|
Ročník X.,číslo 3. Březen
2004
Obsah: Mons.J.Veselý, Sv.Josef, Dopis sv.Josefa, Ruth Hrušková, Dar,
Mons.J.Veselý, Invokace ke sv.Josefovi, Prosba ke sv.Josefovi,
Rafaela,Vyznání, B.,K nejvyššímu cíli, (1), Eva Lopourová, Na ostrově,
Naděje, J.M.Veselý OP,Tajemství Hory sv.Klimenta (1), Brněnská akademie
duch.života ctih.Patrika Kužely OP, E.Lopourová, Stopy, Stvořitel,
Ladislava Lopraisová, Ruth Hrušková, Hospic sv.Josefa, Přicházíme z
dálky a do dálky jdem, Zprávy______________________________
Svatý Josef
Když častokrát jsme ponořeni
do propastí minulých
ať prázdno tmy
nám ozařuje
Světlo patriarchů
A jestli na rozcestích
putování přítomného
před cílem jsme nedočkaví
příkladem svým nás povzbuzuj
Zrcadlo trpělivosti
Když strachujem se o zítřek
a v mlze nejistoty budoucí
naděje v duši ubývá
buď s námi statečný a věrný
vždy bdělý
Strážce Kristův
Mons.Josef Veselý
+ + +
Poselství svatého Josefa
19.března
Milé dítě !
Jsem pěstounem Páně a vzorem dělníků. Tradičně si u mě připomínáš čtyři
věci. Předně, že jsem spravedlivý, dále, že pocházím z Davidova rodu,
pak jsem snoubencem Panny Marie a konečně pěstounem Ježíše Krista.
Jsem prostý muž z Nazareta, třebaže z dobrého rodu. Jsem vyučen tesařem.
Mojžíšův zákon ukládá každému muži vyučit se nějakému řemeslu, aby byl
samostatný a uživil sebe i svou rodinu. To má význam dodnes. Prací
přispíváš k rozvoji celku, a také rosteš sám jako člověk. ALE TO není
vše. Prací s Ježíšem a pro Ježíše rosteš jako dítě a přítel našeho
věčného Otce. Tím šíříš Boží království ve světě
Stojím po boku Panny Marie. Jako Maria uchovává ve svém srdci velké
tajemství, tak i já jsem tichý a mlčenlivý pracovník. Pokojně nazírám
tajemství Vtělení Syna Božího. Oddaně sloužím tomu, který mi je svěřen
do péče jako vlastní dítě, a své snoubence Marii, jejímuž panenství
zušlechtěnému Duchem svatým věřím víc, než vlastním očím.
Jsem vzorem dělníků. Sloužím bez řečí. Tiše plním svěřený úkol. Bez
ohledu na to, jaké je Tvé povolání, můžeš mě napodobovat v tom, že
pracuji s Ježíšem a pro Ježíše.
Jistě k tomu máš předsevzetí. Tak co Ti chybí? To, že ani tento obrat k
JK nemůžeš uskutečnit sám od sebe. Co Ti chybí? Čistota srdce, stav
milosti a vědomé spojení s Bohem.
Říkáš si, že se ti to pěkně radí, když mám pořád ssebou Ježíše, kdežto
ty nemůžeš pořád držet Ježíška v náručí. To je pravda. Ale ať jsi
kdokoliv, můžeš a máš podnikat každé své dílo s myšlenkou na Ježíše, a
se stejným záměrem je i dokončovat. A hlavně, méně počítej, kolik máš na
kontě v bance a kolik Ti to vynese! Spíše dbej na to, abys každé dílo
začínal s čistým srdcem a ve stavu milosti. Proto se soustavně očišťuj,
protože při se práci zamažeš. Stále se svátostně smiřuj s Bohem, abys
dostal víc a víc darů Ducha svatého.
Když denně poctivě pracuješ pro Ježíše, rostou tím tvé zásluhy pro
rozšíření Božího království v světě i v sobě. Možná, že Ti to nevynese
moc peněz na kontě, ale zato získáš zásluhy pro Boží království. Poctivá
práce s Ježíšem a pro Ježíše Tě vede k věčné blaženosti. Tvůj svatý
Josef
+ + +
Dar
Uměj dát a nejen brát
v životě se ti vrátí na stokrát.
Nečekej, že ti dárek někdo opětuje,
raduj se, když se ten druhý raduje.
Každý dobrý skutek bude na váhu dán,
a po zásluze spočítán.
Přemáhej zlo dobrem,
ať se stane tvým životním mottem!
Na paměti to vždy měj,
a uvidíš, jednou ti bude hej.
Ruth Hrušková
+ + +
INVOKACE KE SV.JOSEFOVI
Obracíme se k tobě, sv.Josefe, s vědomím své zodpovědnosti za přítomnost
i budoucnost, slavný potomku Davidův a Světlo patriarchů. Jako jsi byl
spojen s Marií, tak uveď i nás do tohoto trvalého svazku přátelství,
Snoubenče Boží rodičky. A shlédni na rodiny, Záštito rodin - mužům
vypros znamení jejich kněžství v rodinách - Hlavo Svaté Rodiny - ať
jsou oporou svým manželkám a vzorem pro své děti.
V mládeži zapal touhu po hodnotách, vyplývajících ze spravedlnosti,
statečnosti, moudrosti a čistoty,a uprostřed všech změn vypros nám to,
co má pečeť neproměnnosti.
Vzore dělníků - vypros jim sílu k vytváření pozemských hodnot a k
dotváření světa do krásnější podoby, ale i to, aby všechnu únavu a
těžkosti spojené s prací dovedli přinášet Bohu jako každodenní oběť.
+ + +
PROSBA KE SV.JOSEFOVI
Z krunýřů ledových
se svléká zem
Ty k jaru novému
zas otevíráš bránu
Buď při nás
v čase příhodném i zlém
až z nocí nejistých
se probudíme k ránu
a k dílu dobrému
paprskem naděje
nás stále
povzbuzuj !
Služebníkům Církve - propůjč hoblík a siročinu, aby s tebou vyrovnávali
kdejakou pokřiveninu. A nauč je chudobě - Milovníku chudoby, aby se
zaposlouchali do Kristových slov na hoře a věřili v jejich pravdivost a
moc.
Rozpomínej se též na nemocné a umírající, aby v těžkých chvílích života
nezůstali sami.
A od zlých duchů nas ochraň - Postrachu zlých duchů - ať Boží zájmy a
plány v nás i ve světě se plně uskuteční.
Ochránce církve svaté - k tobě volá Boží lid, ať církev vydává bohaté
ovoce pro slávu Boží, pro spásu duší, pro mravní obnovu všech, kteří
touží po trvalém štěstí, po spravedlnosti, lásce a pokoji.
Mons.Josef Veselý
+ + +
V Y Z N Á N Í
Já nechodil do škol básníků,
pročítat verše nemám ve zvyku,
s vyššími kruhy nejsem ve styku
a neovládám správnou techniku...
Však toužím CELÝM SRDCEM po Lásce mystiků
Mohutně hřmí - jak bouře v éteru
jásavý "Sanctus" sborů všech andělů !
Který z nich složil jen krásnou operu ?
Klekám - a pozvedám ruce mé po směru...
CELOU SVOU DUŠÍ žiji tu nádheru.
Tobě, můj bratře, teď a právě tady
zpívám o životě - bez strachu a vady,
o věčnosti - kterou si žiji v čase,
o radosti - kdy nesen v dlani zase -
CELOU SVOU MYSLÍ jen Jemu odevzdám se.
A Tobě, Bože ? - Pokorně děkuji
za každý okamžik, kdy jsem a miluji,
za všechno krásné, dílo požehnané
i srdce žal a dary odebrané -
CELOU SVOU SILOU MILUJI Tě, Pane.
Rafaela
+ + +
K nejvyššímu cíli (1)
Ze všech sil
Zakoušíš trapné okamžiky, kdy se ti zdá, že je všechno marné?
Možná, že jako dělník prožíváš takové zhnusení. A jakýsi záludný duch
světa ti našeptává: "To na tebe doléhá odcizení. To všechno tomu, že tě
někdo okrádá o část tvého díla."
Třeba jako zaměstnanec průmyslového podniku prožíváš strašný trapas, a
říkáš si, že je to nejspíš kvůli tomu, že tvoje práce ve výrobní lince
je rozdrobená na spoustu nesouvislých úkonů. Už už nevidíš ani její
začátek ani konec. Namlouváš si: "Tahle práce by se měla zrušit."
Možná, že jsi znechucen jako úředník a říkáš si: "To je zaručeně kvůli
anonymitě úřadu, kde jeden sbírá nějaké doklady, aby je postoupil jinému
úředníkovi k jejich skládání, a ten pak dalšímu k třídění, a ten zase
jinému k jejich vyhodnocení, a ten zase dalšímu k vůli jejich
archívování, a pak až poslední se věnuje jejich skartaci."
Třeba jako občan prožíváš něco odporného, a podléháš pokušení klamu, že
je to jen proto, že tě neviditelný a bezejmenný stát bere jen jako
neživé kolečko a šroubek a postupně tě docela vstřebává.
Snad si užíváš blahobytu či užíváš si dědictví po předcích, a přece tě
na dně tvé bytosti hlodá jakýsi červík nespokojenosti, a ty si možná
stěžuješ: "To je hrozné, když se že se vlastním přičiněním a svobodně
nepodílím na tvorbě a zajištění tohoto bohatství."
Možná jsi přesycený konzument rozmanitých vymožeností spotřební
společnosti a ty - uprostřed blahobytu - lamentuješ nad prožitkem
nesmyslnosti své existence a vymlouváš se: "Jsem strašná oběť
znásilňování svých potřeb rafinovanou nabídkou světa! Jsem hrozná oběť
obtížnosti výběru toho pravého a nejlepšího z nepřehledného sortimentu
nabídky zboží a služeb!"
Třeba jsi manažerem průmyslové společnosti a nemáš nouzi o práci, jenže
ty přesto vzdycháš kvůli neustálému spěchu a shonu.
Možná jsi vzdělanec a honosíš se četnými akademickými tituly před jménem
i za ním, a přesto prožíváš svůj život jako nesmyslný. Proč? Ty tvrdíš:
"Jsem bez svého přičinění a proti své vůli vržen do víru světa."
Dušičko rozervaná! Pobíháš bezradně a nemohoucně pobíhající od ničeho k
ničemu. Všichni ti jenom ubližují. Žiješ na útěku před sebou samým. Vím,
že jsi plný úzkosti, starosti, sklíčenosti a nezvládnutého napětí. Nevíš
zhola nic o původu svého utrpení a vůbec už nic o tom, jak tomu čelit
Vymlouváš se na něco a na někoho jiného, než jsi sám.
Co je to shon ? Jakékoli kvaltování je podle Komenského leda pro hovada
dobré. Jsi v jednom kole? Stres je moderní maska tvé posedlosti
bláznivým duchem světa. Vydal ses naplno všanc světu? Nediv se své
únavě, znechucenosti, nudě, hnusu, zoufalství. A ty se divíš: Copak mohu
vyskočit ze své kůže? Jak mám překročit vlastní stín? Kam jsem se poděl
sobě samému? Sám si sobě nepomůžeš. Chceš-li se stát sebou samým, svěř
se někomu, oddej se a zaslib se tomu, o kom víš, že tě miluje a přeje ti
dokonalou lásku a také ti ji opravdu dopřává. Rozhodně a bez okolků,
upřímně a naplno se vydej za svou životní Hvězdou! Sotva objevíš tuto
drahocennou perlu, dej za ni všechno co máš! Vyřešíš své obtíže, když se
naplno dáš, zaslíbíš a obětuješ. Plnou parou a na plný plyn se vydej za
životní Hvězdou! Proměň každý okamžik svého života v úplné službě a
zaslíbenosti této své Lásce, Pravdě, Dobru a Kráse, této vrcholné
skutečnosti! V zájmu sebezáchovy uznej a přijmi rytmus, který je ti
přirozeně vlastní, rytmus denního bdění a nočního spánku! Ale to samo by
nestačilo. Ještě ten svůj biorytmus povznes nad sebe sama, zušlechti ho
a kultivuj. Jak? Pravidelnou důvěrnou rozmluvou se mnou. Není to nic
těžkého. Jsem ti tak důvěrný a osobně blízký, že jsem ti blíž, než ty
sám sobě. Odpověz mi, má lásko! Mluv se mnou! Neváhej a vtiskni každému
okamžiku, jako i celému životu rytmus rozmluvy se mnou jako se svou
vrcholnou, a přece tak osobně blízkou Hvězdou!
Nabízím ti vyšší pomoc. Všechno k povznesení tvého života a tvého času,
ať vázaného prací, spánkem a opatřováním potřeb, nebo dočista volného. K
účasti na tomto blaženém sdílení zvu nejen tebe, kdo se mi zaslibuješ na
celý život a celým srdcem. Zvu i tebe, kdo k tomu jen přivoníš, abys
žasl nad exotickou vůní mé společnosti. Rozhodně však právě tebe
uprostřed celého lidstva den ode dne víc a více vtahuji do účasti na
svém povznášení tvého života. Svou účastí, a to v souladu s tvým
biorytmem a přirozeným založením povznáším každý okamžik tvého života k
větší kvalitě. Kolik své bytosti vložíš do tohoto výsostného podniku,
tolik ti jí zhodnotím.
Možná se někdo při jízdě spokojí s obyčejným benzínem, a je rád, mu to
jede, Ale kdepak tobě. Tobě to nestačí. Chceš jezdit na lepší palivo.
Toužíš uhánět naplno a stále rychleji, spolehlivěji a čistěji.
Možná, že se někdo omezuje na příležitostné setkání se mnou, totiž
hlavně když mu teče do bot.
Ovšem kdepak tobě! Nechceš dělat nic napůl. Jsi ochoten se mnou jít
tímto směrem úplně a důsledně. Tak se mi oddej a slavně zaslib. Chci tě
se všemi povolanými co nejvíce soustředit. Soustřeďuji tě i v tom
nejtajemnějším a nejvznešenějším styku se mnou, totiž v duchovní
rozmluvě se mnou.
A ty si říkáš: Nevím, co se stane, když se jednou provždy vzdám kvůli
někomu svobody? Nezavře mě do klece? Říkáš si: Proč bych se měl
zavazovat k povinnému zušlechťování v každém okamžiku života zvláštním
spojením s někým jiným? Vrtá ti však hlavou červík nejistoty: A co když
to snad má nějaký skrytý smysl?
Apoštol Pavel ti píše: "Nevíte, že při běhu na závodišti sice všichni
závodníci běží, ale cenu že získá jenom jeden? Běžte tak, abyste jí
dosáhli! Kdo se však chce zúčastnit nějakého závodu, zachovává ve všem
zdrženlivost. Oni to dělají, aby získali věnec pomíjející, ale my věnec
nepomíjející!" (1 Kor 9,24-25) Když se průkopnicky vydáváš za svým
životním cílem a podřizuješ se rytmu toho, co je ti přirozené, abys to s
mým vyšším nadáním proměnil, a když vyrážíš plným plynem, abys dosáhl
tohoto nepomíjejícího vítězství, stáváš se cestou, spojkou mezi mnou a
světem. Proto od tebe chci, aby ses soustavně a naplno spojoval se mnou,
a přitom působil jako mocný vír, vtahující ke mně každého na potkání,
abys ho do sebe nasál a unášel za mnou vzhůru a jako vznešené a něžné
tornádo. Kéž bys mi dopřál zastínit všechny ostatní tvé úkoly! Kéž by
všechny tvé ostatní závazky se staly nanejvýše prostředky v tomto
základním úkolu! Pak přivedeš ostatní ke mně a sneseš dosažené dary
shůry a vyšší nadání do náruče každému na potkání! Proto tě tolikrát
denně objímám ve svém náručí.
Nevídáno - neslýcháno, že někdo pamatoval dobu, kdy by lidé odmítali
vydat ze svého středu zástupce, aby se mi zvláštním způsobem zaslíbili.
Nejsi to ty, kdo se řadíš mezi povolané. To já tě k tomu vedu. Vydávají
tě tvoji lidé, tvoje rodina, tvůj národ, tvé pokolení. Uvolňují tě tvé
dětské hry, mladistvé záliby, studentská láska. Uvolňují tě pro vyšší
poslání. Nemohou mu odolat. Kvůli tomu je zastiňuji. Přitom tě zvu za
svého zástupce a prostředníka. Proto jménem ostatních přinášíš oběť. A
také jejich jménem sepni své ruce k intimní rozmluvě lidstva se mnou!
Nebuď prostředníkem pro nic za nic! Podávej na nejvyšší místo to, co máš
nejvzácnějšího, celé své srdce, plné lásky k mně i ke všemu tvorstvu! To
není pro každého. Je to řemeslo urozených. K tomu tě napřed připravuji a
vybavuji. Tak mi dej to, co ti dávám, a já ti za to dám sebe. Neváhej se
mi naplno slavně zaslíbit, oddat a věnovat! To je cesta k vrcholnému
šlechtictví, k povolání za následníka Krále králů. Můj svrchovaný
majestát si zaslouží, abys mi, zvláště ty, můj vyvolený, kterého si k
tomu odděluji od ostatních, podal oběť svého času a všeho ostatního.
Zasloužím si, abys mi věnoval celý život, aby mi patřila každá tvá
chvíle. To je ovšem ideál. Není snadno uskutečnitelný v poměrech tvého
místa a doby, do kterých tě uzamykám. Nejsi však uzamknut do svého
časoprostoru navěky. V lásce ke mně a svým bližním ti ponechávám úzký
průchod. Zakusíš jeho rozšíření bez omezení, abys mi navěky patřil se
vším, co jsi. Zatím zůstává čas k tomu nenaplněný. Proto tě mám v hrstce
svých vyvolených, kteří každý okamžik svého života veršují rozmluvou se
mnou. Tak s vyšším nadáním buduji ve tvém vnitřním prožitku času
nerozbornou hráz proti neosobnímu zakoušení života. Tady nepoznáš cizotu
ani nesmyslnost života, podléhajícího tělu a světu.
Každým dechem se samotná harmonie stvoření rozeznívá melodií touhy po
vyvážení té hrozné jednostrannosti, že se někde spolčují odpůrci naší
dobré věci a staví hradby hříchu znevažováním mých věrných i s mojí
maličkostí. Raduj se! Patříš k slavnému šiku bohatýrů. Pozvedni korouhev
na obranu těch nejlepších sil světa, které k sobě přitahuji!
Lidé hodnotí všechno podle toho, jak je co výnosné. Proto mi většinou
přinášejí jen samé zbytky. Od tebe však vyžaduji ty nejkrásnější chvíle
tvého života, třebaže hmotná návratnost tohoto vydání je sporná. Když si
navykneš žít pro mě, hned jsi v pokušení, aby ses také zařídil na můj
účet. Láskyplné zaslíbení a obětování každého okamžiku pro mne, ve jakož
i oddání se mi bez okamžitého příslibu rychlé návratnosti toho, co
obětuješ, ti stále připomíná, abys mé povolání nechápal jen jako
zaměstnání, nýbrž jako službu, a žádnou výdělečnou činnost ani dobývání
chleba vezdejšího. Rozpomeň se, že na celém světě stoupá dennodenně
tolik slov mé chvály, tolik úkonů opravdu nezištné a čisté lásky ke mne.
A hned vidíš, že je zde aspoň jedna z nemnohých škol nezištnosti a čiré
lásky, která nespoléhá na okamžitou návratnost svých vydání, na hmotné
odškodnění.
Váháš, jestli jsi toho hoden? Zkus se cvičit v opravdové, nevypočítavé
lásce, která nehledá sebe! Nasloucháním mého Slova, pronášeného tvým
srdcem i tvými ústy ti nabízím znamenitou příležitost povznést krátký
čas tvého života do věčnosti. Především tobě nabízím tuto možnost
uvolnění času, do něhož je uzamčen tvůj život, především tobě, třebaže
ji otevírám všem ostatním.
Všechno zakládám na svém vyšším nadání. Z pouhé lásky tě vyšším nadáním
povznáším nad tvůj stín. I když se ti zdá, že něco máš sám od sebe nebo
svým přičiněním, ze svého nadhledu vidím tvou naivitu. Všechno, co máš,
máš koneckonců z mého vyššího nadání. Bez naprosté zakotvenosti ve mně a
stupňující se vznešené zamilovaností do mne v sobě i v ostatních lidech
a do sebe i do svých bližních ve mně, bys dříve nebo později upadl do
hrozné závislosti na věcech světa a strašné duchovní zkázy. Jenže
získání zkušenosti, že všechno je koneckonců jen moje vyšší nadání,
tajemně proměňuje tvůj šedý úděl v pestrou zahradu, vynález zkázy v
požehnaný a čistý zdroj nesmírné síly a úžasné perpetuum mobile. Hledáš
a snažíš se osvojit si tuto zkušenosti jen v ráji svého srdce? To není
špatné, ale mohlo by to být scestné, kdybys přitom zapomínal na ostatní.
Jinak si někdo bude myslet, že je to nějaké opium nebo nějaká duchovní
hygiena, k níž stačí splnit jenom vnější úkony. "Beze mne nemůžete nic."
Stačí to uznat a prosit o všechno vyšší nadání. Vrchol vyššího nadání je
v nezvratném dosažení mé dokonalosti. Proto prozař celý život
nasloucháním mého Slova, opakovaně pronášeného tvým srdcem i ústy, a dám
ti všechno vyšší nadání potřebné k dosažení cíle, k přemožení všech
překážek, kterou jsou na tvé dráze, vedoucí k cíli. To je základ
rozmluvy se mnou - mé Slovo, opakovaně oživované ve tvém srdci a tvých
ústech a tak tebou naslouchané. Nemysli si, že přitom mlčím. Dej mi
přitom příležitost k mému tajemnému projevu a zachovej pro mne čas mého
volání a svého pokojného naslouchání. Rozmluva se mnou, častá a
pravidelná, je však příkladná. Je však ještě víc. V ní vyšším způsobem
inspiruji tvé životní dílo a posiluji tě v úsilí za dovršenost
zahájeného díla. Jednal bys pošetile, kdybys přehlížel tuto pravidelnou
rozmluvu mne s tebou pro povznesení tvého omezeného času do věčnosti.
Neexistuje žádné smysluplné zdůvodnění, že by tě to omezovalo ve správě
svěřených záležitostí. Je to jako chtít jezdit o závod s ostatními a
nedoplňovat pohonné látky. Všechny výmluvy se podobají tvrzení hasiče:
"Nemám čas zdržovat se u benzínového čerpadla, když jen tak tak stihnu
objíždět všechna místa, kde mi něco hoří."
Nejsi založen jen pro tvořivou práci a skvělé vnější výkony. Potřebuješ
soustavnou duchovní obnovu, osvěžení a doplnění a rozvíjení duchovních
sil. Každý, ale ty zejména, jsi průtokem mého vyššího nadání. Od křtu
jsi obecně povolán k tomuto úsilí. Proto přes tebe všeobecně protéká
veškeré vyšší nadání ode mne ke kultivaci celého lidstva a zušlechtění
celého světa. Všechny starosti a bolesti lidstva ti obecně patří, už
proto, že mi od křtu patříš. Tak nyní vytvářej uprostřed celého světa
moje rozepjaté paže, abys nepřetržitě povznášel všechny útrapy a strasti
lidí i celého člověku svěřeného tvorstva a jejich prosby a potřeby na
nejvyšší místa.
Proto ti kladu do rukou zvláštní postup k povznesení tvého omezeného
času k věčnosti, kde tvé díky, chvály a prosby vyjadřují všechny nálady
tvé duše a všechny tvé potřeby. V těchto chválách vyzpívá tvá duše
všechen žal i radost. Všechno, co tě tíží a děsí, všechno, v co doufáš,
a o co prosíš, všechny vzlety tvé vděčnosti, bázně a lítosti vůči mně a
našemu věčnému Otci i naší panenské Matce jsou tu vysloveny. A já přitom
účinně povznáším tvou lidskou duši, se všemi jejími potřebami a touhami.
Už nejsi sám, ale jako prst na stejné ruce, zdánlivě oddělený a
samostatný, přesto v mém tajemném těle srůstající v jeden a tentýž
nedílný celek. Přesto, že vím o tvým strastech a radostech, nezapomeň je
vyzpívat a radostně přednést. Jedině tak budeš příkladem ostatním, kdo
jsou s tebou duchovně spojeni, ale ještě to neví a nedovedou se z toho
ani těšit, ani z toho čerpat posilu. Avšak ani ty nezůstaneš zkrátka.
Nejenže nějak přispíváš do mého tajemného těla, ale tak ty jsi během
těchto chval a oslav naplněn mým odkazem, jakož i mým dávným prouděním
dějinami. Voláš ke mně s radostí i z žalu, takže se od tebe ozývají
vzlyky proroků, pláč kajícníků všech dob, hrdinský vzmach mučedníků,
horlivost apoštolů, svaté nadšení vyznavačům posvátná bázeň panen. To
všechno se jako požehnaný proud slévá v jednu úchvatnou symfonii,
přesahující všechny hranice času a omezení prostoru. Ale především se
přitom s tebou raduji i pláči já i naše společná panenská Máti. Přijímáš
tu hudebně pulzující intuici jako dech z mých úst. Naše společná
panenská Maminka vybírá z onoho volání věků to nejkrásnější vyjádření
tvých potřeb, jak si je lidstvo vynalézá během putování dějinami.
Ježto s tebou zpívá naše panenská Matky každým kouskem své bytosti, tedy
ti zrovna také ukazuje, co vyjadřují moji věrní a jak úchvatné je jejich
volání, že tomu ani sám neodolám. Jejich krátké životy ti představují
všechny moje miláčky jako vznešené postavy, jejichž radosti a žaly
dosahují až na nejvyšší místa, třebaže se vždy dovedou ztišit a nacházet
svou posilu právě ve vroucím, opravdovém a velebném chvalozpěvu . Aspoň
vidíš, že moji nejmilejší nebyli zdaleka jenom apoštoly, ale vždy
především mými miláčky. Právě hudba jejich pulzujícího srdce, kterou jim
vnukám, z nich dělá apoštoly, ba i přináší hojné ovoce a takový užitek
jejich úsilí.
Kolikrát na tebe dopadá osamělost ve službě, kterou mi obětuješ! Hudba
tvé pulzující intuice, vycházející z mé vyšší inspirace, rozprostírá
tvůj omezený čas do věčnosti. A tobě ukazuje, že tou cestou, kterou
kráčíš, nejdeš sám, ale že mnozí moji milí kráčejí někde před tebou i
vedle tebe a ty o nich nevíš. Dovedou najít ve mně, v důvěrné rozmluvě
se mnou pomoc a oporu, neboť ji nehledají u lidí a marných zábav.
Nalézají oporu a spočinutí ve mně, ve kterém můžeš všechno, protože tě
opravdu posiluji. Nejsi osamocen, když se spojuješ s chvalozpěvem naší
panenské Matky k naplnění tvého času hlubokým smyslem navěky. Tak se
spojuješ s mnoha dalšími na celém světě. Tak tvoříš článek tajemného
řetězu rukou i srdcí. Spolu s ostatnímu zachycuješ duše, o jejichž
záchranu usilujeme. Současně se dotýkáš mého Nejsvětějšího Srdce,
nalézajícího se jen malý kousek pod Neposkvrněným Srdcem naší společné
Matky.
Brzdí, omezuje a zatěžuje snad někoho tato tajemná služba lásky hodinu
za hodinou? Snad jen ty přemoudřelé brouky Pytlíky, kteří by ji chtěli
libovolně nahrazovat podle svých okamžitých nálad a pohnutek. Ti pak
prožívají podivný příznak vyprahlosti a vyhořelosti životního paliva.
Jak by mohli obstát proti náporu světa s jeho skvělou a lákavou
nabídkou? Na každého mého miláčka, ale na tebe obzvlášť doráží vládce
světa. Proti tobě se také soustřeďují nepřátelé moji a naší společné
panenské Matky. Přijmi naši nabídnutou ruku a zachováš si vyšší nadhled,
povzneseš se nad spotřebitelství, nepropadneš světu, který se v boji
proti mně a našemu nekonečnému Otci i naší panenské Máti Církvi neváhá
ohánět ohledy na tvá práva jako člověka.
Pokračuj v díle svatého Jana Sarkandra, který ani ve chvíli největších
úzkosti nezapomínal na mne, a když nemohl vykloubenýma rukama obracet
listy, obracel je jazykem. Přijmi z jeho rukou, z rukou velkého
moravského hrdiny, jako perly a chloubu naší panenské Máti tento
ohmataný odkaz, aby ti také byl posilou. Zde najdeš zdroj čisté energie
a nadlidské síly. S ním můžeme vyrazit vzhůru za svou životní Hvězdou,
vzhůru a neubírat plyn... (Pokr)
+ + +
Na ostrově
Na ostrově jsem vysadila strom
a doufala že naše srdce
spolu porostou
Jeho kmen však sílí
paže mé nestačí
aby ho obejmuly
Prosím přijď a obejmem ho spolu
Jeho dřevo potáhne nás výš
Počítej však s tím že jen
dotekem dlaně na mě uvidíš
Eva Lopourová
+ + +
TAJEMSTVÍ HORY SV. KLIMENTA (1)
I. Ústní podání o Hoře svatého Klimenta
Ústním podáním /tradicí/ se rozumějí ty zprávy, jejichž zdrojem nejsou
písemná svědectví přímých svědků, nýbrž paměť a vyprávění lidu. To ovšem
neznamená, že by se ústní podání časem nemohlo zaznamenat také písemně.
Avšak v takovém případě musíme mít stále na paměti, že jde pouze o
písemné zachycení nějakého vyprávění, slyšeného od druhých lidí, kteří o
věci také už jen slyšeli, ale nebyli jejími očitými, přímými svědky. A
čím je takový zápis vzdálenější od události, tím obezřetněji a soudněji
se musí přijímat.
Záhadnost a tajemná přitažlivost Hory sv.Klimenta byla zatím objasňována
převážně ústním podáním, přecházejícím po staletí od úst k ústům, od
jedné duše ke druhé. Toto podání uvádělo následující:
Předně říkalo, že trosky, dnes opuštěné, bývaly kdysi klášterem, v němž
bydlel sv.Cyril se svými učedníky a vyučoval je tam na slovanské kněze.
Hned po příchodu sv.Cyrila a Metoděje na Moravu (r.863) dal prý kníže
Rostislav, jenž sídlil na Velehradě, vystavět podle přání svatých Bratří
klášter na kopcích v dnešních buchlovských lesích poblíž nynější osady
Osvětimany. Tam Bratři ze Soluně překládali Písmo sv. do
staroslověnštiny a cvičili bratry na kněze. Kníže Rostislav dal postavit
u kláštera i kostel, kde slovanští apoštolé uschovali ostatky
sv.Klimenta, které přivezli s sebou na Moravu. Tím byl kostel zasvěcen
sv.Klimentovi, a lidé začali říkat Svatý Kliment celé hoře. Kostel s
klášterem byl obehnán hradbami a chráněn tvrzí. Je možné, že nějaké
budovy zde stály již před příchodem soluňských Bratří, a že jim
Rostislav dal "horu" jako zátiší vhodné pro jejich práci. Svatí Bratří
odnesli ostatky sv.Klimenta do Říma roku 867.
Dále se v lidovém podání připomínalo, že sv.Cyril dokonal svůj velečinný
život v Římě roku 869. Tam byl pohřben s nejvyššími poctami v chrámu
sv.Klimenta, v blízkosti ostatků, které svatí Bratři přinesli do Věčného
Města. Svatý Metoděj zesnul podle církevních dějin na Moravě roku 885.
Podle pověstí byl prý pochován zde, v kostelíku sv.Klimenta. Jeden z
"Životů sv.Metoděje" sice výslovně říká, že první moravský arcibiskup
"byl pochován v hlavním chrámě moravském na levé straně za oltářem Panny
Marie ve stěně." Pověst ale vysvětluje přenesení Metodějova těla ke
sv.Klimentu tím, že úhlavní nepřítel a ničitel Metodějova díla, německý
biskup Wiching, chtěl zničit také Metodějovo tělo. Ve snaze uchovat je
nedotčené, přenesli je prý Metodějovi žáci tajně ke Svatému Klimentu do
vzdálené lesní pustiny. Arcibiskupské odznaky prý nechali v původním
hrobě - snad i s jiným tělem - aby oklamali Wichinga, kdežto ke Svatému
Klimentu prý přenesli jen samotné Metodějovo tělo...
Ve vysvětlování dalších událostí se však ústní podání rozdvojuje: Jedna
verze tvrdí, že Metodějovo tělo zůstalo na Klimentku. Druhá obměna říká,
že je Wiching vystopoval i tam, a aby nebylo zničeno, že prý je žáci
věrní Metodějovi přenesli zpět do Starého Města - Veligradu; uložili je
prý na epištolní straně v lodi hřbitovní kaple tehdejšího ústředního
hřbitova, tj. v kostelíku, nad kterým je nyní zbudován "Velkomoravský
památník Na valách" v bývalé "Šildrově zahradě". Tato obměna je však
poměrně nedávná: vířila hladinu veřejného mínění hlavně po roce 1949.
Tehdy byla v jižním rohu zmíněného, právě objeveného kostelíka nalezena
kostra muže celkem zdatného, se srostlými zlomeninami kostí na noze i na
ruce. A podle starého podání prý Metoděj uklouznul při nalezení
Klimentových ostatků na Krymu, zlomil si nohu a pak kulhal. Lebka ležela
asi 10 cm dál od kostry, než by měla být, jako by sem bylo tělo
přeneseno už rozložené a lebka byla odsunuta při uložení, možná spěšném
(ze strachu před Wichingem?). Posun se však může vysvětlit i tlakem a
posunem půdy. V roce 1949 se sem lidé přibližovali od hlavní ulice po
kolenou, s modlitbou a v slzách...
Dále se v lidovém podání uvádí, že po smrti obou slovanských apoštolů se
moravští mladíci s povoláním ke kněžskému životu dál vzdělávali na kněze
u Sv.Klimenta. Když v roce 1080 nečekaně nařídil papež Řehoř VIII. jenom
latinskou bohoslužbu v celé západní církvi, i Slovanům, museli se
slovanští mniši odstěhovat z kláštera, Rozešli se jako poustevníci po
okolních lesích a klášter zůstal opuštěn...
Konečně lidové podání říká, že se tam později někteří mniši vrátili.
Žili pak jako poustevníci přímo u chrámu na svatoklimentské Hoře.
Opatrovali klášter i kostelík a uchovávali tak vzpomínku na svůj řád a
svůj dávný úkol. Znovu přibírali mezi sebe nadané mladíky. Učili je číst
a psát staroslověnským jazykem, ale tito učedníci nebyly prý svěceni na
kněze. Žili jako poustevníci buď na této hoře nebo na jiných místech.
Lid je nazýval "černokněžníky", ale nikdy jim nepřisuzoval zlé věci.
Jejich počet neustále klesal (Č.Kramoliš, Na Klimentku, Povídky o hoře
svatoklimentské, Brno 1935 Vyd. Občanská tiskárna., 2.vyd. s.14-15.).
Je tu několik pozoruhodných věcí. Tak např. už sám název "Hora
sv.Klimenta" není ani vymyšlený, ani nový. Dne 17.února 1401 uděluje
olomoucký arcibiskup Jan Mráz několika novým členům kláštera u sv.Tomáše
v Brně oprávnění zpovídat a rozhřešovat. Mezi nimi je i "bratr Šimon z
Hory sv.Klimenta" ("Symon de monte sancti Clementis" Viz "Augustiniánský
archív" sign.44-48 b; Viz též: J.M.Veselý, Svatoklimentský listář, Řím
1969 Angelicum, s.37.)
Již tehdy byla tedy úředně známá kaple i Hora jako jeden nedělitelný
posvátný celek, když se do církevně právního dokladu vkládá název "Hora
sv.Klimenta" a ne pouze "kaple" či "klášter". Ve východní Církvi se
slovem "hora" označoval prostě klášter na hoře. V "Životě Metodějově" se
říká: "Hle, bratře, my dva jsme byli souspřeží a táhli jsme jednu
brázdu, a já jsem skončil svůj den a padám na líše. Ty pak miluješ velmi
horu, ale kvůli hoře neopouštěj své učení (na Moravě). Neboť čímpak
můžeš být spíše spasen?" (Život Metodějův, 7.)
Lidé odcházeli do kláštera, aby našli v samotě snáze Boha. Podle Písma
se však styk Boha s lidmi většinou uskutečňoval na hoře: Abrahám,
Mojžíš, i sám Spasitel - na hoře Tábor, Olivetské, atd. Také sv.Cyril a
Metoděj mohli mít svou "Svatou Horu".
Samotný tvar jména "Kliment" a nikoli "Klement" ukazuje na vznik
pojmenování pod řeckým vlivem (e : i).
Významná je i Kramolišova zmínka, že lid nazýval svatoklimentské
poustevníky "černokněžníky". Východní mniši se totiž nazývají "černořízci",
protože nosí "černou řízu", čili černé řeholní roucho. A řeholní kněží
se proto nazývají "černoryzci" - "černé kněžstvo". Moravské označení
"černokněžník" proto mohlo být staroslověnsko-moravského původu; mohlo
prostě označovat staroslověnsko řeholní, tj. "černé" kněze. Toto
označení se zřejmě vžilo a zůstalo i tehdy, kdy už vlastně nešlo o
kněze, nýbrž o prosté poustevníky. Ohlas této myšlenky máme podán i
jinde: "V okolním lidu se udržují zkazky, že tu v lesích na Klimentku
měli klášter černí mniši - slovanští kněží, vyučení sv. Metodějem, jenž
tu s nimi žil, kázal a byl pohřben vsedě za oltářem... Ostatní mniši
klimentští byli prý ukládání k věčnému odpočinku na blízkém ´Ocásku´,
jehož temeno má jméno ´Hroby´ od homolovitých kopečků hojně tu
roztroušených. Podle lidového podání kázávali sv.Metoděj a jeho kněží na
skalisku dosud zvaném ´Kazatelna´" (A.Procházka - F.Kalousek, Pověsti,
paměti a příhody z Bučovska, Slavkovska a Vyškovska, I, 1940, s.23-25;
V.Hrubý, Hradisko sv.Klimenta, Brno, s.16; Také mnich Chrabr z
Klimentovy školy, je "č rno-riz´c", Viz: Magnae Moraviae Fontes
Historici, III, Brno 1968 FF UJEP, s.364; J.M.Veselý, Scrivere sull´acqua,
Milano 1982 Jaca Book, s.61-62).
Ústní podání shrnuté Kramolišem nebylo zachyceno písemně naráz celé.
Některé jeho prvky jsou mladé, kdežto jiné mohou podle Hrubého "sahat až
do doby, do níž se hlásí svým obsahem." Byly tu i snahy dát prostě všem
prvkům vědecký ráz a podklad. Např. již Wolny tvrdil, že "zbytky kaple
na Hoře sv.Klimenta jsou velikou pamětihodností ze začátků křesťanství
na Moravě." Protože však Wolny - ač jinak na své možnosti byl velmi
kritický - příliš důvěřivě opíral toto své tvrzení o listiny a poznámky
padělané a podvržené Antonínem Bočkem, proto nemá tento jeho závěr o
velkomoravském původu kaple sv.Klimenta vědecky průkaznou hodnotu; dá se
zařadit nanejvýš mezi doklady z písemně zachovaného ústního podání, z
tradice. Totéž se musí říci i o většině spisů Františka Přikryla, a o
mnohých dalších (G.Wolny, Die Markgrafschaft..., sv.IV, s.176; A.Boček,
Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, I, 137, 32; F.Přikryl,
Sv.Kliment u Osvětiman, 1890, s.24; F.Přikryl, Sv.Cyril a Method v
upomínkách památek starožitných na Moravě, 1905, s.9.).
Celý kraj kolem Starého Města - Veligradu má přímo okouzlující půvab.
Hlavně pravá strana Pomoraví, se třemi význačnými vrchy - Holým kopcem,
Buchlovem a Modlou - Barborkou, a se zalesněnými zvlněnými hřbety
Chřibů, do nichž zapadá i Hora sv.Klimenta. Chřibské "hory" a lesy
bývaly bezpečným útočištěm v dobách válek a loupeživých nájezdů. Bývaly
vždycky ochrannou hradbou proti Němcům. Ale bývaly také dějištěm
tajemných pohanských obětních obřadů, zpěvů a tanců (Modla, Čertovo
sedlo, Čertova skála, atd.). O tom všem si vyprávěl i zpíval lid
moravského Slovácka. Nesčetná místa jsou posvěcena i zkazkami ze začátků
cyrilometodějského křesťanství (Metodějova studánka, Klimentek,
Metodějská cesta, Svatá voda, Svatá Hora, Kazatelna, Hroby, aj.). (Viz:
Sbírka "Kyjovsko v bájích a pověstech", Kyjov 1945 Nakl. Osvobozené
Kyjovsko.)
Je opravdu velmi těžké spolehlivě zde rozhodnout, co je pravda a co je
výmysl, co dějiny a co zkazka. "Přesto však je síla a houževnatost
místní tradice s velkomoravskými motivy nanejvýš z zajímavá" - říká
Dr.Hrubý - "neboť odpovídá nápadnému soustředění sídlišť z IX. a X.
století v prostoru od řeky Moravy až k samým Chřibům. Ovšem v chřibské
lesnaté oblasti nebyl dosud prováděn větší archeologický výzkum, takže
tu vládne právě jen ona přebujelá tradice, dohady a nejistota."
(V.Hrubý, Velkomoravské hradisko sv.Klimenta u Osvětiman, Brno 1961 Vyd.Moravské
museum, s.6-8.)
Ke vzniku a šíření této nejistoty přispěli podle Hrubého různí nadšení
vlastenečtí spisovatelé, kteří vydávali bajky za skutečnost; dále pak
někteří samozvaní archeologičtí badatelé, kteří v každé hromadě hlíny
viděli velkomoravské mohyly a hroby, a v každém shluku kamenů spatřovali
rozvaliny cyrilometodějských chrámů a vyvrácené velkomoravské paláce,
jindy zas v přirodních zvlněních půdy "objevovali" obrovské
staroslovanské valy či příkopy; konečně i ti fanatičtí náboženští
zanícenci, kteří ve chvílích údajného "věšteckého jasnozření" tvrdili,
že zde zahlédli i Metodějův hrob... Je třeba vědecky očistit také Horu
sv.Klimenta od všech těchto "nánosů". J.M.Veselý OP (Pokr.)
+ + +
N A D Ě J E
Každý myslí
Že třešeň chutná sladce
Ale sladší je doufání
Které je skryté v pecce
Eva Lopourová
+ + +
Brněnská akademie duchovního života ct.Patrika Kužely OP: Dopisy
Dopis staršího Bratra
Milá duše!
Připrav se na můj příchod a mé přijetí! Přicházím v tom, co je Ti
nejpřirozenější, jako je Tvůj každodenní chléb! Jak mě přijmeš? Uč se od
naší společné panenské Matky! Jen jednou jedinkrát mě přijímá celého a
živého, stačí jí to, aby se stala slavnou navěky. A co Ty? Po kolikáté
mě už přijímáš, a pořád nic? Podléháš tomu nepůvodnímu zmatku své
přirozenosti? Vázneš ve světě? Dáváš se ovládat spíše lživým duchem
světa, než mnou, který ho vznešeně přemáhám?
Chceš mě přijmout v celé mé slávě i v tom mém slavném ustanovení
uprostřed Tvého všedního dne? Mohu tě povznést a ještě víc oslavit. Snaž
se o čtyři věci, jimiž se vyznačuje naše společná panenská Máti, která
mě z Ducha přijímá za svého! Které to jsou? Čistota, poznání našeho
Otce, pokora a svobodná touha.
Od začátku svého početí je naše společná Matka čistá ode všech hříchů a
od každé náklonnosti ke hříchu. Proto jí po svém poslu vzkazuji:
"Zdravím Tě, plná veškerého nadání, jsem s Tebou!" Co je mého vyššího
nadání, to je čisté. Toužíš po plnosti vyššího nadání? Chceš mě
jaksepatří přijmout? Přibliž naší panenské Máti svou čistotou! Očišťuj
se!
Zkoumej povahu svého svědomí! Nalézáš tam něco, co se mi nelíbí? Pak to
přede mnou a před mým prostředníkem vyznej! Co se Ti zdá nejtěžší,
nejošklivější a nejpotupnější, tomu se nesnaž ani na okamžik uniknout!
Ber to na sebe! Tím se očišťuješ a budeš stále čistší. O jiných
křehkostech, které jsou všední a běžné, a kterým se nemůžeš vyhnout,
mluv stručně a bez obav!
Vyprošuj si však probuzení vyšší lítosti, přesahující Tvou lidskou
přirozenost! Vyprošuj si zkroušenost ducha a upřímnou trpkost nad všemi
svými hříchy! Pros, aby Tvá touha konat vše dobré a vyvarovat se všech
hříchů byla upřímná a došla naplnění! Přitom všem si vyprošuj pevnou
víru a vroucí důvěru v našeho všemohoucího Otce! To jsou věci, které
vedou k odpuštění hříchu, aby "víra Tvá tě uzdravila". Snaž se být čistý
a podle naší společné panenské Matky a s ní přijmout mne, který jsem
Tvůj Bratr a Spasitel!
Vyvaruj se zbytečně dlouhých zpovědí s množstvím slov! To by Tě
zneklidňovalo. Působilo by Ti to nejistotu a úzkost. Říkáš ve zpovědi
příliš mnoho zbytečných slov ohledně všedních hříchů? Chceš se omlouvat
vlastními slovy a ospravedlňovat vlastními skutky, než důvěrou v Boha?
Zůstaneš stále uzavřen pro mé vyšší nadání a poučeni ode mně. Potom se
ztratíš nadání k přesnému rozlišování mezi hříchem velkým a malým,
těžkým a lehkým.
Nevynechávej nic, co jsi zvyklý vyznávat! Jinak Tě to rozruší a
zarmoutí, jako bys žádné slavné usmíření se mnou nezažil, ani nepřijal,
a snad ani nemohl přijmout. To bys klesal do nejhoršího hříchu, z něhož
bych Tě nemohl zachránit, kdybys pochyboval o mé stále k usmíření
nabídnuté bratrské i otcovské ruce. Ve Tvém svědomí by zůstávala podivná
niterná úzkost, strach z neznámého, přirozená sebeláska. Jenže tam přece
má být víra, naděje a láska, jež do Tebe toužím vlévat.
Moje pravé poznání je Ti nepřístupné bez čistého svědomí. Naše panenská
Máti Tě v tom vždycky převyšuje, jako navěky převyšuje všechny tvory,
kteří kdy byli, jsou či přijdou. Tato naše Matka je hned po mně, který
jsem svrchovaná Moudrost. Zdá se Ti to nadnesené, když tak o sobě
mluvím? Bylo by to nadnesené a pyšné, kdybych byl jako Ty. Jsem, který
jsem. Přestože Tě naše společná Matka převyšuje, jako i všechny tvory,
když jí můj vyslanec zvěstuje poselství, "ulekla se a uvažovala, co má
ten pozdrav znamenat." On ji však uklidňuje: "Neboj se, Maria, neboť jsi
nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude
veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka
Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království
nebude mít konce." Naše Máti se ho ptá: "Jak se to stane? Vždyť muže
nepoznávám?" A dozvídá se: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího
tě zastíní! Proto také dítě bude nazváno svaté, syn Boží... Vždyť u Boha
není nic nemožného." Sotva to slyší, hned tomu dobře rozumí. Nato je
více poučena mým vyslancem, a ještě víc Duchem pravdy, kterou jí
vdechuji. Naše Matka říká: "Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle
tvého slova!" Zatímco ji náš všemohoucí Otec povznáší na nejvyšší místo,
ona se co nejhlouběji ponižuje. Tomu ji učím svou svrchovanou Moudrostí.
Povznesení obstojí pouze v poníženosti. To vidíš nejlépe na mých
poslech, kteří se zdráhají splnit uložené poselství: pád andělů. Co mně
převyšuje jako Tvého Bratra a Spasitele? A co je poníženějšího, než
služebnice našeho věčného Otce, jako je naše společná Matka?
Odevzdává svou vůli do vyššího plánu a vzkazuje mi po mém poslu: "Ať se
mi stane podle tvého slova!" Sotva to slyší Duch našeho Otce a můj, líbí
se to svrchované Lásce natolik, že mě hned posílá do lůna naší panenské
Máti, abys měl Bratra, který tě vysvobozuje ze všech útrap.
Dej se poučit od naší společné Matky i od mého posla, jak mě máš
přijmout do své lidské přirozenosti! Přestaň mě už konečně přijímat jako
bych byl jen něčím, výživným pro Tvůj žaludek! Přestaň mě stravovat v
sobě a promarňovat mou úžasnou přítomnost. Zkus mě přijmout jako Bratra,
který je Ti tak důvěrně blízký, že se Ti sděluje ústy jako něžným
polibkem! Dopřej mi, abych tě stravoval svou přítomností, v níž se
vytrácíš, ale já se dobře starám, aby se nikdy neztratil! Potom se
rozsvítíš jako živý maják a zahřeješ své okolí jako něžné pohlazení.
Nech se mnou strávit! Potom Ti nic lidského nezabrání v uplatnění se
jedinečného záměru, který má s Tebou náš Otec od věčnosti. Nech ve svém
srdci vzplanout rozhořet požár lásky jako odpověď na záplavu vyšší
lásky, plynoucí k Tobě v podobě bezpočtu hřiven a darů! Potom tyto
hřivny uneseš k prospěchu sebe a druhých a ostatního tvorstva a k oslavě
našeho věčného Otce.
Tvůj starší Bratr a Spasitel
+ + +
Dal jsem ti svobodu
Abys mně miloval
Nemohu vládnout tvojí víře
Dal jsem ti víru
Abys mi daroval
Ale ty nechceš vědět
Že nemůžeš dát víc
Než svoje selhání
Abych je ve vítězství proměnil
Eva Lopourová
+ + +
Dopis Tvé Matky
Milé dítě
Na slavné hostině je přítomen můj jediný Syn věčného Otce. A Tebe zvu k
účasti na této hostině. Chceš se jí jaksepatří účastnit? Chceš náležitě
využít svého pozvání? Zkus to jako můj Miláček! Je přece zvláštním
poslem této lásky. A já, Tvoje Matka, ho přijímám za svého Syna a Tvého
Bratra podle ustanovení věčného Otce. To je ten řečený "Orel", který se
vznáší k výšinám. Sama radostná zvěst v jeho podání představuje velký
vzmach k duchovním pravdám a povznesení k mystickému zření.
Nazýváme ho Orlem. Je přece zvláštním poslem lásky - a to nejen
přirozené, lidské lásky, ale hlavně vyšší Lásky. Avšak také Tebe
uprostřed celého lidstva Ježíš miluje zvláštní láskou. Víš, že miluje
všechny lidi? Každému dává dostatek vyššího nadání k dosažení
dokonalosti. Některé miluje ještě víc. Tak vybavuje svého Miláčka Jana
pro zvláštní dílo svědectví lásky. Dává mu účast na svých předních
zázracích. Jemu se také zjevuje po Zmrtvýchvstání. Ani jeho nejbližší
učedníci ho nemohou poznat. Zato Miláček Jan ho poznává hned. Nestačí mu
k tomu nějaká zvláštní inteligence ani pouhé přirozené poznání. Čerpá
své poznání přímo ze Srdce mého Syna do svého srdce. Zakouší jeho
zvláštní přízeň jako vanutí Ducha. Můj Syn mu to vdechuje přímo do jeho
nitra. Nadáním tohoto Ducha poznává mého Syna čili svého Bratra i po
Vzkříšení.
To jsou velké posily pro zvláštní svědectví svrchované Lásky. Ale kromě
toho je to Miláček Jan, kterého v nejtěžší chvíli pozemského putování
mého Syna přijímám za vlastního. Do jeho náruče svěřuje i mne, panenskou
Matku. "Hle, syn tvůj, hle, matka tvá" (J 19,26). Od té doby mám nové
dítě. Stará se o mě. Já ho častuji úžasnými dary, jaké svět nemůže
poskytnout. Stejným Duchem, kterým Miláček dýchá za svou Milou, aby ji
posílil a vybavil svrchovanou Láskou a svou Moudrostí k zvláštnímu
svědectví o mé Lásce, působí i v Tobě. Duch, který do Tebe vydechuje můj
jediný Syn věčného Otce, je Duchem Lásky. Ta oživuje všechny ostatní Tvé
ctnosti, včetně víry a naděje.
Víš, jak a odkud nabýt tohoto vyššího nadání? Přece ode něho, živého.
Živý se Ti klade přímo do úst při mši svaté. Miluje Tě tak zvláštním
způsobem. Proto neváhá položit sám sebe do Tvých úst. Přijmi mého Syna s
celým Tělem do svého těla! Dopřej mu žít v Tobě životem věčné Lásky!
Víš, jak přesným a určitým způsobem rozvíjet ten tajemný duchovní život
z proměněného Těla? Svěř se mi do vedení! Jako se mi svěřuje ten
nejmilejší z přátel mého Syna! Ujímám se Tě jako Matka. Mohu Tě lépe než
kdokoli lidí přivést k náležitému přijímání mého Syna a Tvého Bratra.
Díky svému tělu, které bezvýhradně dávám svému Synu, jsem s ním lidsky
nejtěsněji a nejdůvěrněji spojena.
Jak dosáhneš živého vztahu k svému Bratru a Spasiteli mým
prostřednictvím? Najdi si napřed nejdůležitější místo, odkud to budeš
moci dosáhnout! Dům našeho milujícího Otce. Tam, jsem Ti obzvlášť
nablízku. Jako potřebuješ pozemskou matku k pozemskému životu, tak
potřebuješ mne, nebeskou Matku k životu duchovním. Náš věčný Otec Ti
dává lidské srdce. Jenže takové srdce nedovede dětsky milovat, když je k
tomu s mateřskou péčí nepřivedu. Nezapomínej na mě! Neopouštěj mě! Tvá
láska a úcta ke mně Tě dovede k ještě většímu sebeuskutečnění ve svém
Bratru a Spasiteli, než jaké můžeš dosáhnout přirozenými silami.
Chceš pokračovat v duchovním růstu jako dítě našeho milosrdného Otce?
Svěř se mi! Pod mým vedením nesklouzneš do žádných krajností.
Jenže jak se mnou jít? Stav se za mnou nejprve v mém nazaretském domku!
Tam začíná první dějství Tvé záchrany! Doprovoď mě do hor za příbuznou
Alžbětou! Pojď se mou do Betléma! Vydej se se mnou do domu našeho
milosrdného Otce! Potom mě znovu a znovu podepři, až k Poslední Večeři a
na Kalvárii! Zdá se Ti, že jsem Ti na přítěž? Beze mně nedosáhneš
návratu té nejlepší části Tvého těla, které svému Synu věčného Otce
kvůli Tobě svěřuji, aby se Ti to tělo konečně vrátilo proměněné.
Jaký vztah mám k tomu, že můj Syn nakládá tak nešetrně s Tvým tělem,
které mu svěřuji? Vydává se za oběť čistou, oběť dokonalou, oběť
svrchovanou.
Jaký vztah mám k tomu svému tělu, které obětuji svému Synu, a on je
obětuje dál, aby teprve on docílil jeho proměnění ve slavné hostině
lásky? Tato otázka není náhodná, ani uměle stavěná. Ujasní Ti Tvůj
dětinný vztah k našemu spravedlivému Otci i ke mně, jeho i Tvé panenské
Matce.
Naše spása se z nejrůznějších protichůdných stran sbíhá jako v ohnisku
na kříži. Právě u paty kříže Tě jednoznačně uchvátí i prostý lidský cit
a porozumění mému Synu, který se za Tebe obětovává.
Možná Tě překvapuje, že se žádný z evangelistů nezmiňuje o mé účasti při
Poslední večeři. Myslíš si, že mi můj jediný Syn zatajuje jako své Matce
svůj záměr dát Ti tvé lidské tělo, které přijímá ode mne, panenské
Matky, tedy také moje tělo, za pokrm? Omyl! Sděluje mi to zvláštním
způsobem. Nezapomeň, že je to můj Syn, a že se Ti rozhoduje dát podstatu
Tvého lidského těla a Tvé lidské krve, které má má ode mě!
Konečně stojím také u kříže s mým Synem. Víš, co to znamená pro Matku
jediného Syna věčného Otce? Mou účast na Tvé spáse. Tam se dovršuje to,
že se stávám duchovní Maminkou také Tebe uprostřed celého lidstva.
Nechápeš to? Obětí svého Syna na kříži jsem těsně spojena zvláště s
Tebou uprostřed celého ubohého lidstva. Jinak bys marně hledal cestu k
ztracenému Ráji. Slavná hostina lásky je nekrvavé pokračování jeho
krvavé oběti na kříži. Proto je tolik závažné moje místo a úloha Matky
Syna Božího ve Tvém náležitém přijímání svého Bratra a Spasitele ve Tvé
každodenní potravě.
Mluvíš o nekrvavém ustanovení a vyvrcholení mše svaté při Poslední
večeři a o krvavém ustanovení a vyvrcholení této oběti na kříži? Stejně
můžeš mluvit o započetí a vyvrcholení mé oběti Matky Boží a zahájení a o
vrcholu mého duchovního mateřství pro Tebe.
Jsem Matkou vrcholné oběti. Můj Syn přináší oběť. On sám je tou obětí.
Náš věčný Otec si mne k tomu předurčuje, připravuje a uzpůsobuje.
Zůstávám mu věrná a dávám souhlas k tomu k jeho výzvě. Jsem duchovní
matkou Tvého vykoupení a tím se podílím na díle svého Syna. Hned při
jeho prvním veřejném vystoupení říkám: "Udělejte všechno, co vám řekne."
A tak to jde až na Kalvárii. Přináším největší oběť Matky, když zvláště
za Tebe uprostřed celého lidstva vydávám svého jediného Syna. Rozjímej o
tajemství slavné hostiny lásky! Nech tak jako já, která za něho po devět
měsíců dýchám, vydechovat z Tvého každodenního chleba proměněného v
andělský chléb Ducha svatého do sebe! Dej se navěky oživovat a
proměňovat jako jedinečné a neopakovatelné, původní Boží dítě! Když za
Tebe, žijícího novým životem, dýchá můj jediný Syn Boží, přijatý v
podobě chleba, už nežiješ Ty, ale žije v Tobě Ježíš. On sám za Tebe
dýchá vlastním dechem. Dýchá nejen vzduchem, ale Duchem svatým. Tehdy za
Tebe dýchám i já, Tvoje panenská Máti, líbeznou vůní svého dechu, jak to
napovídá sama skromná květinka zvaná Mateřídouška.
Tvoje milující Matka
+ + +
S T O P Y
Zanechala jsem tu stopy
Mokré šlápoty na oschlém chodníku
Někdo řekne to nic není
Ale takový déšť a takový vítr
Už nikdy nebude
Taky moje podrážky
Každým krokem více ochozené
Každým krokem blíž
Do země zaslíbené
Eva Lopourová
+ + +
Dopis Tvého Otce
Moje dítě!
Všechny věci a události ve světě jsou pečlivě uspořádány podle mého
plánu. Přede mnou není nic náhodného. Proto jsou nemístné Tvé námitky,
co a jak bych mohl na světě lépe uspořádat. Nepůsobí zde žádný zákon
schválnosti, který by Ti někdy chtěl ztrpčovat život. Nepůsobí tu ani
žádný těkající motýl Štěstěny, pro niž by se Ti jednou poštěstilo a
jindy naschvál přitížilo. Pokorně se skloň před tím, co činím, protože
je to dobré!
Když se pyšně obracíš proti mně, pak mohu ve své všemohoucnosti
dosáhnout Tvé záchrany nejrozmanitějším způsobem. Ty však marníš čas
úvahami ohledně možnosti, že bych byl mohl připustit Vtělení své druhé
Osoby i bez Tvého hříchu. Pravda zůstává pravdou, že se ode mne
odvracíš, a já stanovím Tvou záchranu a obnovu obětí svého Syna, který
přijímá Tvou přirozenost.
Přeji si Vtělení svého druhého Já, i to, že mám lidskou Matku. Tak
vstupuje panenská Matka do mého plánu Tvé záchrany a obnovy. Přijímá
tuto úlohu. Tak se stává prostřednicí Tvého Vykoupení.
Když zvu Pannu Marii v Nazaretu k vykupitelskému dílu, tak si ji pro to
dílo také připravuji. Uskutečňuji vše, co chci. Dělám to způsobem, jaký
se liší od Tvého způsobu jednání. "Mé myšlenky nejsou vašimi myšlenkami
a mé cesty nejsou vašimi cestami." (Iz 4,3) Co konám, nečiním napůl,
nýbrž dokonale a beze zbytku. Když něco stanovím, tak určuji také
prostředky a postupy, jimiž se toho dosáhne. Přirozeně všechno dobré, co
z Tebe vychází, nemůže vycházet z Tebe, uchýleného ode mne jinak, než ve
spojení s příštím zadostiučiněním dosaženém smrtí mého Syna. Ani Maria
se nevymyká z tohoto všeobecného zákona. Plním ji milostí s ohledem na
předjímané zásluhy a na předjímanou smrt mého Syna. Stává se prvním
dítětem milosti jedině prostřednictvím Kalvárie.
Své dary odměřuji posláním, které je uloženo příjemci. Maria nemá
rovného mezi tvory. Po lidské přirozenosti jejího Syna Božího nečiním na
světě žádné podobné dílo. Je tedy vhodné, že jí dávám Milost,
převyšující milosti všech svatých. Koho jiného z tvorů povolávám k tak
těsnému přiblížení? Kdo kdy vstupuje do důvěrnějšího styku s lidstvím
mého Syna, jež je prostředkem všech milostí zvláště pro Tebe spolu s
celým lidstvem vůbec? Kdo je důvěrnějším prostředníkem Ducha svatého v
díle Tvého posvěcení než Maria? Je nanejvýše vhodné, aby nebyla nikdy
poskvrněna duchem světa a hříchu. Její panenské mateřství je mi vhodným
důvodem pro to, abych ji už předem uchránil společného údělu potomků
pramáti Evy.
Uznej, že naše panenská Matka je od počátku obdařena tajemným, hluboce
rozumovým životem, a že je nadána plností darů mého Ducha svatého! Právě
tím přesahuje všechny proroky a duchovní velikány lidstva.
Je plná milosti. Proto stále naplno zakouší se mnou život krásné
svrchované lásky. Bezvýhradně se mi poddává. Tak ji lehce a snadno
přetvářím ve svůj dokonalý nástroj. Jako průtok veškeré milosti neklade
tomuto šepotavému vánku Ducha svatého ani sebemenší odpor. Sama se mi
slavně zaslibuje. Jedinou její touhou je žít jen pro mě a plnit mou
vůli. Oddává se mi tak bezvýhradně, že se docela zvláštním způsobem
povznáší do mého Slova, jak je pronáším k Mojžíšovi, Izákovi,
Abrahámovi, Jakubovi a k ostatním Otcům. Jako pravá dcera mého lidu
nejenže zná hlavní přislíbení, obsažené v mém Slově, nýbrž celým svým
vnitřním životem se upíná ve svém myšlení a snažení k okamžiku, kdy může
dát své tělo mému přislíbenému druhému Já.
Také mnohé jiné dcery mého lidu vědí o těchto úžasných příslibech
Božích. Proto sní o velkém štěstí stát se matkou budoucího Vykupitele.
Vytvářejí si krásné ideály o svých dětech, že snad právě jejich syn je
tím vyvoleným, na němž spočine můj Duch. Maria však nesní. Ví, jak
sladký je Vykupitel. Ví, že je Králem králů a Knížetem pokoje. Ví, že
vykupuje lid ze všech jeho nepravostí. Maria si nevytváří své sny, ani
své ryze lidské ideály. Její ideál se shoduje s naplněním mé vůle. Na
rozdíl od jiných dívek mého lidu nevztahuje Maria dílo Vykupitele na
sebe, aby se snad prostřednictvím díla mého Syna nějak proslavila.
Dovede na sebe úplně zapomenout. Celé její myšlení, toužení a snažení
upoutávám já, povznesení mého jména a návrat mých dětí z vyhnanství do
otcovského domu. Můj Duch svatý soustřeďuje všechnu ušlechtilost a
skvělost mého lidu a překonává to svými dary. Můj Duch otevírá v Mariině
nitru prameny svých milostí, aby se tudy vylévaly k uzdravení Tebe,
hříchem postiženého, k Tvému osvěžení, ale i k probuzení života nového
stvoření.
Celé dětství nazaretské Panny řídím svým Duchem. Tím ji vedu v jejích
modlitbách, touhách a záměrech, snahách a ideálech k uskutečnění
vykupitelského díla. Z Ducha jí dávám nepochybné předjímání brzkého
příchodu vykoupení lidstva a blížícího se naplnění mých přislíbení. Můj
lid, vystavený zkouškám své víry, se táže mého proroka: "Strážce, kolik
zbývá z noci?" Tak se mohou současníci ptát Panny Marie: Jak pokročila
noc? Kdy se rozední? A Maria dovede odpovědět: "Přichází jitro, ale
ještě je noc." (Iz 21,12) "Radujte se, protože se už rozednívá, má duše
to už ví, že se nový věk rodí ve mně." Maria je mnohem víc, než prorok
Izaiáš. Svou milostí je mou skutečnou služebnicí. Spolehni se, že její
vzdechy a modlitby urychlují příchod Vykupitele víc než volání všech
proroků a patriarchů! Každý její den obsahuje myšlenku a touhu: Maran
atha! Přijď, Pane!"
Marii dávám zakusit přijetí živého Krista pouze jedinkrát ve životě. Je
dokonale připravena rozjímáním mého Slova. Toto jediné přijímání mého
Slova jí stačí na celou její proměnu v mou první pomocnici Tvého
Vykoupení. Tak Tě vede Maria nejlépe ze všech tvorů k náležité přípravě
na přijímání mého Syna, takže to v Tobě způsobuje zázrak svrchované
Lásky. S mým Synem, který je jediným Vykupitelem lidstva, je Maria první
spoluvykupitelka. Přeji si, abys ji následoval jako další spoluvykupitel
lidstva a světa.
Tvůj milující Otec
+ + +
Stvořitel
Mě nepotěší
Sněženky pod sněhem
Ale když sníh rozkvete
V malých srdcích sněženek
Jak k sobě se choulí
Někdo povšimne si kvete sníh
Tehdy Já jsem první kdo raduje se
Člověka stvořil jsem
A on mi připomene
Je dobré že tu jsem
Eva Lopourová
+ + +
Dopis z Lásky
Miláčku!
Maria je hlavním prostředníkem při Tvém vyprošování daru bázně Božích
dětí ode mne. Andělova slova: "Neboj se, Maria!" (Lk 1,30) ukazují
cestu. Zjevení anděla je vždy provázeno úlekem. Dobrý anděl přináší
pokoj a jasno. Poselství Panně Marii o tom, že se má stát Matkou Boha,
zvětšuje Tvou posvátnou bázeň. Je to bázeň panny zasvěcené Bohu. Proto
se Maria ptá po způsobu, jak se to má stát, když muže nepoznává. Kvůli
Bohu se jednou provždy zříká všeho stvořeného i sňatku. Dokone i po
andělově zvěstování chce zůstat pannou. Příslib blahoslavenství,
vyhrazený těm, kdo se bojí Boha a jsou kvůli duchovním pravdám chudí,
splňuje se na Marii. Král králů se vtěluje v jejím lůně. Láska, která
chce sloužit, se ptá po způsobech, jak na to. Obrať se k Marii! Vyprosí
Ti pravou bázeň Božích dětí. Vyprosí Ti odložení svého lidského
přemítání a vypočítavosti. A staneš se kvůli Božímu království chudým
duchem.
Anděl Páně nesděluje Marii žádné logické důvody ohledně způsobu, jak se to má
stát. Sděluje, že na ni sestoupím a že ji zastíní moc Nejvyššího. U
našeho všemohoucího Otce není nic nemožného. Tím hned pokorné Marii
vlévám dar síly k naprostému odevzdání se Otci, který může všechno.
Maria plná milosti a lásky volá: "Hle, služebnice Páně, ať se mi stane
podle tvého slova." To je výkřik lásky přetvořující, totiž mého daru
síly. Někdy pohybuji Tvým duchem tak, že splníš své dílo a vyhneš se
všem úskalím, která Ti hrozí. Když není v Tvé moci dosáhnout výsledku
lidskou silou nebo uniknout nebezpečí, já, který vedu Tvé kroky k
věčnému životu, zasahuji a vzbuzuji v Tvé duši jistotu, jež vylučuje
úzkost, přemáhá Tvou slabost a dává Ti sílu. Maria Ti vyprosí dar síly,
aby Tě touha po spravedlnosti vedla k horlivější službě Otci nebeskému
ve svých bližních.
Když svatá Panna zdraví Alžbětu (Lk1,40), je to výkřik radostné lásky,
která se touží sdělovat. Chce se dělit o své dobro. Maria, zdravící
Alžbětu, se řídí darem nábožnosti. Tento dar Tě s vede uctívat Otce
svaté Rodiny, ale i samu tuto Rodinu se všemi jejími členy. Učí Tě dávat
jí vše, čím jsi jí povinen. Vede Tě, dělit se o to nejlepší, co máš,
tedy hlavně o Slovo našeho Otce.
Dávám Alžbětě poznat tento dar pobožnosti u Marie, který ji vede k cestě
a službě Alžbětě. Proto ji hned vítá a oslavuje jako Matku Syna věčného
Otce. Maria Ti nejspolehlivěji vyprosí vlídnost a něžnost ve službě našemu
Otci v svých bližních.
Když dochází víno na svatbě v Káně galilejské, inspiruji Marii, aby to
první postřehla chápavým srdcem. Vedu ji sdělit to svému Synu Božímu
(Jan2,4). I když slyší, že nepřišla jeho hodina, pokojně věří dál v jeho
všemohoucnost, protože nejlépe zná jeho Srdce. Jemně a důvěryplně mu
sděluje tento stav. Je to úkon ctnosti prozíravé Panny a opatrné Matky.
Já ji oplodňuji darem rady, aby prokazovala milosrdenství potřebným, a
tak aby milosrdenství došla. Maria Ti vyprosí dar rady, abys věděl, kdy
máš mluvit a kdy mlčet, a když mluvit tedy mluvit především s Bohem
anebo o Bohu.
Maria dobře chápe, že ještě nepřichází vrcholná hodina jejího Syna pro
Tvé vykoupení. Přesto říká ostatním kolem sebe: "Udělejte, co vám
řekne!" Víc než kterýkoli jiný člověk doufá ve vyšší pomoc, i když se
tato pomoc zdá být vzdálená a nemožná. K této ctnosti naděje jí přidávám
daru vědění a umění. Proto povzbuzuje své okolí k podřízenosti vůčí
jejímu Synu Božímu. Kdy se k tomu Maria odhodlává? Už se zdá, že už
vypukne zármutek a slzy zklamání nad nedostatkem, bídou, a to v tento
významný slavnostní den. Už se šíří pověrčivé pověsti, že snad to, co
svatebčané zakouší na svatbě, předznačuje novomanželům celý jejich další
společný život. Dávám Marii vznešené vědění, takže pod prostým slovem:
"Ženo, proč mi to říkáš?" odkrývá Srdce toho, který o něco později říká:
"Je mi líto zástupů." Blahoslavenství těch, kdo lkají, neboť budou
potěšeni, se váže s darem vědění a umění, protože čím víc poznáváš svět,
tím více vidíš, jak je smutný a hodný Tvé pomoci. Syn Boží činí zázrak.
Všichni jsou potěšeni. A Maria ze všech nejvíc. Slyší, že díky jejímu
Synu někdo chválí snoubence, že zachoval dobré víno až dosud.
Když po třech dnech Maria s Josefem nalézají Dítě Ježíše v v chrámě
(Lk2,46-52), je to proto, že hledají a věří. Chceš nalézt? Hledej! Chceš
přijmout? Pros! Maria věří svému Synu, ale to nestačí. K její ctnosti
víry přidávám dar rozumu. Ten ji vede k hledání. Zjevná nepřítomnost
Dítěte Ježíše jí působí silnější hnutí Neposkvrněného Srdce a
starostlivé hledání. Když ho nalézá, říká Maria svému Synu: "S bolestí jsme
tě hledali." Ježíš odpovídá: "Copak nevíte, že musím být v domě svého
Otce?" Inspiruji Marii, takže pociťuje štěstí, že je jako Panna
snoubenkou věčného Otce, který je Otcem Dítěte Ježíše, a že je Matkou
Dítěte, které se zabývá záležitostmi svého Otce. Uchovává to ve svém
Srdci. Pros Marii, aby Ti také vyprosila blahoslavenství čistého srdce!
Pak uvidíš Boha jako ona.
Maria velebí Pána (Lk1,46-55). To v ní působí můj plamen lásky. Duch
lásky věčného Otce a jeho Syna zušlechťuje všechno lidské. Na horoucí
lásku pokorné Panny odpovídám darem moudrosti. Proto Maria objevuje a
shledává Boha jako příčinu v každé věci. Tento dar moudrosti se u Marie
zřetelně projevuje v okamžiku, kdy stejný Duch uchvacuje Alžbětu a dítě
se v jejím lůně zachvěje. Úkonem daru moudrosti v Mariině ctnosti lásky
je blahoslavenství pokojných. Tak Maria vnáší pokoj kamkoli přichází. Za
to ji odměňuji radostí, jakou jí nikdo nemůže vzít. Pros Marii! Vyprosí
Ti dar moudrosti, abys jako ona uměl o všech věcech usuzovat podle
poslední příčiny. Pak zakusíš blahoslavenství pokojných, a jako ovoce
okusíš i věčné radosti!
Tvůj Duch věčné Lásky
+ + +
Láska je bosý pastýř
Květy temnot v džungli natrhal
A práh noci položil
Zrána přišlo svítání
Poprvé obuté do dívčích střevíčků
Eva Lopourová
+ + +
Chvála Tobě Hospodine
Za Lásku i věci jiné.
Chvála Tobě Kriste Pane
za život věčný a co se stane.
Za dary, které jsi nám dal,
přijmi teď Duchu Svatý píseň chval.
Chválíme tě za Moudrost Boží,
vždyť není to lecjaké zboží.
Chválíme Tě za krásu mraků,
za to, že nežijeme bez zázraků,
které nám dáváš každý den
a není to mámení ani sen.
Chválíme tě za to že zlo se v dobro obrátí
A Ty držíš vždy osudu našeho ve svých rukou oprati.
8.9.2003 Ladislava Lopraisová
+ + +
HOSPIC SV.JOSEFA
Alena nastoupila jako každý čtvrtek do osobního vlaku jedoucího směrem
na Břeclav. Doběhla na poslední chvíli, udýchaná s vlající kapucí za
hlavou, když ručička nepřehlédnutelných hodin na peróně nekompromisně
ukazovala 8 hodin 50 minut. Zbývaly dvě celé minuty do odjezdu vlaku.
Vlak se pomalu rozjížděl, když usedala na sprejem pomalované sedadlo,
hned vedle průchodních dveří vagónu, ve kterém sedělo asi deset po
jednom nebo po dvou roztroušených lidiček. Vlak se šoural ve spleti
kolejí, míjel odstavené vlakové soupravy, čekající snad na očistu či
dobu jejich opětného rozjezdu. Sklopené drátové spoje, nádražní cihlové
zaprášené budovy a siluety holých stromů, kterými mihotavě prosvítalo
listopadové studené slunce, skýtaly podzimní obraz všedního dne.
Vzpomněla si na slova své přítelkyně, která před nedávnem řekla: "víš, i
když je mlhavo, má to své kouzlo" - a proč ne, i dnešní den má své
okouzlení, jen je třeba se zadívat a nejen očima. Její myšlenky
přelétávaly jako střechy míjejících se domků - vyřídit několik
telefonátů, odpoledne zajít za mamkou a hlavně nezapomenout koupit
škvarky pro pacienta Františka, který na ně měl takovou chuť. Před
nedávnem jí nabídl tykání. Potěšilo ji to. Vlak monotónně oddychoval,
ostré slunce přivíralo oči a sladký spánek padl na víčka. Trhnutí vlaku
ji probudilo a ke své hrůze zjistila, že právě vyjíždějí z Rajhradu.
"Jsem prostě nemožná, příště si dám cedulku na krk s prosbou o
probuzení", tiše vzdychla. Další stanici vystoupila a zamířila k osamělé
nádražní budově, vystřižené jako ze starých českých filmů. I paní za
okýnkem v modré uniformě jaksi zapadala do scénáře. "Kampak to bude?"
Zeptala se. "Do Rajhradu." "Vlak jede až za hodinu, ale když projdete
zahradami, dostanete se na silnici a za dvacet minut rychlé chůze jste
na místě", a ukázala směrem, kterým se dát. "Určitě vás někdo sveze
autem, tady jsou dobří lidé" dodala s úsměvem. Alena poděkovala a po
krátké úvaze se rozhodla jít pěšmo. Cesta vedle kolem zahrad, polí a
mohutného kovového stožáru elektrického vedení. Nikde ani živáčka.
Mokro, pusto, jen šedé obrysy domků v dáli. Ticho neslyšně jako
zmohutnělá mlhovina svíralo zemi, jen havrani občas hladově křičeli a v
hejnech kroužili nad její hlavou. Nohy se povážlivě nořily do bláta,
nános narůstal každým krokem, hrozilo, že mazlavá půda boty spolkne.
Připadala si jako na chůdách. pro vyhraném boji přece jen stála v celé
své nádheře na silnici. "To bych chtěla vidět toho dobráka, který mi
zastaví", pronesla s úšklebkem. V příkopě dřívkem odstranila hlínu z bot
a vykročila rázným krokem po silnici, která se před ní vlnila jako had.
Vítr se neviditelnýma rukama opíral do zad a napomáhal rychlejší chůzi.
Po chvíli se odhodlala a nemotorně zamávala na kolemjedoucí auto.
Reflektory a dvoje oči upřely na ni zrak a zvědavě si ji prohlížely od
poty k hlavě. Teprve páté auto zastavilo s hlasitým protestem brzd.
"Prosím vás, nevzal byste mě do Rajhradu, přejela jsem vlakovou stanici",
vysvětlovala narychlo.
"Nastupte si" přikývl asi 30letý muž. "Kam máte namířeno?" po očku si
prohlížel svoji stopařku. "Jedu do hospice", odpověděla.
"Tam to znám", pokračoval mladý muž, "před nedávnem tam zemřel můj
přítel. Vy tam pracujete?"
"Jako dobrovolnice, dojíždím tam jednou týdně". Mladík se na Alenu usmál
a přidal plyn. Na křižovatce se rozloučila s "dobrým člověkem" a
zamířila k hospici. Za chvíli otevírala vrátka vedoucí do areálu.
Vyběhla do třetího poschodí, pozdravila se s Hankou a Dášou, vzala sáček
se škvarky a malou čokoládou a zamířila k pokojům nemocných. V ošetřovně
pozdravila sestry a všimla si tří lidí s objemnými taškami - "asi další
příjem", pomyslela si. Dveře do pokoje, kde ležel František, byly
otevřené a Alena vstoupila s úsměvem. Na chvíli se zarazila - postel v
rohu místnosti chyběla. Oči naproti ležícího pacienty řekly své, nebylo
třeba slov. "A já jsem se s ním ani nerozloučila", vzdychla. Viděla jeho
tvář, posunky, pohyb vrásek v jeho obličeji, jeho mnohdy zápasný úsměv.
Náhlé ohlušující ticho zaplavilo její nitro. Dech času se neodvratně
nachýlil a není v naší moci jej zastavit nebo zpomalit. Alena se
zahleděla z okna na plující těžké mraky na nebi a zpozorovala dešťové
slzy, které začaly stékat v tenkých pramíncích po skle. Jak pravdivá
jsou slova její moudré babičky - žijme každý den jako by měl být naším
dnem posledním, neboť nevíme dne ani hodiny. Ruth Hrušková
+ + +
PŘICHÁZÍME Z DÁLKY A DO DÁLKY JDEM
Přicházíme z dálky
a do dálky jdem.
Jsme jak tuláci,
kteří zapomněli odkud jdou
a kde je jejich cíl.
Malé záblesky rozpomenutí se
na to odkud pocházíme
nás přivádějí
k touze se zase vrátit.
Přicházíme z dálky
a do dálky jdem.
Trnitá cesta naší svobody
nás láká.
Toužíme po tom co jsme měli.
Tenkrát jsme zas toužili po tom
co máme teď.
Přicházíme z dálky
a do dálky jdem.
Věčný koloběh.
Na začátku jsme věděli všechno.
Dnes cítíme a nevíme skoro nic.
A tak přicházíme z dálky
a do dálky jdem.
19.10.2003 Ladislava Lopraisová
Zprávy: Na sv.Tomáše, 28.1.2003 složili sliby v laickém sdružení
III.řádu OP bratři Patrik a Aimo a sestry Alžběta a Heřmana. Přejeme jim
hojnost Božího požehnání a vyprošujme jim od našeho Pána milost vytrvání
na Dominikově cestě dokonalosti.
Ve dnech pátek 5.3.v 16.00 hod.a sobota 6.3. se koná v kostele
sv.Michala v Brně postní duch.obnova s O.Tomášem pro terciáře OP a
ostatní zájemce. |