1. Je nutné, aby vaše úmysly byly čisté. To znamená vylučovat nejen úmysly nízké a pozemské, ale mezi úmysly pocházejícími od Boha, dávat přednost těm, které jsou prodchnuty láskou, královnou všech ctností.

2. Svůj duchovní hovor s Bohem, své rozjímání, uzavírejte jen několika málo závěry, ale takovými, aby vám z nich svítilo světlo, tedy užitečnými a spolehlivými.

3. Když uvažujete a rozjímáte o Panně Marii, soustřeďujte se především na důvěrný vztah jejího celého života k velikým tajemstvím lidského vykoupení: pro tento vztah byla nazývána naší Spolu-Vykupitelkou. Z této účasti vy-plývá její božská krása schopná nám u čarovat, i její výsostná možnost nám pomáhat. Tyto jistoty nás vrhají usta-vičně k jejím nohám, jisté, že naše prosby budou vyslyšeny.

4. Čas od času obnovte svůj křestní slib - případně vaše řeholní sliby - nebo cokoli jste kdy Bohu slíbili. Přitom se snažte vždy něco slíbit navíc, ne pouze početně, ale tak, aby z toho rostlo stále zářivější poznání vznešenosti Boží milosti ve vašem rozumu - a ve vaší vůli odvaha, nadšení a radost nad tím, že se tak můžete stále více blížit k Bohu.

5. Během vašeho pracovního dne posílejte často své srdce před svatostánek, aby se klanělo Bohu, který je uvnitř, velebilo Ho, děkovalo Mu a prosilo o odpuštění všech vín a o pomoc. Nebudete se nikdy vracet s prázdnou.

6. Uprostřed svých zaměstnání ovládejte svou duši pokojem a trpělivostí za každých okolností. Snažte se o to zvláště, když vyvstanou nedorozumění, protivenství, nezasloužená ponížení a podobně. Tímto způsobem můžete ze všech útrap vyzískat útěchyplný růst k většímu dobru.

7. Snažte se, abyste měli vždycky v zásobě hojnost tak zvaných "střelných modliteb", rozhodnuti jich použít v ja-kémkoli okamžiku podle okolností. Ale dvě nebo tři z nich si zamilujte a užívejte jich nejraději a často. Tak se stane, že je budete v duch říkat téměř ustavičně, aniž si toho všimnete, tím ale nebudou méně milé Bohu, ani méně užitečné pro vás.

8. Těm povinnostem, které jsou pro vás nejobtížnější a nejtěžší - přesto však uložené vašimi předpisy a nebo roz-hodnutím vašich představených - říkejte: "Přijďte, ano přiběhněte, abych vás mohl přitisknout na své srdce! Vy jste pro mne bratry a sestrami, mou radostí, mým štěstím, mou spásou a mou věčnou radostí!"

9. Vidíte-li projevy nedokonalostí, neodsuzujte je veřejně jízlivými a kousavými slovy, ani se nezžírejte uvnitř trpkými úvahami! Naopak, proste Boha, aby je odpustil, ale především se je snažte odčinit, usmířit - a to tak, že se budete snažit o dobrý příklad a zdvojnásobíte vaši horlivost ve snaze dělat tytéž věci dobře. Hlavně v případech, o kterých ví jen Bůh a které stojí více námahy.

10. Abyste dostali od Boha a Panny Marie ty milosti a pomoci, po nichž toužíte pro svou duši a pro to, co děláte dobrého, nechte se za vás modlit děti, jak doporučoval sv. František Xaverský. Jejich modlitby prodchnuté prostotou a nevinností, okouzlují Boží Srdce tak, že je nemůže nevyslyšet. Kolik dobrodiní bylo již dosaženo touto armádou malých prosebníků!

11. Uděláte-li něco dobrého, radujte se. Ale ještě více se pokořujte, pří myšlence, že vaší vinou možná toto dobro nebylo proniknuto takovou vírou, ani uskutečněno s takovým zapíráním sebe, jak by to bylo bývalo povinné, a tím jste si přivlastňovali čest, kterou jste vlastně kradli Bohu. Vaše příliš lidské nadšení, pohotovost a úvahy - zkrátka, vaše povolnost ústupnost příliš lidskému chápání, které Vás ještě ovládají, jsou vašimi spoluviníky při tomto vašem páchání škod Bohu a lidem.

12. Když se večer přiblíží hodina vašeho odpočinku, představte si, že vaše lůžko je vaše rakev, a prádlo, váš rubáš. Přijímat smrt jako trest, je spravedlivé, jako možnost uniknout hříchu, je moudré, ale nejlepší je přijmou ji jako lásku. S tímto vědomím třikrát polibte zemi. Pak usněte v pokoji........

Modlitba:
Můj Bože a můj Spasiteli, myslím, že Tě miluji upřímně. Ale tato láska není nic při srovnání s tím, co bych měl dělat, abych Tě "miloval", a abys byl "milován". Pane Ježíši, pro své Svaté Srdce, nauč mě konečně, abych ve všech skutcích svého života, tak početných a tak rozličných, viděl důvod milovat tě stále víc až do mého posledního dechu. Pak to bude vzdech lásky, lásky kajícné, lásky důvěřující, lásky vděčné, ale především lásky, která je předehrou lásek a radostí NEBE. S pomocí Panny Marie a Josefa, vyjdi ze mne tedy, ty požehnaný vzdechu vyjdi. Je konec: země přestává pro mne být, patřím do blažené věčnosti, a mám Tě, miluji Tě, velebím Tě provždycky, s Marií, s anděly a se svatými - Tebe, jenž máš všechno, jenž jsi všechno, ale jenž jsi především Láska.
Staň se to - Staň se......
Otec Hyacint Maria Cormier vyprosil zázračné uzdraveni Otci Jiřímu Maria Veselému O.P. r. 1955 ze smrtelné otravy krve v internačním středisku v Želivě.