EVA MUŽIKOVÁ
1941 narozena 28. 3. v Brně 1959 maturita na SUPŠ v Brně
1960 - 1966 studium na AVU - malba a grafika
u prof. Tittelbacha, po ukončení studia účast na
stipendijních akcích
1967 od toho roku profesura kreslení na SPŠT v Brně
1968 účast na mezinárodním plenéru v polském Koschalinu
1968 - 1974 vedení Výtvarného studia MPVU
(Mladých přátel výtvarného umění při Domě
umění města Brna), činnost ve výboru MPVU
1972 od tohoto roku pravidelná spolupráce
s architekty při výtvarném dotváření interiérů
ÚČAST NA VÝSTAVÁCH
1968 Bilance užité grafiky, Brno
Brněnský salón
výstava účastníků mezinárodního plenéru, Koschalin
1969 Členská výstava SČVU Brno
Mladí brněnští výtvarníci, Essen
1972 Mladí výtvarníci, Paříž
1974 Brněnské výtvarnice, Brno
1975 Umění bojující v dílech výtvarníků Jihomoravského kraje, Brno
1976 Umění mladých, Praha

1981 Brněnská malba, Brno
1983 Mírové motivy v tvorbě jihomoravských výtvarníků, Brno
1985 Výtvarní umělci Jihomoravského kraje (k 40. výročí osvobození), Brno
VLASTNÍ VÝSTAVY
1968 Kabinet umění n. p. Kniha, Brno
1983 Kabinet umění n. p. Kniha, Brno
1984 Dílo, prodejna ČFVU, Brno
REALIZACE V ARCHITEKTUŘE (výběr)
1972 Keramická mozaika - hala úpravny vody
v Jihlavě-Kosově
1974 2 obrazy - zasedací místnost ÚTB Brno
1975 art protis - zasedací místnost ÚTB Brno 1977 art protis - TKB Kroměříž
1978 2 obrazy - pošta Mikulov
1979 malířský reliéf - ÚTB Brno (5. stavba)
1981 obraz - provozní středisko JZD Velké Bílovice
1982 art protis - pošta Vyškov
1983 3 obrazy - zasedací místnost ÚTB Gottwaldov

Malířka Eva Mužíková vstoupila do povědomí brněnské veřejnosti svou prvou samostatnou výstavou v Kabinetu umění národního podniku Kniha (1968). Vystavila tehdy soubor obrazů (kombinovaných technik) představujících abstraktní světy. Tato výstava ukončila jedno poměrně krátké tvůrčí období, které následovalo bezprostředně po absolvování Akademie výtvarných umění (1966), a které znamenalo především hru s tvarem a prostorem. Cílem této hry bylo navození příjemných pocitů jako vyjádření vlastních psychických stavů, promítnutých do abstraktních forem. U autorky se již tehdy projevil zásadní charakterový i tvůrčí rys: úzká závislost vlastního citového života, osobních zážitků, psychických pochodů i povahových proměn a výtvarného vyjádření.
Začíná-Ii tedy po své první výstavě pracovat na řadě pláten diametrálně odlišných, je to sice výrazem malířčiny nespokojenosti s dosavadní tvorbou, která se jí pojednou zdá příliš nezávazná, tato nespokojenost však pramení i z reakcí a ozvěn na citové vztahy, vždy bezprostředně působící na její tvorbu. Nové údobí předcházely úvahy o smyslu vlastní umělecké práce, pochybnosti a chvíle naprosté negace, vystřídané nakonec již trvalým přesvědčením o nezbytnosti této práce ne pouze pro dosažení mimořádných výsledků, ale pro nemožnost vzdát se jí bez ztráty vlastní osobnosti.
Přesvědčení o oprávněnosti a smyslu vlastní tvorby dodala autorce již sama zvláštní povaha jejích nových inspirací a tvůrčích postupů. Malby, vznikající a la prima, se rodily předem naprosto hotové v její obraznosti zároveň s naléhavou představou o jejich hlubším psychickém i společenském významu. Od počátku druhé poloviny sedmdesátých let tak vznikly dvě nebo tři desítky rozměrnějších pláten, z nichž jen několik málo bylo vystaveno na kolektivních přehlídkách. Jejich éra skončila a byla vystřídána spolu s novým, radostnějším vztahem k lidem a světu údobím přírodních motivů, inspirovaných obdivem k jadranské přímořské i vodní flóře,
Výsledky vystavila Eva Mužíková po patnácti letech na své druhé samostatné výstavě opět v Kabinetu umění na České ulici v Brně.
Mezitím byla Eva Mužíková z vůle společenských zakázek považována především za úspěšnou autorku dekorativních návrhů pro výtvarné dotváření architektonických interiérů. Také její návrat ke grafice, opuštěné krátce po studiích, měl v nedávné době na výstavě v Díle (1984) dobrý ohlas u širší veřejnosti. Současná výstava je však věnována již zmíněné periodě sedmdesátých let, jejíž výsledky byly zveřejněny jen ojediněle. Jejich výběr pak je na výstavě konfrontován s několika příklady nové tvorby.
Emotivně silné, expresivně pojaté obrazy Evy Mužíkové ze sedmdesátých let mají jen minimální vztah k současnému výtvarnému umění. Odkazují spíše k starším analogiím, aniž by si jich však autorka byla vědoma. Vyznačují se dramatizovaným přednesem, spojeným s nadáním pro barevnou brutalitu. Prudké malířské gesto vystřídalo subtilní přednes staršího období. Skutečnostní impuls, který předcházel vzniku obrazu, prochází nejrůznějšími proměnami, takže v konečné realizaci je obsažena velká dávka fantazie. Každý z obrazů je určitým symbolickým poselstvím, sledujícím i filozofické aspekty. Bez stopy po eleganci dřívějších (ale také
pozdějších) prací klade tato malba důraz spíše na psychický prožitek, emociální vzruch a významovou sugestivnost než na formální dokonalost. Pro dosažení autorčina záměru byla nutná expresívní symbolika, vyjadřujícív řadě prací, jako Ptáci, Rozpad a Smršť (Válka) pocit pádu, válečných trosek i ohrožení, či naopak lidskou touhu po kráse v 'Obrazech Umírání květů, Dobytí růže nebo Ikarovy lety. Přímou relací mezi obrazem a setkáním s konkrétní osobou je symbolicky povahopisná Ulitka pana Z. nebo De Luxe.
Údobí osobitě poznamenaného expresívního projevu vystřídaly, jak již bylo uvedeno, obrazy odlišného změření. Mezi nimi zaujímají význačné místo varianty květinové kompozice Óda na radost, pracované na zakázku, ale považované autorkou zároveň za osudový úkol. V něm se nejnázorněji projevila proměna stylu mířící k větší věcnosti a k formálnímu zklidnění. Nejnápadnější je proměna barevné tonality, která ztrácí svou extatičnost a dynamismus.
Ódy na radost Jsou důkazem, že pro Evu Mužíkovou je obraz-symbol stále aktuální, i když její pojetí je nyní založeno na barevné i tvarové harmonii. Uzavřená kapitola sedmdesátých let však zůstala důležitým mezníkem na její tvůrčí cestě. Její výsledky, které nebyly ani v době svého vzniku pevně zakotveny v současném malířském dění, mají snad právě proto i dnes stejnou "nečasovou aktuálnost" jako tehdy. Tato aktuálnost. která nespočívá v jejich formálním výrazu, je obsažena v představách, které tlumočí osobitým, ne jednoduchým, ale velmi důrazným způsobem. Nina Dvořáková