Koho láká UFO ?
"Stoupá to!"
"Kdepak! Pohybuje se to vodorovně."
"Co vás napadá?! Vždyť je to nehybné!"
Tak se veřejnost stále víc obracela nahoru. Její výpovědi o výsledcích pozorování se pronikavě lišily. Kromě toho se veřejné mínění stále častěji domáhalo názoru oficiálních autorit:
"Proč to věda nezkoumá?! Co dělají vědci?! Na co platíme tolik daní, když výzkum nedělá, co by měl?!"
V demokraciích nebylo třeba velkých podnětů a badatelé přinesli odpověď. Výsledky výzkumu COLORADO se zdály být přesvědčivé. Vědci prověřili tisíce a tisíce hlášení z let 1953 až 1965.
A výsledek?
Ze všech případů tvořily převážnou většinu meteority, planety a jiné hvězdy, letadla a balóny, umělé družice, tři a půl procenta nejrůznější žerty, deset a půl procenta přeludy, blesky, oblaka, a pouze tři a půl procenta ze všech pozorování se odborníkům nepodařilo vysvětlit. Přesto uklidňovali veřejnost: "Není důvod k obavám. Skoro všechno je jasné."
A přece bylo možno ve veřejnosti zaznamenat pronikavý vzestup zájmu o UFO, Létající talíře zůstaly v paměti lidí.
Znovu se začala množit hlášení o výskytu UFO. Vznikaly různé spolky a kluby zastánců novodobé záhady. Narůstaly počty článků v časopisech a stohy knih. Rodily se nové výmysly a mýty. každý autor si do osvědčeného receptu přidal špetku či hrst vlastního koření. Třebaže si pozoruhodný úkaz v pozemské atmosféře zasluhoval pozornost vědy, začali se badatelé doslova obávat výsměchu a kritiky. Opět zapůsobila akademická povýšenost, která už tolikrát napáchala tolik škody.
Tentokrát však problému UFO nedali spát vojáci:
"Nemá v tom snad prsty nepřátelská velmoc?"
Proto se celý problém přece jen pozorně zkoumal. Jednalo se zatím jen o prosté třídění a vyhodnocování některých seriózních hlášení o UFO. Výsledek byl zahrnut v tzv. ´Blue Book´. Na veřejnost se o tom dostala tzv.´Condonova zpráva.´ Obsahovala strohý závěr: "UFO neohrožuje bezpečnost USA; proto neexistuje."
Tak se američtí politikové snažili zachovat si tvář ve smyslu základní zásady demokracie:
"Veřejnost musí být informována o činnosti své vlády."
Také jinde na světě byly prováděny výzkumy, ale většinou tajně. Na veřejnosti se mlčelo. V zemi americké svobody mělo vše zůstat při neslaném nemastném informování veřejnosti. Jenže nezůstalo...

"Je přítomen doktor Hynek?", zeptal se jednoho dne známý novinář na sekretariátu Střediska astronomických výzkumů při Severozápadní Univerzitě v Illinois. "Koho mám ohlásit?"
"Jsem z tisku. Rád bych pořídil interview pro naše čtenáře ohledně účasti dr. Hynka na programu ´SIGNAL´."
Zakrátko byl uveden k významnému astronomovi. Položil mu několik otázek:
"Proč jste byl pozván k účasti na programu ´SIGNAL´?"
"Proto, abych jako astronom mohl ve světle nových objevů potvrdit, zda předměty označované jako UFO jsou opravdu věci, které nelze identifikovat, nebo jsou-li to meteority, komety a jiné úkazy."
"Co soudíte o programu ´Blue Book´ a o "Condonově zprávě?"
"Program ´Blue Book´ a ´Condonova zpráva´ byly vedeny jednostranně. Měly dokázat, že UFO neexistuje. Nemůžeme se však účastníkům programu divit, že se řídili takovou zásadou."
"Proč ne?"
"Tímto směrem byly totiž zaměřeny vojenské výdaje na výzkum."
"A váš názor?"
"Podle mne problém UFO existuje. Na celém světě jsou zaznamenána četná solidní pozorování. To neznamená, že bych o nich tvrdil, že jsou to předměty, vyslané na naši planetu jinou civilizací z kosmu. K tomu věda nemá důvod. Zato má pádné důvody k tomu, aby uznala tyto předměty jako skutečně existující. Copak Schrödinger neřekl, že vědec má být především zvídavý? Má mít schopnost se divit, ale současně také chuť odhalit příčiny svého údivu."
"Máte pravdu".
"Konečně i jiní známí učenci říkají, že jedním z rysů UFO je, že je to záležitost spojená s rozvojem vědy. K podmínkám tohoto rozvoje patří to, aby se vždycky brala v úvahu jednak pozorování, jednak nová řešení."
Žurnalista pokyvoval hlavou.
"Většina badatelů by se o problémy spojené s UFO zajímala, kdyby byla lépe informována. Mnozí z nich čerpají své znalosti o tomto jevu z bulvárního tisku. Můžeme se divit, že takové informace potom odrazují?"
"Souhlasím", připustil novinář, - "Mnozí z nás - žurnalistů - na tom opravdu mají svůj podíl. Avšak našemu časopisu jde právě o to, podat veřejnosti co nejpřesnější zprávy a to co nejrychleji."
"Mezi několik obvyklých názorů", řekl dr. Hynek, -"které mají zdůvodňovat nezájem akademické obce o UFO, patří ten, který tvrdí, že létající talíře vidí kolem sebe pouze ti lidé, kteří jich sami mají plnou hlavu. To je nesprávné! Lze doložit, že většina svědků, kteří hlásili výskyt UFO, se do té doby o nic takového vůbec nezajímala."
"Jakým dojmem působí svědkové UFO?"
"První, co z jejich výpovědí vyplývá, je, že všichni mluví o události, kterou sledovali, jako o něčem nepochybně skutečném. Tak reálném jako je třeba pohled na autonehodu. Ovšem s tím rozdílem, že každý má k popisu hned po ruce příslušná slova. Má-li však popsat UFO, dostavují se potíže. Výpovědi se často podobají. Nejdříve domněnka, že šlo o nějakou banální záležitost nebo dobře známý předmět, jako třeba letadlo, balón atd. Později se však objeví tvrzení: ´Přece jenom to bylo něco jiného.´"
"Myslíte,že mluvili pravdu?"
"Provedli jsme pokus, který potvrzuje pravdomluvnost svědků."
"Jak?"
"Pokusně jsme se zjistili, jak dalece je veřejnost náchylná označovat za UFO všechno, co se vymyká z běžných tvarů. Tak jsme vypustili v některých oblastech Ameriky zvláštní balónové sondy."
"Co to přineslo?"
"Ukázalo se, že počet svědků, kteří v sondách viděli létající talíře, byl nepatrný. Navíc v hlášeních svědků, kteří považovaly balóny za talíře, chyběly všechny prvky, které se opakují v popisech UFO."
-
"Je tu ještě jeden zajímavý rys. Většina svědectví o UFO je velmi skromná, pokud jde o uváděné údaje a zaznamenané podrobnosti."
"To svědčí proti nařčení svědků z fantazírování."
"Je-li tedy výběr prvků tak malý, a pokud se hlášení o UFO tak málo liší, že většinou vypovídají o tomtéž", řekl novinář, - "pak stojí přece zato, aby se staly předmětem vážných výzkumů."
"Provedli jsme přísný výběr všech hlášení. Zaměřili jsme se na události sledované větším počtem svědků. Tak jsme získali seznam, ve kterém jsme věnovali pozornost také ´stupni podivnosti´ samotného jevu. Vybraná svědectví jsme rozdělili do šesti skupin. V první jsou svědectví o létajících talířích sledovaných v noci, ve druhé o nedefinovaných létajících předmětech pozorovaných ve dne, ve třetí pak informace o UFO zjištěných také radary. Ostatní tři skupiny zaznamenávají bližší setkání s UFO. Z nich první zahrnuje objekty sledované z těsné blízkosti, ale bez přímého styku UFO s okolím. Druhá skupina obsahuje svědectví doplněná zprávami o změnách, které UFO způsobil v přírodě či stopami, jež zanechal v okolí. Poslední shrnuje informace, které prozrazují přítomnost živých bytostí na UFO."
"Můžete sdělit něco podrobnějšího?"
"Ano. Pokud jde o noční světla, soustředili jsme 41 svědectví, bez rozpaků možno říci důvěryhodných. Průměrný počet svědků činí tři až čtyři na jeden případ. Jsou mezi nimi důstojníci, policisté, inženýři, lékaři, pracovníci kontrolních věží na letišti."
"A co denní výskyt?"
"Zdá se, že všichni, kdo popisují UFO sledované ve dne, shodují se ve tvaru předmětů. Jsou buď sféroidní nebo vejcovité. Tento rozdíl pramení možná z okolnosti, že UFO se pohybují klouzavě, mírně nachýlené ve směru pohybu. Proto se předmět může pozovateli zdola snadno jevit jako vejce nebo doutník. Všechna svědectví uvádějí, že sledované předměty vyzařovaly světlo. Všechna svědectví - ať pocházejí z kteréhokoli světadílu - jsou zajedno také v tom, že UFO jsou docela nehlučné. Rozdíly ve výpovědích se týkají pouze rozměrů předmětů."
"Podařilo se to někomu vyfotografovat?"
"Jak by ne. Mnohokrát. Osobně považuji tyto fotografie za pravé. Přesto jim nepřikládám velký význam,"
"Proč ne?!"
"Protože jsou snadno padělatelné těmi, kdo zhotovují různé fotomontáže."
"A co hlášení obsluhy radaru?"
"Máme jich dost. Vyplývá z nich, že americké radary jsou řízeny počítači, a ty nemají naprogramováno sledování předmětů pohybujících se po jiných než balistických dráhách. Proto tyto informace o UFO, shromažďované obsluhami radarů, jsou polooficiální. Nejsou totiž předmětem hlášení úředně vyžadovaných nadřízenými složkami. Průměrný počet svědků při dvanácti pozorováních byl pět osob."
"Někdy ovšem byly tyto předměty sledovány také z letadel."
"Ovšem, ale může to být velmi nebezpečné. Víte, co se přihodilo třeba letadlu RB-47, patřící US-AIR FORCE?"
Žurnalista překvapeně vzhlédl.
"Přes půl druhé hodiny mu dělal společnost mohutný neidentifikovaný předmět. Šest důstojníků vyděšeně zíralo na silně zářící těleso, které bylo navíc zaregistrováno obsluhou radaru. Rychlost onoho předmětu překonávala všechno, s čím se posádka dosud setkala."
-
"Máme také řadu dokladů a svědectví o kontaktech s UFO, po kterých zbyly nějaké stopy v okolí."
"Jaké stopy?"
"Dvojí. Předně jde o změny, zjištěné pouze svědky. Druhé jsou dlouhodobějšího rázu, takže je bylo možno dodatečně prozkoumat."
"Registrujeme kolem tří set případů, popisujících trvalejší stopy po přistání UFO v krajině."
"Jaké jsou to stopy?"
"Nejčastěji velké kruhy s vypáleným nebo jinak zničeným porostem. Obvykle měří šest až deset metrů v průměru. Zničení porostů je patrné delší dobu. V některých případech nezmizely stopy ani po létech. Tak třeba v červenci 1969 ve státě Iowa. Dvě dívky zpozorovaly z okna, jak se z polí jejich farmy vzdaluje předmět podobný talíři. Majitel objevil druhý den na poli kruh o průměru dvanáct metrů. Uvnitř kruhu byl porost docela zničen. V tomto a dalších případech byla o těchto stopách pořízena fotodokumentace."
"Pozoruhodné. Člověka při tom všem provokuje také okolnost, že ty neznámé bytosti podle všeho snášejí pozemské klima." "Hodnotili jsme hlášení ze dvou hledisek. Předně podle měřítka pravděpodobnosti. Toto měřítko jsme stanovili z hlediska poznatků fyziky a přírodních věd. Dále podle měřítka věrohodnosti svědka. Ten jsme určili podle jeho vzdělání, inteligence, bystrosti zraku a smyslů vůbec, dále podle věku a dalších činitelů. Podrobně jsme se zabývali víc než desetitisíci hlášeními. Většinou je pokládáme za pozemsky vysvětlitelné. Avšak asi sedm set pozorování nelze vysvětlit. To jsou ta pravá UFO. S těmi bude třeba se ještě zabývat! Ať už se kdosi dal vidět lidmi, přesto neposkytl jasný důkaz k předpokladu, že jde o představitele obdobné inteligence, jako je lidská nebo snad vyšší, a to z jiné planety v kosmu. Možnost návštěvy z kosmu je totiž nejméně pravděpodobná. Ovšem, vyloučit ji úplně nemůžeme."
"Co si myslíte, pane doktore, o názoru, že v případě UFO jde o úkaz vlastní výhradně západní průmyslové společnosti?"
"Takový názor je výsledek neznalosti", mínil astronom, "Ostatně například Dr.Kazancev nebo prof.Ziegel z moskevské Akademie věd jsou jiného názoru. Již dlouhá léta se zabývají výskytem UFO v Evropě a v Asii."
"Pokusím se s nimi udělat interview."
"Rád bych", dodal astronom, - "abyste informace, které jsem vám sdělil závěrem našeho rozhovoru, považoval spíše za důvěrná sdělení osobního rázu."
"Chcete říci, že nechcete aby byly zveřejněny?"
"Tak. Byl bych rád, aby můj osobní názor zůstal nezveřejněn."
"Spolehněte se", pokyvoval hlavou novinář, - "I když to dost dobře nechápu v zemi svobody. K čemu taková opatrnost?"
"Byl jsem vyzván k určité - řekněme zdrženlivosti při zveřejňování výsledků výzkumu."
"Kým?!"
" - - jsou mocní. Víte přece,kdo financuje naše výzkumy, ne?"
Reportér chápavě pokyvoval hlavou.
"A kromě toho - nerad bych se dostal do nepříznivé situace vůči kolegům z výzkumu. Odmítají vypustit na veřejnost víc, než obsahuje Condonova zpráva. A ta - jak sám víte - je "přistřižená". Osobně s tím nesouhlasím. Jsem pro to, aby se veřejnost dozvěděla víc, ale zase na druhé straně..."
Ještě chvíli mluvil, ale novinář ho neposlouchal. Slíbil mu diskrétnost, nicméně tu a tam některá důvěrná sdělení se přece jen dostala na veřejnost. Byla snad jeho touha po senzaci silnější, než novinářská etika? Bůhví.
Avšak i on byl do jisté míry dítětem své doby. Jak on, tak i mnozí badatelé objasňující různá tajemství, byl ovlivněn okolními činiteli. Nějakými nutnými danostmi v okolním dění je ovlivňován každý člověk. Každého z nás tedy musí zajímat, jak je to s nutností v přírodním dění.

5. část zápisníku
Filozof rozlišuje v přírodním dění dvojí druh nutnosti: jednu naprostou a druhou nutnost pouze za určitých předpokladů, zvanou také hypotetickou. Naprostá nutnost je taková, že věc jinak být nemůže a to za všech předpokladů. Která z nich ovládá přírodní dění a pohyb?
Pohled filozofa na tuto věc býval různý. Už ve starém Řecku přikládali mnozí z myslitelů přírodě naprostou nutnost, která vládne bezvýhradně ve vzniku věcí. Aristoteles kritizuje toto mínění, protože je podobné tvrzení, že stavba nějaké zdi je naprosto nutná, protože se nutně stavějí základy dole a další postup na nich. Jisté je, že stavba domu vyžaduje jakousi logickou důmyslnost v uspořádání stavebního materiálu, avšak stavba není dána tímto uspořádáním. Uspořádání předpokládá materiál, ale ten se pořádá pro určitý cíl. V poměru k cíli se stavba a jakékoliv dění dostává do nutných vztahů. Je totiž nutné splnit určité podmínky, které by se nesplnily bez těchto nutných vztahů. Tato nutnost se však týká pouze materiálu. Proto to není naprostá nutnost, nýbrž jen z poměru k cíli stavby. Když má např. vyrobená věc sloužit svému účelu a cíli, pro který je zhotovena, tedy musí mít určitý materiál nutné jakosti. Taková nutnost se nazývá hypotetická. Týká se materiálu, zatímco samotný cíl je naprosto nutný. Vždyť všechno je činné pouze pro určitý cíl. Činnost, pohyb je uskutečňování cíle. Je to cesta k cíli. Proto je cíl spojen s věcí samou, je součástí věcí. Věci vrcholí dosažením svých cílů. Činnost a pohyb k cíli nabývají svůj zvláštní ráz a své pojmenování z cíle, pro který se co děje.
V přírodě je nutnost hypotetická, tj. vzhledem k cíli. Proto je v určení přírodního dění a nutnosti zapotřebí mluvit nejen o hmotě, nýbrž také o cíli. Cíl je totiž příčina vzhledem ke hmotě, a nikoli hmota ve vztahu k cíli.
Také v technice postupuje člověk obdobně jako příroda a je tam nutnost cíle. Když např. dům má vyznačenou skladbu, tedy je nutně zapotřebí určitých prostředků, jako je kámen, cihly, které jsou buď od přírody nebo musejí být vyrobeny, aby byly přiměřené věci. Obdobně je tomu i v přírodních útvarech. Části jsou nutné, protože jsou materiálem pro celý útvar a pro jeho cíl.
Nutnost vzhledem k cíli potvrzuje, že cíl je spolupříčinou přírodního dění. Proto pojednání o přírodě čili přírodní filozofie musí jednat nejen o principech činnosti, nýbrž také o cíli. Bez této součásti by přírodní filozofie nebyla úplná, protože by byla jako bez hlavy.
Naprostá nutnost je vysledována z metafyzického poznání skutečnosti, totiž z poznání na nejvyšším stupni odtažitosti, z poznání nejobecnějšího řádu věci, z řádu jsoucna. Tato nutnost vyslovuje z věcného rázu výstavby daných věcí, co je tak nutné, že to jinak být nemůže. Když mysl dosáhne někde naprostého poznání věcí, tj. tvaru, pak to nemůže být jinak. Když má něco být např. živým člověkem, pak to musí mít zvláštní tvar rozumné bytosti, jinak by to nebyl člověk. Člověk sledovaný ve fyzickém řádu podléhá nepodstatným změnám, které závisejí na jiném, kdežto kdyby ztratil svůj podstatný tvar, tak už by to nebyl člověk.
Metafyzickým poznáváním dostupuje mnoho pravd až k naprosté nutnosti. Jsou to pro lidskou mysl např. zásady či axiomy, které jsou v metafyzice nutné. (Jako, že celek je větší než každá z jeho částí, poznatky o možnosti a uskutečnění, princip příčinnosti ve svých čtyřech formách, princip protikladu, atd.) Jiný druh nutnosti se zjišťuje ve fyzikální oblasti, kde se zjišťuje zkušenostně, že všechno podléhá zákonitosti. Žádný přírodní děj se nestane bez nutného vztahu k zákonité určenosti. Do řádu přírodní zákonitosti a určenosti patří nejen hmotné dění, nýbrž také biologické a částečně i psychické.
Psychické dění podle Aristotela, je pouze částečně podřízeno nutnosti (přírodní zákonitosti), protože mnohé z psychických projevů závisejí na člověku samém, na jeho svobodném rozhodování, jak je patrné z psychologie.
Pro svou nikoli naprostou nutnost probíhají přírodní pochody za určitých podmínek, které jsou dány, a za součinnosti složitých vlivů a procesů, do nichž však může náhodně zasáhnout jiný činitel a přeruší nebo znetvoří přírodně určený průběh. Tento průběh pak ale nedojde ke svému výsledku. V přírodě je dost náhodných zásahů násilných nebo i přírodních, ale slabých a nedostatečných k dosažení výsledků. Pro přesnost vyjadřuje Aristoteles tento jev tak, že zákonité dění přírodní dosahuje svých výsledků buď vždy anebo ve většině případů. S naprostou nutností to příroda nedokáže. Fyzikální a přírodní řád a dění má hypotetickou nutnost. Má-li dění dosáhnout svého výsledku, tedy musí probíhat stanoveným způsobem, za nutných předpokladů a podmínek s nutnou přiměřeností, atd. Tyto předpoklady se však vždy nesplní, a proto nejde o naprostou nutnost. Zásah do některých přírodních procesů může učinit třeba i člověk a přerušit přírodní proces. Proto se v přírodním dění vyskytuje i nepředvídaná změna. Naše poznávání zůstává v oblasti filozofie přírody čili kosmologie. Proto naše poznání vyjadřuje poznatky výstavby přírodních celků a útvarů. Proto se dotýká fyzikálních výsledků jen v těch bodech, kde i fyzikální výsledky zasahují do oboru filozofie nebo se marně snaží nahradit filozofické poznání.
Fyzikální vyjádření o zákonech vyslovuje např. Peierls /Zákony přírody/. Fyzikální zákony jsou zákony odvozené z naší zkušenosti, které ověřujeme zjištěním, zda jejich předpovědi zůstanou správné i za nových zkušeností, a které podle potřeby podrobujeme přezkoumání. "Je zřejmé, že fyzik vypovídá nikoli o zákonech, jak jsou v přírodě, nýbrž pokud si je poznáním osvojujeme. Proto můžeme podrobovat přezkoumání znalost zákonů, ale nikoli samotné zákony. Znalost zákonů je nedokonalá, a proto se musí zdokonalovat a měnit podle dalších přesnějších poznatků o přírodě. Fyzikové trpí velkými nedostatky ve filozofických základech ohledně poznání, a proto jejich vyjádření jsou nepřesná, často protichůdná. Tím však není dotčena nutnost v přírodě. Tam je patrná nutnost z cíle, nikoli naprostá, a tato nutnost z přírodních cílů, k nimž dění spěje, nemusí vždy dosáhnout cíle.
Všude tam, kde je zákonitost, vzniká určitý řád v dění i ve věcech, a to nezávisí na tom, zda naše fyzikální poznatky o tom jsou přesné nebo nepřesné.
Filozofie jako poznání jevů, dění, zákonů a řádů je obecnější než poznání přírodovědy. Proto může přesněji určit úkaz nutnosti v přírodě, jakož i mnohých jiných skutečností, které fyzik svými metodami nepostihne.