|
Ročník X.,číslo 7. Červenec 2004
___________________________________________________________________________________________________
Obsah: Ed.,Motýl, Dopis sv.Prokopa, Ed.,Bojím se., B.,K nejvyššímu cíli, Ed.,Sděl pravdu,Básníci, Ti,kdo jsou v hrobě, Budoucnost, K svěcení,
Poselství patronů Evropy - sv.Cyrila a Metoděje, sv.Benedikta,
sv.Brigity, sv.Terezie Benedikty od Kříže, Na staveništi Evropy (2), Ed.,Svěřil
se křídlům, Tajemství Hory sv.Klimenta, Brněnská akademie ctih.Patrika
Kužely OP, F.Villon, Modlitba k Matce Boží__________________________________________________________________________________
Motýl si získává
jen málo obliby
ač přívětivě zmíněn
v entomologii.
Že cestuje si volně,
hezky se obléká,
obezřelí jsou jisti,
že vidí zpustlíka.
Kdyby měl prostý štítek
se skromnou živností,
byl by to vhodný průkaz
do nesmrtelnosti.
Ed.
+ + +
Dopis svatého Prokopa
4.července
Milé dítě!
Řadím se k postavám, co vybojovávají ve svém srdci vítězný boj a ocitají
v družině našeho Mistra. Nabývám duchovního vzdělání ve východních
baziliánských klášterech v Uhrách. Samo moje jméno, Prokop, Ti ukazuje
na můj původ na Východě.
Usazuji se v kraji poblíž Sázavy, abych zde pokořil zemi pluhem, spoutal
toky přehradami a mlýny, a podmanil si vítr větrnými mlýny. Ještě dlouhá
léta poté, co opouštím svět, si lidé vypravují o tom, jak zapřahuji i
samotného ďábla do pluhu a nutím ho orat pole. Uznávám, že dokáži velké
věci, ale jen s pomocí Boží. Bez Krista nemohu nic. Naopak s Kristem
ovládám i ďábla.
Na Sázavě mě objevuje český kníže Břetislav. Zve mě za svého rádce. S
podporou knížete Oldřicha začínám roku 1032 budovat rozsáhlý klášter na
Sázavě. Jako všude, tak i zde chválím Pána naší rodnou řečí. Slavím mši
svatou staroslověnsky, jak nám to odkazují svatí Cyril s Metodějem. Za
mého působení se na Sázavě učí bohovědě řečí srozumitelnou lidu, ale i
stavebnictví a výtvarným uměleckým činnostem, ba i zpěvu. A lidé jdou za
námi a připojují se k našemu dílu Božímu svými silami. Stále větší a
větší zástupy přicházejí společně oslavovat našeho Pána. Tak posvěcují
sebe samé i okolní svět.
Úspěšně nacházím spojení mezi cyrilometodějským odkazem a tím, co nám
zajišťuje náš první velký evropský duchovní pilíř, svatý Benedikt.
Napřed se modlíme v duchu východního mnišství, pak pracujeme.
Zúrodňujeme pralesy a budujeme kulturu, aby se doopravdy odvozovala od
slova kult. Ačkoli sám žiji v duchu přísné odříkavosti východních
klášterů, pro ty, kdo mě poslouchají, jsem laskavým otcem.
Dnešní lidé daleko pokročili ve vynalézání technických prostředků a
dosahování hmotného blahobytu. Jenže za sebou zanechávají spoušť a
prales spotřební společnosti se všemi jejími nešvary. Věda a technika
dává lidem mnoho volného času. Nedává však nic, co by je a jejich volný
čas naplnilo.
A co Ty? Dovedeš využívat naplno skvělých vymožeností techniky? Dovedeš
co nejlépe prožívat posvátnou hostinu lásky? Uvažuj o tom! Jak dlouho
mohou obstát skvělé vymoženosti vědy, techniky a organizace, pokud se za
to nebude někdo modlit v klášteře a vyprošovat lidem další pomoc? Modli
se za to a Bůh Ti na mou přímluvu pomůže.
Přimlouvám se za Tebe v nebi.
Tvůj Otec Prokop
+ + +
Bojím se těch, co váží řeč
bojím se nemluvných.
Řečníka mohu udolat,
s mluvkou se pobavím.
Kdo šetří však, když ostatní
každý groš utratí,
před tím jsem na pozoru,
může být veliký.
Ed.
+ + +
K nejvyššímu cíli -
Nastartuj vnitřní chod!
Připravuješ se k velkým výkonům?
Tak tě musí zajímat způsob, jak
pohotově, spolehlivě a bezpečně odstartovat. Nejlépe by bylo vyzkoušet
si předem chod celého vnitřního ústrojí, jak při volnoběhu, tak při
plném zatížení, aby tě pak znenadání nepřekvapila nějaká nepředvídaná
závada či nehoda.
Někdo takové přezkoušení vnitřního chodu podceňuje. Vůbec ho nezajímá
přezkoušení chodu naprázdno, ale i při zátěži a s ohledem na okolní
podmínky a různé rušivé činitele. Přitom však není vhodné, aby se nějaký
špičkový jedinec stal otrokem nějaké metody obecně stanovené pro
nejširší případy. Nejlepší tvoje vnitřní činnost je rozjímání. Tím se
rozumí dva úkony tvého styku s cílovou skutečností, se mnou. Jeden se
bezprostředně týká tebe, druhý mě. První se zabývá věčnými pravdami
proto, abys tím upravil svůj život podle mně jako tvého cíle a nejvyšší
normy. Po takové úpravě máš přiměřeněji sobě směřovat k cíli. I tohle je
koneckonců zacíleno ke mně, ale bezprostředně se to zabývá tebou.
Potom se ale zabýváš výlučně mnou, ke mně všechno zaměřuješ způsobem,
jaký je mi přiměřený. V prvním případě protřebuješ nějaký postup. V tom
druhém se můžeš prostě nejkratším způsobem a snadno ubírat k cíli.
Obě stránky tohoto tvého vnitřního chodu jsou dobré, potřebné a
užitečné. První bere ohled spíše na tvé vnitřní možnosti, které můžeš
vhodnou úpravou a seřízením zvětšovat. Jak? Předně se hleď usebrat, abys
měl všechno potřebné ssebou, protože se pro nic nemůžeš vracet do místa
startu, a všechno zbytečné, abys nechal doma, protože bys to musel
cestou odhazovat a už by ses s tím nemusel nikdy shledat! Stěží spočítáš
všechny příručky ohledně vyjmenování toho, co všechno ssebou potřebuješ,
a co všechno máš předem odložit, jak máš nechat všechny vedlejší
záležitosti běžet mimo, když se zabýváš svým nejlepším vnitřním chodem,
vnitřní modlitbou. Jedině tak nastartuješ nejlepším chodem. Zdá se ti,
že nesvedeš takový vnitřní úklid? Tak si připomeň cíl svého snažení,
který je nejen někde na odlehlém místě, ale už zde a nyní, a ty tím
cílem žiješ, jsi tu a pohybuješ se tu kvůli němu a v něm. Tahle
všudypřítomnost cíle, který je ti na dosah ruky, ale nemusíš ho bez
přípravy dosáhnout, tě povzbuzuje k důsledné přípravě.
Dále se soustřeď na nějaký předmět či myšlenku! Tím nastartuješ vnitřní
chod. Nemůžeš si vybrat, jakou směsí nastartuješ vnitřní chod? Tu
nejlepší náplň ti k tomu dodá opravdový, den co den prožívaný stav tvého
duše. Vracíš se z toulek světem, po bloudění temnotou a stíny? Nech se
unést látkou milosrdenství toho, kdo tě stále s láskou čeká v otcovském
domě! Zastavuješ ses v tom únavném podléhání nabídkám těla a světa, aby
ses z toho kolotoče vzpamatoval a zatoužil vybřednout z té šílené jízdy?
Přijmi jako výchozí látku mou spravedlnost, s níž vydávám sám sebe ve
tvém těle a kvůli tobě na smrt! Sleduj Kalvárii, peklo, padlé anděly!
Strhuje tě některá chyba stále znovu z přímé dráhy? Uvažuj o mých
opačných znamenitých vlastnostech! Takový jsem, který jsem, a tak to
dopadá s tebou, kterého zvu k vrcholnému výkonu. Buď dokonalý, jako jsem
dokonalý tvůj věčný Otec! Tahle dokonalost je zde připravena pro tebe a
očekává tvou příznivou odpověď. Nato se ti samovolně dostavuje dobrý
nápad: "A co mi brání v cestě vzhůru?"Jsou to podmínky v tobě, jako zlá
vůle, skrytá závislost, nedostatek síly? Jak proti tomu zabojuješ? Ruší
tě něco v okolí? Zkus to dá omezit a postupně odstranit! Doshní nad tím
vlády!
Přitom se spolehni na svou pevnou vůli, ale také na mne, a vyprošuj si
mou pomoc! Důvěrně si ode mne vyprošuj sílu, mou přízeň, vyšší nadání,
moje vedení! Takový vnitřní chod, nastartovaný různými úkony ctností
přirozeně vrcholí úkonem důvěry. Chceš dosáhnout vrcholného cíle?
Doufej, že to půjde! S novou nadějí se nanovo rozhoduj!
Konečně se rozjíždíš. Vzhůru od chodu naprázdno k chodu s plnou zátěží.
Usiluješ o soulad mezi vnitřním slovem a měnícími se okolními
podmínkami, které musíš brát v úvahu, máš-li se bližit k cíli. To chce
stále nové a nové rozhodování podle poznávané pravdy. Není to nic
složitého. Jenom zasáhni nejkratším, uváženým, ale pohotovým a nejvíce
účinným způsobem! Je moudré, že chceš napravit celý svůj vnitřní chod,
pokud ochabuje nebo se ubírá scestně, a všestranně ho. zdokonalit, ale
jedno po druhém. Upni se svým předsevzetím na svou hlavní chybu, hlavní
nedostatek, uvolňující ostatní chyby. Sotva zdoláš hlavní, otevírá se ti
cesta ke zvládnutí ostatních. Nebojuj s chobotnicí ničením jednoho
chapadla po druhém. Miř na nervové ústředí! Jejím zásahem ochromíš celou
obludu. A při dalším chodu začínej s výsledkem svého snažení ohledně
tohoto předsevzetí. Počínej si přitom krok za krokem, aniž bys některý
opomenul nebo se snažil o více z nich naráz.
Když udržíš volný vnitřní chod, tak to neznamená, že si oddechneš a že
si řekneš: Konečně se mohu rozběhnout po svém. To, čeho dosahuješ
vyrovnaným vnitřním chodem naprázdno, neodkládej jako bezcenné, sotvaže
tě potká něco milého. Teď už zůstaň u řízení, aby ses blížil cíli každým
dalším krokem.
Druhý úkon tvého styku s cílovou skutečností a současně způsob tvého
vnitřního chodu vzhůru k cíli se děje přebýváním a setrváváním v mém
příbytku. Jeden ti osobně všude vnáší vypjaté úsilí tvého vnitřního
chodu a organizaci účastníků s požehnaným zázemím zásob pohonných látek
a náhradních dílců, druhý ti zajišťuje spočinutí v cílové rovince, která
je současně startovací, pokojným setrváním a nejlepším chodem v cíli Je
to prosté spočinutí v cíli, který vlastně nikdy neopouštíš, protože je
totožný se startem.
Příznivci toho či onoho způsobu někdy vzájemně soupeří. Snaží se dokázat
jedinečnost a výlučnost svého vlastního způsobu dosahování cílem
vyrovnaným a pokojným vnitřním chodem. Napětí mezi oběma způsoby
nejlepšího vnitřního chodu není na závadu. Oba způsoby vynášejí k
dokonalosti řady velkých, opravdu hrdinský postav. Nemusíš stavět proti
sobě vnitřní chod, který rozbíhá kvůli dosažení cíle, a vnitřní
vyrovnaný chod, který je odrazem vnitřních souvislostí v cíli. Takové
vzájemné napětí je plodné. Obojí je žádoucí a přínosné. Počínej si čas
od času obojím způsobem, chvíli jedním, jindy druhým, ale nepřehlížej
jedno kvůli druhému.
Žádný z těch dvou způsobů neber jako teorii! Nehoň se za skvělými
myšlenkami! Vykroč prostinkou cestou svaté Terezičky, a s veškerou
skromností hleď do cíle, který se ti osobně blíží, čím víc o jeho
dosažení usiluješ, protože se k tobě sklání. Tak se při svém vyrovnaném
vnitřním chodu neomezuj na prosté poznání, že pohon volně jede, ale zkus
ho i při vyšších otáčkách, při zátěži, při stoupání do vrchu, jak se
chová při řazení různých převodových stupňů, a zda se dá řídit,
usměrňovat, ale podle potřeby i zabrzdit. Nestačí vědět o tom,. kdo tě
osobně očekává v cíli, ani o nich jen rozumně přemítat. Zkus podle toho
také cítit, toužit, snít, mluvit, ale podle potřeby o tom také pomlčet!
Snaž se podle toho uspořádat chod uvnitř i navenek, jednat i trpět.
Jedině tak se díky nastartovanému chodu můžeš také sám svést a dosáhnout
cíle. B.
+ + +
Sděl pravdu, ale oklikou -
tak dojdeš bez chyby.
Pravda je příliš zářivá
na naše záliby.
Tak jako děti chápou blesk,
když se jim vysvětlí,
pravda se zvolna roztřpytí -
či všechny oslepí.
Ed.
+ + +
Dvakrát tolik jsem ztratila
a dostala to zem.
A dvakrát jako žebrák
jsem stála před Bohem
Dvakrát jeho anděl
doplnil můj sklad.
Lupič, bankéř - otec,
pošle tentokrát?
Ed.
+ + +
Dopisy patronů Evropy - Sv.Cyrila a Metoděje
5.července
Milé dítě!
Pokoj s Tebou! Přinášíme Ti pokoj od našeho Pána. Tak už se
neboj! Ten pokoj Ti nikdo nemůže vzít. My, bratři ze Soluně se o to
přičiníme. Hlavu vzhůru! Nejsi tak docela nikdo uprostřed nepřátelského
světa. Ať se svět tváří sebevíc povýšeně, ve skutečnosti na Tobě visí
jako na své velké naději. Inu, máš něco, co svět naléhavě potřebuje a
nemá. Dost možná, že ani nevíš, co co vlastně máš. Přesto máš před sebou
velkou příležitost. I když se třeba potácíš jako ve tmách, až kulháš na
obě nohy, takže se jednou nakláníš na Východ, a podruhé na Západ, není
to s Tebou tak špatné. Máš doma světlo, které máš buď omylem nebo z
pohodlnosti schované, zatímco máš svítit sobě i ostatním, aby každý
kráčel po rovných cestách a nezabloudil. Zbývá Ti jen to světlo najít a
posvítit.
Neseme Ti radostnou zvěst našeho Pána, a přinášíme Ti ji ve Tvé rodné
řeči, abys mohl od srdce hlaholit andělským zpěvem chválu našemu Pánu.
Jako trvalý odkaz Ti zanecháváme Boží Slovo. Okolnost, že Ti předáváme
Boží Slovo ve Tvé rodné řeči, je za našich časů průkopnické, ale dnes už
tím nikoho neohromíš. Každý národ má Písmo svaté v mateřštině. Co je
tedy to tajemné, čím máš oslovit svět, který si to bez Tebe opatřit
nemůže? Odpověď leží ve Tvém srdci. A my stojíme u zrodu jedinečného
slovanského založení Tvého srdce. Jako je dítě v zásadě utvořeno v útlém
věku života, kdežto jeho školské vzdělání mu přináší jen podružné
vlastnosti, tak se Tvé slovanské založení utváří za našeho dvacetiletého
působení na Velké Moravě. Tehdy Ti vštěpujeme Boží Slovo, a to tím
způsobem, že Ti přinášíme srdce na dlani.
Přitom naše působení v srdci Evropy klade základy třetí kulturní
oblasti. Ta prvá je latinská, druhá řecká a třetí slovanská. Díky Bohu a
působení nás obou slovanských apoštolů se Tvoji předkové připojují ke
kulturním národům Evropy, kteří přijímají radostnou zvěst rodnou řečí a
radostně hlaholí Bohu svou odpověď. Přinášejí však ostatnímu kulturnímu
světu něco nového. Křesťanský Řím latinský přináší lidstvu ideu práva a
právních zařízení. Další Řím byzantský přináší pojetí helénské moudrosti
a vzdělanosti. Třetí Řím slovanský to vše oplodňuje svým objímavým
srdcem. Bez této všeobjímavé lásky slovanské by všechny ty vynikající
právní zařízení zůstaly jen chladným úřadem, a také vzdělanost zůstala
jen mrtvou literou a moudrost a rozjímání v ústraní by uvázly v
neplodeném mudrování.
Už od začátku mně, Konstantinovi, i mému bratru Metodějovi, zkrátka nám
oběma, Bůh odhaluje, koho má kulturní lidstvo ve Slovanech. Bereme si k
srdci listy apoštola Pavla Soluňským. V těch listech víc než kdekoli
jinde dává apoštol národů zvláště najevo něžnou otcovskou lásku. A my
Solunští Bratři si tato Pavlova slova bereme obzvlášť jako adresovaná
nám. Snažíme se Ti zosobnit celý ten Pavlův odkaz objímavé lásky a
chápavého srdce jako daru Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. S takovým srdcem
na dlani přicházíme na Velkou Moravu Díky tomu se osvíceně utváří
pohostinná, mírná povaha Slovanů s jejich širokým, objímavým srdcem.
Takové je duchovní zrození a útlý věk slovanských národů.
Do toho se Ti vzápětí vměšují jakési potíže. To kvůli tomu, že naše
poselství je násilím zvenčí rušeno. Duch světa se to pokouší úplně
přervat. To se Ti nadlouho vrývá jako stín Tvé národní povahy. Máš
skvělou nástupní energii k vznešenému dílu. Pak Ti ale schází
vytrvalost, zejména ve společných dílech. Nepřátelé Tě kvůli tomu
pomlouvají, že prý si neumíš vládnout.
Co podnikneš s naším odkazem? Co jsi ochoten pro to podstoupit? Nová,
sjednocená Evropa, ale i celý kulturní svět naléhavě potřebuje předání
tohoto dědictví Otců. Nepotřebuje to učeně, protože Písmo svaté má v
rodných jazycích ve svých knihovnách. Potřebuje to předané od srdce k
srdci. Dnešní lidé, zejména mladí lidé, přijmou jen takové předání, jaké
zosobňuje apoštol Jan, miláček Páně. Vzdělává své srdce přímo na Srdci
Páně. To je to předání Božího Slova, jaké se nedá opatřit ani za všechny
peníze světa. A Ty jsi tak založen ve svém srdci. Odtud plyne Tvůj velký
závazek Evropě a celému lidstvu. Předej Boží Slovo sdílením od srdce k
srdci, aby radostné zvěsti Nového zákona neubylo nic na srdečnosti a
radostnosti, nýbrž aby s každým dalším předáním a sdílením rostl jeho
radostný náboj!
Dneska se obracíš k okolnímu světu hlavně politicky, hospodářsky a
právně. Budoucnost Tvého pokusu o spojenou Evropu vychází příznivě všude
tam, kde se duchovním pojítkem stává dobrovolně přijatá radostná zvěst
našeho Pána o Božím království, jak je podává v neporušené podobě obecná
Církev svatá. A Ty, jako Slovan, máš k tomu co říci. To nejen proto, že
máš někde vykopávky Velké Moravy, ani jen kvůli tomu, že máš v knihovně
Panonské legendy, nýbrž kvůli jedinečnosti duchovně mravního založení
jádra Tvé bytosti, totiž jako osobního zástupce toho všeobjímavého
laskavého, odpouštějícího Srdce Ježíšova.
Jak na to půjdeš? Co s tím uděláš pro splnění svého jedinečného
slovanského poselství?
Nestarej se tolik o to, co máš mluvit a dělat! Bůh je Ti stále nablízku
a dá se čistému srdci poznat. Tak svému věrnému vkládá do úst pravá
slova a vede Tě k pravým skutkům. Usiluj napřed Boží království ve svém
srdci a pak i kolem sebe, než hospodářský blahobyt a politické a správní
vymoženosti, a všechno ostatní Ti bude přidáno.
Přimlouváme se za Tebe v srdci Evropy u našeho Pána.
Tvoji Otcové ze Soluně
+ + +
Básníci rozžehnou
a odejdou.
V knotech, jež zapálí,
je-li skryt zdroj
svěží jak ve sluncích,
pak čočka - čas
vždy dále rozšíří
světelný pás.
Ed.
+ + +
Dopis sv.Benedikta
11.července
Milá duše!
Říkají mi patriarcha Západu, patron kulturní Evropy. To hlavní u mě je
řehole čili regule neboli pravidlo dokonalého života. Toužím po
dokonalosti stranou od ruchu a shonu světa. Až dosud se každý, kdo
usiluje o dokonalost, řídí řeholí sv.Bazila. Přicházím s něčím novým. Je
to škola Boží služby. Je to návod, jak objevovat ve všem Boha a sloužit
mu, předně modlitbou, ve které Boha chválím a pak prací. Jde mi o
spojení života vnitřního s životem, projevujícím se navenek. Hlavní je
přitom pořadí: napřed modlitba, potom práce. Dále přijímám za své, že se
Bohu zaslibuji čistotou, chudobou a poslušností, a tak žiji spolu s
dalšími bratry, kteří usilují o totéž. Toto pak přebírají pozdější
řehole.
Kdo dbá na tyto požadavky duch.života, u toho řeholní život kvete. Kdo
tyto požadavky odkládá pod různými záminkami, u toho řeholní život
vadne. Tak i v současné Evropě, poznamenané tolik činnostmi,
projevujícími se politicky, státoprávně, politicky, hospodářsky, a
jinak, je znát velká potřeba tohoto života, který upřednostňuje modlitbu
před činností. Pokus se obnovit rozbité kláštery v duchu evangelia! Vrať
se k duchovním kořenům Evropy! Evangelium jako radostná zvěst Páně se
doposud Evropy dotýká jen málo, a okrajově. Je třeba obnova v duchu
evangelia, a tedy návrat ke kořenům. Duch radostné zvěsti je zatím něco,
co se Tě svou radostí zatím ještě málo dotklo. Přistoupilo se k nějakým
vnějším změnám v obřadech, ale chybí vnitřní, duch.změna. Je třeba
napřed zvnitřnění a promodlení radostné zvěsti evangelia, aby se stala Tvou
životní zkušeností, a pak podle toho pracovat a jednat navenek.
Duch povolává stále nové horlivce pro Krista a Marii, aby je
následovali. Navaž na dosavadní dějiny benediktinského řádu, ale řiď se
světly a ne stíny! Když chceš obnovit řád v jeho původním duchu, nedívej
se kolem sebe, nýbrž zajeď k původním kořenům a zdrojům. Zavolej ke mně,
a pomohu Ti!
Tvůj Benedikt
+ + +
Ti, kdo jsou v hrobě už velmi dlouho
ti, kdo tam přišli dnes,
zhynuli stejně z naší praxe.
Smrt je ta druhá z cest.
Krok odvážných ji nevyzkoušel -
je to ten skvělý čin.
jejž jednou provést ničí sílu
jej jednou vylíčit.
Ed.
+ + +
Dopis sv.Brigity
23.července
Milá dušičko!
Už v mládí mě hluboce oslovuje náš Umučený Pán prostřednictvím kázání
dominikána Erlandsona. Už tehdy se mi dostává vidění zmučeného Krista.
Ptám se ho: Kdo ti to udělal? A slyším jeho odpověď: Je mnoho těch, kdo
si neváží mé lásky k lidem.
Spolu s jedním knížetem přijímáme svátost manželství. A Bůh nám žehná.
Stávám se matkou osmi dětí. Potom však můj manžel odchází na věčnost a
všechny naše děti dospívají. Zříkám se knížecího stavu a panských výsad
a jdu do kláštera. Zakládám dva kláštery.
Nato odcházím do Říma. Moje dcera Kateřina mě tam následuje. Zakládám
tam pohostinný dům pro švédské poutníky, putující do Říma. Přičiňuji se
o překonání některých zlořádů v Církvi, která tehdy trpí dvojpapežstvím.
Cítím, jak takovým svévolným počínáním hříšníci přímo trhají nesešívaný
oděv Páně.
V pokročilém věku se vydávám na pouť do Jeruzaléma, abych spatřila místo
utrpení Páně. Po návratu shledávám poměry v Církvi velmi neutěšené. Jen
slova knihy Kazatel o marnostech lidského života mě povzbuzují.
Chci začít s nápravou strašných poměrů v Církvi sama u sebe. Jak? Panna
Maria mi vnuká prostředky duchovního boje.
Zřekni se kritických soudů! Potlač ukvapené úsudky mlčením! Zdrž se
ukvapeného jednání!
Vidění, které se mi pak dostává, a já to uchovávám ve svém srdci,
zůstávají po mně jen v poznámkách. Po smrti a pozdějším svatořečení jsou
sestaveny do souboru osmi knih, známém jako Zjevení svaté Brigity.
Zavolej ke mně, a přimluvím se za Tebe i za celou Evropu!
Tvoje Brigita
+ + +
Budoucnost nemluví
a neužívá gest -
té řeči němých - k sdělení
byť slůvka, co v ní jest.
Uzrálou novinku
vtělí hned do faktu,
maříc tak odpor, únik,
či možnost odkladu.
Bez citu pro něčí
blaho či záhubu,
má jeden úkol - vykonat
telegram osudu
Ed.
+ + +
Jeřabina
Jeřabina - před velkou bouří
V zahradě s jinými stromy
Co se mi může stát?
Ten zázrak se vždy odehrál
Na podzim jeřabiny odevzdám...
Myslí si - mé plody
Malá slunce do oranž
V moři zelenavých výkřiků
Při milování se líbí větru
Vše tentokrát vítr
Nepřišel si hrát
Ale zlámal jeřabinu
Srazil jí vaz
Zlomená jeřabina
Kořeny zůstaly
Zdravá síla
Den po dni
Pokorně znovu roste kmen
Slunce a větru ptá se
Tak ten kdo
Pozdě Bohem nalezen díky
Říká že jsem byl rozlomen
Kořen můj jsi ty
Buď i můj kmen
I déšť i vítr sesílej
Na podzim
Až zima smrti zavolá mě
Plody mé si vem
Eva Lopourová
+ + +
Na staveništi Evropy (2)
Jako každý i ty jsi dnes plný očekávání. Je doba velkých změn ve tvém
okolí. Co si počneš, když víš, že ti, kdo tě jednou prodali nacistům,
podruhé komunistům, tě příště ochotně prodají třeba i marťanům? Zmůžeš
dost. Jak? Připrav se na to nejen trpným čekáním, ale duchovním růstem.
O co se opřeš? V Bohu, v Církvi, v rodině, v řádu hledej ztracenou
kulturní návaznost!
Boží výzva a služba Církve: Bůh trvá na svém odvěkém záměru, třebaže ty
- zmatený duchem světa a v zajetí svého sobectví a pýchy - špatně užíváš
svobody, která je ti dána, abys miloval dobro a usiloval o ně. Třebaže
místo láskyplné odpovědi na Boží Lásku spíše Bohu odporuješ jako soupeř,
přesto Bůh vytrvává v lásce.
Bůh je bohatý v milosrdenství (Ef2,4). Je to Otec, o němž se vykládá v
podobenství o marnotratném synovi a nikomu ze svých dětí nestraníé ani
neuzavírá své srdce. Čeká na tebe, ale nevnucuje se ti. Jen vyzývavě
otevírá dveře otcovského domu, abys trefil k otcovskému stolu, abys tam
spolu s ostatními slavil odpuštění a smíření.
Toto božské předsevzetí se uskutečňuje a zjevuje vykupitelskou činností
Ježíše Krista: Boží Slovo se stává tvým, lidským tělem a přebývalo u
tebe a mezi lidmi. Vstupuje do běhu tvých záležitostí, do chodu tvých
věcí ve světě, bere je na sebe a v sobě je sjednocuje (Ef1, 10). Zjevuje
ti, že Bůh je láska a že ti dává nové přikázání lásky (Jan 13,34).
Právě ty jsi povolán uprostřed Církve a s ní pokračovat v hlásání
zvěsti o usmíření, kterou ti přináší Kristus. Církev vyzývá: Smiřte se s
Bohem! (2Kor 5,20)
Když uposlechneš této výzvy, stáváš se účastníkem na smíření a
přesvědčuješ se o pravdě, že Kristus je tvůj pokoj - ruší příčinu
nepřátelství a usmiřuje tebe i ostatní s Bohem v jednom těle (Ef
2,14-16).
Tvým úkolem v Církvi je zosobňovat a nechávat na sobě samém jasně
vynikat toto usmíření a představovat svátost ve světě. Právě ty jsi v
církvi a s ní svátostí, tj. znamením a nástrojem usmíření v mnoha
směrech, jejichž účinnost je ovšem různá:
1) Jsi v Církvi a spolu s Církví svátostí tím, že existuješ jako vnitřně
usmířený se svým křížem, jako usmířený se svým okolím - s ostatními
lidmi a Božími tvory, a tak ve světě dosvědčuješ a představuješ dílo
Ježíše Krista.
2) Právě ty jsi v Církvi a s ní svátostí pro službu, kterou konáš, totiž
jako strážce a vykladač Písma sv., které je radostným poselstvím
usmíření. Tak z pokolení na pokolení odhaluj Boží záměr plný lásky a
každému ukazuj cesty všeobecného usmíření v Ježíši Kristu!
3) Zvláště ty mezi mnohými v církvi a s ní zosobňuj svátost pro sedmero
svátostí, z nichž každá svým vlastním způsobem buduje vykoupené lidstvo!
Tvé usmiřující poslání v Církvi a s ní je vlastní celé Církve.
1) První cestou této spásonosné činnosti je cesta modlitby. Naše
společná panenská Máti, Maria, Matka Kristova a Matka tebe uprostřed
ostatních věrných Božích dětí, ba i spolu se svatými kteří už naplnili
svou pozemskou pouť a dosáhli Boží slávy, podporují právě tebe, kdo
putuješ tímto světem.
2) Další cestou je tvé korunní svědectví. Máš povolání k hlásání. Právě
ty v Církvi a s ní nepřestávej lidem nabízet usmíření a odhalovat
špatnost hříchu! To je tvůj prorocký úkol v Církvi v dnešním světě!
3) Další cesta je tvé pastorační působení uprostřed Církve a s ní. Snaž
se přivést všechny zbloudilé zpět na cestu k Otci, k otcovskému stolu,
ve společenství celého Božího lidu!
4) Konečně je cesta tvého svědectví. Není halasná a okázalá, nýbrž spíše
mlčenlivá. Pochází z dvojího hlediska: z tvého vědomí, že v jednotě s
Církví jsi právě tak na cestě svatosti jako Církev sama. Dále z toho,
aby ses v Církvi dennodenně očišťoval a obnovoval, dokud tě Kristus
nepřivede ke slávě bez poskvrny a vrásky, protože kvůli tvým hříchům se
tvář Církve jeví méně jasná okolnímu světu.
Tvoje svědectví se neobejde bez dvou vlastností:
1) Snaž se, aby tvé svědectví bylo znamením oné všeobecné lásky, kterou
ti Pán Ježíš Kristus zanechává jako dědictví! Tak dokážeš, že náležíš k
Jeho království,
2) Dbej na to, aby se tvé svědectví proměňovalo ve stále nové a nové
skutky obrácení a usmíření tebe uvnitř Církve i ve vztahu k tvému okolí
tak, že odstraníš své spory, nabídneš a přičiníš se o vzájemné
odpuštění! Nabídni odpuštění - dostaneš pokoj, mír!
To je cesta ke smíření mezi lidmi a k budování spojené Evropy.
Připrav se na velké věci! Mají se stát zvláště tvým prostřednictvím!
Jak? Nejen trpným čekáním, ale duchovním růstem. V Bohu, v Církvi, v
rodině, v řádu hledej ztracenou kulturní návaznost!
Láska je větší než vina: Sv.Jan ti vzkazuje: Řekneš-li, že nemáš hřích,
klameš se a není v tobě pravda. Když však uznáš, že se dopouštíš hříchů,
on ti hříchy odpustí a očistí tě od všeho špatného... (1Jan1,8) Nezbytný
počátek tvého návratu k Bohu spočívá v poznání vlastního hříchu, ale
také ve tvém uznání, že ty jsi ten hříšník, odpovědný za hřích, schopný
dalšího hříchu a náchylný ke hříchu. Ježíš klade do úst a srdce
marnotratného syna tato význačná slova: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i
proti tobě. (Lk15,21) TEDY: podmínkou tvého smíření s Bohem je odklon od
spáchaného hříchu a úkon pokání: lituj hříchu a dej lítost najevo. Tak
nastupuješ cestu zpět k Otci.
Ve stávajících podmínkách tebe jako hříšníka (kdy nemůže dojít k
obrácení bez uznání vlastního hříchu) se služba smíření, která se ti
nabízí v Církvi, spojuje s tvým záměrem skutečného pokání, tj. s úmyslem
vrátit se k poznání sebe sama, k oddělení se od zla, k OBNOVENÍ
PŘÁTELSTVÍ s BOHEM, k vnitřní obnově, k novému obratu v Církvi a s
Církví.
K tomu, aby ses podílel jaksepatří na této službě, rozlišuj osvíceným
zrakem víry TO, co je DŮSLEDKEM tvého hříchu od toho, co je PŘÍČINOU
tvého hříchu! To se týká jednak tvého nitra, jednak tvého okolí, kde
žiješ. Přitom nabývá na závažnosti biblické vypravování o Babylonu a
jeho věži - Sputnik, hledání života na Marsu. Kdo se oddává dílu, které
má být znamením a zárukou sjednocení lidí na zemi, je pak víc než kdy
dříve ztracen, rozptýlen a zmaten.
PROČ ztroskotává takový záměr pyšně vzmáchnutý vzhůru? Protože se
nadarmo namáhají technici a vynálezci, když lidé činí znamením a zárukou
vytouženého sjednocení národů pouze dílo svých rukou a svého rozumu, a
přitom zapomínají na Boha či dokonce se o to snaží proti Bohu. Úpadek
současného lidstva spočívá v jeho babylonské povaze.
Tajemství tvé viny: Hřích je úkon tebe jako svobodného tvora, avšak ve
všem lidském působí příčiny, jejichž vlivem se to vše úchylné umísťuje
za hranice lidského, kde se svědomí a vůle člověka dotýká těch temných
sil, které podle sv.Pavla hýbou světem, takže mu jakoby vládnou
(Ř7,7-25).
Z biblického vypravování o babylonské věži (pyšně se tyčící proti nebi
jako nadutě vzmáchnutý kosmický program) můžeš sledovat, co je důležité
k pochopení hříchu: lidé chtějí vybudovat něco, co by je spojilo vjedno
a posílilo vlastními silami, bez Boha, ba i proti Bohu. Vyloučení Boha
je dávný hřích, který na sebe bere různé podoby.
1) Hřích je vždy tvůj osobní úkon. Je tvým svobodným úkonem, třebaže se
ve výsledném projevu jeví jako úkon nějakého společném celku, ve kterém
se pak vezeš jaksi proti své vůli. To je tím, že každý, kdo se dopustí
hříchu, se posléze od tohoto hříchu a jeho důsledků odtáhne, a tváří se,
že on nic, a že to všechno se ho původně vůbec netýká. Ve skutečnosti to
vždy vyjadřuje tvůj výslovný nebo mlčenlivý souhlas, že dáváš něčemu
podporu, něco upřednostňuješ víc nebo méně. Jako tvůj úkon jednotlivce
má hřích první a nejhorší účinky přímo v tobě, hříšníkovi. Mluvit o
společenském hříchu, o kolektivní vině, o záporných neosobních silách
mimo tebe vyžaduje uznat, že tvůj hřích má svůj dopad na tvé okolí a
zanechává v okolí stopy, které se zdánlivě odpoutávají od tebe, kdo jsi
jejich původcem. Ty se k nim totiž nepřiznáváš a popíráš svou
odpovědnost za ně.
2) Některý hřích však jakoby útočí už pro svůj předmět přímo na
bližního. Takový hřích se nazývá společenským. Společenský je každý
hřích proti právům tvé osobnosti, zejména proti právu na život,
nevyjímaje počatý život, který má teprve narodit. - Společenský ráz může
nabýt také hřích provinění nebo zanedbání, který pácháš v politice nebo
v práci, pokud se navzdory svým možnostem nestaráš řádně o zlepšení
společnosti, ale jen o svůj okamžitý prospěch.
3) Další význam společenského hříchu se týká vztahů mezi různými
skupinami lidí. Tyto styky nejsou vždy v souladu s Božím záměrem. Bůh
chce, aby ve světě vládla spravedlnost. Proto "třídní boj" nebo "rasová
nesnášenlivost" nebo "národní nesnášenlivost" je společenské zlo, ale
pokaždé to má původ v tobě. Pokud ne ve tvém vyvyšování se nad jiné,
tedy přinejmenším ve tvém zbabělém a falešně poníženém ustupování před
takovými špatnostmi. Tyto společenské hříchy jsou vždy důsledkem
nahromadění mnoha tvých neodhalených, nevyznaných, neodčiněných osobních
hříchů. Za každou sociální příčinou hříchu stojíš vždy ty, osobně
odpovědný - hříšník.
Avšak v tajemství hříchu se uplatňuje další hledisko. Týká se závažnosti
hříchu. PROČ A DO JAKÉ MÍRY je nějaký hřích těžký - vzhledem k Bohu a s
ohledem na své účinky v tobě?
Už ve Starém zákoně se o některém hříchu (modloslužba, uctívání
falešných bohů, některé necudnosti proti Bohu a lidské přirozenosti)
rozhoduje tak, že jejich původce je vyloučen ze svého lidu. Někdy to
znamená odsouzení k smrti. Proti těmto hříchům bývají stavěny jiné,
spáchané často z nevědomosti, a ty bývají vyrovnány prostřednictvím
oběti.
Pán Ježíš mluví o rouhání proti Duchu, které nebude odpuštěno (Mt
12,31). Rouháním, projevujícím se různými způsoby, hříšník zatvrzele
odmítá obrátit se k lásce milosrdného Otce.
Sv.Jan pojednává o hříchu, který vede k smrti, a o jiném hříchu, který k
smrti nevede. Jde tu o smrt duchovní, tedy o ztrátu věčného života,
neboli odmítnutí poznaného Otce a Syna, odmítnutí jejich lásky a
společenství s nimi (1Jan5,16, Jan17,3) Tímto rozlišením pojmů objasňuje
Jan podstatu hříchu - završení Boha (odpad, modloslužba), tj.odmítání
víry ve zjevenou pravdu a ponižování Boha na úrověn tvorů.
Tak i pro tebe v Církvi platí rozlišení hříchu smrtelného - těžkého, od
hříchu všedního, lehkého, Sv.Tomáš píše, že hřích je porušení řádu,
jehož se člověk dopouští. Když vybočuješ hříchem ze stanoveného řádu
věcí, až k odvratu od konečného cíle, totiž od Boha, s nímž se máš
sjednocovat láskou, tehdy se dopouštíš smrtelného hříchu. Pokud však
narušuješ přirozený chod věcí, ale neodracíš se tím od Boha, dopouštíš
se všedního. Všední hřích tě nezbavuje posvěcující milosti, neruší
přátelství s Bohem, ani věčnou blaženost, kdežto smrtelný hřích má tyto
neblahé účinky (STh I,II,72).
Tajemství tvé víry: Hřích je tajemstvím zla. Třebaže se zdá, že
hřích, který vystoupí i z tebe navenek, má jakousi obludnou moc, přesto
hřích nemá vedoucí postavení, takže nevítězí. Hřích nemá trvání sám o
sobě. Uplatňuje se jenom jako parazit, ulpívající na něčem dobrém. Hřích
se staví jako sok proti opravdu účinnému základu, který je tajemstvím
tvé zbožnosti. Tajemství tvé zbožnosti je tajemstvím samotného Ježíše
Krista. Je to tajemství Vtělení Božího Slova, tajemství tvého vykoupení
prostřednictvím Kristovy smrti na kříži, tajemství jeho Zmrtvýchstání a
oslavení.
Toto tajemství nekonečné Boží lásky k tobě dosahuje až k nejskrytějším
kořenům tvé, lidské nepravosti. Tak může od základu pohnout tvou duši k
obrácení, aby ji vykoupilo a umožnilo usmíření.
Avšak toto vykoupení a usmíření se neděje automaticky. Všimni si také
druhé stránky tajemství zbožnosti. Na výzvu Boží Lásky k tobě hříšícímu,
která tě volá z kříže, nebo i tiše klepe na tvé srdce, svobodně a
cílevědomě odpověz z lásky Božího dítěte k Otci nebeskému. Boží láska ve
tvém srdci je silnější než tvůj hřích a tvá smrt.
Kromě toho: Jako člověk přirozeně nejsi stvořen pro hřích. Proto nejsi
schopen takového hrozného hříchu, jakého se dopouští ďábel, který stále
odporuje: Nebudu sloužit...! - důsledně a stále stejně zatvrzele. Pro
omezenost svého života a svých sil postrádáš tuto důslednost. Můžeš
zhřešit, i několikrát zhřešit, ale pak zapomeneš na svou lež a řekneš i
pravdu, anebo jsi pohnut pohledem na trpící důsledky svých hříchů v
okolí a začneš jednat dobročinně. To ovšem neznamená, že bys k nemohl v
těžkém hříchu zemřít a tak navěky zkamenět a připravit se navěky o
věčnou spásu. Můžeš být náhle překvapen ve svém okamžitém hříchu. Proto
usiluj o okamžité vymanění se z hříchu a návrat k Bohu, k řádu, který
Bůh vtiskuje i do tvé přirozenosti!
Zlo se samo nešíří. Naopak, hmota pohlcuje zlo, vstřebává zlo, sotvaže
přestaneš na tomto zlu ulpívat ve své mysli a svobodnou vůlí, a tak ho
přestaneš udržovat a obnovovat.
Proti tomu dobro má už samo od sebe povahu sdílnou. Proto dobro, které
předáváš a sdílíš s okolím se sčítá, umocňuje a zvětšuje, a jeho
důsledky vykonané z obětavé lásky zůstávají navěky.
Tajemství tvé odpovědi láskou na nekonečnou Boží Lásku je cesta, kterou
ti Božské slitování otevírá k usmířenému životu. B.
+ + +
K svěcení bolesti,
jak ke svěcení nebe,
je třeba zapřít tělesnost.
Vrcholek nepodlehne
tomu, kdo plahočí
se v půli úbočí -
však tomu, kdo ho dosáhl.
Za vše - se platí vším.
Ed.
+ + +
Dopis sv.Terezie Benedikty od Kříže
9.srpna
Milý bratře - Milá sestro!
Když dnes prožíváš den mého vyvýšení na oltář, je to proto, abych se za
Vás, budovatele nové sjednocené Evropy mohla přimlouvat. O co jde? Už za
mé pozemské pouti se mnozí lidé snaží o sjednocenou Evropu, ale dělají
to bez Boha, nebo dokonce proti Bohu, Tak si počíná i Hitler. Když ale
buduje ten evropský dům jako zamřížovaný dům strachu, tak se jim to
nedaří. Co na tom, že mě ta hrozná mašinérie drtí kvůli tomu, že jako
řeholnice patřím celým srdcem Ježíši Kristu?
Z toho vidíš, jak marně se namáhá ten, kdo staví dům, nestaví-li jej
Bůh. A Ty, kdo buduješ novou sjednocenou Evropu, nemysli přitom jenom na
hmotné zájmy účastníků, protože tím jinak ohrožíš všechny! Bez Boha by
ses vydával na tenký led.
Proč jsem patronka, čili nebeská přímluvkyně Evropy?
Hlavně proto, že naléhavě potřebuješ duchovní pomocníky, aby Ti
pomáhali. A nejenom až Ti teče do bot, abys mi rychle posílal střelné
modlitby. Chceš-li při budování domu nejen celé Evropy, ale každé rodiny
soustavnou a účinnou pomoc na nejvyšších místech, tak nás z nejvyšších
míst musíš přednostně pozvat domů, a udělat nám ve svém příbytku místo,
zkrátka strpět nás u sebe. Koho? Především Pána Ježíše a jeho panenskou
Matku, sv.Benedikta, Cyrila a Metoděje, i mně sestru Terezii Benediktu
od Kříže.
Proč zrovna já jsem tak důležitá pro Tebe uprostřed celé sjednocené
Evropy? Sama jsem jen prostá žena, ale podle slov Páně, následuji
Krista, zapírám se, den co den beru na sebe svůj kříž, až jsem kvůli
tomu umučena. Ztrácím život čistě pro Krista, ale právě tím ho naplno
nacházím. Naopak ti, kdo myslí, že jsou kdovíjak mocní a silní a mučí mě
a zabíjejí, sami se tím připravují o život věčný. Modlím se za německé
nacisty, aby jim Bůh odpustil a nepřičítal za vinu mou smrt. Tím se
ukazuje, že nikdo nežije sám, a i když se mu zdá, že jsou mu druzí lidé
lhostejní a vzdálení, přesto jste si všichni tak vzdálení, asi jako
prsty na jedné ruce - všechny jsou poháněny z jedné Hlavy, a vyživovány
z jednoho Těla.
Zatímco zlý duch světa organizuje společnost národů podle neblahého
rčení "slepý vede chromého", tak Církev v čele se Svatým Otcem staví
duchovní pilíře nové společnosti tím, že pro tento účel vyčleňuje
zvláštní nebeské pomocníky, kteří se za kulturní povznesení celého díla
obzvláště modlí, když se k nám s důvěrou obracíš.
Tvoje Terezie Benedikta od Kříže
(Edith Steinová)
+ + +
Svěřil se křídlům - opsal kruh -
zaváhal - stoupal zas -
tentokrát váš, než tušila
závist či někdo z nás.
A teď ve vzdušných okruzích
se vznáší jeho loď,
doma v těch vlnách, jako tak
větev, kde spatřil svět.
Ed.
+ + +
Zahradník
Rostlinky čekají Příroda matka je
Vyprahlé žízní Je vaše naděje
Zahradníka zabili Když už vás stvořila
Tělo mezi travami Ať vás i zaleje
Ptají se cibule Cibule ocúny
Ptají se ocúny Petržel jahody
Diví se petržel Co nikdo nečekal
Diví se jahody Zahradník z mrtvých vstal
V zahradě rostlinám nová jména dal
Jste jenom ideje
Přírodou myšlené Sklonil se k cibuli
Jste pouze náhodou Ty budeš CIBU - EL
Když déšť vás zalije Připomínat světu
Budete pod vodou Je tu Stvořitel
Eva Lopourová
+ + +
TAJEMSTVÍ HORY SV. KLIMENTA (5)
b) Kostra za oltářem
Zneklidňujícím nálezem však stále zůstával obsah hrobu v kněžišti za
oltářem, nalezený Čechmánkem roku 1905 a jím prohlašovaný za ostatky
sv.Metoděje. Proto - jak již řečeno - jej v roce 1950 podrobil
Archeologický ústav ČSAV v Praze antropologickému prozkoumání. Stalo se
to na žádost dr.Jana Svobody, předsedy Matice svatoklimentské, aby spor
o hrob byl vyřešen vědecky. Dr.Chochol z Archeologického ústavu osobně
vyzvedl nález na kúru kostela v Osvětimanech, a píše: "Na první pohled
bylo zřejmé, že v bedničce jsou uschovány pozůstatky několika jedinců i
několik zvířecích kostí. Jedna z kostí, a to kost holenní, byla
převázána provázkem, a byl k ní připojen list se dvěma pečetěmi, který
potvrzují farář J.Brázdil (Podle článku A.Zelnitia se ve všech zápisech
uvádí jméno Josef Brázdil. Rovněž na náhrobku v Osvětimanech je
Brázdil.), c.k.profesor náboženství dr.J.Nevěřil, a učitel J.F.Pavlík,
že jde o část nálezu ze dne 15.června 1905. Dále mi dal p.dr.Svoboda
kůstku (prstový článek), kterou si ponechal z původního nálezu jako
památku. Tyto dvě kosti tedy nepochybně náleží k původnímu nálezu, a
byly proto směrodatné pro určení, které další části k němu patří."
Dr.Chochol napočítal celkem 28 kousků kostí. Ukázalo se, že jde o
"zbytky koster nejméně tří jedinců, s největší pravděpodobností však
čtyř. K lidským kostem pak byly přimíseny zbytky kostí zvířecích."
Zbytky dvou od sebe odlišných lebek byly temné, popelavě šedé až
černavé, jsou velmi masivní, silné konstrukce, mají silněji vytvořené
primitivní znaky, jako značně vyvinuté nadočnicové oblouky, klenutou
část čelní kosti nad nosním kořenem (glabella); jsou velmi těžké v
poměru k ostatním kostem; zřejmě jsou více fosilisovány, což dokazuje,
že byly uloženy v zemi mnohem delší dobu než ostatní, a dostaly se mezi
ostatní kosti asi odjinud, podobně jako přimísené zvířecí kosti.
Kdežto ta kostra, k níž patří holenní kost, označená pečetěmi jako
bezpečně patřící k nálezu za oltářem ze dne 15. června 1905, je světlá,
až tmavě okrově zbarvená, a zachovalost kostí je přibližně stejného
stupně. Její kosti tedy s největší pravděpodobností pocházejí ze
stejného období a prostředí, a patří k sobě i morfologicky, podle své
tvarové stavby. Vyloučíme-li proto tmavé části lebek, zvířecí kosti a
zlomky cizorodých koster, dostaneme neúplné pozůstatky jednoho člověka,
který ležel za oltářem na epištolní straně kněžiště. Jeho kosti jsou
značně poškozeny, přelámány a otlučeny. Obličejová část lebky byla
odtržena rozlámána, některé části chybějí, např. část levé očnice.
"Podle antropologických znaků na kostře a hlavně na lebce lze soudit, že
kostrové pozůstatky náležely jedinci mužského pohlaví, vyššího tělesného
vzrůstu (asi 170 cm), dosti robustní tělesné stavby s dobře vyvinutou
muskulaturou. Tento muž byl úplně dospělý: téměř dokonale srostlé,
zčásti již vymizelé švy na lebce a pokročilé otření žvýkacích ploch
zbývajících zubů v chrupu svědčí o tom, že zemřel asi ve věku kolem 60
let.
Opotřebovanost chrupu je charakteristická pro určení, v kterém časovém
údobí muž zemřel. Podle analogie lze soudit asi na XIII. - XIV. - XV.
století, protože asi tak v tomto období nacházíme u jiných kostech
podobné funkční otření zubů. Zvlášť podotýkám, že toto časové určení
není plně spolehlivé, a že se v tomto bodě musíme spoléhat především na
určení podle památek archeologických." (Podtrhuje my.)
"Na zbytcích koster se s jednou vyjímkou nevyskytují žádné abnormity ani
stopy chorob, které by se mohly na kostře zachovat. Jedině na zlomku
pravé lýtkové kosti je při jejím dolním konci vyhojená fraktura
(zlomenina). Kost je v tomto místě ztluštělá a jeví stopy přirostlého
zkostnatělého šlachovitého úponu. Není možné vyloučit, že postižený i po
vyhojení fraktury kulhal, protože jednak při hojení zlomeniny došlo k
určitému, i když ne značnějšímu zkrácení lýtkové kosti, částečným
posunutím obou zlomených částí proti sobě a srůstu v této poloze, a
jednak není vyloučena možnost, že při poranění došlo k porušení inervace
nohy. Omezenou pohyblivost pravé nohy mohlo způsobovat i ztluštění kosti
v místě srůstu,nebo menší exostosa (kostěný výrůstek) pod ním.
Ke konci bych ještě chtěl uvést některé podrobnosti k charakteristice
hlavy. Hlava je krátká, brachycefální (délkošířkový index 83), v poměru
k délce vysoká (délkošířkový index 80,3). Čelo je vysoké, dobře klenuté,
jako ostatně celá lebka, rovněž tak záhlaví, které se vyznačuje zároveň
silnými svalovými úpony, podle nichž je možno soudit na značné vytvoření
šíjových svalů. Při pohledu shora má lebka oválný, v mezích normy
asymetrický obrys.
Obličej je spíše vyšší (posmrtně poněkud deformován); nos dosti
význačný... očnice jsou nízké a široké, lícní kosti poněkud vystupující,
brada dopředu vysunutá..." (J.Chochol, Informativní posudek o kostrových
pozůstatcích z Osvětiman, Cit. dle Hrubý, Tamtéž, s.60-63.)
Když také kostra objevená v roce 1949 "Na Valách" ve Starém Městě, měla
vyhojenou zlomeninu lýtkové kosti, pověst o domnělém pádu Metodějově na
Krymu při nalezení ostatků, se stala "utkvělou představou". Měli snad
Metodějovi žáci "v zásobě" nějakou podobnou kostru na oklamání Wichinga?
Nebo jich snad měli dokonce víc? A pokud ano, tedy která je pravá a jak
se pozná?
O kostech, které Čechmánek nalezl na "Klimentku" ve svatyňce a jinde,
píše Zelnitius: "Nalezené střepiny, kus vypáleného klenutí z podzemní
chodby, pak jedna lebka ze sedmi nalezených kostech, a části zmíněné
silné lebky, nalezené po levé straně kostela, uschoval Rob.Čechmánek.
Ostatní kosti převzal dp. Josef Brázdil a pochoval je na hřbitově v
Osvětimanech." (A.Zelnitius, Svatý Kliment a Hora svatého Klimenta u
Osvětiman, Viz: Sb.velehradský, Nová řada, 1948, č.16, s.69),
Tím padla možnost jejich bližního určení, např. odhadnout dobu, v níž
byly pohřbeny. Pokud jde o nález v kněžišti za oltářem, kdyby byly
všechny kosti ve schránce (Hrubý, Hr.sv.Klimenta..., s.34, Chochola,
Tamtéž.) pocházely z jednoho a téhož hrobu, bylo by stačilo potvrdit, že
jde o jeden společný nález. Jestliže však se tvrdí pouze o jedné kosti,
že je to "část nálezu ze dne 15.června 1905", vyplývá z toho, že si
svědkové byli vědomi toho, že se k vlastnímu nálezu dostaly ještě jiné
kosti, ale oni už nedovedly tyto kosti odlišit. Označili proto pouze tu
kost, o níž aspoň někdo z nich měl jistotu, že je z hrobu za oltářem.
Smíchání kostí mohl udělat sám Čechmánek, který po této stránce asi
nebyl dost opatrný (Viz společné pohřbení ostatních koster); anebo se to
mohlo stát nedopatřením např. některého z dělníků, který prostě shrnul
několik nálezů v jeden a přišlo se na to až pozdě.
Jestliže by světlé kosti mohly být ze XIII.- XV. století (ovšem jenom
podle otření zubů), a tmavé zbytky lebek "byly v zemi uloženy mnohem
delší dobu", mohly by být tmavé kosti z velkomoravské doby? Nevíme však,
zdali tmavé kosti pocházely ze stejného místa jako světlé... Mohly být
ze stejné doby jako světlé, ale na místě, kde zásyp působil na kostry
zhoubněji, takže se zdají starší. A konečně, Chochol výslovně
upozorňuje: "Zvlášť podotýkám, že toto časové určení není plně
spolehlivé, a že v tomto bodě musíme spoléhat především na určení podle
památek archeologických..." Zdá se konečně, že si Čechmánek a nikdo
ostatních nepovšimli stop zlomeniny pravé nohy, a že muž asi kulhal,
neboť jinak by se byli jistě odvolávali ve svůj prospěch aspoň na ústní
podání, podle něhož si prý sv.Metoděj při hledání ostatků sv.Klimenta na
Krymu zlomil nohu, a pak kulhal... Anebo si už nebyli jisti, zda kost se
stopami srůstu po zlomenině patří ke kostře, která ležela za oltářem v
kněžišti... A pokud jde o doplňkové svědectví archeologických památek,
jímž by se mohlo určit stáří koster, sám Čechmánek, jak jsme řekli -
nehledě k jeho vlastním zásahům - doznal, že zříceniny i jejich okolí
byly už "bezpočtukrát prohrabány". A přesto se pokus o rozluštění
archeologického svědectví stal, a to v září a říjnu 1958, a pak r.1961 a
1962. J.M.Veselý OP (Pokr.)
+ + +
Z lásky jsme zvládli vše -
od písmenek a slov
a částí - celý skvělý spis.
Pak kouzlo pohaslo.
Však z očí neznalost
nám hledí do očí,
posvátnější než v dětství.
A s dětskou naivností
chcem druhu vyložit
to, co nám uniká.
Žel, ta moudrost je rozsáhlá
a pravda -složitá.
Ed.
+ + +
KDYSI ZA NOCI TESKNÉ
Kdysi za noci teskné
v své touze milostné, již láska zná,
ó štěstí nekonečné,
vyšla jsem nezřena
když nad domem mým vládl klid a tma.
Jista i v noci černé
po tajných schodech maskou chráněna,
ó štěstí nekonečné,
skryta i v noci temné,
když nad domem mým vládl klid a tma.
V noci, jež šťastná byla,
kdy nikdo z lidé nezahlédl mne,
i já nic nespatřila,
protože kroky mé
šly za září, jež uvnitř srdce žhne.
Svit jako slunce jasné
svou září doprovázel mne až tam,
kde v klidu čekal na mne
ten, jehož dobře znám,
v méstech, patřících samotám.
Ó noci, tys mne vedla,
ó noci, sladší nad zrozený den,
ó noci, jež jsi svedla
milenku s milencem
a spoutala je obě navzájem.
Na ňadru rozechvělém,
jež pro něho jen ukrývala jsem,
spočinul lehce čelem,
laskáním unaven
a cedrem ovíván jako vějířem.
Když s vánky ze zahrady
mé prsty jeho vlasy laskají,
tu ruce jeho rády
bloudí mi po šíji
a všechny moje smysly vzněcují.
Na sebe zapomínám,
tvář sklonila jsem nad milým,
má duše míří jinam,
starosti opouštím
a odkládám je k liliím.
Sv.Jan od Kříže
+ + +
Brněnská akademie duch.života ct.Patrika Kužely OP: DOPISY
DOPIS DUCHA PRAVDY
Milý hledači Pravdy!
Různé učené hlavy zkoumají pravdy o svaté Panně, uchované ve Slově
věčného Otce a podání Církve. Rádi by objasnili obsah těchto pravd.
Chtějí lépe poznat jejich význam pro Tvou spásu. To všechno je pěkné.
Jenže to nezastiňuje prvenství, které mi, jako Duchu lásky věčného Otce
i jeho Syna, přísluší v plánu Tvé víry a bohopocty v souladu s Vyznáním
víry.
Odedávna lidé věří, že si přidružuji pokornou Pannu z Nazareta, abych
jednal způsobem osobním, i když v nedělitelném společenství s oběma
dalšími Osobami Nejsvětější Trojice, v díle Tvé spásy. Jsem osobní
svrchovaná Láska Otce a Syna. Proto působím velmi mocně a zároveň tak
jemně, že Mariina osoba se všemi svými schopnostmi a silami, se dokonale
přizpůsobuje úkolům, které jsou jí svěřeny v plánu Vykoupení.
Jsem to já, kdo naplňuji Mariinu duši milostí od prvního okamžiku jejího
početí. Ochraňuji ji ode všeho zlého nejvznešenějším způsobem vzhledem k
zásluhám Syna Božího a Tvého Bratra. Tak ji činím Neposkvrněnou.
Jsem to já, kdo ji inspiruji, aby souhlasila ve jménu Tebe a celého
lidského pokolení s panenským početím Syna našeho věčného Otce. A také
jí toto Početí způsobuji. Tak dává život Spasiteli Tebe spolu s celým
lidstvem a světem.
Jsem to já, kdo naplňuje Mariinu duši radostí a vděčností, kterou
vyjadřuje ve zpěvu Magnificat. Tímto chvalozpěvem se obrací k našemu
Otci.
Vnukám jí také dobrou radu uchovávat věrně ve svém srdci slova a činy,
vztahující se k narození a dětství Dítěte Ježíše, kterých se tak důvěrně
a s takovou láskou účastní.
Inspiruji ji, aby láskyplně žádala na svém Synu Nejvyššího proměnění
vody ve víno na svatbě v Káně galilejské. Tak činí Syn Boží první zázrak
a tím probouzí víru svých učedníků.
Podporuji Ježíšovu Matku u paty kříže a vnukám jí tak, jako ve chvíli
Zvěstování, aby plnila vůli věčného Otce, který chce, aby byla mateřsky
spojena s obětí svého Syna za vykoupení Tebe a celého lidského pokolení.
Naplňuji nezměrnou láskou krvácející Srdce Matky Boží Bolestné, aby
přijala z úst svého Syna poslední vůli: její poslání Matky vůči Tobě,
Miláčkovi Páně, což podle stálého smýšlení Církve předobrazuje její
duchovní mateřství k veškerému lidstvu.
Na perutích nejvroucnější Lásky povznáším Marii k úloze té, která se
modlí nejvznešenějším způsobem. Děje se to ve večeřadle. Ježíšovi
učedníci tam jednomyslně setrvávají i na modlitbách spolu s Matkou Páně.
Tak očekávají mne, přislíbeného Synem Nejvyššího.
Konečně uchvacuji Srdce Panny Marie, poutnice na zemi. Vnukám jí touhu
po spojení s oslaveným Synem Božím. Tak ji důstojně připravuji na
výsadu, který korunuje všechny ostatní, na její Nanebevzetí s tělem a
duší.
Její poslání jako té, která je přidružena ke mně, k Synu i k Otci
nebeskému v tajemství spásy nekončí slavným Nanebevzetím. Třebaže ji
povznáším k radostnému patření na Boží tvář ve třech různých Osobách,
pokračuje ve stálé duchovní přítomnosti vzhledem k Tobě a ostatním dětem
vykoupení. Stále ji vedu v její vznešené úloze nestvořenou Láskou, neboť
jsem duší a svrchovanou hybnou silou celého mystického Těla.
Mariino mateřství trvá v mém vyšším plánu nepřetržitě. Třebaže ji
povznáším do nebe, neustává ve svém spasitelném poslání. Svými
přímluvami Ti nadále získává dary pro věčnou spásu.
Je spravedlivé, že blahoslavíš naši panenskou Máti Marii spolu se všemi
pokoleními. Vzývej ji jako přímluvkyni, pomocnici, zachránkyni a
prostřednici. Nemysli si, že tím ubereš něco na důstojnosti a účinnosti
jediného prostředníka Krista! Tím neubereš nic na mé důstojnosti a
účinnosti, který posvěcuji Hlavu i každý článek mystického Těla Syna
věčného Otce.
Činnost Matky Boží pro Tvé blaho nenahrazuje mé všudypřítomné a
všeobecné působení, ani s ním nesoupeří, nýbrž je vyprošuje a
připravuje. Činí tak přímluvou v souladu s odvěkým plánem věčného Otce,
viděném v blaženém patření, ale také přímým vlivem svého příkladu. V
Marii máš nejlepší příklad lidské učenlivosti vzhledem k mé inspiraci.
Maria ve stálé závislosti na mně Tě přivádí k Ježíšovi, utváří Tě je
podle jeho obrazu, vnuká Ti dobré rady, tvoří mezi Ježíšem a Tebou živé
pouto lásky.
Tvůj Duch svrchované Pravdy
+ + +
Modlitba k Matce Boží
Má Královno jak nebes tak i země,
i nad ďábly svou mocí vítězíš,
co pokornou svou křesťanku si vem mě,
k svým vyvoleným povznes k sobě blíž,
ač nicotná jsem, světu na obtíž.
Vždyť milost tvá, má paní trpělivá,
vždy větší je, než kdy má vina bývá,
v ráj nesměli by bez ní hříšníci.
To není lež, toť moje víra živá,
a v této víře žít i zemřít chci.
Já Synu tvému oddávám se němě,
ty řekni mu, ať vin mi sejme kříž,
jak Máří Egyptskou ať pozvedne mě,
či jako Teofila pozved již -
tak stává se, když ty se přimluvíš -
byť zaslíbil se v čertů kouzla lživá.
Hřích takový kéž na mně neulpívá,
má Panno, bez poskvrny nosící
nám svátost, jež se v chrámu s vírou vzývá.
A v této víře žít i zemřít chci.
Jsem chudičká a stáří hlodá ve mně,
a neznám nic, ni číst ni psát, však víš.
V mé farnosti je obraz v modlitebně
a na něm ráj co věčných plesů říš,
i ztracence tam hořet v pekle zříš.
To peklo strach, ráj radost do mne vlívá.
Tu radost přej mi, Paní milostivá,
vždyť hříšníku jsi orodovnicí,
když víru má a když ji nezakrývá.
A v této víře žít i zemřít chci.
V tvém čistém těle, Panno dobrotivá,
Je zrozen Král a nesmrtelnost vplývá,
Lék všemocný, jenž naše viny smývá.
Los prokletí sňal zemi hřešící,
Obětí mladost svou vzdal v muka živá
Náš Pán on jest, má víra neumdlívá,
a v této víře žít i zemřít chci.
Francois Villon
pro svou matku |