, ale o tebe, kdo
postupuješ takto duchovně, se kdejaký přeučený psychiatr otírá svými
řečmi o chorobnosti tvého smýšlení. Tvoje duše se rozmáchne ke Mně,
zakouší nesmírnou něhu vůči Mně a podle toho poznává, kdo jsem, který
právě působím ve tvé duši a poučuji ji. Sám se prostřednictvím tvého
anděla strážného přičiním, aby ses nerozplýval v žádné čtvrté dimenzi,
ani tě neohrožovala žádná schizofrenie. Neboj se, včas tě uvedu do
reality všedních dnů, takže budeš moci svědčit o Mém království,
Svatá Terezie dosvědčuje, že tvoje duše v tomto okamžiku a stavu ani
přesně neví, jak se do ní dostává Moje oblažující láska. Tato láska je
ovocem milosti působící ve tvé duši (Sv.Tomáš,STh,1,II, 111, 2). Tato
láska tě povznáší tak, že ovládáš celý pomíjivý smyslům dostupný svět,
ale podle toho, co nyní zakoušíš, se ho velkodušně a s radostnou
odhodlaností dokážeš zříci, jako by to bylo nic.
To jsou základy tvého mystického života. Je to tajemné poznání a vlitá
láska. Jimi se uvádí do chodu tvoje víra, láska a naděje pod zvláštním
vedením darů Mého Ducha.
Svatý Jan od Kříže vydává stejné svědectví, že nazírání je poznání,
vědění lásky, vlité poznání a milostné poznání o Mně. Je to však poznání
tajemné, které se nedá vyjádřit pojmy ryze přirozeného euklidovského
myšlení, a proto je nemůžeš snadno vyslovit pojmy toho rozumu, nýbrž
výrazy mystické teologie. B.
+++ |